Split je významným turistickým cílem, jednak díky svým historickým památkám, jednak jako výchozí bod pro letní dovolené na okolních ostrovech. Historické jádro města (Grad) je zapsáno na seznamsvětového dědictvíUNESCO. Ve Splitu (respektive v obciKaštel Štafilić uTrogiru, asi 20 km od Splitu) se rovněž nachází mezinárodníletiště a poblíž samotného centra města se nachází významný mezinárodnípřístav.
Název města Split pochází zitalskéhoSpalato. Poprvé se objevil ve4. století. Do italštiny byl přejat zřečtiny, kde existoval jako ἀσπάλαθος –aspálathos. Vlatině se potom objevuje v podoběSpalatum, přebíráno bylo ale i v jiných podobách, např.Aspalatuo neboSpalatrum. Dle jedné z teorií vzniklo toto slovo podle názvu místní rostlinyčilimky trnité (aspalathos),[3] která se na místě vyskytovala, dle jiné pochází od názvuDiokleciánova paláce (zlatinskéhopalatium). Podle jiné teorie vznikl název zkrácením latinského označení nedalekého starověkého městaSalona (dnesSolin), které zněloSalonae Palatium). Na mapáchStabilního katastru z doby Rakousko-Uherska (v polovině19. století) se objevoval v podoběSpal.
Z těchto tří uvedených teorií byla druhá zmíněná populární několik set let, nicméně samotné město Split ji považuje za teorii víceméně vyvrácenou.[4]
Vijekavské podobě se objevuje od poloviny19. století také regionální názevSpljet, který vznikl s ohledem na jazykovou reformuVuka Karadžiće vSrbsku.[3] Nejednoznačnost ohledně názvu byla řešena v roce1909 v rozhodnutí místního zastupitelstva, které schválilo názevSplit používaný do současnosti.
Na místě současného města existovala již starořecká kolonie, která vznikla nejspíše ve2. století před naším letopočtem. Rybářská osada byla relativně málo významná a větší města v její blízkosti byla Salona, Trogir a Stobreč.
Split byl založen na sklonku 3. stoletířímským císařemDiokleciánem, který si zde postavilsvůj palác, okolo něhož se začalo vytvářet město.[5] Obytné křídlo paláce se již v této době používalo při různých příležitostech. Součástí stavby byl také důmyslný systém na přívod vody z nedaleké řekyJadro. V roce 461 byl palác užíván generálemMarcellinem, který byl vojenským správcemDalmácie. Svržený císařGlycerius žil v paláci od roku 474 do své smrti. V roce 480 zemřel jeho následníkJulius Nepos, který byl v paláci otráven. Po smrti císaře původní palác začal chátrat a postupně se do něj nastěhovali v okolí žijící obyvatelé.[5] V roce 493 dobyli palácOstrogóti a zařadili jej do svého království.
Během období teritoriálního růstuByzantské říše v 6. století byl Split součástí tohoto impéria. Slované přišli do oblasti dnešního města v 7. století. V roce 650 nalezli v místě dnešního Splitu útočiště obyvatelé nedalekého městaSalona (dnesSolin), které bylo vypleněno při nájezduAvarů.[6] Město bylo při administrativní reformě Byzance zařazeno dothematuDalmácie.
V 10. století byla zahájena výstavbabenediktinského kláštera na poloostrově západně od centra města. Klášterní kostel byl zasvěcensvatému Štěpánovi. V průběhu staletí se název této lokality pod vlivem jazykových změn změnil naSustjepan (obdobně jako např.Supetar apod.).Katedrála svatého Domnia byla vybudována v prostorumauzolea bývalého Diokleciánova paláce a je nejstarší stále činnou katedrálou na světě. Její zvonice je společně s Diokleciánovým palácem veznaku města.
Byzantská říše v oblasti postupně ztrácela vliv a o strategicky významné město usilovalaBenátská republika. Jistý vliv zde mělo i středověkéUhersko. Od roku 1069 pak byl součástíChorvatského království, které později připadlo kUhrám. Uherská nadvláda zde byla oficiálně prohlášena v roce 1105 při slavnostním průvodu městem, kdy místní obyvatelé přísahali novému panovníkovi věrnost.
V roce1240 došlo ke konfliktu mezi městem Splitem a nedalekýmTrogirem.[7] V témže roce byl také sepsán první statut města Splitu (základní dokument) latinskyCapitularium, který se nicméně do současné doby nedochoval. V roce 1312 byl sepsán druhý statut, známý též jako Zlatá kniha. Vznikl v latinském jazyce. Vliv dokumentu trval do jisté míry i po příchodu benátské nadvlády. Dokument zakazoval půjčovat penízeSlovanům (z Dalmácie nebo z Bosny), finanční transakce mezi sebou směli provozovat pouze obyvatelé hovořící neslovanskými jazyky.[8]
V roce 1420 byl Split připojen k Benátské republice. KrálZikmund Lucemburský se města vzdal za 100 000 dukátů, které nutně potřeboval pro zaplacení válečných výdajů. Benátčané značně omezili míru autonomie města. Místní obyvatelstvo, které již v té době bylo ve značné mířeslovanské a ménědalmatské, bylo obohaceno o Benátčany, kteří se začali postupně přistěhovávat zApeninského poloostrova. Vzestup města v 15. a 16. století umožnil obchod sOsmanskou říší, zboží bylo vyváženo především do vnitrozemí a na území současnéBosny a Hercegoviny.[9] Hranice s Tureckem začínala zhruba už 3 km za městem.[10] V této době byl Split také centremrenesanční kultury a literatury. Působil zde například básníkMarko Marulić, jehož báseňJudita byla vytištěna jak ve Splitu, tak i v Benátkách. Přestože vzdělaná elita oceňovala vznikající umělecká díla, většina obyvatel Splitu a jeho okolí zůstávala v této době negramotná.Antonio Proculianio, tehdejší kancléř města Splitu, v roce1558 popsal čtyři místní velkolepé chrámy i jejich antický původ.[11]
Samotné město se začalo šířit postupně z prostoru původního paláce směrem na západ, kde se dnes nachází lokalitaVaroš, přiléhající k historickému centru města.[12] Dosidlovali se sem sedláci, kteří žili v okolní Dalmácii a Bosně. Vznikala také sídla dále od centra města. Statut středověkého Splitu pamatoval i na ně a tito (většinou členové vážených rodin) měli své jasně definované postavení v dokumentu.
Split v roce 1764Střed města na přelomu 19. a 20. století.
Na konci 16. století vypukla ve Splitu epidemie moru, která si vyžádala několik tisíc obětí. V roce 1607 vypukla další epidemie, po níž zůstalo ve městě jen 1 400 jeho obyvatel. Jen v letech1360 až1815 zasáhl mor Split celkem třicetkrát.[13] Mor přicházel většinou po moři, jsou ale zaznamenány i případy, že dorazil po obchodních karavanách z území dnešníBosny. Od roku1592 stál ve městě první lazaret.[13]
Dalšími pohromami pro město byly války (v polovině 17. století, převážně sOsmanskou říší). V roce 1657 pronikl až k samotným hradbám města bosensko-turecký vojevůdceHersekli Ahmed Paša.
V 60. letech 17. století, po dobytí městaBenátčany, byly následně přestavovány hradby a doplněny baštami apod. V letech 1660-1668 byl například vystavěn prstenecbastionového opevnění podle návrhu generálaInnocentia Contiho.[14][15] Opevnění je dobře patrné na historických mapách a pozůstatky bastionů jsou dobře patrné i na mapách tzv.stabilního katastru z poloviny19. století.
V roce 1797, kdy Benátská republika zanikla, získala Split (spolu s celouDalmácií)Habsburská monarchie. Tak tomu bylo až doNapoleonských válek, kdy se města na krátkou dobu zmocnila Francie a ustanovila zde tzv.Ilyrské provincie. Francouzi modernizovali uliční síť a nechali strhnout některé části středověkého opevnění. Po návratu rakouské nadvlády v roce 1813 byl Split nicméně postižen ekonomickou stagnací. RevoluceJaro národů v roce 1848, které zasáhlo celou monarchii, nemělo v tomto jaderském přístavu větší odezvy. Rakouská správa určila jako hlavní město Dalmácie vZadaru, čímž Split i nadále ztratil svůj význam. Po celou druhou polovinu 19. století se Rakousko-Uhersko obávalo nárůstuitalského nacionalismu v regionu. V roce1838 žilo ve Splitu 8 721 obyvatel. Ve třicátých letech získalo město také katastrální mapu (rakousko-uherský stabilní katastr). Z ní je patrné, že kromě historického města se v jeho blízkosti (za strženými hradbami) nacházelo několik dalších menších předměstí, a to (italskyBorgo Grande/Borgo di Franceso (dnesVaroš),Borgo Pozzobon,Borgo Manus,Borgo Luzaz aBorgo di St. Pietro). Město již mělo také svoji nemocnici, a to jak vojenskou, tak i civilní. Vše se nacházelo v areálu dnešního Diokleciánova paláce, včetněvojenských kasáren.
V roce1857 bylo provedeno historicky první sčítání lidu ve Splitu, které napočítalo 10 358 obyvatel.[17]
Modernizaci Splitu v 60. letech 19. století odstartoval místní starostaAntonio Bajamonti. Bylo zrealizováno plynové osvětlení, vodovod, postavena první nemocnice a zřízeny moderní školy. Jako symbol výstavby nového vodovodu byla na náměstí odhalena monumentální kašna (zničena v roce 1947). Původní bastiony byly přebudovány na parky nebo sloužily jako parcely pro nové veřejné stavby. V centru města bylo upraveno náměstí a rozhodnutí padlo i o výstavbě promenády Riva, která je dnes symbolem města. Původní přístav, který přiléhal k nejstarší části města, se přesunul mírně na východ, k novému nádraží. Bajamonti si tím získal značnou popularitu místních obyvatel všech národností. Období Bajamontiho vlády nad městem skončilo v roce 1880, kdy bylo rozhodnuto z vyšší úrovně o rozpuštění splitské městské rady. Od té doby stoupal politický vliv prochorvatských stran.
Průmyslový rozvoj Splitu byl velmi slabý, vzhledem k vzdálenosti města od vnitrozemí jak Chorvatska, tak i Rakouska nebo Uher.Železniční trať získal Split až v roce 1888, jednalo se odbočku dráhy z městaKninu, ta však nebyla na zbytek železniční sítě Rakousko-Uherska přes regionyLika aKordun napojena.
Přelom19. a20. století ve Splitu nicméně probíhal, stejně jako v dalších městech rakousko-uherského mocnářství, v duchu secese. Ve městě vznikla řada výstavních budov tohoto stylu, jako např.Nakićův dům[18] v samotném středu města, budovaSirných lázní neboChorvatského domu z roku1903.[19]
Split v roce 1910Historické centrum města v roce 1970
Zaprvní světové války usilovala Itálie o připojení města, nicméně to se nezdařilo. Obyvatelstvo již během války mělo sympatie k nedalekému Srbsku a jihoslovanské myšlence obzvlášť, což nutilo represivní aparát Rakousko-Uherska tvrdě zasahovat.[20] Úřady se obávaly především politických aktivit obyvatel srbské národnosti a připravovaly jejich seznamy. Rozpuštěno bylo místní zastupitelstvo. V roce1917 byl Split vyhlášen uzavřeným městem (v němž nesměl nikdo pobývat bez příslušných dokladů déle než tři dny).[21]
Po skončení konfliktu se Split stal na 33 dní součástístátu Slovinců, Chorvatů a Srbů, kdy sice byly úřady obnoveny, ale neměly dostatečnou sílu zavést ve městě pořádek. Krátce nato byl otevřen diplomatický spor mezi Itálií aKrálovstvím SHS o kontrolu nad městem. Splitští Italové sepsali petici, ve které osm tisíc lidí požadovalo připojení města k Itálii. Přestože se Itálii podařilo získat celouIstrii a značnou část jaderského pobřeží, Split již nezískala. Zastupitelstvo města Splitu v roce 1920 schválilo deklaraci, ve které odsuzovalo snahu Itálie město připojit ke svému území.[22]
Pro nově vzniklý jugoslávský stát se stal Split hlavním přístavem (neboť přístavyRijeka,Pula aZadar byly součástí Itálie). Proto země investovala nemalé prostředky pro výstavbu železničního spojení do města, které bylo dokončeno v roce 1925.[23][24] Jugoslávie však pouze dokončila projekt, který byl zahájen ještě v době existenceRakousko-Uherska. Po první světové válce byly také opraveny hlavní ulice ve Splitu a ve 20. letech poprvé vyasfaltovány. Roku1920 sem byla zavedena rovněž i elektřina. V roce1928 byla zahájena modernizace místního přístavu, nicméně stát neměl dostatečné prostředky k tomu, aby ze splitského přístavu učinil dominantní jugoslávskou bránu k námořním obchodním trasám. Význam dalších přístavů (např.Sušak) zůstával nemalý. V meziválečném období se přes Split vyváželo např.dřevo nebobauxit. V této době zhruba čtvrtina obyvatel pracovala v průmyslu, zhruba čtvrtina v zemědělství a rybářství cca 15 % ve veřejných službách a zbytek v dalších oblastech.[25]
Příchod řady Chorvatů ze Zadaru, který byl připojen k Itálii, způsobil nedostatek bytů. Proto tehdejší starostaIvo Tartaglija prosazoval velkolepý plán rozšiřování města, který však nebyl zcela realizován. Město v roce 1925 přijalo novýregulační plán, který mimo jiné předpokládal i přestavbu středu Splitu. Historické jádro měl obklopit pás zeleně. O rok pozdějipražská firma Mentor představila svůj plán přestavby a modernizace města. I když procházel jugoslávský stát v 30. letech hospodářskou krizí (stejně jako celá tehdejší Evropa), byly ve Splitu postaveny některé nové budovy, jako např.Hotel Ambasador, budova veslařského klubu, několik budov škol apod. V této době mělo město 9 hotelů a turistika se teprve postupně rozvíjela. Město bylo po roce 1929 metropolí tzv.přímořské bánoviny[26] v rámci Jugoslávie. Jen za meziválečné období se počet obyvatel města zvýšil o 41 %.[27]
O deset let později se na základě dohody Cvetković–Maček stal Split součástíChorvatské bánoviny v rámci Jugoslávie. Ještě v roce1940 byl schválen nový regulační plán rozvoje Splitu, který počítal s růstem města dalšími směry, např. do oblastiMeje,Poljud aLokve. Válka nicméně vypukla velmi brzy poté, takže z něj nebylo v podstatě vůbec nic zrealizováno.
Zadruhé světové války byl obsazen italským fašistickým vojskem a anektovánItálií.[28] Tomu předcházelo krátkébombardování běhemtzv. Dubnové války.[29] Italská správa zahájila politiku tvrdéitalianizace, která zvýšila podporupartyzánského hnutí mezi místním obyvatelstvem.[30] Sympatie měli i srbštíčetnici, neboť italské úřady neprotestovaly proti četnickému hnutí slibujícími útoky na území Nezávislého státu Chorvatsko.[31] Již v květnu 1941 došlo k prvním sabotážím. Po kapitulaci Itálie zde na krátkou dobu byla přítomnaněmecká armáda,[32] město bylo velmi rychle anektovánofašistickým Chorvatskem. Zhruba dvacetkrát jej bombardovalo spojenecké letectvo, při vzdušných úderech zahynulo okolo 400 lidí. Split byl osvobozenpartyzány dne 26. října 1944.[29] V dubnu 1945 byla ve Splitu sestavena první vládachorvatské republiky v rámci Jugoslávie.[33]
V rámciprvního pětiletého plánu byly ve Splitu zbudovány nové průmyslové podniky. Jen v prvních pěti poválečných letech to bylo pět továren (Lavčević, Melioracija, Konstruktor, Pomgrad a Tehnogradnja). Město získalo nové loděnice.[27] Byl také otevřen nový závod společnostiJugovinil v nedaleké obciKaštel Sućurac. To vše ze Splitu učinilo centrum pro migraci z okolních obcí a vesnic. Proto v té době postihla Split, stejně jako v podstatě všechna větší města nově vzniklé socialistické Jugoslávie, rozsáhlá bytová krize. Ta vedla mimo jiné k nekontrolovanému bujenínelegální výstavby; předpokládá se že v 60. letech vznikalo ve Splitu násobně více černých staveb, než v hlavním městě Jugoslávie Bělehradu, kde byl tlak na nové kapacity větší. Stav nedostatku bytů dosáhl svého vrcholu okolo roku 1957, kdy bylo rozhodnuto o zrychlení bytové výstavby. Začala vznikat celá sídliště (do té doby se nová výstavba soustředila především pouze na dostavování bloků, které byly poškozeny za války). Výškové budovy, které vznikaly pomocí technologií průmyslové výstavby, zcela změnily panorama a charakter města. Nová zástavba rostla především na východním okraji Splitu. Vznikla tak rozsáhlá sídliště, jako např.Plokite,Smrdečac,Trstenik a další.
Obnovováno bylo také i historické jádro města, přesněji Diokleciánův palác, kde bylo nezbytné odstranit všechny válečné škody. Před palácem byl také zbudován nový násyp na mořském břehu. Obecný plán rozvoje města z roku1951 byl v roce1963 doplněn o konkrétnější podobu, která připravila a vymezila plochy pro výstavbu již zmíněných sídlišť na východním konci města.
Město se rozvinulo do podoby jednoho z největších chorvatských měst a významného nákladního přístavu. Růst nových sídlišť v okolí města, jako např.Split 3,[35] pokračoval i v 70. a 80. letech. Nové celky se snažily řešit nedostatky předchozích a alespoň mírně zvyšovat kvalitu bydlení. Jugoslávie investovala nemalé prostředky do rozvoje Splitu, díky čemuž město vykazovalo úroveň ekonomické aktivity o cca 40 % vyšší, než byl celojugoslávský průměr. V roce 1979 se zde konalyStředomořské hry, v rámci nichž byl zbudován velkolepýStadion Poljud a sportovní hala Gripe.
V roce 1980 byl právě ve Splitu přerušen fotbalový zápas mezi Hajdukem Split aFK Crvena zvezda Bělehrad v okamžiku úmrtíJosipa Broze Tita. Mnozí diváci plakali.[36] V 80. letech tempo přistěhovalectví do města pokleslo. Vzhledem k ekonomické krizi celé země muselo město Split snižovat investiční výdaje ve svém rozpočtu, což znamenalo výstavbu menšího počtu bytů a snížení tempa investic do infrastruktury. Značná část nově příchozích obyvatel Splitu navíc nemohla najít zaměstnání, neboť i v relativně bohatém Splitu rostla nezaměstnanost. Dalším problémem Splitu 2. poloviny 80. let byly nedostatečné ubytovací kapacity pro stále rostoucíturistický sektor.
Během rozpadu Jugoslávie docházelo ve Splitu k řadě incidentů, které předcházely eskalaci a vypuknutíchorvatské války za nezávislost. Ve městě se nacházela poměrně početná vojenská posádkaJugoslávské lidové armády a rovněž i hlavní základna jugoslávského námořnictva. Během konfliktu byl jak místní přístav, tak i kasárna v obležení chorvatskými silami. Teprve až na počátku roku 1992 se jednotky Jugoslávské lidové armády ze Splitu stáhly. Námořnictvo v několika málo případech ostřelovalo město a některé strategické objekty v okolí. V souvislosti s válkou odešel ze Splitu také nemalý počet penzionovaných důstojníků tehdejší Jugoslávské lidové armády, kteří zde žili.[27]
Tři rokyválky se velmi závažně podepsaly na ekonomické situaci města. Přerušení turistického ruchu, rozpad státu a znemožnění přístupu na původní trhy celé Jugoslávie přivedly Split až na pokraj ekonomického kolapsu.[zdroj?] Došlo k částečné deindustrializaci (počet osob zaměstnaných v průmyslu se snížil z 11 na 7 tisíc[37]) Město nicméně sloužilo po nějakou dobu jako hlavní základna jednotekUNPROFOR proBosnu a Hercegovinu, kdeválka zuřila rovněž.
Po skončeníchorvatské války za nezávislost byly investovány nemalé prostředky pro rozvoj města a převážně zlepšení jeho dopravní dostupnosti.
V prvních letech 21. století byla dokončenadálnice A1, která směřuje na sever do městKarlovac aZáhřeb. V lokalitěDugopolje vznikla velká průmyslová zóna. Město v roce 2005 připravilo nový územní plán a před vypuknutím hospodářské krize v roce 2007 místní hospodářství vykazovalo šestiprocentní růst. Turistický sektor zaznamenal po hospodářské krizi nápadný růst; zatímco do roku2009 navštěvovalo město okolo 180 tisíc zahraničních hostů ročně, v roce2015 to bylo již 458 tisíc a uskutečněno bylo 1,3 milionů přenocování. Intenzivní turismus nicméně dále zesílil trend vystěhovávání lidí z centra města.[38]
Splitský znak je tvořen obdélníkovýmštítem, jehož základem je stylizované zobrazení severního průčelíDiokleciánova paláce a zvonicesplitské katedrály v původní výši. V (heraldicky) levém horním rohu městskéhoznaku je historickýchorvatský státní znak v podobě štítu a v pravém horním rohu je štít stejné velikosti a tvaru, ve němž je v modrém poli vyobrazen patron města – světec a biskupsv. Domnius. Znak je orámovángotickými čtverci.[40]
Systematické sledování počasí ve Splitu probíhá od roku1859, kdy zde byla zřízena meteorologická stanice.[41]
Vzhledem ke své poloze a hradbě hor směrem do vnitrozemí je město odstíněno od klimatických vlivů vnitrozemíBalkánského poloostrova. Klimatické poměry jsou ovlivněny větry typické pro jaderské pobřeží. Město má 2 600 slunečných hodin ročně,[42] resp. se míra pohybuje v rozmezí 2360–2810.[43]
Průměrná roční teplota činí 15,7 °C. Nejvyšší hodnoty dosahuje v červenci (25,7 °C) a nejnižší v lednu (8 °C). Roční úhrn srážek činí 820 mm.
V roce2022 žilo ve městě cca 160 000 obyvatel[38] Se širší aglomerací je celkový počet obyvatel 293 298. V roce2018 činil odhad DZS HR počtu obyvatel 170 419 obyvatel.[44] Dlesčítání lidu z roku 2011 žilo ve Splitu 178 102 lidí. Za prvních dvacet let21. století se počet obyvatel Splitu snížil o zhruba patnáct procent.[38]
Obyvatelstvo Splitu stárne. Zatímco po druhé světové válce byl podíl osob ve věku do 20 let 34,2 %, v roce2001 to bylo 23,3 % a poté je ještě nižší. Skupina obyvatel ve věku nad 60 let se zvýšila z 8,7% podílu na 19,7 % v roce2001.[45]
Z národnostního hlediska bylo 96,23 % obyvatel Splituchorvatské národnosti. 3,77 % zbývajících obyvatel jsou příslušníci národnostních menšin, většinou národností dalších republik bývaléJugoslávie. Zhruba 2 500 obyvatel města se hlásí ksrbské národnosti.[46] 86,15 % obyvatel města se z náboženského hlediska hlásí kŘímskokatolické církvi, ostatní národnosti se hlásí většinou k dalším, menšinovým církvím nebo náboženským organizacím.
Split je spolu sRijekou aZadarem hlavním chorvatským přístavem, ze kterého pravidelně vyplouvají lodě na ostrovyVis,Korčula,Šolta,Brač,Hvar a takéLastovo, dále pak do italskéAncony. V roce 2017 byl přístav jedenáctý nejrušnější na pobřežíStředozemního moře a první v Chorvatsku.
Split se nachází na křížení dvou přirozených dálkových dopravních směrů: po chorvatském pobřeží Jaderského moře a údolím řekyBosny přesSarajevo aMostar k pobřeží. Díky tomu tvoří přirozenou dopravní křižovatku.
V železniční stanici Split byla zachycena jednotka 7-123.012, dopravce HŽPP.
Od roku2004 vede ze Splitu doZáhřebudálnice A1 (napojena silnicí D1 z výjezduDugopolje), díky níž je dalmatské pobřeží, hlavně jeho jižní část, dostupnější. V roce2022 ji měl doplnit další výjezd.[47] Dálnice pokračuje dále na jihovýchod doBosny a Hercegoviny a výhledově má vést i do chorvatského Dubrovníka.
Dříve byla veškerá turistická doprava směřována posilnici D8(Jadranské magistrále). I ta ve své části západně od Splitu byla převedena do podoby rychlostní komunikace, neboť i slouží i regionální dopravě, především pro napojení nedalekých sídelKaštela aTrogir na Split jako přirozené centrum regionu. Samotným městem potom prochází v jeho východní části jako rychlostní silnice s oddělenými mimoúrovňovými kříženími.
Spoj linky MHD č. 5, dopravce Promet Split, obsloužil zastávku Tržnica.
Ve Splitu se také nacházíkonečná staniceželezniční trati zKninu aPerkoviće, kam zajíždí několikrát denně přímý vlak zeZáhřebu a také vlaky, které obsluhují příměstskou oblast Splitu –Solin aKaštelu (Splitská městská železnice). Železniční trať napojuje také místní přístav, pod centrem města je vedena tunelem. Místní hlavové nádraží zcela neodpovídá významu druhého největšího města Chorvatska.[48]
Ve městě se také nachází autobusové nádraží. Mezi lety 1964–1968 městskou hromadnou dopravu zajišťovaly takétrolejbusy. Po městě ale od té doby jezdí pouze autobusy. Dopravcem je městská společnostPromet Split (Doprava Split).[51]Splitská městská železnice bývá občas místními přezdívána jakoSplitské metro.
Letecky Split obsluhujeletiště Kaštela, které se ale nenachází na jeho území, ale mezi městyKaštela aTrogir. V roce 2016 se jednalo o druhé nejrušnější chorvatské letiště.
Splitské Staré město je součástísvětového dědictvíUNESCO od roku 1979. Nachází se na jižní straně splitského poloostrova. Město je velmi turisticky atraktivní destinací; včervenci 2022 jej navštívilo 160 tisíc turistů, z nichž 152 tisíc byli zahraniční a 8 tisíc domácí návštěvníci. Vysoká míra turismu ve městě je předmětem kritiky místních obyvatel.[52]
Přímo u moře podél přístavní zátoky ve starém městě se nachází promenádaRiva, která je jedním ze symbolů města.
Lesopark Marjan (chorvatskyPark Šuma Marjan) na poloostrově v západní části města s hledištěm Telegrin (178 m), četnými kaplemi a starýmžidovským hřbitovem ze 16. století.
Diokleciánův vodovod (chorvatskyDioklecijanov akvadukt), který sloužil pro zásobování paláce
Pevnost Gripe (chorvatskyTvrđava Gripe) ve čtvrti Lučac–Manuš, postavená Benátčany v 17. století na obranu města předTurky.
Chorvatské národní divadlo (chorvatskyHrvatsko Narodno Kazalište), zbudované vedle pozůstatků benátské pevnosti v Marmontově ulici
Arcibiskupský palác (chorvatskyNadbiskupska palača) na východním okraji centra města, postavený v letech 1901–1904 dle návrhu architektaĆirila Ivekoviće v novorenesančním stylu.
Meštrovićova galerie (chorvatskyGalerija Meštrović) ve Splitu-Meje, kde jsou vystavena díla známého chorvatského malíře
Archeologické muzeum Split (chorvatskyArheološki muzej) s exponáty prehistorické a starověké historie Dalmácie
Muzeum chorvatských archeologických nálezů (chorvatskyMuzej hrvatskih arheoloških spomenika) ve Splitu-Meje, kde se nacházejí nálezy z nejstarších dějin města i regionu
Galerie výtvarného umění (chorvatskyGalerija umjetnina), založená v roce 1931
Salon Galić v Marmontově ulici, založený v roce 1924
Etnografické muzeum (chorvatskyEtnografski muzej) na tříděPeristil
Chorvatské námořní muzeum (chorvatskyHrvatski pomorski muzej) v pevnosti Gripe
V okolí Splitu se na pobřeží moře nachází množství hotelů. Městské pláže se rozkládají na celém pobřeží moře, nesou názvyBačvice,Kašjuni,Ovčice,Bene a pláž před táborem Stobreč.[56]
Ekonomika města se odvíjí především od místního přístavu, jak pro nákladní, tak osobní přepravu, vnitrozemskou i zahraniční. Historicky významným odvětvím, které zaměstnávalo nemalý počet lidí, byla výroba lodí. LoděniceBrodosplit, které vznikly běhemznárodnění podruhé světové válce, zaměstnávají 2 300 lidí. Již od dob existence poválečné Jugoslávie vyrábí pro domácí i zahraniční společnosti objemné nákladní lodě.
Ve Splitu jsou také zastoupeny podniky v oblasti papírenství, výroby cementu a chemický průmysl.
Značný význam má také turistika a rybolov. V zemědělství je rozšířené hlavně vinařství.
Ve Splitu se nachází řada konzulátů, například: Spojeného království, Irska, Finska, Německa, Nizozemska, Dánska, Slovinska, Itálie, Španělska, Chile, Rakouska, Česka a Slovenska.[zdroj?]
Univerzita Split (chorvatskySveučilište u Splitu) byla založena v roce 1974,[57] během období vzniku regionálních vysokých škol vbývalé Jugoslávii. Pod univerzitu spadá 11 fakult a jedna umělecká akademie:
Fakulta elektrotechnická, stavba lodí
Ekonomická fakulta
Přírodovědecká fakulta a matematika
Fakulta architektury
Katolická fakulta
Fakulta chemicko-technologická
Fakulta medicíny
Námořní fakulta
Právnická fakulta
Akademie umění
Filozofická fakulta
Okolo 20 000 studentů splitské univerzity studují ve 180 různých studijních programech. V druhé polovině 2. dekády 21. století byl vybudován nový univerzitní kampus.
Ve městě se rovněž nachází 25 základních škol a 18 škol středních.
Ještě v roce2001 bylo 1,7 % obyvatel Splitu negramotných[58] (jednalo se především o starší ročníky). Zhruba polovina Spliťanů vystudovalastřední školu a zhruba osmina (cca 13 %) potom i školu vysokou.[58]
Ve Splitu působí několik místních televizních stanic (TV Jadran, TV Split a Kanál 5) a rozhlasových stanic (HR Split, Radio Dalmacija, Radio KL-Eurodom, Radio Riva, Radio Sunce). Ve Splitu rovněž vycházejí oblíbené regionální novinySlobodna Dalmacija.[59]
Město nabízí velmi bohaté sportovní využití. Ve městě jsou 4 kluby vodních sportů, dále potápěčský, jezdecký a klub horské turistiky. Dále se ve městě nachází několik hřišť, od volejbalových, fotbalových až po basketbalové a také tenisové kurty. Kromě funkčních sportovních center zde existuje také nikdy nedokončenáSpaladium Arena.[55] Půjčovny motorových člunů, jachet, vodních skútrů a sportovních potřeb jsou samozřejmostí.
Ve městě sídlí fotbalový klubHajduk Split, jeden z nejvýznamnějších chorvatských fotbalových klubů. Hajduk Split byl velmi úspěšným týmem i v jugoslávské lize; pětkrát vyhrál Pohár Jugoslávie.[60] Sídlí zde iRNK Split.
Místním sportem, který se tradičně hraje již od počátku 20. století na splitských plážích, jePicigin.
Split se nachází na pobřeží Jaderského moře v centrální částiDalmácie. Směrem do vnitrozemí se nacházejí pohoříMosor a vrcholKozjak. Směrem po moři se u Splitu nacházejí ostrovyBrač,Hvar aŠolta.
V tomto článku byly použitypřeklady textů z článkůSpalato na italské Wikipedii,Сплит na srbské Wikipedii aSplit na maďarské Wikipedii.
↑Register of spatial units of the State Geodetic Administration of the Republic of Croatia.Dostupné online.
↑abPopis stanovništva, kućanstava i stanova 2021. – stanovništvo prema starosti i spolu po naseljima.Croatian Bureau of Statistics. 22. září 2022.Dostupné online.
↑ab Split – grad s mnogo imena.povijest.hr [online]. [cit. 2022-01-28].Dostupné online. (chorvatsky)
↑abOPPLT, Robert. Palác římského císaře obsadili squateři, začala novodobá historie Splitu.iDNES. 2019-05-27.Dostupné online [cit. 2021-03-08].
↑PAVLOVIĆ, Zoran.Modern World Nations: Croatia. [s.l.]: Chelsea House Publishers, 2003. 117 s.ISBN0-7910-7911-2. S. 85. (anglicky)
↑FINE, John, V. A.When Ethnicity Did Not Matter in the Balkans. [s.l.]: The University of Michigan Press, 2006.ISBN978-0-472-11414-6. S. 88. (anglicky)
↑FINE, John, V. A.When Ethnicity Did Not Matter in the Balkans. [s.l.]: The University of Michigan Press, 2006.ISBN978-0-472-11414-6. S. 86. (anglicky)
↑TRACY, James D.Balkan Wars, Habsburg Croatia, Ottoman Bosnia and Venetian Dalmatia 1499–1617. Londýn: Rowman & Littlefield, 2016.ISBN978-144-2213-58-6. S. 259. (anglicky)
↑TRACY, James D.Balkan Wars, Habsburg Croatia, Ottoman Bosnia and Venetian Dalmatia 1499–1617. Londýn: Rowman & Littlefield, 2016.ISBN978-144-2213-58-6. S. 263. (anglicky)
↑MARASOVIĆ, Jerko; MARASOVIĆ, Katja; PEROJEVIĆ, Snežana. Kultne građevine Dioklecijanove palače u Splitu. In:Historia Antiqua. Split: [s.n.], 2005. S. 427. (chorvatsky)
↑Nevenka Bežić-Bozanić: Stanovništvo Splita u Marulićevo doba(chorvatsky)
↑ab Mislite da su današnje mjere restriktivne? Evo kako je to bilo u Splitu za vrijeme kuge: bolesne bi zakucali u kući, a nakon što umru, kuće bi spalili.Slobodna Dalmacija [online]. [cit. 2022-01-28].Dostupné online. (chorvatsky)
↑Snježana Perojević:Constructing aspects of building the Split baroque bastion fort. In:Defensive Architecture of the Mediterranean, Vol. 7. S. 209–216.
↑FINE, John, V. A.When Ethnicity Did Not Matter in the Balkans. [s.l.]: The University of Michigan Press, 2006.ISBN978-0-472-11414-6. S. 407. (anglicky)
↑abKLEMPIĆ, Sanja. Utjecaj imigracije na strukture stanovništva Splita. In:Migracijske i etničke teme. Záhřeb: Institut za migracije i narodnosti, 2004.ISSN1848-9184. S. 79. (chorvatsky)
↑ Ušminkana ljepotica: pogledajte kako nakon restauracije izgleda čuvena kuća Nakić na glavnom splitskom trgu.Slobodna Dalmacija. 2019-04-19.Dostupné online [cit. 2023-01-26]. (chorvatsky)
↑VIDULIĆ, Sandi. Stalno prolazite kraj ovih kuća u Splitu, a ne znate njihovu ‘mračnu tajnu‘: mladi Splićani, bečki studenti, donijeli su secesiju u provinciju, ali i teški skandal! Evo priče.Slobodna Dalmacija. 2022-09-24.Dostupné online [cit. 2022-09-27]. (chorvatsky)
↑BULJAN, Marijan.Politička povijest Splita od 1918. do 1941. godine. Split, 2021 [cit. 2023-04-20]. doktorská disertace.Sveučilište u Splitu. Vedoucí práce Aleksandar Jakir. s. 23. (chorvatsky)
↑BULJAN, Marijan.Politička povijest Splita od 1918. do 1941. godine. Split, 2021 [cit. 2023-04-20]. doktorská disertace.Sveučilište u Splitu. Vedoucí práce Aleksandar Jakir. s. 36. (chorvatsky)
↑JAKIR, Aleksandar.Dalmacija u međuratnom razdoblju 1918-1941. Záhřeb: Leykam International, 2018.ISBN978-953-340-070-9. S. 78. (chorvatsky)
↑BILANDŽIĆ, Dušan.Hrvatska moderna povijest. Záhřeb: Golden Marketing S. 21. (chorvatsky)
↑KLEMPIĆ, Sanja. Utjecaj imigracije na strukture stanovništva Splita. In:Migracijske i etničke teme. Záhřeb: Institut za migracije i narodnosti, 2004.ISSN1848-9184. S. 82. (chorvatsky)
↑BULJAN, Marijan.Politička povijest Splita od 1918. do 1941. godine. Split, 2021 [cit. 2023-04-20]. doktorská disertace.Sveučilište u Splitu. Vedoucí práce Aleksandar Jakir. s. 17. (chorvatsky)
↑BILANDŽIĆ, Dušan.Hrvatska moderna povijest. Záhřeb: Golden Marketing S. 89. (chorvatsky)
↑abcKLEMPIĆ, Sanja. Utjecaj imigracije na strukture stanovništva Splita. In:Migracijske i etničke teme. Záhřeb: Institut za migracije i narodnosti, 2004.ISSN1848-9184. S. 83. (chorvatsky)
↑BILANDŽIĆ, Dušan.Hrvatska moderna povijest. Záhřeb: Golden Marketing S. 116. (chorvatsky)
↑ab Prije 77 godina partizani su oslobodili Split: ‘Gospođa je provirila kroz prozor i zavikala: Ovo su našiiiii!‘.justarnji.hr [online]. [cit. 2022-01-28].Dostupné online. (chorvatsky)
↑BILANDŽIĆ, Dušan.Hrvatska moderna povijest. Záhřeb: Golden Marketing S. 142. (chorvatsky)
↑BILANDŽIĆ, Dušan.Hrvatska moderna povijest. Záhřeb: Golden Marketing S. 122. (chorvatsky)
↑DOLNIČAR, Ivan.Jugoslavija 1941–1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 39. (srbochorvatština)
↑DOLNIČAR, Ivan.Jugoslavija 1941–1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 61. (srbochorvatsky)
↑DOLNIČAR, Ivan.Jugoslavija 1941–1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 323. (srbochorvatsky)
↑BISERKO, Sonja.Jugoslavija: Poglavlje 1980–1991. Bělehrad: Helsinški odbor za ljudska prava u Srbiji, 2021.ISBN978-86-7208-221-0. S. 493. (srbsky)
↑KLEMPIĆ, Sanja. Utjecaj imigracije na strukture stanovništva Splita. In:Migracijske i etničke teme. Záhřeb: Institut za migracije i narodnosti, 2004.ISSN1848-9184. S. 103. (chorvatsky)
↑abc Umire li centar Splita ili je već mrtav? Službeni podaci kažu da je iz Geta u zadnjih 20 godina iselilo 42 posto ljudi, ali stvarno stanje je vjerojatno još i gore.Slobodna Dalmacija [online]. [cit. 2022-04-20].Dostupné online. (chorvatsky)
↑TRGO, Darinka. U Splitu otvoren Dalmacija Tower, a mi smo pobrojali sve najviše zgrade u Hrvatskoj. U Zagrebu će niknuti još....Danas. 2023-07-18.Dostupné online [cit. 2023-08-19]. (chorvatsky)
↑KLEMPIĆ, Sanja. Utjecaj imigracije na strukture stanovništva Splita. In:Migracijske i etničke teme. Záhřeb: Institut za migracije i narodnosti, 2004.ISSN1848-9184. S. 95. (chorvatsky)
↑ Euro-Asfalt će graditi novi ulaz u Split na autoputu A1 u Hrvatskoj.Klix.ba [online]. [cit. 2022-04-20].Dostupné online. (bosensky)
↑ Na vlastitu odgovornost pogledajte kako izgleda splitski željeznički kolodvor. Nešto toliko ružno već dugo niste i nećete vidjeti. A dogodine stiže slavni Orient Express....Slobodna Dalmacija [online]. [cit. 2022-10-24].Dostupné online. (chorvatsky)
↑ON-LINE: RegioJet dorazil poprvé do Splitu. 1559 kilometrů dlouhá trasa je nejdelším železničním spojem v EU [online]. ZDOPRAVY.CZ [cit. 2021-05-29].Dostupné online.
↑ Kytara, zpěv i pasové kontroly ve čtyři ráno, do Chorvatska dorazil z Česka první letošní vlak..Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-05-30].Dostupné online.
↑Turisti uriniraju i povraćaju gdje stignu, Splićani zgroženi: "Kap je odavno prelila čašu [online]. Dnevnik.hr [cit. 2023-04-20].Dostupné online.
↑ Split a okolí lákají na antické památky i nejhezčí pláž Jadranu.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-01-28].Dostupné online.
↑ On this Day in 1979, Poljud Stadium Opens in Split.Total Croatia News [online]. [cit. 2022-01-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-28. (anglicky)
↑abc Split je grad nedovršenih projekata i praznih obećanja, još ‘vuče‘ probleme iz pokojne Jugoslavije. Pogledajte što nam sve političari najavljuju desetljećima, a u stvarnosti se ništa ne događa....Slobodna Dalmacija [online]. [cit. 2022-10-24].Dostupné online. (chorvatsky)
↑BILANDŽIĆ, Dušan.Hrvatska moderna povijest. Záhřeb: Golden Marketing S. 420. (chorvatsky)
↑abKLEMPIĆ, Sanja. Utjecaj imigracije na strukture stanovništva Splita. In:Migracijske i etničke teme. Záhřeb: Institut za migracije i narodnosti, 2004.ISSN1848-9184. S. 97. (chorvatsky)
↑DOLNIČAR, Ivan.Jugoslavija 1941–1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 143. (srbochorvatsky)
↑DOLNIČAR, Ivan.Jugoslavija 1941–1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 99. (srbochorvatsky)
↑DOLNIČAR, Ivan.Jugoslavija 1941–1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 373. (srbochorvatsky)
Daniela Kušupilić: Društvena povijest Splita između dva svjetska rata(chorvatsky)
Sanja Klempić: Razvoj stambenih naselja Splita nakon drugoga svjetskoga rata(chorvatsky)
Nikica Barić: Split 1980-ih – društveni sukobi u sutonu samoupravnog socijalizma(chorvatsky)
Domagoj Kasum: Statistička analiza kretanja turizma u gradu Splitu od 2005. do 2015. godine(chorvatsky)
Miroslav Pera: Prilog problemu naziva grada Splita(chorvatsky)
Nikola Bojić: Prema kritičkom mapiranju: slojevi graditeljskih intervencija u povijesnom tkivu splitske četvrti Veli Varoš od 1945. godine do danas(chorvatsky)
Prostorno-prometna studija šireg područja grada Splita(chorvatsky)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
