Vnitrozemská vodní cesta (v legislativní zkratce jen vodní cesta) je podle českého zákona o vnitrozemské plavbě (č. 114/1995 Sb.) každývodní tok nebo jinávodní plocha, na kterých je možné provozovat plavbu, tj. provozovatplavidlo.
Součástmi vodní cesty podle § 2 a přílohy č. 1 zákona o vnitrozemské plavbě jsou
Podle významu a způsobu užívání a správy se vnitrozemské vodní toky dělí v České republice na různé kategorie:
Třídy vodních cest vyjadřují parametry (délku, šířku, výšku, ponor a nosnost) největšího návrhového plavidla, pro které je vodní cesta určena. Třídy I až III (a přidaná třída 0) jsou cesty místního významu, třídy IV, Va, Vb, VIa, VIb, VIc a VII cesty mezinárodního významu.
Zákon o vnitrozemské plavbě stanoví seznam využívaných a využitelných vodních cest. Mezi využívané cesty patří úsekyLabe,Vltavy aMoravy; zařazeny jsou do tříd 0, I, IV a Va. Mezi využitelné cesty patří úseky Labe,Bečvy,Odry,Ostravice,Berounky aOhře. Mezi účelové cesty patří podle § 3 vyhlášky č. 222/1995 Sb. úseky Labe, Vltavy,Malše,Lužnice,Otavy aSázavy a kolem 30 vyjmenovaných jezer a jezera s těžbou štěrkopísku. Mezi ostatní (nesledované) vodní cesty patří zejména úseky řek využívané ke sportovní kanoistice a raftingu a menší sportovně využívané vodní plochy.
Vodní doprava měla význam zejména v době, kdy ještě nebyla rozvinutá dopravasilniční aželezniční. Poplatky za údržbu vodní cesty byly zpravidla zahrnuty v různých formách plavebních dávek, v nichž byly často smíšeny i s celními poplatky. Na přelomu 18. a 19. století docházelo k postupnému rušení říčních cel, respektive důslednému oddělování cel od plavebních dávek. NaLabi byly plavební dávky zrušeny smlouvou severoněmeckého bundu sRakouskem v roce1870. VNěmecku se do říšské ústavy roku1871 dostalo ustanovení čl. 54 odst. 4, podle nichž se na přirozených vodních cestách mohou vybírat poplatky jen za používání zvláštních zařízení k ulehčení dopravy, přičemž tyto poplatky ani poplatky za použití státních umělých vodních cest nesmí přesahovat náklady na údržbu. Rovněž veFrancii byla v té době zproštěna poplatků plavba po řekách a státních průplavech.
V současné době český Zákon o vnitrozemské plavbě nestanoví výslovně právo obecného bezplatného užívání vodních cest, ale vzhledem k historické tradici bývá v tomto smyslu vykládán.Vodní zákon (254/2001 Sb.) v § 7 stanoví, že k použitípovrchových vod k plavbě není třeba povolenívodoprávního úřadu. Vodní zákon rovněž stanoví některá obecná omezení plavby. Povrchové vody lze užívat k plavbě jen tak, aby při tom nedošlo k ohrožení zájmů rekreace, jakosti vod avodních ekosystémů, bezpečnosti osob avodních děl; rozsah a podmínky užívání povrchových vod k plavbě stanovíMinisterstvo dopravy v dohodě sMinisterstvem životního prostředí ve spolupráci sMinisterstvem zemědělství vyhláškou.
Na dopravně významné vodní cestě může plavební úřad (jímž jeStátní plavební správa) dočasně omezit nebo zastavit provoz, je-li narušena provozuschopnost.Říční informační služby („RIS“) jsou bezplatně a nepřetržitě zpřístupněnýinformační systém veřejné správy, obsahující soubor informací vztahujících se k podpoře řízení provozu a dopravy ve vnitrozemské plavbě na vymezených vodních cestách.
Na vodní cestě smí být provozováno pouze takovéplavidlo, které splňuje podmínky stanovené zákonem. Účastník provozu na vodní cestě je povinen dodržovat pravidla provozu na vodní cestě (Řád plavební bezpečnosti). Provozovatelé plavidel jsou povinni přizpůsobit provoz plavidla na všech typech vodních cest povaze a stavu vodní cesty.
Splavnost je vlastnostvodního toku, která popisuje dostupnostvodní dopravy po daném toku, nebo jeho části. Závisí především na výšce vodního sloupce. Též se rozděluje podle typuplavidla. Splavnost řek je také dána jejich polohou.Peřejnaté úseky mají dostatek vody zhruba od února do května, řeky položené v nížinách jsou ideální od června do září.
