Kapela vznikla v prostředínewyorské nezávislé umělecké scény osmdesátých let. Celé módní vlně se začalo říkatNo Wave („žádná vlna“). Tvořila jakousi opozici k popovému proudunew wave („nová vlna“), avšak vlna no wave ani Sonic Youth nikdy nebyli součástí většinového proudu populární hudby.[1] Jejich vliv je však patrný na mnoha hudebních směrech, např.grunge.
Mezi nejznámější alba skupiny patříGoo, vydané v roce 1990, dále např. debutové albumConfusion Is Sex,Dirty čiSonic Nurse. Z písní vyniká „Sugar Kane“ či „Teen Age Riot", kterou také zahájili pražský koncert v srpnu 2007. Sonic Youth se vyznačují velmi specifickým zvukem a písněmi. Mnohdy využívají prvky improvizace a spojování jednotlivých písní či jejich částí do většího celku, případně naopak, kdy je píseň rozdělena disharmonickým hlukem jakoby do dvou částí, typickou ukázku poskytne skladba On the strip z alba Dirty v čase 2:45 až 4:16, při celkové délce 5:44. Dalším důkazem jejich neskonalé tvůrčí invence je takřka instrumentální Pink steam z alba Rather Ripped, kde se zpěv objeví až v poslední čtvrtině osmiminutové skladby.
Kapela se zformovala na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století v New Yorku, svůj první koncert podnikla roku 1981. První albumConfusion Is Sex vydala pod vydavatelstvímNeutral Records v roce 1983; od té doby skupina vydala již několik desítek nahrávek a vystřídala několik nahrávacích společností, přičemž nejdéle setrvala u vydavatelstvíGeffen Records.
Vznik kapely sahá do doby, kdy se kytaristaThurston Moore na počátku roku 1977 přestěhoval do New Yorku.[2] Zajímal se opunk a po příjezdu do města založil kytarový kvartetCoachmen.Lee Ranaldo byl v té době studentem naBinghamtonské univerzitě a členem hudebního souboru okolo hudebníkaGlenna Brancy. Stal se fanouškem Moorova kvarteta a brzy na to navázal s Moorem přátelství. Po rozpadu skupiny Coachmen začal Moore jamovat se Stanton Mirandovou, která hrála v kapele CKM společně s muzikantkouKim Gordon.[3]
Thurston Moore a Kim Gordon spolu poté založili kapelu, která vystupovala jako Male Bonding či Red Milk než se na konci sedmdesátých let název ustálil na Arcadians. Jejich první koncert se odehrál na Noise festivalu v červnu 1981, kde vystupoval i Branca se svým doprovodem včetně Ranalda. Jejich vystoupení Moora natolik zaujalo, že se Ranalda přímo zeptal, zda by se nechtěl připojit k Arcadians, a Ranaldo souhlasil. Z počátku se členové střídali u bicí soupravy, pak našli svého prvního bubeníkaRicharda Edsona.[4] Moore skupinu brzy přejmenoval na Sonic Youth. Sonic byla původně přezdívka, kterou používalFred „Sonic“ Smith, člen kapelyMC5. Youth je pak narážkou na časté přidávání tohoto slova ke jménureggae muzikantů (např.Big Youth).
V prosinci roku 1981 členové Sonic Youth nahráli v newyorskémRadio City Music Hall pět skladeb, jež byly pak vydány naEP pod názvemSonic Youth. Nedlouho po nahrání tohoto alba opustil bubeník Edson skupinu a zahájil hereckou kariéru, jeho místo obsadilBob Bert.[5]
Thurston Moore, jeden ze zakladatelů a tvůrčí osobnost Sonic Youth
Členové Sonic Youth během prvních dnů strávených na newyorské hudební scéně navázali přátelství se členy skupinySwans. Brzy na to vyrazili na své vůbec první, dvoutýdenní turné, které začalo v listopadu 1982 na jihovýchoděSpojených států. Na další turné se Sonic Youth vydali se Swans následující měsíc, tentokrát po středozápadu USA. Moore začal kritizovat bubnování Boba Berta, a ten byl nucen kapelu opustit. Zastoupil hoJim Sclavunos, který roku 1983 nahrál s kapelou první studiové albumConfusion Is Sex. V létě roku 1983 Sonic Youth podnikli krátké turné po Evropě, během něhož Sclavunos kapelu opustil. Sonic Youth požádali Berta, aby se znovu vrátil ke skupině, a ten přijal za podmínky, že nebude z kapely opět vyhozen, jakmile turné skončí.[6]
Během následujícího evropského koncertování roku 1984 skupina hrála mimo jiné v Londýně, kde přestalo fungovat technické vybavení kapely a Moore ze vzteku rozbil svou kytaru. Tato událost však měla za následek bouřlivé recenze v časopisechSounds aNME, a jakmile se Sonic Youth vrátili do New Yorku, byli natolik populární, že hráli prakticky každý víkend.[7] Ještě roku 1984 se Gordon a Moore vzali a kapela s producentemMartinem Bisim vydala albumBad Moon Rising, které přilákalo značnou pozornost undergroundového tisku.[5] K albu vyšel i singl „Death Valley '69“, na kterém se podílela americká básnířka a muzikantkaLydia Lunch. Skladba „Death Valley '69“ byla inspirována zločincemCharlesem Mansonem a patří k nejznámějším skladbám Sonic Youth. VeSpojeném království se za půl roku prodalo pět tisíc kusů alba. Bert se však vyjádřil, že ho již nudí neustálé hraníBad Moon Rising a opustil kapelu. Na jeho místo nastoupilSteve Shelley, zakládající člen skupinyCrucifucks. Členové Sonic Youth byli Shelleyovým bubnováním natolik uneseni, že ho přijali bez zkoušky.[8] Shelley i Bert si později spolu zahráli ve videoklipu k „Death Valley '69“.
Jelikož albumBad Moon Rising zaznamenalo poměrně silný ohlas, začala se o kapelu zajímat i některá větší vydavatelství.[5] Sonic Youth zanedlouho podepsali smlouvu s vydavatelstvímSST Records a začali pod ním nahrávat své nové albumEVOL. Za producenta si už po několikáté vybrali Martina Bisiho. Díky smlouvě s novým vydavatelstvím se Sonic Youth rázem ocitli v hlavním proudu newyorské hudební scény,[9] což se ještě žádné kapele z prostředí no wave nepodařilo. V roce 1987 vyšlo další album Sonic Youth s názvemSister. Brzy se ho prodalo 60 000 kusů a vyšlo na něj poměrně velké množství pozitivních recenzí. Navzdory tomu začali být členové kapely nespokojení se SST Records, zejména co se týče finančního zajištění.[10] Kapela se proto rozhodla následující LPDaydream Nation vydat pod hudebním vydavatelstvímEnigma Records. Album bylo přijato pozitivně, avšak kvůli problémům s distribucí bylo často velmi těžké ho sehnat, a členové Sonic Youth proto začali opět hledat jiné vydavatelství.[11]
Skupina brzy našla zázemí u vydavatelstvíGeffen Records. Pod ním vydala v roce 1990 své albumGoo. V roce 1991 následovalo turné sNirvanou, které je zachyceno ve filmu1991: The Year Punk Broke. O rok později vydavatelství Geffen vydalo další album Sonic YouthDirty. K albu vyšel singl „100%“, ke kterému režisérSpike Jonze natočil videoklip. V roce 1994 se Kim Gordon a Thurstonu Mooreovi narodila dcera Coco Hayley Gordon Moore, jejíž hlas několikrát zazněl v nahrávkách nejen Sonic Youth. Téhož roku kapela vydala albumExperimental Jet Set, Trash and No Star, jehož některé písně nebyly nikdy hrány živě, jelikož kvůli těhotenství Kim Gordon kapela nepodnikla jinak obvyklé turné na podporu alba.
Již od počátku fungování kapely Kim Gordon občas odložila basu a chopila se kytary. V době, kdy Sonic Youth vydávali albumWashing Machine, začala hrát na kytaru pravidelně.[12] Proto kapela začala hledat dalšího, pátého hráče. Členové kapely v tomto období začali pracovat i na svých vlastních projektech.[12] Gordon začala spolupracovat sFree Kitten, zatímco Moore a Ranaldo začali hrát s muzikanty jakoWilliam Hooker,Nels Cline,Tom Surgal,Don Dietrich,Christian Marclay neboMission of Burma. Steve Shelley založil vlastní vydavatelstvíSmells Like Records.
Jim O'Rourke se stal členem kapel mezi lety 2000–2005
V roce 2000 se členem kapely v roli multiinstrumentalisty stalJim O'Rourke.[13] Podílel se již na albuSYR3 a byl členem Sonic Youth do roku 2005. V roce 2002 skupina vydala další album s názvemMurray Street a o dva roky pozdějiSonic Nurse. V červnu 2006 následovalo vydání albaRather Ripped, které bylo nahráno v Evropě a proti předchozím albům obsahuje melodičtější písně.[14] Sonic Youth tehdy na webových stránkách oznámili, že na příštím turné s nimi bude hrátMark Ibold, bývalý člen skupinyPavement. V prosinci téhož roku časopisRolling Stone označil albumRather Ripped třetím nejlepším albem roku.[15] Ještě na konci roku 2006 vyšlo kompilační album s názvemThe Destroyed Room: B-sides and Rarities, které zahrnuje převážně skladby dosud přístupné pouze na vinylových deskách, dále B-strany singlů a materiál, který dosud nebyl vydán.[16] V srpnu roku 2007 Sonic Youth navštívili v rámci svého evropského turné po jedenácti letech i Česko a koncertovali v pražském divadleArcha.
V srpnu 2008 Thurston Moore prohlásil, že Sonic Youth budou v listopadu 2008 nahrávat nové album, které mělo vyjít na jaře 2009. Zatím poslední album s názvemThe Eternal však oficiálně vyšlo až 9. června. Kapela zároveň opustila vydavatelství Geffen, nové album vyšlo uMatador Records.[17] 13. října 2011 Thurston Moore a Kim Gordon oznámili, že se rozcházejí,[18] čímž byla prozatím činnost kapely ukončena.
Sonic Youth hrají velmi specifickou hudbu a nelze je jednoduše zařadit k některému hudebnímu žánru. V počátečním období byli zařazováni do scény post punku,[19] protože experimentovali se zvukem a v jejich hudbě vynikal především syrový zvuk kytar. Zhruba od devadesátých let se však jejich styl hraní změnil a změkčil.[21] Jejich písně se staly melodičtějšími a přijatelnějšími pro širší publikum. Moore o tom řekl:[1] „Teď chci nahrát něco jako dokonalé popové album“.
↑Sonic Youth vydali novinku The Eternal, premiérově u Matador Records [online]. freemusic.cz [cit. 2009-06-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-16.
↑GANZ, Caryn.Kim Gordon and Thurston Moore Announce Split [online]. [cit. 2012-01-23].Dostupné online. (anglicky)
↑abBEJZR, Ondřej.Sonic Youth si pořád rádi hrají [online]. iDNES.cz [cit. 2008-12-02].Dostupné online.
↑URETŠLÉRG, Pavel.Legendy rockové alternativy Sonic Youth zahrají v Praze [online]. muzikus.cz [cit. 2008-12-02].Dostupné online.
↑abKytaroví vazbiči Sonic Youth zahrají v Praze [online]. iDNES.cz [cit. 2008-12-02].Dostupné online.
