Dnešní Slovinsko bylo osídleno již odpravěku. Existují důkazy o přítomnosti lidí z doby před 250 000 lety. Probodnutá kostmedvěda jeskynního, pocházející asi z období 43 000 let př. n. l., nalezená v roce 1995 v jeskyniDivje Babe poblížCerkna, je možná druh flétny a tudíž nejstarší hudební nástroj na světě.[25][26] Byla snad vytvořenaneandrtálci, byť se o tom vedou spory.[27]
V roce 2002 byly vLublaňských bažinách objeveny pozůstatkykůlových obydlí (typických pro celoualpskou oblast) starých více než 4 500 let. U nich bylo objeveno nejstarší dřevěné kolo na světě.[28]
Řecké a římské prameny zmiňují, že v období kolem 2. tisíciletí př. n. l. byla oblast osídlenaIlyry. Právě podle některých ilyrských kmenů byly pojmenovány některé jadranské oblasti –Dalmácie (kmenDalmátů) čiIstrie (kmenHistri).
Norické mince
Kolem roku 1000 př. n. l. v oblasti pravděpodobně založili v rámci svýchkolonizačních aktivit osadyŘekové.[30] V době železné osídlili oblastKeltové. Nejvýznamnější keltský kmen –Tauriskové (jimž Římané říkali Norikové) – založil v prostoru současných rakouských Korutan první státní útvar, jenž pozdější římské prameny označují zaNorické království. Centrum království se nacházelo přibližně sedm kilometrů na sever od dnešníhoKlagenfurtu.
Od4. století byla římská přítomnost ohrožována celou řadoukočovnických kmenů. Ty v roce 379 vyplenily jedno z největších římských měst v oblasti –Poetovii (dnešní Ptuj).[33] V 5. století zemí protáhliHunové (přišli z oblastiPanonské nížiny), stejnou cestou poté prošli i Ostrogóti. V polovině6. století přišel do oblastigermánský kmen z panonské nížiny –Langobardi. Vykopávky z okolíKranje naznačují, že určitou dobu prostor současného Slovinska obývali. Po odchodu Langobardů přicházejí v 6. století do alpských údolíslovanské kmeny – tzv. alpští Slované neboliKarantánci.[33]
Existují dvě hypotézy o příchodu alpských Slovanů do oblasti. V současnosti je všeobecně přijímána a doložena teze, že prostor Slovinska byl osídlen dvěma migračními vlnami: první dorazila kolem roku 550 ze severu, z oblastí osídlenýchzápadními Slovany. Nálezy potvrzující tuto teorii byly nalezeny až na sklonku20. století při výstavbědálnice v okolíMariboru. Druhá vlna přišla později podél řekDrávy aSávy z jihovýchodu.[34] V dobáchJugoslávie byla podporována představa, že celý prostor byl osídlen právě z jihovýchodu, což mělo potvrzovat jednotný původjižních Slovanů. Karantánci byli ze západu zafixováni langobradskýmlimes a ze severu pohořímKaravanky, za něž byli vytlačeni německou kolonizací, jež probíhala od8. století.
Slovanské knížectvíKarantánie existovalo v letech658–828Knížecí stolec z Krnskeho gradu
Fredegardova kronika hovoří o vláděValuka, jenž měl býtSámovým vrstevníkem a spojencem, který vstoupil do jehokmenového svazu (tzv. Sámovy říše) vzniklým k obraně protiAvarům.[35] Poprvé v roce 670 se o zemi, v níž žijí alpští Slované, hovoří jako o Karantánii (Carantania,civitas Carantana), jejímž jádrem byly dnešníKorutany. Anonymníravennský autor pro alpské Slovany použil starého keltského pojmenování. Také langobardští historici používali pro alpské Slovany pojmenování Karantánci. Centrem Karantánie byl Krnski grad (Karnburg) ležící nedaleko dnešníhoKlagenfurtu. Zde se dochoval i panovnický stolec, který byl původnědórskou hlavicí sloupu z římského období.[36] V čele karantánských Slovanů stál kníže, na jehož výběru se podíleli tzv. kosezové. Jednalo se o vojenskou družinu, která vznikla z někdejších svobodných sedláků.[37] Když kolem roku 740 znovu zesílily útoky Avarů, požádali karantánští Slované o pomocBavory.
Hrob Modesta Karantánského
V roce 745 za vlády knížeteBoruta Karantánci dobrovolně přijali ochranu a politickou nadvládu Bavorského vévodství a skrze tuto nadvládu dochází k nové vlněchristianizace (první proběhla již v římských dobách). Slovinci byli prvními Slovany, kteříkřesťanství přijali. Z Bavorska přišlimisionáři, jako rukojmí přijala v Bavorsku křesťanství i první karantánská knížata – Borumitovi synové Gorazd a Hotimir. Hotimir si odsalcburského biskupa vyžádal chorbiskupa a touto funkcí byl pověřenIrModestus, z jehož spisů vyplývá, že vzpoury proti pokřesťanštění byly Bavory násilně potlačovány. Souběžně probíhaly misie zaquilejského patriarchátu, v Modestových spisech byly ovšem zamlčovány.
Jakmile se v roce 788 stalo Bavorsko součástíFrancké říše, dostala se i doposud v zásadě autonomní Karantánie pod franckou nadvládu. Z pramenů vyplývá, že v 8. století jižně od Karavanek existovalo též malé slovanské knížectví – Karniola – s centrem v někdejším opevněném středisku Keltů i pozdějších Římanů Carnii (dnešníKranj). V roce 795 spojená vojska Franků, Karantánců a Karniolců drtivě porazila v Panonské nížině Avary. Karantáncům i Karniolcům bylo tažení proti Avarům Franky přikázáno. V letech 819 až 823 se Slované z Karantánie a Karnioly připojili k protifranckému povstáníLjudevíta Posávského (jehož knížectví mělo jádro v dnešnímChorvatsku). Po potlačení povstání, plně pak kolem roku 828, byla autonomie těchto knížectví fakticky zlikvidována a dosavadní slovanská knížata byla zbavena své moci.
Karantánie (880)
Všechny vyšší sociální skupiny byly nově tvořeny příslušníkyněmeckého etnika. Slované – označovaní jako Vindové – žili zejména na jihu jako rolníci.[38] Německá nadvláda znamenalagermanizaci slovinských osad na sever odDrávy. K uchování národní identity přispěla místní inteligence, tvořená zejménakatolickými duchovními.[39] Až do 11. století si podstatná část slovanského obyvatelstva udržela do značné míry svobodné postavení a řídila se vlastními zákony. Pod tlakemfeudálních vrstev se ale postupně svobodní rolníci měnili v polosvobodné či v poddané. Je doložena i existenceotroků. Hospodaření se soustředilo do dvorců zakládaných panovníkem a jeho velmoži.[40] Podstatný rozvoj společnosti je spojen s urbanizací, k níž docházelo od 9. a 10. století. Vznikající nebo dále se rozrůstající města a jejich obyvatelé byli svobodní, postupem času získávali další výhody a privilegia. V souvislosti s tím se vytvářelo na dnešním slovinském území i městské právo.[41][pozn. 1] Význačným pozemkovým vlastníkem byla i církev, těžící z četných donací. Významnou pozici zde mělakvilejský patriarchát a některá biskupství, zejménafreisinské abamberské, vedle nich vznikaly v zemi od roku 1000 i benediktinské kláštery. Pokračující germanizaci zastavila v 15. století imigrace slovanského obyvatelstva ze zemí ohroženýchTurky. Městské společenské elity ale mluvily nadále převážněněmecky.[42]
Jedna ze stran Frisinských zlomků
Podoba slovanského jazyka Karantánců je zachycena v tzv.Frisinských zlomcích pocházejících z období kolem roku 1000, kdy freisinské biskupství sestavilo pro potřeby svého kostela veSpittalu převážně latinskýliturgický kodex, v němž se nacházejí tři slovanské texty – vzorec všeobecnézpovědi, krátké kázání o hříchu apokání a krátká zpovědnímodlitba. Frisinské zlomky jsou nejen nejstarší literární památkou ve Slovinsku, ale také nejstaršílatinkou zaznamenaný slovanský text vůbec.[43]
Historická území na mapě dnešního Slovinska
Po vítězství císařeOty I. nad Maďary v roce 955 bylo slovinské území rozděleno na řadu pohraničních oblastí (marek)Svaté říše římské. Římská hranice naSutle aKupě vymezila východní a jihovýchodní hranici slovinského etnického prostoru.[44] Díky německé kolonizaci Podunají a vytlačení Slovanů z prostoruBalatonu Maďary došlo k rozdělenízápadních ajižních Slovanů. Na území někdejší Karnioly vznikla Kraňská marka. Karantánie se stalaKorutanskou markou. Dalšími markami v oblasti byly Podrávská, Saviňská,Istrijská,Furlanská aVeronská.[45] Roku 976 byla Korutanská marka povýšena navévodství, které získalo i území dalších marek. Mohla se stát i více nezávislým státem, ale vzpouraJindřicha II. Bavorského proti císaři Otovi I. ztroskotala. Vládu v Korutanech tak roku 989 získali přímoOtoni. Postupně se od vévodství oddělilo Veronsko a Furlansko. Korutanským hrabstvím byl Steyer, který části území dal nové označení –Štýrsko.[46] Rod Andechs-Meranů vládnoucí v Posáví získal postupně i jižní část Saviňska, čímž byl dán základ novéhistorické země –Kraňska (od 1364vévodství), kde většinu měli Slované. Název není odvozen od Kraňské marky, ale od slovanského slova Krajina používaného pro označení pohraničí.[47] Ze zde vládnoucích rodů se důrazněji prosadiliEppensteinové[48],Spanheimové[49] a zejménaCeljští.
V roce 1251 připojil ke svým državám český králPřemysl Otakar II. Štýrsko a v roce 1270 také Korutany, Kraňsko a některé enklávy ve Furlansku. Český král zde byl zastupován místodržiteli – hejtmany, kteří většinou pocházeli z řad české šlechty (např.Oldřich z Heunburgu čiOldřich z Drnholce). Již v roce 1276 však byl Přemysl Otakar II. donucen své alpské země předatRudolfu Habsburskému.[50] RoleHabsburků v oblasti se tak začala stávat dominantní. Po roce 1335 se v jejich rukách kumulovala další území, která získali odgorických hrabat. V roce 1382 se ze strachu předBenátčany dalo pod ochranu Habsburků přístavní městoTerst. Mimo habsburské panství zůstávalo jenGorické hrabství a města na pobřeží severníIstrie, která ovládala Benátská republika.
Jedinými vážnými konkurenty Habsburků byl rod Celjských. Tento německý hraběcí rod pocházel původně z panství v okolí hraduŽovnek (Sovneg). Celjský hrad rod získal v roce 1341. Rodovým znakem Celjských byl modrý štít se třemi šesticípými zlatými hvězdami, který byl převzat i do současného státního znaku Slovinska. Na konci 14. století zachránilHeřman II. CeljskýZikmunda Lucemburského před utopením, což mělo za následek mocenský vzestup rodu a v roce 1436 i povýšení do hodnostiříšských knížat.[51] Celjští, jejichž panství se vyvíjelo zcela nezávisle na Habsburcích, zamýšleli svousňatkovou politikou propojit svůj rod s dalšími rody v Chorvatsku, v Bosně a v Srbsku. Rod byl propojen i s Lucemburky, když si Heřmanovu dceruBarboru vzal za manželku sám císařZikmund.
V roce 1443 uzavřeli Celjští s Habsburky smlouvu, v níž se dohodli na vzájemném dědictví v případě, že jeden z rodůvymře po meči.Ulrich II. – poslední z Celjských – měl za manželku dceru srbského despotyĐorđe Brankoviće a v polovině 15. století byl ustaven královským náměstkem v Uhrách. Žárlivostmaďarské šlechty vyústila v Ulrichovu vraždu při jeho návštěvě uherského hraničního městaBělehradu v roce 1456. Dle indicií stál za vraždouLadislav Hunyadi.
Ulrichem vymřel rod Celjských po meči, a tak se jejich panství dostalo do habsburských rukou. Definitivně Habsburkové ovládli slovinské etnické území – s výjimkou Benátčany ovládaných okrajových území v severním Furlansku – na začátku šestnáctého století.[52] Získali tak strategicky důležitý přístup kJadranu.
PopravaMatiji Gubce, vůdce slovinsko-chorvatského povstání z roku 1573
Vymřením lokálních dynastií a získáním jejich území se utvrdilo postavení habsburské dynastie v regionu, zejména po roce 1526, kdy jejich vláda zahrnovala již všechny slovinské země.[53] Území Slovinska tak bylo po několik následujících století, s výjimkou let 1809 až 1814, kdy bylo součástínapoleonskýchIlyrských provincií, součástíHabsburské monarchie.[54][55] Od 15. století trpělo zdejší obyvatelstvo intenzivními a často se opakujícími loupeživými nájezdyosmanských jednotek. To vytvářelo, spolu se špatnými sociálními podmínkami, předpoklady k rolnickým povstáním.[53] K těm pak opakovaně docházelo, a to v letech 1473 až 1478, 1515, 1573, 1635 a 1713.[54] Povstání byla všechna vojensky potlačena, jejich vůdcové popraveni a byla zavedena nová daň – povstalecká dávka. Postavení rolnických Slovinců zlepšily až reformyMarie Terezie aJosefa II.[39]
Od konce 18. století se začal vzmáhat processlovinského národního obrození. Zprvu si kladlo hlavně kulturní cíle. První slovinské noviny Ljubljanske Novice začaly vycházet již roku 1797[56]. Klíčovou obrozeneckou skupinou byl tzv.Zoisův kroužek. Běhemrevolučního roku 1848 však slovinští vlastenci (zejm.Franc Miklošič,Janez Bleiweis aMatija Majar) již zformulovali politický národní programVelkého či Sjednoceného Slovinska (Zedinjena Slovenija), usilující o sjednocení všech Slovinců do jednoho království (jak to zachycuje známáKozlerova mapa), jež by posléze mělo autonomii v rámciRakouského císařství. Žádali také zrovnoprávněníslovinštiny aněmčiny. Prohra revoluce a nástupBachova absolutismu národní hnutí přinutily vrátit se jen ke kulturním otázkám. Od šedesátých let 19. století se ale již formovaly moderní politické síly.[57] Podobně jako v českých zemích se rozštěpily na staroslovince a mladoslovince (jejichž ústřední postavou bylFran Levstik). Na konci 19. století přibyli liberálovéIvana Tavčara aIvana Hribara, avšak Velké Slovinsko zůstalo prakticky beze změny jejich společným programem až doprvní světové války.
Po jejím vypuknutí byl vyhlášenvýjimečný stav, došlo ke zrušení řady politických svobod a byla zpřísněnacenzura.[58] Válka brzy Slovince těžce postihla, na slovinském území se konalo dvanáctbitev na Soči, kde padlo půl milionu vojáků.[59] Statisíce slovinských branců byly odvedeny dorakousko-uherské armády a přes 30 000 z nich padlo. Statisíce Slovinců se ocitlo v uprchlických táborech v Itálii a Rakousku. V italských táborech s nimi bylo zacházeno jako s nepřáteli a několik tisíc jich zemřelo na podvýživu a nemoci.
V květnu 1917 přednesl na zasedání parlamentuAnton Korošec (vůdce nejvlivnější slovinské politické síly té doby,Slovinské lidové strany)Májovou deklaraci, kterou podepsalo všech 22 jihoslovanských poslanců vídeňského parlamentu. Požadovala, aby bylo vytvořeno samostatné státní těleso Slovinců, Chorvatů a Srbů pod vládouhabsbursko-lotrinské dynastie.[60]
V říjnu 1918 si již Slovinci uvědomili, že reformaRakousko-Uherska není možná a že o budoucnosti rozhodne mírová konference, na níž se budou domáhatpráva na sebeurčení. Rozchod s habsburskou monarchií se datuje 11. říjnem 1918, kdy slovinská reprezentace odmítla možnost podílet se na vídeňské vládě.[61]
Slovinci opustili habsburské soustátí 29. října 1918, když v Záhřebu vzniklStát Slovinců, Chorvatů a Srbů (po spojení seSrbským královstvím, od prosince 1918, pakKrálovství Srbů, Chorvatů a Slovinců, od října 1929Království Jugoslávie).[62][63]Rapallskou smlouvou z 12. listopadu 1920 připadloPřímoří, Goricko, Terst, Istrie a větší část západního Korutanska (Notraňsko)Itálii, plebiscitem v Korutanech 10. října 1920 připadly téměř celé Korutany Rakousku, v Maďarsku zůstalo několik slovinských vesnic v Prekomurji.[64] Po jugoslávské správní reformě roku 1929 většina slovinského území spadala do tzv.Drávské bánoviny. Slovinsko do jihoslovanského soustátí vstoupilo jako zdaleka nejrozvinutější jeho člen – slovinská průmyslová výroba byla kupříkladu čtyřikrát větší než srbská a 22krát větší než makedonská.
Slovinští komunističtí partyzáni
Pookupaci Jugoslávie v dubnu 1941 bylo území dnešního Slovinska rozděleno meziNěmecko (severovýchod), Itálii (jihozápad) a Maďarsko (Prekomurje).[39][57] V německé okupační zóně docházelo k násilné germanizaci a vysidlování etnických Slovinců. Italská vláda poskytla své části Slovinska částečnouautonomii. Část slovinské politické elity pak s Italy kolaborovala.[57] Již v červenci 1941 začalo ozbrojené povstání proti okupantům.[54][65] Nejvýznamnějším subjektem národněosvobozeneckého boje se stalaOsvobozenecká fronta.[39] V roce 1943 byla dolomitským prohlášením formálně uznána rolekomunistů jako vůdců odboje.[66] Svůj vlastní protifašistický odboj vedli také Slovinci žijící v Itálii, a to už od roku 1927 (organizaceTIGR).
Italové odcházejí z Puly (1947)
V listopadu 1943 seAntifašistická rada národního osvobození Jugoslávie usnesla na poválečném obnoveníJugoslávie na federálním základě.[67] Jednou z federálních jednotek se mělo stát i Slovinsko.[68] Od počátku roku 1944 se začali komunisté připravovat na převzetí politické moci v poválečném Slovinsku. Aby se zabránilo návratu vícestranického systému, bylo rozhodnuto o vytvoření lidové vlády, jež bude právě pod vedením komunistů. 19. února 1944 se v Črnomelju Slovinský národněosvobozenecký výbor přejmenoval naSlovinskou národněosvobozeneckou radu a současně se prohlásil za nejvyšší zákonodárný a zastupitelský orgán ve Slovinsku.[69] Přibližně 8 % veškeré slovinské populace běhemdruhé světové války zemřelo. Německy mluvící menšina, která před válkou tvořila 2,5 % slovinské populace, byla po válce buď vypovězena, nebo zabita. 15 000 istrijských Italů bylo zabito při "masakrech foiba", více než 25 000 jich uprchlo nebo bylo vyhnáno.[70] Po skončení války bylo ve Slovinsku celkem zabito asi 130 000 osob, 15 tisíc z nich byli etničtí Slovinci, většinou příslušníci protikomunistické kolaborantské miliceSlovinská domobrana.[71]
V roce 1945 bylo Slovinsko poprvé v historii uznáno za státní útvar. V roce 1947 získalo část západních území, která po první světové válce připadla Itálii.[39] V roce 1954 pak bylo mezi Itálii a Jugoslávii rozděleno i sporné území v okolí Terstu.[57] Slovinsko v rámci jugoslávské federace bylo nejprve lidovou republikou, od roku 1963socialistickou. Hospodářský náskok oproti zbytku Jugoslávie si Slovinsko udrželo – v letech 1965–66 byl domácí produkt Slovinska 2,5krát vyšší než průměr jugoslávských republik. Federální moc se však snažila rozdíly mezi jednotlivými oblastmi vyrovnávat a podporovala více ty chudší, což Slovinci nesli úkorně. V průběhu šedesátých let se kvůli tomu začaly objevovat první spory s mocenským centrem v Bělehradě (například tzv.Silniční aféra). Skončily odstavením reformních komunistů (Stane Kavčič) a upevněním pozic konzervativců.[72]
Rozklad Jugoslávie začal smrtí maršálaTita v květnu 1980. Na jaře 1987 vyšlo číslo časopisuNova revija, v němž byly zveřejněny příspěvkyFrance Bučara,Petera Jambreka,Tine Hribara,Ivana Urbančiče aJože Pučnika, ve kterých napadli vedoucí úlohu komunistů, centralistické vedení jugoslávské politiky a formulovali cíl slovinského národa, kterým má být samostatný slovinský stát jako součást jugoslávskékonfederace.[73] Následný demokratizační proces realizovali sami slovinští komunisté. V květnu 1989 zveřejnila slovinská opoziceMájovou deklaraci, v níž požadovala ustavení suverénního slovinského státu a svobodu rozhodování o vnějších svazcích. Komunisté v reakci vydaliZákladní listinu Slovinska, která také hovořila o suverenitě, ale hlásila se i k reformované jugoslávské federaci.[74] V září 1989 byly schváleny četné ústavní dodatky, jež zaváděly ve Slovinskuparlamentní demokracii. V dubnu 1990 proběhlyprvní poválečné svobodné volby, které přinesly vítězství opozičního blokuDEMOS aMilana Kučana vevolbách předsedy Předsednictva.
Milan Kučan, první prezident samostatného Slovinska
Následnou ekonomickou transformaci, velmiliberální, připravil předevšímJanez Drnovšek, který si udržel premiérský post takřka celou dekádu (1992–2000, 2000–2002).
Samostatnost Slovinska přinesla spory s Chorvatskem v otázcejaderné elektrárny Krško a hranic. Jaderná elektrárna byla budována z finančních prostředků obou republik a tento problém se podařilo vyřešit v letech 1993 až 1996. Hraniční spor se týkal především přístupu Slovinska domezinárodních vod, kdy pobřežní pás Chorvatska od mezinárodních vod odloučil slovinské přístavyKoper,Izola,Portorož aPiran.[79] Hraniční spory vyřešila až arbitráž roku 2017. Slovinsko v ní vyhrálo a získalo vlastní přístup do mezinárodních vod.[80]
Spory měl nový stát také s Itálií, která zpochybnila některé s bývalou Jugoslávií uzavřené dohody o majetku vyhnaných Italů. Výsledkem těchto sporů byla blokace slovinských přístupových rozhovorů doEvropské unie. Dohoda o přidružení Slovinska k EU byla podepsána v červnu 1996, když Italové akceptovali slovinské řešení – přijetí zákona umožňujícího občanům EU čtyři roky po ratifikaci vstoupit na trh s nemovitostmi.[79]
Slovinsko se tak 1. května 2004 stalo členským státem Evropské unie a 1. ledna 2007 nahradili Slovinci svou národní měnutolareurem. 29. března 2004 Slovinsko vstoupilo doSeveroatlantické aliance.
Slovinská vlajka je tvořena listem o poměru stran 1:2 se třemi vodorovnými pruhy – bílým, modrým a červeným, se státním znakem umístěným vhorním rohu a částečně (vždy polovinou) překrývajícím bílý a modrý pruh.
Státní znak Slovinska je tvořen modrýmštítem s bílou kresbou hory se třemi vrcholy (prostřední je vyšší) s dvojitým, modrým, zvlněným proužkem v dolní části. Nad prostředním vrcholem jsou tři zlaté, šestihroté hvězdy (2 + 1). Štít je, až na horní část, červeně lemován.
Slovinsko se nachází v jihovýchodní Evropě[81], má přístup keStředozemnímu moři a na podstatné části jeho severních hranic se nacházíAlpy, jmenovitě horské skupinyJulské Alpy,Kamnicko-Savinjské Alpy,Karavanky aPohorje. Jeho pobřeží, ležící u Jaderského moře, se táhne přibližně 47 kilometrů[82] od hranic s Itálií k Chorvatsku. Jihozápadní části země vévodíkrasy, jichž je registrováno necelých 6,6 tisíce[83], s podvodními řekami, roklinami a jeskyněmi, rozkládající se mezi Středozemním mořem aLublaní. Naopak východ a severovýchod Slovinska, při hranicích s Chorvatskem a Maďarskem, je takřka rovný. Přesto je podstatná část slovinského území kopcovitá až hornatá a zhruba 90 % povrchu leží nad 200 metrů nad mořem.[84]
Ve Slovinsku se střetávají čtyři významné evropské geografické regiony –Alpy,Dinárské hory,Panonská pánev aStředomoří.[85] Nejvyšší horou jeTriglav se 2864 metry, průměrná nadmořská výška činí 492 metrů.[85] Přestože leží při pobřeží Jaderského moře, podstatná část Slovinska se nalézá v úmoříČerného moře.[86]
Kolem poloviny země (11 861 km²[87]) zabírajílesy, což činí Slovinsko, po Finsku a Švédsku, třetím nejzalesněnějším státem v Evropské unii.[88] Na slovinském území se dají nalézt i pozůstatkypralesů, zejména v oblastiKočevje. Zemědělská plocha zabírá přibližně 4 685 km², z toho orná půda cca 1 751 km², trvalý travní porost 2 673 km² a zbývajících 260 km² jsou trvalé kultury.[89] Dále se ve Slovinsku nachází 161 km²vinic.[89]
Prezident republiky je představitelem Republiky Slovinsko a vrchním velitelem ozbrojených sil Republiky Slovinsko.[93] Funkce prezidenta republiky je neslučitelná s výkonem jakékoliv veřejné funkce či povolání.[94] Do účinnostiústavy z roku 1991 mělo Slovinsko kolektivní hlavu státu –Předsednictvo.První prezidentské volby se uskutečnily 6. prosince 1992 a jejich vítězem se stalMilan Kučan, který již od dubna 1990 vykonával funkci předsedy Předsednictva.[95]
Hlavou státu byl v letech 1945 až 1974 předseda Skupščiny, v letech 1974 až 1992 Předsednictvo, resp. jeho předseda, a od roku 1992 prezident.[96][97] Současným slovinským prezidentem jeNataša Pircová Musarová.
Zákonodárné sbory vznikly podruhé světové válce. Do roku1953 byl slovinský parlamentjednokomorový, v letech1953 až1963dvoukomorový, poté do roku1974 pětikomorový a v letech1974 až1991 tříkomorový.[98] Dnes se pod pojmem parlament souhrnně označujeStátní shromáždění aStátní rada, které jsou však ústavně konstruovány bez podřazení pod společný subjekt.[99] Současný slovinský parlament je z obecného hlediska nastaven jako nedokonalý dvoukomorový s výraznou převahou dolní komory (Státního shromáždění).[100]
V čele zákonodárných sborů a jejich komor stál vždy předseda, v letech 1946 až 1953 pak ještě existoval i kolektivní orgán – Prezídium Skupščiny.[98][101][102] V letech 1953 až 1974 byl předseda Skupščiny zároveň nejvyšším představitelem republiky.[96] V současnosti má svého předsedu Státní rada i Státní shromáždění.
Soudní moc ve Slovinsku je tvořenaÚstavním soudem,Nejvyšším soudem – jako nejvyšším soudním tělesem – pod nímž se nacházejí vrchní soudy a Vyšší pracovní a sociální soud. Pod vrchními soudy jsou soudy krajské a okresní, pod Vyšším pracovním a sociálním soudem jsou pracovní soudy a Pracovní a sociální soud.[104]
Současná soustava obecných soudů je tvořena 44okresními soudy (okrajna sodišča), které jsou podřazeny pod jeden z jedenáctikrajských soudů (okrožna sodišča), které jsou rozděleny mezi čtyřivrchní soudy (Višja sodišča). Na vrcholu soustavy se nacházíNejvyšší soud Republiky Slovinsko (Vrhovno sodišče).[104] a úrovni vrchních soudů existuje ještěSprávní soud (Upravno sodišče) aVrchní pracovní a sociální soud (Višje delovno in socialno sodišče), pod který patří tři pracovní soudy a jeden pracovní a sociální soud.[105] Ve Slovinsku existuje takéÚstavní soud. Výjimečné soudy a v době míru vojenské soudy se z dikce ústavy nevytvářejí.[106] Podle ústavy jsou soudci slovinských soudů vázáni ústavou a zákonem.[107] Specifickou institucí jeRozpočtový soud (Računsko sodišče), jenž funguje jako orgán pro přezkoumánístátních účtů,státního rozpočtu a všech veřejných výdajů.[108] Rozpočtový soud však nelze řadit mezi ostatní soudy, neboť se s ohledem na své zakotvení nachází zcela mimo moc soudní.[109]
Ve Slovinsku existujevícestranický systém. Vývoj je rozdělován do čtyř fází: do 1945, do 1986, do 1991, od 1992.[110] První fáze vývoje slovinského stranického systému v období od devadesátých let devatenáctého století do čtyřicátých let dvacátého století byla ve znamení rozvoje občanské společnosti a vytváření prvních politických stran.[111] V důsledku politického vývoje byla na sklonku tohoto období faktická legální politická činnost znemožněna.[110] Od konce druhé světové války až do roku 1986 existovala jedna politická strana –Svaz komunistů Slovinska, organizačně začleněná doSvazu komunistů Jugoslávie.[112] Vedle strany existovala soustava společensko-politických organizací.[113] V letech 1986 až 1991 došlo k přechodu k pluralitnímu stranickému systému.[114] Od roku 1992 funguje současný stranický systém.[110]
Po druhé světové válce došlo ke korektuře jugoslávsko-italské hranice, když byla k Jugoslávii připojena území, která po první světové válce Itálie zabrala. Istrie, kde po odsunu Italů měli většinu Chorvaté, se stala součástíChorvatska.[119] V důsledku sovětsko-jugoslávské roztržky nebyly naplněny úvahy o připojení Korutan (na úkor Rakouska) a celéhoúzemí Terstu (na úkor Itálie) k Jugoslávii.[120][121]
Ke správní reformě došlo v roce 1952, kdy bylo Slovinsko rozděleno na 19 okresů (okraji), tvořené třemi městy (z toho jedno hlavní město – Lublaň) a 371občin (z toho 44 městských občin).[122] Od roku 1955 již existovaly jen občiny, jejichž počet postupně klesal – od 130 v roce 1955 na 60 v roce 1982.[122] V roce 1982 se počet občin zvýšil na 65, aby v roce 1990 opět klesl na 62.[122] Po osamostatnění Slovinska se vedly diskuse o reformě systému. V současnosti je ve Slovinsku 212 občin, z nichž 12 má status městské občiny.[123] Poslední z občin,Ankaran, vznikla v červnu 2011 rozhodnutímÚstavního soudu.[124]
Ačkoliv původní koncepce počítala s tím, že po druhých volbách do orgánů občin (1998[125]) bude přijata zákonná úprava krajského zřízení, doposud se tak nestalo.[126][127]
Slovinsko se stalo samostatným svrchovaným státem25. června1991, 26. června 1991 bylo Slovinsko uznáno Chorvatskem.[128] 7. července 1991 bylaBrionskou deklarací účinnost aktů z 25. června 1991 na tři měsíce přerušena. V říjnu 1991 potvrdilo Slovinsko svou vůli opustit Jugoslávii. Následně ho uznaly některé bývalé státy SSSR, 19. prosince 1991 bylo Slovinsko uznáno Islandem, Švédskem a Spolkovou republikou Německo.[128]Vatikán Slovinsko uznal 13. ledna 1992,San Marino 14. ledna 1992 aEvropská společenství pak 15. ledna 1992.[128]ČSFR uznala Slovinsko společně s Chorvatskem 16. ledna 1992.[129]Spojené státy americké uznaly Slovinsko 7. dubna 1992.[130]
Počátky industrializace Slovinska sahají do období habsburské monarchie. Již od vznikustátu jižních Slovanů se slovinské oblasti řadily k hospodářsky nejrozvinutějším.[135] V letech 1945 až 1946 došlo kezestátnění velkého průmyslu a bylo rozhodnuto, že se ve Slovinsku bude rozvíjet zejménatěžký průmysl.[136] 1. září 1947 tak maršál Tito otevřel železárnu v Lublani –Titovi zavodi Litostroj (dnesLitostroj).[137] Jednostranná orientace na těžký průmysl byla opuštěna v období reformní vlády Stane Kavčiče ve druhé polovině šedesátých let, kdy současně začalo období surovinově a technologicky efektivnější výroby.[138] Ačkoliv byli reformní komunisté kolem Kavčiče nakonec odstaveni, Slovinsko si i nadále udrželo relativně intenzivní ekonomické styky se západními zeměmi a firmami, což ovšem naráželo na odpor srbského a jugoslávského vedení.[139][140] Vyhlášení nezávislosti, a tak ztráta celojugoslávského trhu, způsobila slovinskému hospodářství značné problémy: vzrostla nezaměstnanost, přibližně o polovinu klesla průměrná mzda a průmyslová výroba klesla na hodnoty z roku 1977. Situace vyvrcholila v roce 1993.[141] V letech 1995 až 2008 byl hospodářský růst stabilní a dosahoval přibližně 4 %.[142] V roce 2009 došlo v důsledkuglobální krize k meziročnímu poklesu o devět procent.[142] V roce 2009 dosahovala výšehrubého domácího produktu (HDP) na hlavu 17 331 €,nezaměstnanost byla 5,9 %,inflace 0,9 %.[142] Průměrná mzda byla v roce 2009 necelých 1 439 €.[143]
Ve Slovinsku bylo v roce 2008 evidováno přes sto padesát tisíc podnikatelských subjektů[144], z nichž nejznámější jsouElan,Gorenje,Krka,Revoz aTriglav.[139]
V průmyslu je ve Slovinsku zaměstnáno 32 % pracovních sil a průmysl vytváří necelých 69 % HDP. Nejvýznamnějšími odvětvími jsoukovozpracující průmysl,chemický průmysl, elektronický a elektrotechnický, potravinářský, papírenský průmysl a textilní, oděvní a kožedělný.[131]
Pro slovinské zemědělství je typické velké množství maloplošných hospodářství, jež v průměru obhospodařují 6,5 hektaru půdy.[145] Necelých 64 % zemědělské plochy je rozděleno mezi malé statky o velikosti do 15 hektarů.[145] Pro zemědělství je typická nízká produktivita.[131]
Výstavba prvního třicetikilometrového dálničního úseku veSlovinsku i v Jugoslávii –Vrhnika –Postojna byla zahájena v květnu 1970. Úsek byl otevřen 29. prosince 1972. K profinancování výstavby byl použit i úvěr odMezinárodní banky pro obnovu a rozvoj.[147] Výstavbě dálnice předcházela tzv.silniční aféra.[148] Do vyhlášení nezávislosti Slovinska bylo v republice v provozu 187 kilometrů dálnic a rychlostních silnic.[149] V roce 1995 byl přijatNárodní program výstavby dálnic v Republice Slovinsko (Nacionalni program izgradnje avtocest v Republiki Sloveniji,NPIA), který počítá především s výstavbou komunikací v ose severovýchod–jihozápad a severozápad–jihovýchod.[150][151]Dálnice jsou ve Slovinsku označovány písmenemA, což souvisí se slovinským pojmenováním –avtoceste. Maximální povolená rychlost na dálnicích je 130 km/hod. V roce 1994 byla dálniční síť převedena naSpolečnost pro dálnice v Republice Slovinsko (Družba za avtoceste v Republiki Sloveniji, DARS), která dnes spravuje 592 kilometrů dálnic a 155 kilometrů rychlostních silnic.[152]Rychlostní silnice jsou označovány písmenemH, což souvisí se slovinským pojmenováním –hitra cesta. Maximální povolená rychlost na rychlostních silnicích je 100 km/hod.[153]
Přístav Terst
Až do konce první světové války byl hlavním slovinským přístavemTerst, který byl považován také za jediný jižní „německý“ přístav.[58] Jelikož se však Terst stal posléze součástí Itálie, uvědomila si jugoslávská vláda nutnost vybudování přístavu nového. Tak byl v roce 1957 založen přístavKoper, který se v roce 1958 otevřelmezinárodnímu obchodu.[154] Přístav byl od té doby rozšířen a v roce 2007 jím prošlo 15 milionů tun nákladu, díky čemuž byl druhým největším přístavem v Jaderském moři po Terstu předRijekou. Další rozšíření přístavu je závislé na vybudování železničního napojení.
Rozvoj cestovního ruchu nastal ve druhé polovině devatenáctého století, kdy byla dostavěna železniční trať spojující Terst s podunajským vnitrozemím, a z počátku byl spojen především se sídlyBled aPostojna.[157] Také rozvoj turismu byl ve Slovinsku spojen s reformní vládou Stane Kavčiče.[158] Klíčovým zákonem pro oblast cestovního ruchu je zákon o podpoře rozvoje cestovního ruchu z prosince 2003.[159] Hlavní národní turistickou organizací je Slovinská organizace cestovního ruchu (Slovenska Turistična Organizacija).[160][161] V lednu se konává veletrh zaměřený na cestovní ruch –Alpe-Adria: Turizem in prosti čas.[131][162]
V roce 1693 vznikla v Lublani první učená společnost sdružující lékaře, právníky a teology –Academia Operosorum, jež fungovala skoro celé čtvrtstoletí.[166]
Školský systém ve Slovinsku je možné rozdělit na obecnou část a zvláštní část. Obecnou část tvoří předškolní vzdělání, základní vzdělání, střední vzdělání (odborné a technické vzdělávání, střední všeobecné vzdělávání), vyšší odborné vzdělávání a terciární vzdělávání. Zvláštní část systému tvoří vzdělávání dospělých, hudební a taneční vzdělávání, speciální vzdělávání, modifikované vzdělávací programy a programy v etnicky a jazykově smíšených oblastech.[167] Školní rok trvá ve Slovinsku od října do června.[168]
Ve školním roce 2008/2009 bylo ve Slovinsku 791 základních škol, kde studovalo necelých 162 tisíc žáků, 129 středních škol, na nichž studovalo přes 87 tisíc studentů, v rámci terciárního vzdělávání působilo 89 institucí, na nichž studovalo přes 114 tisíc studentů.[169] Ve Slovinsku působí čtyři univerzity:Univerzita v Lublani,Univerzita v Mariboru,Primorská univerzita aUniverzita v Nove Gorici.[169]
V roce 1857 žilo na území dnešního Slovinska 1 101 854 obyvatel a od té doby v zásadě jejich počet až do současnosti stoupal.[170] Výjimkou bylo období po první světové válce: jestliže v roce 1910 žilo na území dnešního Slovinska 1 321 098, v roce 1921 již jen 1 054 919.[170][171] Po roce 1921 počet obyvatel opět narůstal.[171] Ačkoliv v letech 1961 až 1991 absolutní počet Slovinců rostl, jejich procentuální podíl s rostoucím zastoupením Srbů a Chorvatů klesal.[172]
Populace se však v posledních desetiletích začíná potýkat s problémy. Slovinsko patří mezi evropské země s nejvýraznějšímstárnutím obyvatelstva, což lze přičíst nízképorodnosti a prodlužující seprůměrné délce života. V roce 2009 činila mírasebevražd 22 na 100 tisíc obyvatel za rok, což je mezi evropskými zeměmi jedna z nejvyšších,[173] a to i přes to, že mezi lety 2000 až 2010 klesla asi o 30 %. Rozdíly mezi regiony a pohlavím jsou výrazné.
V současnosti žije ve Slovinsku 1 964 036 obyvatel.[4] Z hlediska etnického složení mají většinuSlovinci (83,06 %), následují jeSrbové (1,98 %),Chorvaté (1,81 %) aBosňáci (1,1 %).Čechů žilo v době sčítání ve Slovinsku 273,Slováků 216.[172] Nicméně pro více než 88 % obyvatelstva je rodným jazykem slovinština a jako jazyk pro běžnou komunikaci ji v domácím prostředí uvádí dokonce 92 % obyvatelstva. V zemi totiž existuje téměř 9 % obyvatel, kteří se sice přímo nehlásí ke slovinské národnosti, slovinským jazykem však hovoří (jedná se např. o lidi se smíšených manželství či o obyvatelstvo s "jugoslávským" sentimentem).
Podle posledního sčítání lidu (2002) se k římskokatolické církvi přihlásilo 57,8 % obyvatel, evangelíků bylo 0,8 %, pravoslavných – 2,3 %, muslimů – 2,4 %, věřících, kteří se nehlásí k žádné církvi, bylo 3,5 %, ateistů bylo 10,1 % a Židů bylo ve Slovinsku 99.[174] Podle odhadu slovinské židovské obce se však jejich skutečný počet pohybuje okolo 1.000 lidí .
Katolická tradice sahá ve Slovinsku až do osmého století, kdy proběhla druhá vlna christianizace (první proběhla v římské době).[175] Na přelomu 15. a 16. století začal do slovinských oblastí pronikat vlivhumanismu arenesance. Ve čtyřicátých letech šestnáctého století se zformoval první protestantský kroužek. Důraz na rodný jazyk způsobil, že právě v tomto období byla vydána první literární díla ve slovanském (slovinském) jazyce. Po roce 1590 zasáhla území dnešního Slovinskaprotireformace, většina obyvatelstva se poté vrátila ke katolictví.[176] Ve Slovinsku se v současnosti nachází přibližně tři tisíce kostelů a kaplí.[177]
Slovinská národní identita je postavena především na slovinském jazyce.[178] První dvě knihy vydané ve slovanském (slovinském) jazyce vydal v roce 1550Primož Trubar.[179] Knižní standard jazyka položil v roce 1584 svým překladem BibleJurij Dalmatin.[180] K utlumení dochází v období protireformace. V roce 1768 vydalMarko Pohlin německy psanouKraňskou gramatiku, jež je považována za počátek slovinského národního probuzení.[181] V letech 1784 až 1802 je znovu přeložena Bible, přičemž tento počin má ukázat, že jazyk Slovanů žijících v Kraňsku, Korutanech a Štýrsku představuje jeden celek.[182] V roce 1797 začaly vycházet první slovanským (slovinským) jazykem psanéLublanske novice.[182] Na přelomu osmnáctého a devatenáctého století Slovinci převzali ze sousedních jihoslovanských jazyků označeníSlaven a začali ho používat pro obecné označení slovanské identity. Původní označeníSloven aslovenski jezik se začala chápat jako Slovinci a slovinský jazyk.[183]
Osvícencem a bojovníkem za slovinštinu v 18. století byl básníkValentin Vodnik.Romantismus v rovině umělecké ailyrismus v rovině politické reprezentoval v první polovině 19. století básníkStanko Vraz. Významnou postavou devatenáctého století byl právník a básníkFrance Prešeren, často označovaný za prvního evropsky významného slovinského autora. Část jeho básněZdravljica, již Prešeren napsal roku1844, je dnes textemslovinské státní hymny. V Lublani po něm bylo pojmenováno hlavní náměstíPrešernov trg. Výročí jeho úmrtí je ve Slovinsku státním svátkem známým jakoPrešerenův den.Fran Levstik je považován za jednoho z prvních klasiků slovinské vypravěčsképrózy. Klasicky obrozenecky vlastenecké básně tvořilAnton Aškerc. Do vášnivých sporů s ním pak vstoupila nová generace básníků, která se zhlédla vmodernismu. Nejvýznamnějším z nich bylIvan Cankar. Dalšími důležitými představiteli modernismu byli básníciSrečko Kosovel,Oton Župančič aEdvard Kocbek.[178] Za první slovinskou spisovatelku afeministku je označovánaZofka Kvederová.Alma Karlinová psala prózu, ale proslula také jako cestovatelka, stala se první ženou, která sama absolvovala cestu kolem světa. Reprezentantem neoavantgardy byl básníkTomaž Šalamun. SpisovatelVladimir Bartol patřil ke slovinské menšině v Itálii, stejně jakoBoris Pahor. V Americe uspělLouis Adamic. Nejvýznamnějšími autory současnosti jsouAleš Debeljak neboDrago Jančar.[184]
V roce 2009 bylo ve Slovinsku vydáno 1473 titulů.[185]
Nejznámějším interpretem slovinské lidové hudby je harmonikářSlavko Avsenik, zakladatel souboru Ansambel bratov Avsenik, který prodal 36 milionů hudebních nosičů po celém světě.
Ve světě nejznámějším reprezentantem slovinské populární hudby je skupinaLaibach. Je řazena především k žánruindustriál a doexperimentální hudby. Skupina byla mnohokráte obviněna ze sympatií knacismu, ale mnohokráte toto obvinění odmítla s tím, že pouze hudebně a vizuálně využívá estetikutotalitarismu.[186] Alternativní rock produkuje také skupinaSiddharta. Ve Slovinsku se usadil také bosenský rockový hudebníkBranko Đurić, který se prosadil i jako herec. Slovinský violoncellistaLuka Šulić se prosadil ve známé instrumentální skupině2Cellos, ve dvojici s Chorvatem Stjepanem Hauserem.
První a nejvýznamnější slovinskou malířkou bylaIvana Kobilcová, která se proslavila zejména svými portréty. V letech 1993-2007 byla vyobrazena naslovinské bankovce v hodnotě 5000 tolarů. U počátků moderního malířství stál ve SlovinskuAnton Ažbe. Ten proslul i jako výtvarný pedagog, jeho žáky byli významníimpresionistéIvan Grohar aRihard Jakopič. Představitelem avantgardy bylFran Tratnik. K významným sochařům moderní doby patřiliBoris Kalin aZdenko Kalin. Průkopníkem fotografie byl kněz, malíř a básníkJanez Puhar. Nejvýznamnější sbírkovou institucí jeSlovinská národní galerie, jejíž budovu navrhl český architekt František Škabrout.[187]
Intenzivní rozvoj architektury nastal zejména v obdobíbaroka. Italští architektiAndrea Pozzo aFrancesco Robba ovlivnili tvář Lublaně. Lublaňskou radnici, vybudovanou také v této době, pak vystavělGregor Maček.[188] Barokní ráz Lublaně vydržel až do roku 1895, kdy Lublaň postihlo zemětřesení. StarostaIvan Hribar poté do města pozval přední architekty té doby.[189] Patřil k nim i architektMax Fabiani, představitelsecese a ranémoderny, který se ve Slovinsku i narodil. Fabiani v Lublani postavil například komplex Mladika, v němž dnes sídlí slovinské ministerstvo zahraničí. Nejvýznamnějším slovinským architektem bylJože Plečnik, jenž byl také autorem úpravPražského hradu. Právě po odchodu z Prahy se začal Plečnik věnovat práci v Lublani.[190] Jeden z Plečnikových žáků –Edvard Ravnikar – pak jako profesor architektury na Fakultě architektury Univerzity v Lublani ovlivnil generace slovinských architektů a jeho vliv je dnes patrný na mnoha stavbách po celém Slovinsku.[191][192].
V roce 2008 bylo ve Slovinsku 57 kin.[193] Nejstarší slovinské filmy (Sejem v Ljutomeru,Odhod od maše v Ljutomeru aNa domačem vrtu) pocházejí z přelomu let 1905 a 1906 a jejich autorem je Karol Grossmann. Prvním větším počinem byl němý dokumentV kraljestvu zlatoroga (1931).[194] Z následujícího roku pochází filmTriglavske strmine, jenž byl v šedesátých letech opatřen zvukovým komentářem.[194][195] První film natočený ve slovinském jazyce bylo díloNa svoji zemlji z roku 1948.[194] Do roku 1995 pak bylo natočeno 130 slovinských celovečerních filmů.[196]
K nejslavnějším slovinským herečkám patříIta Rina. Uspěla zejména vmeziválečném německém filmu, ale vstoupila i do dějin kinematografie české, když v roce 1929 ztvárnila hlavní ženskou postavu v průkopnickém filmuGustava MachatéhoErotikon.Karel Anton ji pak obsadil do titulní role prvního českého celovečerního zvukového filmuTonka Šibenice. V Hollywoodu se prosadil slovinský herecŽeljko Ivanek, držitelceny Emmy za výkon v seriáluPatty Hewes – nebezpečná advokátka.
Hlavními slovinskými divadelními scénami jsouSlovinské národní divadlo (SND) v Lublani, které projektoval český architektJan Vladimír Hráský, SND v Mariboru, SND v Nové Gorici a Prešerenovo divadlo v Kranji.[197]
GymnastaLeon Štukelj má tři zlaté olympijské medaile. Jeho kolegaMiroslav Cerar má dvě. Oba reprezentovali ještě Jugoslávii. Dvě olympijské zlaté a dvě stříbrné v dresu samostatného Slovinska získala sjezdařkaTina Mazeová, největší slovinská sportovní hvězda všech časů. Zlato a stříbro z olympiády, i titul mistra světa, má kladivářPrimož Kozmus. Zlato a bronz vybojovala judistkaUrška Žolnirová, její kolegyněTina Trstenjaková má kromě olympijského zlata a stříbra i titul mistryně světa. Zlato vybojovala kanoistická dvojkaIztok Čop-Luka Špik, vodní slalomářBenjamin Savšek nebo cyklistaPrimož Roglič.[198][199] Dvě zlaté olympijské medaile získala sportovní lezkyněJanja Garnbretová[200], která se stala první slovinskou olympioničkou, která obhájila zlato.
Mezi typické suroviny slovinské kuchyně patřímaso (vepřové – svinjina,telecí – teletina ahovězí – govedina). Z drůbežího masa mají v obliběkrocana nebohusu, méněkuře. Na jejich jídelníčku se často objevuje zvěřina a speciality jako je koňské nebo dokonce medvědí maso. V pobřežních oblastech se hodně využívajíryby amořské plody. V řece Soči se loví vynikajícípstruzi.Slovinci mají rádi polévky, často konzumují kuřecí nebo hovězí vývar. Mezi další základní suroviny patříbrambory,hlávkové zelí,klobásy nebosýry.
Přílohou k jídlům a polévkám bývá kulatý plochýchléb – belokranjska pogača (foccacia). Kulatý chléb je před pečením na povrchu pokrájen nožem do čtverců. Jednotlivé čtverce se po upečení ručně oddělují a pojídají. Často se podává nekvašený chléb – mlinci. Další oblíbenou přílohou je polenta, kaše vyrobená z uvařené kukuřice.
Ve Slovinsku se vyrábějí vynikající sýry, jemně nasládlý tolminc, tvrdý ovčí sýr – bovški sir, poloměkký sýr štiplavé chuti mohant nebo tvrdý sýr z kravského mléka – nanoški sir.[209]
↑ab Prebivalstvo, 1. oktober 2024.www.stat.si [online]. [cit. 2025-03-13].Dostupné online.
↑Population Division of the Department of Economic and Social Affairs of the United Nations Secretariat, World Population Prospects: The 2008 Revision [online]. Rev. 2008 [cit. 2010-03-24].Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-16. (anglicky)
↑abStatistical Office of the Republic of Slovenia.Census of population, households and housing 2002: Population by ethnic affiliation, Slovenia, Census 1953, 1961, 1971, 1981, 1991 and 2002 [online]. 2002 [cit. 2010-03-24].Dostupné online. (anglicky)
↑Statistical Office of the Republic of Slovenia.Census of population, households and housing 2002: Population by religion and type of settlement, Slovenia, Census 1991 and 2002 [online]. 2002 [cit. 2010-03-24].Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-28. (anglicky)
↑World Economic Outlook Database, October 2024 Edition. (Slovenia) [online].International Monetary Fund, 16 October 2024 [cit. 2024-10-18].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑INTIHAR, Stanka. Income and poverty indicators, Slovenia, 2009 - Provisional data.News: Demography and social statistics: Level of living [online]. 2020-12-01 [cit. 2020-12-01].Dostupné online. (anglicky)
↑abČERNE, Andrej.Gateway to Western, Central, and Southeastern Europe. Redakce Orožen Adamič, Milan. [s.l.]: Association of the Geographical Societies of Slovenia, 2004. (Slovenia: A Geographical Overview).Dostupné online.ISBN961-6500-49-X. S. 127.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abSlovenia – History, Geography, & People [online]. 5 June 2021 [cit. 2021-06-16].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PERKO, Drago. Slovenia at the Junction of Major European Geographical Units.The Slovenian. Toronto: Vse Slovenski Kulturni Odbor [The All Slovenian Cultural Committee], 2008.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Spremembe v površini Slovenije [online]. Statistical Office of the Republic of Slovenia, 1 July 2018.Dostupné online. (slovinsky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Population [online]. Statistical Office of the Republic of Slovenia [cit. 2023-03-17].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Population, 1 October 2022 [online]. Statistical Office of the Republic of Slovenia [cit. 2023-03-17].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Population: Demographic situation, languages and religions [online]. European Education and Culture Executive Agency, 10 October 2017.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Slovene language [online]. [cit. 2021-06-16].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑TRGOVČEVIĆ, Ljubinka.Yugoslavia [online]. 18 July 2016 [cit. 2021-06-18].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑History and culture [online]. 4 March 2020 [cit. 2021-06-16].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SEČEN, Ernest. Mejo so zavarovali z žico in postavili mine.Dnevnik.si. 16 April 2005.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 March 2015. (slovinsky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑From Alignment to Non-Alignment: Yugoslavia Discovers the Third World [online]. 5 June 2019 [cit. 2021-04-09].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Slovenia Economy: Population, GDP, Inflation, Business, Trade, FDI, Corruption [online]. The Heritage Foundation, 24 January 2021 [cit. 2021-06-16].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Gini index (World Bank estimate) | Data [online]. World Bank [cit. 2021-07-21].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑WIPO.Global Innovation Index 2023, 15th Edition [online]. [cit. 2023-10-28].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑International organisations and international law [online]. Government of Slovenia [cit. 2021-06-16].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑TURK, Matija; TURK, Ivan; OTTE, Marcel. The Neanderthal Musical Instrument from Divje Babe I Cave (Slovenia): A Critical Review of the Discussion.Applied Sciences. 2020-01, roč. 10, čís. 4, s. 1226.Dostupné online [cit. 2023-04-27].ISSN2076-3417.doi:10.3390/app10041226. (anglicky)
↑SLÁNSKÁ, Nataša. Nejstarší hudební nástroj vyrobili neandertálci. Poslechněte si jak flétna zněla.www.dotyk.cz [online]. 2022-05-03 [cit. 2023-04-27].Dostupné online.
↑ Study dismisses remarkable Neanderthal flute as the work of hyenas.Ancient Origins [online]. 2015-04-07 [cit. 2023-04-27].Dostupné online. (anglicky)
↑ World's oldest wheel found in Slovenia.Slovenia.si [online]. [cit. 2023-04-27].Dostupné online. (anglicky)
↑ The amber findings of Novo Mesto.Bernsteinmuseum.ch [online]. [cit. 2023-04-27].Dostupné online. (německy)
↑CIGLENEČKI, Slavko. Claustra Alpium Iuliarum, tractus Italiae circa Alpes and the defence of Italy in the final part of the Late Roman period.www.academia.edu.Dostupné online [cit. 2023-04-28].
↑ŠESTÁK, Miroslav a kol.Dějiny Jihoslovanských zemí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009.ISBN978-80-7106-375-9. S. 20. DáleDějiny Jihoslovanských zemí.
↑KIRK, Tim. Limits of Germandom: Resistance to the Nazi Annexation of Slovenia.The Slavonic and East European Review. 1991, roč. 69, čís. 4, s. 646–667.Dostupné online [cit. 2023-04-27].ISSN0037-6795.
↑Arhiv Jugoslavije.Deklaracija Drugog zasedanja Antifašističkog veća narodnog oslobođenja Jugoslavije, 29. novembar 1943. [online]. 2008 [cit. 2011-05-09].Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-18. (srbsky)
↑BANDŽOVIĆ, Safet.Bosna i Hercegovina u koncepcijama Komunističke partije Jugoslavije (1941-1945) [pdf]. 2007 [cit. 2011-05-09]. S. 25.Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-06. (bosensky)
↑ŠTIH, Peter; SIMONITI, Vasko; VODOPIVEC, Peter.Slowenische Geschichte : Gesellschaft - Politik - Kultur. 1. vyd. Graz: Leykam, 2008. 559 s.ISBN978-3-7011-0101-6. S. 378. (německy)
↑ARIE, Sophie. Italians mark war massacre.The Guardian. 2005-02-11.Dostupné online [cit. 2023-04-28].ISSN0261-3077. (anglicky)
↑ Communist crimes in Slovenia: mass graves and public discussion.Communist Crimes [online]. [cit. 2023-04-28].Dostupné online. (anglicky)
↑CABADA, Ladislav.Politický systém Slovinska. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005. 271 s. (Politické systémy; sv. 2).ISBN80-86429-37-7. S. 105. [dále jen Cabada (2005)].
↑ŠVAMBERK, Alex. Desetidenní válka o Slovinsko.Novinky.cz [online]. Borgis, 2021-06-26 [cit. 2021-12-20].Dostupné online.
↑KOHOUTKOVÁ, Zdeňka. David proti jugoslávskému Goliášovi: Slovinská válka za samostatnost (2).100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2020-12-10 [cit. 2021-12-20].Dostupné online. (anglicky)
↑Statistični urad Republike Slovenije.Dolžina državne meje. Length of the state border [online]. 2010 [cit. 2011-05-11].Dostupné online. (anglicky, slovinsky)
↑OLEŠOVSKÁ, Marie.Možnosti cestovního ruchu ve Slovinsku [pdf]. Brno: Masarykova univerzita, 2011 [cit. 2011-05-12]. S. 14. [dále jen Olešovská (2011)].Dostupné online.
↑Statistični urad Republike Slovenije.Višinski pasovi in nakloni zemljišč. Altitude zones and inclination of the territory [online]. 2010 [cit. 2011-05-11].Dostupné online. (anglicky, slovinsky)
↑DRAŽAN, Jan.Slovinsko : podrobné a přehledné informace o historii, kultuře, přírodě a turistickém zázemí Slovinska. 1. vyd. Praha: Freytag & Berndt, 2009. 240 s.ISBN978-80-7316-292-4. S. 9.
↑Statistični urad Republike Slovenije.Površina gozda. Forest area [online]. 2010 [cit. 2011-05-11].Dostupné online. (anglicky, slovinsky)
↑abStatistični urad Republike Slovenije.Struktura kmetijskih zemljišč v uporabi po zemljiških kategorijah. Structure of utilised agricultural area by land use categories [online]. 2010 [cit. 2011-05-11].Dostupné online. (anglicky, slovinsky)
↑FALLON, Steve.Slovenia. 5th. vyd. [s.l.]: Lonely Planet, 2007.ISBN978-1-74104-480-5. KapitolaEnvironment, s. 40.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑OGRIN, Darko.Slovenia: A Geographical Overview. Redakce Orožen Adamič Milan. [s.l.]: Association of the Geographical Societies of Slovenia, 2004.ISBN961-6500-49-X. KapitolaModern Climate Change in Slovenia, s. 45.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Government of the Republic of Slovenia.Geography [online]. 2005 [cit. 2011-05-11].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-28. (anglicky)
↑Čl. 1 Zákona o prezídiu Ústavodárné skupščiny Lidové republiky Slovinsko [Zakon o Prezidiju Ustavodajne skupščine Ljudske republike Slovenije (274)] InUradni list Ljudske republike Slovenije [online]. 1946. [cit. 2010-03-08].Dostupné online. (slovinsky)
↑Zákon o základech sociálního a politického systému a o orgánech Lidové republiky Slovinsko [Odlok o razglasitvi ustavnega zakona o temeljih družbene in politične ureditve in o organih oblasti Ljudske republike Slovenije (13)]. InUradni list Ljudske republike Slovenije [online]. 1953. [cit. 2010-03-08].Dostupné online. (slovinsky)
↑abcSTRMISKA, Maxmilián; HLOUŠEK, Vít; KOPEČEK, Lubomír, CHYTILEK, Roman.Politické strany moderní Evropy. Praha: Portál, 2005. 727 s.ISBN80-7367-038-0. S. 530. [dále jen Strmiska (2005)].
↑abcStatistični urad Republike Slovenije.Razvoj upravnega prostorskega oblikovanja Slovenije v letih 1939 in 1945–2010. Development of the administrative territorial structure of Slovenia in 1939 and 1945–20 [online]. 2010 [cit. 2011-05-12].Dostupné online. (anglicky, slovinsky)
↑Vlada Republike Slovenije.Politični sistem [online]. C2010 [cit. 2012-06-06].Dostupné online. (slovinsky)
↑Odločba o ustanovitvi Občine Ankaran in o ugotovitvi, da Zakon o razpisu rednih lokalnih volitev v Mestni občini Koper ter Akt o razpisu rednih volitev v občinski svet in rednih volitev župana Mestne občine Koper nista v neskladju z Ustavo, Stran 6350. InUradni list Republike Slovenije [online]. 2011 [cit. 2012-06-06].Dostupné online. (slovinsky)
↑Zastupitelský úřad Lublaň.Slovinsko: Základní informace o teritoriu [pdf]. Rev. 2011-05-03 [cit. 2011-05-12].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-18.
↑abcTREKMAN, Borut. Fifteen years of Slovenia's international recognition.News [online]. 2007-01-14 [cit. 2009-12-10].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-24. (anglicky)
↑Velvyslanectví České republiky v Záhřebu. Archivovaná kopie.Vztahy s Chorvatskem [online]. 2005-01-25, rev. 2006-05-17 [cit. 2009-12-10].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-14.
↑ Slovenia and the USA [pdf].Eye on Slovenia [online]. 2007-06-28 [cit. 2009-12-10].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-05.ISSN1854-4924. (anglicky)
↑abcdZastupitelský úřad Lublaň. Slovinsko: Zahraničně-politická orientace.Slovinsko: Souhrnná teritoriální informace [online]. Rev. 2011-05-03 [cit. 2011-05-12].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-03-06.
↑abGovernment of the Republic of Slovenia.Slovenia in the World [online]. 2005 [cit. 2011-05-12].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-28. (anglicky)
↑Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Slovenia.Past Projects [online]. C2011 [cit. 2011-05-12].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-24. (anglicky)
↑Pražský hrad.Zahraniční velvyslanci v ČR: Přijetí vedoucích zastupitelských misí prezidentem republiky u příležitosti předání jejich pověřovacích listin [online]. [cit. 2011-05-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-06.
↑Slovenija kam? Intermarium? Zamisel, ki še obstaja, četudi zanjo ne slišimo. [online]. C2006-2008 [cit. 2011-05-12].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-11. (slovinsky)
↑abcGovernment of the Republic of Slovenia.Economy [online]. C2010 [cit. 2011-05-12].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-10. (slovinsky)
↑Statistični urad Republike Slovenije.Povprečne mesečne plače na zaposleno osebo pri pravnih osebah, indeksi nominalnih in realnih plač. Average monthly earnings per person by legal persons, indices of nominal and real earnings [online]. 2010 [cit. 2011-05-12].Dostupné online. (anglicky, slovinsky)
↑Statistični urad Republike Slovenije.Podjetja po pravnoorganizacijskih oblikah in velikosti glede na število oseb, ki delajo, 2008. Enterprises by organisational form and size class by number of persons employed, 2008 [online]. 2010 [cit. 2011-05-12].Dostupné online. (anglicky, slovinsky)
↑abStatistični urad Republike Slovenije.Kmetijska gospodarstva po velikostnih razredih kmetijskih zemljišč v uporabi (KZU). Agricultural holdings by size classes of UAA [online]. 2010 [cit. 2011-05-12].Dostupné online. (anglicky, slovinsky)
↑abcStatistični urad Republike Slovenije.Dolžina železniških prog. Length of tracks [online]. 2010 [cit. 2011-05-09].Dostupné online. (anglicky, slovinsky)
↑Družba za avtoceste v Republiki Sloveniji d.d.Vrhnika - Postojna [online]. [2010] [cit. 2010-03-27].Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-10-14. (slovinsky)
↑VODOPIVEC, Peter. Komunistične skupščine v senci partije. In: BRGLEZ, Alja, et al.Analiza razvoja slovenskega parlamentarizma. Ljubljana: Inštitut za civilizacijo in kulturo, 2004.Dostupné online. S. 254. (slovinsky)
↑Družba za avtoceste v Republiki Sloveniji d.d.Zgrajene AC, HC ter druge javne ceste v okviru NPIA [online]. [2010] [cit. 2010-03-27].Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-18. (slovinsky)
↑Družba za avtoceste v Republiki Sloveniji d.d.National motorway construction programme [online]. [2010] [cit. 2010-03-27].Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-17. (anglicky)
↑Nacionalni program izgradnje avtocest v Republiki Sloveniji (NPIA) (610). InUradni list Republike Slovenije [online]. 1996. [cit. 2010-03-27].Dostupné online. (slovinsky)
↑Družba za avtoceste v Republiki Sloveniji d.d.About us [online]. [2010] [cit. 2010-03-27].Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-06. (anglicky)
↑Zenit.Republic of Slovenia [online]. [2008] [cit. 2010-06-25].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-06. (anglicky)
↑Company history [online]. C2005 [cit. 2010-07-08].Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-02. (anglicky)
↑Airports in Slovenia [online]. C2009 [cit. 2011-05-12].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-30. (anglicky)
↑STA. Letališči Jožeta Pučnika Ljubljana in Edvarda Rusjana Maribor (še) ne bosta uvedli telesnih skenerjev.Dnevnik [online]. 2010-01-17 [cit. 2011-05-12].Dostupné online. (slovinsky)
↑FERDA, Jaroslav.Slovinsko v EU: středoevropské, alpské, středomořské a balkánské rysy v charakteristice státu [pdf]. Brno: Masarykova univerzita, 2007 [cit. 2011-05-12]. S. 118.Dostupné online.
↑Zakon o spodbujanju razvoja turizma (ZSRT) [online]. Rev. [2009] [cit. 2011-05-12].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-24. (slovinsky)
↑HOLEŠINSKÁ, Andrea.Destinační management jako nástroj regionální politiky cestovního ruchu [pdf]. Brno: Masarykova univerzita, 2010 [cit. 2011-05-12]. S. 111.Dostupné online.
↑Gospodarsko razstavišče.Alpe-Adria: Turizem in prosti čas [online]. Rev. [2011] [cit. 2011-05-12].Dostupné online. (slovinsky)[nedostupný zdroj]
↑abGovernment of the Republic of Slovenia.Science [online]. 2005 [cit. 2011-05-12].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-28. (anglicky)
↑KORDIŠ, IVAN. Peter Kozler and His Map of the Slovenian Land and Its Provinces (1849–1871).Imago Mundi. 2016, roč. 68, čís. 2, s. 212–231.Dostupné online [cit. 2023-04-27].ISSN0308-5694.
↑Communication department of the European Commission.Slovinsko [online]. C1995-2011 [cit. 2011-05-12].Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-10-02.
↑abStatistični urad Republike Slovenije.Površina ozemlja, gospodinjstva in prebivalstvo, popisi 1921–2002. Area, households and population, 1921–2002 censuses [online]. 2010 [cit. 2011-05-12].Dostupné online. (anglicky, slovinsky)
↑abStatistični urad Republike Slovenije.Prebivalstvo po narodni pripadnosti, popisi 1961–2002. Population by ethnic affiliation, 1961–2002 censuses [online]. 2010 [cit. 2011-05-09].Dostupné online. (anglicky, slovinsky)
↑Statistični urad Republike Slovenije.Leposlovje - število izdanih naslovov, 2009. Literature - number of titles published, 2009 [online]. 2010 [cit. 2011-05-12].Dostupné online. (anglicky, slovinsky)
↑ČTK. Před 54 lety zemřel nejvýznamnější slovinský architekt Plečnik.StavbaWEB [online]. 2011-01-07 [cit. 2011-05-12].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-18.
↑CURK, Jožica. Edvard Ravnikar (4. december 1907 – 23. avgust 1993). S. 7.Korak [pdf]. [cit. 2011-05-12]. S. 7.Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-21.ISSN1580-3880. (slovinsky)
↑ZNIDARSIC, Rok; VODOPIVEC, Ales.Edvard Ravnikar: Architect and Teacher [online]. C2010 [cit. 2011-05-12].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-25. (anglicky)
↑abcŠTEFANČIČ, Marcel. Neznosna unikatnost slovenskega filma.Mladina [online]. 2005 [cit. 2011-05-12]. Čís. 18.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-04-04. (slovinsky)
↑ROTAR, Simona.Triglavske strmine [online]. [cit. 2011-05-12].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-28. (slovinsky)
↑Filmski center.Slovenski film [online]. [cit. 2011-05-12].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-15. (slovinsky)
↑KOZÁR, Aleš.Slovinská kultura [online]. C2010 [cit. 2011-05-12].Dostupné online.
↑ Roglič vyjel v cyklistické časovce historické zlato pro Slovinsko, Kukrle obsadil 26. místo.iROZHLAS [online].Český rozhlas [cit. 2021-08-04].Dostupné online.
↑IDNES.CZ, ČTK. Garnbretová obhájila zlato v kombinaci po dramatickém souboji s Raboutouovou.iDNES.cz [online]. 2024-08-10 [cit. 2024-09-03].Dostupné online.
↑ Roglič si pohlídal vítězství na cyklistické Vueltě, jako první Slovinec vyhrál závod Grand Tour.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 15. 9. 2019 [cit. 4.3.2020].Dostupné online.
↑ Pogačar přivezl žlutý dres do Paříže, ve spurtu vyhrál Saganův přemožitel Bennett.Aktuálně.cz [online].Economia, 2020-09-20 [cit. 2020-10-01].Dostupné online.
↑ Volejbalisté Francie korunovali báječnou sezonu titulem mistrů Evropy.iDNES.cz [online]. 2015-10-18 [cit. 2023-07-18].Dostupné online.
↑ Srbští volejbalisté zastavili slovinskou jízdu turnajem a získali evropský titul.ČT sport [online]. Česká televize [cit. 2023-07-18].Dostupné online.
↑ Italští volejbalisté jsou mistry Evropy. Ve finálové bitvě předčili Slovinsko.iDNES.cz [online]. 2021-09-19 [cit. 2023-07-18].Dostupné online.
↑ Nanoški Sir | Local Cheese From Municipality of Vipava.www.tasteatlas.com [online]. [cit. 2020-02-22].Dostupné online.
HAVLÍKOVÁ LUBOMÍRA , HLADKÝ LADISLAV , PELIKÁN JAN , ŠESTÁK MIROSLAV, TEJCHMAN MIROSLAV. Dějiny Jihoslovanských zemí. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009.ISBN978-80-7106-375-9.
.jpg)
.jpg)
a.jpg)
.jpg)
_Bust_in_the_Arkadenhof%2c_University_of_Vienna-9389.jpg)
_(cropped)_1.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
%2c_Zbirka_upodobitev_znanih_Slovencev_NUK.jpg)
.jpg)
%2c_Jan_Polanc_(UAE_Team_Emirates)_and_Primo%25C5%25BE_Rogli%25C4%258D_(Team_Jumbo-Visma)_welcoming_ceremony_after_2019_Giro_d%2527Italia.jpg)
_(cropped).jpg)
.svg)
