Slovanské národy mohou být dále děleny podle tradičníhonáboženství.Pravoslavnékřesťanství je nejčastější a zahrnuje Bělorusy, Bulhary, Černohorce, Makedonce, Rusy, Rusíny, Srby a Ukrajince. Druhým nejběžnějším náboženstvím jeřímský katolicismus tradiční u Chorvatů, Čechů, Kašubů, Poláků, Slezanů, Slováků, Moravanů a Slovinců. Existují také významnéprotestantské menšiny, zejména mezi západními Slovany (Češi, Lužičtí Srbové, Slováci). Mezi jižními Slovany se v době osmanské nadvlády rozšířilislám, který vyznávají napříkladBosňáci,Pomaci (bulharští muslimové),Gorani aTorbešové.
Moderní slovanské národy a etnické skupiny se značně liší jak geneticky, tak kulturně, a vztahy mezi nimi – dokonce v rámci jednotlivých skupin – sahají od etnické solidarity až k vzájemnému nepřátelství.
Praslovanský výraz pro Slovana je rekonstruován jako*slověninъ, ale nemá jistouetymologii. Podle tradičního výkladu je spojen s výrazy jakoslovo aslyšet a Slovan tak znamená „kdo srozumitelně mluví“ či „kdo slyší, rozumí“. S tím lze srovnat slovoNěmec, původně „němý člověk, ten kdo nerozumí.“[8][9][10]
Existují i alternativní výklady, mezi které patří například:
Lingvista Jiří Rejzek se na základě přípony, která se v různých variantách výrazu Slované objevuje, a která je typické pro jména odvozená odtoponym, domnívá že jméno Slovanů může být odvozeny od nějakého vodního toku. V tomto ohledu připomíná řeky jako jepolská Sława nebobalkánská Slavica.[8]
Etnonymum je někdy spojována se slovem „sláva“, což ale odmítl slavistaMax Vasmer. Přesto ale slovo sláva ovlivnilo slovo Slovan skrzelidovou etymologii.[10]
Nejstarší spolehlivé doklady jména, oba z 6. století, jsou Σκλαβηνοί (Sklabénoi) vbyzantské řečtině aSclavini vlatině. UPtolemaiova Σουοβηνοί (Souobénoi) z 2. století není jisté, zda odkazuje právě na Slovany.[8] K dalším raně středověkým podobám jména patříSklavénoi,Stlavénoi,Sclaveni,Stlaveni,Sklaboi,Stlaboi,Sclavi aStlavi..[9] Historicky se také užívalo pro Slovany, především ty, kteří žili v německém sousedství, označeníWendové.[11]
Ze slova Slovan vychází výrazsclavus „otrok“ vestředověké latině a z něj pak další výrazy stejného významu jakoanglickéslave,francouzskéesclave a další výrazy stejného významu. Takové pojmenování je důsledkem faktu že vraném středověku byly slovanské země významným zdrojem otroků na evropských a předovýchodních trzích.[12]
Původ a migrace Slovanů v Evropě mezi 5. a 10. stoletím n. l.Rozšíření Slovanů v 6.–7. století (červeně je vyznačena předpokládaná pravlast)
Problematika vzniku slovanského etnika, tedy jehoetnogeneze, zůstává stále nedořešenou otázkou.[13] Slované se objevili v poloviněprvního tisíciletí bez jasné návaznosti na předchozí kultury a ve velkém počtu osídlili rozsáhlé území Evropy.[14] Podle některých teorií se zrodili smíšením různých etnických skupin, tomu však neodpovídá rozsáhlá expanze kmenů s jednotným jazykem a kulturou.[15] Dvě hlavní teorie o tom, kde byli Slovanéusídleni na počátku svého rozšíření, jsou:
Migrační teorie, podle které se Slované rozšířili ze své pravlasti, umísťované doZakarpatí. Zastával ji například českýarcheologLubor Niederle.
Autochtonní teorie, podle které Slované už před svým rozchodem obývali rozsáhlá území východní a střední Evropy. V současnosti[kdy?] je tento názor menšinový.
S jistotou lze o původu Slovanů tvrdit následující: Poprvé se o nich jako o Sklavenech zmiňují dva reprezentativní historikové ze 6. století n. l., gótský historikJordanes a byzantský historikProkopios z Kaisareie. Jordanes odvozuje jejich původ od Venetů z povodí Visly a Prokopios zase z jakýchsi Sporů od Kyjeva. Venetové jsou keltského nebo ilyrského původu, ale v povodí Visly se již mísili s tamními Germány na západě a Sarmaty na východě. Sporové pak byli pravděpodobně sarmatským kmenem. Z toho lze usuzovat, že Slované vznikli jako smíšený veneto-sarmatský kmen. Podle historických záznamů z té doby jsou prý bojovní a kočovní jako Sarmaté, ale také pohostinní a velkorysí jako Venetové.[zdroj?] Ovšem slovanské jazyky mají v rámci indoevropské jazykové rodiny rozhodně blížebaltským jazykům než venetskému a sarmatskému jazyku. Baltoslovanský prajazyk tvořil jednu z větví satemové polovinyindoevropského prajazyka, zatímco sarmatský jazyk patřil do jiné větve této poloviny (indoíránské) a venetština zase do druhé, tzv. kentumové poloviny. Z toho lze usuzovat, že původ Slovanů není ani vSarmatech, ani ve Venetech, ale již v baltoslovanských pastevcích, vzešlých z původních indoevropských kočovníků z jejich pravlasti v severním okolíKaspického moře. Teprve později pak mohlo dojít ke smíšení s Venety a Sarmaty.
Z etnického hlediska jsou hlavní dvě kritéria – jazykové a kulturní. Aktuální lingvistický model reflektuje dlouhý vývoj praslovanštiny dokonce již někdy od poloviny 2. tisíciletí př. n. l. Rozlišuje se přitom raná praslovanština (zhruba 15. až 8. století př. n. l.), střední praslovanština (7. až 1. století př. n. l.) a pozdní praslovanština (1. až 6. století n. l.), jejíž druhá polovina (4. až 6. století n. l.) se již považuje zároveň za raně slovanskou. Aktuální kulturologický model pak reflektuje dlouhý archeologický vývoj praslovanské kulturní linie. Dosud nejstarší praslovanskou kulturu rozpoznává v ukrajinské Komarovské kultuře, jedné ze tří větví Třtiněcké kultury vedle prabaltské Sošnické kultury a etnicky obtížně vymezitelné Lužické kultury. Všechny tři větve se začaly vyvíjet někdy v polovině 2. tisíciletí př. n. l. Komarovská kultura byla v praslovanské linii následována Černoleskou kulturou (10. až 8. století př. n. l.), ta Milohradskou kulturou (7. až 3. století př. n. l.), na kterou navázala Zarubiněcká kultura (2. století př. n. l. až 2. století n. l.) a na ni již raně slovanská Kyjevská kultura (3. až 5. století n. l.), která se rozštěpila na trojici Kolčinské, Korčakovské a Peňkovské kultury.
Sponavýchodních Polanů (2.–3. století). Slovanské osídlení nedaleko vesnice v tajmanavském okresu vMogilevu v Bělorusku.Slovanské kmeny v 7. až 9. století v Evropě
První písemné zprávy pocházejí ze 6. století odřímského historikaJordana, který zmiňuje kmen Venetů, jehož příslušníci se nazývají především Slovany (Sclaveni) aAnty, sídlící v 4. století meziDunajem aDněprem, a také odProkopia (Σκλαβηνοί). Až v první polovině 6. století, kdy začali napadat a zabíratbyzantská území za Dunajem, se jim dostalo většího zájmu.
Hlavním faktorem slovanské expanze byla náhlá geoklimatická změna způsobená mohutnou sopečnou činností mezi léty 536 až 550 n. l. v oblasti Indonésie. Na dlouhé roky došlo k zastínění slunce sopečným prachem a následkem toho k neúrodě, hladomorům, válečným akcím a stěhování etnik. Od druhé poloviny 6. století byl osud velké části Slovanů spojen sAvary, kočovným etnikem, jehož expanze z východu byla také nejspíš jedním z faktorů expanze slovanské. Ačkoliv příchod Avarů znamenal pro Byzantskou říši zprvu úlevu, protože se část Slovanů dostala do avarského područí, jiná část s nimi navázala spojenectví, a tak vznikla Byzanci nová a silnější hrozba. V roce626 dokonce společně obléhaliKonstantinopol, i když neúspěšně. Útoky protiFranské říši přispěly na konci 6. století k expanzi Slovanů do východníchAlp. Obě etnika vytvořila vPanonii společnou kulturu a smísila se, na přelomu8. a9. století však byla avarská říše zničenaFranky aBulhary a Avaři z historie mizí.
Část Slovanů se na konci7. století spojila s jiným kočovným etnikem, turkickýmiProtobulhary, kteří osídlili okolí delty Dunaje, slovanské etnikum je do 10. století postupně asimilovalo, čímž dali základ současnýmBulharům.
Na přelomu prvního a druhého tisíciletí dochází k částečnému ústupu Slovanů. Na některých územích, jako vRumunsku,Albánii,Řecku aBavorsku, byliasimilováni původním obyvatelstvem, na severu zase začali na Polabské Slovany útočit Frankové aSasové a postupně došlo kegermanizaci achristianizaci těchto etnik.
Slované ve východní Evropě na počátku obývali území dnešní Ukrajiny a během 6. až 9. století vytlačovali a asimilovaliBalty aUgrofiny zde usazené. Slovanské kmeny této doby představují napříkladKriviči neboIlmeňští Slované. V 9. století už osídlili území meziDonem aVolhou a usadili se v okolí dnešníMoskvy.
Během 6. století počíná pronikání Slovanů naBalkán, v té době náležící Byzantské říši. Ačkoliv jako celek tvořili velkou vojenskou sílu, kvůli své nejednotnosti však často bojovali mezi sebou nebo se nechávali najímat jako byzantštížoldáci. První vlna expanze se týkala jakkultury Korčak takPeňkovky, kteří na Balkán počali pronikat skrze dnešníRumunsko. Spolu s nimi pronikala ikultura koločinská, která byla tvořena Slovany nebo slavizovanými Balty. V oblasti Rumunska však byli od 10. století Slovanéromanizováni a spolu sDáky dali základ pozdějšímRumunům. Do Bulharska výrazněji expandovali až v 7. století, společně s turkickými Protobulhary. V 6. a 7. století pronikli také do Řecka aMalé Asie.[18] Do bývaléJugoslávie přišli Slované pravděpodobně ze dvou směrů, v polovině 6. století ze Zakarpatí a později ze severozápadu a slavizovali původní romanizované obyvatelstvo. Odsud také pronikali doRakouska a Bavorska.
Velkomoravská říše byla jedním z prvních velkých slovanských států, 833–907 n. l.
Počátek příchodu Slovanů na územíČech se podle výzkumů datuje kolem roku 550.
Na počátku 7. století byli Slované v dnešnímSlovensku aMaďarsku podrobeniAvary, avšak brzy na to byla jejich moc zlomena franským kupcemSámem a došlo ke vznikuSámovy říše s centrem včeských zemích.[19] Ta se poté dostala do konfliktu s Franskou říší a úspěšně proti ní postupovala, po smrti Sáma se však patrně rozpadla. Ze 7. století jsou známy i další kmenové svazy a vládci jako lužickosrbský vévoda Dervan akorutanský Valuk. Na přelomu 8. a 9. století dochází ke konečnému páduavarské říše, Frankové ovládají Panonii a činí si nárok na svrchovanost nad sousedními slovanskými zeměmi. Ta jim skutečně byla často formálně přiznána.[20] Kolem roku830 už vládneMojmír, první historicky doložený knížeVelkomoravské říše. Na konci 9. století Velká Morava ovládlaČechy, na počátku 10. století však zanikla a nastal vzestupčeského knížectví.
Západní Slované v 9. a 10. stoletíReplika slovanské obchodní lodi
V 4. a 5. století bylo Slovany, později nazývanými Polabští, osídleno území dnešního východního Německa, které bylo předtím údajně opuštěno germánskými kmeny. Jejich keramika je označována jakosukowský typ. Polabští Slované se členili na tři kmenové svazy,Lutice neboli Velety,Obodrity aLužické Srby. Srbové byli většinou formálně závislí na Franské říši a Velké Moravě a ve 12. století počala jejich germanizace. Na konci 8. století byli Veleti na krátko poraženi Franky, ale vedli boje především s Obodrity, spojenci Franků a později Sasů.[21] Od 10. století je u Veletů nahrazena knížecí moc mocíkněžskou a brzy na to následují rozsáhlé výboje císařeJindřicha Ptáčníka, na počátku11. století však císařJindřich II. uzavřel s Velety spojenectví. V polovině 11. století však pomalu počíná christianizace a úpadek moci pohanského kněžstva. Během 12. století jsou pak Veletigermanizováni, stejně jako Obodrité.
KmenPomořanů sídlící východně od Polabských Slovanů se objevuje v historických zprávách až v 10. století, kdy se dostává do konfliktu sDány. Na počátku 11. století pak vzdorovali Polsku a z něj pronikajícímu křesťanství.Západní Pomořany se od 12. století počaly germanizovat, zatímco východní se dostaly pod polský vliv. Velká část Polska, osídleného různými slovanskými kmeny jako byliPolané,Vislané aSlezané, byla v druhé polovině 9. století podřízena Velké Moravě a později českému knížectví. V polovině 10. století počalo vznikatpolské knížectví.
Ránové sídlící na baltském ostrověRujána se drželi svého náboženství, a to až do roku 1168, kdy je porazil dánský králValdemar I., poté byli dosud pohanští Ránové donuceni přijmout křest a připojeni k Dánsku jako vazalskéRujánské knížectví.
Do konce 15. století bylo území všech Polabských Slovanů z většiny germanizováno především kvůli stále přicházejícím německým osadníkům v rámci tzv.Ostsiedlung. Jako poslední z Obodritů byli v 18. století plně germanizovániDrevané žijící na tzv.lüneburském vřesovišti.Lužičtí Srbové, kteří obývají německé spolkové země Sasko a Braniborsko, jsou dnes posledním zbytkem Polabských Slovanů.
Jižní Slované z většiny regionu mají původ v raných slovanských kmenech, které se mísily s místními proto-balkánskými kmeny (Ilyrové,Dákové,Thrákové, Paeoni a řecké kmeny), akeltskými kmeny (zejménaSkordisky), stejně jako s Římany (i romanizovanými zbytky původních skupin) a také se zbytky dočasně usazených asijských nebo kavkazských kmenů jakoGepidové,Hunové,Avaři,Gótové aPrabulhaři. Původní obyvatelé současnéhoSlovinska a pevninskéhoChorvatska mají původ v raných slovanských kmenech, které se mísily s Římany a romanizovanými keltskými a ilyrskými obyvateli, jakož i Avary a Germány (Langobardi aOstrogóti). Jižní Slované (kromě zmíněných Slovinců a Chorvatů) spadali do kulturní sféry Východořímské říše (Byzantské říše),Osmanské říše, tedyvýchodní pravoslavné církve aislámu, zatímcoSlovinci aChorvati byli ovlivňovániZápadořímskou říší (latina), a tedy římskokatolickou církví podobně jako západní Slované.
Slované uctívající své bohyZbručský idol v Krakovském archeologickém muzeu
Slované tradičně vyznávali etnicképolytheistické náboženství někdy označované jakoslovanské pohanství. Mezi jejich božstva patřil hromovládnýPerun, bůh blesku a hromu,Veles, bůhpodsvětí askotu,Svarog (ze slova „svárožič“ – bůh slunce, ohně a války),Simargl (bůh větru) aMokoš,Velká matka. Známý byl i tříhlavýTriglav či sedmihlavýRujevít, dáleRadegast,Svantovít a další. Ctili však i další bohy a širokou plejádu přírodních duchů a jinýchmytických tvorů. Síle bohů podleProkopia nepřisuzovali Slované velký vliv. K bohům se přikláněli pouze v době, kdy se blížila smrt, nemoc, či když šli do války. Uctívali však řeky, vodní víly a věřili ve věštby. Až na výjimky u Polabských Slovanů nestavělichrámy, ale vykonávalikult v hájích, na výšinách a uměle vytvořených obětištích. Vesvátcích, lidových zvycích apohádkách doznívají archaické náboženské zvyky dodnes a o přímou obnovu slovanského pohanského náboženství se pokoušínovopohanské hnutírodnověří.
PodleProkopia žili Slované v žalostných chatrčích a často se stěhovali. Do boje táhli většinou pěšky skopím. Někteří neměli ani košili ani plášť, oblékali si jen kalhoty do pasu a tak se vydávali do boje proti nepřátelům. Jejich život popsal jako drsný a primitivní, jejich zevnějšek jako špinavý, ale hned však dodává, že nejsou zlomyslní ani zákeřní.[31]
Slované původně své mrtvé spalovali a na kosterní pohřbívání přecházeli postupně. Na území Slovenska to bylo v důsledku styku sAvary. Definitivní přechod na kosterní pohřbívání a konec pohanským zvykům znamenal až přechod na křesťanskou víru.
Slovanské hospodářství bylo tradičně zaměřeno na zemědělství a pastevectví. Znalidvoupolní systém obdělávání půdy. Pěstovali všechny tehdy běžné druhy obilovin, luštěniny, olejnaté rostliny, ovoce, zeleninu, ale i technické plodiny jakolen. Chovali prasata, drůbež, ovce, kozy, dobytek a koně. Byli také rybáři, myslivci a lesní včelaři. Měli poměrně vyspělé kovářství, tkalcovství i hrnčířství (přestože neznali hrnčířský kruh). Vyráběli kvalitní šperky.
V průběhu své historie se Slované dostali do kontaktu s neslovanskými skupinami. V domnělé vlasti (na území dnešníUkrajiny) měli kontakty síránskýmiSarmaty a germánskýmiGóty. Po svém následném rozšíření začali Slované asimilovat neslovanské národy. Například na Balkáně paleo-balkánské národy, včetně románizovaných a helénizovaných (vizJirečkova linie)Ilyrů,Thráků aDáků, stejně jakoŘeky akeltskéSkordisky aSerdy.[32] Slované byli tak početní, že většina původních obyvatelBalkánu bylaslavizována. Thrákové a Ilyrové byli jako etnické skupiny v tomto období smíšeny. Výjimka bylaŘecko, kde byli Slované helenizováni díky většímu počtu Řeků (i za přispění Řeků vracejících se v9. století zpět do Řecka, církvi a administrativou),[33] dáleRumunsko, kde se Slované usadili během cesty do současného Řecka, severu Makedonie, Bulharska aVýchodní Thrákie, ale byli asimilováni, a moderníalbánský národ, který tvrdí, že pochází z Ilyrů.
Vládnoucí postaveníPrabulharů a jejich kontrola nad zemí vrhly nominální odkazbulharské země a lidí na další generace, ale i Prabulhaři byli postupně slavizováni do dnešníjihoslovanské etnické skupiny známé jakoBulhaři. Románští obyvatelé v opevněnýchdalmátských městech si dlouhou dobu udržovali svou kulturu a jazyk.[34] Dalmatský románský jazyk přežil až do pozdního středověku, ale i oni byli nakonec asimilováni Slovany.
Kozáci, ač hovoří slovanskými jazyky a praktikujípravoslaví, pocházejí ze směsi etnik, včetněTatarů a dalších turkických národů. Mnoho raných těreckých kozáků byliOsetinci.Goralé z jižníhoPolska a severníhoSlovenska pocházejí částečně z románsky mluvícíchValachů, kteří se do kraje stěhovali od 14. do17. století a byli absorbováni místní populací. Předkové obyvatelValašska naMoravě také pocházeli zValachů. Ale i někteří Slované byli asimilováni jinými populacemi. Přestože většina pokračovala směrem do jihovýchodní Evropy přitahována bohatstvím oblasti, ze které vzešlaBulharská říše, zůstali někteří vpanonské pánvi ve střední Evropě a byli asimilovániMaďary. Četné místní názvy jako řeky apod. mají např. v Rumunsku slovanské názvy. Slovanský jazyk zanechal stopy i na některých neslovanských jazycích.
↑Pop 1996, s. 25-26 "We could say that contemporary Europe is made up of three large groups of peoples, divided on the criteria of their origin and linguistic affiliation. They are the following: the Romanic or neo-Latin peoples (Italians, Spaniards, Portuguese, French, Romanians, etc.), the Germanic peoples (Germans proper, English, Dutch, Danes, Norwegians, Swedes, Icelanders, etc.), and the Slavic peoples (Russians, Ukrainians, Belorussians, Poles, Czechs, Slovaks, Bulgarians, Serbs, Croats, Slovenians, etc.)"
↑KAMUSELLA, Tomasz; NOMACHI, Motoki; GIBSON, Catherine.The Palgrave Handbook of Slavic Languages, Identities and Borders. London: Palgrave Macmillan, 2016.ISBN9781137348395.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SERAFIN, Mikołaj.Cultural Proximity of the Slavic Nations [online]. January 2015 [cit. 2017-04-28].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ŽIVKOVIĆ, Tibor; CRNČEVIĆ, Dejan; BULIĆ, Dejan; PETROVIĆ, Vladeta; CVIJANOVIĆ, Irena; RADOVANOVIĆ, Bojana.The World of the Slavs: Studies of the East, West and South Slavs: Civitas, Oppidas, Villas and Archeological Evidence (7th to 11th Centuries AD). Belgrade: Istorijski institut, 2013.ISBN978-8677431044.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Náboženství polabských a pobaltských Slovanů – otazníky kolem teokracie.ScienceWorld.cz [online].Dostupné online.
↑abcREJZEK, Jiří.Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2001.ISBN80-85927-85-3. S. 613.
↑KARLÍK, Tomáš. Slované ovládli východ Evropy mírumilovně. Česká studie určila jejich pravlast.ČT24 [online].Česká televize [cit. 2025-09-04].Dostupné online.
↑ Nová data z DNA vyvrací staré mýty a mapují příchod Slovanů do Čech.www.seznamzpravy.cz [online]. 2025-09-21 [cit. 2025-09-21].Dostupné online.
↑MALLORY, J.P.I Search of the Indo-Europeans. freprint. vyd. [s.l.]: Thames and Hudson, 1999. S. 108.Je zde použita šablona{{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KOBYLIŃSKI, Zbigniew.The New Cambridge Medieval History: Volume 1, c.500-c.700. Redakce McKitterick Rosamond. [s.l.]: Cambridge University Press, 1995.Dostupné online.ISBN9780521362917. Kapitola The Slavs, s. 531.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Roman Smal Stocki.Slavs and Teutons: The Oldest Germanic-Slavic Relations. [s.l.]: Bruce, 1950.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Raymond E. Zickel; LIBRARY OF CONGRESS. FEDERAL RESEARCH DIVISION.Soviet Union: A Country Study. [s.l.]: Federal Research Division, Library of Congress, 1 December 1991.Dostupné online.ISBN978-0-8444-0727-2. S. 138.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Šedinová, Jiřina:Literatura a jazyk Židů v Českých zemích, v: EUROLITTERARIA & EUROLINGUA 2005, Technická univerzita v Liberci, 2005.www.fp.tul.cz [online]. [cit. 08-03-2008].Dostupné v archivu pořízeném dne 08-03-2008.
↑Релігійні вподобання населення України | Infolight [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑FIELD LISTING :: RELIGIONS [online]. CIA [cit. 2020-04-08].Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-24.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The Cambridge Ancient History, Volume 3, Part 2: The Assyrian and Babylonian Empires and Other States of the Near East, from the Eighth to the Sixth Centuries BC by John Boardman, I. E. S. Edwards, E. Sollberger, and N. G. L. Hammond,ISBN0521227178, 1992, page 600: „In the place of the vanished Treres and Tilataei we find the Serdi for whom there is no evidence before the first century BC. It has for long being supposed on convincing linguistic and archeological grounds that this tribe was of Celtic origin.“
↑BALANOVSKY, O; ROOTSI, S; PSHENICHNOV, A; KIVISILD, T; CHURNOSOV, M; EVSEEVA, I; POCHESHKHOVA, E, 2008. Two Sources of the Russian Patrilineal Heritage in Their Eurasian Context.American Journal of Human Genetics. S. 236–250.ISSN0002-9297.doi:10.1016/j.ajhg.2007.09.019.PMID18179905.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lewis.ch 1 [online]. 1994.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 April 2001.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Eigeland, Tor. 1976."The golden caliphate".Saudi Aramco World, September/October 1976, pp. 12–16.
↑Wend [online]. 13 September 2013 [cit. 2014-04-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-05-07.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Polabian language [online]. [cit. 2014-04-04].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Contemporary paternal genetic landscape of Polish and German populations: from early medieval Slavic expansion to post-World War II resettlements.European Journal of Human Genetics. 2013, s. 415–22.doi:10.1038/ejhg.2012.190.PMID22968131.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Y-chromosomal STR haplotype analysis reveals surname-associated strata in the East-German population.European Journal of Human Genetics. 2006, s. 577–582.doi:10.1038/sj.ejhg.5201572.PMID16435000.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Россия и славянские государства в начале XXI века: проблема славянского союза. [online]. Информационно-аналитический Центр, 2009-03-28 [cit. 2017-01-02].Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-03. (rusky)
↑abШВЫДКОЙ, Михаил. Язык для славянского мира.rg.ru [online]. 2011-11-16 [cit. 2017-01-02].Dostupné online. (rusky)
↑Анатольев, Сергей.Нас 150 миллионов Немного. А могло быть меньше. [online]. russkie.org, 29 September 2003 [cit. 2012-02-20].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Estimates range between 130 and 150 million. 111 million in theRussian Federation (2010 census), about 16 millionethnic Russians in post-Soviet states (8 M in Ukraine, 4.5 M in Kazakhstan, 1 M in Belarus, 0.6 M Latvia, 0.6 M in Uzbekistan, 0.6 M in Kyrgyzstan. Up to 10 millionRussian diaspora elsewhere (mostly Americas and Western Europe).
↑Нас 150 миллионов -Русское зарубежье, российские соотечественники, русские за границей, русские за рубежом, соотечественники, русскоязычное население, русские общины, диаспора, эмиграция [online]. Russkie.org, 20 February 2012 [cit. 2013-04-29].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Чеченцы требуют снести памятник Юрию Буданову - Новости @ inform - РООИВС "Русичи" [online]. 23 June 2012 [cit. 2012-12-14].Dostupné v archivu pořízeném dne 23 June 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑including 36,522,000 single ethnic identity, 871,000 multiple ethnic identity (especially 431,000 Polish and Silesian, 216,000 Polish and Kashubian and 224,000 Polish and another identity) in Poland (according to thecensus 2011) and estimated over 20,000,000 Polish DiasporaŚwiat Polonii, witryna Stowarzyszenia Wspólnota Polska: "Polacy za granicą"Archivováno 8. 9. 2015 naWayback Machine. (Polish people abroad as per summary by Świat Polonii, internet portal of the associationWspólnota Polska)
↑Główny Urząd Statystyczny.Ludność. Stan i struktura demograficzno-społeczna. [s.l.]: Główny Urząd Statystyczny, January 2013.Dostupné online. S. 89–101. (Polish)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Struktura narodowo-etniczna, językowa i wyznaniowa ludności Polski [Narodowy Spis Powszechny Ludności i Mieszkań 2011]. Warsaw: Główny Urząd Statystyczny, November 2015.Dostupné online.ISBN978-83-7027-597-6. S. 129–136. (Polish)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Paul R. Magocsi.A History of Ukraine: The Land and Its Peoples. [s.l.]: University of Toronto Press, 2010.Dostupné online.ISBN978-1-4426-1021-7. S. 10–.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑People groups: Ukrainian [online]. [cit. 2016-03-15].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Vic Satzewich.The Ukrainian Diaspora. [s.l.]: Routledge, 2003.Dostupné online.ISBN978-1-134-43495-4. S. 19.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Svaki drugi Srbin živi izvan Srbije [online]. Novosti, May 2014 [cit. 2018-05-31]. S. 5.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 June 2019.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Serbs around the World by region.www.serbianunity.com. Serbian Unity Congress, 2013.Dostupné v archivu pořízeném dne 5 December 2013.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Archivovaná kopie.www.serbianunity.com [online]. [cit. 2014-08-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-05.
↑Tab. 6.2 Obyvatelstvo podle národnosti podle krajů [online]. 2011.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 January 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Tab. 6.2 Obyvatelstvo podle národnosti podle krajů: výsledky podle trvalého bydliště [online]. 2011.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 January 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Czech Republic [online]. CIA - The World Factbook [cit. 2014-11-14].Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-26.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KARATNYCKY, Adrian.Freedom in the World: The Annual Survey of Political Rights and Civil Liberties, 2000–2001. Piscataway, NJ: Transaction Publishers, 2001.Dostupné online.ISBN978-0-7658-0884-4. S. 81.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Changes in the populations of the majority ethnic groups [online]. [cit. 2016-07-28].Dostupné v archivu pořízeném dne 28 July 2016.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Demographic situation in 2015 [online]. Belarus Statistical Office, 27 January 2016 [cit. 2016-01-27].Dostupné v archivu pořízeném dne 3 February 2016.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The Report: Bulgaria 2008. [s.l.]: Oxford Business Group, 2008.Dostupné online.ISBN978-1-902339-92-4. S. 8.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑DANVER, Steven L.Native Peoples of the World. [s.l.]: [s.n.], 2015-03-10.Dostupné online.ISBN9781317464006.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CONFERENCE, Foundation for Endangered Languages; ARGENTER, Joan A.; MCKENNA BROWN, R.On the Margins of Nations. [s.l.]: [s.n.], 2004.Dostupné online.ISBN9780953824861.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Daphne Winland.Encyclopedia of Diasporas: Immigrant and Refugee Cultures Around the World. Volume I: Overviews and Topics; Volume II: Diaspora Communities. Redakce Melvin Ember. illustrated. vyd. [s.l.]:Springer Science+Business, 2004.Dostupné online.ISBN978-0-306-48321-9. Kapitola Croatian Diaspora, s. 76.Je zde použita šablona{{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Hrvatski Svjetski Kongres [online]. [cit. 2016-06-01].Dostupné v archivu pořízeném dne 2003-06-23.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.,Croatian World Congress, "4.5 million Croats and people of Croatian heritage live outside of the Republic of Croatia and Bosnia and Herzegovina"
↑including 4,353,000 in Slovakia (according to thecensus 2011), 147,000 single ethnic identity, 19,000 multiple ethnic identity (especially 18,000 Czech and Slovak and 1,000 Slovak and another identity) in Czech Republic (according to thecensus 2011), 53,000 in Serbia (according to thecensus 2011), 762,000 in the USA (according to thecensus 2010), 2,000 single ethnic identity and 1,000 multiple ethnic identity Slovak and Polish in Poland (according to thecensus 2011), 21,000 single ethnic identity, 43,000 multiple ethnic identity in Canada (according to thecensus 2006Archivováno 25. 12. 2018 naWayback Machine.)
↑Archived copy [online]. [cit. 2020-04-11].Dostupné v archivu pořízeném dne 27 February 2007.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Archivovaná kopie.www.cia.gov [online]. [cit. 2020-04-11].Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-05-09.
↑ZUPANČIČ, Jernej.Ethnic Structure of Slovenia and Slovenes in Neighbouring Countries [online]. Association of the Geographic Societies of Slovenia, August 2004 [cit. 2008-04-10].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑NASEVSKI, Boško; ANGELOVA, Dora; GEROVSKA, Dragica. Skopje: Macedonian Expatriation Almanac '95, 1995. S. 52–53. (makedonsky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑"Volkszählung vom 27. Mai 1970" Germany (West). Statistisches Bundesamt.Kohlhammer Verlag, 1972,OCLC Number: 760396
↑The Institute for European Studies, Ethnological institute of UW [online]. [cit. 2012-08-16].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Bilancia podľa národnosti a pohlavia - SR-oblasť-kraj-okres, m-v [om7002rr] [online]. Statistics of Slovakia [cit. 2019-07-31].Dostupné online. (slovensky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑including 521,800 single ethnic identity, 99,000 multiple ethnic identity Czech and Moravian, 4,600 multiple ethnic identity Moravian and Silesian, 1,700 multiple ethnic identity Moravian and Slovak in the Czech Republic (according to thecensus 2011) and 3,300 in Slovakia (according to thecensus 2011)
↑including 6,000 single ethnic identity, 4,000 multiple ethnic identity Lemko-Polish, 1,000 multiple ethnic identity Lemko and another in Poland (according to thecensus 2011).
↑Jacques Bacid, PhD. Macedonia Through the Ages. Columbia University, 1983.
↑L. M. Danforth, The Macedonian Conflict: Ethnic Nationalism in a Transnational World 1995, Princeton University Press
↑UCLA Language Materials Project: Language Profile [online]. Lmp.ucla.edu [cit. 2015-09-04].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-09.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑UCLA Language Materials Project: Language Profile [online]. Lmp.ucla.edu [cit. 2015-09-04].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-05.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑National Conflict in a Transnational World: Greeks and Macedonians at the CSCE [online]. Gate.net [cit. 2015-09-04].Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑POULTON, Hugh.Who are the Macedonians?. [s.l.]: C. Hurst & Co. Publishers, 1995.ISBN1-85065-238-4. S. 167.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SHEA, John.Macedonia and Greece: The Struggle to Define a New Balkan Nation - John Shea - Google Books. [s.l.]: [s.n.], 1994-11-15.Dostupné online.ISBN9780786402281.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Greece [online]. State.gov, 2002-03-04 [cit. 2015-09-04].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑including 16,000 single ethnic identity, 216,000 multiple ethnic identity Polish and Kashubian, 1,000 multiple ethnic identity Kashubian and another in Poland (according to thecensus 2011).
↑23 000 v Srbsko (according to thecensus 2011), 327,000 in the USA (according to thecensus 2010), 21,000 single ethnic identity and 44,000 multiple ethnic identity in Canada (according to thecensus 2006Archivováno 25. 12. 2018 naWayback Machine.)
↑Progam političke stranke GIG [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Национална припадност, Попис 2011 [online]. [cit. 2016-05-23].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Archivovaná kopie [online]. [cit. 2017-04-22].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-17. (Serbian)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
%2522%2c_Krak%25C3%25B3w_2013.2.jpg)
.svg)
