Skopje (makedonskyСкопје [Skopje],albánskyShkupi) je hlavní a největší městoSeverní Makedonie. Je politickým, kulturním, hospodářským a akademickým centrem země.
Území Skopje je osídleno nejméně od roku 4000 př. n. l.; pozůstatkyneolitického osídlení byly nalezeny v areálu staré pevnostiKale, která se tyčí nad moderním centrem města. Původněpaionské městoScupi se ve 2. století př. n. l. stalo hlavním městemDardanie. Před přelomem letopočtů se osady zmocnili Římané a udělali z ní vojenský tábor.[3][4] Když se v roce 395 n. l. rozdělilaŘímská říše na východní a západní část, Scupi přešlo podbyzantskou správu z Konstantinopole. Po většinuraného středověku se o město vedly spory mezi Byzancí aBulharskou říší, jejímž hlavním městem bylo v letech 972–992.
Skopje leží na horním toku řekyVardar a nachází se na hlavní severojižní balkánské trase meziBělehradem aAténami. Je centrem kovozpracujícího, chemického, dřevařského, textilního, kožedělného a polygrafického průmyslu. Průmyslový rozvoj města doprovází rozvoj obchodu, logistiky a bankovnictví a důraz na oblast dopravy, kultury a sportu. Podle posledního oficiálního sčítání z roku 2021 žilo ve Skopji 423 000 obyvatel v urbanizované části a 527 000 obyvatel v celkemdeseti opštinách, které tvoří město a kromě Skopje zahrnují mnoho dalších méně urbanizovaných a venkovských sídel, z nichž některá jsou od samotného města vzdálena 20 kilometrů nebo dokonce hraničí se sousednímKosovem.[2][6]
Srbské jednotky dohlížející na přejmenování města z „Üsküb“ na „Skoplje“ po srbské anexiVardarské Makedonie v roce 1912
Název města pochází od jménaScupi, což byl název raně paionské osady[7] (pozdějšího hlavního města Dardanie a následněřímské kolonie) v okolí. Význam tohoto jména není znám,[8][9] ale existuje hypotéza, že pochází z řeckého ἐπίσκοπος, (dosl. „pozorovatel, pozorovatelka“), což odkazuje na jeho polohu na vyvýšeném místě, odkud bylo možné celé místo pozorovat.[10]
Obyvatelstvo Scupi se časem proměňovalo, a proto byl jeho název několikrát přeložen do dalších jazyků. Do slovanské podoby bylo převzato podle protoalbánských fonetických pravidel.[11][12] Scupi by tak mohlo naznačovat, že se tu v předslovanském starověku mluvilo protoalbánsky.[13] Tak se ze Scupi stala Skopje[14] a později pro Turky Üsküb (osmanskou turečtinou: اسكوب). Tento název byl v západních jazycích upraven na Uskub nebo Uskup, a tato dvě pojmenování se v západním světě používala až do roku 1912. Některé západní zdroje uvádějí také Scopia a Skopia,[15] jak název města zní v aromunštině.[16] V současnosti místní albánské obyvatelstvo město nazývá Shkup či Shkupi.[17]
Skopje leží na severu země, v centruBalkánského poloostrova, na půli cesty meziBělehradem aAthénami. Město bylo vybudováno v údolí Skopje, orientovaném na západovýchodně podél toku řekyVardar, která se v Řecku vlévá doEgejského moře. Údolí je široké přibližně 20 km[19] a na severu i jihu je ohraničeno několika horskými pásmy. Tato pohoří omezují městskou expanzi Skopje, které se rozkládá podél Vardaru a Seravy, malé řeky, která přitéká ze severu. Intravilán města Skopje má na délku přes 33 kilometrů,[20] ale široký je pouze 10 kilometrů.[21]
Skopje leží v nadmořské výšce přibližně 245 m a má rozlohu 571,46 km2.[22] Urbanizované území má rozlohu pouze 337 km2 a hustotu 65 obyvatel na hektar.[23] Skopje ve svých správních hranicích zahrnuje mnoho vesnic a dalších sídel, včetně Dračeva, Gorno Nerezi a Bardovců. Podle sčítání lidu z roku 2021 mělo samotné město Skopje 422 540 obyvatel a 526 502 obyvatel žilo v jeho správních hranicích.[2]
ŘekaVardar, která protéká Skopjí, je tu od svého pramene u Gostivaru vzdálena přibližně 60 km. Ve Skopji má průměrný průtok 51 m3/s, s velkými výkyvy v závislosti na ročním období, od 99,6 m3/s v květnu do 18,7 m3/s v červenci. Teplota vody se pohybuje od 4,6 °C v lednu do 18,1 °C v červenci.[24]
Na území města se do Vardaru vlévá několik řek. Největší z nich jeTreska, která je dlouhá 130 km. Před ústím do Vardaru na západním okraji města Skopje protéká kaňonemMatka.Lepenac, přitékající z Kosova, se vlévá do Vardaru na severozápadním konci městské oblasti.Serava, přitékající rovněž ze severu, protékalaStarým bazarem až do 60. let 20. století, kdy byla odkloněna směrem na západ, protože její vody byly velmi znečištěné. Původně se vlévala do Vardaru poblíž sídlaMakedonské akademie věd a umění. Dnes se vlévá do Vardaru poblíž zříceniny Scupi.[25] A konečněMarkova reka, která pramení na hořeVodno, se vlévá do Vardaru na východním okraji města. Tyto tři řeky jsou dlouhé necelých 70 kilometrů.[21]
Součástí města Skopje jsou dvě přehradní nádrže na řece Treska. NádržMatka je výsledkem výstavby přehrady v kaňonu Matka ve 30. letech 20. století ajezero Treska bylo vyhloubeno pro rekreační účely v roce 1978.[21] Tři malá přírodní jezera se nacházejí u Smiljkovců na severovýchodním okraji městské části.
Řeka Vardar v minulosti působila mnoho povodní, například v roce 1962, kdy její průtok dosáhl 1110 m3.s−1.[24] Od byzantských dob bylo provedeno několik prací k omezení rizik a od výstavbypřehrady Kozjak na řece Treska v roce 1994 je riziko povodní nepatrné.
Město má vysokouhladinu podzemní vody, doplňovanou Vardarem a fungující jako podzemní řeka. Pod hladinou ležívodonosná vrstva veslínu. Hladina podzemní vody je 4 až 12 m pod povrchem a je hluboká 4 až 144 m. Odebírá ji několik studní, avšak většina pitné vody používané ve Skopji pochází z krasového pramene v Rašče západně od města.[23]
Treska opouští kaňon
Jezero Treska
Serava severně od města
KaňonMatka aTreska na západním okraji města Skopje
Ačkoli se Skopje rozkládá na úpatí hory Vodno, městská oblast je převážně rovinatá. Je zde několik menších kopců, většinou pokrytých lesy a parky, jako je kopec Gazi Baba (325 m), Zajčev Rid (327 m), kopce na úpatí hory Vodno (nejmenší z nich jsou vysoké 350 až 400 m) a výběžek, na němž je postavenaskopská pevnost.[26]
Skopské údolí se nachází v blízkosti seismického zlomu meziafrickou aeuroasijskoutektonickou deskou a dochází zde k pravidelné seismické aktivitě.[27] Tuto aktivitu zvyšuje porézní struktura podloží.[28] K velkým zemětřesením došlo ve Skopje v letech 518, 1505 a 1963.[27]
Skopské údolí patří doVardarské geotektonické oblasti, jejíž podloží je tvořenoneogenními ačtvrtohorními usazeninami. Podloží je tvořenopliocenními usazeninami včetněpískovců,břidlic a různýchkonglomerátů. Je překryto vrstvou čtvrtohorních písků a spraší, jež je hluboká 70 až 90 m a je překryta mnohem tenčí vrstvou jílu, písku, bahna a štěrku, kterou přinesl Vardar. Její hloubka se pohybuje mezi 1,5 a 5,2 m.[29]
V některých oblastech je podložíkrasové. To vedlo ke vzniku kaňonů, jako jekaňon Matka, který je obklopen deseti jeskyněmi. Jejich hloubka se pohybuje mezi 20 a 176 m.[30]
Skopje leží na pomezívlhkého subtropického podnebí (Cfa podleKöppenovy klasifikace podnebí) a chladnéhosemiaridní podnebí (BSk)[31][32] s průměrnou roční teplotou 13,5 °C.[33] Srážky jsou kvůli výraznému dešťovému stínu pohoříProkletije na severozápadě poměrně nízké a jsou výrazně nižší než na pobřežíJaderského moře ve stejné zeměpisné šířce. Léta jsou dlouhá, horká a relativně suchá s nízkou vlhkostí vzduchu. Průměrná červencová teplota ve Skopji je 31 °C. Průměrně je ve Skopji 88 dní s teplotou nad 30 °C za rok a 10,2 dne s teplotou nad 35,0 °C. Zimy jsou krátké, poměrně chladné a vlhké. Sněhové srážky jsou v zimním období běžné, ale silné sněžení je vzácné a sněhová pokrývka vydrží jen několik hodin nebo několik dní, pokud je silná. V létě se teploty obvykle pohybují nad 31 °C a někdy i nad 40 °C. Na jaře a na podzim se teploty pohybují od 15 do 24 °C. V zimě se denní teploty pohybují zhruba v rozmezí 5 až 10 °C, v noci však často klesají pod 0 °C a někdy i pod −10 °C. Obvykle se teploty v průběhu roku pohybují od −13 °C do 39 °C. Srážky jsou rozloženy v průběhu roku celkem rovnoměrně, nejvíce jich spadne od října do prosince a od dubna do června. Roční úhrn srážek je menší než 500 mm.
Město Skopje zahrnuje různá přírodní prostředí a jeho fauna a flóra je bohatá. Je však ohrožena intenzifikací zemědělství a rozšiřováním zástavby. Největší chráněnou oblastí na území města je hora Vodno, která je oblíbeným rekreačním místem. Její vrchol spojuje s centrem města lanovka a jejími lesy vede mnoho pěších stezek. K dalším významným přírodním zajímavostem patří kaňon Matka.[23]
V samotném městě leží několik parků a zahrad o celkové rozloze 4400 hektarů. Patří sem Městský park (Gradski park), založený na počátku 20. století, park Žena Borec před parlamentem, univerzitní arboretum a les Gazi Baba. Mnoho ulic a bulvárů je osázeno stromy.[36]
Skopje se potýká s mnoha ekologickými problémy, často ještě zhoršovanými chudobou země. Sladění severomakedonských zákonů s evropským právem však přineslo pokrok v některých oblastech, jako je čištění vody a odpadů a průmyslové emise.[37] Skopje nadále zůstává jedním z nejvíce znečištěných měst na světě, v prosinci 2017 se umístilo na předních příčkách žebříčku.[38]
Budují se čistírny odpadních vod, ale mnoho znečištěné vody se stále vypouští do Vardaru bez úpravy.[23] Odpad se ukládá na skládku komunálního odpadu pod širým nebem, která se nachází 15 km severně od města. Denně se na ni odváží 1500 m3 domovního odpadu a 400 m3 průmyslového odpadu.[zdroj?] Zpracování oceli, které je zde klíčovou ekonomickou činností, znečišťuje půdu těžkými kovy, jako jeolovo,zinek akadmium, a ovzduší oxidy dusíku aoxidem uhelnatým.
Vysokou úroveň znečištění ve Skopje způsobuje kombinace kouře z domů, emisí z průmyslu (např.teplárny), z autobusů a dalších druhů veřejné dopravy i z automobilů a nezájem o péči o životní prostředí. Ústřední topení je často cenově nedostupné, a tak domácnosti často spalují palivové dřevo, ale i použité automobilové pneumatiky, různé plastové odpadky, naftu a další možný hořlavý odpad, čímž se uvolňují toxické chemikálie škodlivé pro obyvatelstvo, zejména pro děti a starší lidi.[39] Nejhorší vzduch je obvykle na podzim a v zimě.[37] Koncentrace některých typůpevných částic (PM2,5 a PM10) pravidelně překračuje i dvanáctinásobek maximálních doporučených hodnotSvětové zdravotnické organizace. V zimě kouř pravidelně snižuje viditelnost a může způsobovat problémy řidičům. Severní Makedonie patří spolu s Indií aBosnou a Hercegovinou k nejvíce znečištěným místům na světě.[40]
Smog ve městě snížil kvalitu ovzduší a zhoršuje zdraví obyvatel, kteří to vnímají jako vážný problém. Znečištění se zhoršuje a přispívá k přibližně 1300 úmrtím ročně (údaj za rok 2017).[41] V roce 2018 bylo Skopje bylo nejšpinavějším hlavním městem Evropy, dosáhla nejvyšší roční hodnotyPM2,5.[42] Například 29. listopadu 2019 se pochodu, který zorganizovala komunita aktivistůSmogový poplach ve Skopji,[43][44] zúčastnily tisíce lidí, kteří se postavili proti nedostatečné aktivitě vlády při řešení znečištění města, které se zhoršuje a přispívá k přibližně 1300 úmrtím ročně.[41][45] V roce 2022 zavedla Skopje veřejnou dopravu zdarma pro všechny své občany ve snaze snížit množství emisí výfukových plynů.[46] I přesto se od doby konání pochodu se situace nezlepšila, například koncem prosince 2022 bylo znečištění ovzduší 28×horší než bezpečnostní hladina stanovenáSvětovou zdravotnickou organizací.[47]
Panoramatický pohled na smogovou mlhu v centrální části Skopje
Morfologie města Skopje byla hluboce ovlivněnazemětřesením z 26. července 1963, které zničilo 80 % města, a následnou rekonstrukcí.[27] Čtvrti byly například přestavěny tak, aby hustota obyvatelstva zůstala nízká, a omezil se tím dopad případných budoucích zemětřesení.[48]
Rekonstrukci po zemětřesení v roce 1963 vedl polský architektAdolf Ciborowski, který již plánoval rekonstrukciVaršavy po druhé světové válce. Ciborowski rozdělil město na bloky určené pro konkrétní funkce. Břehy řeky Vardar se staly přírodními oblastmi a parky, oblasti mezi hlavními bulváry byly zastavěny výškovými domy a obchodními centry a předměstí byla ponechána individuálnímu bydlení a průmyslu.[49] Rekonstrukce musela být rychlá, aby bylo možné přestěhovat rodiny a znovu nastartovat místní ekonomiku. Pro stimulaci hospodářského rozvoje byl zvýšen počet dopravních tepen a počítalo se s budoucím rozšířením města.[50]
Skopje z pohledu družice SPOT. Hora Vodno je vidět vlevo dole na snímku
Jižní břeh řeky Vardar tvoří zpravidla výškové budovy, včetně rozsáhlé čtvrti Karpoš, která byla postavena v 70. letech 20. století západně od centra. Směrem na východ byla v 80. letech 20. století naplánována nová obecAerodrom, kde mělo na místě starého letiště bydlet 80 000 obyvatel. Mezi Karpošem a Aerodromem leží centrum města, přestavěné podle plánů japonského architektaKenza Tangeho. Centrum je obklopeno řadou dlouhých budov naznačujících hradby („Gradski zid“).[48]
Na severním břehu, kde leží nejstarší části města, byl zrekonstruovánStarý bazar a jeho okolí bylo nově zastavěno nízkými budovami, aby nekazily výhled naskopskou pevnost. Na severní břeh bylo také přemístěno několik institucí, včetně univerzity a Makedonské akademie, aby se sblížily etnické komunity. Severní břeh totiž obývají převážně muslimští Albánci, Turci a Romové, zatímco na jižním břehu žijí převážně křesťanští Makedonci.[49]
Po zemětřesení zůstalo ve městě kromě osmanského Starého bazaru jen málo historických památek. Rekonstrukce, provedená v 60. až 80. letech 20. století, proměnila Skopji v modernistické, ale šedivé město. Na konci nultých let 20. století prošlo centrum města hlubokými změnami. Vedení města přijalo velmi kontroverzní[51] urbanistický projektSkopje 2014, jehož cílem bylo dát městu monumentálnější a historičtější podobu, a tím ho proměnit v „řádné“ národní hlavní město. Bylo obnoveno několik neoklasicistních budov zničených zemětřesením v roce 1963, včetněNárodního divadla, a zrekonstruovány ulice a náměstí. Vznikla také řada dalších architektonických prvků, včetně fontán, soch, hotelů, vládních budov a mostů. Projekt byl kritizován kvůli svým nákladům a historizující estetice.[52] Početná albánská menšina měla pocit, že není novými budovami reprezentována,[53] a zahájila vlastní doplňkové projekty, jako je nové náměstí nad bulvárem, který odděluje centrum města od Starého bazaru.[54]
Některé oblasti Skopje trpí určitou formou anarchie, protože mnoho budov bylo postaveno bez souhlasu úřadů.[55]
Čtvrť Kapištec, která vznikla v 70. letech 20. století. V popředí jsou vidět prefabrikované domy postavené po zemětřesení
Skopje je etnicky rozmanité město a jehourbánní sociologie závisí především na etnické a náboženské příslušnosti.Makedonci tvoří 58 % obyvatel města,Albánci 24 % aRomové 4 %.[2] Každá etnická skupina se soustřeďuje v určité oblasti města. Makedonci žijí jižně od řeky Vardar, v oblastech masivně přestavěných po roce 1963, a muslimové na jeho severní straně, v nejstarších čtvrtích města. Tyto čtvrti jsou považovány za tradičnější, zatímco jižní strana Makedoncům evokuje modernitu a odtrženost od venkovského života.[56]
Severní oblasti jsou nejchudší. To platí zejména pro Topaanu v opštině Čair a pro předměstíŠuto Orizari, což jsou dvě hlavní romské čtvrti. Tvoří je mnoho nelegálních staveb, které nejsou napojeny na elektřinu ani vodovod a které se dědí z generace na generaci. Topaana v blízkosti Starého bazaru je velmi stará část města: jako romská čtvrť je poprvé zmiňována na počátku 14. století. Žije zde 3000 až 5000 obyvatel. Šuto Orizari na severním okraji města je samostatnou opštinou, jejímž úředním jazykem jeromština. Vznikla po zemětřesení v roce 1963, aby se v ní mohli ubytovat Romové, kteří přišli o dům.[57]
Hustota zalidnění se v jednotlivých oblastech značně liší, stejně tak velikost obytné plochy na osobu. Průměr města činil v roce 2002 (poslední sčítání obyvatel, které uvádí tento údaj) 19 m2 na osobu, ale v Centaru na jižním břehu 24 m2 a v Čairu na severním břehu jen 14 m2. V Šuto Orizari je průměr 13 m2.[6]
Gorno Nerezi, vesnice na severním úbočí hory Vodno
Mimo centrum zahrnuje město Skopje mnoho malých osad. Některé z nich se stávají předměstími, napříkladČento ležící na silnici do Bělehradu, které má více než 23 000 obyvatel, aDračevo, které má téměř 20 000 obyvatel.[58] Další velká sídla se nacházejí severně od města, například Radišani s 9000 obyvateli, zatímco menší vesnice se nacházejí na úpatí hory Vodno nebo v obci Saraj, která je nejvenkovštější z deseti opštin tvořících město Skopje.[59]
Vnějšími předměstími se stávají i některé lokality za hranicemi města, zejména v obci Ilinden a Petrovec. Těží z přítomnosti hlavních silnic, železnice aletiště v Petrovci.[59]
Přestože chalkolitické osídlení muselo mít určitý význam, běhemdoby bronzové upadlo. Archeologické výzkumy naznačují, že osada patřila vždy stejné kultuře, která se postupně vyvíjela díky kontaktům s balkánskými apodunajskými kulturami a později s Egejskou kulturou, a nakonec zanikla v době železné,[61] kdy se tu objeviloScupi. Nacházelo se na kopci Zajčev Rid, asi 5 km západně od pevnostního výběžku; v centru Balkánského poloostrova na cestě mezi Dunajem a Egejským mořem,[62] prosperovala, i když její historie není dobře známa.[62]
Nejstaršími obyvateli Skopského údolí byli pravděpodobněTriballové. Později oblast osídliliPaionové. Scupi bylo původně paionskou osadou, ale později se stalo dardanským městem.[14][63]Dardani, kteří žili v dnešnímKosovu, vtrhli do oblasti kolem Skopje během 3. století př. n. l.Scupi, starověký název pro Skopje, se ve 2. století př. n. l. stalo hlavním městem Dardanie, která se rozkládala odNaissusu po Bylazoru.[64] Po dobytíMakedonie Římany zůstali Dardaniové nezávislí a zdá se, že ztratili nezávislost až v roce 28 př. n. l., kdy se Dardanie stala součástí římské říše.[65]
Římská expanze na východ podřídila Scupi římské vládě jako koloniilegionářů, především veteránůlegie VII Claudia v doběDomiciána (81–96 n. l.). Několik legií z římské provincie Makedonie z Crassovy armády zde však mohlo být umístěno již kolem let 29–28 př. n. l., tedy ještě před zavedením oficiálního císařského velení.[66][67] První zmínku o městě v tomto období učinilLivius, který zemřel v roce 17 n. l.[14] Scupi nejprve sloužilo jako vojenská základna k udržení míru v regionu[62] a oficiálně se jmenovaloColonia Flavia Scupinorum, přičemž Flavia je jménocísařské dynastie.[68] Později zaAugustovy vlády se stalo součástí provincieMoesie.[69] Po rozdělení provincie Domiciánem v roce 86 n. l. bylo Scupi povýšeno na kolonii a stalo se sídlem vedení nové provincieMoesia Superior. Oblast zvanou Dardania (v rámci Moesia Superior) vyčlenilDioklecián do zvláštní provincie s hlavním městem v Naissusu.V římské době zůstala východní část Dardanie, od Scupi po Naissus, obydlena převážně místním obyvatelstvem většinou thráckého původu.[70]
Obyvatelstvo města bylo velmi různorodé. Rytiny na náhrobcích naznačují, že jen menšina obyvatel pocházela z Itálie a mnoho veteránů bylo z Dalmácie, jižníGalie aSýrie. Byl nalezen i starověký pohřební nápisilyrského kmene Albanoi.[71] Vzhledem k etnické rozmanitosti obyvatelstva se ve městě udrželalatina jako hlavní jazyk na úkorřečtiny, kterou se mluvilo ve většině moesijských a makedonských měst.[72] V následujících staletích Scupi prosperovalo. Obzvláště úspěšné bylo období od konce 3. do konce 4. století.[68] Za vládyKonstantina Velikého byl vybudován první kostel a Scupi se stalo sídlemdiecéze. V roce 395, po rozděleníŘímské říše na dvě části, Scupi připadloVýchodořímské říši.[14]
V době největšího rozkvětu mělo Scupi rozlohu 40 hektarů a bylo uzavřeno 3,5 metru širokou hradbou.[73] Nacházelo se zde mnoho památek, včetně čtyř nekropolí, divadla, termálních lázní[68] a velké křesťanské baziliky.[74]
Pevnost SkopjePrvní oslava prvního máje v osmanském období ve Skopje, 1909
V roce 518 bylo Scupi zničeno zemětřesením,[27] pravděpodobně nejničivějším, které město zažilo.[75] V té době byl region ohrožennájezdy barbarů a obyvatelé města se ještě před katastrofou uchýlili do lesů a hor.[76] Město nakonec obnovilJustinián I. Za jeho vlády bylo mnohobyzantských měst přemístěno na kopce a jiná snáze hájitelná místa, aby mohla čelit nájezdům. Město bylo tedy přeneseno na ostroh, na němž stojí pevnost.[77] Na konci 6. století však bylo Scupi vypleněnoSlovany a zdá se, že v roce 595 se dostalo pod slovanskou nadvládu.[78] Slovanským kmenem, který Scupi vyplenil, byli pravděpodobněBerziti,[14] kteří obsadili celé údolí Vardaru. Slované se však v již vypleněném a vylidněném kraji neusadili natrvalo, ale pokračovali na jih k pobřeží Středozemního moře. Po slovanském vpádu byla oblast na nějakou dobu opuštěná a v následujících staletích není zmiňována. Snad koncem 7. nebo počátkem 8. století se na tomto strategickém místě opět usadili Byzantinci. Jako součást údolí Horního Vardaru se ve třicátých letech 8. století stalo součástí expandujícíPrvní bulharské říše.[79]
Od konce 10. století zažívala Skopje období válek a politických problémů. V letech 972 až 992 byla hlavním městem Bulharů aSamuel I. jí vládl od roku 976[80] do roku 1004, kdy ho jeho guvernér Roman v roce 1004 vydal byzantskému císařiBasilu Bulharskému Přemožitelovi výměnou za tituly patricij a strategos.[81] Stala se centrem nové byzantsképrovincie zvané Bulharsko.[82] Později se Skopje dvakrát krátce zmocnili slovanští povstalci, kteří chtěli obnovit bulharský stát. Nejprve v roce 1040 pod velenímPetra Deljana[83] a v roce 1072 na příkaz Georgije Vojtěcha.[84] V roce 1081 se Skopje zmocnilanormanská vojska vedenáRobertem Guiscardem a město zůstalo v jejich rukou až do roku 1088. Skopje byla dále dobyta srbským velkoknížetemVukanem v roce 1093 a o čtyři roky později opět Normany. Kvůli epidemiím a nedostatku potravin se však Normané rychle vzdali Byzanci.[85]
Během 12. a 13. století využili Bulhaři a Srbové úpadku Byzance k vytvoření velkých království, která se rozkládala od Dunaje až k Egejskému moři.Ivan I. Kalojan přivedl v roce 1203 Skopji zpět podobnovené Bulharsko,[86][87] dokud jeho synovec Strez nevyhlásil se srbskou pomocí autonomii podél horního Vardaru o pouhých pět let později.[88] V roce 1209 Strez opustil Srby a uznalBorila Bulharského, s nímž vedl úspěšné společné tažení proti prvnímu mezinárodně uznanému srbskému králiŠtěpánu I. Prvověnčanému.[87] V letech 1214 až 1230 byla Skopje součástí byzantského nástupnického státuEpirus, než ji znovu dobylIvan Asen II. a Bulharsko ji drželo až do roku 1246, kdy bylo údolí Horního Vardaru opět začleněno do byzantského státu –Nikájského císařství.[89] Byzantská nadvláda byla nakrátko přerušena v roce 1255 regenty mladého bulharského krále Michala Asena I.[90] Mezitím v souběžné občanské válce o korunu v Tarnově získal převahu skopskýbojar a vnuk Štěpána I. PrvověnčanéhoKonstantin Tichý, jenž vládl až do jediného úspěšného rolnického povstání v Evropě,Ivajlova povstání, které ho sesadilo.
V roce 1282 se Skopje zmocnil srbský králŠtěpán Milutin.[91] Za politické stability vládyNemanjićičů se osídlení rozšířilo za hradby pevnosti směrem k vrchu Gazi Baba. Byly postaveny kostely, kláštery a trhy a obchodníci z Benátek aDubrovníku si otevřeli obchody. Město těžilo ze své polohy v blízkosti evropského, blízkovýchodního i afrického trhu. Ve 14. století se Skopje stala natolik významným městem, že ji králŠtěpán Dušan učinil hlavním městem Srbské říše.[14] V roce 1346 byl ve Skopji korunován „císařem Srbů a Řeků“. Po jeho smrti se srbská říše rozpadla na několik knížectví, která se nedokázala bránit Turkům. Skopji nejprve zdědiloPrilepské panství, které nakonec po bitvě u Marice (1371)[92] ovládlVuk Branković, a v roce 1392 se stala součástíOsmanské říše.[14]
V roce 1330 se srbský králŠtěpán III. Dečanský zmiňuje o Albáncích, kteří se nacházeli v oblasti Skopje a pravidelně chodili na jarmarksvatého Jiří, který se konal nedaleko města.[93]
Hospodářský život Skopje těžil z polohy uprostředRumélie, evropské provincieOsmanů.Kamenný most, „jeden z nejimpozantnějších kamenných mostů v Jugoslávii“, byl postaven či rekonstruován pod patronací sultánaMehmeda II. v letech 1451–1469.[94]Mešita Mustafy paši, postavená v roce 1492, má pověst „bezpochyby jedné z nejskvělejších islámských sakrálních staveb na Balkáně“.[95] Vše však nebylo růžové, neboť „v roce 1535 byly všechny kostely na základě nařízení (osmanského) místodržitele zbořeny“.[96] Až do 17. století zažívala Skopje dlouhý zlatý věk. Kolem roku 1650 se počet jejích obyvatel pohyboval mezi 30 000 a 60 000 a bylo zde více než 10 000 domů. Spolu s Bělehradem aSarajevem byla tehdy jedním z mála velkých měst na území budoucíJugoslávie.Dubrovník, který byl rušným přístavem, neměl v té době ani 7000 obyvatel.[97] Po dobytí Osmanskou říší se počet obyvatel města změnil. Křesťané byli násilně konvertováni k islámu nebo je nahradiliTurci aŽidé.[98] Křesťané ve Skopji byli v té době většinou nekonvertovaní Slované a Albánci, ale takéragusští aarménští obchodníci.[99] Osmané drasticky změnili vzhled města. Zřídili bazar s karavanseráji,mešity alázně.[100]
Město těžce utrpělovelkou tureckou válkou na konci 17. století, a pak zažívalo úpadek až do 19. století. V roce 1689 se Skopje, již oslabené epidemiícholery, zmocniliHabsburkové.[101] Téhož dne generál Silvio Piccolomini město zapálil, aby epidemii ukončil.[14] Je však možné, že chtěl pomstít škody, které Osmané způsobili ve Vídniv roce 1683.[102] Skopje hořela dva dny, ale sám generál zahynul na mor a jeho armáda bez vůdce byla rozprášena.[103][104] Rakouská přítomnost v Makedonii motivovala slovanská povstání. Nicméně Rakušané do roka zemi opustili aHajduci, vůdci povstání, je museli následovat při jejich ústupu na sever Balkánu.[14] Někteří z nich byli Osmanskou říší zatčeni, například Petar Karpoš, který byl napíchnut na kůl na kamenném mostě ve Skopji.[105]
Po válce byla Skopje v troskách. Většina administrativních budov byla obnovena nebo znovu postavena, ale město zažilo nové epidemiemoru a cholery a mnoho obyvatel emigrovalo.[99]Osmanská turecká říše jako celek se dostala do recese a politického úpadku. Během 18. století došlo v Makedonii k mnoha povstáním a loupežím, které vedli buď turečtí psanci,janičáři nebohajduci.[106] Odhad provedený francouzskými důstojníky kolem roku 1836 ukázal, že Skopje měla v té době jen asi 10 000 obyvatel. Převyšovala ji dvě další města dnešní Severní Makedonie:Bitola (40 000 obyvatel) aŠtip (15–20 000 obyvatel).[107]
Po roce 1850 se Skopje začala vzpamatovávat z dekád úpadku. V té době město zažívalo pomalý, ale trvalý demografický růst, především díky příchodu slovanských Makedonců z venkova. Podporoval ho také exodus muslimů zeSrbska aBulharska, které v té době získávaly nezávislost.[14][99] Běhemtanzimatských reforem se v říši objevilnacionalismus a v roce 1870 byla založena nová bulharská církev a vytvořena její samostatná diecéze, založená spíše na etnické než náboženské identitě.[108] Slovanské obyvatelstvo skopského biskupství se v roce 1874 drtivou většinou, 91 %, vyslovilo pro připojení k exarchátu a stalo se součástí bulharského milletu.[109]
Hospodářský růst umožnila výstavba železnice Skopje–Soluň v roce 1873.[14] Železniční stanice byla postavena jižně od řekyVardar, což přispělo k přesunu hospodářských aktivit na tuto stranu řeky, která předtím nikdy nebyla urbanizována.[49] Kvůli příchodu obyvatel z venkova se zvýšil podíl křesťanů na městském obyvatelstvu. Někteří z nově příchozích se stali součástí místní elity a pomáhali šířit nacionalistické myšlenky.[99] Skopje bylo jedním z pěti hlavních centerVnitřní makedonské revoluční organizace, která v roce 1903 zorganizovalaIlindenské povstání. Její revoluční síť ve skopském regionu však nebyla dobře rozvinutá a vážným problémem byl nedostatek zbraní. Při vypuknutí povstání povstalecké síly vykolejily vojenský vlak.[110] Ve dnech 3. a 5. srpna napadly osmanskou jednotku střežící most na řece Vardar a svedly bitvu v Klášteře sv. Jovana. V následujících dnech byla skupina pronásledována početnýmibašibozuky a stáhla se do Bulharska.
V roce 1877 byla Skopje vybrána jako hlavní město nového Kosovského vilajetu, který zahrnoval dnešníKosovo, severozápadní Makedonii a sandžak Novi Pazar. V roce 1905 mělo město 32 000 obyvatel, což z něj činilo největší město vilajetu, i když jen těsně následovanéPrizrenem s 30 000 obyvateli.[15] Německý lingvista Gustav Weigand popsal, že muslimské obyvatelstvo Skopje tvořené „Turky“ nebo Osmany (Osmanli) v pozdním osmanském období byli především Albánci, kteří na veřejnosti mluvili turecky a doma albánsky.[111] Na počátku 20. století se místní hospodářství zaměřovalo nabarvířství,tkalcovství,koželužství, železářství a zpracování vína a mouky.[15]
Pomladoturecké revoluci v roce 1908 se v Osmanské říši prosadila demokracie a vzniklo několik politických stran.[14] Některá opatření zavedenámladoturky, jako například zvýšení daní a zákaz politických stran na etnickém základě, však vyvolala nespokojenost menšin. Albánci se postavili proti nacionalistickému charakteru hnutí a v letech 1910 a 1912 vedli místní povstání. Během posledního z nich se jim podařilo obsadit většinu Kosova a 11. srpna se zmocnili Skopje. Dne 18. srpna povstalci podepsali Üskübskou dohodu, která předpokládala vytvoření autonomní albánské provincie,[112] a o den později byli amnestováni.[113]
Na základě spojenectví uzavřeného v roce 1912 vyhlásilyBulharsko,Řecko aSrbsko válkuOsmanské říši. Jejich cílem bylo definitivně vyhnat Osmanskou říši z Evropy.První balkánská válka začala 8. října 1912 a trvala šest týdnů. Srbové dospěli do Skopje 26. října. Osmanská vojska opustila město den předtím.[14] Během konfliktučetnici, srbské nepravidelné jednotky, srovnali se zemí albánskou část Skopje a zabili mnoho albánských obyvatel města.[114] Srbská anexe vedla k exodu 725 muslimských rodin, které město opustily 27. ledna 1913. Téhož roku srbské úřady odhadly počet obyvatel města na 37 000.[99]
Pohled na centrum Skopje ve 30. letech 20. stoletíBulharský důstojník při pohledu na centrum Skopje, duben 1941
V roce 1915, běhemprvní světové války, byla srbská Makedonie napadena Bulharskem, které 22. října 1915 obsadilo Skopji. Srbsku, spojenciTrojspolku, pomáhalyFrancie,Británie,Řecko aItálie, které tvořilymakedonskou frontu. Po velké spojenecké ofenzivě v roce 1918 dosáhla francouzská východní armáda (Armée française d'Orient) 29. září Skopji a město překvapivě obsadila.[115] Po skončení světové války se Vardarská Makedonie stala součástí novéhoKrálovství Srbů, Chorvatů a Slovinců, které se v roce 1929 stalo Jugoslávií.[14] Vládnoucí třída převážně cizíhosrbského etnika získala kontrolu a zavedla rozsáhlé represe.[116] Byla prováděna politika de-bulharizace a asimilace.[117] V té době se část mladých místních obyvatel, utlačovaných Srby, snažila najít samostatnou cestu etnického makedonského vývoje.[118] V roce 1931 byla Skopje v rámci formální decentralizace země jmenována hlavním městemVardarské bánoviny. Až dodruhé světové války zaznamenávala Skopje silný hospodářský růst a počet obyvatel se zvyšoval. V roce 1921 mělo město 41 066 obyvatel, v roce 1931 64 807 obyvatel a v roce 1941 80 000 obyvatel.[99] Přestože se nacházelo v zaostalém regionu, přitahovalo bohaté Srby, kteří zde otevírali podniky a přispívali k modernizaci města.[119] V roce 1941 měla Skopje 45 továren, což byla polovina průmyslu v celé socialistické Makedonii.[120]
Národní divadlo a pevnost kolem roku 1920
V roce 1941, během druhé světové války, byla Jugoslávie napadenanacistickým Německem. Němci obsadili Skopji 8. dubna[14] a 22. dubna 1941 ji přenechali svým bulharským spojencům. Aby zajistily bulharizaci společnosti, úřady uzavřely srbské školy a kostely a otevřely nové školy a vysokou školu, Univerzitu krále Borise.[121] Všech 4 000 skopských Židů bylo v roce 1943 deportováno doTreblinky, kde téměř všichni zemřeli.[122] Po vyhlášení „Lidové republiky Makedonie“Antifašistickým shromážděním pro národní osvobození Makedonie 2. srpna 1944 zahájily místní partyzánské oddíly rozsáhlou bojovou činnost.
Po druhé světové válce Skopji prospěla politikasocialistické Jugoslávie, která podporovala průmysl a rozvoj makedonských kulturních institucí. Ve Skopji tak vznikla národní knihovna, národní filharmonie, univerzita a Makedonská akademie. Její poválečný vývoj však změnilozemětřesení z 26. července 1963. Ačkoli bylo relativně slabé, způsobilo ve městě obrovské škody a lze ho přirovnat k zemětřesení v Agadiru v roce 1960.[127] Při katastrofě zahynulo 1070 lidí a dalších 3300 bylo zraněno. V troskách bylo zaživa pohřbeno 16 000 lidí a 70 % obyvatel přišlo o střechu nad hlavou.[48] Zničeno bylo mnoho vzdělávacích zařízení, továren a historických budov.[49]
Američtí vojáci ve Skopje po zemětřesení v roce 1963Pomník makedonským partyzánům – osvoboditelům Skopje vedle budovy vlády
Rekonstrukce po zemětřesení byla rychlá. Měla silný psychologický dopad na obyvatelstvo, protože sousedství byla rozdělena a lidé byli přestěhováni do nových domů a budov, kde se neznali.[48] Na rekonstrukci se podílelo mnoho Albánců, někteří z Kosova.[128] Rekonstrukce byla dokončena do roku 1980, i když mnoho plánovaných budov nebylo postaveno, protože byly vyčerpány finanční prostředky.[49] Krajina Skopje se drasticky změnila a město ovládlamodernistická architektura. Demografický růst byl po roce 1963 velmi silný a v roce 1981 měla Skopje 408 100 obyvatel.[129] Po roce 1963 se do Skopje stěhovala venkovská mládež, která se zapojila do procesu obnovy, což vedlo k velkému nárůstu městského makedonského obyvatelstva.[130][131][132] Ve Skopji se také zvýšil počet albánských obyvatel, protože do města se přistěhovali lidé ze severních vesnic a další přišli z Kosova, aby poskytli pracovní sílu pro rekonstrukci, nebo utekli před zhoršující se politickou situací, zejména v 90. letech 20. století.[128] V osmdesátých a devadesátých letech však zemi postihla inflace a recese a místní ekonomika silně utrpěla. Situace se zlepšila v průběhu prvního desetiletí 21. století díky novým investicím. Bylo obnoveno mnoho památek a projektSkopje 2014 oživil vzhled centra města.
Podle výsledků posledního platného sčítání lidu z roku 2021 mělo samotné město Skopje 422 540 obyvatel ve své městské části a 526 502 obyvatel v administrativních hranicích, které zahrnují mnoho vesnic a dalších sídel, včetně Dračeva, Bardovců, Kondova, Radišani, Gorno Nerezi atd.[2] Spádová oblast dojíždění za prací pokrývá velkou část země, včetněVelesu,Kumanova aTetova, a celkem má více než milion obyvatel.[135]
Ve Skopji žije zhruba čtvrtina obyvatel Severní Makedonie. Druhá nejlidnatější opštinaKumanovo měla v roce 2021 celkem 113 000 obyvatel.[2]
Předosmansko-habsburskými válkami a velkým požárem v roce 1698 patřila Skopje k největším městům na Balkáně, počet obyvatel se odhaduje na 30 až 60 tisíc.[14] Po požáru zažilo dlouhé období úpadku a v roce 1836 mělo pouze 10 000 obyvatel.[107] Po roce 1850 však počet obyvatel začal opět stoupat a v roce 1905 dosáhl 32 000 obyvatel.[15] Ve 20. století byla Skopje jedním z nejrychleji rostoucích měst v Jugoslávii a v roce 1971 měla 448 200 obyvatel. Od té doby demografický růst pokračuje.[133]
Osoby, o nichž jsou údaje získávány z administrativních zdrojů
--
--
44 175
8,4
celkem
506 926
100
526 502
100
Jednotlivé části města podle převažující etnické skupiny
Skopje, stejně jako celá Severní Makedonie, se vyznačuje velkou etnickou rozmanitostí. Město leží v oblasti, kde se setkávajíMakedonci aAlbánci, a v průběhu své historie přijímalo Romy, Turky, Židy a Srby. Skopje byla převážně muslimským městem až do 19. století, kdy se zde začalo usazovat velké množství křesťanů. Podle sčítání lidu z roku 2021 byli Makedonci nejpočetnější etnickou skupinou ve Skopje, žilo jich zde 309 107, což představuje 58,7 % obyvatelstva. Následovali Albánci se 120 293 obyvateli (22,9 %), Romové s 18 498 obyvateli (3,5 %), Srbové (9 478 obyvatel), Turci (8 524), Bosňáci (7 365) aArumuni (známí také jako „Valaši“, 2 778). Ostatních bylo 6 284 osob, dalších 44 175 bylo osob, o nichž jsou údaje získávány z administrativních zdrojů.[6]
Makedonci tvoří drtivou většinu obyvatelstva v opštináchAerodrom, Centar, Gjorče Petrov, Karpoš a Kisela Voda, které leží jižně od Vardaru.[136] Většinu tvoří také v opštinách Butel a Gazi Baba, které leží severně od řeky. Albánci tvoří většinu v Čairu, který zhruba odpovídá Starému bazaru, a v Saraji. V Butelu a Gazi Babě tvoří početnou menšinu. V Šuto Orizari na severním okraji města žijí převážně Romové, následování Albánci.[6] Pokud etnická menšina tvoří alespoň 20 % obyvatel obce, může se její jazyk stát úředním na místní úrovni. V Čairu a Saraji se tedy ve školách a na úřadech používá albánština, v Šuto Orizari romština.[137] Posledně jmenovaná obec je jedinou obcí na světě, kde je romština úředním jazykem.[57]
Vztahy mezi dvěma největšími skupinami, Makedonci a Albánci, jsou někdy složité, stejně jako ve zbytku země. Každá skupina se navzájem toleruje, ale mají tendenci se sobě vyhýbat a žijí v něčem, co se může jevit jako dva paralelní světy.[138] Jak Makedonci, tak Albánci se považují za původní obyvatele Skopje a ti druhé za nově příchozí.[128][130][139] Romská menšina je podle svého pohledu velmi znevýhodněná. Její přesná velikost není známa, protože mnoho makedonských Romů se hlásí k jiným etnickým skupinám nebo se prostě vyhýbá sčítání lidu. I když jsou však oficiální údaje podhodnocené, Skopje je městem s největší romskou populací na světě.[57]
Náboženská příslušnost je různorodá: Makedonci, Srbové a Aromuni jsou převážně pravoslavní, většina z nich se hlásí k Makedonské pravoslavné církvi; Turci jsou téměř výhradněmuslimové; Albánci jsou převážně muslimové, i když ve Skopji žije také početnářímskokatolická albánská menšina, v níž se narodilaMatka Tereza; Romové představují směs (téměř ve stejném počtu) muslimského apravoslavného náboženského dědictví.[140]
Až do druhé světové války žila ve Skopji významnážidovská menšina, která pocházela především ze španělskýchSefardů, kteří unikli inkvizici. V roce 1939 čítala komunita 2 424 členů (což představovalo asi 3 % obyvatel města), většina z nich však byla deportována a zabitanacisty. Po válce se většina přeživších usadila v Izraeli.[103][142] Dnes má město asi 200 židovských obyvatel (asi 0,04 % obyvatelstva).
Vzhledem k 520 let staré osmanské minulosti a skutečnosti, že mnoho dnešních obyvatel jsou muslimové, má Skopje více mešit než kostelů. Náboženské komunity si často stěžují na nedostatek infrastruktury a často se staví nové modlitebny.[143] Skopje je sídlem mnoha makedonských náboženských organizací, napříkladMakedonské pravoslavné církve a Islámského náboženského svazu Makedonie. Nachází se zde pravoslavná katedrála a seminář, několikmedres, římskokatolická katedrála a synagoga.[144]
Ve Skopji je několik státních i soukromých nemocnic a specializovaných zdravotnických zařízení, například nemocnice Filipa II, psychiatrická nemocnice, dvě porodnice, gerontologická nemocnice a ústavy pro respirační a oční choroby.[145] V roce 2019 připadal ve Skopji jeden lékař na 212 obyvatele, což je více než celostátní poměr (jeden lékař na 321 obyvatele). Poměr lékařů specialistů byl také vyšší než ve zbytku země. Poměr nemocničních lůžek, lékárníků a zubařů byl však ve Skopji nižší. Obyvatelé Skopje se těší lepší zdravotní úrovni než ostatní Makedonci. V roce 2019 byla úmrtnost ve Skopji na úrovni 9,7 ‰ a na celostátní úrovni 9,8 ‰. Kojenecká úmrtnost byla ve Skopji 6,1 ‰ a v celé Severní Makedonii 5,6 ‰.[146]
Národní a univerzitní knihovna svatého Klimenta Ochridského
Obyvatelé Skopje jsou obecně vzdělanější než zbytek země. Například 16 % Skopjanů vystudovalo vysokou školu na rozdíl od 10 % ve zbytku země. Počet lidí s úplným nedostatkem vzdělání nebo těch, kteří získali částečné vzdělání, je ve Skopji nižší a činí 9 % ve srovnání s provinčním průměrem 17 %. Celkem 80 % makedonských občanů s titulemPh.D. má bydliště ve Skopji.[147]
Ve Skopji je 23 středních škol;[148] 13 z nich fungují jako všeobecná gymnázia.[148] Ve městě sídlí také několik vysokých škol, z nichž nejvýznamnější jeUniverzita svatých Cyrila a Metoděje Skopje, založená v roce 1949. Univerzita má 23 fakult, 10 výzkumných center, a navštěvuje ji přibližně 30 000 studentů (rok 2022).[149] Po vyhlášení nezávislosti země v roce 1991 vzniklo několik soukromých vysokých škol. Největšími soukromými univerzitami ve Skopji jsou Evropská univerzita se 7 fakultami[150] a Univerzita FON (Американски универзитет на Европа-ФОН) s 8 fakultami.[151]
Jako hlavní a největší město Severní Makedonie má Skopje zvláštní postavení dané zákonem. Poslední revize jejího statusu byla provedena v roce 2004. Od té doby je město Skopje rozděleno na 10 opštin, které mají stejně jako všechny obce v zemi zastupitelstvo a starostu. Obce se zabývají pouze záležitostmi specifickými pro jejich území a město Skopje se zabývá záležitostmi, které se týkají všech obcí nebo které nelze rozdělit mezi dvě nebo více obcí.[152]
Městské zastupitelstvo se skládá ze 45 členů, jejichž funkční období je čtyřleté. Zabývá se především rozpočtem, globální orientací a vztahy mezi městem a vládou. Existuje několik komisí, které se zabývají specifičtějšími tématy, jako je urbanismus, finance, životní prostředí místního rozvoje.[153]
Po komunálních volbách v roce 2021 je složení městského zastupitelstva následující:[153]
Starosta je volen členy zastupitelstva. Od roku 2021 je starostkou nezávisláDanela Arsovska.[153] Starosta Skopje je volen každé čtyři roky. Zastupuje město a může předkládat návrhy zastupitelstvu, řídí správní orgány a jejich úředníky.[154]
Skopje byla poprvé rozdělena na správní jednotky v roce 1945, ale prvníopštiny vznikly až v roce 1976. Bylo jich pět:Centar, Čair, Karpoš, Gazi Baba aKisela Voda. Po vyhlášení nezávislostiRepubliky Makedonie byla moc centralizována a opštiny ztratily velkou část svých pravomocí. Zákon z roku 1996 je obnovil a vytvořil dvě nové opštiny:Gjorče Petrov aŠuto Orizari. Po povstání mezi albánskými povstalci a makedonskými silami v roce 2001 byl v roce 2004 přijat nový zákon o začlenění opštiny Saraj do města Skopje. Saraj je obydlena převážně Albánci a od té doby představují Albánci více než 20 % obyvatel města. Albánština se tak stala druhým úředním jazykem městské správy, což byl jeden z požadavků albánských povstalců. V témže roce se opštinaAerodrom oddělila od opštiny Kisela Voda a opštinaButel od opštiny Čair.[152]
Opštiny spravuje 23členné zastupitelstvo volené každé čtyři roky. Mají také starostu a několik odborů (školství, kultura, finance…). Tyto odbory řídí především starosta.[155]
Vlajka Skopje[158] je červený prapor v poměru 1:2 se zlatým znakem města umístěným v levém horním rohu. Je buď svislá, nebo vodorovná, ale jako první se začala používat svislá verze.[159]
Znak města byl přijat v 50. letech 20. století. Je na něm zobrazenKamenný most s řekou Vardar, pevnostKale a zasněžené vrcholkyŠar planiny.[160]
Ve Skopji jsou dva soudy prvního stupně, z nichž jeden je příslušný pouze pro město Skopje,[161] zatímco druhý je příslušný i pro sousední obceČučer-Sandevo,Sopište,Studeničani, Zelenikovo, Petrovec, Ilinden aAračinovo.[162] Ve městě působí také odvolací soud, správní soud a Nejvyšší soud. Ten je soudem poslední instance a neměl by být zaměňován s Ústavním soudem Republiky Severní Makedonie, který je odpovědný za zajištění souladu zákonů s ústavou. Skopje má dvě věznice, jedna se nachází na severu města v Šuto Orizari, druhá ve vesnici Idrizovo v obci Gazi Baba. První z nich pojme 634 vězňů a druhá je největší v Makedonii, pojme 1510 vězňů, má i oddělení pro ženy.[163]
Mezi hlavní problémy města patří korupce, zejména na katastru nemovitostí a na stavebním trhu, a výskyt mnoha kapsářů, zejména v centru města. Kapsáři někdy využívají děti, aby se vyhnuli dohledu svých obětí, a někteří kapsáři jsou nezletilí.[164] Míra kriminality v Makedonii je kvůli chudobě a korupci velmi vysoká.[165]
Město má také problém s toulavými psy. Je jich údajně 25 000 až 32 000 a někdy se stávají nebezpečnými, zejména v létě, kdy nemohou najít vodu k pití. Jejich přítomnost ve skupinách v parcích a ulicích často odrazuje chodce, zejména děti a starší lidi. Jejich počet je obtížné odhadnout, protože se často pohybují mezi městem a okolními vesnicemi. Pro řešení tohoto problému město provozuje program na jejich odchytu a zabavení; v roce 2010 bylo odchyceno 3400 psů a 700 jich bylo utraceno. Tento program a podmínky, v nichž jsou psi drženi, však kritizují organizace na ochranu zvířat.[166]
Skopje je na evropské úrovni středně velkým městem. Jako hlavní a největší město Severní Makedonie soustřeďuje Skopje velký podíl národního hospodářství.Statistický region Skopje, který zahrnuje město Skopje a některé sousední obce, vytváří 43 %hrubého domácího produktu (HDP) Severní Makedonie (číslo za rok 2020). Regionální HDP na obyvatele je na úrovni 142 % severomakedonského HDP na obyvatele, asi (za rok 2020).[167] Tato hodnota je však nižší než v sousedníSofii (10 106 USD),[168]Sarajevu (10 048 USD)[169] neboBělehradě (7 983 USD),[170] ale vyšší než v Tiraně (4 126 USD).[171]
Vzhledem k tomu, že v zemi neexistují jiná velká města, a kvůli politické a ekonomické centralizaci pracuje v hlavním městě velké množství Makedonců žijících mimo Skopji. Dynamika města také podporuje odliv obyvatel z venkova, a to nejen ze Severní Makedonie, ale také z Kosova,Albánie a jižníhoSrbska.[172]
V roce 2009 bylo ve Skopji 26 056 firem, ale pouze 145 z nich bylo velkých. Velká většina z nich je buď malých (12 017), nebo velmi malých (13 625).[173] Velký podíl firem se zabývá obchodem se zbožím (9758), 3839 se specializuje na obchod a nemovitosti a 2849 jsou výrobci.[174] Přestože je jich málo, velké firmy se na místní produkci mimo finančnictví podílejí 51 %.[59]
Tabáková továrna Imperial Tobacco
Průmyslu města dominujepotravinářství,textilní průmysl,polygrafie azpracování kovů. V roce 2012 tvořil 30 % HDP města.[59] Většina průmyslových oblastí se nachází v opštině Gazi Baba, na hlavních trasách a železničních tratích do Bělehradu aSoluně.[175] Za zmínku stojí ocelárnyArcelorMittal a Makstil a také skopský pivovar. Další zóny se nacházejí mezi Aerodromem a Kisela Vodou, podél železnice do Řecka. Do těchto zón patří Alkaloid Skopje (léčiva), Rade Končar (elektrické dodávky), Imperial Tobacco (tabák) a Ohis (hnojiva). Existují také dvěspeciální ekonomické zóny, a to kolem letiště a rafinerie Okta. Ty přilákaly několik zahraničních společností, napříkladJohnson Controls, Johnson Matthey aVan Hool.[176]
Jako finanční hlavní město země je Skopje sídlem makedonské burzy cenných papírů, Národní banky a většiny severomakedonských bankovních, pojišťovacích a telekomunikačních společností, například Makedonski Telekom, Komercijalna banka Skopje a Stopanska Banka. Sektor služeb vytváří 60 % HDP města.[59]
Zelen Pazar („zeleninový trh“)
Kromě mnoha malých tradičních obchodů má Skopje dva velké trhy, „Zelen Pazar“ (zelený trh) a „Bit Pazar“ (bleší trh). Oba jsou považovány za místní instituce.[56] Od 70. let 20. století se však maloobchod do značné míry modernizoval a ve Skopji je nyní mnoho supermarketů a nákupních center. Největší z nich, Skopje City Mall, bylo otevřeno v roce 2012. Zahrnuje hypermarket Carrefour, 130 obchodů a kino a zaměstnává 2 000 lidí.[177]
Celkem 51 % aktivních obyvatel Skopje je zaměstnáno v malých firmách. V sektoru služeb pracuje 52 % obyvatel, v průmyslu 34 % a zbytek je zaměstnán především v administrativě.[59]
Míra nezaměstnanosti ve statistickém regionu Skopje v roce 2009 činila 27 %, což je o tři procentní body méně než v celostátním měřítku (30 %). SousedníPoložský region měl podobnou míru, ale méně postiženým regionem bylJihozápadní region s 22 %.[178] Nezaměstnanost ve Skopji postihuje především muže, kteří představují 56 % uchazečů o zaměstnání, osoby ve věku 25 až 44 let (45 % uchazečů o zaměstnání) a osoby bez kvalifikace (43 %).[59] Nezaměstnanost se týká takéRomů, kteří představují 4,63 % obyvatel města, ale postihuje 70 % aktivního obyvatelstva v obci.[57]
Průměrná čistá měsíční mzda ve Skopji činila v říjnu 2010 400 €, což představovalo 120 % celostátní hodnoty.[179] Průměrná mzda ve Skopji byla tehdy nižší než v Sarajevu (522 €),[180] Sofii (436 €)[181] a Bělehradě (440 €).[182]
Většina obyvatelstva je zaměstnána ve službách, jistý význam mezi nimi má i rostoucí sektor turistiky. Z hlediska atraktivity města pro zahraniční návštěvníky je Skopje jasným cílem jako hlavní město republiky, kde se nachází mezinárodní letiště a kam směřuje většina dopravních tahů. Konkuruje mu všakOchridské jezero, které je oblíbené jak v regionu, tak i v zahraničí.
Turistický potenciál Skopje se rozvíjel již v dobách existence Jugoslávie, byť městu konkurovalo mnohem atraktivnější pobřežíJaderského moře a řada dalších lokalit. V roce 1984 Skopje navštívilo 130 000 zahraničních turistů.
V roce 2009 město navštívilo 110 000 turistů, o dva roky později to bylo již 130 tisíc lidí. Značnou propagaci pro město zajistil projektSkopje 2014, v rámci něhož bylo přebudováno centrum metropole, zřízena nová muzea a mosty přes řeku Vardar. V roce 2013 hlavní město navštívilo více lidí nežOchrid. V roce 2014 bylo ve Skopje zaznamenáno 240 000 přenocování. Diskutabilní projekt přestavby středu města nakonec přinesl své ovoce co do růstu počtu turistů, neboť v roce 2017 zaznamenalo město meziroční nárůst počtu návštěvníků ve výši 16,6 %.[183]
Skopje leží v blízkosti tří dalších hlavních měst:Prištiny (87 km),Tirany (291 km) aSofie (245 km).Soluň je vzdálena 233 km jihovýchodně aBělehrad 433 km na sever.[184] Skopje se také nachází na křižovatce dvoupanevropských koridorů: Koridor X, který vede meziRakouskem aŘeckem, a koridor VIII, který vede odJaderského moře v Albánii k Černému moři v Bulharsku. Koridor X spojuje Skopje se Soluní, Bělehradem a západní Evropou, zatímco koridor VIII s Tiranou a Sofií.
Koridor X místně odpovídá dálnici M-1 (E75), která je nejdelší dálnicí v Severní Makedonii. Odpovídá také železniciTabanovce-Gevgelija. Méně rozvinutý koridor VIII odpovídá dálnici M-4 a železniciKičevo-Beljakovce. Skopje neleží zcela na X. koridoru a silnice M-1 neprochází územím města. Křižovatka mezi M-1 a M-4 se totiž nachází asi 20 km východně, poblíž letiště. Ačkoli je Skopje geograficky blízko ostatním velkým zahraničním městům, pohyb osob a zboží není optimální, zejména vůči Albánii. Důvodem je především špatná infrastruktura. V důsledku toho 61,8 % Skopjanů nikdy nebylo v Tiraně, zatímco pouze 6,7 % nikdy nebylo v Soluni a 0 % v Sofii. Dále 26 % Soluňanů, 33 % Sofijců a 37 % Tiraňanů nikdy nebylo ve Skopji.[184]
První dálnice byly postaveny v obdobíJugoslávie, kdy bylo Skopje spojenodálnicí Bratrství a jednoty s tehdy jugoslávským hlavním městem Bělehradem na severu a řeckou hranicí na jihu.
Skopje je hlavní železniční křižovatkou země. Hlavní železniční nádraží ve Skopje obsluhují mezinárodní tratě Bělehrad-Soluň (v roce 2022 nejezdí spoje ze Severní Makedonie do Soluně) a Skopje-Priština.[185] Po dokončení projektu železničního koridoru VIII, které je v současnosti plánováno na rok 2030, má být město spojeno také s Tiranou a Sofií.[186][187][188] Denní vlaky spojují Skopje také s dalšími městy Severní Makedonie, jako jsouKumanovo,Kičevo,Štip,Bitola nebo Veles.[185]
Skopje má několik menších železničních stanic, město však nemá vlastní železniční síť, a tak jsou obsluhovány pouze meziměstskými nebo mezinárodními linkami. Na železnici spojující hlavní nádraží s Bělehradem a Soluní se nacházejí stanice Dračevo a Dolno Lisičevo, na železnici do Kičeva pak stanice Skopje-sever, Gjorče Petrov a Saraj. Několik dalších stanic je pouze nákladních.[189]
Autobusové nádraží ve Skopje bylo otevřeno v roce 2005 a je postaveno přímo pod hlavním nádražím. Za den může přijmout 450 autobusů.[190] Autobusové spoje zajíždějí do více destinací než vlakové spoje a spojují Skopje s mnoha domácími i zahraničními destinacemi včetněIstanbulu,Sofie,Prahy,Hamburku aStockholmu..[191]
Červený patrový autobus Yutong City Master ve Skopje
Skopje má autobusovou síť spravovanou městem, kterou provozují tři společnosti. Nejstarší a největší je JSP Skopje, veřejná společnost založená v roce 1948. JSP ztratila monopol na veřejnou dopravu v roce 1990 a několik linek získaly dvě nové společnosti, Sloboda Prevoz a Mak Ekspres. Většina sítě je však stále v rukou JSP, která provozuje 67 z 80 linek. Pouze 24 linek je městských, ostatní obsluhují lokality v okolí města.[192] Mnoho vozidel JSP jsou červené dvoupatrové autobusy Yutong City Master, které vyrobil čínský výrobce autobusů Yutong a které mají připomínat klasické britské autobusyAEC Routemaster.[193]
Obnova tramvajové sítě se ve Skopje plánuje již dlouho a poprvé byla tato myšlenka navržena v 80. letech 20. století. Projekt se stal reálným v roce 2006, kdy starosta Trifun Kostovski zadal vypracování studie proveditelnosti. První trať byla plánována na rok 2019,[194] v roce 2022 ještě stále nefunguje.
V červnu 2014 zahájila provoz nová síť malých autobusů, která nemá nahradit, ale snížit počet velkých autobusů v centru města.
Letiště bylo postaveno v roce 1928. První komerční lety ve Skopje byly zahájeny v roce 1929, kdy jugoslávský dopravce Aeroput zavedl linku spojující město s hlavním městem Bělehradem.[195] O rok později byla linka prodloužena do řecké Soluně a v roce 1933 dále prodloužena do řeckého hlavního města Atén. V roce 1935 Aeroput spojil Skopje s Bitolou a Nišem, a provozoval také delší mezinárodní linku spojující Vídeň a Soluň přes Záhřeb, Bělehrad a Skopje.[195] Po druhé světové válce Aeroput nahradila společnost JAT Yugoslav Airlines, která až do rozpadu Jugoslávie na počátku 90. let 20. století spojovala Skopje s řadou vnitrostátních i mezinárodních destinací.
V současnosti semezinárodní letiště Skopje nachází v Petrovci, asi 20 km východně od města. Od roku 2008 ho spravuje turecký TAV Airports Holding a ročně může odbavit až čtyři miliony cestujících.[196] Od roku 2008 roční provoz neustále roste a v roce 2019 dosáhl 2,4 milionu cestujících.[197]
Ve Skopje sídlí největší kulturní instituce v zemi, jako jeNárodní a univerzitní knihovna Svatého Klimenta Ochridského,Makedonská akademie věd a umění, Národní divadlo, Národní filharmonie a Makedonská opera a balet. Mezi místní instituce patří Knihovna bratří Miladinovů, která uchovává více než milion dokumentů, Kulturní informační centrum, které pořádá festivaly, výstavy a koncerty, a Dům kultury Kočo Račina, který se věnuje současnému umění a mladým talentům.[198]
Město má několik divadel a koncertních sálů.Univerzální sál s kapacitou 1570 míst byl postaven v roce 1966 a je využíván pro koncerty, módní přehlídky a kongresy. Metropolis Arena, určená pro velké koncerty, má 3546 míst. Mezi další velké sály patří Makedonská opera a balet (800 míst), Národní divadlo (724 míst) a Činoherní divadlo (333 míst).[203] Existují i další menší sály, například Albánské divadlo a Divadlo mládeže. Ve výstavbě je turecké divadlo a Filharmonický sál.[204][205]
Městské muzeum ve Skopji se nachází ve zbytcích starého nádraží, zničeného zemětřesením v roce 1963. Je věnováno místní historii a má čtyři oddělení: archeologické, etnologické, historické a uměleckohistorické.[208] Pamětní dům Matky Terezy byl postaven v roce 2009 na místě kostela, v němž byla světice pokřtěna.[209]Muzeum makedonského boje je věnováno moderním národním dějinám a boji Makedonců za nezávislost. Makedonské přírodovědné muzeum vystavuje asi 4000 exponátů,[210] zatímco ve skopské zoologické zahradě o rozloze 12 ha žije 300 zvířat.[211]
Ačkoli bylo Skopje v průběhu své historie mnohokrát zničeno, stále se zde nachází mnoho historických památek, které odrážejí postupný rozvoj města. Skopje má jeden z největších osmanských urbanistických komplexů v Evropě a mnoho osmanských památek stále slouží svému původnímu účelu. Po zemětřesení v roce 1963 se město otevřelo imodernistickým experimentům. Na počátku 21. století bylo opět předmětem masivních stavebních projektů, a to díky projektuSkopje 2014. Skopje je tak místem, kde vedle sebe existují staré, nové, pokrokové, reakční, východní i západní budovy.[119]
Akvadukt ve Skopji
Ve Skopje se nacházejí pozůstatky prehistorické architektury, které jsou k vidění na neolitickém nalezišti Tumba Madžari.[212] Na druhé straně města leží pozůstatky starověkého města Scupi s ruinami divadla, termálními lázněmi a baziliky.[68] Skopský akvadukt mezi Scupi a centrem města je trochu záhadou, protože datum jeho výstavby není známo. Zdá se, že ho postavili Byzantinci nebo Turci, ale v 16. století už byl mimo provoz.[213] Tvoří ho 50 oblouků, postavených z cihel a kamene.[214]
Kostel svatého Pantaleona
Skopská pevnost byla několikrát přestavěna, než ji zničilo zemětřesení v roce 1963. Od té doby byla obnovena do své středověké podoby. Je to jediná středověká památka ve Skopje, nicméně vardarskou architektonickou školu, která vzkvétala kolem roku 1300, ilustruje několik kostelů v okolí města. Mezi ně patří například kostely v okolí kaňonuMatka (kostely sv. Mikuláše, sv. Ondřeje a kostel v Matce). Kostel svatého Pantaleona v Gorno Nerezi pochází ze 12. století. Jeho expresivní fresky předjímají italskou ranou renesanci.[215]
Mešita Aladža a její tomba
Příklady osmanské turecké architektury se nacházejí veStarém bazaru. Mešity ve Skopji mají obvykle jednoduchou konstrukci se čtvercovou základnou, jednou kopulí a minaretem. Vchod do nich bývá zvýrazněn portálkem, jako naMešitě Mustafy paši z 15. století. Některé mešity jsou originálnější: Mešita sultána Murada aMešita Jahja paši nemají kopuli, ale pyramidální střechu, zatímco mešita Isy beje má obdélníkovou základnu, dvě kopule a dvě boční křídla. Mešita Aladža byla původně pokryta modrou fajánsí, kterou však zničil velký požár roku 1689. Některé dlaždice jsou však stále patrné na přilehlé tombě (türbe). K dalším tureckým památkám patří hodinová věž ze 16. století, tržiště (bedesten), třikaravanseráje, dvojeturecké lázně aKamenný most, poprvé zmíněný v roce 1469.[100][216]
Nejstarší kostely v centru města, kostel Nanebevstoupení Páně a kostel svatého Dimitrije, byly postaveny v 18. století, po velkém požáru v roce 1689. Oba byly v 19. století renovovány. Kostel Nanebevstoupení Páně je obzvláště malý, napůl zapuštěný do země, aby nepřečníval sousední mešity.[217] V 19. století bylo postaveno několik nových kostelů, včetně kostela Narození Panny Marie, velké trojlodní stavby podle projektu Andreje Damjanova.[218]
Hlavní poštovní a tekomunikační centrum
Po roce 1912, kdy byla Skopje připojena k Srbsku, došlo k radikálnímu pozápadnění města. Bohatí Srbové si stavěli vily a měšťanské domy, jako je napříkladRistiḱův palác z roku 1926. Architektura té doby je velmi podobná té středoevropské, ale některé stavby jsou nápaditější, například novomaurský Arabský dům anovobyzantské nádraží, obojí postaveno v roce 1938.[119] Moderna se objevuje již v roce 1933 s bývalým Národopisným muzeem (dnes Městská galerie), které navrhlMilan Zloković.[119] Modernistická architektura se však ve Skopje plně rozvinula až po zemětřesení v roce 1963. Rekonstrukci centra města částečně naplánoval JaponecKenzó Tange, který navrhlnové vlakové nádraží.[119] Na rekonstrukci se podíleli také makedonští architekti:Georgi Konstantinovski navrhl budovu městského archivu v roce 1968 aStudenské koleje Goce Delčeva v roce 1975, zatímcoJanko Konstantinov navrhltelekomunikační centrum ahlavní poštu (1974–1989).Slavko Brezovski navrhlkostel svatého Klimenta Ochridského.[219] Tyto dvě stavby se vyznačují originalitou, i když jsou přímo inspiroványbrutalismem.[119]
Rekonstrukce proměnila Skopje v typické modernistické město s velkými obytnými bloky, strohými betonovými budovami a rozptýlenou zelení. Když místní úřady v roce 2010 představily projektSkopje 2014, bylo centrum města považováno za šedivé a neatraktivní místo.[220][221] Projekt počítal s vybudováním velkého množství soch, fontán, mostů a muzeí za přibližně 500 milionů eur.[222]
Projekt vyvolal kontroverze: kritici označili nové dominanty za projevy reakčníhistorizující estetiky.[223] Také vláda byla kritizována za nákladnost a původně nedostatečné zastoupení národnostních menšin v souboru soch a památníků,[223] což se od té doby zlepšilo. Programu se vytýká, že ze Skopje udělal zábavní park[224] a nacionalistický kýč,[225] takže učinil ze Skopje příklad toho, jak se konstruují národní identity a jak se tato konstrukce odráží v městském prostoru.[226] Jedním ze symbolů je i vítězný obloukPorta Makedonija.
Festival Skopské kulturní léto je známá kulturní akce, která se koná každoročně v létě ve Skopje. Festival je členem Mezinárodní asociace festivalů a akcí (IFEA) a jeho součástí jsou hudební koncerty, opery, balety, divadelní představení, výtvarné a fotografické výstavy, filmy a multimediální projekty, kterých se každoročně účastní 2000 umělců z celého světa; diváci už viděli vystoupení Petrohradského divadla, Komorního orchestruVelkého divadla, Iriny Archipové, Viktora Treťjakova, Divadla stínů, Michela Dalberta a Davida Burgesse.
Květnové operní večery jsou festivalem, který se ve Skopje koná každoročně od roku 1972 a jehož cílem je propagace opery mezi širokou veřejností. V průběhu let se vyvinul do podoby scény, na níž už vystoupili umělci z přibližně 50 zemí. Každoročně koncem měsíce září se koná další významný mezinárodní divadelní festival, a to Festival mladých otevřených divadel (MOT), který byl poprvé uspořádán v květnu 1976 Kulturním centrem mládeže – Skopje.[228] Na tomto festivalu bylo dosud uvedeno více než 700 divadelních představení, většinou se jedná o alternativní, experimentální divadelní skupiny, které angažují mladé autory a herce. Mezinárodní divadelní festival MOT je také členem Mezinárodní sítě pro současné scénické umění neboli IETM.[229] V rámci festivalu MOT bylo založeno Makedonské národní centrum Mezinárodního divadelního institutu (ITI), které se na 25. světovém kongresu ITI v Mnichově v roce 1993 stalo řádným členem této divadelní asociace. Festival má mezinárodní charakter, vždy zastupuje divadla z celého světa, která prezentují a posilují výměnu a cirkulaci mladé-svěží-experimentální-avantgardní divadelní energie a zkušeností mezi jeho účastníky na jedné straně a diváky na straně druhé.
Filmový festival ve Skopje se koná ve městě vždy v březnu. Na pětidenním festivalu se promítne více než 50 filmů, převážně ze Severní Makedonie a Evropy, ale také nekomerční filmy z celého světa.
Skopje žije rozmanitým nočním životem. Je tu hodně kasin, z nichž mnohá jsou spojena s hotely, jako je například hotel Holiday Inn. Mezi další kasina patří Helios Metropol, Olympic, Bon Venon a Sherry.[230] Mladí navštěvují bary, diskotéky a noční kluby, které se nacházejí v centru města a v Městském parku. Mezi nejoblíbenější patří The Loft, Club Epicentar, Stanica 26, Midnight, Maracana, Havana Summer Club, XL Summer Club (bývalý Colosseum Summer Club), kde často vystupují světoznámí diskžokejové a svérázní místní umělci.[231] V roce 2010 se klub Colosseum umístil na pátém místě v žebříčku nejlepších klubů jihovýchodní Evropy. Hráli tu třebaArmin van Buuren,Above & Beyond a The Shapeshifters.[232] Noční koncerty místní, regionální i světové hudby se často konají v Národní aréně Toše Proeski a ve Sportovním centru Borise Trajkovského.[230] Lidé středního věku navštěvují bistra (kafeany), kde se servírujemakedonská kuchyně a hraje tradiční makedonská hudba (Starogradska muzika), ale i hudba z celého Balkánu, zejména srbská. Kromě tradičních makedonských hospod jsou zde i restaurace s mezinárodní kuchyní.[230] Mezi nejoblíbenější kavárny patří Café Trend, Izlet, Ljubov, Vinyl, Public Room, Kino Karpoš, Krug, Sindkat.[233]Starý bazar byl v minulosti oblíbeným místem nočního života.Národní vláda vytvořila projekt na oživení zdejšího nočního života a byla prodloužena otevírací doba v obchodech, kavárnách a restauracích; vedle tradičního makedonského vína a jídla se tu nabízejí i pokrmy osmanské kuchyně.[234]
Město je sídlem státní televize, rozhlasu a řady dalších médií. Rozhlasová staniceRadio Skopje byla spuštěna 28. prosince 1944 místními partyzány. První rozhlasový pořad oznámil výsledky druhého zasedáníAntifašistického shromáždění pro národní osvobození Makedonie. Televizní vysílání ze Skopje bylo zahájeno 13. května 1961.[235] Po roce 1993 je doplnily soukromé společnosti, např. televizeA1 TV (vysílala do roku 2011),Sitel,Kanal 5,Alsat-M apod.
Ve Skopje rovněž vycházejí novinyNova Makedonija[236], Vreme, Dnevnik, Utrinski Vestnik, Makedonija Denes a další. V albánském jazyce vycházejí Fakti a Koha. Sídlí zde také časopisy Fokus (12 000 výtisků), Start (10 000 výtisků) a Denes (7500 výtisků). Působí zdezpravodajská agentura MIA a soukromé agentury Makfax a MIC.
Ve Skopje se nachází řada významných sportovních zařízení. Město má tři velké plavecké bazény, dva z nich olympijské; trénují zde hlavně hráči vodního póla. Skopje se může pochlubit také mnoha fotbalovými stadiony, například Ilinden v Čairu a Železarnica, které pojmou 4000 až 4500 diváků. Basketbalové hřiště Kale pojme 5000 a hřiště Janeho Sandanskiho 4000 diváků.[237]
Největším stadionem zůstáváNárodní aréna Toše Proeski. Stadion postavený v roce 1947 a pojmenovaný do roku 2008 Městský stadion Skopje[238] od roku 2009 prošel celkovou rekonstrukcí, aby splňoval normyFIFA. Nabízí 32 580 míst k sezení,[239] lázně a fitness. Sportovní centrum Borise Trajkovského je největším sportovním komplexem v zemi. Bylo otevřeno v roce 2008 a pojmenováno po prezidentoviBorisi Trajkovském, který zemřel v roce 2004. Zahrnuje halu určenou pro házenou, basketbal a volejbal, bowlingovou dráhu, fitness a hokejové hřiště. Jeho hlavní sál, v němž se pravidelně konají koncerty, pojme přibližně 10 000 lidí.[240]
FK Vardar aFK Rabotnički jsou dva nejpopulárnější fotbalové týmy, které hrají první národní ligu. Jejich zápasy se stejně jako zápasy národního týmu odehrávají v Aréně Toše Proeski. Ve městě působí také řada menších fotbalových klubů, např.FK Makedonija Gjorče Petrov, FK Gorno Lisiče, FK Lokomotiva Skopje, FK Metalurg Skopje, FK Madžari Solidarnost a FK Skopje, které hrají první, druhou nebo třetí národní ligu. Dalším populárním sportem v Severní Makedonii jebasketbal, který reprezentují zejména týmy MZT Skopje a Rabotnički.Házenou dokreslují týmy RK Vardar PRO a RK Metalurg Skopje, také ženské týmy ŽRK Metalurg a ŽRK Vardar. Město bylo v roce 2008 společně s Ochridem pořadatelemmistrovství Evropy v házené žen[241] a v roce 2017 hostiloSuperpohár UEFA, utkání dvou gigantů evropského fotbaluRealu Madrid aManchesteru United.[242] Každý rok se ve městě koná Skopský maraton.[243] Ve sportovní aréně Borise Trajkovskiho hraje své zápasy nejúspěšnější makedonský tým v ledním hokejiHK Metalurg Skopje mistrMakedonie aBalkánské ligy - BaHL z roku 2015.
Prvnímipartnerskými městy Skopje se v roce 1961 stalyBradford veSpojeném království aDijon veFrancii. Spolupráce s městyZápadní Evropy byla za socialistické Jugoslávie možná díky otevřené zahraniční politice a přervání ekonomických a politických vazeb naSovětský svaz. Po roce 1991 došlo k úplné liberalizaci poměrů a Skopje začala spolupracovat s řadou měst po světě i bývaléJugoslávii. Seznam partnerských měst Skopje:[244]
↑abcdef Државен завод за статистика: Попис на населението, домаќинствата и становите во Република Северна Македонија, 2021 - прв сет на податоци.www.stat.gov.mk [online]. [cit. 2023-01-30].Dostupné online. (makedonsky)
↑SYME, Ronald; BIRLEY, Anthony.The Provincial at Rome: And, Rome and the Balkans 80BC-AD14. [s.l.]: University of Exeter Press, 1 January 1999.Dostupné online.ISBN9780859896320.
↑MÓCSY, András.Pannonia and Upper Moesia: A History of the Middle Danube Provinces of the Roman Empire. [s.l.]: Routledge & K. Paul, 1 January 1974.Dostupné online.ISBN9780710077141.
↑abcdefgCensus of Population, Households and Dwellings 2002, Book XIII:Total population, households and dwellings, According to the territorial organization of The Republic of Macedonia, 2004, 2002 [online]. State Statistical Office of the Republic of Macedonia [cit. 2012-10-14].Dostupné online. (anglicky)
↑Ancient Macedonia. Příprava vydání Carol J. King. [s.l.]: Routledge, 2017. S. 20.
↑Adrian Room.Placenames of the World: Origins and Meanings of the Names for Over 5000 Natural Features, Countries, Capitals, Territories, Cities, and Historic Sites. [s.l.]: McFarland, 2003.Dostupné online.ISBN9780786418145. S. 335.
↑Matzinger, Joachim (2006). Der altabanische Text [E] Mbsuame e Kreshtere (Dottrina cristiana) des Leke Matrenga von 1592. Eine Einfuhrung in die albanische Sprachwissenschaft. Dettelbach: Roll. p. 23.
↑MATZINGER, Joachim.Der altalbanische Text Mbsuame e krështerë (Dottrina cristiana) des Lekë Matrënga von 1592 : eine Einführung in die albanische Sprachwissenschaft. Dettelbach: J.H. Röll 306 s.Dostupné online.ISBN3-89754-117-3,ISBN978-3-89754-117-7.OCLC65166691 S. 23. (německy)
↑ERIC HEATH, Prendergast.The Origin and Spread of Locative Determiner Omission in the Balkan Linguistic Area. 2017 [cit. 2022-02-20]. UC Berkeley.Dostupné online. (anglicky)
↑abcdefghijklmnopA brief account of the history of Skopje [online]. City of Skopje, 2009 [cit. 2011-02-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 May 2009. (anglicky)
↑Nature of the region of Skopje [online]. Tourist office of Macedonia, 2009 [cit. 2011-02-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 September 2011. (anglicky)
↑Traffic and transport projects [online]. City of Skopje, 2008 [cit. 2011-02-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 June 2018. (anglicky)
↑abcFigures [online]. City of Skopje, 2009 [cit. 2011-02-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 July 2011. (anglicky)
↑abDrisla Landfill Feasibility Study, Volume 1 of 2 – Main Findings – Final Report [online]. Mott MacDonald Ltd, 2011 [cit. 2012-10-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 December 2013. (anglicky)
↑abcdThe Study on Wastewater Management in Skopje in the Republic of Macedonia [online]. Tokyo Engineering Consultants, 2008 [cit. 2012-10-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 November 2012. (anglicky)
↑abCombined Cycle Co-Generation Power Plant Project, Skopje, Environmental Assessment Report [online]. TE-TO AD SKOPJE, 2006 [cit. 2012-10-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16. 8. 2009. (anglicky)
↑Risto Ḱorstošev.Одмаздата на Серава [online]. Vest, 2001 [cit. 2012-10-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 October 2013. (makedonsky)
↑GUP Transport [online]. Build.mk [cit. 2012-10-06].Dostupné online. (anglicky)
↑abcdJakim T. Petrovski.Damaging Effects of July 26, 1963 Skopje Earthquake [online]. Meseisforum [cit. 2011-02-27].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 April 2010. (anglicky)
↑Annual and sesonnal variations of indoor radon concentration in Skopje (Republic of Macedonia), Zdenka Stojanovska, Faculty of Electronic Engeeniring, Nis, Serbia, 2012 [online]. [cit. 2022-02-17].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-26. (anglicky)
↑Macedonian Ministry of Environment and Physical Planning, OHIS Site Remediation Project Conceptual Design, 2010 [online].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 April 2014. (anglicky)
↑Matka Canyon [online]. [cit. 2022-02-17].Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-09. (anglicky)
↑Baba, A.; Tayfur, G.; Gündüz, O.; Howard, K.W.F.; Friedel, M.J.; Chambel, A: „Climate Change and its Effects on Water Resources: Issues of National and Global Security“. NATO Science for Peace and Security Series C: Environmental Security. Springer. 2011, XVI, 318p.ISBN978-9400711457.
↑BERGANT, Klemen.Climate Change Scenario for Macedonia [online]. Nova Gorica: Centre for Atmospheric Research,University of Nova Gorica, 2006.Dostupné online. (anglicky)
↑Град Скопје.Official web-site of Skopje [online]. Skopje.gov.mk [cit. 2010-08-23].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 July 2011. (anglicky)
↑World Weather Information Service – Skopje [online]. World Meteorological Organization [cit. 2012-11-11].Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-31. (anglicky)
↑Градско Зеленило [online]. Паркови и Зеленило [cit. 2012-10-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 November 2012. (anglicky)
↑abSinisa Jakov Marusic.Pollution Alert in Smog-Bound Skopje [online]. Balkan Insight, 13 December 2011 [cit. 2012-10-19].Dostupné online. (anglicky)
↑ARSOVSKI, Slobodan; KWIATKOWSKI, Michał; LEWANDOWSKA, Aleksandra; PESHEVSKA, Dimitrinka Jordanova. Can urban environmental problems be overcome? The case of Skopje–world's most polluted city.Bulletin of Geography. Socio-economic Series. 1 June 2018, roč. 40, čís. 40, s. 17–39.doi:10.2478/bog-2018-0012. (anglicky)
↑LEE AND MICKUTE, Joi and Viktorija.Inside Skopje, Europe's most polluted capital city [online]. 19 March 2019.Dostupné online. (anglicky)
↑SMITH, Oliver.Delhi the most polluted city in the world [online]. 5 November 2019.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 January 2022. (anglicky)
↑abJ., D.Beijing is nothing compared to Skopje – Air pollution is too high, four men die each day [online]. 7 February 2017.Dostupné online. (anglicky)
↑MICKUTE, Joi Lee,Viktorija. Inside Skopje, Europe’s most polluted capital city.www.aljazeera.com [online]. [cit. 2023-02-14].Dostupné online. (anglicky)
↑Skopje Smog Alarm asks for 1% of the GDP of 2018 for the protection of the environment [online]. 7 November 2017.Dostupné online. (anglicky)
↑Skopje Smog Alarm asks for 1% of the GDP for 2018 for the protection of the environment | Meta.mk [online].Dostupné online. (anglicky)
↑ Бесплатен јавен превоз во Скопје за сите граѓани.Nezavisen.Dostupné online [cit. 2022-01-01]. (makedonsky)
↑ Skopje chokes in dangerous levels of air pollution.euronews [online]. 2022-12-26 [cit. 2023-02-14].Dostupné online. (anglicky)
↑abcdVladimir B. Ladinski.Post 1963 earthquake reconstruction: Long term effects [online]. Biblioteca Virtual en Salud y Desastres Guatemala.Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
↑abcdeRobert Homes.Rebuilding Skopje [online]. Anglia Ruskin University, Cambridge and Chelmsford [cit. 2011-02-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 December 2012. (anglicky)
↑Zoran Milutinovic.Urbanistic aspects of post earthquake reconstruction and renewal – experiences of Skopje following earthquake of July 26, 1963 [online]. International Earthquake Symposium Kocaeli 2007, 2007 [cit. 2011-03-24].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-10. (anglicky)
↑LAUNEY, Guy De. The makeover that's divided a nation.BBC News. 30 August 2014.Dostupné online [cit. 6 February 2017]. (anglicky)
↑Philip of Macedon Statute 'Planned' for Skopje Downtown [online]. BalkanInsight, 2010 [cit. 2011-03-15].Dostupné online. (anglicky)
↑Поставен камен-темелник на плоштадот Скендер-бег во Скопје [online]. Dnevnik, 17 January 2012.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 January 2012. (anglicky)
↑Local Economic Development Strategy of the City of Skopje, period 2006–2009 [online]. City of Skopje, 2006 [cit. 2011-02-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 April 2010. (anglicky)
↑abIlká Thiessen.Waiting for Macedonia: Identity in a Changing World. [s.l.]: University of Toronto Press, 2007.Dostupné online.ISBN9781551117195. S. 57.
↑abcdJasna Stefanovska.Revisiting Topaana: touring a neighborhood where the other 1% lives [online]. [cit. 2012-10-15].Dostupné online. (anglicky)
↑Census of Population, Households and Dwellings in the Republic of Macedonia [online]. State Statistical Office of the Republic of Macedonia, 2002 [cit. 2012-10-16].Dostupné online. (anglicky)
↑Prehistoric Kale [online]. Archaeological exavations Skopsko Kale, 2007 [cit. 2012-10-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 March 2012. (anglicky)
↑Kale in the antiquity [online]. Archaeological exavations Skopsko Kale, 2007 [cit. 2012-10-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 February 2012. (anglicky)
↑abcRonald Syme.Provincial at Rome: and Rome and the Balkans 80BC-AD14. [s.l.]: Anthony Birley, University of Exeter Press, 2000.ISBN9780859896320. S. 130.
↑World and Its Peoples: Europe. [s.l.]: Marshall Cavendish Corporation, September 2009.ISBN9780761478836. S. 1682.
↑Macedonia yesterday and today, Giorgio Nurigiani, Publisher: Teleurope, 1967 p. 77.
↑PETROVIĆ, Vladimir P. Pre-roman and Roman Dardania historical and geographical considerations.Balcanica. 2006, čís. 37, s. 7–23.Dostupné online [cit. 2022-02-20]. (anglicky)
↑BURY, John Bagnell; COOK, Stanley Arthur; ADCOCK, Frank Ezra.The Cambridge Ancient History: The Augustan Empire, 43 B.C.-A.D. 69, 2nd ed., 1996 [online]. University Press, 1 January 1996.Dostupné online. (anglicky)
↑abcdMatthew Brunwasser.Burial Customs, Death on the Roman Empire's eastern frontier [online]. Archaeological Institute of America, 2012 [cit. 2012-10-06].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-15. (anglicky)
↑András Mócsy.Pannonia and Upper Moesia. [s.l.]: Routledge, 1974.ISBN9780710077141. S. 117.
↑Mimoza Petrevska Georgieva.Жителите на Скупи уживале во спа-центри [online].Nova Makedonija [cit. 2012-10-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 May 2012. (anglicky)
↑Vesna Ivanovsa.Откриена ранохристијанска базилика во Скупи [online]. Dnevnik, 30 July 2008 [cit. 2012-10-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 April 2014. (anglicky)
↑49 Years after the Disastrous Skopje Earthquake [online]. Kurir, 2012 [cit. 2012-10-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 October 2012. (anglicky)
↑Arthur Evans.Ancient Illyria: An Archaeological Exploration. [s.l.]: I.B.Tauris, 2007.ISBN9781845111670. S. 234.
↑András Mócsy.Pannonia and Upper Moesia. [s.l.]: Routledge, 1974.ISBN9780710077141. S. 356.
↑Arthur Evans.Ancient Illyria: An Archaeological Exploration. [s.l.]: I.B.Tauris, 2007.ISBN9781845111670. S. 241.
↑Steven Runciman.History of the First Bulgarian Empire. London: LG. Bell & Sons, 1930.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 July 2013. S. 87.
↑Medieval Kale [online]. Archaeological exavations Skopsko Kale, 2007 [cit. 2012-10-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 February 2012. (anglicky)
↑Serge Jodra.Bohémond (Marc) [online]. Imago Mundi, 2006 [cit. 2011-03-24].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-23. (anglicky)
↑Identities and Allegiances in the Eastern Mediterranean After 1204. [s.l.]: Ashgate Publishing, 2011.Dostupné online.ISBN9781409410980. S. 102.
↑abJohn Van Antwerp Fine.The Late Medieval Balkans: A Critical Survey from the Late Twelfth Century to the Ottoman Conquest. [s.l.]: University of Michigan Press, 1994.ISBN978-0-472-08260-5. S. 175–184.
↑John Van Antwerp Fine.The Late Medieval Balkans: A Critical Survey from the Late Twelfth Century to the Ottoman Conquest. [s.l.]: University of Michigan Press, 1994.Dostupné online.ISBN978-0-472-08260-5. S. 156.
↑John Van Antwerp Fine.The Late Medieval Balkans: A Critical Survey from the Late Twelfth Century to the Ottoman Conquest. [s.l.]: University of Michigan Press, 1994.Dostupné online.ISBN978-0-472-08260-5. S. 159.
↑Valentina Georgieva; Sasha Konechni.Historical Dictionary of the Republic of Macedonia. [s.l.]: Scarecrow Press, 1998.Dostupné online.ISBN978-0810833364. S. 9.
↑ISENI, Bashkim.La question nationale en Europe du Sud-Est : genèse, émergence et développement de l'indentité nationale albanaise au Kosovo et en Macédoine. Bern: P. Lang, 25 January 2008.Dostupné online.ISBN3039113208. S. 77.
↑POPOVSKI, Jovan.Macedonia. [s.l.]: Turistička štampa, 1969.Dostupné online. S. 66.
↑ Mustafa Pasha Mosque.haemus.org.mk. HAEMUS : Center for scientific research and promotion of culture.Dostupné online [cit. 3 April 2021]. (anglicky)
↑abcdefMehmet İnbaşi.The City of Skopje and its Demographic Structure in the 19th Century [online]. International Balkan University.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 January 2020. (anglicky)
↑abZoran Pavlov M.A.; Radmila Petkova.Macedonian Cultural Heritage – Ottoman Monuments [online]. Unesco Venice, 2008 [cit. 2012-10-07].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 November 2020. (anglicky)
↑Kale in the Turkish period [online]. Archaeological exavations Skopsko Kale, 2007 [cit. 2012-10-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 February 2012. (anglicky)
↑Ognen Čančareviḱ et Goce Trpkovski.Денот што го турна Скопје во двовековен мрак [online].Nova Makedonija [cit. 2016-02-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 December 2014. (anglicky)
↑abMark Avrum Ehrlich.Encyclopedia of the Jewish Diaspora: Origins, Experiences, and Culture. [s.l.]: ABC-CLIO, 2009.Dostupné online.ISBN978-1851098736. S. 980.
↑For the Peace from Above: an Orthodox Resource Book on War, Peace and Nationalism. [s.l.]: Syndesmos, 1999. S. 52–53.
↑Църква и църковен живот в Македония, Петър Петров, Христо Темелски, Македонски Научен Институт, София, 2003 г., стр. 105.
↑KARLOUKOVSKI, Vassil.Илинденско-Преображенското въстание 1903–1968 – 6 [online].Dostupné online. (anglicky)
↑HART, Laurie Kain. Culture, Civilization, and Demarcation at the Northwest Borders of Greece.American Ethnologist. February 1999, roč. 26, čís. 1, s. 214.doi:10.1525/ae.1999.26.1.196.JSTOR647505. „Aarbakke notes that Weigand says of Skopje that the “Turks„ are mostly Albanians who speak Turkish in public and Albanian at home, “but should be regarded as Osmanli„ (Aarbakke 1992:10).“
↑Edwin E. Jacques.The Albanians: An Ethnic History from Prehistoric Times to the Present. [s.l.]: McFarland, 1995.Dostupné online.ISBN9780899509327. S. 272–274.
↑Hugh Poulton.Who are the Macedonians?. [s.l.]: C. Hurst & Co. Publishers Ltd, 2000.ISBN978-1850655343. S. 109.
↑MICHAILIDIS, Iakovos D.The Wars of Yesterday: The Balkan Wars and the Emergence of Modern Military Conflict, 1912–13. [s.l.]: Berghahn Books, 2018.Dostupné online.ISBN9781785337758. Kapitola Cleansing the Nation: War related Demographic Changes in Macedonia, s. 330.
↑L'Armée d'Orient et la Macédoine [online]. Basse-Normandie Macédoine, la coopération au service de la gouvernance locale [cit. 2011-03-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 March 2010. (anglicky)
↑Rossos, Andrew (2008)Macedonia and the Macedonians: A History Hoover Institution Press, Stanford, California,page 135,ISBN978-0-8179-4881-8
↑ÖZDOĞAN, Günay Göksu; SAYBAŞILI, Kemâli.Balkans: A Mirror of the New International Order. [s.l.]: EREN Yayıncılık ve Kitap, cılık, 1 January 1995.Dostupné online.ISBN9789757622369.
↑DAWISHA, Karen; PARROTT, Bruce.Politics, Power and the Struggle for Democracy in South-East Europe. [s.l.]: Cambridge University Press, 13 June 1997.Dostupné online.ISBN9780521597333.
↑abcdefeahn Newsletter, number 4/10 [online]. European Architectural History Network, 2010.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 December 2014. (anglicky)
↑Ivan Tomovski.Skopje between the past and the future. [s.l.]: Macedonian Review Editions, 1978. S. 17.
↑BIDDISCOMBE, Alexander Perry.The SS Hunter Battalions: The Hidden History of the Nazi Resistance Movement 1944–45. [s.l.]: Tempus, 1 January 2006.Dostupné online.ISBN9780752439389.
↑Sidney F. Borg.Earthquake Engineering: Mechanism, Damage Assessment and Structural Design. [s.l.]: World Scientific, 1988.Dostupné online.ISBN9789971504359. S. 77.
↑THIESSEN, Ilka. 'Leb I Sol'(Bread And Salt): The Meanings of Work in the Changing Society of Macedonia.Anthropology of Work Review. 2002, roč. 23, čís. 1‐2, s. 10.Dostupné online.doi:10.1525/awr.2002.23.1-2.8. (anglicky)
↑BROWN, Keith S. Beyond ethnicity: The politics of urban nostalgia in modern Macedonia.Journal of Mediterranean Studies. 2001, roč. 11, čís. 2, s. 417–442.Dostupné online. (anglicky)
↑abJasna Stefanovska et Janez Koželj.Urban planning and transitional development issues: The case of Skopje, Macedonia. [s.l.]: Urbani izziv, 2012. S. 94.
↑Попис на населението, домаќинствата и становите во Република Северна Македонија, 2021 - прв сет на податоци [online]. [cit. 2022-07-22].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Improving Energy Sufficiency in Skopje, TRACE Study [online]. World Bank, 2012 [cit. 2012-10-25].Dostupné online. (anglicky)
↑Svetomir Skaric.Ohrid Agreement and Minority Communities in Macedonia [online]. Friedrich Ebert Stiftung in Macedonia [cit. 2012-03-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 December 2010. (anglicky)
↑Marjola Rukaj.Skopje, the čaršija of the Albanians [online]. Osservatorio Balcani e Caucaso, 12 January 2011 [cit. 2012-10-26].Dostupné online. (anglicky)
↑STEFOSKA, Irena; STOJANOV, Darko. A tale in stone and bronze: old/new strategies for political mobilization in the Republic of Macedonia.Nationalities Papers. 2017, roč. 45, čís. 3, s. 363.Dostupné online.doi:10.1080/00905992.2017.1308346.S2CID157988163. (anglicky)
↑Hugh Poulton.Who are the Macedonians?. [s.l.]: C. Hurst & Co. Publishers Ltd, 2000.ISBN978-1850655343. S. 130.
↑Census [online]. State Statistical Office of the Republic of Macedonia, 2002 [cit. 2012-10-26].Dostupné online. (anglicky)
↑Jewish Community in Macedonia [online]. European Jewish Fund [cit. 2011-02-28].Dostupné online. (anglicky)
↑Sanja Jancevska.Во Скопје има 27 џамии и 15 цркви [online]. Nova Makedonija, 26 September 2012 [cit. 2012-10-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 December 2013. (anglicky)
↑Address Book of the Religious Communities [online]. Macedonian Centre for International Cooperation [cit. 2012-10-26].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-28. (anglicky)
↑Здрабјето и здравствената заштита на населенето во Република Македонија [online]. Public Health Institute of the Republic of Macedonia, 2011 [cit. 2012-11-18].Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-08. (anglicky)
↑HEALTH MAP OF REPUBLIC OF NORTH MACEDONIA 2019 I PART STATUS IN REPUBLIC OF NORTH MACEDONIA [online]. Skopje: institute for public health of the Republic of North Macedonia, 2020 [cit. 2022-02-22].Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-02-22.
↑Strategy for Local Economic Development of the City of Skopje for the period 2006 – 2009 [online]. City of Skopje, 2006 [cit. 2010-07-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 April 2010. (anglicky)
↑Ss. Cyril and Methodius University in Skopje [online]. Ss. Cyril and Methodius University of Skopje, 2022 [cit. 2022-02-22].Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-08. (anglicky)
↑Faculties [online]. European University, 2009 [cit. 2012-11-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 March 2013. (anglicky)
↑FON University [online]. FON University, 2012 [cit. 2022-02-22].Dostupné online. (anglicky)
↑abcAleksandra Maksimovska Veljanovski.The City of Skopje, Case Study in the Project Financing Metropolitan Cities in Transitional Countries [online].Open Society Institute, Local Government and Public Service Reform Initiative, Budapest, 2008 [cit. 2012-10-13].Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
↑abcСовет на Град Скопје, Мандат 2013–2017 [online]. City of Skopje, 2013 [cit. 2013-07-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 July 2013. (anglicky)
↑Competencies of the mayor [online]. City of Skopje, 2009 [cit. 2011-03-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 September 2007. (anglicky)
↑Administration [online]. Centar Municipality [cit. 2011-03-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 March 2011. (anglicky)
↑Estimations of the Population by Sex and Age, by Municipalities and by Statistical Regions, 30.06. 2011 and 31.12. 2011, 2011 [online]. State Statistical Office of the Republic of Macedonia, 2012 [cit. 2012-10-15].Dostupné online. (anglicky)
↑Sčítání lidu v roce 2011 bylo zrušeno v důsledku odstoupení její komise kvůli nesrovnalostem.
↑Град Скопје.City symbols [online]. skopje.gov.mk [cit. 2010-07-16].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 September 2014. (anglicky)
↑Flagspot.Skopje (Capital city, Macedonia) [online]. flagspot.net [cit. 2010-07-16].Dostupné online. (anglicky)
↑City of Skopje [online]. [cit. 2012-12-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 November 2012. (anglicky)
↑ Основен Суд Скопје 2.archive.wikiwix.com [online]. [cit. 2022-02-22].Dostupné online.
↑Основниот кривичен суд Скопје [online]. [cit. 2022-02-22].Dostupné online. (makedonsky)
↑ [France-Diplomatie-Ministère des Affaires étrangères et européennes] Macédoine (ARYM).archive.wikiwix.com [online]. [cit. 2022-02-22].Dostupné online.
↑ State Statistical Office - News release: Gross domestic product and gross fixed capital formation, by region ,2020.www.stat.gov.mk [online]. [cit. 2022-02-22].Dostupné online.
↑Resouyrce data [online]. 21 May 2010.Dostupné online. (anglicky)
↑Siemen Van Berkum et Natalija Bogdanov.Serbia on the Road to Eu Accession: Consequences for Agricultural Policy and the Agri-Food Chain. [s.l.]: CABI, 2012.Dostupné online.ISBN9781780641454. S. 40.
↑Albanian economy concentrated in Tirana [online]. Top Channel, 2011 [cit. 2012-10-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 October 2013. (anglicky)
↑William Bartlett; Hristina Cipusheva; Marjan Nikolov; Miroljub Shukarov.The Quality of Life and Regional Development in FYR Macedonia [online]. Hrčak, Portal znanstvenih časopisa Republike Hrvatske, 2010 [cit. 2012-03-19].Dostupné online. (anglicky)
↑Firms by size and municipality [online]. State Statistical Office of the Republic of Macedonia, 2009 [cit. 2011-03-04].Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
↑Firms by activity sector [online]. State Statistical Office of the Republic of Macedonia [cit. 2011-03-04].Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
↑За Гаѕи Баба [online]. Gazi Baba municipality, 2010 [cit. 2012-10-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 September 2012. (anglicky)
↑TIDZ Skopje 1 [online]. Directorate for Technological Industrial Development Zones [cit. 2012-10-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 October 2012. (anglicky)
↑Macedonian shoppers set for retail revolution with EBRD support [online]. The Financial, 2012 [cit. 2012-10-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 October 2012. (anglicky)
↑William Bartlett; Hristina Cipusheva; Marjan Nikolov; Miroljub Shukarov.The Quality of Life and Regional Development in FYR Macedonia. [s.l.]: Croatian Economic Survey, 2010. S. 121–162.
↑Скопска просечна бруто плата 593 евра, 20 отсто над државниот просек [online]. MKD.mk, 2012 [cit. 2012-10-15].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-08-20. (anglicky)
↑MJESEČNI STATISTIČKI PREGLED FEDERACIJE BOSNE I HERCEGOVINE PO KANTONIMA [online]. [cit. 2015-06-02].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 November 2015. (anglicky)
↑Sofia in figures – 2010 [online]. [cit. 2012-10-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 October 2012. (anglicky)
↑Plata 353 evra, u Beogradu 440 evra [online]. B92, 2011 [cit. 2011-10-15].Dostupné online. (anglicky)
↑abComparative Swot Analysis of the Four Metropolitan Regions, Transportation, Interaction, Relations and Networks among Skopje, Sofia, Tirana, and Thessaloniki [online]. University of Thessaly [cit. 2012-10-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 January 2010. (anglicky)
↑abВозен ред 2011–2012 [online]. Makedonski Železnici [cit. 2012-10-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 October 2012. (anglicky)
↑Проекти предвидени за реализација во 2012 г [online]. Makedonski Železnici, 2012 [cit. 2012-10-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 August 2014. (anglicky)
↑Prime Minister Nikola Gruevski kicks off reconstruction work on railway Corridor 8 [online]. Western Balkans Investment Framework [cit. 2014-12-10].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 December 2014. (anglicky)
↑PETRUSHEVSKA, Dragana.Bulgaria, Albania, N. Macedonia pledge to finish Corridor VIII by 2030 [online]. Oct 20, 2021 [cit. 2022-01-19].Dostupné online. (anglicky)
↑Macedonian Rails – a potential that must be seized [online]. Bankwatch [cit. 2012-10-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 October 2013. (anglicky)
↑SAS историјат [online]. Skopje Bus Station, 2012 [cit. 2012-10-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 October 2012. (anglicky)
↑Возен ред [online]. Skopje Bus Station, 2012 [cit. 2012-10-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 October 2012. (anglicky)
↑City Implementation report [online]. Transpower, 2010 [cit. 2012-10-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 December 2013. (anglicky)
↑TAV Airports puts the New Skopje Airport into service [online]. TAV Airports, 2011 [cit. 2012-10-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 December 2013. (anglicky)
↑American Corner Skopje [online]. Embassy of the United States in Macedonia [cit. 2013-01-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 February 2013. (anglicky)
↑Саеми [online]. SEEbiz [cit. 2012-11-22].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 April 2014. (anglicky)
↑Vesna Damcevska.Македонската филхармонија конечно доби сала, ама сувенир! [online]. Nova Makedonija, 2012 [cit. 2012-11-22].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 December 2014. (anglicky)
↑Vesna Damcevska.Новиот турски театар во август, на спорно земјиште [online]. Nova Makedonija, 2011 [cit. 2012-11-22].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 December 2014. (anglicky)
↑Introduction [online]. Museum of Macedonia [cit. 2011-03-08].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-29. (anglicky)
↑Home [online]. Contemporary Art Museum of Macedonia [cit. 2011-03-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 September 2011. (anglicky)
↑Skopje City Museum [online]. Travel 2 Macedonia [cit. 2011-03-08].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-26. (anglicky)
↑Macedonian Museum of Natural History [online]. The Second International Congress on "Biodiversity, Ecological Aspects and Conservation of the Balkan Fauna", 1998 [cit. 2011-03-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 March 2011. (anglicky)
↑Skopje Zoo [online]. Skopje Zoo, 2009 [cit. 2011-12-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 December 2011. (anglicky)
↑Neolithic Settlement Tumba Madzhari in Skopje [online]. Tumba Madžari [cit. 2012-11-22].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 July 2013. (anglicky)
↑Philippe Canaye; sieur de Fresne.Le voyage du Levant. [s.l.]: Slatkine, 1897.ISBN9782051001632. S. 33–34.
↑Thérese Steenberghen.Strategic Plan for the Preservation and Rehabilitation of the Skopje Aqueduct and Environment [online]. Skopje Aqueduct, 2011 [cit. 2012-11-22].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 January 2012. (anglicky)
↑Horst Woldemar Janson; Anthony F. Janson.History of art: the Western tradition. [s.l.]: Prentice Hall Professional, 2004.Dostupné online.ISBN9780131828957. S. 263.
↑Monuments [online]. OldSkopje [cit. 2011-03-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 April 2011. (anglicky)
↑Црква Св. Спас [online]. Old Skopje, 2007 [cit. 2012-11-23].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 December 2013. (anglicky)
↑Renaissance Architect Andreja Damjanov- New Ray of Light on a Valuable Work [online]. Utrinski Vesnik, 2001 [cit. 2012-11-02].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 December 2013. (anglicky)
↑Macedonian Cities – Skopje Churches [online]. [cit. 2022-02-20].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-14. (anglicky)
↑abBalkan Insight.Critics Lash 'Dated' Aesthetics of Skopje 2014 [online]. balkaninsight.com, 24 June 2010 [cit. 2010-01-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 July 2011. (anglicky)
↑Barikada – World of Music – Svastara – 2007.Barikada – World of Music [online]. Barikada.com [cit. 2010-01-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 December 2008. (anglicky)
↑41. MOT – international theatre festival [online].Dostupné online. (anglicky)
↑Top Skopje Nightclubs: 9 Best Local Nightclubs in Skopje [online]. [cit. 2022-02-20].Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-03. (anglicky)
↑Nova Makedonija Online."Колосеум" меѓу најдобрите пет клуба во Југоисточна Европа [online]. daily.mk [cit. 2011-05-02].Dostupné online. (anglicky)
↑Top Skopje Bars: 18 Best Local Bars in Skopje [online]. [cit. 2022-02-20].Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-03. (anglicky)
↑Vest Online.Нов живот на старата скопска чаршија [online]. vest.com.mk [cit. 2011-05-02].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 September 2011. (anglicky)
↑DOLNIČAR, Ivan.Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 207. (srbochorvatština)
↑DOLNIČAR, Ivan.Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 143. (srbochorvatština)
↑Stadiums in the FYR Macedonia [online]. World Stadiums [cit. 2011-03-13].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2011. (anglicky)
↑Избрани имиња на спортските објекти [online]. Večer, 2010 [cit. 2011-03-13].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 September 2011. (anglicky)
↑Ексклузивно: Надворешниот изглед на "Филип Втори" [online]. Kurir.mk [cit. 2011-06-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 July 2011. (anglicky)
↑Boris Trajkovski Sports Hall [online]. European Handball Federation, 2008 [cit. 2011-03-13].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 September 2011. (anglicky)
↑Women's Euro 2008 [online]. European Handball Federation, 2008 [cit. 2011-03-13].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 November 2010. (anglicky)
↑UEFA.COM. Real Madrid to face Manchester United in Super Cup.UEFA.com [online]. 2017-06-03 [cit. 2022-02-19].Dostupné online. (anglicky)
RAMET, Sabrina P.The Three Yugoslavias: State-Building and Legitimation, 1918–2005. [s.l.]: Indiana University Press, 2006.ISBN9780253346568.
PAPAZOGLU, Fanula.The Central Balkan Tribes in pre-Roman Times: Triballi, Autariatae, Dardanians, Scordisci and Moesians. Amsterdam: Hakkert, 1978.Dostupné online.ISBN9789025607937.
HEROLD, Stephanie; LANGER, Benjamin; LECHLER, Julia.Reading the city: Urban Space and Memory in Skopje. [s.l.]: Universitätsverlag der Technischen Universität Berlin, 2010.ISBN9783798321298.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.JPG)
.JPG)
.jpg)
_-_panoramio_(151).jpg)
.png)
.svg)
.jpg)
_JSP_(1).jpg)
%2c_%25D0%25A1%25D0%25BA%25D0%25BE%25D0%25BF%25D1%2598%25D0%25B5-%25D0%25A1%25D0%25BA%25D0%25BE%25D0%25BF%25D1%2599%25D0%25B5%2c_%25D0%25A0._%25D0%259C%25D0%25B0%25D0%25BA%25D0%25B5%25D0%25B4%25D0%25BE%25D0%25BD%25D0%25B8%25D1%2598%25D0%25B0_-_panoramio.jpg)
.JPG)
.jpg)
_-_by_Pudelek_1.JPG)
_-_aqueduct.JPG)
.jpg)
.JPG)
.jpg)
.jpg)
.JPG)
.jpg)
