Sklavíni,latinskySclaveni,řeckySklabenoi, bylo předevšímbyzantské označení proslovanské kmeny, které vraném středověku podnikaly nájezdy naBalkánský poloostrov a osidlovaly ho. Nakonec se staly předky moderníchjižních Slovanů. Byzantští kronikáři je striktně odlišovali odAntů (východních Slovanů) a Vendů (téžVenedů, Vinidů apod.), tedy zhrubazápadních Slovanů, byť si byli vědomí, že jde o příbuzné skupiny. Termín byl široce užíván až do vzniku samostatných kmenových jmen v10. století. O Sklavínech, Antech a Venedech psali zejménaProkopios z Kaisareie,Jordanes,Menander Protektor,Jan z Efezu nebocísařMaurikios ve svémStrategikonu. Přestože je sporné, zda popisovali opravdu konzistentní kmenové celky, většina historiků uznává, že jejich poznámky jsou nejcennějším (neboť prakticky jediným) písemným zdrojem o životě starých Slovanů. Francouzský historikMichel Kazanski tvrdil, že Sklavíni jsou totožní s tím, co archeologové nazvaliPražsko-korčacká kultura aSukowsko-Dziedzická kultura. Sklavíni by v tom případě původně, před přesunem na jih Evropy, obývaliČesko,Polsko a severovýchodníNěmecko.
Maurikios uvádí, že Slované jsou velmi pohostinní lidé. Své zajatce nevězní doživotně, ale po určité době je propustí, nebo jim umožní připojit se ke komunitě. Osady budují v těžko dostupných lesích, u jezer a bažin, proto je prý těžké na ně zaútočit. Jejich osady počítají prý rovněž také s mnoha únikovými cestami. Vynikají vpartyzánské válce, nejraději bojují v lese, využívají výhod terénu. Jejich zbraněmi jsou oštěpy, luky se šípy s jedovatými hroty a pevné dřevěné štíty. Vesty, v nichž chodí do boje, jsou prý lehké a příliš nechrání. Pěstují mnoho plodin, zejménaproso, a mají také mnoho druhů hospodářských zvířat. Maurikios chválí jejich ochotu snášet nepohodlí, když je to nutné. Oceňuje také loajalitu vdaných žen ke svým manželům. Zdůrazňuje, že jak Antové tak Sklavíni jsou nezávislí a odmítají se nechat ovládat nebo zotročit. Žijí prý vdemokracii, o veřejných záležitostech rozhodují kmenová shromáždění. Náboženství Maurikios označuje zapohanské.
Prokopios uváděl, že se Byzantincům, zejména císařiJustiniánovi I., podařilo v6. století postavit západní Sklavíny a východní Anty proti sobě. V konfliktu prý zvítězili západní Sklavíni. Mohl to být důvod, proč od 6. století, zhruba od roku 545, byzantské zdroje jako o útočnících na Balkán již mluví jen o Sklavínech, nikoli o Antech. Prokopios též tvrdí, že Římané verbovali mezi Sklavínyžoldáky pro boj sOstrogóty. Zaznamenal též, že v létě roku 550 se Sklavíni pokusili dobýtSoluň, ale nedovolil jim to velitelGermanus, bratranec císaře Justiniána I. Poté prý Sklavíni přepadli pretoriánskou prefekturu Ilyricum a vrátili se domů s kořistí. Když dorazili do černomořské stepiAvaři, Antové s nimi prý neúspěšně bojovali, zatímco Sklavíni se s nimi spojili. Prokopios též zaznamenává jméno sklavínského náčelníkaDaurentia. Jde o nejstarší písemně zaznamenanou slovanskou osobnost vůbec. V roce 578 prý velká armáda Sklavínů zpustošilaThrákii. Poté prý byli Antové podplaceni, aby zaútočili na osady Sklavínů.
Jan z Efezu v roce 581 poznamenal: „Prokletý lid Slovanů vyplenil celé Řecko, celou oblast kolem Soluně a Thrákii. Dobyl mnoho měst a hradů. Pustošil, vypaloval, drancoval a zmocnil se celé země.“ Nicméně někteří historikové soudí, že Jan intenzitu slovanských vpádů zveličil, protože chtěl zdůraznit, že Slované jsou Božím trestem za pronásledovánímonofyzitismu, který sám vyznával. Je však jisté, že do roku 586 Sklavíni dobyli západníPeloponés,Attiku aEpirus. V roce 586 vpadlo do Soluně až 100 000 slovanských válečníků. Poslední byzantský pokus vytlačit tyto Slovany z Balkánu proběhl v letech 591 až 605, kdy ukončení konfliktu sPersií umožnilo císaři Maurikiovi přesunout jednotky na sever. Nicméně Maurikios byl sesazen po vojenské vzpouře v roce 602 a podunajská byzantská hranice se definitivně zhroutila zhruba o 15 let později. V roce 615 za vládyHerakleia (610–641) již byl celýBalkán nazýván Sklavinie. Tedy země Sklavínů. Slovanský velitelChacon vedl útok na Soluň, s pomocí Avarů, již si vyžádal. V roce 626 seSásánovci, Avaři a Sklavíni spojili a neúspěšně obléhaliKonstantinopol. CísařKonstans II. si prý podmanil Sklavinii v letech 657–658. Zajaté Slovany měl přemístit doMalé Asie.Justinián II. (685–695) přesídlil až 30 000 Slovanů z Thrákie do Malé Asii. Domníval se, že mu pomohou zatlačit Araby, ale většina jich k Arabům přeběhla vbitvě u Sebastopole v roce 692. Velet jim měl vojevůdceNeboulos.
V 8. století měli část Sklavínu vytlačitProtobulhaři, byť nakonec se s nimi spíše promísili, ba kulturně bylislavizováni. V roce 783 došlo v Byzantské říši k velkému slovanskému povstání, které se táhlo od Makedonie až po Peloponés, a které následně potlačil byzantský císařStaurakios (781–800). V roce 799 se slovanskýarchontAkameros zúčastnil spiknutí proti císařovněIreně Athénské. V roce 626 oblehla Konstantinopol spojená armáda Avarů, Bulharů a Slovanů. Neúspěch tažení značně oslabil vliv Avarů.
Konverze slovanských kmenů kpravoslavnémukřesťanství, k níž v 8. století začalo na Balkáně docházet, znejasnila etnické hranice. Obyvatelstvo slovanské a původní (řecké) se patrně značně promíchalo. Od té doby je označení Sklavínů v literatuře poněkud vratké.Konstantin VII. v 10. století napsal, že „celá země [Peloponés] byla slavonizována“. Pozdější badatelé mluvili spíše o opaku, o "helenizaci Slovanů" v té době. O věci se vede dlouhodobě spor. Je to velké téma v diskuzích oetnogenezi moderníchŘeků a jejich ne/návaznosti naStaré Řecko. Významný lingvista aindoevropeistaMax Vasmer doložil 429 slovanskýchtoponym jen na Peloponésu. Do jaké míry přítomnost toponym odráží kompaktní slovanské osídlení, není však jisté. Důležitým faktorem byla zřejmě změna byzantské strategie - Byzantinci vyšli vstříc potřebám slovanských elit a poskytli jim podněty pro jejich zařazení do byzantské správy. To otupilo slovanskou expanzivnost a "helenizovalo je". Koncem 9. století byla již většina Balkánu znovu kulturně a administrativně řecká (byzantská). Jak to bylo etnicky, je sporné. Za vládyNikefora I. mělo ovšem docházet i k vyloženě etnickému re-helenizačnímu procesu, kdy mnoho Slovanů mělo být vysídleno a naverbováno do armády, zatímco mnoho Řeků zeSicílie aMalé Asie bylo přivedeno zpět do vnitrozemí Řecka. Na Balkán byli tehdy přemístěni například iArméni, aby rozředili slovanské osídlení.Protobulhaři byli v tomto mnohem méně úspěšní, a když se Byzantinci pokusili později re-helenizovat ovládnuté Bulharsko, již se jim to nepodařilo.
Konstantinův spisDe Administrando Imperio je významným zdrojem i jiných informací. Konstantin zaznamenal druhou slovanskou migrační vlnu na Balkán, kterou starší zdroje nezachytily, a k níž mělo dojít již za vládyHerakleia. Právě tato vlna bývá dávána do souvislosti setnogenezíChorvatů aSrbů.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuSclaveni na anglické Wikipedii.