Skandium (chemická značkaSc,latinskyScandium) je silněelektropozitivní, stříbřitě bílý, měkkýkov.Oxidační číslo skandia ve většině sloučenin je +3. Průmyslové uplatnění skandia je poměrně malé, hlavní využití nachází při výrobě světelných zdrojů.
Skandium patří mezi prvky, jejichž existenci předpověděl ruský chemik a tvůrce periodické tabulky prvkůDmitrij Ivanovič Mendělejev. Roku1869 publikoval článek o předkládaných vlastnostech doposud neobjeveného prvku, který nazvalekabor.
Objev skandia učinil švédský chemikLars Fredrik Nilson roku1879 pomocí spektrální analýzy, když ve spektru směsi prvkůvzácných zemin z minerálůeuxenitu agadolinitu objevil doposud neznámé spektrální linie. Rozkladem těchto minerálů a chemickým dělením vzniklé směsi se mu podařilo získat 2 g vysoce čistéhooxidu skanditého (Sc2O3).
Čisté kovové elementární skandium bylo připraveno až roku1937elektrolýzou taveniny směsidraslíku,lithia a chloridu skanditého ScCl3 při teplotě 700–800 °C nawolframové elektrodě.
Skandium je stříbřitě bílý, měkký a výrazně lehký kovový prvek, podobný svými vlastnostmihliníku,titanu a lanthanoidům.
Chemicky je poměrně stálé, na vzduchu se pozvolna pokrývá vrstvičkou nažloutlého oxidu, který jej chrání před dalšíkorozí. Je odolné proti působení vlhkosti a vody, stejně tak odolává působení oxidačních kyselin.
Skandium se vyskytuje v přírodě v relativně velkém množství. Jeho průměrný obsah v zemské kůře se pohybuje v rozmezí 5–22 mg/kg. V mořské vodě je jeho obsah značně nízký, přibližně 0,000 04 mg/l. Ve vesmíru připadá jeden atom skandia přibližně na 1 miliardu atomůvodíku.
Přestože neexistují žádná velká ložiska rud s vysokým obsahem skandia, značné množství se získává při zpracováníuranových rud. Existuje pouze jeden nerost obsahující větší množství skandia –thortveitit Sc2Si2O7, jehož největší naleziště se nacházejí vNorsku.
Jelikož nemá skandium žádný velký technický význam, vyrábí se pouze v malém množství. Z větší části se získává z odpadu při zpracováníuranových rud, dalším zdrojem jethortveitit, který obsahuje 35–40 %oxidu skanditého.
Skandium se používá při výrobě vysoce intenzivních zdrojů světla, radioaktivní izotop46Sc se používá při rafinaciropy. Největší využití nachází ve slitinách shliníkem, které se používají v leteckém průmyslu a při výrobě sportovního vybavení (kola, baseballové pálky…). Používá se také jako konstrukční kov v kosmonautice.
Přírodní skandium obsahuje pouze jeden stabilníizotop45Sc. Dále je známo celkem 25 radioizotopů, znichž nejstabilnější je46Sc (poločas rozpadu = 83,79 dnů).
