Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Skandium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skandium
 [Ar] 3d1 4s2
45Sc
21
 
        
        
                  
                  
                                
                                
↓ Periodická tabulka ↓
Obecné
Název,značka,čísloSkandium, Sc, 21
Cizojazyčné názvylat.Scandium
Skupina,perioda,blok3. skupina, 4. perioda, blok d
Chemická skupinaPřechodné kovy
Koncentrace vzemské kůře5 až 22 ppm
Koncentrace vmořské vodě0,00004 mg/l
VzhledStříbřitě bílý, měkký a výrazně lehký kov
Identifikace
Registrační číslo CAS7440-20-2
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost44,9559
Atomový poloměr162 pm
Kovalentní poloměr170 pm
Van der Waalsův poloměr211 pm
Iontový poloměr81 pm
Elektronová konfigurace[Ar] 3d1 4s2
Oxidační čísla+III
Elektronegativita (Paulingova stupnice)1,36
Ionizační energie
První633,1 KJ/mol
Druhá1235,0 KJ/mol
Třetí2388 KJ/mol
Látkové vlastnosti
Krystalografická soustavaŠesterečná
Molární objem15,00×10−6 m3/mol
Mechanické vlastnosti
Hustota2,985 g/cm3
SkupenstvíPevné
Tvrdost2,5
Tlak syté páry100 Pa při 2006K
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost15,8 W⋅m−1⋅K−1
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání1540,85 °C (1 814 K)
Teplota varu2835,85 °C (3 109 K)
Skupenské teplo tání14,1 KJ/mol
Skupenské teplo varu332,7 KJ/mol
Měrná tepelná kapacita25,52 Jmol−1K−1,
568 Jkg−1K−1
Elektromagnetické vlastnosti
Elektrická vodivost1,77×106 S/m
Měrný elektrický odpor562 nΩ·m
Standardní elektrodový potenciál-2,03 V
Magnetické chováníParamagnetický
Bezpečnost
GHS02 – hořlavé látky
GHS02
[1]
Varování[1]
R-větyR11
S-větyS16,S43
Izotopy
IV (%)ST1/2ZE (MeV)P
44Scumělý58,61 hodεβ+3,923 944Ca

γ0,271 2444Ca
45Sc100%jestabilní s 24neutrony
46Scumělý83,79 dneβ0,356946Ti

γ0,88946Ti
47Scumělý3,3492 dneβ0,4447Ti

γ1,15947Ti
48Scumělý46,67 hodβ0,66148Ti

γ0,948Ti
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotkySI aSTP (25 °C, 100 kPa).
VápníkScTitan

Y
Skandium ve zkumavce

Skandium (chemická značkaSc,latinskyScandium) je silněelektropozitivní, stříbřitě bílý, měkkýkov.Oxidační číslo skandia ve většině sloučenin je +3. Průmyslové uplatnění skandia je poměrně malé, hlavní využití nachází při výrobě světelných zdrojů.

Historie

[editovat |editovat zdroj]

Skandium patří mezi prvky, jejichž existenci předpověděl ruský chemik a tvůrce periodické tabulky prvkůDmitrij Ivanovič Mendělejev. Roku1869 publikoval článek o předkládaných vlastnostech doposud neobjeveného prvku, který nazvalekabor.

Objev skandia učinil švédský chemikLars Fredrik Nilson roku1879 pomocí spektrální analýzy, když ve spektru směsi prvkůvzácných zemin z minerálůeuxenitu agadolinitu objevil doposud neznámé spektrální linie. Rozkladem těchto minerálů a chemickým dělením vzniklé směsi se mu podařilo získat 2 g vysoce čistéhooxidu skanditého (Sc2O3).

Čisté kovové elementární skandium bylo připraveno až roku1937elektrolýzou taveniny směsidraslíku,lithia a chloridu skanditého ScCl3 při teplotě 700–800 °C nawolframové elektrodě.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

[editovat |editovat zdroj]
kovové skandium

Skandium je stříbřitě bílý, měkký a výrazně lehký kovový prvek, podobný svými vlastnostmihliníku,titanu a lanthanoidům.

Chemicky je poměrně stálé, na vzduchu se pozvolna pokrývá vrstvičkou nažloutlého oxidu, který jej chrání před dalšíkorozí. Je odolné proti působení vlhkosti a vody, stejně tak odolává působení oxidačních kyselin.

Výskyt

[editovat |editovat zdroj]

Skandium se vyskytuje v přírodě v relativně velkém množství. Jeho průměrný obsah v zemské kůře se pohybuje v rozmezí 5–22 mg/kg. V mořské vodě je jeho obsah značně nízký, přibližně 0,000 04 mg/l. Ve vesmíru připadá jeden atom skandia přibližně na 1 miliardu atomůvodíku.

Přestože neexistují žádná velká ložiska rud s vysokým obsahem skandia, značné množství se získává při zpracováníuranových rud. Existuje pouze jeden nerost obsahující větší množství skandia –thortveitit Sc2Si2O7, jehož největší naleziště se nacházejí vNorsku.

Výroba a použití

[editovat |editovat zdroj]

Jelikož nemá skandium žádný velký technický význam, vyrábí se pouze v malém množství. Z větší části se získává z odpadu při zpracováníuranových rud, dalším zdrojem jethortveitit, který obsahuje 35–40 %oxidu skanditého.

Skandium se používá při výrobě vysoce intenzivních zdrojů světla, radioaktivní izotop46Sc se používá při rafinaciropy. Největší využití nachází ve slitinách shliníkem, které se používají v leteckém průmyslu a při výrobě sportovního vybavení (kola, baseballové pálky…). Používá se také jako konstrukční kov v kosmonautice.

Izotopy

[editovat |editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Izotopy skandia.

Přírodní skandium obsahuje pouze jeden stabilníizotop45Sc. Dále je známo celkem 25 radioizotopů, znichž nejstabilnější je46Sc (poločas rozpadu = 83,79 dnů).

Odkazy

[editovat |editovat zdroj]

Reference

[editovat |editovat zdroj]
  1. ab Scandium.pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24].Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat |editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
Periodická tabulkaprvků
Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Portály:Chemie
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Skandium&oldid=25547828
Kategorie:
Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2026 Movatter.jp