„Sister Ray“ je skladba americké hudební skupinyThe Velvet Underground. Poprvé byla vydána v lednu roku 1968 na druhém albu skupiny nazvanémWhite Light/White Heat (jde o druhou a zároveň poslední skladbu na druhé straně původníLP desky). Text napsalLou Reed a autory hudby jsou spolu s ním ještě ostatní tehdejší členové skupiny:John Cale,Sterling Morrison aMaureen Tuckerová. Studiová nahrávka písně vydaná na albuWhite Light/White Heat je dlouhá bez jedné sekundy sedmnáct a půl minuty, při koncertních vystoupeních (jak před tak i po nahrání studiové verze) byla stopáž i delší, například na archivním koncertním albuBootleg Series Volume 1: The Quine Tapes její délka dosahuje osmatřiceti minut.^[1] V textu písně je mimo jiné zmiňovaná homosexualita, drogy a také vražda.^[2] Kytarista Sterling Morrison píseň v pozdějších rozhovorech označil za příkladheavymetalové nahrávky.^[2] Hudebně zaměřené internetové stránkyConsequence of Sound píseň zařadily na šestou příčku sta nejlepších písní všech dob.^[3][4]

Původní studiová verze písně „Sister Ray“, nahraná v září 1967 a vydaná v lednu následujícího roku na albuWhite Light/White Heat, trvala sedmnáct minut a dvacet devět sekund. Píseň byla nahrána na první pokus, bez dodatečných úprav. Reed později řekl, že jej v té době ovlivnilifreejazzoví hudebníciOrnette Coleman aCecil Taylor.^[5] Textově se Reed inspirovalWilliamem Sewardem Burroughsem. Text, který Reed napsal při cestách mezi koncerty, pojednává o orgiíchtransvestitů, které rozpustila policie. V textu písně se vyskytuje několik postav, například Duck, Sally, Rayon či Rosie.^[6]

Hudebníci pro tuto píseň všechny své nástroje zesílili na maximální hodnotu. Lou Reed a Sterling Morrison zde hráli na elektrické kytary, John Cale na varhany a Maureen Tuckerová na bicí, celá nahrávky byla tedy nahrána bez baskytary. Výrazná je Caleova hra na varhany, která je v mnoha místech hlasitější než elektrické kytary.^[1] Kvůli chybě zvukového technika přestanou v jednom místě hrát bicí; bylo to způsobno tím, že Tuckerová zde měla hrát na okraj bubnu a technik měl v tu chvíli zapnout mikrofon, což neudělal.^[2]

Původní verze v pozdějších letech vyšla na řadě kompilací, jako jsou napříkladAndy Warhol's Velvet Underground featuring Nico (1971),What Goes On (1993),Peel Slowly and See (1995),The Best of The Velvet Underground: The Millennium Collection (2000),Gold (2005) aThe Velvet Underground Playlist Plus (2008).

Před nahráním písně na albumWhite Light/White Heat ji skupina hrála i při koncertech, původně však nebyla označována jako „Sister Ray“, ale „Searching“. Původní verze písně měla stopáž přibližně sedmnáct minut, při koncertních vystoupeních však byla často prodlužována; například na archivním koncertním albuBootleg Series Volume 1: The Quine Tapes, vydaném v roce 2001, její délka dosahuje osmatřiceti minut.^[1] Podobné délky dosahuje i verze vydaná na reedici třetího alba skupinyThe Velvet Underground v roce 2014.^[7][8] Roku 2013 vyšla rozšířená reedice albaWhite Light/White Heat, která obsahuje mimo jiné koncertní záznam devatenáctiminuté skladby.^[9][10]

Skupina tuto píseň občasně hrála při koncertech i po odchodu všech původních členů; nahrávka pořízená v tomto období vyšla v roce 2001 na kompilačním albuFinal V.U. 1971-1973. Lou Reed tuto píseň hrál také při svých vlastních koncertech, nahrávka jeho verze byla vydána na albuLive in Italy (1984).^{[p 1]} Další člen skupiny, John Cale, hrál kompletně přepracovanou verzi této písně při dvou koncertech v září roku 2014 v rámci programuLOOP>>60Hz: Transmissions from The Drone Orchestra. Nová verze byla od té původní natolik odlišná, že hudebně nebylo možné ji poznat; identina písně však byla odhalena textem.^[11] Cale ji dále hrál i při koncertě v budověCartierovy nadace pro současné umění v Paříži, kde 24. října 2014 odehrál společné vystoupení se zpěvačkouPatti Smith.^[12][13]

KapelaDoctor Mix & the Remix nahrála roku 1979 píseň na své albumWall of Noise.^[14][15] Anglická skupinaJoy Division vydala koncertní verzi této skladby na svém kompilačním albuStill z roku 1981.^[16] V roce 1990 vyšla tato skladba nahraná skupinouThe Badgeman na tribute albuHeaven & Hell: A Tribute to The Velvet Underground. KapelaArbouretum zahrála při svém koncertu v roce 2010 jednapadesátiminutovou verzi písně.^[17] V roce 2012 svou verzi písně vydal francouzský hudebníkRodolphe Burger na svém albuThis Is a Velvet Underground Song That I'd Like to Sing, jehož převážná část je tvořena hudbou od The Velvet Underground.^[18] V prosinci 2013 svou verzi písně představila také americká skupinaGap Dream.^[19] V prosinci 2015 představili vlastní verzi skladby při newyorském koncertu hudebníciKurt Vile,Kim Gordon aSteve Gunn.^[20] HudebníkJonathan Richman napsal píseň „Roadrunner“, která je skladbou „Sister Ray“ do značné míry inspirována.^[21][22] Richman rovněž nahrál píseň nazvanou „Velvet Underground“ (vyšla na albuI, Jonathan), v jejímž textu cituje text písně „Sister Ray“.^[3]

Skupina při svých koncertech rovněž hrála improvizovanou skladbu „Sweet Sister Ray“, která dosahovala přibližně čtyřicetiminutové délky. Z převážné části jde o instrumentální skladbu, avšak Lou Reed při několika příležitostech také zpívá několik veršů. Dále rovněž hrála skladbu „Sister Ray, Part 3“, která je dalším pokračováním „Sister Ray“.^[23]

• THOMPSON, Dave.The Velvet Underground: Sister Ray [online].Allmusic [cit. 2014-10-12].Dostupné online. (anglicky) 
• COSTELLO, Devin.Just Like Sister Ray Said: Pleading the Case For Rock’s Alienation [online]. Pop Stache, 2011-06-01 [cit. 2014-10-12].Dostupné online. (anglicky) 

• Písně The Velvet Underground
• Písně z roku 1967
• Písně v angličtině
• Písně napsané Lou Reedem
• Písně napsané Johnem Calem

• Monitoring:Články s identifikátorem MusicBrainz dílo