| Simon Yates | |
|---|---|
 Simon Yates v roce 2014 | |
| Osobní informace | |
| Datum narození | 7. srpna1992 (32 let) |
| Místo narození | Bury,Anglie[1] |
| Stát | Spojené království Spojené království |
| Výška | 172 cm[1] |
| Hmotnost | 58 kg[1] |
| Příbuzní | Adam Yates (bratr) |
| Týmové informace | |
| Současný tým | Team Jayco–AlUla |
| Disciplína | silniční cyklistika dráhová cyklistika |
| Role | závodník |
| Typ jezdce | vrchař |
| Amatérské týmy | |
| 2013 | 100% me |
| Profesionální týmy | |
| 2014– | Orica–GreenEDGE[2] |
| Úspěchy | |
Etapové závody Další | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
| Mistrovství světa v dráhové cyklistice | ||
| zlato | 2013 Minsk | Bodovací závod |
Simon Philip Yates (*7. srpna1992) jebritský silniční a dráhový cyklista jezdící zaUCI WorldTeamTeam Jayco–AlUla.[3] Yates se stal mistrem světa v bodovacím závodu naMistrovství světa v dráhové cyklistice 2013. V silniční cyklistice dosáhl svého největšího úspěchu naVueltě a España, kterou vyhrál v roce2018. Také vyhrál soutěž mladých jezdců naTour de France 2017 a měl skvěle nakročeno i k celkovému vítězství naGiro d'Italia 2018, jenže v 19. etapě odpadl a ztratil půl hodiny na vítěze etapy a pozdějšího celkového vítězeChrise Frooma. Yatesovým dvojčetem jeAdam Yates, jenž je též profesionálním cyklistou.
Oba bratři se dostali k cyklistice díky svému otci Johnovi, jenž se zranil při nehodě na kole. Během svého uzdravovacího procesu je brával na velodrom vManchesteru na tréninky jeho cyklistického klubu, Bury Clarion, díky čemuž se oba bratři seznámili s ostatními členy týmu. Společně brzy začali za tuto sestavu jezdit silniční závody. Na dráze mezitím reprezentovali barvy týmu Eastlands Velo.
Ve věku 18 let byl Yates vybrán Britským cyklistickým výborem do Britské olympijské akademie. Také byl vybrán do anglického národního týmu proHry Commonwealthu2010 vDillí, kde bydlel na pokoji společně sChrisem Froomem.[4]
NaMistrovství světa v dráhové cyklistice 2013 vyhrál Yates bodovací závod.[5]
Yates byl vybrán do sestavy týmuOrica–GreenEDGE naTour de France 2015, společně se svým bratrem Adamem. Simon se umístil osmý ve třetí etapě a jedenáctý ve dvacáté, královské etapě s cílem naAlpe d'Huez.[6]
V březnu se Yates umístil na celkovém sedmém místě naPaříž–Nice 2016, ale v dubnu se ukázalo, že byl Yates pozitivně otestován na zakázanou látku terbutalin v průběhu závodu.[7] Yates byl ze závodu zpětně diskvalifikován a na 4 měsíce mu bylo zakázáno závodit. Jeho tým vzal za celou záležitost plnou zodpovědnost a odůvodnil ji jako "administrativní chybu". Kvůli tomu se Yates nemohl zúčastnitTour de France, kde se jeho bratr Adam umístil na čtvrtém místě v celkovém pořadí a vyhrál soutěž mladých jezdců.[8]
Po vypršení svého trestu se Yates zúčastnilVuelty a España.[9] Yates vyhrál po sólovém útoku ze skupiny uprchlíků šestou etapu a připsal si svůj první etapový triumf na akcíchGrand Tours.[10]
V roce2017 získal Yates etapová vítězství naPaříž–Nice aTour de Romandie. NaTour de France dojel na sedmém místě v celkovém pořadí a vyhrál soutěž mladých jezdců, čímž napodobil výkon svého bratra z předchozího ročníku.[11]
Na začátku sezóny Yates potvrdil svou účast naGiru d'Italia aVueltě a España.[12] V březnu vyhrál Yates sedmou etapu závoduPaříž–Nice a posunul se díky tomu do čela celkového pořadí, avšak následující den zaútočilMarc Soler (Movistar Team), jenž na něj ztrácel pouhých 37 sekund, a díky náskoku 35 sekund v cíli a časovému bonusu za třetí místo v etapě se Soler dostal před Yatese a stal se tak celkovým vítězem závodu. Později téhož měsíce vyhrál Yates závěrečnou etapu závoduVolta a Catalunya poté, co několikrát zaútočil na cílovém 6,6 km dlouhém okruhu kolem parku Montjuïc. V celkovém pořadí se umístil na čtvrtém místě.[13]
Yates vstoupil do Gira d'Italia jako lídr týmuMitchelton–Scott společně sEstebanem Chavesem. Jejich podpůrný tým zahrnoval jezdce jakoRoman Kreuziger,Mikel Nieve čiJack Haig. Po sedmém místu v úvodní časovce se posunul do čela závodu po šesté etapě, v níž nechal vyhrát týmového koleguEstebana Chavese. Své vedení zvětšil díky vítězstvím v deváté, jedenácté a patnácté etapě, po níž měl náskok na průběžně druhého obhájce triumfuToma Dumoulina 2 minuty a 11 sekund a na sedméhoChrise Frooma 4 minuty a 52 sekund.[14] Po menších ztrátách v sedmnácté etapě, individuální časovce, Yates odpadl v závěrečném stoupání naPrato Nevoso v osmnácté etapě a ztratil 28 sekund na své rivaly. Následná devatenáctá etapa byla klasifikována jako královská etapa s třemi významnými stoupáními v 2. polovině trasy:Colle delle Finestre s štěrkovými a dlážděnými sektory,Sestriere a stoupání doBardonecchie, kde byl cíl. Yates odpadl na začátku stoupání Finestre, zatímco Froome zaútočil 80 km před cílem. Froomův náskok stoupal a vyrostl až na 3 minuty před stíhací skupinou. Yates ztratil 38 minut a propadl se na průběžné sedmnácté místo.[15] Nakonec dokončil na dvacátém prvním místě, hodinu a 15 minut za celkovým vítězem Froomem.[16]
Yatesovým dalším závodem vUCI World Tour byl závodTour de Pologne, kde se umístil na druhém místě v celkovém pořadí zaMichałem Kwiatkowskim. Také získal vítězství v poslední etapě. NaVueltu a España přijel Yates jako lídr týmuMitchelton–Scott. Součástí týmu byl i jeho bratrAdam, jenž měl plnit funkci domestika.[17] Yates se posunul na průběžné třetí místo po čtrvté etapě, první horské zkoušce. V deváté etapě, poslední přede dnem odpočinku, přebral Yates červený dres pro lídra závodu poRudym Molardovi[18] O své vedení však přišel ve dvanácté etapě, v níž se spolu se svým týmem rozhodl nestahovat náskok úniku, čímž umožniliJesúsu Herradovi se posunout do čela závodu. Yates však následující den ukrojil skoro 2 minuty z Herradova náskoku a následně zvítězil ve čtrnácté etapě, díky čemuž se posunul zpět do čela Vuelty. Svůj náskok zvýšil i v šestnácté a devatenácté etapě. V poslední horské etapě zaútočil na posledním stoupání dne a připojil se kMiguelu Ángelu Lópezovi,Nairu Quintanovi aEnricu Masovi, kteří se pohybovali na čele závodu. Etapu nakonec dojel na třetím místě za Masem a Lópezem, kteří se posunuli na druhé a třetí místo v celkovém pořadí poté, coAlejandro Valverde aSteven Kruiswijk ztratili několik minut.[19] V poslední etapě již bezproblémově dojel do cíle a zajistil si tak své vítězství.
V roce2019 vyhrál Yates poprvé ve své kariéře individuální časovku, a to na březnovém závoduPaříž–Nice.[20] Následně se vrátil naGiro d'Italia s cílem vyhrát. Veřejně prohlásil, že se považuje za “favorita číslo jedna” pro Giro.[21] Hned v úvodní etapě, individuální časovce, se umístil na druhém místě za vítěznýmPrimožem Rogličem. Všechny šance na vítězství však ztratil v deváté etapě, v níž ztratil přes 3 minuty a spadl na celkové 24. místo. Následně ztratil i ve třinácté. etapě s cílem u jezera Serrù. I přesto, že dojel druhý v 19. etapě, se do cíle závodu dostal až na osmém místě v celkovém pořadí, což popsal jako “srdcervoucí”.[22]
_(48402456736).jpg)
Yates se zúčastnilTour de France 2019 jako domestik svého bratraAdama. Ve dvanácté etapě závodu se dostal do úniku a v cílovém sprintu protiGregoru Mühlbergerovi aPellu Bilbaovi etapu vyhrál.[23] V závodu pak ještě vyhrál patnáctou etapu, rovněž z úniku, tentokrát však po sólovém nástupu 8,6 km před cílem na závěrečném stoupání dnePrat d'Albis.[24]
V září2020 vyhrál Yates etapový závodTirreno–Adriatico 2020 odložený kvůlipandemii covidu-19 před krajanemGeraintem Thomasem a stal se tak prvním britským vítězem tohoto závodu.[25] Následující měsíc se Yates zúčastnil odloženéhoGira d'Italia, kde byl považován za jednoho z favoritů závodu. Yates však musel odstoupit po 8. etapě závodu poté, co byl pozitivně otestován nacovid-19.[26]
Po neúspěšné obhajobě titulu naTirrenu–Adriaticu, kde skončil na 10. místě, vyhrál etapový závodTour or the Alps o 58 sekund předPellem Bilbaem aAleksandrem Vlasovem.
Na startGira d'Italia vstoupil Yates jako jeden z hlavních kandidátů na celkový triumf.[27] Yates se od začátku závodu držel s ostatními favority a udržoval své šance na celkové vítězství. Ve čtrnácté etapě zaútočil na závěrečném stoupání dne,Monte Zoncolan, a jediný, kdo se ho byl schopen držet, byl lídr závoduEgan Bernal. Ten mu sice ujel, ale Yates do cíle dojel před všemi ostatními favority a posunul se na průběžně druhou příčku.[28] V šestnácté etapě, která byla kvůli špatným povětrnostním podmínkám zkrácena, však ztratil čas a propadl se na páté místo. V devatenácté etapě zaútočil na závěrečném stoupání dne,Alpe di Mera, 6 km před cílem. Nikdo se Yatese nepokusil dojet, a tak získal etapový triumf. Díky tomu se posunul na průběžnou třetí příčku za Bernala aDamiana Carusa.[29] Tu si udržel až do cíle vMilánu a připsal si tak své druhé pódiové umístění naGrand Tours.
.jpg)
Yates svou sezónu2023 zahájil na australském etapovém závoduTour Down Under, na nějž přijel jako pomocník lídraTeamu Jayco–AlUlaMichaela Matthewse. Ten však měl ve druhé etapě před posledním stoupání dne defekt a donutil tak Yatese k tomu, aby reagoval na nástupJaye Vina. Yates pak s Vinem a dalšími třemi závodníky ujel pelotonu a v cílovém sprintu o vítězství dojel čtvrtý. V celkovém pořadí se díky tomu posunul na dvanáctou příčku se ztrátou 21 sekund na nového lídra závodu a vítěze etapyRohana Dennise.[30] Hned v následující etapě musel Yates znovu pokrývat nástup Vina, tentokrát na stoupání Corkscrew. Pouze on aPello Bilbao se ho udrželi a ocitli se na čele závodu jako vedoucí skupina. Společně dojeli do cíle, v němž ze sprintu vyhrál Bilbao. Yates dojel druhý a posunul se na třetí místo v celkovém pořadí, 16 sekund za Vinem a 1 sekundu za Bilbaem.[31] V závěrečné páté etapě, jež byla označena za královskou zkoušku závodu, Yates zaútočil na posledním výjezdu naMount Lofty. Jeho nástup pokryl Vine aBen O'Connor. V cílovém sprintu nebyl O'Connor schopen konkurovat, takže o vítězství bojoval pouze Yates a Vine. Vítězem etapy se nakonec stal Yates, ale ani to mu nestačilo k poražení Vina, jenž se stal celkovým vítězem závodu. Co se však Yatesovi podařilo, byl posun na druhou příčku v celkovém pořadí před Bilbaa, jenž na Yatesův nástup nereagoval a propadl se na třetí místo.[32]
vítězsilničního závodu do 23 let
celkový vítěz
vítěz soutěže mladých jezdců
vítěz vrchařské soutěže vítěz soutěže mladých jezdců vítěz soutěže mladých jezdců vítěz soutěže mladých jezdců
celkový vítěz vítěz kombinované soutěže
po etapách 6 – 18
po etapách 9 – 18
vítěz vrchařské soutěže celkový vítěz
celkový vítěz vítěz vrchařské soutěže celkový vítěz vítěz bodovací soutěže celkový vítěz| Výsledky na Grand Tours | |||||||||||||
| Grand Tour | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 | 2024 | ||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Giro d'Italia | — | — | — | — | 21 | 8 | DNF | 3 | DNF | — | — | ||
| Tour de France | DNF | 89 | — | 7 | — | 49 | — | DNF | — | 4 | 12 | ||
| Vuelta a España | — | — | 6 | 44 | 1 | — | — | — | DNF | — | |||
| Výsledky na etapových závodech | |||||||||||||
| Závod | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 | 2024 | ||
| Paříž–Nice | 44 | 29 | DSQ | 9 | 2 | 25 | — | — | 2 | 4 | — | ||
| Tirreno–Adriatico | — | — | — | — | — | — | 1 | 10 | — | — | — | ||
 Volta a Catalunya | — | — | — | — | 4 | 13 | NS | 9 | DNF | — | 57 | ||
| Kolem Baskicka | 11 | 5 | DNF | 22 | — | — | — | — | 9 | — | |||
| Tour de Romandie | — | 6 | — | 2 | — | — | — | — | DNF | 11 | |||
 Critérium du Dauphiné | — | 5 | — | 13 | — | — | — | — | — | — | — | ||
| Tour de Suisse | Nezúčastnil se během své kariéry | ||||||||||||
| Monument | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 | 2024 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Milán – San Remo | — | 37 | 95 | — | — | — | — | — | — | — | — |
| Kolem Flander | Nezúčastnil se během své kariéry | ||||||||||
| Paříž–Roubaix | |||||||||||
| Lutych–Bastogne–Lutych | — | 39 | — | 153 | — | — | — | — | — | — | 32 |
| Giro di Lombardia | DNF | 18 | — | — | — | — | — | 86 | — | 5 | |
| Klasika | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 | 2024 |
| Strade Bianche | — | — | — | — | — | — | — | 63 | — | — | — |
| Valonský šíp | 78 | 62 | — | — | — | — | — | — | — | — | — |
| Clásica de San Sebastián | DNF | 14 | 7 | 18 | — | DNF | NS | 22 | 6 | — | |
| Grand Prix Cycliste de Québec | 22 | 82 | — | — | — | — | NS | — | 56 | ||
| Grand Prix Cycliste de Montréal | 36 | 16 | — | — | — | — | — | 6 | |||
| — | Nezúčastnil se |
|---|---|
| DNF | Nedokončil |
| DSQ | Diskvalifikován |
| NS | Nejelo se |
vítěz madisonu (sDanielem McLayem)
2. místo týmová stíhačka vítěz madisonu (sAdamem Yatesem)
3. místo týmová stíhačka vítěz madisonu (sMarkem Christianem) vítěz omnia vítěz týmové stíhačky vítěz bodovacího závoduV tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuSimon Yates (cyclist) na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuSimon Yates na Wikimedia Commons
