| Simon Johnson | |
|---|---|
.jpg) Johson v roce 2024 | |
| Hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu | |
| Ve funkci: březen 2007 – 31. srpna 2008 | |
| Předseda | Rodrigo Rato Dominique Strauss-Kahn |
| Předchůdce | Raghuram Rajan |
| Nástupce | Olivier Blanchard |
| Narození | 16. ledna1963 (62 let) Sheffield,Spojené království  Spojené království |
| Alma mater | Oxfordská univerzita (BA) Manchesterská univerzita (MA) Massachusettský technologický institut (PhD) |
| Profese | ekonom avysokoškolský učitel |
| Ocenění | Clarivate Citation Laureates (2022) Nobelova pamětní cena za ekonomii (2024) |
| Commons | Simon Johnson (economist) |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Simon H. Johnson (*16. ledna1963,Sheffield)[1] je britsko-americký ekonom, který od roku 2004 působí jako profesor podnikání naMIT Sloan School of Management.[2][3] V letech 2008 až 2019 působil také jako vedoucí pracovníkPetersonova institutu pro mezinárodní ekonomii.[2][4] Než se přesunul na MIT učil v letech 1991 až 1997 naFuqua School of Business naDukeově univerzitě.[2][5][6] Od března 2007 do konce srpna 2008 působil jakohlavní ekonomMezinárodního měnového fondu.[7]
V roce 2024 získali Johnson,Daron Acemoglu aJames A. RobinsonNobelovu pamětní cenu za ekonomii zasrovnávací studie prosperity mezi národy.[8]
Johnson se narodil v roce 1963 vSheffieldu a navštěvoval Abbotsholme School v Rocesteru. Vystudovalfilozofii, politiku a ekonomii naCorpus Christi College vOxfordu, kde získal bakalářský titul v roce 1984.[2][9][10] Poté získal v roce 1986 magisterský titul s vyznamenáním v oboruekonomie naManchesterské univerzitě.[11] Pokračoval v doktorském studiu naMassachusettském technologickém institutu, kde mu radilRudiger Dornbusch a v roce 1989 získaldoktorát z ekonomie a napsal disertační práci s názvemInflace, intervence a ekonomická činnost.[12]
V letech 1989 až 1991 pracoval Johnson naHarvardově univerzitě, kde byl členem Harvard Academy for International and Area Studies a stipendistou jejího Ruského výzkumného centra.[2] V letech 1991 až 1997 vyučoval naFuqua School of Business naDukeově univerzitě, kde byl do roku 1995odborným asistentem a do roku 1997 docentem; zároveň v letech 1993 až 1995 vedl Centrum pro rozvoj manažerů vPetrohradě v Rusku.[2] V roce 1997 se stal členem fakultyMIT, kde získal stálé místo v roce 2002.[2] Na MIT působí jako výzkumný spolupracovník Blueprint Labs, spoluvede iniciativu MIT Shaping the Future of Work a vede skupinu pro globální ekonomiku a management.[2]
Od roku 2004 je Johnson výzkumným spolupracovníkemNBER a členem organizaceBREAD.[2] Je rovněž členemCEPR a od roku 2021 zasedá ve správní raděFannie Mae.[2] Spoluzaložil Radu pro systémová rizika přiCFA Institute a od roku 2010 je měsíčním sloupkařemProject Syndicate.[2] V listopadu 2020 byl jmenován dobrovolným členem revizního týmu prezidentské agenturyJoea Bidena, aby podpořil přechod na novou administrativu naministerstvu financí Spojených států amerických a veFederálním rezervním systému.[13]
Johnson je členem Mezinárodního poradního sboruCentra pro sociální a ekonomický výzkum (CASE). Je také členem panelu ekonomických poradcůRozpočtového úřadu Kongresu.[7] V letech 2006 až 2007 byl hostujícím pracovníkem naPetersonově institutu pro mezinárodní ekonomii, kde byl v letech 2008 až 2019 vedoucím pracovníkem.[7] Je členem redakční rady čtyř akademických ekonomických časopisů.[7] Od roku 2007 přispívá doProject Syndicate.
Simon Johnson je autorem relevantních článků, jako jsou „Learning from Ricardo and Thompson: Machinery and Labor in the Early Industrial Revolution, and in the Age of AI“ nebo „A Theory of Price Caps on Non-Renewable Resources“.[14] V roce 2010 napsal knihu13 Bankers: The Wall Street Takeover and the Next Financial Meltdown (ISBN 978-0307379054), spolu sJamesem Kwakem, se kterým také spoluzaložil a pravidelně přispívá do ekonomického blogu The Baseline Scenario.[15] Je také autorem knihWhite House Burning: Our National Debt and Why It Matters to You (2013);Jump-Starting America: How Breakthrough Science Can Revive Economic Growth and the American Dream (2019), sJonathanem Gruberem; aPower and Progress: Our Thousand-Year Struggle Over Technology and Prosperity (2023), sDaronem Acemoglu.
KnihaPower and Progress vydaná v roce 2023 pojednává o historickém vývoji technologií a jejich sociálních a politických důsledcích.[16] Kniha se zabývá otázkami týkajícími se vztahu mezi novými stroji a výrobními technikami a mzdami, způsobu, jakým by bylo možné využít technologii pro sociální statky, a příčinám nadšení kolemumělé inteligence (AI).
Power and Progress tvrdí, že technologie nepřinášejí automaticky sociální statky, protože jejich výhody připadají úzké elitě. Nabízí spíše kritický pohled na umělou inteligenci a zdůrazňuje její převážně negativní dopad na pracovní místa a mzdy a na demokracii.
Acemoglu a Johnson také poskytují vizi o tom, jak by nové technologie mohly být využity pro společenské dobro. Jako možný model vnímajíprogresivní éru. Diskutují o seznamu politických návrhů pro přesměrování technologií, který zahrnuje: tržní pobídky, rozpadvelkých technologických firem,daňovou reformu, investice do pracovníků,ochranu soukromí avlastnictví dat a daň zdigitální reklamy.[16]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuSimon Johnson (economist) na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuSimon Johnson na Wikimedia Commons| Hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Raghuram Rajan | 2007–2008 Simon Johnson | Nástupce: Olivier Blanchard |
