Movatterモバイル変換

[0]ホーム
URL:

Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Simón Bolívar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Simón Bolívar
Narození24. července1783
San Mateo uCaracasu,Nová Granada (dnesVenezuela)
Úmrtí17. prosince1830 (ve věku 47 let)
Santa Marta,Kolumbie
Příčina úmrtítuberkulóza abřišní tyfus
Místo pohřbeníBazilika v Santa Martě (1830–1842)
Caracaská katedrála (1842–1876)
Venezuelský národní panteon (od 1876)
BydlištěCasa del Vínculo y del Retorno
Bolívarův cukrovar
Povolánípolitik adůstojník
Oceněníosvoboditel Venezuely (1813)
čestný doktor Národní univerzity svatého Marka
velkokříž Řádu peruánského slunce
Nábož. vyznánízednářská regulérnost
ChoťMaría Teresa del Toro y Alayza (1802–1803)
Partner(ka)Manuela Sáenzová
RodičeJuan Vicente Bolívar y Ponte aMaría de la Concepción Palacios y Blanco
PříbuzníMaría Antonia Bolívarová Palaciosová, Juana Bolívarová Palaciosová aJuan Vicente Bolívar Palacios (sourozenci)
Hipólita Bolívarová (pěstounka)
Carlos Palacios y Blanco (strýc z matčiny strany)
Esteban Palacios y Blanco (strýc z matčiny strany)
Fernando Bolívar (synovec)
Guillermo Palacios Bolívar (sestřin syn)
Funkceprezident Venezuely (1813–1814)
prezident Venezuely (1817–1819)
prezident (1819–1830)
prezident Peru (1824–1827)
prezident Bolívie (1825)
PodpisSimón Bolívar – podpis
Logo Wikimedia Commonsmultimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet zdatové položky.

Simón José Antonio de la Santísima Trinidad Bolívar y Palacios Ponte Blanco [bolibar] (24. července1783 San Mateo uCaracasu,Nová Granada, dnesVenezuela –17. prosince1830 Santa Marta,Kolumbie) bylvenezuelský generál a politik, jeden z hlavních představitelů jihoamerického boje za nezávislost naŠpanělsku.

Život

[editovat |editovat zdroj]

Simón Bolívar byl synem šlechticešpanělského původu; otec mu zemřel ve věku tří let, matka, když mu bylo dvanáct. Ujal se ho strýc, se kterým se ale Simón pohádal a tři roky po smrti své matky se odstěhoval ke svému učiteli Simónu Rodríguezovi. Roku 1798 vstoupil Bolívar do venezuelskémilice jako kadet. Roku 1799 odešel studovat doŠpanělska. Pokračoval doFrancie, kde studovalfrancouzštinu, vedl rozmařilý život a stal se velkým přívržencemNapoleona Bonaparte. Roku 1802 se vrátil do Španělska, kde se oženil se svou příbuznou Maríí Teresou Rodríguezovou del Toro. Nakrátko se vrátil do vlasti v letech 1803–1804, nedlouho po příjezdu jeho manželka María Teresa zemřela. 2. prosince 1804 se Bolívar zúčastnilNapoleonovy korunovace. O rok později byl přizván meziSvobodné zednáře. V roce 1805 navštívil Řím, kde se setkal s papežemPiem VII. a německým přírodovědcemAlexandrem von Humboldtem. Do vlasti se definitivně vrátil roku 1807. Zapojil se do hnutí usilujícího o osvobození ze španělské nadvlády. Pro tuto činnost byl vypovězen na svůj statek, takže Venezuelské revoluce se přímo neúčastnil. Když roku 1810junta vCaracasu prohlásila nezávislost, vyslala Bolívara jako vyjednavače doAnglie. Dne 2. března 1811 zasedal Venezuelský kongres. V roce 1812 se Bolívar účastnil neúspěšného povstání venezuelských republikánů pod vedenímFranciska de Mirandy. Po Mirandově kapitulaci pak vCartageně organizoval ozbrojené síly, které se roku 1813 zmocnily Caracasu; Bolívar získal titul Osvoboditel(El Libertador) – ten mu přiřkla 14. října 1813 Caracaská rada.

V roce 1814 se mu nakrátko podařilo osvobodit iBogotu, ale následujícího roku po opětovné porážce odešel hledat pomoc naJamajku, později naHaiti.[1][2] V roce 1816 se opět vrátil s vojskem a dobyl Angosturu (dnešníCiudad Bolívar), která se stala sídlem revoluční vlády. Povítězství u Boyacá v roce 1819 byla velká částNové Granady osvobozena a začlenila se doVelké Kolumbie (stát na území dnešní Venezuely,Kolumbie,Panamy aEkvádoru), vytvořené na kongresu v Angostuře. Bolívar bojoval za svůj sen o jednotné Jižní Americe a stal se prezidentem Velké Kolumbie. Další vítězství nad španělskými vojsky v letech 1821 až 1822 upevnila Bolívarovo postavení. Bolívar přispěl k osvobozeníPeru a roku 1821 byl zvolen jeho prezidentem. Definitivní porážku Španělům zasadil v roce 1824 Bolívar uJunínu aJosé Antonio de Sucre uAyacucha. Roku 1825 bylo Horní Peru na jeho počest nazvánoBolívie. Peru Bolívii uznalo a zaslalo jí návrh ústavy. Téhož roku předložil Bolívar svoji demisi na úřad prezidenta, nebyla však přijata. Nicméně jeho plán na vytvoření panamerické federace nebyl 1826 přijat kongresem latinskoamerických států vPanamě.[3]

Velkou Kolumbií zmítaly stále větší rozpory, které Bolívar nebyl s to zvládnout. Ve funkci vrchního vojenského velitele Venezuely potvrdilJosého Antonia Paéze a řekl mu, že má „právo odpovědět na nespravedlnost spravedlností a na zneužití síly odepřením poslušnosti“ Bogotskému kongresu. To se nelíbilo jeho místopředsedovi Santaderovi, Bolívarovu někdejšímu spojenci. V dopise z 16. března se Bolívar se Santaderem definitivně rozešel. V těchto letech dále sílily separatistické sklony ze stranPeru aBolívie. Proto byl 27. srpna 1828 vydán dekret diktatury, který Bolívarovi přisoudila neomezenou moc. Bolívar zrušil úřad viceprezidenta a Santadera jmenoval velvyslancem veSpojených státech. Přestože Santader úřad přijal, se svým odjezdem nespěchal, pravděpodobně kvůli chystanému atentátu na Bolívara, do kterého byl zapleten. Atentát se uskutečnil 25. září 1828 a Bolívar z něj vyvázl díky své dlouholeté milence Manuele Sáenzové.[4] Zrádcové byli odsouzeni k smrti, ale Santaderovi byl rozsudek samotným Bolívarem změněn pouze na vyhnanství.

Zklamaný Osvoboditel odstoupil z venezuelského prezidentského úřadu. Za svého nástupce doporučil Sucreho, který však byl krátce na to zavražděn neznámo kým (pravděpodobně ze Santaderova popudu).[5] Navrhl tedy Paéze, přičemž prohlásil, že jestli bude zvolen právě Paéz, dá se mu on – Bolívar – jako voják plně k dispozici. 20. ledna1830 došlo ke zřízení Kolumbijského kongresu. Bolívar složil funkci kolumbijského prezidenta a dále podporoval Paéze. Zvolen však bylJoaquín Mosquera. Ten Bolívara požádal o podporu své vlády. Bolívar byl sice znechucen, přesto mu pomoc nakonec poskytl, aby zabránil případnému krveprolití. Vyčerpán a zklamán poté odešel do ústraní. Bolívar, nemocnýtuberkulózou, zemřel 17. prosince 1830 na statku San Pedro Alejandrino. Krátce před smrtí ještě řešil situaci ohledně nově vznikajícíhoEkvádoru.

Odkaz

[editovat |editovat zdroj]

Bolívar se dodnes vJižní Americe těší značné úctě. Svědčí o tom například skutečnost, že jeho rodná země, Venezuela, nese oficiální názevRepública Bolivariana de Venezuela (Bolívarovská Venezuelská republika). Podle Simóna Bolívara se jmenují dvě měny jižní Ameriky –bolivijský boliviano avenezuelský bolívar.

Odkazy

[editovat |editovat zdroj]

Reference

[editovat |editovat zdroj]
  1. ↑ELNAIEM, Mohammed. Bolívar in Haiti.JSTOR Daily [online]. 2019-12-24 [cit. 2021-09-13].Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑LEWIS, William F. Simón Bolívar and Xavier Mina: A Rendezvous in Haiti.Journal of Inter-American Studies. 1969, roč. 11, čís. 3, s. 458–465.Dostupné online [cit. 2021-09-13].ISSN0885-3118.doi:10.2307/165423. 
  3. ↑CASTRO-KLARÉN, Sara. Framing Pan-Americanism: Simón Bolívar's Findings.CR: The New Centennial Review. 2003, roč. 3, čís. 1, s. 25–53.Dostupné online [cit. 2021-09-13].ISSN1532-687X. 
  4. ↑RORY, Carroll. Simón Bolívar's lover gains heroine status.the Guardian [online]. 2010-07-01 [cit. 2021-09-13].Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑MCGANN, Thomas F. The Assassination of Sucre and Its Significance in Colombian History, 1828-1848.The Hispanic American Historical Review. 1950, roč. 30, čís. 3, s. 269–289.Dostupné online [cit. 2021-09-13].ISSN0018-2168.doi:10.2307/2508795. 

Literatura

[editovat |editovat zdroj]

Související články

[editovat |editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
PředchůdceSimón BolívarNástupce
funkce zřízenaprezidentVelké Kolumbie
17. prosinec1819 –4. květen1830		Domingo Caycedo
Cristóbal MendozaprezidentVenezuely
6. srpen1813 –7. červenec1814		-
-prezidentVenezuely
15. únor1819 –17. prosinec1819		José Antonio Páez
funkce zřízenaprezidentBolívie
12. srpen1825 –29. prosinec1825		Antonio José de Sucre
José Bernardo de TagleprezidentPeru
17. únor1824 –29. leden1827		Andrés de Santa Cruz
PrezidentiPeru

José de San Martín(1821–1822) •Francisco Xavier de Luna Pizarro(1822) •José de la Mar(1822–1823) •José Bernardo de Tagle y Portocarrero(1823) •José de la Riva Agüero(1823) •Antonio José de Sucre(1823) •José Bernardo de Tagle y Portocarrero(1823–1824) •Simón Bolívar(1824–1827) •Andrés de Santa Cruz(1827) •Manuel Salazar y Baquíjano(1827) •José de la Mar(1827–1829) •Antonio Gutiérrez de la Fuente(1829) •Agustín Gamarra(1829–1833) •Francisco Xavier de Luna Pizarro(1833) •Luis José de Orbegoso(1833–1836) •Pedro Pablo Bermúdez(1833–1834) •Felipe Santiago Salaverry(1835–1836) •Andrés de Santa Cruz(1836–1838) •Agustín Gamarra(1838–1841) •Manuel Menéndez(1841–1842) •Juan Crisóstomo Torrico(1842) •Juan Francisco de Vidal(1842–1843) •Justo Figuerola(1843) •Manuel Ignacio de Vivanco(1843–1844) •Domingo Nieto(1843–1844) •Ramón Castilla(1844) •Domingo Elías(1844) •Manuel Menéndez(1844) •Justo Figuerola(1844) •Manuel Menéndez(1844–1845) •Ramón Castilla(1845–1851) •José Rufino Echenique(1851–1855) •Ramón Castilla(1855–1862) •Miguel de San Román(1862–1863) •Ramón Castilla(1863) •Pedro Diez Canseco(1863) •Juan Antonio Pezet(1863–1865) •Mariano Ignacio Prado(1865) •Juan Antonio Pezet(1865) •Pedro Diez Canseco(1865) •Mariano Ignacio Prado(1865–1868) •Pedro Diez Canseco(1868) •José Balta(1868–1872) •Tomás Gutiérrez(1872) •Francisco Diez Canseco(1872) •Mariano Herencia Zevallos(1872) •Manuel Pardo(1872–1876) •Mariano Ignacio Prado(1876–1879) •Nicolás de Piérola(1879–1881) •Francisco García Calderón(1881) •Lizardo Montero Flores(1881) •Andrés Avelino Cáceres(1881–1882) •Miguel Iglesias(1881–1882) •Antonio Arenas(1885–1886) •Andrés Avelino Cáceres(1886–1890) •Remigio Morales Bermúdez(1890–1894) •Justiniano Borgoño(1894) •Andrés Avelino Cáceres(1894–1895) •Manuel Candamo(1895) •Nicolás de Piérola(1895–1899) •Eduardo López de Romaña(1899–1903) •Manuel Candamo(1903–1904) •Serapio Calderón(1904) •José Pardo y Barreda(1904–1908) •Augusto B. Leguía(1908–1912) •Guillermo Billinghurst(1912–1914) •Óscar R. Benavides(1914–1915) •José Pardo y Barreda(1915–1919) •Augusto B. Leguía(1919–1930) •Manuel María Ponce Brousset(1930) •Luis Miguel Sánchez Cerro(1930–1931) •Ricardo Leoncio Elías Arias(1931) •Gustavo Jiménez(1931) •David Samanez Ocampo(1931) •Luis Miguel Sánchez Cerro(1931–1933) •Óscar R. Benavides(1933–1939) •Manuel Prado Ugarteche(1939–1945) •José Bustamante y Rivero(1945–1948) •Manuel A. Odría(1948–1950) •Zenón Noriega Agüero(1950) •Manuel A. Odría(1950–1956) •Manuel Prado Ugarteche(1956–1962) •Ricardo Pérez Godoy(1962–1963) •Nicolás Lindley López(1963) •Fernando Belaúnde Terry(1963–1968) •Juan Velasco Alvarado(1968–1975) •Francisco Morales Bermúdez(1975–1980) •Fernando Belaúnde Terry(1980–1985) •Alan García(1985–1990) •Alberto Fujimori(1990–2000) •Valentín Paniagua(2000–2001) •Alejandro Toledo(2001–2006) •Alan García(2006–2011) •Ollanta Humala(2011–2016) •Pedro Pablo Kuczynski(2016–2018) •Martín Vizcarra(2018–2020) •Manuel Merino(2020) •Francisco Sagasti(2020–2021) •Pedro Castillo(2021–2022) •Dina Boluarteová(2022–2025) •José Jerí(od 2025)

Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Portály:Historie |Latinská Amerika |Lidé
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Simón_Bolívar&oldid=24439316“
Kategorie:
Skryté kategorie:
[8]ページ先頭
©2009-2025 Movatter.jp