Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Siang Čung-fa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Siang Čung-fa
Narození1880
Šanghaj
Úmrtí24. června1931 (ve věku 50–51 let)
Šanghaj
Povolánípolitik
Politická stranaKomunistická strana Číny
Některá data mohou pocházet zdatové položky.

Siang Čung-fa (čínsky pchin-jinem Xiàng Zhōngfǎ, znaky zjednodušené 向忠发, tradiční 向忠發; květen18988. ledna1941) bylčínský komunistický politik, od druhé poloviny 20. let jeden z vůdcůKomunistické strany Číny, od roku 1928 ji vedl jakogenerální tajemník, byť nebyl autoritativní osobností a srovnatelný nebo větší vliv měli jeho kolegové vestálém výboru politbyra, předevšímČou En-laj aLi Li-san. Roku 1931 byl zatčenkuomintangskou policií a vzápětí zastřelen.

Život

[editovat |editovat zdroj]

Mládí, dělník, odborář, politik

[editovat |editovat zdroj]

Siang Čung-fa se narodil roku 1879 v chudé rodiněŠanghaji, rodina se brzy přestěhovala do okresuChan-čchuan v provinciiChu-pej. Když mu bylo 14 let, stal se učněm v továrně na zbraně vChan-jangu. Když továrnu zavřeli, našel si práci jako sluha vŤiang-si. O tři roky později ho zaměstnavatel doporučil říční dopravní společnosti veWu-chanu. Plavil se na jejích lodích, o čtyři měsíce později byl povýšen na druhého důstojníka a po dvou letech se stal vrchním důstojníkem. Po několika letech do jiné loďařské společnosti. Tam byl díky své gramotnosti a aktivitě v dělnickém hnutí zvolen odborovým předákem. V roce 1921 se stal místopředsedou odborové organizace společnosti a vstoupil doKomunistické strany Číny.

BěhemSeverního pochodu obsadila armádaKuomintangu části provincie Chu-pej a táhla směrem na Wu-chan. Siang a jeho kolegaSü Paj-chao založili odborový svaz provincie Chu-pej a mobilizovali dělníky ke stávkám proti místním vojevůdcům , čímž výrazně pomohli kuomintangské armádě. Poté, co se ústředí komunistů přesunulo do Wu-chanu, byl Siang za své zásluhy naV. sjezdu KS Číny v květnu 1927 zvolen členemjejího ústředního výboru. Siang tehdy patřil mezi nejvýznamnější dělnické aktivisty spolu seSu Čao-čengem,Wang Che-poem aTeng Pchejem.

První sjednocená fronta se potýkala s občasnými konflikty mezi Kuomintangem a komunisty. Siang vyjadřoval svou nespokojenost s Kuomintangem přímo, na rozdíl od kompromisnějšího postoje tehdejšího stranického vůdceČchen Tu-sioua. Siangův rozhodný postoj udělal dojem naKominternu, která v červenci 1927 odsoudila ústřední orgány KS Číny s tím, že v jejich kompromisní politice ve vztahu ke Kuomintangu jsou známky oportunismu. S tím, že požadoval zvýšení vlivu dělnických a rolnických vůdců v komunistické straně. Tento názor více odpovídal Siangovu tvrdému postoji.

V důsledku neúspěchu a rozpadu První jednotné fronty (a masakrech komunistů v oblastech ovládaných pravým křídlem Kuomintangu) na konferenci vedení strany v srpna 1927 byl odvolán dlouholetý vůdce strany Čchen Tu-siou. V srpnu 1927 bylo sestaveno nové vedení strany, devítičlenné prozatímní politbyro v čele sČchü Čchiou-pajem, Siang se stal jedním z jeho členů. V říjnu 1927 Siang odjel do Sovětského svazu jako vedoucí delegace KS Číny. Jeho zkušenosti a porozumění dělnickému hnutí v Číně mu v Kominterně zajistily prestiž. Východnímu oddělení Kominterny pomáhal řešit čínské záležitosti, například uklidnění protestů čínských studentů na moskevskéSunjatsenově univerzitě.

Vůdce komunistické strany

[editovat |editovat zdroj]

V červnu 1928 u Moskvy proběhlVI. sjezd KS Číny. Siang na tomto sjezdu napadl jak levičáctví Čchü Čchiou-paje, tak pravičáctvíČang Kuo-tchaoa, zatímco sebe prezentoval jako ortodoxního představitele čínské revoluce. Na sjezdu bylznovuzvolen do ÚV a, v souladu se snahou Kominterny o posílení zastoupení dělnických kádrů ve vedení strany, také do politbyra a následně byl zvolen igenerálním tajemníkem ústředního výboru, tedy vůdcem strany.

Po té se Siang vrátil do Šanghaje, aby dohlížel na každodenní práci ústředí KS Číny v čele politbyra, resp. jeho stálého výboru, kde byli nejvýraznějšími postavamiČou En-laj (staral se o organizaci strany, bezpečnost a vojenství) aCchaj Che-sen (vedl propagandu a ideologické otázky), čtvrtým členem bylSiang Jing. V listopadu 1928 Cchaj Che-sena (umírněného, odvolaného do Moskvy) nahradil ve stálém výboruLi Li-san (levý radikál).[1] Siang Čung-fa nebyl autoritativní vůdce, Čou a Li tak převzali většinu praktického vedení strany, nicméně brzy se začali dostávat do konfliktů, když Li Li-san zastával energičtější a radikálnější politiku založenou na očekávaní brzké revoluce, zatímco Čou prosazoval umírněnější strategii. Radikalismu přitom roku 1929 nahrál posun v politice Kominterny ovlivněné vnitropolitickými spory v Sovětském svazu (boj Stalinovy většiny proti „pravé opozici“ Bucharin-Rykov-Tomskij).[1] V Šanghaji se tak Siang snažil zprostředkovat mezi Čouem a Liem a tlumit jejich neshody. I přes diskuze v nejužším vedení strana v letech 1928–1930 výrazně vyrostla a její ozbrojené síly ve venkovských horských regionech několika provincií zesílily ze slabých oddílů (celkem 10–20 tisíc mužů) na relativně silné bojové svazky (celkem 60–80 tisíc mužů).[1]

Na jaře 1930 Čou En-laj kvůli rozdílným názorům s Li Li-sanem na postup strany odjel ze Šanghaje do Moskvy a Li Li-san pak prakticky převzal kontrolu na stranickým ústředím. V přesvědčení, že revoluce v Číně přichází, přikázal v červenci 1930 nyní relativně silným svazkůmčínské Rudé armády sestoupit z hor a začít dobývat města v nížinách. Na několik dní se rudým vojskům podařilo dobýtČchang-ša, hlavní město provincieChe-pej, ale zakrátko z něho byla vyhnána a následujících pokusech o jeho znovudobytí utrpěli komunisté velké ztráty a v září 1930 byli nuceni se stáhnout do hor.[1]

Na neúspěch Li Li-sanovy strategie (a v neposlední řadě na jeho výzvy k zapojení Sovětského svazu do bojů v Číně, což vzbudilo velké znepokojení ve vedení Sovětského svazu) Kominterna reagovala ostrou kritikou a do Číny vyslala Čou En-laje a Čchü-čchiou-paje k nápravě stranické politiky. Ti v srpnu 1930 přijeli do Šanghaje a na zasedání ÚV v září 1930 prosadili odmítnutí Li Li-sanova radikalismu jako takticky chybného (ale celkově jeho politiku neodsoudili)[2] a odsunuli Li Li-sana ze stálého výboru politbyra. Siang Čung-fa zůstal v čele strany s Čou En-lajem, Siang Jingem a Sü Si-kenem ve stálém výboru, přičemž velký vliv měl i Čchü-čchiou-paj. Kominterna s tím nebyla spokojená, přikázala Li Li-sanovi odjet do Moskvy (odjel koncem listopadu 1930) a v lednu 1931Pavel Mif, nový vedoucíDálněvýchodního byra Kominterny (skupiny představitelů Kominterny v Šanghaji, která bezprostředně dohlížela na vedení KS Číny), na zasedání ÚV prosadil odsouzení Li Li-sanovy politiky jako chybné levičácké linie.[2] Odsouzena byla i pravá skupina oponentů Li Li-sana kolem stranických a odborových funkcionářů v Ťiang-si a Šanghaji (Che Meng-siung,Luo Čang-lung a další), a opět reorganizováno vedení. V čele strany pak stál Siang Čung-fa s Čou En-lajem (organizace, vojenství, bezpečnost) a Mifovým studentem z moskevské Sunjatsenovy univerzityWang Mingem (ideologie, propaganda).[2]

V dubnu 1931 kuomintangská policie zatkla kandidáta politbyraKu Šun-čanga, který pod vedením Čou En-laje zodpovídal za bezpečnost vedení strany. Ku pod tlakem mučení začal vypovídat, což vedlo k vlně zatýkání komunistů, v červnu 1931 tak byl zatčen i Siang Čung-fa. Z obavy, že se komunisté pokusí o jeho vysvobození, byl zakrátko zastřelen.

Reference

[editovat |editovat zdroj]
  1. abcdYANG, Benjamin.From revolution to politics: Chinese communists on the long march. New York: Routledge, 2021.ISBN 0-8133-7672-6. S. 47–52. (anglicky) [Dále jen Yang]. 
  2. abcYANG, Benjamin. Complexity and Reasonability: Reassessment of the Li Lisan Adventure.The Australian Journal of Chinese Affairs. Jan. 1989, čís. 21, s. 111–141. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
Člen vedeníKomunistické strany Číny
5. politbyro ÚV KS Číny (květen 1927 – červenec 1928)
politbyro od května 1927
členové politbyra
stálý výbor
(do července 1927)

Čchen Tu-siou(do července 1927 generální tajemník ústředního výkonného výboru)Cchaj Che-senČang Kuo-tchaoČou En-laj(prozatímní člen stálého výboru, do června 1927)

od června 1927 i

Li Wej-chanČchü Čchiou-paj(v červnu 1927 člen stálého výboru)Tchan Pching-šan(od června 1927 člen stálého výboru)Li Li-sanČou En-laj(do června 1927 prozatímní člen stálého výboru)

kandidáti politbyra
prozatímní stálý výbor
(červenec – srpen 1927)
prozatímní politbyro od srpna 1927
členové
stálý výbor

Čchü Čchiou-paj(předseda prozatímního politbyra)Su Čao-čengLi Wej-chan

od listopadu 1927 i

Čou En-lajLuo I-nung(zatčen a zabit v dubnu 1928)

od února 1928 i
od května 1928 i

Siang Čung-faLuo I-nung(od listopadu 1927 člen stálého výboru)Ku Šun-čangWang Che-po(do října 1927)Pcheng PchajŽen Pi-š’(od května 1928 člen stálého výboru)

kandidáti

Teng Čung-siaČou En-laj(od listopadu 1927 člen politbyra a stálého výboru)Mao Ce-tung(do listopadu 1927)Pcheng Kung-ta(do listopadu 1927)Čang Tchaj-lej(padl v prosinci 1927)Čang Kuo-tchao(do listopadu 1927)Li Li-san

• →6. politbyro
6. politbyro ÚV KS Číny (červenec 1928 – červen 1945)
politbyro po 1. zasedání ÚV v červenci 1928
členové
členové stálého výboru

Siang Čung-fa(generální tajemník ÚV)Čou En-lajSu Čao-čengSiang JingCchaj Che-sen

kandidáti
kandidáti stálého výboru
politbyro po změnách na zasedání politbyra v listopadu 1928
členové
členové stálého výboru

Siang Čung-fa(generální tajemník ÚV)Čou En-lajLi Li-sanSu Čao-čeng(zemřel v únoru 1929)Siang JingJang Jin(zatčen a zabit v srpnu 1929)

Čchü Čchiou-pajČang Kuo-tchaoPcheng Pchaj(zatčen a zabit v srpnu 1929)

kandidáti
kandidáti stálého výboru
politbyro po 3. zasedání ÚV v září 1930
členové
členové stálého výboru

Siang Čung-fa(generální tajemník ÚV)Čou En-lajSiang Jing

kandidáti
členové stálého výboru

Sü Si-ken(od října 1930)

kandidáti stálého výboru

Sü Si-ken(do října 1930)

politbyro po 4. zasedání ÚV v lednu 1931
členové
členové stálého výboru

Siang Čung-fa(generální tajemník ÚV; zatčen a zabit v červnu 1931)Čou En-lajČang Kuo-tchaoWang Ming(od února 1931)

kandidáti stálého výboru

Sü Si-ken(zatčen v září 1932)Čchen JüLu Fu-tchan

Siang JingŽen Pi-š’Wang Ming(od února 1931 člen stálého výboru)

kandidáti

Kuan Siang-jingLuo Teng-sien(zatčen a zabit v srpnu 1933)Wen Jü-čcheng(do května 1931)Ku Šun-čang(zatčen v dubnu 1931)Mao Ce-tungWang Kche-čchüan(vyloučen ze strany koncem ledna 1931)Liou Šao-čchi

prozatímní politbyro od září 1931
členové
stálý výbor

Čchin Pang-sien(pověřen celkovým řízením ÚV)Čang Wen-tchienLu Fu-tchan(zatčen v lednu 1933)

Kchang ŠengČchen JünLi Ču-šeng(zatčen v červnu 1934)Liou Šao-čchiChuang Pching(zatčen v prosinci 1932)Wang Jün-čcheng(zatčen v únoru 1933)

politbyro po 5. zasedání ÚV v lednu 1934
členové
ústřední sekretariát

Čchin Pang-sien(do února 1935 pověřen celkovým řízením ÚV)Čou En-lajČang Wen-tchien(od února 1935 pověřen celkovým řízením ÚV)Čchen Jün(člen ústředního sekretariátu do června 1935)Siang Jing(člen ústředního sekretariátu do října 1934)

od ledna 1935 i
od února 1935 i

Čang Kuo-tchaoŽen Pi-š’Wang MingKchang ŠengČu TeMao Ce-tung(člen ústředního sekretariátu od ledna 1935)Ku Cuo-lin(zemřel v květnu 1934)Čchen Jün(do června 1935 člen ústředního sekretariátu)Siang Jing(do října 1934 člen ústředního sekretariátu)

od srpna 1935 i
od ledna 1936 i
kandidáti

Wang Ťia-siang(člen politbyra a ústředního sekretariátu od února 1935)Liou Šao-čchiKuan Siang-jingTeng FaKchaj Feng

politbyro po zasedání politbyra v prosinci 1937
členové
ústřední sekretariát
sekretariát od prosince 1937
od března 1940 i
pracovní konference sekretariátu od srpna 1941
sekretariát od března 1943

Mao Ce-tung(předseda sekretariátu a politbyra)Liou Šao-čchiŽen Pi-š’

Čou En-lajWang Ťia-siang(od srpna 1941 do března 1943 člen pracovní konference sekretariátu)Čchin Pang-sienSiang Jing(padl v lednu 1941)Čang Kuo-tchao(v dubnu 1938 přešel ke Kuomintangu a odvolán)Žen Pi-š’(člen ústředního sekretariátu od března 1940)Ču TePcheng Te-chuajČang Wen-tchien(do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu)Wang Ming(do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu)Čchen Jün(do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu)Kchang Šeng(do srpna 1941 člen ústředního sekretariátu)Teng Fa

kandidáti

Liou Šao-čchi(člen ústředního sekretariátu od března 1943)Kchaj Feng(od srpna 1941 do března 1943 člen pracovní konference sekretariátu)

předsednictvo sedmého zasedání ÚV od května 1944
členové

Mao Ce-tung(předseda ÚV a předsednictva)Ču TeLiou Šao-čchiŽen Pi-š’Čou En-laj

5. politbyro ← • →7. politbyro
Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Portály:Čína |Lidé |Politika
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Siang_Čung-fa&oldid=23885731
Kategorie:
Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2025 Movatter.jp