Třebaže ostrovy byly známy již vestředověkuarabským kupcům a na počátku16. století zde jako první Evropané přistáliPortugalci, zůstávaly dlouho bez trvalého osídlení. Teprve v polovině18. století zdeFrancie zřídila kolonii, nazvanou podle tehdejšího ministra financíJeana Moreaua de Séchelles. Vzhledem ke strategické poloze při námořní cestě doIndie začali o ostrovy usilovatBritové. Ti se Seychel zmocnili zanapoleonských válek a do jejich držení ostrovy přešlyPařížským mírem roku1814. Britové zde po napoleonských válkách zrušili otroctví. Na oslavu tohoto aktu byla na předměstí Victorie postavena socha muže, jenž symbolicky přetrhává své řetězy.[2] Ostrovy byly dlouho spravovány zMauricia a teprve v roce1903 vyčleněny jako samostatná kolonie. Roku1976 získaly Seychely nezávislost jako republika v rámciBritského společenství národů.
Seychelská vlajka má poměr stran 1:2 a tvoří ji pět paprsků vycházejících z levého dolního rohu (dlevexilologického názvosloví z dolního rohu) v barvách (po směru hodinových ručiček) modré, světle žluté, tmavě červené, bílé a zelené.[3][4]
Seychelský státní znak je tvořen štítem s ostrovní krajinou. Předpalmou seychelskou je na trávníku seychelskýendemit,želva obrovská. V pozadí je na moři dvoustěžník s plnými plachtami, za ním pak další ostrovy. Štít přidržují dvě ryby rodu Histiophorus (plachetníkovití) a korunuje ho přilba se stříbrně-modro-červenýmipřikryvadly a stejnobarevnoutočenicí. Nad ní jsou dvě modré a mezi nimi jedna stříbrná vlna a nad ní ptákFaeton žlutozobý. Pod štítem je zlatá stuha s latinskýmmottem FINIS • CORONAT • OPUS (českyKonec korunuje dílo).[4]
Seychelská republika se rozkládá jižně odrovníku na 115 malých ostrovech, rozesetých v několika skupinách na ploše zhruba 1100 krát 800 km severovýchodně odMadagaskaru. Ostrovy jsou dvojího druhu – vlastní Seychelské ostrovy nebo téžVnitřní ostrovy (Mahé,Praslin,La Digue,Silhouette aj.), ležící na severovýchodě státu, jsou tvořeny masivnímižulovými skalisky, zatímco ostatek souostroví, souhrnně označovaný jakoVnější ostrovy, představují ploché korálovéatoly (Amiranty,Coetivy,Providence,Farquhar aAldabry). Obydleno je 33 ostrovů, přičemž ⅘ obyvatelstva se soustřeďují na největším ostrověMahé, kde leží i hlavní městoVictoria. Na Vnějších ostrovech, které představují téměř polovinu plochy země, ale postrádajívodní zdrojepitné vody, žijí zde pouze 2 % seychelského obyvatelstva.
Seychely se těší poměrně stálému tropickémupodnebí s průměrnými denními teplotami mezi 24 a 30 °C a hojnému množstvísrážek (průměrné roční úhrny činí kolem 3000 mm). Srážky jsou časté zejména během zimní sezóny, v letních měsících převažuje sucho. Ačkoliv vzhledem k blízkosti rovníku Seychely leží mimo oblast obvyklého výskytutropických bouří, bouře od prosince do března v jiných oblastech indického oceánu mohou způsobit šedivé a větrné dny. Nejtepleji bývá v březnu až dubnu, relativně nejchladnějším obdobím roku je pak léto od července do srpna.[5]
Ostrovy (zvláště Vnitřní) jsou dosud zčásti pokryty hustým tropickýmlesem a pro svou odlehlost od pevniny jsou domovem mnohaendemických živočichů a rostlin. Vědecká studie, vypracovaná v 90. letech, udává jako endemické „přinejmenším“ 75 druhů kvetoucích rostlin, 15 druhů ptáků, 3 druhy savců, 30 druhů obojživelníků a plazů a několik stovek druhů bezobratlých. V tomto směru vyniká zejména atolAldabra, na němž žije největší světová populaceobřích želv (150 až 180 tisíc jedinců), a který byl roku1982 prohlášen zasvětové přírodní dědictvíUNESCO. Dalším unikátním symbolem země je palmaLodoicea seychelská (Lodoicea maldivica) s obřími plody, vážícími kolem 20 kg. Také háj 4000 těchto stromů veVallée de Mai na ostrověPraslin je od roku1983 zapsán na seznam světového dědictví. Seychelská vláda vynakládá velké úsilí na uchování místní přírody; 42 % rozlohy země pokrývajínárodní parky apřírodní rezervace.
Seychely jsou poměrně blahobytnou zemí. Nejdůležitější zdroj příjmů představujeluxusníturistický ruch. Ročně stráví na Seychelách dovolenou zhruba 150 tisíc zahraničních hostů. Dalším významným hospodářským odvětvím je lov a zpracování ryb, zvláštětuňáků. Na Seychelách se nachází jedna z největších tuňákových konzerváren na světě. Zemědělsky země již není soběstačná, velká část potravin se dováží, naopak důležitými vývoznímikomoditami jsoukokosové ořechy,palmová vlákna,kopra,skořice avanilka. Dlouhodobými problémy jsou nadhodnocený kurs místní měny, vysoká závislost na dovozu zboží a surovin a také velký schodek veřejných financí.
.jpg)
.svg)
