Běhemprvní světové války bylo území pod nadvládou Bulharů, ale po skončení války se vrátilo pod srbskou správu jako součást nově vznikléhoKrálovství Srbů, Chorvatů a Slovinců. Běhemdruhé světové války byla Makedonie opět ovládána Bulharskem a v roce 1945 bylo území vytvořenésocialistické republiky ustanoveno jako součástkomunistické Jugoslávie, ve které zůstalo až do svého mírového odtržení v roce 1991. V roce 1993 se země stala členemOrganizace spojených národů, ale v důsledkusporu s Řeckem o název „Makedonie“ byla přijata pod prozatímním názvem „Bývalá jugoslávská republika Makedonie“. V roce 2018 byl spor vyřešendohodou, že se země přejmenuje na „Republiku Severní Makedonie“, která vstoupila v platnost v únoru 2019.
Jméno země pochází z řeckého Μακεδονία (Makedonia),[7][8]království (později region), pojmenovaného po starověkých Makedoncích. Jejich jméno, Μακεδόνες (Makedónes), pochází původně odstarořeckého přídavného jménamakednós, což znamená vysoký[9], které sdílí stejný kořen jako jméno μάκρος (Makros), což znamená "délka", jak ve starořečtině, tak i v moderní řečtině.[10] Původně se věřilo, že jméno znamená "horal" nebo "ty vysoké",[8][11][12] možná kvůli odkazu na fyzický charakter starých Makedonců a jejich hornatou zemi.
O oficiální název samostatného státu (Makedonie aMakedonská republika) se od 90. let 20. století do 10. let 21. století vedly spory z důvodu protestů Řecka, proto se země v Organizaci spojených národů (od dubna 1993) a v dalších mezinárodních organizacích, ve kterých byloŘecko již předrozpadem Jugoslávie, provizorně nazývala Bývalá jugoslávská republika Makedonie,makedonskyПоранeшна југославенсҝа републиҝа Македонија;Poranešna Jugoslovenska Republika Makedonija – PJRM), českyBývalá jugoslávská republika Makedonie, anglickyFormer Yugoslav Republic of Macedonia (FYROM), francouzskyex-république yougoslave de Macédonie, španělskyla ex República Yugoslava de Macedonia.
V první polovině ledna roku 2018 se obě dvě země v otázce hledání dohody významně posunuly kupředu, když se neoficiálně shodly, že bude zvolen jeden z pěti názvůRepublika Nová Makedonie,Nová Makedonie,Horní Makedonie, Vardarská Makedonie neboMakedonie (Skopje).[13] Nakonec ovšem v červnu 2018 podepsaly Řecko a Makedoniedohodu o novém názvu makedonského státuSeverní Makedonie (makedonskyСеверна Македонија), plným názvemRepublika Severní Makedonie (makedonskyРепублика Северна Македонија). Dohodu v lednu 2019 schválily parlamenty obou zemí, v Makedonii kvůli tomu došlo i ke změně ústavy.[14] Oficiální přejmenování proběhlo v únoru 2019,[15] od února 2019 se v Organizaci spojených národů používá nový název země.[16] V České republice se od února 2019 používá oficiální název Republika Severní Makedonie, zkráceně Severní Makedonie, starší podoby názvu se používat nesmí.[17]
Prvním státním útvarem na území dnešní Severní Makedonie bylo královstvíPeonie.[18] Etnické jádro tvořili dle všehoThrákové, ale působili zde iDardanové (na severozápadě) a některéilyrské kmeny. Dardanové založili osaduScupi, nedaleko dnešníhoSkopje. Na konci 6. století př. n. l. Peonii ovládliachaimenovštíPeršané, po jejich vyhnání Řeky v roce 479 př. n. l. byla snad značná část Peonů deportována do Asie. Peonie ležela severně od starověkéhoMakedonského království. Jeho králFilip II. Makedonský v letech 355–354 př. n. l. využil smrti peonského krále Agise a Peonii anektoval, přesněji její jižní část. Pohlcené území začalo být nazýváno Makedonská Peonie. Filipův synAlexandr Veliký dobyl takřka celý zbytek Peonie a začlenil ji plně do své říše.[19] Památkou na tuto éru je například starověké městoHeraclea Lyncestis (jih dnešníBitoly).[20] O tom, zda Alexandra Makedonského považovat za velikána dějin současného makedonského státu, se vedou poměrně vášnivé spory.[21][22]
V roce 280 př. n. l. Peonii zpustošiliKeltové, vedeníBrennosem.[23] Po této invazi začala v regionu narůstat politická a vojenská role Dardanů, kteří nakonec Peonii pohltili. AžFilip V. Makedonský ji znovu začlenil do Makedonie roku 217 př. n. l.
Římané celou Makedonii dobyli v roce 168 př. n. l. a roku 146 př. n. l. založiliprovincii Makedonie.[24] Rozdělili ji na dvě části, ta severnějšíMacedonia Salutaris („zdravá Makedonie“, známá také jakoMacedonia Secunda, „druhá Makedonie“) zahrnovala i celou bývalou Peonii a tedy dnešní území Severní Makedonie. Jejím hlavním městem byloStobi (jeho ruiny leží nedaleko dnešníhoGradska).[25][26] Ze Scupi se stala kolonie římských legionářů a zvláště za císařeDomitiana (81-96) centrum romanizace celé oblasti.[27][28] Zničeno a opuštěno bylo město po zemětřesení v roce 518. Pro další kulturní vývoj území bylo důležité, že na rozdíl od jižnějších oblastí, v této části Makedonieřečtinu vytlačilalatina (viz téžJirečkova linie).
Území dnešní Severní Makedonie bylo v 6. a7. století osídlenoSlovany. Kontrolu nad nimi získali panovníciprvní bulharské říše, především za vlády chánaPresjana (836–852). Slovanské kmeny v oblasti Makedoniekonvertovaly kekřesťanství kolem 9. století za vládyBorise I. Ve městěOchrid, které leží na území dnešní Severní Makedonie, vznikla a působila významnáOchridská literární škola, která se stala hlavním kulturním centrem říše. Založená byla v roce 886Klimentem Ochridským (přišlým zVelké Moravy), na příkaz Borise I.[29][30][31] Podílela se na šířenícyrilice po celém Balkánu.[32] Makedonská literatura je díky ní nazývána nejstarší literaturou bývalé Jugoslávie.[33][34] Kliment byl žákemCyrila a Metoděje a návrat jejich dědictví do Makedonie byl symbolickým, neboť právě na základě nářečí makedonských Slovanů vypracovali věrozvěsti svůj umělý jazykstaroslověnštinu, již pak přinesli na Velkou Moravu a založili na ní první slovanské písemnictví.
Když se Bulhaři dostali pod tlakByzantinců, muselo být na makedonské území přesunuto celé jádro říše – hlavním městem se staloSkopje a poté Ochrid. Bulharská říše však byzantskému tlaku nakonec neodolala a v roce 1014 ji byzantský císařBasileios II. ovládl. Dnešní Severní Makedonie byla zahrnuta do nové provincie zvanéThema Boulgarias. Na počátku 13. století znovu získala kontrolu nad regionem oživená bulharská říše. Sužována politickými obtížemi ale nevydržela a region se dostal znovu pod byzantskou nadvládu na počátku 14. století. Poté se Makedonie stala součástíSrbské říše. Za vlády caraŠtěpána Dušana získala roli centra říše a Skopje se stalo hlavním městem.[35]
Když se na konci 14. století Srbská říše rozpadla, jedním z nástupnických států se staloPrilepské panství, jež se nacházelo zhruba v hranicích dnešní Makedonie. Mělo jen jediného vládce, a to králeMarka Mrnjavčeviće (synaVukašina Mrnjavčeviće, který vedl sjednocené Balkánce vbitvě u řeky Marica) v letech 1371–1395.[36][37] Marko se stal polomýtickým hrdinou mnoha pověstí a lidových písní.[38] Sídlo státu bylo vPrilepu. I za krátkou dobu své existence si vytvořil silnou kulturní tradici, zejménaikonografické malby.[39] Po bitvě u Roviny v roce 1395, v níž Marko padl, ale panství ovládliOsmani. Skopje padlo již roku 1392.
Turecká vláda trvala až do 20. století. Během ní se snažiliTurci obyvatelstvoislamizovat, což se jim podařilo jen zčásti (dodnes je v zemi 33 %muslimů). Trvale se změnil vzhled makedonských měst, neboť osmanské zákony zakazovaly, aby křesťanské budovy byly vyšší než ty islámské. Panoramatům měst jako Üsküp (Skopje) či Manastır (Bitola) tak začaly dominovatminarety. Makedonie se stala součástíejáletuRumélie (tureckyRumeli). Ten se postupně zmenšoval, takže se správní středisko nakonec přesunulo do dnešní makedonské Bitoly, tehdy nazývané Manastır. Od roku 1836 byla Bitola oficiálním hlavním městem ejáletu. Rumélie byla zrušena až roku 1867, pak se území rozpadlo na menší tzv. vilájety.
Různé národy (Řekové,Srbové,Bulhaři aAlbánci), které v zemi žily, postupně začaly organizovat protiosmanský odboj. Bohužel se často neshodovaly ve jménu kterého národa a jakého nového státního uspořádání tak činit, což je zdroj mnoha sporů a nedorozumění, jež trvají dodnes.[40] Někteří aktivisté žádali přičlenění k nově vzniklémuBulharsku, ale tato snaha neuspěla, jelikož bylo příliš vzdálené.[41] Přesto poberlínském kongresu z roku 1878 došlo k určitému otevření Makedonie Bulharsku – hlavně v oblastiobchodu – ačkoliv zůstávala stále pod osmanskou vládou.
Rozhodující odbojovou organizací se nakonec stalaVnitřní makedonská revoluční organizace (VMRO), jež vznikla roku 1893.[42] V roce 1903anarchistické křídlo VMRO provedlo sérii bombových útoků. Osmanské bezpečnostní síly reagovaly protiúderem, ve kterém byl zabit tehdejší předseda organizace,Goce Delčev. To vedlo v srpnu 1903 k vypuknutíilindenského povstání, jehož výsledkem byl vznik tzv.Kruševské republiky (sNikolou Karevem v čele), která ale brzy padla pod tlakem Osmanů. VMRO byla následně velmi oslabena a rozpadla se na několik frakcí, z nichž některé se uchýlily i kterorismu (jehož obětí se posléze stal mj. jugoslávský králAlexandr I.).[43] O hodnocení VMRO a její činnosti se vede dodnes silný ideologický boj. Pro Srby, Turky a Řeky to byla vždy nepřátelská síla, hlásí se k ní Bulhaři a Makedonci. Neshodují se však v tom, jaký byl cíl organizace. Bulhaři zdůrazňují, že většina bojovníků VMRO se cítila být Bulhary. Makedonci zdůrazňují, že jasně deklarovaným cílem VMRO byl vznik nezávislého makedonského státu. Vůdci ilindenského povstání jsou proto v Severní Makedonii oslavováni jako národní hrdinové. Jména revolucionářů jako Goce Delčev,Pitu Guli,Dame Gruev čiJane Sandanski byla zahrnuta i do textu státní hymny. Hlavní státní svátek Severní Makedonie, Den republiky, se slaví 2. srpna, tedy v den vypuknutí ilindenského povstání. Proti tomu část bulharských politiků dodnes popírá, že by existoval samostatný makedonský národ oddělený od bulharského, či tvrdí, že jde o umělý a pozdní "jugoslávský konstrukt".[44][45]
Roku1913 běhembalkánských válek byla celá historická Makedonie konečně zbavena turecké nadvlády a rozdělena meziBulharsko,Řecko,Srbsko aAlbánii. Většinu území dnešní Severní Makedonie (tehdy obvykle nazývanéhoVardarská Makedonie) ovládli Srbové. Zahájili násilnou kampaň za odstranění bulharštiny, ale i makedonských dialektů. VMRO spolu s místními albánskými skupinami v reakci zorganizovaly v září 1913ochridsko-debarské povstání, pod vedením proalbánsky naladěnéhoPetara Čauleva.[46] Srbové k jeho potlačení nasadili 100 tisíc vojáků. Přes 25 000 Albánců poté uprchlo do Albánie a 30 000 pravoslavných doBulharska.
Běhemprvní světové války byla většina dnešní Severní Makedonie okupována Bulharskem. To okamžitě zahájilo politiku bulharizace regionu a jeho obyvatelstva. Směl se používat výhradně bulharský jazyk, srbská cyrilice byla zakázána, srbští kněží byli zatčeni a deportováni, srbsky znějící jména musela být změněna na bulharská, srbské knihy odebrány ze škol i knihoven a veřejně ničeny. Dospělí nebulharští muži byli posláni do pracovních táborů nebo nuceni vstoupit do bulharské armády, zástupci srbské inteligence byli deportováni nebo popraveni.
Bulharsko, jako součást tzv.ústředních mocností, však válku prohrálo a po jejím konci se tak makedonské území vrátilo pod kontrolu Bělehradu, přesněji stalo se součástíKrálovství Srbů, Chorvatů a Slovinců (od roku 1929 zvaného Jugoslávie). Spirála represí se zase otočila a bulharizaci nahradila násilná srbizace, provázená i kolonizací, tedy programem osidlování srbskými přistěhovalci. VMRO odpověděla partyzánským bojem i zavražděním jugoslávského krále roku 1934. Atentát spáchal člen VMROVlado Černozemski vMarseille.[47][48] VMRO žádala samostatnou Makedonii a tento plán začala podporovat iKominterna, mezinárodní ústředí komunistického hnutí. Její rezoluce z roku 1934 je prvním mezinárodním dokumentem, který hovoří o makedonském národě a makedonském jazyce.[49]
V rámci jugoslávského soustátí zprvu neměla Makedonie autonomii a byla součástí Srbska. Roku 1929 došlo v království k převratu, dosavadní členění respektující předchozí historické celky bylo nahrazeno systémembánovin a území dnešní Severní Makedonie se stalo součástíVardarské bánoviny. Za druhé světové války byla většina území dnešní Severní Makedonieanektována od dubna1941 do9. září1944Bulharskem, západní oblasti byly29. června1941 anektoványItálií a začleněny doAlbánie. Dne8. září1943 obsadilaněmecká vojska oblasti předtím obsazené Itálií a9. září1944 také oblasti obsazené Bulharskem; obě části okupovala do19. listopadu1944. V období od září 1944 do 20. října 1944 byloKumanovo s okolím přičleněno k Albánii.
Bulhaři na okupovaných územích pod německým tlakem rozprášiližidovskou komunitu, zejména tu největší z Bitoly. Její příslušníci byli bez jediné výjimky zavražděni vevyhlazovacím táboře Treblinka.[50] Podobné represe vedli k tomu, že levicově orientovaní Makedonci se počali přiklánět kTitovu projugoslávskémupartyzánskému hnutí, ačkoli makedonští komunisté pod vedenímMetody Šatorova zaujali probulharský postoj. Titova koncepce zvítězila a Makedonie zůstala po válce součástí jugoslávské federace. Postoj museli pod tlakemStalina, který snil o velké balkánské federaci, změnit i bulharští komunisté. Nová komunistická vláda pod vedenímGeorgiho Dimitrova v roce 1946 poprvé uznala existenci samostatného makedonského národa a jazyka. Později ale využilaroztržky Tito-Stalin a opět svůj postoj revidovala.
Makedonie získala v rámci socialistickéJugoslávie nezávislé postavení –30. dubna1945 byla vyhlášena Lidová republika Makedonie, jakožto šestá republika federace.7. července1963 byla přejmenovaná na Socialistickou republiku Makedonii. Klíčovými Titovými muži v Makedonii byliMetodija Andonov-Čento aLazar Koliševski.[51] Zejména Koliševski silně podporoval formování nezávislé makedonské identity a jazyka. Nechal vypracovat i reformu abecedy, jíž se makedonština vzdálila bulharštině. Reforma vycházela z idejíKrste Misirkova, který jako první, již roku 1903, definoval Makedonce jako nezávislý národ. Po Titově smrti v roce 1980 Koliševski krátce zastával i funkci prezidenta Jugoslávie.
Na jaře 1990 byl v zemi zaveden politickýpluralismus.[52] Z prvních svobodných prezidentských voleb vyšel jako vítěz zkušený politikKiro Gligorov, jenž vládl od ledna 1991 do roku 1999.[53] V souvislosti s rozpadem Jugoslávie vyhlásilaSocialistická republika Makedonie 25. ledna 1991 svrchovanost v rámci SFRJ a 7. června 1991 změnila název na Republika Makedonie. 8. září 1991 proběhlo referendum, v němž se 96,4% hlasujících vyslovilo pro odtržení od Jugoslávie.[54] Nezávislost Makedonie byla prohlášena 15. září 1991.[55] Jako první nový stát uznalo Bulharsko.
Makedonie získala nezávislost bez války, jako jediná z jugoslávských zemí. Po vyhlášení nezávislé Makedonie ale zpochybnilo legitimitu nového státuŘecko. Mezinárodně byl proto tento stát uznán teprve v roce 1993, kdy Řecko souhlasilo s kompromisním názvem nového makedonského státu "Bývalá jugoslávská republika Makedonie" (makedonskyPoranešna Jugoslovenska Republika Makedonija, anglickyFormer Yugoslav Republic of Macedonia), pod nímž byla v dubnu 1993 přijata doOSN. Makedonská vláda tento název však nikdy nepoužívala.[56] Dočasný název používalo mezinárodní společenství i po urovnání makedonsko–řeckých vztahů v roce 1995.
Protesty Albánců během etnických nepokojů v roce 2012
Makedonie se dokázala držet stranou všech konfliktů na území bývalé Jugoslávie, teprve v roce 1999 běhemkonfliktu v sousedním Kosovu se dostala do problémů, když se stala dočasným útočištěm pro uprchlíky z Kosova. Do země přišlo 360 000 etnických Albánců, poté makedonská vláda uzavřela hranice.[57] Tato situace vyvolala odstředivé tendence mezi albánskou menšinou v Makedonii, podporované navíc sousední Albánií.[58] V letech2000–2001 v zemi proběhlintenzivní ozbrojený střet mezi makedonskou vládou a albánskými povstalci z Národní osvobozenecké armády, který se dostal až na hranu občanské války.[59][60] Po zprostředkováníNATO aEvropskou unií se spor podařilo zmírnit. Podle podmínek Ochridské mírové smlouvy makedonská vláda přisoudila albánské menšině větší politická a kulturní práva. Albánci se zavázali, že upustí od separatistických požadavků a plně uznají všechny makedonské instituce.[61][62] Situace však zůstala napjatá. V roce 2012 v Makedonii znovu vypukly etnické nepokoje mezi Albánci a Makedonci a k dalšímu konfliktu došlo v květnu 2015.[63]
V červnu 2018 podepsaly Řecko a Makedonie dohodu o novém názvu makedonského státu, zvanouPrespanská dohoda. Dohoda si kladla za cíl ukončitspor o název Makedonie a normalizovat makedonsko–řecké vztahy.[64] Dne 11. ledna 2019 schválil změnu názvu země makedonský parlament[65] a 25. ledna 2019 tak učinil i parlament řecký.[66] Oficiální přejmenování na "Severní Makedonii" proběhlo v únoru 2019, od té doby se tento název používá také na mezinárodních fórech. Nedlouho po schválení dohody oběma parlamenty byly podepsány ratifikační dohody o vstupu Severní Makedonie doNATO a v březnu 2020 se země stala řádným členem aliance.[67]
Již v roce 2004 Makedonie podala přihlášku i do Evropské unie. Proces přijetí zablokovalo Bulharsko, frustrované tím, že nezávislá makedonská národní identita po odchodu Makedonců z Jugoslávie neoslabila, spíše naopak.[44] Situaci se podařilo odblokovat až roku 2022, kdy Severní Makedonie zahájila přístupové rozhovory s EU.[68][69]
Severomakedonská vlajka je tvořena červeným listem o poměru stran 1:2 se žlutým sluncem, které má osově souměrné paprsky dotýkající se okrajů vlajky. Jedná se o grafické znázornění severomakedonské hymny.
Severomakedonský znak je emblém socialistického (sovětského) typu, zobrazující modré makedonské hory tyčící se nad vlnitou řekou. Hory zakrývající zlaté vycházející slunce s osmi paprsky na modré obloze. Kolem dokola je věnec obilných klasů s listytabáku a makovicemi, který je dole převázán stuhou s národními motivy.
Severomakedonská hymna je píseňDenes nad Makedonija (Денес Над Македонија,českyDnes nad Makedonií). Hudbu složil Todor Skalovski. Slova napsal spisovatel Vlado Maleski.
Geografická mapaVelký Korab, nejvyšší hora v Severní Makedonii
Severní Makedonie zaujímá celkovou plochu 25 713 km2. Leží mezi severními zeměpisnými šířkami 40 ° a 43 ° a převážně mezi východními zeměpisnými délkami 20 ° a 23 ° (malá oblast leží východně od 23 °) na aBalkánském poloostrově vjihovýchodní Evropě. Severní Makedonie má celkovou délku hranice asi 748 km, sdílí ji seSrbskem (62 km) na severu, sKosovem (159 km) na severozápadě, sBulharskem (148 km) na východě, seŘeckem (228 km) na jihu aAlbánií (151 km) na západě. Je tranzitní zemí při přepravě zboží z Řecka přes Balkán směrem do východní, západní a střední Evropy a přes Bulharsko na východ. Je součástí větší oblastiMakedonie, do níž patří také oblastřecké Makedonie aBlagoevgradská provincie v jihozápadnímBulharsku.
Severní Makedonie jevnitrozemský stát, který je geograficky jasně vymezen centrálním údolím tvořeným řekouVardar a okrajem podél hranic tvořeným horskými pásmy. Terén je většinou rozeklaný, nachází se meziŠarskými horami a pohořímOsogovo, které rámují údolí řekyVardar.
Tři velká jezera –Ochridské jezero,[pozn. 2]Prespanské jezero aDojranské jezero – leží na jižní hranici, kde se potkává hranice s Albánií a Řeckem. Ochridské jezero je považováno za jedno z nejstarších jezer a biotopů na světě.[70] Z celkové vodní plochy tohoto jezera – 348 km2 – patří zhruba dvě třetiny Severní Makedonii, jedna třetina Albánii.
Oblast Severní Makedonie je seismicky aktivní a v minulosti byla místem ničivých zemětřesení; naposledy v roce 1963, kdy bylo hlavní městoSkopje těžce poškozeno zemětřesením, které zabilo přes 1000 lidí.
V Severní Makedonii se nachází malebná pohoří. Ta patří ke dvěma různýmhorským pásmům. První je planina Šar[71][72], která pokračuje do západní vardar-pelagonské skupiny hor (pohoří Baba,Nidže, Kozuf aJakupica), pásmo je také známo jakoDinárské hory. Druhou oblastí je horský řetězec Osogovo–Belasica, známý také jakoRodopy. Hory patřící do Šar planiny a západního Vardaru/Pelagonie jsou mladší a vyšší než starší horské skupiny Osogovo–Belasica.Velký Korab Nejvyšší horou Severní Makedonie jeVelký Korab (2 764 m n. m.) v Šarských horách, na albánské hranici
V Severní Makedonii je 1100 velkých zdrojů vody. Řeky přináleží ke třemúmořím: Egejského moře,Jadranu aČerného moře.[73]
Egejské úmoří je největší. Zahrnuje 87 % území Severní Makedonie, což je 22 075 km2.Vardar, největší řeka v tomto povodí, odvodňuje 80 % území neboli 20 459 km2. Toto údolí hraje důležitou roli v ekonomice a komunikačním systému země.
ŘekaČerný Drin patří do úmoří Jadranu, které se rozkládá na ploše kolem 3320 km2, tj. asi na 13 % území. Je napájeno vodou z Prespanského a Ochridského jezera.
Úmoří Černého moře je nejmenší, zaujímá plochu 37 km2. Patří do něj severní strana pohoříSkopská Crna Gora. Je zdrojnicí řeky Binačka Morava, která spoluvytváří řekyJižní Moravu aVelká Morava, která se vlévá doDunaje, který teče do Černého moře.
V Severní Makedonii je devět lázeňských měst a středisek: Banište, Banja Bansko, Istibanja, Katlánovo, Kežovica, Kosovrasti, Banja Kočani, Kumanovski Banji a Negorci.
Klima v Severní Makedonii tvoří přechod od středomořského po kontinentální. Léta jsou horká a suchá, zimy mírně chladné. Průměrné roční srážky se pohybují od 500 mm ve východní oblasti po 1700 mm v horách na západě. Země patří do třech hlavních klimatických oblasti: mírné středomořské, horské a mírně kontinentální. Podél údolí řekVardar aStrumica v oblastechGevgelija,Valandovo, Dojran, Strumica aRadoviš je klima mírné středomořské. Nejteplejšími regiony jsouDemir Kapija a Gevgelija, kde teplota v červenci a srpnu často přesahuje 40 °C. Horské podnebí v horských oblastech země se vyznačuje dlouhými zimami se sněhem a krátkými a studenými léty. Jaro je chladnější než podzim. Většina Severní Makedonie má mírnékontinentální podnebí s teplými a suchými léty a relativně chladnými a vlhkými zimami. V zemi je třicet hlavních a řádných meteorologických stanic.
borovice rumelská, makedonská borovice, která se dá najít v Severní Makedonii
Národní park Pelister u Bitoly je známý přítomností endemickéborovice rumelské, stejně jako hostí asi 88 druhů rostlin, které představují téměř 30 % makedonské dendroflory. Makedonské borové lesy v pohoří Pelister patří ke dvěma svazům: borovicové lesy s kapradinami a borovicovými lesy s jalovci. Borovice rumelská, jako specifický jehličnatý druh, jereliktem terciární flóry, a pětijehličková borovice rumelská byla poprvé zaznamenána na Pelisteru v roce 1893.
Do omezeného výskytu stromů v Severní Makedonii patří také makedonské duby, javor klen, plátové vrby, bílé vrby, olše, topoly, jilmy a jasany. V blízkosti bohatých pastvin na Šar Planině, dále v pohoří Bistra a v Mavrovu, roste další charakteristická rostlina – mák. Kvalita husté makové šťávy se měří celosvětově morfinovými jednotkami; zatímco čínskéopium obsahuje osm takových jednotek a je považováno za vysoce kvalitní, indické opium obsahuje sedm jednotek a turecké opium pouze šest, makedonské opium obsahuje celkem 14 morfinových jednotek a je jedním z nejkvalitnějších opií na světě.[74]
Fauna makedonských lesů je bohatá a zahrnuje medvědy, divočáky, vlky, lišky, veverky,kamzíky a jeleny.Rysa lze velmi vzácně najít v horách západní části Severní Makedonie, zatímco jelen žije v okolí městaDemir Kapija. Mezi lesní ptáky patřípěnice,tetřev,tetřívek obecný,orel královský a lesní sova.
Tři přírodní vodní plochy v Severní Makedonii představují samostatnou oblast fauny, což naznačuje dlouhotrvající územní a časovou izolaci. Fauna Ochridského jezera je reliktem z dřívější doby a jezero je všeobecně známo svýmpstruhem letnica, síhem sleďovitým, hřebenatkami, ploticemi, ostroretkami, stejně jako některými druhy slimáků rodu staršího 30 milionů let; podobné druhy lze nalézt pouze vBajkalském jezeře. Ochridské jezero je také uvedeno v zoologických textech jako místo výskytuúhoře říčního a jeho složitého reprodukční cyklu: připlouvá do Ochridského jezera ze vzdálenéhoSargasového moře,[75][76] tisíce kilometrů vzdáleného, a skrývá se v hlubinách jezera po desítky let. Když je sexuálně zralý, úhoř je na podzim poháněn nevysvětlitelnými instinkty, aby se vrátil zpět k místu narození. Tam se rozmnožuje a umírá a nechává své potomky hledat Ochridské jezero, aby znovu zahájili cyklus.[76]
Pastýřský pes zeŠar Planiny,šarplaninec (jugoslávský ovčák), je známý po celém světě.[77][78][79] Je vysoký asi 60 cm a je to statečný a zuřivý bojovník, který může být vyzván k boji s medvědy nebo lupiči při ochraně a obraně stád. Šarplaninec pochází z pastýřského psa starověké řecké oblasti Epirus, molosse, ale v roce 1939 byl uznán jako vlastní plemeno pod jménemIllyrian shepherd a od roku 1956 je znám jakošarplaninec.[77][78][79]
Republika Severní Makedonie je dnes pluralitní parlamentnídemokracií.
Politický systém Republiky Severní Makedonie je určen ústavou přijatou po vyhlášení nezávislosti v roce 1991. V čele republiky je prezident.Prezident Severní Makedonie je volený ve všeobecných a přímých volbách na 5 let. Může být jen jednou znovuzvolen. Podle severomakedonské ústavy je prezident hlavou státu, jeho funkce je však spíše ceremoniální (má nižší pravomoci než premiér). Prezident je vrchním velitelem ozbrojených sil a Státní bezpečnostní rady. Jmenuje guvernéra ústřední banky. Jmenuje z většinové strany pověřence pro sestavení vlády, která je pak volena parlamentem (Sobranje).
Výkonnou a rovněž zákonodárnou moc má vláda, v jejímž čele stojípremiér.
Nejvyšším orgánem zákonodárné moci jeSobranje – jednokomorový parlament, který má 120 poslaneckých mandátů volených proporční volbou na 4 roky.
V roce 1992 byla ústava novelizována a byl do ní zařazen článek, že Republika Makedonie nemá žádné územní nároky vůči sousedním státům. Velká pozornost je také věnována postavení národnostních menšin, Severní Makedonie garantuje ochranu etnické, kulturní, jazykové a náboženské totožnosti lidí. Po národnostním konfliktu do ní bylaimplementována Ohridská rámcová dohoda, podepsaná 13. srpna 2001 vOhridu. Podle ní byla upravena makedonská ústava, bylo zajištěno používání makedonštiny i albánštiny v parlamentu, v soudnictví, při vydávání dvojjazyčných cestovních dokladů. Bylo zajištěno proporcionální zastoupení menšin ve státní správě, samosprávě i ozbrojených silách, a používání jazyka národnostních menšin a symbolů menšin.
Severní Makedonie nemáokresy čikraje; pouze prostatistické potřeby se Severní Makedonie dělí na 8statistických regionů. Administrativními jednotkami prvního řádu jsouopštiny. Po reorganizaci v roce 2004 a dalších úpravách v roce 2013 je jich celkem 80, z nichž 10 je součástí tzv. VelkéhoSkopje, samosprávné jednotky hlavního města. Tyto opštiny vznikly slučováním a úpravou hranic 123 opštin zřízených roku 1996. Ještě dříve existovalo v Severní Makedonii 34 správních celků různých stupňů.
Proces decentralizace státní správy započatý roku 2004 spojený s fiskální decentralizací ve prospěch opštin byl jednou z rozhodujících částí implementace Ohridské rámcové dohody z roku 2001. V listopadu 2004 se konalo neúspěšné referendum o zastavení procesu decentralizace. Albánská menšina touto reformou tudíž získala větší podíl na výkonu politické moci.
Nejlidnatější opštinou jeKumanovo se 105 484 obyvateli, nejmenší pakVraneštica, kde žije 1 322 osob.
Od března 2020 je země členemSeveroatlantické aliance, vláda se snaží o integraci země doEvropské unie. Republika Makedonie se od svého vzniku potýkala s nesouhlasem Řecka vůči oficiálnímu názvu a symbolům nezávislého státu, které Řecko považuje za zcizené historické (a dnes zčásti řecké),Makedonii. V rámci procesu narovnání vztahu mezi Řeckem a Makedonií a procesu přejmenování země na nový název, v únoru 2019 představitelé všech členských zemí NATO podepsali přístupový protokol pro Severní Makedonii, země získala status pozorovatele, v jednotlivých členských zemích probíhal proces jejíratifikace,[80] jako poslední schválilo protokol o přistoupení v březnu 2020 Španělsko[81] a země se stala 27. března 2020 řádným členem Severoatlantické aliance.[82]
Ekonomika Severní Makedonie patří k deseti nejslabšímevropským ekonomikám – hodnotouHDP na obyvatele v PPP 8400 USD (2007) patří mezi evropskými státy až na 38. místo.[83]Světová banka ji řadí do skupinyLower-middle-income economies (podprůměrně příjmové ekonomiky). Má status kandidátské zeměEvropské unie.
Dopravní infrastruktura není příliš rozvinutá, což je dáno mj. hornatým povrchem; je však kvalitnější než v sousedníAlbánii. Nejdůležitější tranzitní trasou, ve které vededálnice a hlavníželeznice, je směrBělehrad –Skopje –Soluň. Dálniční poplatky se hradí v hotovosti na mýtných stanicích (cca 1 mýtná stanice na každých 10 km dálnice). Celková délka silniční sítě je 10 600 km.
V zemi je několik letišť, z nichž zdaleka nejrušnější jeLetiště Skopje u Skopje, menší letiště funguje např. v Ohridu. Splavné řeky v Severní Makedonii nejsou.
Železniční síť o délce 920 km sestává z hlavní trati vedoucí zeSrbska přes Skopje a napříč Severní Makedonií doŘecka, po níž jezdí několik mezinárodních rychlíků, a z nepříliš frekventovaných odboček (Skopje –Priština (Kosovo), Skopje –Tetovo –Kičevo,Veles –Bitola, Veles –Kočani). Spojení s Albánií chybí, je však připravována stavba trati na hranici s Bulharskem.[84]
Výše uvedená tabulka ukazuje etnickou příslušnost obyvatel podle sčítání z roku 2021:[85]
Podle dat z posledního sčítání lidu v roce 2021 měla Severní Makedonie 1 836 713 obyvatel.[85] Nejpočetnějším etnikem v zemi jsouMakedonci (58,4 % populace). Druhou největší skupinu představujíAlbánci (24,3 %), kteří dominují severozápadní části země. Na třetím místě následujíTurci s téměř 71 000 obyvateli oficiálně; neoficiální odhady hovoří o 170 000 až 200 000 Turků.
Oficiálním a nejrozšířenějším jazykem jemakedonština, která patří dovýchodní větvejihoslovanských jazyků. V obcích, kde jsou zastoupeny etnické skupiny s více než 20 % z celkového počtu obyvatel, je jazyk tohoto daného etnika "spoluúřední".[86] Dle sčítání z roku 2021 používá makedonštinu pro běžnou komunikaci ve své domácnosti 62,3 populace, albánštinu 24,1 % obyvatel, turečtinu 3,35 % obyvatel.[87]
K nepočetným příslušníkůmřímskokatolické církve v Severní Makedonii patří jak slovanští Makedonci, tak etničtí Albánci. Za zmínku stojí, žesvatáMatka Tereza, která působila v Indii jakořeholnice, byla původem Albánka a narodila se ve Skopje. Na jedné z hlavních ulic města byla umístěna jejíbusta.
Severomakedonská kuchyně je tradičníkuchyně v Severní Makedonii – zástupcebalkánské kuchyně odrážející vlivyStředomoří,řecké kuchyně,turecké kuchyně a kuchyně Blízkého východu, a v menším rozsahuitalské,německé a východoevropské kuchyně (speciálněmaďarské). Relativně teplé klima v Severní Makedonii nabízí vynikající podmínky pro růst různých druhů zeleniny, ovoce a bylin. Makedonská kuchyně je také známá pro rozmanitost a kvalitumléčných výrobků,vína a místníchalkoholických nápojů, napříkladrakije. Za národní jídlo Severní Makedonie se pokládajítavče gravče (zapečené fazole) a likérmastika.
V roce 2000 nahrách v Sydney vybojoval zápasníkMagomed Ibragimov pro samostatnou Makedonii první, bronzovou, olympijskou medaili.[108] Druhou přidal na olympiádě v Tokiu roku 2021taekwondistaDejan Georgievski a šlo ještě o stupínek cennější kov, tedy stříbro.[109] V dresu Jugoslávie získal zlato a stříbro makedonský zápasníkŠaban Trstena, jinak též dvojnásobný mistr Evropy. Byl to právě on, kdo nesl makedonskou vlajkou při slavnostním zahájeníolympijských her v Atlantě roku 1996, kde se Makedonie prvně představila jako samostatná země. Dalšími úspěšnými olympioniky v jugoslávské éře byli zápasníkŠaban Sejdiu, držitel dvou olympijských bronzů, nebo boxeřiRedžep Redžepovski aAce Rusevski.
↑makedonskyРепублика Северна Македонија,Republika Severna Makedonija,albánskyRepublika e Maqedonisë së Veriut
↑abOchridské jezero, město Ochrid a řada byzantských a raně křesťanských sarkrálních staveb je zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO pod názvem „Přírodní a kulturní dědictví ochridského regionu“.
↑ State Statistical Office: Census of Population, Households and Dwellings in the Republic of North Macedonia, 2021 - first dataset.www.stat.gov.mk [online]. [cit. 2023-11-21].Dostupné online.
↑Mezinárodní měnový fond.Download World Economic Outlook database: October 2023: Nord Macedonia [online]. [cit. 2023-11-21].Dostupné online.
↑ About Macedonia.www.mfa.gov.mk [online]. [cit. 2019-02-19].Dostupné online.
↑μακεδνός, Henry George Liddell, Robert Scott,A Greek-English Lexicon, on Perseus
↑μάκρος, Henry George Liddell, Robert Scott,A Greek-English Lexicon, on Perseus
↑Eugene N. Borza,Makedonika, Regina Books,ISBN0-941690-65-2, p.114: The "highlanders" or "Makedones" of the mountainous regions of western Macedonia are derived from northwest Greek stock; they were akin both to those who at an earlier time may have migrated south to become the historical "Dorians".
↑Nigel Guy Wilson,Encyclopedia of Ancient Greece, Routledge, 2009, p.439: The latest archaeological findings have confirmed that Macedonia took it’s name from a tribe of tall, Greek-speaking people, the Makednoi.
↑ Five variations on name Macedonia tabled by Nimetz.www.tovima.gr [online]. 2018-01-18 [cit. 2018-08-30].Dostupné online. (anglicky)
↑ Řecký parlament schválil dohodu o změně názvu Makedonie | ČeskéNoviny.cz.www.ceskenoviny.cz [online]. Česká tisková kancelář, 2019-01-25 [cit. 2019-01-25].Dostupné online.
↑ČTK. Řecko ratifikovalo protokol o přistoupení Makedonie k NATO.Novinky.cz [online]. Borgis, 2019-02-08 [cit. 201-02-09].Dostupné online.
↑ Member States | United Nations.www.un.org [online]. Organizace spojených národů [cit. 2019-02-19].Dostupné online. (anglicky)
↑ Severní Makedonie. Informace k používání názvu Republika Severní Makedonie/Severní Makedonie.www.mzv.cz [online]. Ministerstvo zahraničních věcí, 2019-02-21 [cit. 2019-02-23].Dostupné online.
↑WRIGHT, NICHOLAS L. The Horseman and the Warrior: Paionia and Macedonia in the Fourth Century BC.The Numismatic Chronicle (1966-). 2012, roč. 172, s. 1–26.Dostupné online [cit. 2023-04-05].ISSN0078-2696.
↑DANFORTH, Loring M.The Macedonian Conflict: Ethnic Nationalism in a Transnational World. [s.l.]: Princeton University Press 300 s.Dostupné online.ISBN978-0-691-04356-2. (anglicky) Google-Books-ID: ZmesOn_HhfEC.
↑Galatians in Macedonia (280–277 bc): Invasion or Invitation?. Příprava vydání Current site, Google Scholar, PubMed, Current site, Google Scholar, PubMed. [s.l.]: BrillDostupné online.ISBN978-90-04-35405-0. (anglicky) DOI: 10.1163/9789004354050_010.
↑SHERK, Robert K. Roman Imperial Troops in Macedonia and Achaea.The American Journal of Philology. 1957, roč. 78, čís. 1, s. 52–62.Dostupné online [cit. 2023-04-06].ISSN0002-9475.doi:10.2307/291990.
↑WISEMAN, James; MANO-ZISSI, Djordje. Stobi: A City of Ancient Macedonia.Journal of Field Archaeology. 1976, roč. 3, čís. 3, s. 269–302.Dostupné online [cit. 2023-04-05].ISSN0093-4690.doi:10.2307/529437.
↑WISEMAN, James.Studies in the Antiquities of Stobi. [s.l.]: Macedonian Review Editions book s.Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: bbYCzgEACAAJ.
↑BIRLEY, Eric. The Flavian Colonia at Scupi.Zeitschrift für Papyrologie und Epigraphik. 1986, roč. 64, s. 209–216.Dostupné online [cit. 2023-04-05].ISSN0084-5388.
↑JOVANOVA, Lenče. Scupi - Transition from Imperial Colony to Late Antiquity Metropolis.Folia Archaeologica Balkanica III, 2015 [online]. [cit. 2023-04-05].Dostupné online.
↑ŽEŇUCH, Peter.Kliment Ochridský a jeho prínos pre slovanskú a európsku kultúru. Bratislava: Slovenský komitét slavistov Slovenskej akadémie vied, 2017. 183 s.ISBN9788089489312.
↑SOULIS, George C. The Legacy of Cyril and Methodius to the Southern Slavs.Dumbarton Oaks Papers. 1965, roč. 19, s. 19–43.Dostupné online [cit. 2023-04-06].ISSN0070-7546.doi:10.2307/1291224.
↑CRVENKOVSKA, Emilija. Clement’s Ohrid School and Church Slavic language of Macedonian redaction.Slovo : časopis Staroslavenskoga instituta u Zagrebu. 2016-12-30, čís. 66, s. 109–137.Dostupné online [cit. 2023-04-06].ISSN0583-6255. (chorvatsky)
↑MILIVOJEVIC, Dragan. The Historical Background of Contemporary Macedonian Literature.The South Central Bulletin. 1970, roč. 30, čís. 4, s. 211–213.Dostupné online [cit. 2023-04-06].ISSN0038-321X.doi:10.2307/3187996.
↑MAKARIJOSKA, Liljana. Clement’s Tradition in Macedonian Medieval Literacy (on the occasion of the 1100 th Death Anniversary of Clement of Ohrid).Croatica et Slavica Iadertina. 2017, roč. 13/2, čís. 13., s. 321–342.Dostupné online [cit. 2023-04-06].ISSN1845-6839. (makedonsky)
↑POPOVIC, Tanya; POPOVIĆ, Tatyana.Prince Marko: The Hero of South Slavic Epics. [s.l.]: Syracuse University Press 246 s.Dostupné online.ISBN978-0-8156-2444-8. (anglicky) Google-Books-ID: 0Z9iAAAAMAAJ.
↑PENUŠLISKI, Kiril. Macedonian Local Traditions of Prince Marko.Journal of the Folklore Institute. 1966, roč. 3, čís. 3, s. 331–340.Dostupné online [cit. 2023-04-06].ISSN0015-5934.doi:10.2307/3813805.
↑TOMIĆ DJURIĆ, Marka. Monumental Painting in the Mrnjavčević State and Late Medieval Novgorod: Parallels in Program and Iconography. In: [s.l.]: [s.n.], 2019.Dostupné online. Svazek 9. S. 339–349. (anglicky)
↑YOSMAOGLU, Ipek K.Blood Ties: Religion, Violence and the Politics of Nationhood in Ottoman Macedonia, 1878–1908. [s.l.]: Cornell University Press 336 s.Dostupné online.ISBN978-0-8014-7924-3. (anglicky) Google-Books-ID: zHXJnQEACAAJ.
↑L. Ivanovet al.Bulgarian Policies on the Republic of Macedonia. Sofia: Manfred Wörner Foundation, 2008. 80 s. (Trilingual publication with English, Bulgarian and Macedonian versions.)ISBN978-954-92032-2-6
↑ab Bulhaři brání Severní Makedonii ve vstupu do EU. Kvůli menšině i jazyku.iDNES.cz [online]. 2020-11-18 [cit. 2023-04-06].Dostupné online.
↑ Bulharsko a Makedonie hledají kompromis v jazykovém sporu.Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 1999-02-23 [cit. 2023-04-06].Dostupné online.
↑TODOROSKA, Katerina. Chaulev’s Considerations on the Albanians and Shqipnia (Albania).Studia politologica Ucraino-Polona. 2014-10-18, čís. 4, s. 262–269.Dostupné online [cit. 2023-04-06].ISSN2312-8933. (anglicky)
↑ Uplynulo 85 rokov od atentátu na juhoslovanského kráľa Alexandra I.Teraz.sk [online]. Tlačova agentúra Slovenskej republiky, 2019-10-09 [cit. 2023-04-06].Dostupné online. (slovensky)
↑STEJSKALOVÁ, Helena. Návštěva Francie přinesla jugoslávskému králi krvavá jatka.Epochaplus.cz [online]. [cit. 2023-04-06].Dostupné online.
↑PALMER, Stephen E.; PALMER, Stephen E.; KING, Robert R.Yugoslav Communism and the Macedonian Question. [s.l.]: Archon Books 264 s.Dostupné online.ISBN978-0-208-00821-3. (anglicky) Google-Books-ID: vXBpAAAAMAAJ.
↑ Jewish Community of Monastir: A Community in Flux.encyclopedia.ushmm.org [online]. [cit. 2023-04-06].Dostupné online. (anglicky)
↑DASKALOVSKI, Zhidas. Democratisation in Macedonia and Slovenia.SEER: Journal for Labour and Social Affairs in Eastern Europe. 1999, roč. 2, čís. 3, s. 17–44.Dostupné online [cit. 2023-04-06].ISSN1435-2869.
↑ Macedónsky exprezident Kiro Gligorov zomrel vo veku 94 rokov.hnonline.sk [online]. 2012-01-02 [cit. 2023-04-06].Dostupné online. (slovensky)
↑TAGLIABUE, John. Macedonians Vote for Independence from Yugoslavia.The New York Times. 1991-09-10.Dostupné online [cit. 2023-04-06].ISSN0362-4331. (anglicky)
↑ USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 2. února 1994 č. 47 o uznání makedonského státu "Bývalá jugoslávská republika Makedonie".kormoran.vlada.cz [online]. [cit. 2018-08-30].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-08-31.
↑WILLIAMS, JOHN H. P.; ZEAGER, LESTER A. Macedonian Border Closings in the Kosovo Refugee Crisis: A Game-Theoretic Perspective.Conflict Management and Peace Science. 2004, roč. 21, čís. 4, s. 233–254.Dostupné online [cit. 2023-04-07].ISSN0738-8942.
↑ROSŮLEK, PŘEMYSL. Albanians in the Republic of Macedonia (1991—2001): Could the attempt to create a Multiethnic Society Succeed?.Perspectives. 2001, čís. 17, s. 43–58.Dostupné online [cit. 2023-04-07].ISSN1210-762X.
↑STAWOWY-KAWKA, Irena. The Outbreak of the Albanian-Macedonian Armed Conglict in 2001 – The Economic Situation.Politeja. 2014, čís. 30, s. 281–294.Dostupné online [cit. 2023-04-07].ISSN1733-6716.
↑KRZAK, Andrzej. Asymetry of the Albanian-Macedonian Milityry Conflict in 2001.Politeja. 2014, čís. 30, s. 295–316.Dostupné online [cit. 2023-04-07].ISSN1733-6716.
↑KELLEHER, Ann; RYAN, Kelly. Successful Local Peacebuilding in Macedonia: Sustained Dialogue in Practice.Peace Research. 2012, roč. 44, čís. 1, s. 63–94.Dostupné online [cit. 2023-04-07].ISSN0008-4697.
↑MAROLOV, Dejan.Understanding the Ohrid Framework Agreement. Příprava vydání Sabrina P. Ramet, Ola Listhaug, Albert Simkus. London: Palgrave Macmillan UKDostupné online.ISBN978-1-137-30282-3.doi:10.1057/9781137302823_8. S. 134–154. (anglicky) DOI: 10.1057/9781137302823_8.
↑Archivovaná kopie [online]. [cit. 2019-02-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-10-23.
↑Archivovaná kopie [online]. [cit. 2019-02-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-03.
↑Schmidt, J. (1912) Dánské výzkumy v Atlantiku a ve Středozemním moři o životním vývoji úhoře říčního (Anguilla vulgaris, Turt.). Mezinárodní revue der gesamten Hydrobiologie und Hydrographie 5: 317-342.
↑abArchivovaná kopie [online]. [cit. 2019-02-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-17.
↑abToto plemeno bylo původně standardizováno Jugoslávským kynologickým svazem (Jugoslovenski kinološki savez, JKS) a uznána jako jugoslávské plemeno se dvěma typy ze stranyMezinárodní kynologická federace (FCI) v roce 1939 pod označenímIlirski Ovcar (Illyrian ovčák),knihách Standardní č.41. Kraški ovčar a Šarplaninac byli považováni za typ A a B plemene. V roce 1957 přijalo Valné shromáždění FCI návrh navržený Jugoslávskou federace kynologie změnit název plemene naJugoslovenski ovčarski pas šarplaninců (Jugoslávský pastevecký pes Sharplanina), a to je oficiální název plemene. Po pádu Jugoslávie byly jak Severní Makedonie i Srbsko uznány jako země původu. V roce 1968, byl typ B uznán jako samostatné plemeno pod označenímkraski ovčar (kras ovčák),FCI standard č 278Archivováno 25. 10. 2017 naWayback Machine..
↑ Severní Makedonie na cestě k členství v NATO.www.mzv.cz [online]. 2019-02-11 [cit. 2019-02-19].Dostupné online.
↑ Severní Makedonie může do NATO. Španělsko jako poslední ratifikovalo její vstup.ČT24 [online]. [cit. 2020-03-24].Dostupné online.
↑Třicátým členem NATO se stala Severní Makedonie, její vstup do Aliance komplikoval spor s Řeckem [online]. Česká televize, 2020-03-27 [cit. 2020-03-27].Dostupné online.
↑ Archivovaná kopie.www.cia.gov [online]. [cit. 2008-03-09].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-24.
↑abTotal resident population in the Republic of North Macedonia by ethnic affiliation and sex, by municipalities, Census 2021 [online]. Statistický úřad Makedonie [cit. 2023-07-01].Dostupné online. (anglicky)
↑Basic Facts [online]. [cit. 2017-02-10].Dostupné v archivu pořízeném dne 25-02-2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Total resident population in the Republic of North Macedonia by language usually spoken in the household and sex, Census 2021 [online]. Statistický úřad Makedonie [cit. 2023-07-01].Dostupné online. (anglicky)
↑CIA The World Factbook: Kosovo [online]. CIA.gov [cit. 2016-11-24].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-06.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Türkiye’deki Ateist Nüfus Hızla Artıyor [online]. onedio.com [cit. 2016-01-31].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Presentation of the main results of the Census of Population and Housing 2011. [online]. [cit. 2014-08-15].Dostupné v archivu pořízeném dne 26-03-2017.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CIA The World Factbook: Bosnia and Herzegovina [online]. CIA.gov [cit. 2016-11-24].Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-15.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PROJECT, Joshua. Romani, Balkan in Macedonia.joshuaproject.net [online]. [cit. 2019-01-25].Dostupné online. (anglicky)
↑ Archivovaná kopie.www.pewforum.org [online]. [cit. 2017-02-10].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-08.
↑ Lidija Dimkovska | EU Prize for Literature.www.euprizeliterature.eu [online]. [cit. 2021-02-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-03.
↑WILSON, Dave. The remembered future: Macedonian pop icon Toše Proeski and musical life after death.Popular Music. 2022-02, roč. 41, čís. 1, s. 56–82.Dostupné online [cit. 2023-04-06].ISSN0261-1430.doi:10.1017/S0261143021000672. (anglicky)
↑ Zemřela uznávaná královna romské hudby Esma Redžepová.Novinky.cz [online]. Borgis, 2016-12-11 [cit. 2023-04-06].Dostupné online.
↑ Makedonská herečka Labina Mitevska, představitelka Vesny z kultovního filmu Samotáři, oslavila 47 a vypadá stále skvěle.TV Guru [online]. 2022-12-12 [cit. 2023-04-06].Dostupné online.
↑ Historický úspěch fotbalistů Severní Makedonie! Poprvé se probili na Euro.sport.tn.nova.cz [online]. 2020-11-12 [cit. 2021-08-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-04.
↑ FYR Macedonia to host 2017 UEFA Super Cup.UEFA.com [online]. 2016-08-09 [cit. 2023-04-07].Dostupné online. (anglicky)
↑ Jícha s Barcelonou medaili nezískal, Final Four Ligy mistrů ovládli házenkáři Skopje.ČT sport [online]. Česká televize, 2017-06-04 [cit. 2023-04-06].Dostupné online.
↑ Vardar claim second Champions League title.Ihf.info [online]. 2019-06-03 [cit. 2023-04-06].Dostupné online.
↑ Macedonia beats Slovenia for the 5th place!.Handball Planet [online]. 2012-01-27 [cit. 2023-04-07].Dostupné online. (anglicky)
↑ Macedonia To Host Euro Handball Games.Balcan Insight [online]. 2008-11-19 [cit. 2023-04-07].Dostupné online.
↑ Kiril Lazarov retires: Beautiful journey has come to an end.Handball Planet [online]. 2022-06-07 [cit. 2023-04-07].Dostupné online. (anglicky)
↑MARUSIC, Sinisa Jakov. Russia Steals Eurobasket Medal from Macedonia.Balkan Insight [online]. 2011-09-18 [cit. 2023-07-21].Dostupné online.
↑ North Macedonian Dejan Georgievski wins the first Olympic silver medal of his country.Cijm.org.gr [online]. International Committee of the Mediterranean Games [cit. 2023-04-07].Dostupné online.
↑ SEVERNA MAKEDONIJA POSLE 20 GODINA OSVOJILA OLIMPIJSKU MEDALJU: Tekvondista Dejan Georgievski okitio se SREBROM!.kurir.rs [online]. [cit. 2021-08-04].Dostupné online. (srbsky)
.jpg)
_(42853677381).jpg)
.JPG)
.JPG)
.svg)
