Severní Korea,[pozn. 1] plným názvemKorejská lidově demokratická republika (KLDR),[pozn. 2] je stát vevýchodní Asii. Zaujímá severní polovinuKorejského poloostrova a na severu hraničí sČínou aRuskem a na jihu sJižní Koreou podélkorejského demilitarizovaného pásma,[pozn. 3] na západě seŽlutým mořem a na východě sJaponským mořem. Severní Korea, stejně jako Jižní Korea, tvrdí, že je jedinou legitimní vládou celého poloostrova a přilehlých ostrovů. Terén je převážně kopcovitý a hornatý, pobřežní roviny jsou na západě široké a na východě nesouvislé. Na většině území panuje vlhkékontinentální klima s teplými léty a chladnými a suchými zimami. Na ploše 121 000 km² žije 26 milionů obyvatel, hlavním a největším městem Severní Koreje jePchjongjang, mezidalší velká města patří Hamhung aČchongdžin. Drtivá většina obyvatel jsouKorejci, úředním jazykem jekorejština. Skoro tři čtvrtiny obyvatel je bez vyznání, 13 % se hlásí kčeondoismu, 12 % k šamanismu a 1,5 % kbuddhismu.
V roce 1950 vyvolala severokorejská invazeKorejskou válku, jeden z prvních velkýchzástupných konfliktůstudené války, v němž probíhaly rozsáhlé boje za účasti Američany vedeného velení Organizace spojených národů a Sovětským svazem podporované Čínské lidové dobrovolnické armády. Válka skončila v roce 1953příměřím, ale bezmírové smlouvy, což vedlo k pokračujícímu korejskému konfliktu, a zanechala po sobě tři miliony mrtvých Korejců. Poválečná Severní Korea měla velký prospěch z hospodářské pomoci a odborných znalostí poskytovaných ostatními zeměmivýchodního bloku.Kim Ir-sen, první severokorejský vůdce, však prosazoval svou osobní filozofiičučche jako státní ideologii. Mezinárodní izolace Pchjongjangu se prudce zrychlila od 80. let 20. století, kdy skončilastudená válka.Rozpad Sovětského svazu v roce 1991 pak přinesl prudký pokles severokorejské ekonomiky. V letech 1994 až 1998trpěla Severní Korea hladomorem a obyvatelstvo nadále trpí podvýživou. V roce 2024 KLDR formálně upustila od snah o mírové sjednocení Koreje.[5]
Po rozdělení země na Severní a Jižní Koreu používaly obě strany pro označení Koreje různé termíny:Čosun neboČoson (조선) v Severní Koreji aHanguk (한국, „země Han“) v Jižní Koreji. V roce 1948 přijala Severní KoreaKorejskou lidově demokratickou republiku (korejsky: 조선민주주의인민공화국, Čosŏn Minjujuŭi Inmin Konghwaguk;poslech) jako svůj oficiální název. Ve světě se běžně nazývá Severní Korea, vzhledem k tomu, že její vláda kontroluje severní částKorejského poloostrova, se běžně nazývá Severní Korea, aby se odlišila od Jižní Koreje, která se v češtině oficiálně nazýváKorejská republika. Obě vlády se považují za legitimní vládu celéKoreje.[8][9] Z tohoto důvodu se obyvatelé nepovažují za „Severokorejce“, ale za Korejce žijící ve stejné rozdělené zemi jako jejich krajané na jihu, a zahraniční návštěvníci jsou od používání prvního termínu odrazováni.[10]
Po porážceJaponska v roce 1945 byla Korea bez konzultace s korejskou reprezentací rozdělena vítěznými státyUSA aSSSR na dvě části, severní, ovládanou Sovětským svazem, a jižní, ovládanou USA. Jejich hranici tvořila 38. rovnoběžka. Jelikož se obě okupační správy nedokázaly dohodnout na společné správě, došlo v roce1948 ke vzniku dvouideologicky antagonistických států,Korejské lidově demokratické republiky aKorejské republiky. Následně stáhly USA i SSSR své jednotky z Koreje.
Korejská válka
Podrobnější informace naleznete v článku Korejská válka.
Korejský voják ukazuje na mapu s demarkační linií
Válečný konflikt z let 1950–1953. Dne 25. června 1950 překročila vojska severokorejské lidové armády 38. rovnoběžku (demarkační linii) s cílem sjednotit Koreu pod komunistickou vládou. Následně byly do Koreje povolány jednotkyOSN v čele s USA, aby čelily invazi. Na severokorejské straně se do války později zapojila takéČína a v menší míře i SSSR. V průběhu války došlo několikrát ke změně situace. K příměří mezi OSN na jedné straně a KLDR s Čínou na druhé došlo 27. července 1953 (Korejská republika a KLDR jsou oficiálně stále veválečném stavu). Ve válce bylo zabito nebo pohřešováno až 3,5 milionu vojáků a civilistů na obou stranách.[11]
Současná demarkační linie je považována za nejstřeženější hranici světa. Demilitarizovanou zónu tvoří 250 kilometrů dlouhý a 4 kilometry široký pás. Ročně hranici navštíví přes milion návštěvníků.[12] Pouhých 700 metrů od jižní hranice leží nádraží Dorasan, které je zatím přerušeno.[13]
Všechny dohody o vzájemném neútočení byly Severní Koreou jednostranně vypovězeny 8. března 2013, poté, coRada bezpečnosti OSN uvalila na Severní Koreu další sankce kvůli jejímu třetímu jadernému testu.[14]
V lednu 2018 se sešli zástupci Severní a Jižní Koreje, aby projednali možnou účast severokorejských sportovců naolympiádě v Jižní Koreji. Účast byla domluvena a obě strany se zároveň shodly na obnovení vojenské horké linky a na obnovení vojenských rozhovorů.[15]
Ekonomický vývoj
Po druhé světové válce dosahovalastátně řízená ekonomika KLDR vysokého růstu. Země byla považována za druhounejindustrializovanější vAsii po Japonsku[zdroj?]. Doba růstu skončila v 70. letech. V 90. letech se k ekonomickým potížím přidalypovodně asucha, což spolu s rozpadem východního bloku vedlo kseverokorejskému hladomoru v 2. polovině 90. let. Nefunkčnost státního sektoru vedla v zemi k rozvoji tržní ekonomiky, která je ale stále oficiálně zakázána.
Severokorejská vlajka je tvořena listem o poměru stran 1:2 se dvěma modrými pruhy (po jednom v horní a dolní části vlajky) a červeným pruhem uprostřed, oddělené od sebe úzkými bílými proužky. V červeném pruhu je bílé kruhové pole s červenou pěticípou hvězdou. Pruhy mají šířky v poměru 6:1:22:1:6. Střed bílého kruhu je posunut do 1/3 délky vlajky blíže kžerdi. Průměr bílého kruhového pole je 4/9 výšky vlajky.
Severokorejský státní znak představujevodní elektrárnu pod národní horouPektusan (Posvátná hora revoluce). Slunce je nahrazené rudou pěticípou hvězdou s červenými paprsky. Oválný rámeček tvořírýžové klasy ovázané rudou stuhou nesoucí nápis: 조선민주주의인민공화국 (českyKorejská lidově demokratická republika).
Severokorejská hymna je píseňEgukka (českyVlastenecká píseň), stejně se ovšem jmenujejihokorejská hymna, přestože jde o rozdílné písně. Text hymny napsal Pak Se-jong, hudbu složil Kim Won-gjun.
Země se nachází na severuKorejského poloostrova. Na severozápadě sousedí s Čínou, v severovýchodním cípu země je krátký úsek hranice s Ruskem; na jihu se nachází téměř nepropustná hranice s Jižní Koreou. Západní pobřeží omývají vodyŽlutého moře, na východě se rozléváJaponské moře.
Terén je velmi hornatý, kopce a hory jsou proloženy úzkými a hlubokými údolími. Nejvyšší horou jePektusan, vyhaslásopka měřící 2 744 m n. m., která se nachází na severní hranici země.
Pobřežnípláně jsou na západě široké a na východě nespojité. Velká většina obyvatel žije v rovinách a nížinách. Podle zprávyprogramu OSN pro životní prostředí z roku 2003 pokrývají lesy přes 70 procent země, většinou na strmých svazích.[16] Nejdelší řekou jeJalu o délce 790 kilometrů.[17]
V Severní Koreji panuje vlhkékontinentální klima podleKöppenovy klasifikace podnebí. Zimy přinášejí jasné počasí, proložené sněhovými bouřemi v důsledku severních a severozápadních větrů, které vanou odSibiře. Léto bývá zdaleka nejteplejší, nejvíce vlhké a nejdeštivější období roku, protože jižní a jihovýchodnímonzunové větry přinášejí vlhký vzduch odTichého oceánu.
Severní Korea funguje jako vysoce centralizovanátotalitnídiktaturajedné strany..[18][19][20][21] Podle ústavy se jedná okomunistický stát, který se sám označuje za revoluční a socialistický stát, „který se ve své výstavbě a činnosti řídí pouze velkým kimilsungismem-kimjongilismem“.[22] Podle ústavy se jedná o komunistický stát, který se sám označuje za revoluční a socialistický stát, „který se ve své výstavbě a činnosti řídí pouze velkým kimilsungismem-kimjongilismem“. Kromě ústavy se Severní Korea řídí Deseti zásadami pro vytvoření monolitního ideologického systému (známými také jako „Deset zásad systému jedné ideologie“), které stanovují normy pro vládnutí a návod pro chování Severokorejců.[23]Korejská strana práce,komunistická strana vedená členem rodiny Kimů,[24][25] má podle odhadů 6,5 milionu členů[26] a ovládá severokorejskou politiku. Má dvě satelitní strany,Sociálně demokratickou stranu Koreje aČeondoistickou stranu Ch'ŏngu.
Kim Čong-un z rodiny Kimů je současným nejvyšším vůdcem nebolisúrjongem Severní Koreje. Stojí v čele všech hlavních vládních struktur: jegenerálním tajemníkem Korejské strany práce, předsedou Ústřední vojenské komise a prezidentem pro státní záležitosti.[27][28] Jeho dědečekKim Ir-sen, zakladatel a vůdce Severní Koreje až do své smrti v roce 1994, je „věčným prezidentem“ země,[29] zatímco jeho otecKim Čong-il, který Kim Ir-sena ve vedení země vystřídal, byl po své smrti v roce 2011 vyhlášen „věčným generálním tajemníkem“ a „věčným předsedou Komise národní obrany“.[27]
Propagandistický plakát Kim Ir-sena.Kim Čong-un a Vladimir Putin v Pchjongjangu v červnu 2024
Severokorejská vláda má kontrolu nad mnoha aspekty národní kultury a tato kontrola se používá k zachováníkultu osobnosti okoloKim Ir-sena a v menší mířeKim Čong-ila. Novinář Bradley Martin při návštěvě Severní Koreje v roce 1979 poznamenal, že téměř všechna hudba, umění a sochařství, které pozoroval, oslavuje „velkého vůdce“ Kim Ir-sena, jehož kult osobnosti byl poté rozšířen na jeho syna, „milovaného vůdce“ Kim Čong-ila.[30] Bradley Martin také řekl, že je v KLDR rozšířená víra, že Kim Ir-sen „stvořil svět“ a Kim Čong-il může „kontrolovat počasí“.
Ve vládních a nejvyšších vojenských kruzích dochází v KLDR pravidelně k politickým čistkám. Vůdce státu k nim přistupuje, když se cítí být ohrožen např. z důvodu neloajality nebo kritiky jeho politiky. K čistkám pravidelně přistupoval zakladatel totalitní KLDRKim Ir-sen, jeho syn a následovníkKim Čong-il a nyní i jeho vnuk, který převzal žezlo,Kim Čong-un.[31]
V prosinci 2013 byl například za vlastizradu popraven velmi vysoce postavený Kim Čong-unův strýcČang Song-tchek, který chtěl podle rozsudku provéststátní převrat.[32] V roce 2015 bylo k dubnu údajně popraveno nejméně 16 činitelů, z nichž někteří kritizovali vůdcovu politiku. Mezi nejvýše postavené z nich patřil ministr obranyHjon Jong-čol, který byl obviněn z vlastizrady a 30. dubna, dva nebo tři dny po zatčení, byl bez soudu veřejně popraven protiletadlovou zbraní. Vážnost u vůdce údajně ztratil, když usnul během vojenské přehlídky.[31]
V červnu 2016 zmínil Státní odbor bezpečnosti na sjezdu strany „protistranické a kontrarevoluční postoje“ Kim Čong-čina, místopředsedy vlády pro vzdělání. Někdo ho podle jihokorejského ministerstva pro sjednocení udal za „špatné držení těla při sezení v tribuně“. V červenci 2016 byl zastřelen a od nástupu Kim Čong-una do této doby bylo už podle Jižní Koreje celkem popraveno v rámci čistek na 70 státních představitelů.[33]
Osoby nepohodlné pro režim jsou pronásledovány a vražděny i mimo území KLDR. Takto byl například pomocí bojovélátky VX zavražděn severokorejskou tajnou službou v roce 2017Kim Čong-nam, nejstarší syn bývalého severokorejského diktátoraKim Čong-ila.
Zahraniční politika
Čínsko-severokorejské přátelství během Arirangských masových her v roce 2010SetkáníKim Čong-una a amerického prezidentaTrumpa v Singapuru 12. června 2018
Zpočátku měla Severní Korea diplomatické vztahy pouze s dalšími komunistickými zeměmi. V letech 1960 až 1970 začala provádět nezávislou zahraniční politiku, navázala vztahy s mnoha rozvojovými zeměmi a připojila se khnutí nezúčastněných zemí. Na konci 80. let a v 90. letech byla zahraniční politika země s kolapsem východního bloku uvržena do chaosu. Hospodářská krize měla za následek uzavření 30 % ambasád. V roce 2012 měla Severní Korea diplomatické vztahy se 162 zeměmi, stejně jakoEvropskou unií apalestinskou samosprávou. Ambasády měla ve 42 zemích. Severní Korea má pokračující silné vazby se svými socialistickými spojenci v jihovýchodní asii jako jeVietnam aLaos, ale takéKambodža.[34] Státy bývalého Sovětského svazu i Čína se od Severní Korey po mnoha jaderných testech oficiálně distancovaly, nicméně v poslední době[kdy?] nabývá na významupoliticko-ekonomický vztah s Ruskem v důsledku západních sankcí zaanexi Krymu a podílu vruské invazi na Ukrajinu.[35]
Korejská lidová armáda tvoříozbrojené síly KLDR. Data o vyzbrojení jsou kvůli povaze režimu většinou pouze odhadem, nebo ze zpráv pro mezinárodní organizace, například Registr konvenčních zbraní přiOSN. KLDR má vysokou mírumilitarizace a vojenských výdajů, které jsou každoročně na úrovni čtvrtiny až třetinyHDP.[36] V aktivní službě bylo k roku 2022 1,3 milionu vojáků (4. největší počet na světě).[37] Počet rezervistů nebo obyvatel organizovaných v polovojenských jednotkách se odhaduje na 7 až 8 milionů, což z armády KLDR (podle počtu vojáků) činí největší armádu světa. Armáda má v KLDR významný vliv i vnárodním hospodářství. Ovlivňuje ekonomická odvětví, která zajišťují příjmy zexportu – uhelné doly, nerostné suroviny a zejménazbrojní průmysl.[38]
Severokorejské ozbrojené síly se dělí na pět částí:pozemní vojsko,námořnictvo (válečné loďstvo),letectvo, raketové vojsko a síly speciálního nasazení. Severokorejská speciální jednotka (přezdívaná Bouře) je dislokována ve městěTokčchon, podle různých zdrojů má 80 až 200 tisíc vojáků. Ti jsou cvičení jakoodstřelovači a dokáží operovat za nepřátelskými liniemi. Jejich vybavení je lepší, než jakým disponují jiné útvary.[39] V doběpandemie covidu-19 byli příslušníci speciálních sil povoláváni na hranice sČínou, kde měli chránit oblast před přeběhlíky, pašeráky i divokými zvířaty, kteří všichni mohli být potenciálními přenašeči viru.
Pozemní síly KLDR měly v roce 2018 k dispozici 3500tanků, 2500 transportních vozidel a 5000 vozidel sloužících k odpalováníraket, tzn. taktickýcg raketových systémů nebosystémů protivzdušné obrany. Odhaduje se, že KLDR vlastní řádově tisíce střel různého doletu, např. rakety krátkého doletu Hwasong-5 a Hwasong-6, v jejichž dosahu jeSoul. Rakety středního doletu Nodong by zasáhly kterékoliv místo vJaponsku a rakety dlouhého doletu Musudan i americkou základnu na tichomořském ostrově Guam. Předpokládá se, že v KLDR probíhá i vývoj raket KN-08, které by mohly zasáhnout americkou pevninu.Válečné loďstvo Severní Koreji má k dispozici 70ponorek, 3fregaty a přibližně 600 vojenských lodí aobojživelných plavidel.[40] I když má KLDR srovnatelný počet ponorek jakoamerické neboruské námořnictvo, korejské ponorky jsou většinou starší a nejsou schopné operovat ve vzdálenějších vodách ani néstjaderné hlavice. Severní Korea tak sice jejadernou mocností, ale nedisponujejadernou triádou. Letectvo má k dispozici asi 550bojových letadel, včetně nadzvukových.Nadzvuková letadla ale KLDR nevyrábí ani nevyvíjí a disponuje pouze staršími typy čínských a ruskýchstíhaček (např.Mig-21,Mig-23,Mig-29). Dále disponuje asi 550vrtulníky různých kategorií a řádově stovkamitransportních letadel.[40]
Jaderné achemické zbraně začala KLDR vyvíjet v60. letech 20. století. Vedle pojistky před útokem ze strany USA neboJižní Korey, měly být prostředkem, který vyrovnával její zastarávající konvenční zbraně. Země má dost plutonia na výrobu jaderných zbraní, výrazný problém ale měla (a do jistě míry stále má) s jejich nosiči. Odhady počtujaderných hlavic se pohybují mezi 30 a 60.[40] Jaderné zbraně se ale obecně dělí podle účinnosti a velikosti území, které jsou schopny zasáhnout. V případě KLDR však není jasné, jakými druhy přesně disponuje.
Za vládyKim Čong-una (od prosince 2011) sejaderný program zrychlil. Byly provedeny čtyři jaderné testy a více než sto raketových testů. V listopadu 2017 země úspěšně otestovala nový typ balistické střely . Ve studiiRady pro mezinárodní vztahy z prosince 2019 je uvedeno, že testovaná mezikontinentální (ICBM) střelaHwasong-15 dosáhla výšky 4475 kilometrů a uletěla asi 1000 kilometrů, než přistála v moři u japonského pobřeží. Má tedy potenciál doletu 13 tisíc kilometrů, a při zvolení plošší dráhy může zasáhnout kterékoliv místo na pevniněUSA.[36] V roce 2022 proběhl test mezikontinentální balistické střely Hwasong-17 o délce 25 metrů, která může nést dvě až tři hlavice najednou a má dolet až 15 tisíc kilometrů.[41]
Jaderné zkoušky byly pozastaveny v listopadu 2017, když se zlepšily vztahy s USA a Jižní Koreou. Na summitu OSN vSingapuru téhož roku Kim Čong-un slíbil úplné zastavení testů balistických raket. V červnu 2018 prezident USADonald Trump vSingapuru s Kim Čong-unem diskutoval o jaderném odzbrojení. Trump slíbil KLDR bezpečnostní garance to, že USA ustoupí od vojenských cvičení sJižní Koreou. Následující schůzka v únoru 2019 skončila předčasně, když se obce strany neshodly. KLDR obnovilajaderné testy hned květnu 2019.[36]
I přes velikost svojí armády považuje Severní Korea za odstrašující prostředek proti invazi zejména svůj jaderný arzenál.
Administrativní členění
Země má tříúrovňovou administrativní hierarchii. Na jejím vrcholu stojí 9 provincií, tři města se speciálním postavením a tři speciální administrativní oblasti. Na druhé úrovni stojí města, okresy a distrikty, na třetí úrovni jsou městské části, obce, vesnice a dělnické distrikty.
Satelitní snímek Korejského poloostrova v noci – KLDR trvale trpí nedostatkem elektrické energieNa grafu je dobře vidět pokles v době občanské války (1950–1953), stagnace typická procentrální plánování, propad po rozpadu SSSR (1993) a zlepšení po etablování speciální ekonomické zónyKesong (2007)
Země jeekonomicky velmi slabá a vyčerpaná.[42][43] Velkou podporu měla odSSSR a dalšíchlidově demokratických zemí, avšak po kolapsuVýchodního bloku na začátku 90. let se stala jednou z mála zemí, kde se režim nezhroutil, a staré vazby tak byly přetrhány. To vedlo k ohromné krizi, jejímž následkem byl jakhladomor, tak hospodářský úpadek.[44] Přestože hospodářská výkonnost stále klesá, země vynakládá stále v poměru se svými sousedy enormní náklady na zbrojení. Veškerátechnika včetně vojenské je však vzhledem k izolaci státu považována za velmi zastaralou, nicméně nepočetné elitní vojenské jednotky disponují kvalitními zbraněmi.[zdroj?] Země trpí nedostatkemelektrické energie; v důsledku toho musí být radikálně omezena spotřeba domácností – povolen je jen určitý počet spotřebičů, během noci pak bývá energie odpojená. Ochromena je téždoprava;soukromé vlastnictvíautomobilů téměř neexistuje a obyvatelé cestují většinouna kolech nebo hromadnou dopravou.
Enormní ekonomické obtíže se Severní Korea snaží řešit vytvářením ekonomických zón jako jeKesong.[45]
Z plochy celé Severní Koreje zabírají 74,5 % lesy, 19,2 % pak orná půda. V zemědělství pracuje 33 % ekonomicky činného obyvatelstva(1989).
V roce 2017 s popularitoubitcoinu a jinýchkryptoměn zaútočila Severní Korea několikrát na světové burzy virtuálních měn. Režimu to umožňuje se vyhýbat mezinárodním sankcím, protože tato měna operuje zcela mimo kontrolu jednotlivých vlád či bank, což umožňuje provádět v ní v podstatě anonymní platby.[46]
S produkcí drog začal už v 90. letech Kim Čong-il, který pověřil vojenské základny pěstováním máku pro výrobu heroinu. Dle výpovědí přeběhlíků lze škálu výroby heroinu odhadnout na přibližně 4 až 6 tun ročně. V roce 2017 měly 4 tuny heroinu cenu 3, 7 miliardy dolarů.
Kvůli dobrým výnosům z této kriminální činnosti začala KLDR na začátku desetiletí v rámci státem ovládaného byznysu vyrábět další drogy, předevšímmetamfetamin, kterým se stala vyhlášenou,[48] aopiáty.[49] Do zahraničí je distribuovala například pomocí diplomatů. Každému bylo přiděleno 20 kg nespecifikovaných drog s pokynem prodat je na ulici alespoň za 300 tisíc USD. Splnění úkolu mělo být podle úřadů KLDR projevem loajality ke straně. Doslova tak měli, jak píše jihokorejský serverchosun.com, prodejem oslavit nadcházející narozeniny otce moderní KLDR Kim Ir-sena.[48] Drogové operace probíhaly pod dohledem speciálníhoÚřadu 39 s minimálně mlčenlivým souhlasem vedení KLDR. Po několika skandálech byl ale tento diplomatický kanál zrušen a zavřeny byly také některé varny. Výroba ale přetrvala a napojila se na kriminální gangy zapojené na asijské překupníky pašující drogy ze země s vědomím jejího vedení.[49]
Izolovaná země se tímto prodejem drog snaží zoufale získat zahraniční měny v hotovosti. Ročně tak na vývozu KLDR vydělá 200 mil. USD. Obchod s drogami se začíná dotýkat i místních obyvatel v naprosté většině žijících v naprosté chudobě, kteří nemají často na léky a dostupným metamfetaminem, kterému říkají familiárněled, si tak léčí například ichronické nemoci arakovinu.[48] KLDR ale v poslední době (2016) začala své občany od užívání této drogy odrazovat s tím, že to vede ke slabosti zneužitelné nepřítelem.[49]
Hlavním odbytištěm severokorejského metamfetaminu jeČína a podle odborníků nemá jeho čistota obdoby a dosahuje až 98 procent. Zejména severovýchod Číny je nejohroženější a raketově zde roste početzávislých, kteří metamfetaminu říkajíledová droga. Oblíbenost drogy roste i mezi celebritami a Čína uznává, že s ní má problém. Čínští policisté ročně zadrží metamfetamin za desítky milionů dolarů, což je jen špička ledovce. Čína ale považuje původ zadrženého metamfetaminu za citlivou informaci a nechce ji sdělit.[49]
Severní Korea také začala produkovatfentanyl a korejskou kopii Viagry, produktu firmy Pfizer, pod názvem Neo-Viagra Y.R.
Daně
Severokorejské ženy se západním turistou v roce 2010
Obyvatelé KLDR neodvádějí státu daně. Všechny přímé daně byly v KLDR zrušeny v roce 1974. KLDR se tak stala první zemí na světě, která nemá přímé daňové zatížení obyvatel.[50]
Turistický ruch
Individuální turistika je možná. Do země se jezdí pomocí skupinových zájezdů, ale některé cestovní kanceláře nabízejí i samostatné zájezdy.[51] Turisté jsou po celou dobu návštěvy pod dozorem svých průvodců. Vše je přísně organizováno. Je velmi obtížné (téměř nemožné), aby se turisté dostali do běžného hovoru s místními lidmi. Pokud se tak stane, místní obyvatelstvo čeká postih ze strany státu. Nejčastěji je navštěvováno hlavní město Pchjongjang.
Poznámka: Severní Korea byla osvobozena v roce 1945 a oficiálně vyhlášena v roce 1948.[52] Zdroj: Nick Eberstadt,[53] Ústřední statistický úřad[54][55]
S výjimkou maléčínské komunity a několika etnickýchJaponců je severokorejské obyvatelstvo o počtu 26 milionů lidí etnicky homogenní.[56][57] Demografové ve 20. století odhadovali, že počet obyvatel by měl v roce 2000 narůst na 25,5 milionů a 28 milionů do roku 2010, k čemuž však vzhledem khladomoru v Severní Koreji nedošlo. Začal cca v roce 1995, trval tři roky a měl za následek smrt 300 000 až 800 000 Severokorejců ročně.[58] Úmrtí byla většinou zapříčiněna nemocemi z podvýživy jakozápal plic atuberkulóza než z hladovění.[58]
Jazyk
Severní Korea sdílí s Jižní Koreou jazykkorejštinu, ačkoli v obou zemích existují některé rozdíly a dialekty. Severokorejci popisují svůj pchjongjangský dialekt slovemmunhwa („kultivovaný jazyk“), na rozdíl od jihokorejského dialektu v Soulup'jodžuno („průměrný jazyk“), který je vnímán jako dekadentní, protože využívá slova přejatá zjaponštiny aangličtiny.[59]
Náboženství
Svoboda náboženského vyznání a právo na náboženské obřady jsou ústavně zaručeny, ale v praxi podléhají omezením.[60] Podle zpráv je 64,3 % obyvatelbez vyznání, 16 % praktikuje korejský šamanismus, 13,5 %čeondoismus, 4,5 % jsoubuddhisté a 1,7 % jsoukřesťané.[61]
Společnost
Mezinárodní dárci vedení Spojenými státy zahájili v roce 1997 dodávky potravin přessvětový potravinový program v boji proti hladomoru.[62] Navzdory drastickému snížení podpory běhemBushovy administrativy[63] se situace postupně zlepšovala. Počet podvyživených dětí se snížil z 60 % v roce 1998 na 37 % v roce 2006[64] a 28 % v roce 2013.[65] Domácí produkce potravin se v roce 2013 téměř zotavila na doporučenou roční úroveň 5,37 milionů tun ekvivalentu obilovin,[66] ale světový potravinový program ohlásil pokračující nedostatek rozmanitosti potravin a přístup k tukům a bílkovinám.[67]
Od roku 1997 se v Severní Koreji používákalendář čučche, který vychází zgregoriánského kalendáře, avšak za první den roku 1 stanovil 15. duben 1912, tedy den, kdy se narodil Kim Ir-sen.[68]
Kasty a organizace života
V KLDR je systém 52kast, přičemž příslušnost ke kastě je dána už při narození podle kastovní příslušnosti rodičů. Příslušnost ke kastě pak určuje pracovní den, místo práce, místo bydlení, studium, vojenskou službu. V případě problémů je trestem i přechod do nižší kasty (v KLDR platí třígenerační tresty – za prohřešek). Pracovní doba je pro ženy 8 hodin, pro muže 10 až 14 hodin. Po práci je povinná indoktrinace o straně a vůdci. Povinné je pomáhat na stavbách. Každé dva týdny je v pondělí setkání, kde musí lidé sdělit, co od minulého setkání udělali špatně. Volný den je neděle. Přístup ke kultuře a sportovnímu vyžití mají jen vyšší kasty, ale jsou nutné propustky (schválení státními orgány korejské Strany práce), jinak není přístup na akci možný. Všichni občané tak jsou podřízení státu a straně, přičemž rodina vůdce je z kastovního systému vyjmuta.[69]
Školství
Severokorejská školačka
Povinná školní docházka trvá jedenáct let a je celá zdarma včetně učebnic, uniforem, ubytování a stravování. Zahrnuje
jeden rok předškolní výchovy
čtyři roky základní školy (lidové školy pro děti od 6 do 9 let)
šest let středoškolského studia (děti od 10 do 16 let), v řádných nebo speciálních středních školách.
Vysokoškolské vzdělání je nepovinné a dělí se na dva typy:
Podle zprávyAmnesty International z roku 2010[70] je v Severní Koreji akutní nedostatek lékařů. Pokud jsou vůbec nějací k dispozici, často jim chybí patřičné vzdělání[70] a práci vykonávají zdarma (resp. za naturálie získané od pacientů). Uvádí se také, že operace jsou velmi často prováděny bezanestetik,[70] a to za pomocí přivázání pacienta řemeny k operačnímu stolu. V nemocnicích nejsou dodržována ani základní hygienická pravidla, injekční jehly jsou používány vícekrát,[70] jsou tedy nesterilní; nástroje určené k operacím se rovněž nesterilizují a operace se dosti často provádějí při svíčkách kvůli výpadkům dodávek elektrického proudu.[70] Ženy z nižších kast upřednostňují mimo hlavní město domácí porody, protože by při nástupu do nemocnice musely přinést a odevzdat léky, zdravotnický materiál, lůžkoviny a v zimě i příděl paliva.[69]
Koncem března 2020, kdy v rámcipandemie covidu-19 bylo nakaženo již téměř 250 000 lidí, severokorejský režim stále nehlásil jediného nakaženého. Kvůli zamlčování informací, nízké úrovni zdravotnictví i podvýživě téměř poloviny obyvatel by epidemie mohla v KLDR mít katastrofální následky. I kdyby k nim došlo, zřejmě to neohrozí stabilitu režimu, který ani v době pandemie nepřestal s odpalováním raket.[71][72]
Severní Korea je jednou ze zemí, která je velmi izolovaná od okolního světa a kde jsou soustavně porušovánalidská práva.[73] Zprávy mnoha organizací za lidská práva a zahraničních vlád obviňují severokorejskou vládu z jejich omezování; nejvíce kritizováno je omezování práva Severokorejců na svobodné opuštění své země.
Všechna média jsou státní a jsoucenzurována.Internet je cenzurován a je zamezeno vstupu na stránky odporující režimu – jde vlastně ointranet. Pod severokorejskou doménou.kp je registrováno pouhých 28 webových stránek.[77]
Reklama se do této země dostala poprvé až v roce 2008.Fastfood byl dlouho zakázán jako západní zhýčkanost. Kolem roku 2009 bylo však v jednom obchodě v hlavním městě povoleno koupit sihot dog nebohamburger.
Represivní systém
V KLDR jsou tři duhy věznic: převýchovné tábory, pracovní tábory a doživotní tábory (např. pro politické vězně). Funguje systém trestů pomocí stigmatizace (veřejné sdělování prohřešků) a následné šikany spoluobčanů. Trestní zákoník je napsaný obecně a tresty v něm nejsou jasně určeny. Funkce obhájce neexistuje. Popravy zastřelením jsou veřejné a občané je musí sledovat, přičemž se provádějí i na malých dětech (trestní zákoník neurčuje dětem nižší tresty). O rozvod může požádat jen muž. Pohyb mimo místo bydliště je jen na propustku.[69][78] Trest smrti je i za sledování seriálů z ciziny i Jižní Koreje.[78]
Kultura
Navzdory historicky silnému čínskému vlivu si korejská kultura vytvořila svou vlastní jedinečnou identitu.[79] Ta se stala terčem útoku běhemjaponské nadvlády v letech 1910-1945, kdy Japonsko prosazovalo politikukulturní asimilace. Korejci byli nuceni učit se a mluvitjaponsky, přijmout japonský systém příjmení ašintoistické náboženství a bylo jim zakázáno psát nebo mluvit korejsky ve školách, podnicích a na veřejných místech.[80]
Po rozdělení poloostrova v roce 1945 se ze společného korejského dědictví vytvořily dvě odlišné kultury. Severokorejci jsou jen málo vystaveni zahraničním vlivům. Revoluční boj a lesk vůdcovství jsou jedněmi z hlavních témat v umění. „Reakční“ prvky z tradiční kultury byly zavrženy a znovu byly zavedeny kulturní formy s „lidovým“ duchem.[81] Veškeré díla, umělecké projevy i hudba podléhá schvalování.[69]
Korejské dědictví je chráněno a udržováno státe.[82] Více než 190 historických památek a objektů národního významu je katalogizováno jako národní poklady Severní Koreje, zatímco přibližně 1 800 méně cenných artefaktů je zařazeno na seznam kulturních statků. Historické památky a místa v Kaesongu a komplexhrobekz Kogurjo jsou zapsány naseznamu světového dědictví UNESCO.[83] Tyto pozůstatky byly v červenci 2004 zapsány jako první objekt světového dědictví Severní Koreje ve Výboru pro světové dědictví UNESCO. Na lokalitě se nachází 63 mohyl, na kterých se dochovaly zřetelné nástěnné malby. Pohřební zvyky kultury Kogurjo ovlivnily asijské civilizace i mimo Koreu, včetně Japonska.[84]
Život v KLDR
Tento článek není dostatečněozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třebaověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněnímreferencí navěrohodné zdroje.
Je zakázáno sledovat či poslouchat jakékoli jiné stanice než severokorejské. Na televizních knoflících jsou umístěny papírové plomby, aby nedošlo k přepnutí na jinou stanici, příslušné úřady provádějí namátkové kontroly, zda nejsou plomby porušeny.[85]
V každé domácnosti musí viset portréty „velkých vůdců“ (Kim Ir-sen, Kim Čong-il, Kim Čong-un), pravidelně musí být tyto portréty otírány od prachu, je na to určen i speciální bílý hadřík. Občané rovněž nosí odznáčky, na kterých jsou tito vůdci vyobrazeni. V jednotlivých domech hlídají své spolubydlící takzvané „inmimbandžang“, které musí předávat zprávy státní bezpečnosti.[85] Děti se vždy musí postarat o své rodiče. V případě, že dojde k rozvodu manželství, děti zůstávají v otcově rodině.Propaganda je v zemi tak silná, že si velké množství lidí myslí, že se v Severní Koreji žije nejlépe na světě a v podstatě jsou rádi, že zde mohou žít, jelikož jsou od útlého věku vychováváni k poslušnosti a absolutně odrazování od demokratického a kapitalistického způsobu života.
V poslední době se zde začaly v hojné míře používat mobilní telefony, které jsou ovšem pro většinu lidí, žijících na venkově, stále nedostupné.
Hudba
Vláda po většinu 20. století zdůrazňovala optimistické melodie založené na lidové hudbě a také revolucionářskou hudbu. Ideologické zprávy jsou sdělovány přes masivní orchestrální skladby, jako jePět velkých revolučních oper, založených na tradičním korejskémchanggeuk (korejská opera).[86] Revoluční opery se od svých západních protějšků liší přidáním tradičních nástrojů do orchestru a vyhýbají serecitativu.[87]
Na rozdíl od bývalého Sovětského svazu zde neexistuje žádné literární podzemí a nejsou známí žádní disidenti-spisovatelé. Všechna nakladatelství jsou ve vlastnictví vlády nebo strany práce, protože jsou považována za důležitý nástrojpropagandy a agitace. Nakladatelství dělnické strany Koreje má mezi nimi největší autoritu a vydává veškeré práceKim Ir-sena, ideologické vzdělávací materiály a dokumentů stranické politiky. Zahraniční literatura zde nevyšla do roku1984, kdy byly vydány indické, německé, čínské a ruské pohádky,Tales from Shakespeare a některé práceBertolta Brechta aEricha Kästnera.
Kim Ir-senovy osobní práce jsou považovány za „klasická mistrovská díla“, zatímco ta vytvořená pod jeho instruktáží jsou označena jako „modely literatury čučche“. Patří mezi něOsud mužů obranného sboru,Píseň Koreje aNesmrtelná historie či série historických románů zobrazující utrpení Korejců pod japonskou okupací. Od 80. let po 21. století bylo publikováno více než čtyři miliony literárních prací, ale téměř všechny patří do úzkého výběru různých politických žánrů, jako je „první armádní revoluční literatura“.
Sci-fi se považuje za druhořadý žánr, protože se poněkud odchyluje od tradičních norem podrobných popisů a metafor vůdce.
Film
Většina moderních totalitních režimů si je vědoma skryté síly filmové produkce."Ze všech umění je pro nás film uměním nejdůležitějším," měl říciVladimír Iljič Lenin v únoru roku 1922 svému tehdejšímu komisaři osvětyAnatoliji Lunačarskému[88]. Filmovým fanouškem byl i Kim Čong-il, který podle BBC vlastnil sbírku dvaceti tisíc DVD.[89] Mimo jiné napsal severokorejský vůdce i více než třistastránkové pojednání o filmovém umění a několik dalších statí na toto téma. Mezi jeho oblíbené snímky měly patřit akční sérieRambo aJames Bond, dále horory jakoPátek třináctého nebo hongkongské akční filmy. Z herecké profese dával údajně přednostElizabeth Taylorové aSeanu Connerymu.
Známý je i příběh jihokorejského režiséraSin Sang-oka a jeho manželky, herečky Čoi Un-hui, které v roce 1978 postupně unesla severokorejská tajná služba z Hongkongu, kam se Sin vydal pátrat po své zmizelé přítelkyni (svatební obřad proběhl až později na přání Kim Čong-ila). O jejich anabázi, během níž byl režisér po dvouletém věznění za pokus o útěk donucen natočit sedm filmů, vypráví i knihaKim Čong Il uvádí. Nejznámějším filmem, který Sin v Severní Koreji natočil, je středověká variace na témaGodzilla nazvanáPulgasari z roku 1985. Se speciálními efekty pomohlo severokorejským filmařům japonské studioTóhó a v gumovém převleku ještěra vystupoval kaskadérKenpačiro Sacuma, který ztvárnil i originální Godzillu v sérii filmů od roku 1984 do roku 1995.
Počet snímků natočených v produkci Severní Koreje ale zálibě Kim Čong-ila ve filmovém umění ani zdaleka neodpovídá,[90] vyprodukováno bylo pouze malé množství snímků.
Je možné připomenout titulMstitel s píšťalou natočený v roce 1986, který byl na přelomu osmdesátých a devadesátých let součástí úspěšné vlny snímků s tematikou bojových umění. Trénink mladého Hong Kil-donga, jakéhosi korejského Robina Hooda, který probíhal pod taktovkou taoistického dědečka, jehož v českém znění namluvilRudolf Hrušínský, vidělo během roku 1988 v českých kinech 557 tisíc diváků[91] a stal se tak patnáctým nejnavštěvovanějším filmem roku.[92]
Sport
Severní Korea (v červeném) při zápase proti Brazílii během mistrovství světa v roce 2010
Severokorejská kuchyně je logicky velice podobnájihokorejské kuchyni, i když se v mnoha ohledech (z geografických i politických důvodů) liší. Severokorejská kuchyně je oproti té jihokorejské méně bohatá, není tolik pikantní, severokorejské lihoviny jsou silnější než jihokorejské a na rozdíl od Jižní Koreje se v Severní Koreji téměř vůbec nepoužíváhovězí maso. Základní potravinou jerýže, jako příloha se někdy podávají takénudle, které se na rozdíl odJižní Koreje častěji vyrábí zkukuřice.Kimčchi, korejský pokrm z fermentované zeleniny, je jedním z nejtradičnějších severokorejských pokrmů. Z masa se nejčastěji využívávepřové,králičí,kozí, někdy ale ipsí maso. Velmi populární jsou ale takéryby amořské plody.
Přístup naglobální internet mají pouze vybraní vládní úředníci na základě speciálního povolení vydaného vládou. Kromě vládních úředníků přístup mají i cizí návštěvníci země, a to pouze v hlavním městěPchjongjangu na standardu3G a studenti Pchjongjangské univerzity, jejich přístup je ale silně monitorován a cenzurován. Běžní severokorejští občané mají přístup jen na místníintranet (Kwangmjong) obsahující vládou schválené webové stránky, většinoupropagandistické.
↑PodleČeského úřadu zeměměřického a katastrálního však nejde o oficiální zkrácený název státu[2][3] Severokorejci používají názevČosŏn (조선,朝鮮), když mluví o Severní Koreji nebo Koreji jako celku. Doslovný překlad Severní Korea,Pukčosŏn (북조선,北朝鮮) se používá zřídka, ačkoli se může vyskytovat ve zdrojích, které vznikly před korejskou válkou. Jihokorejci používajíBukhan (북한,北韓) při označení Severní Koreje, odvozené od jihokorejského názvu pro Koreu,Hanguk (한국,韓國).
↑Hranice Severní Koreje s Jižní Koreou je sporná, protože obě země si nárokují celý Korejský poloostrov.
↑Článek 1 ústavy KLDR stanoví, že „Korejská lidově demokratická republika je nezávislý socialistický stát zastupující zájmy všeho korejského lidu“.[6]
Reference
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuNorth Korea na anglické Wikipedii.
↑Korea, North - The World Factbook [online].CIA World Factbook [cit. 2025-06-23].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Seznam jmen států a jejich územních částí.cuzk.cz [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální, 2022-10-17 [cit. 2025-06-23].Dostupné online.
↑Three Kingdoms period | Korea, History, Silla, Goguryeo, & Baekje | Britannica [online]. [cit. 2025-02-01].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MCCURRY, Justin. Unification with South Korea no longer possible, says Kim Jong-un.The Guardian. 16 Jan 2024, s. 1.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Socialist Constitution of the Democratic People's Republic of Korea (2019) - Wikisource, the free online library.en.wikisource.org [online]. [cit. 2025-06-23].Dostupné online. (anglicky)
↑ United Daily News, 5 July 2008 [cit. 2014-03-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 October 2014. (čínsky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CUMINGS, Bruce.Korea's Place in the Sun: A Modern History. New York: W. W. Norton & Company, 2005.ISBN978-0-393-32702-1. S. 505–506.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑YOUNG, Benjamin R. Why is North Korea called the DPRK?.NK News. 7 February 2014.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 February 2014.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ŠAJTAR, Jaroslav. Korejská válka vypukla v červnu 1950. Byla jednou z nejbrutálnějších válek vůbec.Reflex.cz [online]. 2015-06-24 [cit. 2025-07-25].Dostupné online.
↑VENTURA, Tomáš. Nejstřeženější hranice světa na vlastní oči. Severní Korea zblízka.iDNES.cz [online].MAFRA, 2012-10-17 [cit. 2025-07-25].Dostupné online.
↑ KLDR obnoví vojenskou linku s Jižní Koreou, pošle delegaci na OH.www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2018-01-10].Dostupné online.
↑United Nations Environmental Programme.DPR Korea: State of the Environment, 2003 [online]. [cit. 2016-01-29]. S. 12.Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-08-31.
↑Bill Caraway.Korea Geography [online]. The Korean History Project [cit. 2007-08-01].Dostupné v archivu pořízeném dne 06-07-2007.
↑ North Korea country profile.www.bbc.co.uk. BBC News, 9 April 2018.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 March 2021.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Kim Jong Un's North Korea: Life inside the totalitarian state.Washington Post.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 February 2021.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Totalitarianism [online]. Encyclopædia Britannica, 2018 [cit. 2020-10-31].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 March 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Britannica Book of the Year 2014. London: Encyclopedia Britannica, Inc., 2014.ISBN978-1-62513-171-3. KapitolaKorea, North, s. 642.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑DPRK Socialist Constitution [online]. [cit. 2020-04-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 August 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Namgung Min. Kim Jong Il's Ten Principles: Restricting the People.Daily NK. 13 October 2008.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 April 2014.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Audrey Yoo. North Korea rewrites rules to legitimise Kim family succession.South China Morning Post. 16 October 2013.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 October 2013.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑NA, Hye-yoon. 6 January 2021 [cit. 2022-08-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 August 2022. (korejsky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abNorth Korea profile: Leaders [online].BBC News, 26 March 2014 [cit. 2014-05-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 May 2014.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑North Korea: Kim Jong-un hailed 'supreme commander' [online].BBC News, 24 December 2011 [cit. 2014-05-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2014.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HITCHENS, Christopher. Why has the Bush administration lost interest in North Korea?.Slate. 24 December 2007.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 May 2010.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Bradley K. Martin.Under the Loving Care of the Fatherly Leader: North Korea and the Kim Dynasty. [s.l.]: [s.n.]ISBN0-312-32322-0.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abSEDLÁŘOVÁ, Barbora. KLDR popravila ministra obrany. Veřejně a protiletadlovou zbraní.iDNES.cz [online]. 2015-05-13 [cit. 2015-05-13].Dostupné online.
↑ket. Kim po sjezdu utahuje oprátky. Nechal zastřelit vicepremiéra pro vzdělání.ČT24.cz [online]. 2016-08-31 [cit. 2016-08-31].Dostupné online.
↑Kim Yong Nam Visits 3 ASEAN Nations To Strengthen Traditional Ties [online]. The People's Korea [cit. 2007-08-01].Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-30.
↑abcARMADNINOVINY.CZ. Severní Korea je obří vojenská základna.Armádní noviny [online]. [cit. 2025-05-09].Dostupné online.
↑Veliká armáda nemusí znamenat silná, protože záleží nejen na počtu vojáků, ale i výcviku a dostupném vybavení [online]. 2022-12-23 [cit. 2025-05-09].Dostupné online.
↑ARMADNINOVINY.CZ. Severní Korea je obří vojenská základna.Armádní noviny [online]. [cit. 2025-05-09].Dostupné online.
↑ Severokorejská Bouře. Kim poslal Putinovi elitu armády, vojáci dosáhli nejvyšší pocty.Aktuálně.cz [online]. 2024-10-25 [cit. 2025-05-09].Dostupné online.
↑abc KLDR má miliony vojáků a širokou škálu techniky, jaderné zbraně ale jsou její jedinou pojistkou.ČT24 [online].Česká televize [cit. 2025-05-09].Dostupné online.
↑DIEPEN, Vann H. Van. North Korea Showcases Two Types of ICBMs In November 2022 Tests - 38 North: Informed Analysis of North Korea.38 North [online]. 2022-12-02 [cit. 2025-05-09].Dostupné online. (anglicky)
↑ The Guardian: Jak žijí obyčejní obyvatelé Pchjongjangu.ceskenoviny.cz [online]. 17.05.2014.Dostupné online.
↑Soo-Bin Park.The North Korean Economy: Current Issues and Prospects [PDF online]. Carleton University, 2003-10-03 [cit. 2011-10-31].Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-05.
↑ Archivovaná kopie.www.cia.gov [online]. [cit. 2010-11-04].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-18.
↑TOMANKA, Marek. Kimova KLDR frčí na bitcoinové horečce. Útočí na kryptoburzy.iDNES.cz [online].MAFRA, 2017-12-12 [cit. 2025-07-25].Dostupné online.
↑abcMÁNERT, Oldřich. Prokažte věrnost režimu a prodávejte drogy, nakázala KLDR diplomatům.iDNES.cz [online]. 2013-03-25 [cit. 2016-02-21].Dostupné online.
↑abcdKRYZÁNEK, Ladislav. Severní Korea trumfla české vařiče, její „piko“ je nejlepší na světě.iDNES.cz [online]. 2016-02-20 [cit. 2016-02-21].Dostupné online.
↑ Archivovaná kopie.www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2014-08-31].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-09-03.
↑www.juchetravelservices.com [online]. [cit. 2015-01-06].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-20.
↑ North Korea Profile.BBC News. 26 March 2014.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 September 2014.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑EBERSTADT, Nick.Policy and Economic Performance in Divided Korea During the Cold War Era: 1945–91. [s.l.]: Rowman & Littlefield, 2010.Dostupné online.ISBN9780844742748. S. 61.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ADLAKHA, Arjun; WEST, Loraine A.Analysis of Democratic People's Republic of Korea 1993 Population Census Data and Population Projections [online]. International Programs Center, Population Division, U.S. Bureau of the Census, October 1997 [cit. 2013-12-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-24.OCLC630153397Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑DPR Korea 2008 Population Census: National Report [online]. Pyongyang: Central Bureau of Statistics, 2009 [cit. 2014-10-02].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-05-14.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abMay Lee. Famine may have killed 2 million in North Korea.CNN. 19 August 1998.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 February 2007.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The Korean Language [online]. Library of Congress Country Studies, June 1993 [cit. 2014-07-25].Dostupné online.
↑Religious Intelligence UK report [online]. Religious Intelligence [cit. 2009-07-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-10-13.
↑Foreign Assistance to North Korea: Congressional Research Service Report for Congress [online]. Federation of American Scientists, 26 April 2012 [cit. 2014-07-22].Dostupné online.
↑Jay Solomon.US Has Put Food Aid for North Korea on Hold [online]. Wall Street Journal, 20 May 2005 [cit. 2007-08-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-02-16.
↑National Nutrition Survey final report [online]. The United Nations Office in DPR Korea, 19 March 2013 [cit. 2014-07-22].Dostupné v archivu pořízeném dne 29-07-2014.
↑The State of North Korean Farming: New Information from the UN Crop Assessment Report [online]. 38North, 18 December 2013 [cit. 2014-07-22].Dostupné online.
↑ŠTÝS, Matěj. Pořiďte si severokorejský kalendář pro rok 107. Fotky jsou tematicky zaměřeny na produkty země.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 2017-12-24 [cit. 2023-9-25].Dostupné online.
↑abcdSama s dítětem a obavy z nemoci. V KLDR žila pod přísnou propagandou, říká Nina Špitálníková [online]. Stream.cz: Face2Face, 2025-09-05 [cit. 2025-09-06].Dostupné online.
↑HAWK, David.The Hidden Gulag: Exposing North Korea's Prison Camps. Washington, DC: U.S. Commitee for Human Rights in North Korea, 2003.Dostupné v archivu pořízeném dne 19-02-2009. S. 24. (anglicky)Archivováno 19. 2. 2009 naWayback Machine.
↑ Severokorejský internet čítá jen 28 webů s národní doménou.Novinky.cz [online]. Borgis, 2016-09-22 [cit. 2025-07-25].Dostupné online.
↑abČT24. Trest smrti za seriál od sousedů. Represe v KLDR se prohlubují.ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-09-12].Dostupné online.
↑FAIRBANK, John K.; REISCHAUER, Edwin O.; CRAIG, Albert M.East Asia: Tradition & Transformation. Boston: Houghton Mifflin Company, 1978.ISBN978-0-395-25812-5.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Bruce G. Cumings.A Country Study: North Korea. [s.l.]: Library of Congress Call number DS932 .N662 1994. KapitolaThe Rise of Korean Nationalism and Communism.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SEOUL, Yonhap News Agency.North Korea Handbook. [s.l.]: M.E. Sharpe 1264 s.Dostupné online.ISBN978-0-7656-3523-5. S. 496–497. (anglicky) Google-Books-ID: JIlh9nNeadMC.
↑Democratic People's Republic of Korea [online].UNESCO [cit. 2014-06-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 July 2014.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Complex of Koguryo Tombs [online]. unesco.org [cit. 2017-09-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 May 2023.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abDEMICK, Barbara.Není co závidět: obyčejné životy v Severní Koreji. Zlín: Kniha Zlín, 2014. 353 s.ISBN978-80-7473-159-4.
↑Literature, Music, and Film [online]. Library of Congress Country Studies, 1993 [cit. 2014-07-14].Dostupné online.
↑ North Korean Opera Draws Acclaim in China.www.nytimes.com. The New York Times, 28 July 2010.Dostupné online [cit. 14 July 2014].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SAVAGE, Mark. Kim Jong-il: The cinephile despot.BBC News. 2011-12-19.Dostupné online [cit. 2025-07-25]. (anglicky)
↑BRYCHTA, Jan.Filmový byznys a Severní Korea [online]. NEWTON Media, 2014-02-04 [cit. 2025-07-25].Dostupné online.
↑HAVEL, Luděk.Hollywood a normalizace: Distribuce amerických filmů v Československu 1970–1989 (Magisterská diplomová práce) [online]. Brno: Ústav filmu a audiovizuální kultury, 2008 [cit. 2019-08-07].Dostupné online.
DEMICK, Barbara.Není co závidět: obyčejné životy v Severní Koreji. Z angl. orig. Nothing to envy přeložila Eva Lee. Zlín: Kniha Zlín, 2014. 353 s. Tema, sv. 18.ISBN 978-80-7473-159-4.
ECKERT, Carter J. et al.Dějiny Koreje. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2009. 423 s. (Dějiny států).ISBN978-80-7106-580-7.
JANOŠ, Jiří.Dokonale utajená Korea. Praha: Libri, 1997. 187 s. Civilizace, země, lidé.ISBN 80-85983-26-5.
JANOŠ, Jiří.Japonsko a Korea: dramatické sousedství. Praha:Academia, 2007. 318 s., [32] s. barev. obr. příl.ISBN 978-80-200-1503-7.
LÖWENSTEINOVÁ, Miriam a POPA, Markéta.Made in Korea. I. V Praze: Nová vlna, 2018. 423 s.ISBN 978-80-85845-85-3.
LÖWENSTEINOVÁ, Miriam a POPA, Markéta.Made in Korea. II. V Praze: Nová vlna, 2019. 447 s.ISBN 978-80-85845-94-5.
ŠPITÁLNÍKOVÁ, Nina.Svědectví o životě v KLDR. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2020. 261 s.ISBN 978-80-7422-776-9.
Kvalifikační práce
KOLÁŘOVÁ, Hana.Obraz USA a Američanů v severokorejské propagandě. Praha, 2019. 106 s. Bakalářská práce. Ved. práce Mgr. Jaromír Chlada. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav Dálného východu. Přístup také z:https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/111513
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématuSeverní Korea na Wikimedia Commons
.svg)
.jpg)
_08.jpg)
.jpg)
.svg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.svg)
