Serie A (oficiálně známá jakoSerie A Enilive) je nejvyššíitalskáfotbalová soutěž. Hlavnímsponzorem soutěže je společnostEnilive. Založena byla v roce1929 a plynule navázala na předchozí italské celonárodní soutěže (hrané od roku 1898), jejichž vítězové mohou počítat tituly z nich získané. V Serii A hraje 20 týmů, 3 nejhorší sestupují doSerie B a nejlepší tým získá italský titul, takzvanéScudetto. Nejvíce ligových titulů máJuventus, který jich má na kontě 36 (mimo odebrané z let 2005 a 2006).
Soutěž je tvořena celkem 20 týmy, z nichž první dva týmy postupují přímo doLigy mistrů UEFA. Třetí tým pak postupuje do 4. předkola (play-off) této soutěže. Čtvrtý a pátý tým postupují do 4. předkola respektive 3. předkolaEvropské ligy UEFA. Další místo ve 4. předkole Evropské lize zaujímá vítězCoppa Italia, to může v případě kvalifikace finalistů do pohárů jiným způsobem připadnout šestému týmu v lize. V případě, že vítěz Coppy Italia se kvalifikuje do pohárů jiným způsobem, do Evropské ligy jde finalista. Ten se zařadí do 3. předkola a pátý tým v lize ho nahradí v předkole čtvrtém. Tři nejhorší týmy soutěže sestupují do Serie B, druhé nejvyšší soutěže. Vítěz soutěže má také právo startovat v italském superpoháru zvanémSupercoppa italiana, kde ho vyzve vítěz Coppa Italia.
V ročníku2011/12 se rozhodlo o držiteli titulu tak, že poprvé odkorupční aféry v roce 2006 a návratu zeSerie B se stal mistremJuventus FC, který si tak oficiálně připsal již 28. vítězství v soutěži. V sezoně2012/13 titul obhájil. Vicemistrem se stalSSC Neapol. Dominance Juventusu pokračovala i v sezoně 2013/14, kdy získal již třetí titul v řadě a celkově třicátý.
Zakladatelé nejstaršího italského klubu, hrajícího primárně fotbal -Genoa CFC v roce 1893.
Podobně jako do dalších zemíjižní Evropy (např.Turecko,Španělsko), přineslifotbal i doItálie přistěhovalci zVelké Británie. Prvním oficiálně založeným sportovním klubem, hrajícím zčásti fotbal, byl v roce1893janovský klubGenoa CFC. A podobně jako jinde, byla i zde expanze tohoto sportu velmi rychlá. V roce 1897 vznikla soutěž pořádaná přistěhovalci a v roce 1898 byla založenaItalská fotbalová federace (FIGC). Jako sídlo si vybralaTurín a jejími členy se staly 4 severoitalské kluby —Genoa CFC, FBC Torinese, Internazionale Torino a Reale Società Ginnastica Torino. A tyto čtyři týmy se staly účastníky prvního oficiálníhoItalského fotbalové mistrovství v roce 1898, jehož vítězem a zároveň držitelem prvního oficiálního titulu pro mistraItálie se stalGenoa CFC.
V následujících dvou ročnících (1899,1900) se přidaly i další celky jakoUC Sampdoria,AC Milán neboJuventus FC. Genoa CFC dokázal vyhrát šest ze sedmi úvodních ročníků soutěže a jeho nadvládu dokázal narušit jenAC Milán (1901) a ukončit ji musel ažJuventus FC (1905). V roce 1905 se také Italská fotbalová federace (FIGC) stala právoplatným členemFIFA.
Po neplánované pauze zapříčiněnéI. světovou válkou obliba fotbalu v této zemi ještě vzrostla. Následkem bylo částečné oddělení soutěže pod CCI, čili svaz sdružující menší kluby. V sezoně 1921/22 tak máme dvě rovnocenné soutěže, které vyhráliFC Pro Vercelli 1892 (FIGC) aNovese (CCI). Následující sezonu byl tento exces ukončen a svazy i jejich soutěže sloučeny pod FIGC. V sezoně 1923/24 získal svůj 9. titul Genoa CFC a stanovil rekord platný až do roku 1958. V ročníku 1926/27 došlo k několika vážným sportovním přestupkům týmuTorino FC, zejména pak v zápase sJuventus FC, ze kterého se v roce1906 odštěpil. Jako trest mu byl odebrán jeho první titul a místo italského mistra zůstalo poprvé neobsazeno.[1]
Fotbalová éra před založením Serie A je specifická dominancí dvou klubů, které dohromady získali 16 titulů —Genoa CFC aFC Pro Vercelli 1892. Nikdo jiný nezískal více než 3 mistrovské tituly. Oba tyto týmy však titul v Serii A (1929 – dodnes) doposud nezískali.
V létě roku1929 se činovníci FIGC rozhodli, že skoncují s nejasnou strukturou fotbalových soutěží na územíItálie a sjednotí ho na klasický ligový formát. Ze dvou skupin soutěžeDivisione Nazionale 1928-1929 postoupilo 18 nejlepších (z každé 9) týmů do nově vznikléSerie A. Bylo rozhodnuto, že soutěž zůstane nadále otevřená a dva nejhorší týmy z ročníku sestoupí doSerie B a naopak. Nově vzniklý formát nejvíce ze všeho vyhovoval týmům ze severní části Itálie, zejména pak ze sousedících provinciíPiemont aLombardie. Čtyři nejslavnější kluby, které tyto provincie reprezentují (Juventus FC,Torino FC,AC Milán aFC Internazionale Milano), dohromady získali 56 titulů během prvních 70 ročníků Serie A a drží zde naprostou dominanci.
Juventus FC se jako první mohl pyšnit vítězstvím v 5 ročnících v řadě(Quinquennio d'oro), což bylo krátce po založení Serie A mezi lety 1931-1935. Během meziválečného období změnil klubFC Internazionale Milano název naAssociazione Sportiva Ambrosiana (sloučením s Unione Sportiva Milanese). Pod tímto názvem získal 3 mistrovské tituly, které mu po rozdělení a opětovnému přejmenování v roce 1946 zůstaly zachovány. Během tohoto období měli také kluby ze severozápadu silnou konkurenci v týmuBologna FC 1909, který získal 4× titul a dvakrát triumfoval ve slavném Mitropa Cupu (Středoevropském poháru).
Druhá polovina 20. století a úspěchy v evropských pohárech (1946 - 2000)
Sívori, Charles, Boniperti - hráči, kteří v klubu Juventus FC vyhrávali italskou ligu
Po skončeníII. světové války tentokrát nastává dynastie druhého zturínských klubů –Torino FC, který ovládl první čtyři poválečné ročníky. Na konci jeho éry opět stál největší rivalJuventus FC, který se pozvolna blížil na čelo tabulky v počtu mistrovských titulů. Jeho chvíle nastala v roce 1952, kdy vyrovnal týmGenoa CFC a v sezoně 1957/58 se ziskem jubilejního 10. titulu osamostatnil v čele. Stejně tak, jak prestižní je v Itálii nosit na dresu nášivkuScudetto (pro mistra soutěže), je prestižní právo našít si nad logo hvězdu (Stella) za 10 titulů. A právěJuventus FC byl prvním vyvoleným a především vhodným týmem v Evropě pro nápadpolitikaUmberto Agnelli, jehož myšlenka ovládla mnoho zemí, jakoTurecko,Německo a další.
A právě v tomto období nastává v Serii A nejznatelnější odskok v dominanci velké trojky, čiliFC Internazionale Milano a zejména pakAC Milán aJuventus FC. Tyto tři kluby jsou doposavad jediné, kterým se podařilo získatzlatou hvězdu za 10 mistrovských titulů. Po Juventusu se to podařilo nejprve, v roce1966, týmuFC Internazionale Milano a v roce1979 se přidal iAC Milán. Vzhledem k těmto faktům jsou 60. léta označována jakoLa Grande Inter, volně přeloženo nadvláda Interu v Itálii i v Evropě.
Ke konci20. století se k životu probudil gigant jménemAC Milán. Počátek můžeme najít v roce 1986, kdy do povadlého AC přichází pozdější politická superstarSilvio Berlusconi, který jako prezident klubu získal obdiv i cenné trofeje. Během následujících sezon najdememilánský klub pětkrát ve finálePMEZ a Ligy mistrů UEFA. Z toho hned 3× úspěšně. V domácí lize získává dalších 6 titulů a dostává se na kótu 16 vítězství. Zdatně mu konkuruje iJuventus FC, který byl prvním klubem, co zvítězil ve třech nejvýznamnějších evropských soutěžích (Pohár mistrů evropských zemí,Pohár UEFA,Pohár vítězů pohárů), čehož dosáhl v roce 1985 a je doposud jediným klubem, kterému se podařilo získat titul ve všech 6 mezinárodních soutěžích, jakých se může evropský klub účastnit (navícSuperpohár UEFA,Pohár Intertoto aInterkontinentální pohár). U dosažených úspěchů turínského klubu musíme zmínit i zisk druhé zlaté hvězdyStella za zisk 20. mistrovského titulu, z roku1982. Neopomenutelná je i naprostá dominance italských klubů ve druhé nejvýznamnější soutěžiUEFA –Poháru UEFA. V období mezi lety 1989—1999 zaznamenáItálie neuvěřitelných 14 finálových účastí svých mužstev, z toho hned 8 vítězných. Nic podobného v dějinách mezinárodního fotbalu nenajdeme.
Nejnovější historie poznamenaná korupční aférou (2000 - dodnes)
Do nového tisíciletí vstupovala Serie se známkou jedné z nejlepších evropských soutěží, což vždy dokazovalo i postavení na žebříčkuUEFA.[2] V roce2000 vydalaFIFA žebříček nejlepších klubů 20. století aItálie měla zástupce na sedmém (Juventus FC), děleném devátém (AC Milán) i děleném dvanáctém (FC Internazionale Milano) místě.[3] Žebříček fotbalových historiků IFFHS posuzoval kontinenty zvlášť a možná proto se italské kluby umístily ještě výše. V hodnocení evropských klubů za 20. století se Juventus umístil na 2. místě, AC Milán na 4. místě a Internazionale na 6. místě, což dělá z italských klubů ty nejúspěšnější.[4]
V Serii A se zatím dočasně usadili na trůnuřímské klubySS Lazio (2000) aAS Roma (2001), ale od sezony2001/02 panuje nepřetržitě velká trojka. VLize mistrů pošesté vítězíAC Milán, který ve finále ročníku2002/03 porážíJuventus FC, sPavlem Nedvědem v sestavě (pro trest však nemohl nastoupit), po penaltovém rozstřelu. Poprvé v historii soutěže se ve finále utkaly dva italské kluby a toto setkání znamenalo pro Juve již pátou finálovou porážku. Juventus FC Si spravil chuť v domácí lize, kde vítězí dvakrát za sebou (2002,2003).
Rozvíjející se hegemonii Juventusu ještě jednou narušilAC Milán, který zvítězil v sezoně2003/04. Poté pro následující dva ročníky znovu převzal mistrovskou "taktovku" Juventus. Jenže se nemohl radovat dlouho. V květnu roku 2006 začala italskáPolicie, na základě telefonních odposlechů, rozplétat jeden z největšíchfotbalových korupčních skandálů v historii. Vážně bylo zapleteno celkem šest klubů ze Serie A iSerie B. Obviněni byliJuventus FC,AC Milán,ACF Fiorentina,SS Lazio,Reggina Calcio a Atletico Arezzo (Serie B). První obětí byl předseda svazu FIGC Franco Carraro, který odstoupil z funkce. Krátce poté byly vyneseny tresty.
Největší trest dostalJuventus FC. Mistru Serie A ze sezon2004/05 a2005/06 byl odebrán prvně zmíněný titul a z druhé sezony odečteno všech 91 získaných bodů. Tím pádem klesl na poslední místo soutěže a poprvé ve své historii sestoupil doSerie B.[5] Navíc mu bylo znemožněno startovat vLize mistrů 2006/07 a odečteno 30 bodů pro ročník 2006/07, kdy startoval v Serii B.AC Milán přišel o 44 bodů a klesl na pozici mimo účast vLize mistrů 2006/07 a proročník 2006/07 přišel o 15 bodů. Ostatním týmům byly odečteny body v nadcházející sezoně a znemožněn start v evropských pohárech.
Ze vzniklé situace vytěžil nejvíce jediný nezapletený z velké trojky –FC Internazionale Milano. Na úvod mu připadl titul ze sezony2005/06, kdy původně skončil na 2. místě. Ale hlavně přišel o největší soupeře pro následující roky. A naskytnutou možnost využil znamenitě. Jako třetí klub v historii dokázal 5× v řadě zvítězit v Serii A a postupně převzal i pozici nejsilnějšího italského klubu v evropských pohárech.Juventus se sice vrátil hned po první sezoně v Serii B, kterou vyhrál se ziskem 94 bodů (oficiálně 85 bodů, protože se mu u odvolací komise podařilo snížit trest ze 30 na pouhých 9 bodů), ale ne v takové síle, v jaké Serii A opouštěl. SílaInteru gradovala vsezoně 2009/10, kdy pod vedenímJosé Mourinha popáté v řadě získal mistrovský titul (s počtem 18 se posunul předAC Milán) a potřetí v historii triumfoval vLize mistrů UEFA. V prosinci ještě získal trofej proMistra světa klubů 2010.
V sezoně2010/11 zvítězilAC Milán a dotáhl se na dělené druhé místo sFC Internazionale Milano. A poprvé od návratu zeSerie B se mohl radovat iJuventus FC, který v sezoně2011/12 získal oficiální 28. titul. Téměř neohrožená dominance Juventusu trvá i díky krizi obou milánských klubů dodnes, protože dokázal obhájit titul i v sezónách2012/13, 2013/14 a 2014/15, takže nyní má již 31 titulůSerie A 2014/15. V roce 2015 navíc dokázal Juventus postoupit až do fináleLigy mistrů UEFA, kde nakonec podlehl týmuFC Barcelona.
Nejvíce branek vstřelil v sezoně 2007 – 2008Alessandro Del Piero, když si připsal 21 branek. V sezoně 2008 – 2009 vstřelil nejvíce branek Zlatan Ibrahimovič, když se trefil 25 krát. Antonio Di Natale se mohl pyšnit titulem nejlepší střelec Serie A v sezoně 2009-2010 s 28 brankami. V ročníku 2011 – 2012 se stal nejlepším střelcem ligy s 28 gólyZlatan Ibrahimović. V sezóně 2012 – 2013 se stal nejlepším střelcemEdinson Cavani z Neapole, který vstřelil 29 branek.[6]
Od sezony 2015 – 2016 drží rekord v počtě gólů v jedné sezoněGonzalo Higuaín s 36 góly. Stejný počet gólů zaznamenal v sezoně 2019 – 2020Ciro Immobile.
_e_Rosso_e_Nero_(Strisce).svg)
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
