Sedmero svobodných umění (lat.septem artes liberales) tvořilo základstředověkého vzdělávání, byl to středověký název pro souhrn předmětů, které tvořily všeobecné vzdělání (řeckyenkyklios paideia, lat.orbis doctrinae – kruh vzdělání) středověkého vzdělance. Sedm základních umění, tedy vědeckých a učebních oborů, bylo rozděleno natrivium zaměřené především na texty akvadrivium pro obory spojené s čísly. Tehdejší chápání obsahu jednotlivých umění se však lišilo od moderních pojmů.
Tato umění byla svobodná (liberales), protože věnovat se jim bylo hodno svobodného člověka (lat.homo liber), na rozdíl od manuálních čiřemeslných zručností. Od slovaartes pochází pojmenování nejnižší zfakult na středověkýchuniverzitách.Artistická fakulta byla předchůdkyní dnešní fakulty filozofické a jejíbakalariát byl podmínkou pro vstup na ostatní fakulty, vRakousku až do roku1848.[1]
Systém vycházející zantické tradice navrhlMartianus Capella ve svém díleDe nuptiis philologiæ et Mercurii kolem roku415. V tomto encyklopedickém spisuO svatběFilologie sMerkurem vystupuje sedm panen, které každá systematicky vykládá svou moudrost. Aby bylo možné všechny obory lépe zvládnout, rozdělil jeBoëthius na trivium a kvadrivium. Žáci si pak nejdříve osvojovali nižší trivium a pak teprve náročnější kvadrivium.[2]
Sedm svobodných umění v systému středověkého školství
Na církevních školách a artistických fakultách se vyučovalo především sedm svobodných umění, známých již v antickémstarověku. Byly togramatika,rétorika,dialektika,aritmetika,geometrie,astronomie ahudba. Protože základem vyučování byla četba textu a jeho výklad, museli se žáci nejprve naučit gramatiku, to znamená přečíst latinský text a porozumět mu. Po roce 800 přestala býtlatina živým jazykem a nahradily ji nově vzniklé národní jazyky. Ve školách se však nadále vyučovalo latinsky. Také duchovní a vzdělanci se mezi sebou dorozumívali latinským jazykem a psali v něm svá učená pojednání. Znalost gramatiky jim umožnila číst antické autory a napodobovat je.
S gramatikou byla úzce spjata rétorika. Jejím úkolem bylo vést žáky k tomu, aby dovedli podle určitých pravidel sestavit dopis a úřední listinu. Dialektika (logika) učila přesnému a důslednému myšlení, jaké vyžadovalascholastika. Tyto tři disciplíny, tzv. trivium, museli žáci zvládnout nejdříve. Poté mohli pokračovat studiem náročnějšího kvadrivia. Hlavní zásadou dodržovanou při vyučování byl postup od jednoduché látky ke složitějšímu učivu. Tato zásada platí dodnes.
Absolvent studia těchto umění bylBaccalaureus (bakalář) - ověnčený vavřínem (lat.laurus, vavřín, srv.laureát).
Názevtrivium se v 18. století začal používat pro elementární výuku čtení, psaní a počítání. Dodnes se základním nebo jednoduchým znalostem říkátrivia nebotriviální, ovšem v poněkud posunutém významu.
