Stětí knezů (srbskyСеча кнезова,Seča knezova) bylo významnou událostí pro vývojSrbů vOsmanské říši počátku19. století.
V roce1804, těsně předprvním srbským povstáním, byl sandžakŠumadija pod nadvládoudahijů – čtyřjaničářských správců, kteří vstoupili na území z oblastiVidinského sandžaku. Ti celému území vládli značně krutě a jakékoliv náznaky odporu likvidovali; zrušili vyjednanou autonomii srbského obyvatelstva z 90. let 18. století a hlavně zrušili reformy zavedenéSelimem III. Dahijové nebyli správci, kteří by přišli na území budoucího Srbska z rozkazusultána, naopak jejich přítomnost byla proti jeho vůli.
Na začátku roku 1803 se shromáždilo 12 knezůvaljevskénahije, kteří se spolu dohodli, že za 8 měsíců vyvolají povstání proti dahijům. V téže době se setkali rovněž i předáci srbských komunit i v jiných místech po Šumadiji. Koncem roku byl vyslán dopis rakouskému komandantu doZemunu, ve kterém bylo nebezpečí ozbrojeného střetu mezi Srby a dahiji zmíněno jako velmi reálné.
Jakmile se dahijové dozvěděli o přípravě vzpoury a dopisu se zmocnili, rozhodli se pro masové represe. Obávali se totiž, že by vzpoura přerostla v rakouskou vojenskou intervenci.4. února1804 zavražděno kolem 100 až 150[1] tzv. knezů, tedy předáků srbského obyvatelstva; knězů, bohatých obchodníků, vojenských dobrovolníků z doby existenceKočiny krajiny či bojovníků proti vpádu dahijů v teprve nedávné době. Mezi popravenými byl iAleksa Nenadović, který se měl stát vůdcem připravovaného povstání. Zamýšleli popravit ještě více lidí, včetněKarađorđe Petroviće, avšak od tohoto záměru nakonec upustili.
Celá událost situaci neuklidnila, ba spíše přilila olej do ohně - jen o několik dní později vypuklo v obciOrašac nedalekoValjevapovstání, které znamenalo konec vlády dahijů.
Obrázky, zvuky či videa k tématuStětí knezů na Wikimedia Commons