Schutzstaffel (známější pod zkratkouSS nebo), českyOchranný oddíl, byla ozbrojená organizaceNSDAP vytvořená v roce1925 z oddaných přívržencůAdolfa Hitlera a působila původně jako jeho osobní stráž. V čele SS v době její největší moci stálHeinrich Himmler jakoReichsführer-SS (říšský vůdce SS). Postupem času si organizace podřídila veškerý bezpečnostní aparátnacistického státu včetně vyhlazovací politiky. Jejím symbolem byly dvarunové znaky pro hlásku S (ᛋ, runasigel čisowulo, nacisty zvanásig jako symbol vítězství,Sieg) na černém pozadí.
Přímým předchůdcem byl oddílSA nazvanýStabswache (Štábní stráž), zřízený v květnu 1923 v počtu 8 mužů pod vedenímEmila Mauriceho s cílem chránit vedení NSDAP při veřejných akcích a později přejmenovaný naStoßtrupp Adolf Hitler a rozšířený o další čtyři muže. PoMnichovském puči a zákazu NSDAP byl oddíl rozpuštěn.
Dnem vzniku SS je tak až 9. listopad 1925,[rozpor] kdy byla vytvořena elitní bojová a bezpečnostní složkaSchutzstaffel (SS) pod vedenímJulia Schrecka. Z malé skupinky lidí vedené stále jako zvláštní oddíl SA postupně rostla organizace s pevnou vojenskou hierarchií a se sklony k násilí. Dne 6. ledna 1929 byl do jejího čela jmenovánHeinrich Himmler.
Dne 4. srpna 1929 byl ukončen čtyřdenní sjezdNSDAP vNorimberku, kde byl mimo jiné vznesen požadavek zavedení všeobecné branné povinnosti vNěmecku. Sjezd zakončoval slavnostní pochod oddílů SS a SA o síle 60 000 příslušníků. Průvod se neobešel bez násilí a v jeho průběhu došlo k celé řadě pouličních bitek, což mělo za následek další propagaci síly SS, respektive celé NSDAP. Rozrůstající se násilí ze strany oddílů SA a SS vedlo 13. dubna 1932 německou vládu k vydání nouzového nařízení „k zajištění státní autority“, čímž byla zakázána činnost organizací SA a SS.
Zákaz legální činnosti SA a SS se nacistů dotkl, a tak 14. června téhož roku přislíbilAdolf Hitler, že pokud budou zákony o zákazu jeho úderných oddílů zrušeny, bude jeho strana respektovat a tolerovatPapenův kabinet. Problémy s SA a SS však i nadále přetrvávaly, což vedlo Mezinárodní vládní komisi proSársko k tomu, že 11. listopadu 1932 nařídila rozpustit obě organizace.
Popřevzetí moci nacisty došlo dne 2. května 1933 v Německu k likvidaciodborů, jejich úřadovny byly masově obsazovány členy oddílů SA a SS. V noci z 29. na 30. června 1934 vyvrcholila vnitrostranická krize, v níž se Hitler zbavil svých dlouhodobých oponentů včetně osob nepřijatelných pro špičky tehdejší německé armády, a upevnil tak svou moc ve straně i navenek. Událost vešla do historie pod názvemNoc dlouhých nožů a došlo během ní k vyvraždění vrcholných příslušníků SA. Významný podíl na vraždění měly oddíly SS, které byly odměněny vyřazením ze svazku SA a postavením samostatné složky nacistického režimu podléhající pouze Hitlerovi.
Dne 31. března 1935 převzaly jednotky SS strážní a dozorčí službu ve zřízenýchkoncentračních táborech a pozvolna začaly naplňovat své plány o nastolení konečného řešení. Dne 17. června 1936 byl Heinrich Himmler jmenován do funkce šéfa německépolicie.
policejní jednotky – kromě samostatné pořádkové policie (Ordnungspolizei – Orpo) byla součástí SS i bezpečnostní policie (Sicherheitspolizei – Sipo) zahrnující kriminální policii (Kriminalpolizei – Kripo) agestapo. Sipo byla později spojena se stranickou bezpečnostní službouSicherheitsdienst vRSHA pod vedenímReinharda Heydricha.
V říjnu 1936 byl v rámci Hlavního úřadu SS (šéfoval mu Heinrich Himmler) vytvořen „Inspektorat Verfugungstruppen“ pod vedenímPaula Haussera, bývalého generálareichswehru. Současně se svým jmenováním SS-brigadeführerem se Hausser stal v roce 1936 hlavním inspektorem Verfügungstruppen. Měl po vojenské stránce slabě vyškolené jednotky SS (jejichž početní stav tehdy dosáhl asi 8500 mužů) přeměnit v dokonale vycvičené a moderními zbraněmi vybavené oddíly.
Výběr odpovídal přísným kritériímnacistického světového názoru a příslušným fyzickým požadavkům (minimální osobní výška proLeibstandarte činila 180 cm, pro ostatní jednotky 175 cm). Doba trvání služby zde pak byla stanovena pro řadové příslušníky na 4 roky, pro poddůstojníky na 12 let a pro důstojnický sbor na 25 let. Otevřenou cestu do těchto útvarů měli především vzorní příslušníciHitlerjugend.
V roce 1937 byly součástí Verfügungstruppen tři divize: Germania,Leibstandarte Adolf Hitler a Deutschland. Důstojnické kádry SS se školily ve dvou školách:Junkerschule „Braunschwedig“ aJunkerschule „Bad Toltz“, které ročně vychovávaly celkem 400 důstojníků.
Jednotky SS prokazovaly velkou zmužilost příznačnou pro jejich boj, ovšem ne vždy ctily pravidla vedení války a jejich způsob boje byl leckdy brutální. Vrchní velitelství armády zpočátku neprojevovalo nad výkony SS velké nadšení a raději se zaměřovalo na záporné stránky, především na vysoké procento ztrát v jednotkách SS. Ty byly způsobeny jednak tím, že armáda s oblibou přidělovala zbraním SS ty nejtěžší úkoly, ale také tím, že sami vojáci se nebáli smrti a toužili se osvědčit a splnit těžké bojové úkoly. Ovšem postupem času si jednotky SS vybudovaly skvělou pověst neústupných bojovníků a „hasičů fronty“.[1]
Významným pohlavárem SS v českých dějinách byl nepochybněReinhard Heydrich, zastupující říšský protektor, který zemřel na následky atentátu z 27. května 1942 (operace Anthropoid). Dalšími významnými členy SS byli např.Karl Hermann Frank,Walter Jacobi neboKurt Daluege, kteří byli odsouzeni a popraveni českou justicí po skončení druhé světové války.
I když se SS formálně zabývala bezpečnostíTřetí říše, byla především pověřována zvláštními úkoly. Naplňovala Hitlerovu ctižádost zbavit Německo aEvropu všech elementů, o nichž se domníval, že si „nezaslouží, aby existovaly“, natrvalo zotročit „nižší lidskou rasu zeslovanských zemí“ avymýtit z kontinentu veškeréŽidy.
SS při vykonávání těchto úkolů organizovala vyvraždění čtrnácti miliónů lidí. Přibližně šesti miliónů Židů, pěti miliónůUkrajinců,Bělorusů aRusů, dvou miliónůPoláků, půl miliónuRomů a půl miliónu ostatních, včetně téměř dvou set tisíc nežidovských Němců a Rakušanů, mentálně nebo fyzicky hendikepovaných a takzvaných nepřátel říše. Mezi tyto nepřátele patřili často též političtí odpůrci, kněží, mniši,svědkové Jehovovi,homosexuálové a další nežidovské oběti.
„Ich schwöre Dir, Adolf Hitler, als Führer und Kanzler des Reiches Treue und Tapferkeit. Ich gelobe Dir und den von Dir bestimmten Vorgesetzten Gehorsam bis in den Tod, so wahr mir Gott helfe.“
„Tobě, Adolfe Hitlere, vůdci a kancléři Německé říše, přísahám věrnost a statečnost. Tobě a nadřízeným, které sám jmenuješ, slibuji poslušnost až do smrti. K tomu mi dopomáhej Bůh.“
Bývalí příslušníci SS bez ohledu na národnost i jejich vdovy mají nárok na německý důchod.[2] V roce 1998 Německo změnilo své zákony o důchodech, aby se zabránilo jejich vypláceníválečným zločincům.[3] V osmi spolkových zemích Německa pobíralo v roce 1998 zvláštní penzi pro takzvané „válečné oběti“ 23 501 bývalých příslušníků jednotek SS.[4]
↑STEIN, Ditta. Německo stále vyplácí Belgičany a Brity, kteří za války kolaborovali s nacisty.iDNES.cz [online].MAFRA, 2019-02-20.Dostupné online.
↑ Německo vyplácí důchody belgickým kolaborantům a členům jednotek SS.Novinky.cz [online]. Borgis, 22. února 2019 [cit. 2019-06-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-06-08.
↑ Měli podíl na hrůzách nacismu, dostávají penzi pro válečné oběti. Německá zpráva šokovala historiky.Aktuálně.cz [online].Economia, 22. listopadu 2016.Dostupné online.
