Savana je smíšený lesní a travnatýekosystém (tj. travnatý les), který se vyznačuje tím, že stromy jsou dostatečně rozmístěny, takže koruny stromů nejsou zapojené. Otevřená klenba umožňuje přístup dostatečného množství světla k zemi, aby se na ní mohla udržet nepřerušenébylinné patro tvořené převážně travinami.[1][2][3] Existují čtyři formy savan:savanové lesy, kde stromy a keře tvoří světlou klenbu,stromové savany s rozptýlenými stromy a keři,keřové savany s rozptýlenými keři atravnaté savany, kde se stromy a keře většinou nevyskytují.[4]
Navzdory vysoké hustotě stromů si savany zachovávají otevřenou klenbu.[5] Často se má za to, že savany se vyznačují široko rozptýlenými stromy. V mnoha savanách je však hustota stromů vyšší a stromy jsou rozmístěny pravidelněji než v lesích.[6][7][8][9] Jihoamerické typy savancerradosensu stricto acerrado dense mají obvykle hustotu stromů podobnou nebo vyšší než vjihoamerických tropických lesích,[6][8][9] přičemž savany mají hustotu od 800 do 3300 stromů na hektar a přilehlé lesy 800-2000 stromů/ha. Podobně guinejská savana má 129 stromů/ha,lužní les 103,[7] zatímco východoaustralské sklerofilní lesy mají průměrnou hustotu stromů přibližně 100 na hektar, což je srovnatelné se savanami ve stejné oblasti.[10]
Savany se také vyznačují sezónní dostupností vody, většina srážek je omezena na jedno roční období; jsou spojeny s několika typybiomů a často se nacházejí v přechodné zóně mezilesem apouští nebopastvinou, i když většinou jsou přechodem mezi pouští a lesem.[11] Savany pokrývají přibližně 20 % rozlohy souše na Zemi,[12] což je celkem asi 20 mil. km².[13] Na rozdíl odstepí vEurasii aprérií vSeverní Americe, které by se vyznačovaly chladnými zimami, se savany většinou nacházejí v oblastech s teplým až horkým podnebím, například v Africe,Austrálii, Thajsku, Jižní Americe aIndii.[14]
Během roku je zde vyhrazenéobdobí dešťů aobdobí sucha. V podobných klimatických podmínkách se vyskytují i zcela nebo částečněopadavé lesy. O tom, který vegetační typ převládne, rozhodujeklima a půdní podmínky. Traviny i dřeviny mají odlišné ekologické nároky, vzájemně se potlačují a tím vytvářejí podstatu savany. Na styku oblasti lesa a savany může vznikat i přechodný biom nazývanýlesosavana.
Savany tohoto typu vznikly v důsledku opakovaného kácení a vypalovánítropických lesů. Převládající vegetační formací jsou 2–4 metry vysokétraviny, ve kterých se vyskytují ojedinělé stromy. Vlhké savany se vyskytují v Africe v oblasti guinejské savanové zóny, severně od tropického deštného lesa. Tento pás se táhne až do jižníhoSúdánu. Dále se vlhké savany vyskytují vJižní Americe. Jedná se o orinockéllanos, brazilskécampos a oblast guayanské náhorní savany.
Orinocké llanos (šp. llano = rovina) jsou edaficky (těžké chudé půdy) podmíněnou savanou. Llanos jsou pokryty asi 50 cm vysokými travinami. Stromy se zde vyskytují pouze v malých ostrůvcích nazývaných „matas“
Brazilské campos se rozprostírají vBrazilské vysočině. Campos cerrados představují jakýsi přechod mezi lesem a savanou a v podstatě, je můžeme nazvat savanovým řídkolesím. Campos abiertos představují savanovou formaci bez stromů. Vznikly v důsledku požárů v campos cerrados.
V oblastech guayanské náhorní plošiny se vyskytuje edaficky (půdně) podmíněná savana (těžké chudé půdy). Rozkládá se v nadmořské výšce 1500 až 2000 m n. m. Vynořuje se z deštného lesa.
Rozkládají se v Africe; především v súdánské zóně a ve východní Africe. Jejich podstatu tvoří 1–2 metry vysoké traviny a roztroušeně se vyskytující stromy, které dosahují výšky maximálně 10 metrů. Typickým stromem jebaobab. Africké suché savany se využívají pro pastvu dobytka.
Savany vyskytující se v Austrálii se od těch afrických liší. Tamníblahovičníky se s travinami dobře snášejí. Zaujímají rozsáhlé prostory na severu Austrálie vArnhemské zemi a ve vnitrozemíQueenslandu. Zde se vyskytují travnaté pláně řazené rovněž mezi tropické suché savany.
Vyskytují se varidních oblastech střídavě vlhkých tropů s množstvím srážek 300–400 mm za rok. V Africe jsou trnité savany rozšířeny vsahelské zóně na jižním okrajiSahary, dále pak v jihozápadní Africe a v oblastiKalahari. Dřeviny mohou v trnité savaně zcela chybět, někde se mohou vyskytovatakácie. Dominující vegetační formací jsou prořídlé 30–50 cm vysoké traviny.
V savanách nacházejí optimální životní prostředíbýložravci. Jsou to zvířata schopná rychlého běhu, díky čemuž mohou unikat před predátory. Zbarvení srsti se obvykle přizpůsobuje prostředí. Tento jev je v živočišné říši velmi rozšířen a nazývá sekrypsis. Dalším typem fauny jsou zvířata hrabavá a množství různéhohmyzu (mravenci,termiti).
V průběhu roku jsou široce otevřené pastviny východní Afriky dějištěm největšího stěhování, protože miliony pakoňů, zeber, buvolovců, antilop a dalších stádových zvířat cestuje ze Serengeti v Tanzanii do Masai Mara v Keni, což činí vzdálenost 1200 mil, v přepočtu kolem 1930 km. Tato obrovská stáda o asi 2 milionech jedinců, z většiny tvořená pakoni, rozsáhlá tak, že jsou pozorovatelná i z vesmíru, podnikají migraci kvůli dvěma hlavním faktorům: čerstvým pastvinám a vodou. Po cestě se mnoho migrujících zvířat, nejčastěji nejmladších, stává kořistí predátorů, jako například lvů, gepardů, krokodýlů a hyen. Ačkoli se o tom někdy mluví jako o každoroční události, migrace je ve skutečnosti plynulá a nepřetržitá celoroční cesta zvířat migrujících přes Tanzanii a Keňu.[15]
Od prosince do začátku března se stáda nacházejí hlavně v národním parku Serengeti v jižní Tanzanii. V únoru se zde začínají shromažďovat pakoni a během dvou týdnů se tu narodí až půl milionu telat. V tu dobu je sice tráva krátká, ale za to bohatá na draslík,vápník a fosfor z vulkanických erupcí, jež tu byly před dvěma až třemi miliony let. Predátoři se v kratší trávě hůř skryjí, ale i přesto je to pro ně doba bohatá na kořist. Duben až květen je obdobím dlouhých dešťů. Stáda kopytníků začínají svou cestu na sever přes střední a západní Serengeti. Do konce dubna totiž většina tráva zmizí. Jak Serengeti vysychá, stáda sledují řeku Grumeti na západ, následovaní predátory. Od června do července se stáda pasou v západním Serengeti a pokračují na sever směrem k Masai Mara. V červnu je řeka Grumeti nízká a často po sobě zanechává jen tůně s krokodýly jakožto jediný zdroj vody v okolí. V červenci se stádo nachází v severní části Tanzanie, poblíž keňských hranic. Migrace obvykle dorazí k Masai Mara v srpnu a v tento okamžik začíná nejdramatičtější část celého putování a tou je překročení řeky. Pro krokodýly to znamená čas hodování na několik příštích týdnů. Během celé cesty zahyne až 250 000 jedinců. Zvířata po této etapě cesty dosahují svého cíle a až do října si mohou užít dostatek trávy a vody. Začátkem října budou pastviny v Masai Mara už prázdné. Do listopadu stáda začínají opouštět dosavadní stanoviště a obracejí se zpět na jih, za stále zelenějšími pastvinami do Serengeti na začátek období dešťů[15]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuSavanna na anglické Wikipedii.
↑Anderson, Roger A., Fralish, James S. and Baskin, Jerry M. editors.1999. Savannas, Barrens, and Rock Outcrop Plant Communities of North America. Cambridge University Press.
↑McPherson, G. R. (1997). Ecology and management of North American Savannas. Tucson, AZ: University of Arizona Press.
↑WERNER, Patricia A.; B. H. WALKER; P. A STOTT.Savanna Ecology and Management: Australian Perspectives and Intercontinental Comparisons. Redakce Patricia A. Werner.Oxford: Blackwell Publishing, 1991.ISBN978-0-632-03199-3. KapitolaIntroduction.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Alexandro Solórzano, Jeanine Maria Felfili 2008”Comparative analysis of the international terminaoolgy for cerrado” IX Symposio Nacional Cerrado 13 a 17 de outubro de 2008 Parlamundi Barsilia, DF
↑abManoel Cláudio da Silva Jánior, Christopher William Fagg, Maria Cristina Felfili, Paulo Ernane Nogueira, Alba Valéria Rezende, and Jeanine Maria Felfili 2006 “Chapter 4. Phytogeography of Cerrado Sensu Stricto and Land System Zoning in Central Brazil” in “Neotropical Savannas and Seasonally Dry Forests: Plant Diversity, Biogeography, and Conservation” R. Toby Pennington, James A. Ratter (eds) 2006 CRC Press
↑abAbdullahi Jibrin 2013 “A Study of Variation in Physiognomic Characteristics of Guinea Savanna Vegetation” Environment and Natural Resources Research 3:2
↑abErika L. Geiger, Sybil G. Gotsch, Gabriel Damasco, M. Haridasan, Augusto C. Franco & William A. Hoffmann 2011 “Distinct roles of savanna and forest tree species in regeneration under fire suppression in a Brazilian savanna” Journal of Vegetation Science 22
↑abScholz, Fabian G.; Bucci, Sandra J.; Goldstein, Guillermo; Meinzer, Frederick C.; Franco, Augusto C.; Salazar, Ana. 2008 “Plant- and stand-level variation in biophysical and physiological traits along tree density gradients in the Cerrado”, Brazilian Journal of Plant Physiology
↑Tait, L 2010, Structure and dynamics of grazed woodlands in North-eastern Australia, Master of Applied Science Thesis, Central Queensland University, Faculty of Science, Engineering and Health, Rockhampton.
↑Savanna [online]. 25 May 2014 [cit. 2022-08-31].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑EDINBURGH, Royal Botanic Garden. We ignore the importance of savannas at our peril.www.rbge.org.uk [online]. [cit. 2023-03-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-28. (anglicky)
↑The grassland biome [online]. [cit. 2022-08-31].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abHAHN; KOKOTAS, Nina.The Ultimate Guide to Africa’s Great Migration. [s.l.]: Abercrombie & Kent,, 2020.Dostupné online.
↑ Europe was the birthplace of mankind, not Africa, scientists find.www.telegraph.co.uk [online]. [cit. 2024-11-17].Dostupné online.
↑ Ancient Europe was half covered by savannah and grazed by elephants.www.newscientist.com [online]. [cit. 2024-11-17].Dostupné online.
.jpg)
