Sassuolo je město ve severníItálii, v oblastiEmilia-Romagna, ležící vprovincii Modena. Je střediskem průmyslu, vinařství a gastronomie.Rozkládá se na skále a jejích svazích při pravém břehu řeky Secchia, asi 17 kilometrů jihozápadně odModeny a je známé jako centrum průmyslové keramiky.
Pravděpodobně je zkratkou původního označení pro ropu, která zde byla objevena, a nazývala seSasso olio (zkamenělý olej). Znak města se třemi vrchy doprovází latinské heslo (devisa)Sic ex murice gemmae, které znamená přibližně„Hle ze skal drahokamy“.
První písemná zmínka o sídle vestředověku pochází z roku980. Patřilo do majetku vévody Bonifáce II. z Canossy, po němž je roku 1076 zdědila jeho dcera Matylda. V roce 1078 přísahali představitelé města věrnostModeně. Po Matyldině smrti v roce 1115 se město osamostatnilo od Toskánska i od Modeny. V době bojůštaufských císařů proti papežům stálo Sassuolo na straně císařeFridricha II..
V roce 1373 bylo město na žádost samotných občanů darováno rodině vévodůd'Este, výměnou za právo čerpat vodu z řeky Secchia. Zakladatelskou osobností bylBorso Estenský, který dal skálu zplanýrovat a postavit renesanční rezidenci. Estenští město ovládali do roku1499, kdy se stalo hlavním městem stejnojmenné signorie, ovládané rodem Pio. V roce 1599 byla signorie připojena k vévodství Modena a Reggio, v němž zůstala až do sjednocení Itálie v roce 1861. Za druhé světové války, po zveřejněno příměří v Cassibile 8. září 1943 bylo Sassuolo obsazeno německými jednotkami. 23. dubna 1945 (na den svatého Jiří) je osvobodil brazilský expediční sbor.
Od 50. let 20. století do současnosti je město centrem průmyslové výroby technické keramiky (dlaždic a obkladaček), v obdobích konjunktury odtud pocházelo až 80 procent italské produkce. Luxusní designové okladačky navrhoval keramik Leo Morandi (1923–2009).
Typickými regionálními produkty jsou anýzový likérSassolino a karamelTiramolla(ten se prodává pouze na Zelený čtvrtek).
Vévodský palác Sassuolo – dominanta starého města, barokní stavbu navrhl architekt Bartolomeo Avanzini v roce 1634, fresky v interiérech z let 1638–1656 od francouzského malířeJeana Boulangera, další výzdobu prováděliAngelo Michele Colonna, Agostino Mitelli,Baldassare Bianchi aGiovanni Giacomo Monti. Svými díly jsou zastoupeni také Luca Colombi, Giovanni Lazzoni, Lattanzio Maschio,Guercino,Salvator Rosa a Ludovico Lana.
Kostel sv. Františka z Assisi ve skále (Chiesa di San Francesco in Rocca) – za jednoduchou fasádou se skrývá nejvýznamnější barokní kostel města, součást areálu vévodského paláce
Il Fontanazzo („velká fontána“) – monumentální bazén bez vodotrysku, obklopený umělými ruinami, součást zámeckého parku.
Kostel Sv. Jiří (San Giorgio) – původem gotický, v baroku zcela přestavěný kostel; zasvěcen patronovi města svatému Jiří, jeho slavnost se slaví každoročně o víkendu kolem 23. března.
Kostel a klášter Sv. Josefa (San Giuseppe)
Hrad Montegibbio, postavený v roce 920, pobořený v letech 1325 a 1501, přestavěn v roce 1636.
Populárními sporty jsou fotbal, volejbal a tenis. Zdejší klubUS Sassuolo Calcio hraje v 1. italské fotbalové lize. Každoroční mezinárodní tenisový turnaj ATP se hraje v červnu od roku 2000, dříve pod titulem Memorial Argo Manfredini, nyní jako ATP challenger.
%2c_esterno_01.jpg)
_-_facciata_2022-07-19.jpg)
