Již vantickém období bylo označení kmeneSasů (Sachsen, latinskySaxones) odvozováno od slovaSax, což je název pro nůž typický právě pro tento kmen.[2] Od kmene dostalo název i území nacházející se na severozápadě dnešního Německa. Během středověku se původní Sasko rozšiřovalo východním směrem do oblastí obývaných Slovany a označení tak přešlo i na území dnešního Saska (roku 1423 vznikléSaské kurfiřtství). To bylo také, pro odlišení od původníhoDolního čiStarého Saska, nazýváno Horní Sasko. Na sklonku roku 1918 přijalo Sasko názevFreistaat Sachsen (Svobodný stát Sasko), přičemž pojemFreistaat (svobodný stát) je německé synonymní označení prorepubliku.[3] Tento název přijalo také roku 1990 znovuobnovené Sasko a je zakotven vústavě. Český název Svobodný stát Sasko i hornolužickosrbskýSwobodny Stat Sakska jsou odvozené od německého označení.[4]
KurfiřtFridrich II. Jemnocitný (1426–1464) vládl původně společně s vévodou Wilhelmem, ale již v roce 1440 došlo k rozdělení míšeňského území: Wilhelm obdržel Durynsko (vévodství) a Fridrichovi zůstala zbývající část. Po bratrovražedných válkách v dalších desetiletích došlo 11. listopadu 1485 vLipsku k novému rozdělení wettinských zemí mezi kurfiřta Ernsta (1464–1486) a Albrechta, přičemž první dostal vlastní Míšeňsko, druhý Durynsko, aOsterland si rozdělili mezi sebe. Zároveň tak byly vytvořeny dvě linie rodu: ernestinská (kurfiřtská) a albertinská (vévodská). Poslední kurfiřt z ernestinské linie byl sesazen 19. května 1547 po porážce vešmalkaldské válce, a tak přešel 4. června 1547 kurfiřtský titul spolu s částí území na vévoduMořice Saského (1541–1553) z albertinské větve. Mořic zvětšil majetek nákupy a výměnami (Fojtsko).
V letech 1697–1733 a 1734–1763 vládli saští kurfiřti vPolsku (Fridrich August I. Silný, jako polský král August II.;Fridrich August II., jako král August III.). V té době už byly centrem SaskaDrážďany, jedno z nejvýstavnějších a nejkulturnějších měst tehdejší Evropy. Sasko v té době bylo mnohem větší než dnes. Zasahovalo až na území pozdějšíchpruských provinciíBraniborska aSaska, a na území dnešníhoPolska (vizmapa Saska v roce 1789).
NaVídeňském kongresu byl 18. května 1815 saský král Fridrich August I. donucen odstoupit Prusku celouDolní Lužici a severovýchodní částHorní Lužice společně s dalšími oblastmi, které byly integrální součástí Saského království (například částí krajů Míšeňského a Lipského, Wittenbersko, Durynský, Neustädtenský kraj, většinu biskupství Merseburg, téměř celé biskupství Naumburg a Henneberg). Celkem Sasko ztratilo 58 % území a jeho rozloha pak činila už jen 14 993 km². Navíc bylo donuceno vstoupit doNěmeckého spolku.
Mapa Saského království v letech 1815–1918 (hranice krajů jsou z období před rokem 1900)Mapa Saského království z roku 1890
Za králeAntonína I. (1827–1836) byl pod vlivem francouzskéčervencové revoluce dosavadní stavovský stát přeměněn v konstituční monarchii. Ústavou ze 4. září 1831 byl zřízen dvoukomorový sněm, z nichž první komoru tvořili členové dosavadního stavovského sněmu, druhou 75 poslanců volených na 6 let. Roku 1832 byla v Sasku zrušena robota a roku 1833 a roku 1834 poddanství.
Smlouvou z 24. března 1833 přistoupilo Sasko k německému celnímu spolku, čemuž se až dosud z nechuti k Prusku bránilo. Tím se saskému průmyslu otevřela cesta k dalším odbytištím a nastartoval se výrazný hospodářský růst. Za králeFridricha Augusta II. (1836–1854) byla roku 1837 zahájena paroplavba naLabi, zakládány železnice a zřizovány telegrafy (1850). Díky průmyslovému rozkvětu rychle stoupal počet obyvatel a současně rostlo občanské sebevědomí. Rok 1848 přinesl zrušení cenzury v Sasku, svobodu shromažďovací a reformu dvoukomorového sněmu: do první komory volili největší daňoví poplatníci a do druhé každý na základě všeobecného hlasovacího práva. Když však král neschválil sněmovní návrh nové ústavy a sněm 28. dubna 1849 rozpustil, došlo v Drážďanech 3.–9. května k pouliční vzpouře, která byla s pruskou pomocí potlačena. 3. června 1850 pak byla zrušena ústava, omezena svoboda tisku a shromažďování a byl obnoven sněm ve staré podobě z roku 1831.
Malý znak Saského království
V otázce zřízení německého spolkového státu s vyloučenímRakouska pod předsednictvím Pruska, Sasko nejprve sympatizovalo s Pruskem a vešlo s ním a sHannoverskem ve „spolek tří králů“, ale brzy se od této myšlenky odvrátilo a postavilo se spolu s Rakouskem proti těmto snahám. Za králeJana (1854–1873) Sasko s obavou sledovalo rostoucí pruský vliv a žárlivě střežilo suverenitu malých německých států. Z této snahy vyplynul projekt spolku všech menších německých států (1860), který měl bránit jejich nezávislost proti Prusku i Rakousku. Vprusko-rakouském sporu o Šlesvicko-Holštýnsko bylo stanovisko Rakouska Sasku a menším státům bližší, a proto se s nimi Sasko postavilo při hlasování 11. června 1866 ve spolkové radě Německého spolku na stranu Rakouska.
V nastalé válce saská armáda o 32 000 mužů, netroufajíc si bránit Sasko, couvla do Čech, kde bojovala po boku Rakouska. Po porážce Rakouska následovala pruská okupace. Sasku se sice podařilo zajistit neztenčenost území, ale 21. října 1866 muselo přistoupit k nově založenémuSeveroněmeckému spolku pod vůdcovstvím Pruska, odstoupilo spolku poštu a telegrafy, zaplatilo Prusku válečné reparace ve výši 10 milionů tolarů a vzdalo se samostatné zahraniční politiky. Sasko se pak v letech 1870–1871 účastnilo války s Francií. Od 18. ledna 1871 bylo spolkovou zemíNěmeckého císařství.
Období po skončení první světové války do nástupu nacismu
Poprvní světové válce převzaly 8. listopadu 1918 moc v Sasku dělnicko-vojenské rady, vůdce zdejší SPD Fleißner vyhlásil 10. listopadu 1918 Saskou republiku a 13. listopadu 1918 poslední král z roduWettinůFridrich August III. abdikoval na zámkuGuteborn uRuhlandu. Pak zde do 14. března 1919 existovala tzv.Saská republika rad.
28. listopadu 1918 bylo zavedeno všeobecné, rovné volební právo pro muže a ženy od 21 let. V únoru 1919 byl pak zvolen první demokratický Saský parlament a 25. února 1919 vstoupila v účinnost nová ústava Svobodného státu Sasko (Freistaat Sachsen), který byl spolkovým státem tzv.Výmarské republiky. Svobodný stát Sasko měl před územní výměnou sDurynskem rozlohu 14 993 km².
V roce 1928 byla provedena územní výměna a úprava hranice mezi Saskem a Durynskem. K Sasku přešlo 1115 ha se 4890 obyvateli a 1778 ha s 2900 obyvateli přešlo k Durynsku (mapa zobrazující územní výměnu).
K Durynsku naopak přešla saská exklávaLiebschwitz uGery s obcemi Lengefeld, Liebschwitz, Lietzsch, Niebra, Pösneck, a Taubenpreskeln a také sousední obce Hilbersdorf, Loitzsch, Rückersdorf, Thonhausen a Grobsdorf. Kromě toho byla k Durynsku přičleněna obec Bocka uAltenburgu a Kauritz uMeeranu a také osada Frohnsdorf obce Ziegelheim a část obce Obergrünberg. UGreizu přešly od Saska osada Stelzen (součást obce Reuth), část obce Noßwitz, osada Sachswitz (součást obceElsterberg) a části osady Cunsdorf (součást obceReichenbach).
Od 1939: 4 vládní obvody (Lipsko, Cvikov, Kamenice, Drážďansko-Budyšínský)
Až do roku 1932 měla v rámci Saska rozsáhlou samosprávu včetně vlastního sněmuHorní Lužice. Nejprve jakoMarkrabství Horní Lužice, později jako Budyšínský kraj.
Poté, co vstoupil v účinnost novýzákon o začlenění zemí do Říše (Vorläufiges Gesetz zur Gleichschaltung der Länder mit dem Reich) z 31. března 1933, byl 5. května 1933 ustanoven říšským místodržícím SaskaMartin Mutschmann. Ten pak byl 28. února 1935 dodatečně pověřen vedením zemské vlády. Předsedou vlády od 10. března 1933 do 28. února 1935 bylManfred von Killinger. 14. října 1933 pak přestaly v celém Německu existovat zemské sněmy, včetně saského, Svobodný stát Sasko přestal státoprávně existovat a Sasko bylo nadále zemí centralizovanéTřetí Říše, což potvrdil izákon o nové struktuře říše1 z 30. ledna 1934. I poté zde však až do konce války fungovala formální zemská vláda.
13. a 14. února 1945 byly Drážďany zničeny jedním z nejtěžších bombardovánídruhé světové války.
4. července 1945 vytvořilSovětský svaz v rámcisvé okupační zóny autonomní Zemi Sasko, která byla nově vymezena územím bývalého Svobodného státu Sasko (bez území východně od řekyNisy, které bylo začleněno doPolska) a územím dosudpruské částiHorní Lužice na západ od Nisy (do 1945 součást prusképrovincie Slezska). V těchto hranicích mělo nové Sasko rozlohu 17 004 km². To se pak 7. října 1949 stalo jednou ze 6 zemí zprvu federativní socialistickéNěmecké demokratické republiky (NDR).
23. července 1952 byla NDR přeměněna v centralistický stát, země zrušeny a jejich území rozděleno mezi nově vzniklé kraje (Bezirke) nerespektující hranice původních zemí, což bylo v souladu se zásadou „rozděl a panuj“. Území stávajícího Saska bylo rozděleno mezi krajeKamenický (10. května 1953 – 31. května 1990 Karl-Marx-Stadt),Lipský,Drážďanský; nepatrná část připadla keGerskému kraji a severní částHorní Lužice k Chotěbuzskému kraji. Vědomí saské kulturní sounáležitosti se však komunistickému režimu odstranit nepodařilo.
Po protikomunistických bouřích v roce 1989 se 3. října 1990Německá demokratická republika sjednotila seSpolkovou republikou. Toho dne došlo i k obnově zemí, jejichž hranice se však již nedržely původních zemských hranic z let 1945–1952, ale byly vytvořeny narychlo z hranic dosavadních okresů z let 1952–1990. Obnovený Svobodný stát Sasko byl nově vymezen územím dosavadních krajůDrážďanského,Kamenického aLipského (bez dosavadních okresů Altenburg und Schmölln), dále pak územím dosavadních okresů Hoyerswerda und Weißwasser z krajeChotěbuzského.
Podrobnější informace naleznete v článku Saská vlajka.
Saská vlajka je tvořena listem o poměru stran 3:5 s dvěma vodorovnými pruhy, bílým a zeleným. Státní vlajka je doplněna o saský znak umístěný uprostřed listu.
Z historického hlediska tvoří většinu území moderního Saska historická země Sasko, malá část bývalépruské provincie Sasko v okolíLipska (do roku 1815 součást Saska; v letech 1945–1952 součástSaska-Anhaltska); dále téměř celé území německé částiHorní Lužice, několik okrajových částíDolní Lužice (v letech 1815–1952 součást Braniborska), malá část bývalé pruské provincieBraniborsko (území jižně odSenftenbergu bylo do roku 1815 součást Saska, v letech 1815–1952 součást Braniborska); malá část bývalých durynských států Reuss (například obec Fraureuth, v letech 1920–1952 součástDurynska) a Sasko-Altenbursko (například bývalá enkláva obec Rußdorf, v letech 1920–1928 součást Durynska); a také nepatrná částSlezska západně odpolské obce Przewóz.[5]
Základem saského politického systému jeÚstava Svobodného státu Sasko platná od 6. června 1992. Se vstupemNDR do působnosti základních zákonů Spolkové republiky Německo se Sasko stalo Svobodným státem Sasko, jedním z 16 členských států spolkové republiky. Tento svobodný stát, který si 26. května 1992 schválil vlastní ústavu, je parlamentní republikou a prvním demokratickým saským státem s vlastní ústavní jurisdikcí a třemi rozdělenými státními pravomocemi. Jako německá země je Svobodný stát Sasko subjektem původního státního práva. Dne 9. listopadu 1990 byl Svobodný stát Sasko poprvé zastoupen na zasedáníSpolkové rady a od té doby se takto mohl spolupodílet na spolkové legislativě a správě.
Saskou vládu vede předseda vlády, kterého volíSaský zemský sněm. Sídlem vlády je budova Saské státní kanceláře vdrážďanské městské části Innere Neustadt.
Odzvonusjednocení Německa v roce 1990 je nejsilnější stranouCDU, která od té doby drží funkci předsedy vlády. První ministerským předsedou byl v letech 1990–1992Kurt Biedenkopf, který vedl postupně tři jednobarevné vlády CDU. Ve funkci jej vystřídalGeorg Milbradt, který po volbách v roce 2004 vstoupil do černo-červené koalice sSPD. Po Milbradtově rezignaci v květnu 2008 převzal úřad předsedy vládyStanisław Tilich a pokračoval v koalici CDU-SPD až do zemských voleb v roce 2009. V období od září 2009 do roku 2014 vládl Tillich společně s FDP v černo-žluté koalici a od zemských voleb v roce 2014, kdyFDP opustila zemský sněm, opět s SPD.[6] Od prosince 2017 převzal úřad předsedy vládyMichael Kretschmer. Pozemských volbách v roce 2019 vládl Kretschmer od prosince 2019 s koalicí CDU,Svaz 90/Zelení a SPD, pozemských volbách v roce 2024 vládne od prosince 2024 s menšinovou vládou CDU a SPD.
Hlavní budovy zemské vlády se nacházejí v zemském hlavním městě Drážďany ve vládní čtvrti v městské části Innere Neustadt a jsou prostorově oddělené od sídla zemského sněmu.
Zákonodárnou moc Svobodného státu Sasko představuje Saský zemský sněm. V sedmém volebním období (2019–2024) měl 119 členů namísto obvyklých 120. Mandáty byly rozděleny následovně: CDU 45 míst,AfD 38 míst,Die Linke 14 míst, Svaz 90/Zelení 12 míst a SPD 10 míst. Předsedou zemského sněmu byl od roku 2009Matthias Rößler (CDU) a pozice tří místopředsedů obsadili Andrea Domboisová (CDU), André Wendt (AfD) a Luise Neuhaus-Wartenbergová (Die Linke). Předsedou poslanecké frakce CDU byl Christian Hartmann, frakce AfD Jörg Urban, frakce Die Linke Rico Gebhardt, frakce Svazu 90/Zelení Wolfram Günther a frakce SPD Dirk Panter.
V osmém volebním období (od roku 2024) má Saský zemský sněm 120 členů. Jeho předsedou jeAlexander Dierks.
Ústavní soud Svobodného státu Sasko sídlí vLipsku. Vedle zemské vlády a zemského sněmu se jedná o další nejvyšší a nezávislý státní orgán oddělující soudní moc od výkonné a zákonodárné. Ostatní saské soudy jsou podřízenými orgány saského státního ministerstva spravedlnosti. Judikatura je nezávislá a podléhá pouze zákonům.[7]
Pro běžný výkon soudní moci je nejvyšším soudemVrchní zemský soud v Drážďanech, kterému je podřízeno pět zemských soudůSaské Kamenici,Drážďanech,Zhořelci,Lipsku aCvikově. Vedle toho má Sasko několik specializovaných soudů. Sídlo Saského vrchního správního soudu je v Budyšíně. V Saské Kamenici sídlí Saský zemský sociální soud a Saský zemský pracovní soud. Saský finanční soud se nachází v Lipsku. Generální prokuratura sídlí v Drážďanech a podřízená státní zastupitelství u zemských soudů. Svobodný stát Sasko zřizuje deset nápravných zařízení.
V Sasku existují také spolkové soudní instituce, které jsou podřízeny spolkovému ministerstvu spravedlnosti. Spolkový správní soud a 5. trestní senát Spolkového soudního dvora s částí Spolkového státního zastupitelství se nacházejí v Lipsku.
Roku 1990 obnovené Sasko převzalo administrativní členění z dobyNěmecké demokratické republiky, kdy se od roku 1952 dělilo na 48 okresů a 6 samostatných měst nepatřících k žádnému okresu (též bezokresní města čiměstské okresy). Během okresní reformy z let 1994/1996 byly okresy sloučeny do 22zemských okresů a 7 městských okresů. Při druhé okresní reformě vzniklo od 1. srpna 2008 celkem 10 nových zemských okresů a počet samostatných měst byl zredukován na tři (Drážďany,Lipsko,Saská Kamenice). Zároveň byly vytvořeny tři správní obvody, téměř totožné s dosavadními vládními obvody, jejichž sídly byla tři samostatná města. Správní obvody však k 29. únoru 2012 zanikly a jejich kompetence přešly naZemské ředitelství Sasko se sídlem v Saské Kamenici.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuSachsen na německé Wikipedii.
↑abcdefghijklBevölkerung des Freistaates Sachsen jeweils am Monatsende ausgewählter Berichtsmonate nach Gemeinden. Statistický zemský úřad Svobodného státu Sasko. 6. září 2024.Dostupné online. [cit. 2024-09-15].
↑GENRICH, Albert. Der Name der Sachsen – Mythos und Realität.Studien zur Sachsenforschung. Hildesheim: 1991, čís. 7, s. 137–144. (německy)
↑DORNHEIM, Andreas.Geschichte des Begriffes „Freistaat“ [online]. [cit. 2021-02-07].Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-28. (německy)
.jpg)
