Sarajevo je politickým, finančním, společenským a kulturním centrem Bosny a Hercegoviny a významným centrem kultury na Balkáně s celoregionálním vlivem v oblasti zábavy, médií, módy a umění.[5][6] Vzhledem k dlouhé historii náboženské a kulturní rozmanitosti se Sarajevu někdy říká „Jeruzalém Evropy“[7] nebo „Jeruzalém Balkánu“.[8] Je jedním z mála velkých evropských měst, kde se v jedné čtvrti nachází mešita, katolický kostel, pravoslavný kostel i synagoga.[9]
Sarajevo prochází poválečnou rekonstrukcí a jenejrychleji rostoucím městem v Bosně a Hercegovině.[13] Série cestovních průvodcůLonely Planet označila Sarajevo za 43. nejlepší město na světě[14] a v prosinci 2009 ho zařadila mezi deset nejlepších měst, která stojí za to navštívit v roce 2010.[15] V roce 2011 bylo Sarajevo nominováno naEvropské hlavní město kultury pro rok 2014 a v roce 2019 hostiloEvropský olympijský festival mládeže.[16][17] V říjnu 2019 bylo Sarajevo jmenováno kreativním městem UNESCO za to, že kulturu staví do centra svých rozvojových strategií,[18][19] a město je jedním z osmnácti tzv. světovýchMěst filmu.
Vestředověku je doložena existence pevnosti s názvemHodidjed. Lokalita byla známá pod názvemVrhbosna. Ten pravděpodobně pochází ze spojení slov „vrh“ (kopec, hora) a „Bosna“ (řeka, která v západní části údolí pramení).[20] Název je v současné době v této podobě používán pro označení arcidiecézeřímskokatolické církve, která v Sarajevu sídlí.[21]
Začátkem 16. století, konkrétně od roku1507, se používá – a je i doložený – současný názevSarajevo. Vyvinul se z tureckých jmen jakoSaraj-ovasi,[20]Bosna-saraj aSarajbosna, přičemž slovosaraj označujepalác a doturečtiny bylo převzato z perskéhoسرای (sarāy). Obdobné slovo pro palác se vyskytuje i v řadě dalších toponym po světě, např. Mugalsaráj v Indii, neboSaray v blízkosti Istanbulu v Turecku. Obyvatelstvo mluvící slovanským jazykem jej přijalo v podoběSarajevo. Existuje nicméně spor ohledně toho, zda koncovka -evo v názvu je skutečněslovanského původu, nebo je také původem z turečtiny a zdali původní turecký název označovallouky okolo paláce.[22]
Oficiální název města v Osmanské turečtině znělSaraybosna (a moderní turečtina jej převzala). Město mělo řadu přezdívek, dobosenštiny pronikl turecký výrazşehir v podoběšeher, který jej označoval prostě jakoměsto. Díky své náboženské i kulturní rozmanitosti bylo přezdíváno také jako Damašek severu[23] nebo Evropský Jeruzalém.[24]
Jedním z nejstarších nálezů osídlení v sarajevské oblasti jsou nálezy neolitickébutmirské kultury.Butmirské nálezy byly učiněny na území dnešního sarajevského předměstíIlidža v roce 1893rakousko-uherskými úřady při stavbě zemědělské školy. Bohatstvípazourku v této oblasti bylo pro neolitické lidi lákavé a osada vzkvétala. V osadě se vyvinula unikátní keramika a vzory keramiky, které charakterizují butmirský lid jako jedinečnou kulturu, jak bylo popsáno na Mezinárodním kongresu archeologů a antropologů, který se konal v roce 1894 v Sarajevu.[25]
Další významnou kulturou v Sarajevu byliIlyrové. Tento starověký národ, který za svou vlast považoval většinu západníhoBalkánu, měl v regionu několik klíčových sídlišť, většinou v okolí řekyMiljacky a v sarajevském údolí. Ilyrové v sarajevském regionu patřili k Daesitiatům, poslednímu ilyrskému národu v Bosně a Hercegovině, který se bránilřímské okupaci. Jejich porážka římským císařemTiberiem v roce 9 n. l. znamená počátek římské nadvlády v regionu. Římané nikdy nezastavěli oblast dnešní Bosny, ale římská kolonieAquae Sulphurae se nacházela poblíž dnešní Ilidže a byla nejvýznamnější osadou té doby.[26] Po Římanech oblast osídliliGótové a po nich v 7. stoletíSlované.[27]
Vestředověku bylo Sarajevo součástí bosenské provincie Vrhbosna poblíž tradičního centraBosenského království. Ačkoli město jménemVrhbosna existovalo, o přesném osídlení Sarajeva v této době se vedouspory. Různé dokumenty zaznamenávají v regionu místo zvanéTornik, pravděpodobně v oblasti čtvrti Marijin Dvor. Podle všech indicií byl Tornik velmi malým tržištěm obklopeným úměrně malou vesnicí araguskými kupci nebyl považován za příliš důležitý.[28]
Podle jiných badatelů bylaVrhbosna významným městem v širší oblasti dnešního Sarajeva. Papežské dokumenty uvádějí, že v roce 1238 zde byla postavena katedrála zasvěcenásv. Petrovi. V regionu se zastavili žáciCyrila a Metoděje, kteří založili kostel nedaleko pramenuřeky Bosny. Ať už se město nacházelo někde v oblasti dnešního Sarajeva, nebo ne, dokumenty svědčí o jeho významu a významu regionu. Severovýchodně od Starého města se nacházela také citadelaHodidjed, která vznikla kolem roku 1263 a která bylaobsazena Osmanskou říší v roce 1429.[28]
Osmanská říše obsadila lokalitu dnešního Sarajeva roku 1435,[29] kdy tureckýpaša dobyl hrad Hodidjed na území současného města. Postupně se začal projevovat kulturní a společenský vliv nových vládců a šířil seislám. V 60. letech 15. století vzniklo z podnětu správce města Isak-bega Ishakoviće kryté tržiště (bezistan), vodovod, a v neposlední řadě byly také vybudovány i objekty muslimskévakfuské nadace a od roku 1477 byly přístupné i veřejnosti. Vznikl tedy základ současného středu města.[30][31] V první polovině 16. století se správcem města stalGazi Husrev-beg, jenž nechal postavitmešitu,medresu (muslimskou střední školu) a další veřejné stavby. V té době bylo Sarajevo nejlidnatějším sídlem své provincie, nicméně jako administrativní centrum pro danou správní jednotku sloužila Banja Luka (někdy před 1554–1639) a nato Travnik (1699–1850).[32]
Roku 1697 však rozvoj rychle ustal, když město vyplenilarakouská armáda pod vedenímEvžena Savojského.[33] Město bylo sice obnoveno, kvůli úpadku Osmanské říše však nikdy nedosáhlo rozkvětu, který zažilo do doby předvyplněním. Rovněž ztratilo postavení centraejáletu.[34]
Osmané vládnoucí městu si však uvědomovali blízkost nedalekéHabsburské monarchie, proto nechali v roce 1729 vybudovat městské opevnění (dnes čtvrťVratnik) a na kopci nad městem pevnost (Bijela tabija).[35] V jejich vládě se však v 19. století pomalu začaly objevovat první trhliny a náznaky úpadku; v roce 1827 se vzbouřilijaničáři[34], později se objevovaly i další vzpoury pod vedenímHuseina-kapetana Gradaščeviće (1831), který požadoval pro Bosnu autonomii. Roku 1842 zde vznikla i první pošta a mezi lety 1850 a 1878 zde sídlil též osmanskýmístodržící.[36]
Malba, zachycujícíLatinský most v Sarajevu s místním obyvatelstvem v roce1883.
Dne 13. července 1878 bylo naBerlínském kongresu rozhodnuto, žeBosna a Hercegovina bude obsazenaRakousko-Uherskem. Tak se také i stalo; 19. srpna téhož roku do města vstoupily rakouské jednotky. Bosna se stala protektorátem císařství a Sarajevo její metropolí. Obyvatelstvo Sarajeva vnímalo novou nadvládu s velkou nelibostí; především díky tomu, že Rakousko bylo dlouhodobým nepřítelem Osmanské říše, vnímané navíc jako centrum katolického vlivu.[37]
Po obsazeníRakousko-Uherskem se Sarajevo začalo výrazně architektonicky měnit, a to z města orientálního v město evropského stylu.[38] Největší zásluhu na této přeměně měl architekt českého původuKarel Pařík,[39] který v letech 1884–1939 vyprojektoval většinu veřejných staveb v Sarajevu. Na vzhledu moderního města se na přelomu 19. a 20. století výrazně podepsalo i několik dalších českých architektů – např. František Blažek,Karel Pánek,Marian Pařík (syn Karla Paříka),Alexander Wittek,Jan Kotěra,Bedřich Hacar,Josef Pospíšil a další. Za rakousko-uherského protektorátu nastal oproti předchozí stagnaci rychlý rozvoj – vznikly továrny, školy, železnice a byla zavedenatramvajová doprava. Začalo se psát latinkou namísto arabicí (bosenskou variantou arabského písma) a cyrilice. V roce 1882 získalo město železniční spojení.[40]
Počet obyvatel začal pozvolna růst. Zatímco v roce 1879 mělo Sarajevo 21 337 obyvatel, roku 1895 to bylo již 38 083 a v roce 1910 51 919 lidí.[41] Tento nárůst však do značné míry odrážel narůstající počet přistěhovalců z Rakousko-Uherska, kteří do Bosny přišli ve snaze zemi zmodernizovat a dále rozvíjet. Zatímco v roce 1879 bylo město většinově muslimské, roku 1910 byl podíl muslimského a katolického obyvatelstva 1:1.[40]
Po vyhlášeníKrálovství Srbů, Chorvatů a Slovinců se Sarajevo ocitlo ve vnitrozemí nového státu. Jugoslávské království však na rozdíl od Rakousko-Uherska nemělo dostatečné prostředky na dotování dalšího rozvoje města, a tak došlo k útlumu překotného stavebního boomu. Od roku 1929 bylo město z administrativního hlediska centrem tzv. Drinské bánoviny, jedné z devíti administrativních jednotek v rámci královskéJugoslávie, jež nerespektovaly historické a národnostní hranice. V této době zde žilo mezi 60 a 70 tisíci obyvatel.[44]
Radikální změnu politického uspořádání přinesla aždruhá světová válka. Království Jugoslávie se rozpadlo během invaze Německa a Itálie, na území Chorvatska a Bosny a Hercegoviny vznikl fašistickýNezávislý stát Chorvatsko. Za vlády tzv. Ustašovců docházelo k systematickému vyvražďování hlavněSrbů aŽidů. Právě Židé, ale též Romové a další označovaní jako podlidé, byli odváženi do koncentračních táborů. Chorvatští fašisté se snažili muslimské Bosňáky zahrnout do svého národního korpusu,[45] aby tak dosáhli navýšení počtu obyvatel svého vlastního národa, zároveň se formou provokací snažili vyostřit jejich vztahy s bosenskými Srby.[46]
Sarajevo bylo osvobozeno komunistickým odbojem 5. dubna 1945.[48] V té době zde žilo 108 000 obyvatel.[49] Kromě příchodů lidí, kteří museli město kvůli válce opustit, přitahovalo Sarajevo další obyvatelstvo především díky překotné industrializaci Bosny a Hercegoviny, se kterou počítalprvní pětiletý plán z konce 40. let a výstavba nových továren. Za pomocíčeskoslovenských odborníků byl vypracován nový urbanistický plán metropole republiky.[50]
V pozici metropole jedné z méně rozvinutých republikJugoslávie bylo Sarajevo štědře dotováno federálními zdroji, počet obyvatel i zastavěná plocha se rozrůstaly. Vystavěna byla panelová sídliště, továrny, muzea a školy. Roku 1961 bylo Sarajevo domovem pro 142 000 obyvatel,[51] o dvacet let později zde žilo již 448 500 lidí.[29]
Hlavní událostí, která udávala tón v Sarajevu přelomu 70. a první poloviny 80. let, bylyXIV. Zimní olympijské hry zahájené 15. února 1984. Díky nim bylo do Sarajeva a jeho okolí investováno nemalé množství finančních prostředků. Především byly dokončeny dlouhodobě rozestavěné projekty a zmodernizována infrastruktura.[52][53]
Na přelomu 80. a 90. let zde žilo již podle sčítání lidu 429 672 obyvatel. Od poloviny 80. let bylaJugoslávie spíše ve stagnaci, což ovlivnilo trend růstu počtu obyvatel. Jako hlavní centrum průmyslové výroby republiky bylo Sarajevo postiženo ekonomickou krizí značně. Jen v létě roku 1990 došlomasové stávce, kdy se do Sarajeva sjeli dělníci z několika dalších měst.[54]
Během jugoslávské krize byla v dubnu 1992 vyhlášena nezávislost republikyBosny a Hercegoviny. V napjaté atmosféře, kdy válka probíhala již v sousedním Chorvatsku a vyhlašování různých autonomních oblastí v různých částech republiky bylo možné očekávat brzké přelití konfliktu i do Sarajeva. Poté, co padly první výstřely v Bijeljině, začaly tisíce obyvatel největšího města Bosny a Hercegoviny protestovat proti válce.[55] Město následně od května 1992 začala bombardovat a později obléhat, již nyní výhradně srbská,Jugoslávská lidová armáda (JNA), a to po celé období války. Zničeno bylo mnoho památek, celé město bylo silně poškozeno. Dodávky elektřiny, vody, tepla a lékařské péče ustaly, a místní obyvatelé se ocitli v hrůzných podmínkách. Objevila se řada do té doby nevídaných nemocí, např.břišní tyfus.[56] Válka si podle odhadů vyžádala v Sarajevu více než 11 000 mrtvých. Konflikt ukončila ažmírová smlouva z americkéhoDaytonu podepsaná 19. prosince 1995 v Paříži. Podle ní většina města připadla muslimsko-chorvatské federaci v rámci Bosny. Malá část byla od města oddělena jako tzv. Srbské (dnes Východní) Sarajevo.[57]
Ze strachu před možnou odplatou a za masivní propagandy bosenskosrbského vedení se z města vystěhovaly další tisíceSrbů, kteří dnes žijí ve východní Bosně. Počet srbských obyvatel se snížil ze 157 193 osob na cca 18 000 lidí.[58] Do Sarajeva naopak začali přicházet uprchlíci (především Bosňáci), z východní Bosny.[58] Po válce následovala dlouhá obnova, která byla realizována za pomoci řady mezinárodních organizací.
Rozkládá se na obou březích údolí řekyMiljacky a částečně zasahuje i do údolí řekyBosny. Zhruba třináct kilometrů široké údolí, které je orientováno západo-východním směrem, se rozevírá postupně směrem na západ. Jeho podoba určovala i směr rozvoje samotného Sarajeva. Historické centrum města (okolo tržniceBaščaršija) se nachází na východním okraji údolí, blízko úzké soutěsky, kterou řeka Miljacka protéká. Novější části města byly zbudovány potom níže po proudu v širším údolí a v blízkosti soutoku s řekou Bosnou.[60]
Střed města se nachází v nadmořské výšce 511 m n. m.,Ilidža na samém západním okraji města potom v nadmořské výšce 498 m n. m. Okolní krajina je velmi hornatá; nejvyšším vrcholem jeTreskavica s 2 088 m n. m. Směrem na sever, na jih i na východ je Sarajevo obklopeno řadou horských masivů a vrcholků (např. Trebević,Bjelašnica,Jahorina,Igman,Romanija apod.)[61][62]
Podnebí zde je mírné. Sarajevo se nachází nedaleko rozhraní mírnéhokontinentálního a tepléhostředomořského podnebí. Roční průměr teplot činí 10 °C, léta jsou mírná (průměr 18,1 °C), zimy studené (0,3 °C).[63] Nejteplejším měsícem v roce je červenec, nejchladnějším pak leden. Nejvyšší zaznamenaná teplota v Sarajevu byla 40 °C 19. srpna 1946, nejníže pak rtuť teploměru klesla 24. ledna 1942 na –26,4 °C.[64] Ve srovnání s pobřežím Jaderského moře jsou zde časté zimy bohatší na sníh i mrazy. Celkově vzato ale sněží relativně vzácně. Léta jsou naopak horká.[65]
Průměrný úhrn srážek za rok zde dosahuje 932 mm; nejdeštivějším měsícem je říjen a nejsušším březen.[66]Balkánský trend nižšího množství srážek během letních měsíců je zde oslaben; nejvíce srážek spadne na podzim, méně potom v zimě a v létě. Časté jsou také srážky v květnu a červnu.[67] Nejvíce slunečných hodin je ve měsíci srpnu, a to průměrně 1830, nejvíce oblačnosti se zde vyskytuje v měsíci prosinci.[68]
Na území města Sarajeva kromě řekyBosny aMiljacky zasahují ještě následující vodní toky: Mošćanica, Dobrinja a Sušica. Jedním ze známých vodních toků v Sarajevu je např. Koševský potok, který se vlévá do řeky Miljacky u Eiffelova mostu a haly Skenderija.[69] Co do počtu vodních nádrží je Sarajevo skromné; v minulosti se nicméně velká vodní nádrž nacházela v místní částiKoševo.[70]
Rozsáhlé lesy obklopují Sarajevo a pokrývají svahy výše zmíněných horských masivů.
V roce 1913 byla při Zemském muzeu Bosny a Hercegoviny založena K. Malým botanická zahrada.[73] V rámci lesnické fakulty Sarajevské univerzity bylo roku 1951 v nadmořské výšce cca 650 m n. m. zřízenoarboretum, sloužilo nejspíše až do poslední války, kdy bylo opuštěno.[74]
Sněhem pokryté vrcholy pohoříBjelašnica, jižně od města.
Sarajevo je město obklopené horami, lesy a přirozenými parky. To ukládá místní samosprávě poměrně velký úkol v oblasti ochrany životního prostředí. 51,5 % území města se nachází na nadmořské výšce nad 700 m n. m.[75] Riziko kromě šíření nelegálních skládek (z nichž některé jsou umístěny v blízkosti vodních zdrojů) a nedostatečné ochrany životního prostředí představuje také šíření a vznikčerných staveb,[75] které jsou palčivým problémem celého regionu.[76]
Není řešena problematika odtoku vody z jednotlivých skládek. Zhruba pětina všech domů na územíKantonu Sarajevo není napojena na kanalizační síť.[77]
Kvalita ovzduší v Sarajevu je jedním z často diskutovaných témat. Podle informací z databázeSvětové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2016 činila průměrná roční koncentrace malýchpolétavých částic (PM 2,5) 30 μg na 1 m3, což překračuje zhruba trojnásobně hodnoty uváděné ve Směrnici pro kvalitu ovzduší WHO. Znečištění ovzduší měří Federální hydrometeorologický ústav (bosenskyFederalni hidrometerološki zavod).[78]
Za viníka problematického stavu ovzduší ve městě považují jeho představitelé především dopravu a obtížné geografické podmínky (město je v údolí).[75] K vytápění budov bývají využívána nekvalitní paliva,[79] vozidla jsou většinou starší výroby a nesplňují přísné evropské ekologické normy.[80]
Etnické složení jednotlivých částí města (včetněVýchodního Sarajeva v roce 2013.
Sarajevo je co do počtu obyvatel nejlidnatějším městem v zemi. V roce 2013 zde žilo 275 524 obyvatel, což je oproti 429 672 v roce 1991 značný pokles. Podílely se na něm především události spojené s válkou z let 1992–1995, kdy město opustilo přes 100 000 jeho původních obyvatel a změna hranic města, která se uskutečnila se skončením konfliktu (území města se zmenšilo o 1277 km2.[81]
Válečný konflikt pozměnil také etnické složení sarajevské populace. V roce 1991 ve městě (v dnešních městských obvodech/općinách Stari Grad, Centar, Novi Grad, Novo Sarajevo) žilo 361 735 obyvatel, z toho 182 503 (50,5 %) Muslimů/Bosňáků, 92 271 (25,5 %)Srbů, 24 241 (6,7 %)Chorvatů a 47 083 (13,0 %)Jugoslávců. V širších hranicích (10 městských obvodů) pak mělo Sarajevo 527 049 obyvatel, z toho 259 470 (49,2 %) Muslimů/Bosňáků, 157 143 (29,8 %) Srbů, 34 873 (6,6 %) Chorvatů a 56 470 (10,7 %) Jugoslávců.[82]
Ještě před vypuknutím bojů v květnu 1992 z města odešla značná část obyvatelstva.[83] Bylo rozděleno meziFederací Bosny a Hercegoviny aRepubliku srbskou, přičemž většina plochy i obyvatelstva zůstalo v prvně uvedené entitě.[84]
V roce 2002 žilo ve čtyřech městských obvodech 230 130 (77,4 %) Bosňáků, 35 606 (12,0 %) Srbů a 22 380 (7,5 %) Chorvatů. V současné době tvoří 52 % obyvatel tu část Sarajevanů, kteří se ve městě usídlili během svého života.[85] Přistěhovalectví ze zbytku země do metropole stále pokračuje.[86]
Při posledním sčítání lidu byly údaje za jednotlivé obvody města ohledně národnosti jeho obyvatel následující:[87]
Hustota osídlení Sarajeva činí 2470,1 osob na km2. Ze čtyř městských obvodů je nejhustěji osídlenoNovo Sarajevo, které tvoří především výškové panelové domy (7525,5 osob/km²). Nejnižší míra hustoty osídlení je v obvodu Stari Grad (742,5 os./km2.[87]
Na rozdíl od ostatních měst je Sarajevo nábožensky heterogenní;[90][91] nachází se zde kostely, synagogy i mešity (86 náboženských staveb celkem).[pozn. 1]V 80. letech 20. století byl poměr mezi věřícími relativně vyrovnaný; Sarajevo bylo velmi multikulturním městem – přezdívalo se muevropský Jeruzalém. Byl zde značný počet např. smíšených manželství apod.[93] Míra náboženské rozmanitosti nicméně značným způsobem poklesla po válce v 90. letech 20. století, kdy se vystěhovala značná část místnísrbské komunity[94][95] a dominantní roli získal do té doby jen do jisté míry převažujícísunnitský islám. Dle sčítání lidu z roku 2013 se 225 088 osob (81,69 % obyvatel) Sarajeva přihlásilo k sunnitskému islámu, 12 608 (4,58 %) k římskokatolické církvi a 10 532 (3,82 %) k pravoslaví. 8 % procent obyvatel se potom deklarovalo jako jiného náboženství, nebo jako ateisté.[96]
Administrativní rozděleníKantonu Sarajevo (žlutě a oranžově). Oranžové místní části jsou součástí samotného města Sarajeva.
Město se dělí administrativně na 4općiny (Centar,Novi Grad,Novo Sarajevo aStari Grad). Tyto čtyři celky, které jsou samosprávné, se dělí ještě na menší oblasti, tzv. osídlená místa (bosenskynaseljena mjesta), kterých je celkem 76 a jsou srovnatelné s místními částmi, resp. jsou trochu menší. Mají význam ze statistického, poštovního i volebního hlediska.
Administrativní dělení (dvojstupňové) je následující:
Předválkou v Bosně a Hercegovině bylo území města z administrativního hlediska podstatně rozsáhlejší. Tvořilo jej celkem 6 općin; dvě z nich byly vyděleny ze samostatného města a zařazeny pod novou správní jednotku s názvemKanton Sarajevo. Jihovýchodní okraj města připadl po roce 1995 v souladu s Daytonskou dohodouRepublice srbské a stal se součástí tzv. Východního Sarajeva. Pod něj spadají např. částiDobrinje, místní částLukavica a město (opština)Pale,[97] která se rozkládá od Sarajeva východním směrem.[57]
Zastupitelstvo města Sarajeva (bosenskyGradsko vijeće) je nejvyšším orgánem samosprávy města. Tvoří jej 28 zastupitelů. Obyvatelé města volí ve čtyřech volebních okrscích vždy po sedmi zastupitelích z řad zastupitelů místních částí. Představitelé konstitutivních národů (Srbové, Chorvati a Bosňáci) jsou v sarajevském městském zastupitelstvu každý zastoupeni minimálně dvacetiprocentním počtem.[98] Pro další národnosti jsou vyhraněna dvě křesla. Tyto kvóty jsou uplatňovány bez ohledu na výsledky komunálních voleb.[98]
V čele města Sarajeva stojí starosta (primátor), který jej zastupuje navenek. Úřad starosty byl zřízen v roce 1878 v souvislosti se správní reorganizací města po nástupu rakousko-uherské nadvlády. Od roku 2017 je starostou městaAbdulah Skaka.[99]
Znak města Sarajeva, který byl přijat v roce 2000, zobrazuje typické střechy města v zelené barvě, dále v černé barvě městské hradby a v modré barvě řekuMiljacku s bílým mostem.[100]
Moderní budovy, ve kterých sídlí různé společnosti. V pozadí se nacházíNovo Sarajevo.
Sarajevo patří vzhledem ke svému významu a centralistickému charakteru ekonomikyBosny a Hercegoviny k hospodářsky nejsilnějším oblastem v zemi. Jeho ekonomická prosperita stojí jak na průmyslu, tak i na službách a v neposlední řadě i na turistice. Sídlí zde bosenská centrální banka a sarajevská burza. V období existence socialistické Jugoslávie sídlily v Sarajevu čtyři společností, které patřily do první desítky ekonomicky nejsilnějších v celé Jugoslávii.[101]
Během existencesocialistické Jugoslávie bylo Sarajevo překotným tempem industrializováno. Důvody pro to byly jak přirozené (jednalo se o hlavní městorepubliky Bosny a Hercegoviny), tak i politické (město se nacházelo v horách daleko od hranic a pro případ konfliktu by spolu se zbytkem Bosny mohlo tvořit oporu jugoslávskému průmyslu). Sídlila zde celá řada průmyslových podniků, jako např. ŠIPAD,UNIS,Energoinvest,Hidrogradnja,FAMOS,UPI aUnioninvest. Tyto společnosti se zabývaly téměř všemi odvětvími průmyslu; ŠIPAD byl dřevozpracující podnik, FAMOS vyráběl motorová vozidla.
Kromě státních firem zde vznikly později i podniky některých soukromých společností, kterým bylo umožněno v socialistické Jugoslávii působit. Jedná se např. o továrnu společnostiVolkswagen (dnes jsou zde vyráběny vozy proŠkoda Auto) aCoca-Cola). Sídlí zde také skupinaPrevent, která dodává díly do automobilů[105] a nábytku.[106]
Historická budova sarajevského pivovaru.
Mezi potravinářské podniky, které sídlí ve městě, patří např. Sarajevská pivara (sarajevský pivovar, založen ještě v dobách existenceRakosuko-Uherska). Nachází se zde také továrna na výrobu tabáku.[107]
V roce 1981 činilo HDP na obyvatele Sarajeva 133 % celojugoslávského průměru.[108] Hrubá mzda v Sarajevu v roce 2019 činila 1 741 KM neboli 889 eur, čistá mzda pak 1 200 KM neboli 613 eur (cca 15 000 Kč).[109]
Ve městě má své závody mnoho zahraničních společností, jako napříkladHarris Communications,Brown&Root. Na počátku 21. století vznikla v Sarajevu početná moderní obchodní centra, která se rychle stala středobodem místních. Mezi ně patří např. Bosmal City Centar,[110] potom další objekty, jako např. Bingo City,[111] Otoka Centar apod.
Jako centrum celé země je Sarajevo rovněž i střediskem veškerých telekomunikačních služeb a masmédií, které jsou provozovány na celostátní úrovni. Sídlí zde státní televize (kanál BHRT), dále pak televizeFederace Bosny a Hercegoviny (též součást té státní) s názvem FTV (RTV FBiH). Vysílá rovněž i kantonální stanice, v neposlední řadě pak i mnoho komerčních kanálů, jako například NTV Hayat, TV Pink nebo TV OBN. Televize vysílá ze Sarajeva od roku 1961.[112]
V Sarajevu též mají své sídlo také celostátní deníkyOslobođenje aDnevni Avaz. Oba dva sídlí v jednom velkém komplexu ve čtvrtiNovo Sarajevo, který je mediálním centrem Sarajeva. Mezi další tituly, které však nejsou tak významné, patří napříkladSlobodna Bosna,Jutarnje novine či již zaniklá chorvatskojazyčnáHrvatska riječ.[113]
Kromě zmíněné dálnice směřuje ze Sarajeva do dalších měst i řada silnic, konkrétně:silnice M5 směrem doTravnika,Banja Luky aBihaće, dálesilnice M17 doZenici aDoboje, potomsilnice M18 doTuzly, na východ potom vede silnice M5 do městVišegrad aGoražde a k údolí řekyDrina a hranici seSrbskem. Na jih směřuje silnice M18 přes městoFoča k Dubrovníku a silnice M17 vede na západ k městuMostar. Meziměstské a mezinárodní spojení Sarajeva je hodnoceno samotným magistrátem jako těžce nedostačující,[75] především i díky faktu, že žádná z bosenských dálnic nesměřuje přímo do sousedních zemí, resp. nebyla dokončena. Výhledově má být prostřednictvím dálnic město spojeno s pobřežímJaderského moře,Podriním, střední Bosnou[115] i severní a severovýchodní části země.[116]
Vzhledem k hornatému charakteru terénu není okolo města vedený žádný okruh, který by byl srovnatelný s jinými obdobně velkými městy. Z jižní strany údolí řeky Miljacky nicméně existuje ulicePut Mladih Muslimana, která plní roli dopravního přivaděče a obchvatu centra města. Obdobná třída ze severní strany byla dokončena pouze z části (tvoří ji tunel Vlastenecké ligy pod sídlištěmCiglane). Některé dopravní tahy byly realizovány v souvislosti s přípravami města na pořádání Zimních olympijských her v roce 1984.[117] Směrem blíže do centra města je hlavní dopravní osou,[118][119] kudy je vedena i stěžejní tramvajová trať, třída Zmaja od Bosne, resp.třída Maršála Tita v centru města.
Veřejnou dopravu zajišťujítramvaje,trolejbusy a autobusy. Na místní vrcholVidikovac nedaleko od horského masivu Trebević je provozovánalanová dráha. Tramvajová síť je vedena v ose města, ve směru toku řekyMiljacky. V provozu je od roku 1885 (jako koňka)[120] a poté od roku 1895 jako elektrifikovaná. Jednu hlavní trať s odbočkou na železniční nádraží mají ve třetí dekádě doplnit nové tratě.[121] Doplňuje jí síť trolejbusová, která zajišťuje spojení pro místní částiKoševo,Alipašino polje aSkenderija. Zbytek města obsluhují autobusy.[122]
V první polovině druhé dekády 21. století prosazoval místní architektMuzafer Osmanagić vybudování sítě metra v Sarajevu. Vzhledem k chronickému nedostatku finančních prostředků pro dopravní stavby v regionu obecně však tento projekt nebyl převzat samosprávou a nebyl realizován. Odhadované náklady měly dosáhnout výše 150 milionůKM.[123]
Hlavníautobusové nádraží se nachází v bezprostřední blízkosti železničního nádraží, na křižovatce ulicPut života aHalila Kajtaza a je dosažitelné tramvajovými linkami.Východní Sarajevo má vlastní autobusové nádraží.[124]
Železnice, která byla zavedena do Sarajeva zarakousko-uherské nadvlády v konci 19. století podstatným způsobem ovlivnila podobu i rozvoj města. První vlak do Sarajeva přijel v roce 1882. Kromě současných dvou tratí existovala v minulosti i východní dráha, která měla vlastnínádraží v místní částiBistrik. V současné době[kdy?] je význam železniční dopravy na meziměstské a mezinárodní dopravě pro bosenskou metropoli poměrně nízký; většina destinací je lépe dostupná silniční dopravou. Četné jsou i mezinárodní dopravní spoje; během olympijských her v roce 1984 byl v provozu olympijský vlak z Bělehradu, přímé spojení se srbskou metropolí bylo ze Sarajeva obnoveno až v roce 2009.[126]
Sarajevské mezinárodní letiště (IATA:SJJ), do rozpaduJugoslávie zvanéButmir,[127] bylo vybudováno v 60. letech 20. století a podstatně rozšířeno prozimní olympijské hry v roce 1984. Je dobře známé z časůobčanské války, kdy se stalo jediným koridorem k obléhanému městu využívaným jednotkamiOSN, se nachází na jihozápadě metropole nedaleko řeky Bosny. Letiště je z celostátního (ne však z celoevropského) hlediska velmi významné; dopravu sem zajišťuje mnoho dopravců, jako napříkladB&H Airlines,Austrian Airlines,Alitalia,Aero Flight,Lufthansa,Air Serbia,Croatia Airlines a mnozí další. V roce 2004 bylo na letišti odbaveno 397 000 cestujících, což je velký rozdíl od roku 1996, kdy to bylo pouhých 25 000.[128] V roce 2017 prošlo branami letiště celkem 957 971 pasažérů, což činí 61,4 % všech cestujících leteckou dopravou na území Bosny a Hercegoviny. Většina vytížení letiště se uskuteční v letních měsících.[129]
Trolejbus v centru města
Tramvaj na nábřeží Kulina bána
TramvajTatra KT8D5 československé výroby v Sarajevu
Silnice směřující okolo města s lanovkou na vrcholTrebević
Lanová dráha, součást obytného komplexuCiglane v severní části města
Rektorát a Právnická fakulta Univerzity v Sarajevu.Budova Veterinární fakulty Univerzity v Sarajevu.
Jako velké a historicky významné město mělo Sarajevo první vzdělávací instituce již v dobách existence osmanské nadvlády. První škola vyššího typu zde vznikla roku 1537,[130] založil jiGazi Husrev-beg, druhý správce Bosny zaOsmanské nadvlády. Jmenovala sehanikah a jednalo se o súfijskou školu. Vyučovalo se zde islámské právo (šarí‘a,fikh), teologie, filozofie, existovala také i univerzitní knihovna. Do 19. století se jednalo o nejvýznamnější školu v celéBosně a Hercegovině.
Vysoká škola moderního typu (Univerzita v Sarajevu) byla otevřena až roku 1949. Jednalo se o sloučení několika dislokovaných fakult (např. lékařské a právnické[132]) pod hlavičkou nové instituce. V druhé polovině 20. století se pak univerzita dále rozvíjela a pomáhá zakládat nové školy podobného typu po celé republice (v Banja Luce,Mostaru aTuzle). 70. a 80. léta potom byla ve znamení oddělování některých fakult od univerzity. Přibyly i nové studijní obory (např. technické a umělecké akademie).Univerzita v Sarajevu obnovila činnost první rok po poslední válce, roku 1996.[133]
Střední technická škola v Sarajevu.
V druhé dekádě 21. století Sarajevanům sloužilo kromě vysokého školství též kolem čtyřiceti[75] základních a třiceti středních škol. Město provozuje i 34 mateřských škol, které slouží zhruba pro dvě tisícovky dětí.[75]
Unikátní kulturní scéna města Sarajeva je výsledkem dlouhých dějin, v nichž se vystřídalo několik mocností, vlivů početných náboženství i myšlenkových směrů. V neposlední řadě je ovlivněna i poslední válkou z konce 90. let 20. století. Mezi učence a spisovatele, kteří v Sarajevu působili, patří např. Vladimir Prelog,Zlatko Topčić neboAbdulah Sidran. Dva roky v Sarajevu také studoval jugoslávský nositel Nobelovy ceny za literaturu,Ivo Andrić.[135]
Hlavní divadelní scénou v Sarajevu jeNárodní divadlo, které sídlí ve středu města na břehu řekyMiljacka. Založeno bylo v roce 1921 a je nejstarším profesionálním divadlem v zemi. Po druhé světové válce jej doplnilo divadloKamerni teatar 55, která se věnuje modernějším divadelním hrám. Roku 1977 spatřilo světlo světa i Divadlo mladých. Mimo to vzniklo v podobné době i Divadlo pionýrů, loutkové divadlo a další. Od roku 1992 působilo ve městě i Sarajevské válečné divadlo (SATR). Od roku 1953 existuje i Sarajevská filharmonie.[136]
V Sarajevu působí také i značné množství muzeí a galerií. Mezi ně patří např. Městské muzeum (které vzniklo po druhé světové válce),Zemské muzeum (nejstarší v zemi, založené v roce 1888), Historické muzeum Bosny a Hercegoviny, Olympijské muzeum, Muzeum Židů Bosny a Hercegoviny, Muzeum válečného dětství, Muzeum literatury a divadelního umění Bosny a Hercegoviny, Muzeum Aliji Izetbegoviće, které sídlí v historické bráně v místní části Vratnik a další. Na místěSarajevského atentátu v centru města se nachází muzeum věnované rakousko-uherské nadvládě nad Bosnou s podtitulkem let 1878–1918. Turisté často navštěvují i muzeum v Butmiru (v nedalekéIlidži), které je věnované tunelu pod místním letištěm. Ten sloužil běhemobléhání Sarajeva pro dodávky, potravin, zbraní, léků[137] a pomoci těžce zkoušenému městu i obecně.[138]
Během každého roku se konají různé festivaly, jako napříkladBaščaršijske noći (Baščaršijské noci; hudební, taneční a jiná kulturní představení),Sarajevska zima (převážně výstavy) čiSarajevský jazzový festival. Od roku 1995 se koná každoročně v srpnu[139] také i festival filmový.[140]
Sarajevo bylo turisticky velmi aktivní destinací již v době existence socialistické Jugoslávie a tento statut si udrželo i po válce v 90. letech 20. století a následné obnově města. Nachází se zde řada kulturních památek z období osmanské nadvlády, architektura typická pro období existenceRakousko-Uherska,[147][148] jakož i moderní stavby z dobkrálovské[149] i socialistické Jugoslávie.[150]
Kromě historického středu města a početných památek jsou navštěvovány také místní parky a okolní příroda. Hlavním parkem ve středu Sarajeva je neprozíravě pojmenovanýVelký park, který se nachází v blízkosti lokalityDžidžikovac. Východně od středu města v soutěsce řeky Miljacky se nachází další oblíbené výletní místo, a toKozí most (bosenskyKozja ćuprija). Řada turistických tras směřuje i na jižní svahy vrcholuTrebević a k vrcholuZlatište, případně k věžiBarice Kula severně od města apod. V blízkosti Sarajeva se nacházejí také nekropole tzv. stećků.[151]
Na svazích řeky Miljacky se nachází řada míst, které poskytují unikátní výhledy na město. Mezi ně patří např. pozůstatky fortifikačních systémů (Žuta Tabija,Bijela tabija[152]), doplňují je výškové budovy různě městě (např. Avaz Twist Tower,[153]Alta Shopping Center, BBI Center).
Pro rozvoj turistiky byly značnou reklamou jižZimní olympijské hry v roce 1984.[154] Slibný potenciál nicméně přerušila válka v první polovině 90. let 20. století. Již v roce 2006 označilLonely Planet Sarajevo jako 43. nejlepší turistickou destinaci světa a v prosinci 2009 bylo vybráno jako jedno z deseti měst, které stojí za to navštívit v roce 2010.[155]
Během prvních dvou desetiletí 21. století počet návštěvníků metropole Bosny a Hercegoviny setrvale rostl. Jen v roku 2019 město navštívilo 733 259 osob. Kromě návštěvníků z Evropy i řady zemí celého světa je metropole Bosny a Hercegoviny oblíbená také u turistů z Turecka a arabských zemí. V polovině druhé dekády 21. století vznikla v blízkosti města dokonce i uzavřená komunita pro arabské vlastníky, kteří zde žijí odděleně od místních obyvatel.[156]
Turistický ruch se na sarajevské ekonomice podílí hodnotou 2,9 % HDP a zaměstnává okolo 26 tisíc osob.[75]
Tradiční oděvy na tržišti v Baščaršiji navštěvované turisty
TržniceTašlihan ve středu města je bývalý orientálníbazar.
Vzhledem k dlouhé historii zahrnující mnoho období, kdy se střídaly různé kultury i náboženství, je hlavní město Bosny a Hercegoviny relativně bohaté na množství různých památek, jak křesťanských, tak i muslimských, či židovských. Po celém městě je evidováno 95 objektů jakonárodní památka (bosenskynacionalni spomenik).[75]
Na území Sarajeva se nacházely různé muslimské sakrální stavby, mezi které lze zařadit například mešitu Mehmed-bega Minetoviće (stála v letech 1463–1464), prvního bosenskéhosandžakbega, mešitu Bali-bega Malkočeviće (1475–1476) naBistriku, dále sem také patřímešita Ajas-bega,Jahja-pašova mešita,mešita Sarače-Ismaila a mnoho dalších. Ani jedna z nich se však nedochovala do dnešních dnů. Totéž i platí o křesťanských stavbách; původní předosmanské stavbybosenské církve byly buď přebudovány, či zničeny za vládyOsmanů. Stejný osud potkal i tři historické věže;Ablakovićovu,Babićovu věž aFadilpašićovu věž (žádné z nich již nestojí).[157]Hodinová věž (bosenskySahat kula) se nicméně do současné doby dochovala. Nejstarší stavby v dějinách Sarajeva vznikaly v okolí dnešní tržniceBaščaršija s ikonickou dřevěnou fontánouSebilj. Příkladem turecké přítomnosti v Sarajevu z hlediska obytných domů je např. Svrzův dům.
Na kopci nad historickým městem je dochované opevněné město Vratnik, které vzniklo v první polovině 18. století. Kromě samotných hradeb zde stojí tři historické brány (např. Višegradská brána). V jedné z nich také sídlí i muzeum zasvěcené první hlavě státu nezávislé Bosny,Aliji Izetbegovićovi.[158]
Velmi populární je zde fotbal; ve městě sídlí dva prvoligoví rivalovéFK Željezničar (od 1921) aFK Sarajevo (od 1946). První z těchto týmů dosáhl největšího úspěchu dosáhl v sezóně 1971/72[165] v rámci jugoslávské první fotbalové ligy, kdy získal první místo. Byl šestinásobným mistrem v rámci bosenské fotbalové ligy v sezónách 1997/98, 2000/01, 2001/02, 2009/10, 2011/12, 2012/13.
Od roku 2007 je pravidelně pořádánSarajevský marathon. Jistou tradici má také i cyklistický závodGiro di Sarajevo, které se v roce 2015 účastnilo 2 200 jezdců a v roce 2019 2 500 jezdců.[167]
V okolí Sarajeva se nachází řada oblastí pro zimní sporty. Některé areály, které sloužily pro zimní olympijské hry v roce1984, byly během války v závěru 20. století zničené a pro svůj původní účel tak již nejsou využívány. Město Sarajevo si jako jeden ze svých cílů ve strategickém plánu vytyčilo obnovu těchto areálů.[75]
Město Sarajevo uděluje každý rok vybraným osobnostemOcenění města Sarajeva 6. dubna (bosenskyŠestoaprilska nagrada Grada Sarajeva). Ocenění má tři kategorie, mohou jej získat jak jednotlivci, tak i organizace.[169] Uděluje jí zastupitelstvo města na slavnostním setkání dne 6. dubna při příležitosti výročí osvobození města v druhé světové válce. Poprvé bylo uděleno v roce 1956Voji Dimitrijevićovi.[169] Mezi nositeli jsou např. Emir Kusturica[169],Milanko Renovica, neboEdin Džeko. Cena vzhledem k válečným událostem nebyla udělována v letech 1993 až 1998.[170]
↑TOE, Rodolfo. Census Results Highlight Impact of Bosnian War.Balkan Transitional Justice. Balkan Investigative Reporting Network, 1 July 2016.Dostupné online [cit. 14 October 2017].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Census of Population, Households and Dwellings in Bosnia and Herzegovina: Final Results [online]. Agencija za statistiku Bosne i Hercegovine, 2013 [cit. 2021-07-28].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Sarajevo: The economic, administrative, cultural and educational center of Bosnia and Herzegovina [online]. Mediterranea News, 12 May 2011 [cit. 2022-01-11].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-24.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑daenet d.o.o.Sarajevo Official Web Site : Economy [online]. Sarajevo.ba [cit. 2022-01-11].Dostupné v archivu pořízeném dne 1 April 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Stilinovic, Josip (3 January 2002)."In Europe's Jerusalem",Catholic World News. The city's principal mosques are the Gazi Husrev-Bey's Mosque, or Begova Džamija (1530), and the Mosque of Ali Pasha (1560–61). Retrieved on 5 August 2006.
↑BENBASSA, Esther; ATTIAS, Jean-Christophe.The Jews and their Future: A Conversation on Judaism and Jewish Identities. London: Zed Books, 2004.Dostupné online.ISBN978-1-84277-391-8. S. 27.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MALCOLM, Noel.Bosnia: A Short History [Paperback]. London: NYU Press, 1996.ISBN978-0-8147-5561-7. S. 107, 364.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lonely Planet: Best Cities in the World. [s.l.]: Lonely Planet, 2006.Dostupné online.ISBN978-1-74104-731-8.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CONNELLY, Charlie. The New Siege of Sarajevo.The Times. UK: 8 October 2005.Dostupné online [cit. 10 May 2010].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lonely Planet (March 2006).The Cities Book: A Journey Through The Best Cities in the World, Lonely Planet Publications,ISBN1-74104-731-5.
↑Lonely Planet's Top 10 Cities 2010 | Lonely Planet's Top 10 Cities 2010 [online]. News.com.au [cit. 2010-01-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 October 2010.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Nomination of Sarajevo for European Capital of Culture 2014 [online]. BH-News.com [cit. 2011-09-15].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Sarajevo: With Sarajevo as Europe's Capital of Culture 2014 we could send an... – 12/05/2011 – EPP Group [online]. Group of the European People's Party (Christian Democrats) in the European Parliament [cit. 2011-09-15].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑UNESCO celebrates World Cities Day designating 66 new Creative Cities [online]. 30 October 2019.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑UNESCO designates 66 new Creative Cities | Creative Cities Network [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abR. DONIJA, Robert.Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s.Dostupné online.ISBN9958-9642-8-7. S. 31. (bosenština)
↑Southeast European Studies in a Globalizing World. Münster: LIT Verlag, 2014. 222 s. (Studies on South East Europe; sv. 16).Dostupné online.ISBN978-3-643-90595-6. S. 130. (anglicky)
↑ Sarajevska regija u periodu P.N.E. | Sarajevo.ba.www.sarajevo.ba [online]. [cit. 2022-01-11].Dostupné online. (bosensky)
↑Commission to preserve national monuments [online]. 2007-10-13 [cit. 2018-08-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-10-13.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abGeografický místopisný slovník světa. Praha: Academia, 1999.ISBN80-200-0445-9. S. 698.
↑Valerijan, Žujo; Imamović, Mustafa; Ćurovac, Muhamed (1997). Sarajevo. Svjetlost.
↑R. DONIJA, Robert.Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s.Dostupné online.ISBN9958-9642-8-7. S. 39. (bosenština)
↑EKMEČIĆ, Milorad.Stvaranje Jugoslavije 1790–1918. Bělehrad: Prosveta, 1989. 663 s. S. 623. (srbochorvatština)
↑R. DONIJA, Robert.Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s.Dostupné online.ISBN9958-9642-8-7. S. 46. (bosenština)
↑abR. DONIJA, Robert.Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s.Dostupné online.ISBN9958-9642-8-7. S. 47. (bosenština)
↑R. DONIJA, Robert.Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s.Dostupné online.ISBN9958-9642-8-7. S. 48. (bosenština)
↑Hamdija Kreševljaković. Saraji ili dvori bosanskih namjesnika 1463-1878..Naše starine. 1956, s. 13. (srbochorvatština)
↑R. DONIJA, Robert.Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s.Dostupné online.ISBN9958-9642-8-7. S. 60. (bosenština)
↑R. DONIJA, Robert.Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s.Dostupné online.ISBN9958-9642-8-7. S. 83. (bosenština)
↑CHLÁDKOVÁ, Kateřina. Sarajevo Paříka opěvuje. U nás ho často neznají ale ani sami architekti.Jičínský deník. 2021-05-24.Dostupné online [cit. 2021-08-09].
↑abR. DONIJA, Robert.Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s.Dostupné online.ISBN9958-9642-8-7. S. 88. (bosenština)
↑R. DONIJA, Robert.Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s.Dostupné online.ISBN9958-9642-8-7. S. 87. (bosenština)
↑R. DONIJA, Robert.Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s.Dostupné online.ISBN9958-9642-8-7. S. 149. (bosenština)
↑R. DONIJA, Robert.Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s.Dostupné online.ISBN9958-9642-8-7. S. 150. (bosenština)
↑ Sarajevo u periodu 1818.–1945..Sarajevo.ba [online]. [cit. 2020-12-23].Dostupné online. (bosensky)
↑R. DONIJA, Robert.Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s.Dostupné online.ISBN9958-9642-8-7. S. 199. (bosenština)
↑SAVICH, Carl.Islám pod hákovým křížem: Velký Muftí a nacistický protektorát Bosny a Hercegoviny, 1941–1945 [online]. Projekat Rastko, 2001 [cit. 2009-03-12].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-15. (anglicky)
↑BILANDŽIĆ, Dušan.Historija Socijalističke Federativne Republike Jugoslavije. Záhřeb: Školska knjiga 589 s. S. 43. (chorvatština)
↑R. DONIJA, Robert.Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s.Dostupné online.ISBN9958-9642-8-7. S. 231. (bosenština)
↑R. DONIJA, Robert.Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s.Dostupné online.ISBN9958-9642-8-7. S. 238. (bosenština)
↑R. DONIJA, Robert.Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s.Dostupné online.ISBN9958-9642-8-7. S. 258. (bosenština)
↑RAMET, Pedro.Nationalism and Federalism; Yugoslavia 1963–1983. Bloomington: Indiana University Press, 1984.Dostupné online.ISBN0-253-33972-3. Kapitola Controversies in the Economic Sector, 1965-82, s. 185. (angličtina)
↑R. DONIJA, Robert.Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s.Dostupné online.ISBN9958-9642-8-7. S. 273. (bosenština)
↑R. DONIJA, Robert.Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s.Dostupné online.ISBN9958-9642-8-7. S. 277. (bosenština)
↑R. DONIJA, Robert.Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s.Dostupné online.ISBN9958-9642-8-7. S. 307. (bosenština)
↑ Na mjestu stadiona Koševo bilo je veliko jezero.Dnevni Avaz.Dostupné online [cit. 2022-04-12]. (bosenština)
↑Weather and Climate: The Climate of Sarajevo [online]. Weather and Climate (Погода и климат) [cit. 2016-08-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 May 2012. (rusky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Sarajevo Climate Normals 1961–1990 [online]. National Oceanic and Atmospheric Administration [cit. 2016-08-25].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.[nedostupný zdroj]
↑Bojana Pintarić Avdagić, Dino Hadžidervišagić, Admir Avdagić, Subhija Hodžić, Neđad Bašić: Procjena stanja i mogućnosti za unaprjeđenje dendrološkog sadržaja Arboretuma Slatina, str. 46(bosensky)]
↑[ Měření kvality ovzduší v Sarajevu na stránkách Federálního hydrometeorologického ústavu(bosensky).www.fhmzbih.gov.ba [online]. [cit. 2021-01-02].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-13. Měření kvality ovzduší v Sarajevu na stránkách Federálního hydrometeorologického ústavu(bosensky)]
↑SPASIĆ, Vladimir. Sarajevo obezbedilo 1,5 miliona evra za subvencije za zamenu peći i kotlova na ugalj.Balkan Energy News. 2018-02-22.Dostupné online [cit. 2021-09-16]. (bosenština)
↑R. DONIJA, Robert.Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 437 s.Dostupné online.ISBN9958-9642-8-7. S. 437. (bosenština)
↑ Popis stanovništva 1991 – Federalni zavod za statistiku.fzs.ba [online]. [cit. 2017-03-17].Dostupné online. (bosensky)
↑ Da li je Sarajevo etnički čisto?.Deutsche Welle.Dostupné online [cit. 2021-12-13]. (srbsky)
↑STOJAKOVIĆ, Dušan. Zajedničko jedino ime.Večernje Novosti.Dostupné online [cit. 2021-12-13]. (srbsky)
↑Demografie [online]. Město Sarajevo [cit. 2009-03-12].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-23. (anglicky)
↑ Dok Federacija gubi stanovništvo, Sarajevo na putu da postane najmnogoljudniji kanton.klix.ba. 2020-09-13.Dostupné online [cit. 2021-12-07]. (bosensky)
↑ab Stanovništvo | Sarajevo.ba.www.sarajevo.ba [online]. [cit. 2022-02-01].Dostupné online. (bosensky)
↑DONIA, Robert J.Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Institut za istoriju, 2006. 462 s.Dostupné online.ISBN9958-9642-8-7. S. 24. (bosenština)
↑DONIA, Robert J.Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Institut za istoriju, 2006. 462 s.Dostupné online.ISBN9958-9642-8-7. S. 37. (bosenština)
↑Religion by location – Sarajevo [online]. Adherents.com [cit. 2009-03-12].Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-21. (anglicky)
↑Informace [online]. Archdiocese of Vrhbosna [cit. 2009-03-12].Dostupné online. (anglicky)
↑PHILLIPS, Douglas A.Modern World Nations: Bosnia and Herzegovina. [s.l.]: Chelsea House Publishers, 2004. 117 s.Dostupné online.ISBN0-7910-7911-2. S. 14. (angličtina)
↑KARABEGOVIĆ, Dženana. Šehovac: Sarajevske Srbe ne prihvaćaju u Sarajevu, a ne vole nas ni iz RS.Slobodna Evropa. 2016-03-04.Dostupné online [cit. 2021-09-16]. (bosenština)
↑ Gradonačelnik Ljubiša Ćosić priznao da su Srbi 1995. godine dobrovoljno napustili Sarajevo.SAFF.Dostupné online [cit. 2022-01-16]. (bosenština)
↑ANĐELIĆ, Neven.Bosnia-Herzegovina The End of Legacy. Londýn: Frank Cass Publishers, 2003.ISBN0-7146-8431-7. S. 30. (angličtina)
↑ Značaj luke Ploče za BiH i povezanost luke sa Koridorom 5c.Akta.ba.Dostupné online [cit. 2022-03-23]. (bosenština)
↑ Pruga Sarajevo-Ploče: Kako je ukinuta tradicija od 128 godina.Al Jazeera Balkans.Dostupné online [cit. 2022-03-23]. (bosenština)
↑ tabulka na vládním portálu Kantonu Sarajevo zis.ks.gov.ba(bosensky).zis.ks.gov.ba [online]. [cit. 2021-01-02].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-08-20.
↑ Prevent BH mijenja ime u Prevent CEE.Klix.ba.Dostupné online [cit. 2022-03-23]. (bosenština)
↑ Domaći brend Prevent Interior predstavio novu kolekciju namještaja u Sarajevu.Bonjour.Dostupné online [cit. 2021-12-22]. (bosenština)
↑abZAMETICA, Faruk. Austrougarska imperija podno Trebevića: Secesijski ukrasi dio arhitekture Sarajeva.Dnevni Avaz. 2018-04-23.Dostupné online [cit. 2021-09-16]. (bosenština)
↑RADOVINOVIĆ, Radovan; BERTIĆ, Ivan.Atlas svijeta: Novi pogled na Zemlju. 3. vyd. Zagreb: Sveučilišna naklada Liber, 1984. (chorvatsky)
↑Kanton Sarajevo u brojkama 2020 [online]. Sarajevo: Federalni zavod za statistiku, 2020 [cit. 2021-12-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-29. (bosensky)
↑ Bosmal Arjaan by Rotana.Hospitalitynet.Dostupné online [cit. 2022-04-12]. (angličtina)
↑ Najveći shopping centar u Sarajevu otvara se za manje od mjesec dana.Fokus.ba.Dostupné online [cit. 2022-04-12]. (bosenština)
↑DOLNIČAR, Ivan.Jugoslavija 1941–1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 207. (srbochorvatština)
↑ “Hrvatska riječ” ugašena je 2001. u Sarajevu, a 2021. i narod se želi ušutkati.Večernji list.Dostupné online [cit. 2021-12-22]. (bosenština)
↑ Federacija će dobiti novu brzu cestu: Izgradnja ova 24 kilometra jedan od prioriteta.Dnevni Avaz. 2021-09-02.Dostupné online [cit. 2021-09-16]. (bosenština)
↑ Mitrović: Trasa kroz Brčko Distrikt najveći je problem za autoput Sarajevo - Beograd.SAFF.Dostupné online [cit. 2022-01-16]. (faktor.ba)
↑ Gazi Husrev-begova džamija: Sarajevska ljepotica koja 500 godina prkosi vremenu.Radio Sarajevo. 2018-06-03.Dostupné online [cit. 2021-09-16]. (bosenština)
↑DOLNIČAR, Ivan.Jugoslavija 1941–1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 121. (srbochorvatština)
↑ 60 godina Univerziteta u Sarajevu.Radio Sarajevo. 2010-05-19.Dostupné online [cit. 2022-05-06]. (bosenština)
↑DOLNIČAR, Ivan.Jugoslavija 1941–1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 240. (srbochorvatština)
↑ Životpis Iva Andriće na stránkách chorvatské společnosti Napredak(chorvatsky).www.hkdnapredak.com [online]. [cit. 2021-12-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-23.
↑DOLNIČAR, Ivan.Jugoslavija 1941–1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 95. (srbochorvatština)
↑ Tunel koji je spasao Sarajevo.Deutsche Welle [online]. [cit. 2022-05-02].Dostupné online. (srbsky)
↑R. DONIJA, Robert.Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s.Dostupné online.ISBN9958-9642-8-7. S. 357. (bosenština)
↑PHILLIPS, Douglas A.Modern World Nations: Bosnia and Herzegovina. [s.l.]: Chelsea House Publishers, 2004. 117 s.Dostupné online.ISBN0-7910-7911-2. S. 92. (angličtina)
↑BISERKO, Sonja.Jugoslavija: Poglavlje 1980–1991. Bělehrad: Helsinški odbor za ljudska prava u Srbiji, 2021.ISBN978-86-7208-221-0. S. 612. (srbština)
↑ Listen to how Dolores from “The Cranberries” sang about our Country.Sarajevo Times. 2018-01-17.Dostupné online [cit. 2021-12-03]. (bosensky)
↑ČVORO, Uroš.Turbo-folk music and cultural representations of national identity in former Yugoslavia. Surrey: Ashgate Publishing Limited, 2014. 509 s.ISBN978-1-4724-2037-4. S. 146. (angličtina)
↑ Ja mislim / Tašlihan, mjesto gdje se svjetovi dodiruju.Radio Sarajevo.Dostupné online [cit. 2022-05-06]. (bosensky)
↑ Objekt kojim se već 12 godina ponose Bosanci i Hercegovci: "Avaz Twist Tower" rame uz rame sa svjetskim atrakcijama.Avaz.Dostupné online [cit. 2022-05-06]. (bosensky)
↑GRANDITS, Hannes; TAYLOR, Karin.Sunčana strana Jugoslavije: Povijest turizma u socijalizmu. Záhřeb: CEU Press, 2013.ISBN978-953-7963-03-3. S. 344. (chorvatština)
↑ Podsjećamo: Sarajevo je među top 10 svjetskih destinacija!.Radio Sarajevo.Dostupné online [cit. 2021-12-02]. (bosensky)
↑ Sarajevo Paříka opěvuje. U nás ho často neznají ale ani sami architekti.Jičínský deník. 2021-04-25.Dostupné online [cit. 2021-12-07].
↑ Pilný kluk od Jičína postavil evropské Sarajevo. Do Čech už se nevrátil.iDNES. 2018-12-26.Dostupné online [cit. 2021-12-07].
↑ Sjećanje / Karlo Paržik: Arhitekta koji je ostavio neizbrisiv trag u Sarajevu.Radio Sarajevo. 2021-06-16.Dostupné online [cit. 2021-12-07]. (bosenština)
↑ Kako prepoznati Gospođu ili Gospodina među zgradama?.Oslobođenje.Dostupné online [cit. 2022-05-06]. (bosenština)
↑ Šibica, Stometarka, Papagajka, Pancirka: Neobični nadimci zgrada u Sarajevu (FOTO).Radio Sarajevo. 2015-09-23.Dostupné online [cit. 2021-12-07]. (bosenština)
↑ Kako su Sarajlije pripremale grad za Olimpijske igre: Naselja, hoteli, skijališta, staze....klix.ba.Dostupné online [cit. 2021-12-02]. (bosensky)
↑ Jugoslovenska "velika četvorka" – ko je najveći?.b92.Dostupné online [cit. 2022-05-06]. (srbsky)
↑ KK Bosna osvojila evropski naslov.historija.ba.Dostupné online [cit. 2021-12-02]. (bosensky)
↑ Održan 12. Giro di Sarajevo, 2.500 učesnika prodefilovalo ulicama Sarajeva.Klix. 2019-09-22.Dostupné online [cit. 2021-09-16]. (bosenština)
↑LJUBAS, Zdravko. Olimpijada mladih u dva Sarajeva.Deutsche Welle. 2019-02-06.Dostupné online [cit. 2021-09-16]. (bosenština)
↑abc Ko može dobiti Šestoaprilsku nagradu i kome je dodjeljivana?.Radio Sarajevo. 2021-03-15.Dostupné online [cit. 2021-09-16]. (bosenština)
↑ Priznanje Grada Sarajeva: Jim Marshall i Tim Clancy kandidati za grupnu Šestoaprilsku nagradu.Radio Sarajevo. 2015-02-12.Dostupné online [cit. 2021-12-05]. (bosenština)
↑Mezi zajímavé náboženské pamětihodnosti se řadí tzv. Hrobka sedmi bratří, populární v lidovém islámu s vyslovováním přání a finanční obětinkou. Místo se však stávalo i cílem útoku místníchsalafistů.[92]
ALBAHARI, Nisim.Sarajevo u socijalističkoj Jugoslaviji. I, Od oslobođenja do samoupravljanja, 1945-1950. 1. vyd. Sarajevo: Istorijski arhiv, 1988. 726 s.OCLC462034450 (srbsky)
JANČAR, Drago.Krátká zpráva z dlouho obléhaného města: Sarajevo, 1994. Překlad František Benhart. Olomouc: Votobia, 1997. 90 s. (Malá díla; sv. 94).ISBN80-7198-276-8.OCLC39104893
KARAHASAN, Dževad.Loučení se Sarajevem. Překlad Dušan Karpatský. Praha: Mladá Fronta, 1995. 116 s. (Souvislosti; sv. 4).ISBN80-204-0548-8.OCLC36507489
NICHOLSON, Michael.Tisíc mil z mrtvé země. Překlad Pavla Jonssonová. Praha: Columbus, 1995. 203 s.ISBN80-901727-9-2.
PROHIČ, Kasim; BALIĆ, Sulejman; LONEY, Peter, et al.Sarajevo. Sarajevo: Turistički savez Sarajevo, 1983. 134 s.OCLC62914559 (chorvatsky)
LUKAVEC, Jan.Od českého Tokia k exotické Praze. 1. vyd. Praha: Malvern, 2013. 317 s.ISBN978-80-87580-61-5. Kapitola Turka přál jsem si už dávno spatřit: Sarajevo, nejlahodnější město měst.
GAUSS, Karl-Markus.Vymírající Evropané: putování za Sefardy do Sarajeva, za Němci z Kočevje, za Arbereši, za Lužickými Srby a Arumuny. Praha: Vitalis, 2003. 197 s.Dostupné online.ISBN80-7253-122-0.OCLC53490917 Kapitola Být poslední – Sefardi v Sarajevu, s. 7–42.
.jpg)
.jpg)
.png)
.JPG)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
