Samoobsluha označuje v oblastiobchodu a veřejných služeb zařízení s volným výběremzboží. Zákazník zde, na rozdíl od pultových prodejen, při nakupování zboží obsluhuje sám sebe. V novější době je samoobslužnost rozšiřována z výběru zboží i na placení, formousamoobslužných pokladen.
Termíny „samoobsluha“ a „samoobslužný“ se používají nejen k označení maloobchodních prodejen, ale též k označování různých způsobů samoobslužnéhoodbavování cestujících, samoobslužných jídelen,prodejních automatů atd.
První dvě samoobsluhy byly podle některých zdrojů zavedeny roku1912 vKalifornii.[1]
Podle jiných zdrojů byla první samoobsluhou samoobsluhaPiggly Wiggly Stores s kontrolní pokladnou, kterou 6. září 1916[2] (j. ú. 11. září 1916[3]) otevřelClarence Saunders zMemphisu ve státěTennessee na ploše 1125čtverečních stop, tzn. cca 300 m2 včetně skladu.[1] V roce 1917 si Saunders nechal konceptSelf-Serving Store patentovat, založil na tomto principu i první, svůj vlastníobchodní řetězec.
První velká samoobsluha, tedy supermarket, bylaKing Kullen Food Store, kterou otevřel Michael Cullen roku 1930 naLong Islandu v USA.[1] Do konce 30. let bylo po celé Severní Americe cca 2600 samoobslužných prodejen různých typů a velikostí.[1][2]
Prvky samoobslužného prodeje se náhodně objevovaly již před organizovaným zaváděním. Například městoSázava na svém webu uvádí, že první samoobsluhou v Čechách[kdy?] byl krám manželů Henychových se smíšeným zbožím v čp. 1 na Sázavě, kde dcera Marie měla úrazem sníženou pohyblivost, a tak jen dirigovala zákazníky, kde si co mají vzít.[4]
Ideu samoobslužného prodeje začalo v Československu prosazovat Ministerstvo vnitřního obchodu, které od roku 1956 vysílalo své pracovníky nabírat zkušenosti doSpojeného království a doŠvédska, kde měli (v rámci Evropy) se samoobslužným prodejem největší zkušenosti.[3] První moderní československá potravinářská samoobsluha byla otevřena1. června 1955 v Praze naŽižkově, vHusitské ulici č.ori. 78 / čp. 138 . .[2][5] Do konce roku pak po celém Československu vzniklo na 80 dalších, podobně koncipovaných samoobsluh,[3] v moravské části republiky byla pravděpodobně první samoobsluha potravin otevřena téhož roku vBrně, a to na rohuKoliště aKřenové.[6]
Hromadné zavádění samoobslužného prodeje však začalo až v letech 1958–1959.[1] Například v Liberci byla 16. června 1958 otevřena první samoobslužná drogerie, jedna z tehdy největších samoobsluh na potraviny byla otevřena 3. listopadu 1958 vpaláci Dunaj,[7] a své první samoobsluhy se dočkalo například i okresní městoBlansko.[8]Do konce roku 1965, tedy o deset let po první prodejně na Žižkově, už bylo v ČSSR asi 10 000 prodejen tohoto typu.[9]
Nejběžnější formou je samoobslužná prodejna převážně s potravinářským sortimentem, označovaná jako samoobsluha,supermarket čihypermarket. Zákazník si vybrané zboží ukládá donákupního košíku nebonákupního vozíku a poté jej přinese kpokladně u východu z prodejní plochy. Prodejní plocha je přiměřeně zajištěna a hlídána, aby zákazníci neodcházeli bez zaplacení nebo nevynášeli nezaplacené věci. Termín „samoobsluha“ se začal používat se zaváděním tohoto systému prodeje a po zdomácnění termínusupermarket v 90. letech poněkud ustupuje.
V období před vznikem samoobsluh bylo mnohé zboží při prodeji váženo nebo rozléváno z velkých balení. Vznik samoobsluh si vyžádal, aby téměř veškeré zboží bylo dodáváno v malých, spotřebitelských baleních. Značné zvýšení efektivity prodeje později přineslo zavedeníčárového kódu na zboží.
Zabezpečení proti krádežím zboží spočívá u malých samoobsluh obvykle jen v dozoru pokladních či dalších pracovníků prodejny. Velké prodejny si často najímajíbezpečnostní agentury či vlastní specializované hlídače. Prodejny mohou být vybavenykamerovým systémem, někdy mívají u vstupu jednosměrnýturniket.
V některých samoobsluhách je vyhlášena povinnost hlásit nebo nechat si označit při vstupu do prodejny věci, které zákazník zakoupil v jiné prodejně, popřípadě je povinen takové věci odložit doúschovních skříněk.[zdroj?]
Kompetence hlídačů při kontrole zákazníků jsou tématem různých sporů a diskusí, protože i pouhá preventivní prohlídka v případě podezření může značně poškodit pověst zákazníka i v případě, že sekrádeže nedopustil.
Nákupní vozíky jsou v některých prodejnách vybaveny zařízením, které umožní uvolnění vozíku z řady nebo ze stojanu pouze po vložení mince, která se zákazníkovi vrací teprve po opětovném zapojení vozíku do řady. Velká nákupní centra, u nichž je možno s vozíkem legálně vyjíždět k parkovišti, však i tak mají potíže s jejich rozkrádáním.[10][11][12]
Od šedesátých let 20. století začal být zaváděn v některých prostředcíchměstské hromadné dopravy samoobslužný systémodbavování cestujících, kdy jízdenky přímo nevydávalprůvodčí ani řidič.[13] Zpočátku to znamenalo pouze tolik, že cestující vhazovali odpočítané mince do kasičky vedle řidiče a sami si utrhli jízdenku, přičemž řidič na odběr jízdenky letmo dohlížel (v Olomouci vydržel podobný systém až do 80. let). V Praze byla vozidla se samoobslužným odbavováním označena zepředu výrazným písmenem S. Později byly zaváděny systémy, při nichž si cestující vevozidle sám označoval jízdenky zakoupené vpředprodeji. Podobné systémy jsou od 90. let 20. století zaváděny i na některých regionálních železničních tratích pod souhrnným názvemspecifický způsob odbavování cestujících.
Se samoobslužným prodejem se jinak setkáváme například při automatickém prodeji pomocíprodejních automatů (např.nápojových automatů), při samoobslužném výdejijízdenek, při výdeji hotovýchpeněz zbankomatů atd. apod. Existují i samoobslužnákina,hotely, restaurace,výtahy,lanové dráhy a další samoobslužnéveřejné služby.
Učerpacích stanic pohonných hmot se samoobslužné čerpání ze stojanů stalo postupně samozřejmostí.
„Samoobslužné“ jídelny (které ovšem ve skutečnosti byly spíše zavedením pultového způsobu prodeje v oboru, ve kterém je jinak obvyklé obsluhování u stolů) se nazývalyautomaty. Proslulý byl napříkladautomat Koruna (již zrušený) v dolní částiVáclavského náměstí v Praze, který tento název užíval již počátkem 20. století.[14]
Pivní samoobsluhu, v níž si zákazníci sami čepujípivo zpípy sprůtokoměrem, zavedla Hanácká pivnice v centru Olomouce na podzim 2004.[1] Později byl samoobslužný výčep zaveden i například v pražské restauraci Jarmark ve Vodičkově ulici a v Brně v restauraci Mamut na Baštách,[15] nebo v restauraci U Lasa v Merhautově ulici.
Obrázky, zvuky či videa k tématusamoobsluha na Wikimedia Commons
Slovníkové heslosamoobsluha ve Wikislovníku
