Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Samarium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Samarium
 [Xe] 4f6 6s2
 Sm
62
 
        
        
                  
                  
                                
                                
↓ Periodická tabulka ↓
Velmi čisté samarium, 2 g, 0,8 x 1,5 cm

Velmi čisté samarium, 2 g, 0,8 x 1,5 cm

Obecné
Název,značka,čísloSamarium, Sm, 62
Cizojazyčné názvylat.Samarium
Skupina,perioda,blok6. perioda, blok f
Chemická skupinaLanthanoidy
Identifikace
Registrační číslo CAS7440-19-9
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost150,36(2)
Atomový poloměr1,85 Å (185 pm)
Elektronová konfigurace[Xe] 4f6 6s2
Elektronegativita (Paulingova stupnice)1,17
Ionizační energie
První544,5 kJ/mol
Druhá1070 kJ/mol
Třetí2260 kJ/mol
Mechanické vlastnosti
Hustota7,52 g/cm3;
Hustota při teplotě tání: 7,16 g/cm3
SkupenstvíPevné
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání1072 °C (1 345,15 K)
Teplota varu1794 °C (2 067,15 K)
Skupenské teplo tání8,62 kJ/mol
Skupenské teplo varu165 kJ/mol
Molární tepelná kapacita29,54 J.mol−1.K−1 (25 °C)
Elektromagnetické vlastnosti
Bezpečnost
GHS02 – hořlavé látky
GHS02
[1]
Varování[1]
IV (%)ST1/2ZE (MeV)P

{{{izotopy}}}

Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotkySI aSTP (25 °C, 100 kPa).
PromethiumSmEuropium

Pu

Samarium (chemická značkaSm,latinskySamarium) je měkký stříbřitě bílý, přechodnýkovový prvek, šestý člen skupinylanthanoidů. Hlavní uplatnění nalézá ve výrobě mimořádně silných permanentních magnetů a slouží také k výrobě speciálních skel a keramiky.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

[editovat |editovat zdroj]

Samarium je stříbřitě bílý, měkký, vnitřně přechodný kov.

Chemicky je samarium méně reaktivní než předchozí prvky ze skupiny lanthanoidů. Na vzduchu je relativně stálé a ke vzplanutí dochází až při teplotě nad 150 °C. S vodou reaguje samarium za vzniku plynnéhovodíku, snadno se rozpouští v běžných minerálníchkyselinách. Ve sloučeninách se vyskytuje prakticky pouze v mocenství Sm+3.

Chemické vlastnosti jeho solí jsou značně podobné sloučeninám ostatních lanthanoidů ahliníku. Všechny tyto prvky tvoří například vysoce stabilní oxidy, které nereagují s vodou a jen velmi obtížně se redukují. Ze solí anorganických kyselin jsou důležité předevšímfluoridy afosforečnany, jejich nerozpustnost ve vodě se používá k oddělení lanthanoidů od jiných kovových iontů. Další nerozpustnou sloučeninou ješťavelan samaritý, který je možno použít ke gravimetrickému stanovení těchto prvků po jejich vzájemné separaci.

Historie

[editovat |editovat zdroj]

Roku1853 objevil švýcarský chemikJean Charles Galissard de Marignac neznámé emisní linie ve spektru didymia a přiřadil je doposud neobjevenému prvku z řady lanthanoidů.

Izolaci čistého prvku provedl teprve roku1879francouzský chemikPaul Émile Lecoq de Boisbaudran. Vycházel přitom z minerálusamarskitu o složení (Y,Ce,U,Fe)3(Nb,Ta,Ti)5O16. Prvek byl poté pojmenován podle tohoto minerálu, který nesl jméno ruského důlního specialisty, plukovníkaSamarského.

Výskyt a výroba

[editovat |editovat zdroj]

Samarium je v zemské kůře obsaženo v koncentraci asi 6 mg/kg, o jeho obsahu v mořské vodě údaje chybí. Ve vesmíru připadá jeden atom samaria na 100 miliard atomůvodíku.

V přírodě se samarium vyskytuje pouze ve forměsloučenin. Neexistují však ani minerály, v nichž by se některé lanthanoidy (prvky vzácných zemin) vyskytovaly samostatně, ale vždy se jedná o minerály směsné, které obsahují prakticky všechny prvky této skupiny. Mezi nejznámější patřímonazity (Ce,La,Th,Nd,Y)PO4 axenotim, chemickyfosforečnany lanthanoidů a dálebastnäsity (Ce,La,Y)CO3F – směsné flourouhličitany prvků vzácných zemin. Pro samarium je typický již výše uvedený minerál samarskit ((Y,Ce,U,Fe)3(Nb,Ta,Ti)5O16).

Velká ložiska těchto rud se nalézají veSkandinávii,USA,Číně aVietnamu. Významným zdrojem jsou i fosfátové suroviny –apatity z poloostrovaKolaRusku

Při průmyslové výrobě prvků vzácných zemin se jejich rudy nejprve louží směsíkyseliny sírové achlorovodíkové a ze vzniklého roztoku solí se přídavkemhydroxidu sodného vysrážíhydroxidy.

Separace jednotlivých prvků se provádí řadou různých postupů – kapalinovouextrakcí, za použitíionexových kolon nebo selektivním srážením nerozpustnýchkomplexních solí.

Příprava čistého kovu se obvykle provádíelektrolýzou směsi roztavenýchchloridů samaritého SmCl3,vápenatého CaCl2 asodného NaCl. V některých postupech se využívá iredukceoxidu samaritého Sm2O3 elementárnímlanthanem.

Sm2O3 + 2 La → 2 Sm + La2O3

Použití a sloučeniny

[editovat |editovat zdroj]

Malá množství samaria jsou obsažena v didymu, směsipraseodymu aneodymu, požívané pro odkysličování tavenin kovů díky vysoké afinitě lanthanoidů kekyslíku.

Vesklářském průmyslu slouží přídavky samaria do skloviny ke zvýšení absorpce skla pro světlo v infračervené oblasti spektra.

Při výrobě optickýchlaserů amaserů se často uplatňují samariem dopované krystalyfluoridu vápenatého CaF2.

Katalyzátory na bázi oxidu samaria se v chemickém průmyslu používají prodehydrataci adehydrogenaciethanolu.

V jaderné energetice se slitiny s obsahem samaria uplatňují pro zachycováníneutronů.

Obloukové lampy, sloužící především jako světelné zdroje při natáčení filmů používají elektrody ze slitin s obsahem samaria.

Permanentní magnety

[editovat |editovat zdroj]

Přestože v současné době jsou nejsilnějšími známýmipermanentní magnety materiály na bázi neodymu o složení Nd2Fe14B, jsou magnety složené ze samaria akobaltu stále prakticky nejvíce vyráběnýmiextrémně silnými permanentními magnety.

Složení těchto magnetů je obvykle uváděno jako SmCo5, ale v literatuře se uvádí i materiál Sm2Co17, který by měl mít ještě lepší magnetické vlastnosti. Hlavní předností Sm-Co magnetů je jejich použitelnost v širokém oboru teplot, prakticky jsou bez problémů účinné i za teplot kolem 300 °C,Curieova teplota je až v oblasti 700–800 °C.

Praktická výroba těchto magnetů započala v 70. letech 20. století. V současné době jsou tyto magnety prakticky používány v počítačové technice v záznamových hlaváchpevných disků nebo při výrobě malýchmikrofonů areproduktorů ve sluchátkách a mnoha dalších aplikacích.

Nevýhody a rizika:

  • Výrobní cena samariových magnetů je vyšší než u neodymových, a to pro vyšší cenu samaria i kobaltu ve srovnání s neodymem aželezem.
  • Materiál těchto magnetů je poměrně křehký a mohou se snadno rozbít nejen mechanickým úderem, ale i při náhlém vystavení silnému magnetickému poli.
  • Jejich vysoká magnetická síla může způsobit vymazání dat na magnetických záznamových mediích.
  • Přitažlivá síla je tak vysoká, že při náhlém přiblížení magnetu k ferromagnetickému materiálu dokáže způsobit citlivá poranění pokožky nebo svalové tkáně, pokud se nachází mezi magnetem a přitahovaným předmětem.

Odkazy

[editovat |editovat zdroj]

Reference

[editovat |editovat zdroj]
  1. ab Samarium.pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24].Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat |editovat zdroj]
  • Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
  • Dr. Heinrich Remy,Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw,Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématusamarium na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslosamarium ve Wikislovníku
Periodická tabulkaprvků
Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Portály:Chemie
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Samarium&oldid=21343576
Kategorie:
Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2025 Movatter.jp