Nezávisle na případných volných osobních modlitbách (du’a) je muslim povinován k pěti každodennímmodlitbám, a to v poledne, odpoledne, za soumraku, v noci a za úsvitu. Muslim vykonává tyto modlitby směrem kMekce, přičemž forma jejich konání je přesně předepsána. Ve městech s převažujícím muslimským obyvatelstvem zpravidla vyzývá k modlitbámmuezín.
Zvláštní místo mezi modlitbami zaujímá páteční polední modlitba, k níž se místní muslimská obec shromažďuje vmešitě jako k hlavní bohoslužbě.
Povinné modlitby (fard) předepisuje islám všem dospělým mužům i ženám s výjimkou těžce fyzicky či duševně nemocných osob. Od modliteb jsou také osvobozeny ženy běhemmenstruace,porodu ašestinedělí. Hranice dospělosti je obvykle kladena k věku 14 let.[1]
Čas k modlitbám je udáván polohouSlunce. Vymezuje se tak pět intervalů:
časná ranní modlitba (fadžr)- během svítání, od rozbřesku do východu slunce
polední modlitba(zuhr) – od poledne (tj. od chvíle, kdy Slunce začne sestupovat ze zenitu) až do doby, kdy je na půli cestě k západu
odpolední modlitba(asr)- od doby, kdy je Slunce na poloviční cestě k západu až do západu
modlitba při západu slunce(maghrib) – během stmívání, od západu slunce do setmění
večerní modlitba(iša) – po setmění
Pokud se muslim (ne bigotní) nestihne pomodlit ve stanovenou dobu (např. kvůli práci), může si to později nahradit. Záměrné a bezdůvodné vynechávání modliteb je však považováno za těžký hřích.[1]
Jako veršeKoránu nabádající k pravidelným modlitbám se uvádí:
„Prospívat naopak bude ten, kdo je očištěn a jména Pána vzpomíná a modlitbu koná.“ (87:14.15)
„A jste-li v bezpečí, dodržujte modlitbu, neboť modlitba je pro věřící předepsána v čas stanovený!“(4:103)
Modlitbu je možno konat kdekoli, avšak vmešitě je považována za prospěšnější. Důležité je pouze to, aby zvolené místo bylo zbaveno nečistoty. Proto je obvyklá modlitba nakoberečku, často se vzorem mešity, k zajištění čistého prostoru ale postačí i plášť nebo jiná vhodná podložka.
K modlitbě může přistoupit jen osoba, která splnila abdest, je čistá a má vhodný oděv. Pro muže je předepsáno zakrytí těla alespoň mezi břichem a koleny, ženy by měly být zahalené celé, s výjimkou tváře, rukou a chodidel.[1]
Tak zvaný „úplný abdest“ představuje koupel –ghusl, při níž je důkladně omyto celé tělo včetně hlavy, nosních a ušních otvorů i úst. Vyžaduje se obvykle jen po ukončení menstruace a šestinedělí u žen, po pohlavním styku a v případěpoluce. Vhodné je též provedení úplného abdestu před významnějšími náboženskými událostmi.
V ostatních případech postačuje pro možnost vykonání denních modliteb pouze částečný abdest –wudu′. Ten má stejně jako průběh celé modlitby přesně daný řád (každý z úkonů probíhá třikrát po sobě):
omytí rukou až po zápěstí
vypláchnutí úst
očištění nosních dírek vtahováním vody
omytí obličeje
omytí pravého a poté levého předloktí
otření hlavy od čela k temeni, vnitřních i vnějších stran uší a následně krku vlhkou rukou (pouze jednou)
omytí pravého a poté levého chodidla až po kotníky
Abdest není nezbytně nutné provádět před každou modlitbou, stav očištění trvá tak dlouho, dokud nedojde k jeho zrušení. Mezi skutečnosti, které ruší platnost abdestu patří především vylučování, ale také zvracení, výtok krve, hnisu či jiných tělních tekutin. Abdest je zrušen také při usnutí, popřípadě po zastření mysli vlivemhalucinogenů a podobných látek.
Provedení úplného i částečného abdestu vyžaduje poměrně značné množství čisté vody, proto je v případě jejího nedostatku možné využít symbolickou očistu pískem, kamenem nebo čistou zemí - tajammum. Takový způsob abdestu lze provést i v případě, kdy běžný proces(wudu′) nelze podstoupit ze zdravotních důvodů. Očista probíhá tak, že se oběma rukama udeří o písek, kámen nebo čistou zemi, poté se rukama otře obličej a po opětovném úderu o zem se otřou pravá a levá ruka až k lokti.[1]
Vlastní modlitba probíhá v několika krocích, přičemž věřící je obrácen ke svatyniKa'ba vMekce. Správný směr (kibla) v mešitách vyznačuje výklenekmihráb. Společné modlitby vedeimám, který je vpředu před ostatními.
Modlitbu je vhodné zahájit svoláváním k modlitbě (adhán). V mešitách tento úkon tradičně zajišťovalmuezzin. Věřící stojí směrem ke svatyni Ka'ba v Mekce, zvedá obě ruce k uším a hlasitě pronáší následující text:
Otto Pilny: Ranní modlitba
počet opakování
text
překlad
4x
Alláhu Akbar
Bůh je převeliký
2x
Ašhadu An La Illáha-il-l-Láh
Dosvědčuji, že není boha kromě Boha
2x
Ašhadu Anna Muhammadan Rasúlu-l-láh
Dosvědčuji, že Muhammad je Prorokem Božím
2x (tvář doprava)
Hajja 'Ala-s-sálah
Vzhůru k modlitbě
2x (tvář doleva)
Hajja 'Ala-l-faláh
Vzhůru k úspěchu
2x
Alláhu Akbar
Bůh je převeliký
1x
Lá lláha llla-l-láh
Není Boha kromě jediného a opravdového Boha
Při svolávání k časné ranní modlitbě se za pátý úsek přidává ještě jedna, dvakrát opakovaná věta:
As-salátu Chajrun Minan-naum (Modlitba je lepší než spánek)Jednotlivé pozice při modlitbě
Vlastní modlitbu, tedy recitaci předepsaných náboženských textů doprovází dvakrát až čtyřikrát opakovaný sled několika specifických pozic, nazývaný souhrnněrakʿah. Jednotlivé pozice mohou mít v různých větvích islámu drobné obměny, týkající se postavení nohou, rukou, očí nebo hlasitosti recitace. Počet opakování je určen druhem modlitby, tedy jejím významem i denní dobou.[1]
Nejprve věřící ve stoje zvedne obě ruce k uším a pronese úmysl vykonat modlitbu. Modlitba pokračuje ve stoje, obvyklá je pozicewakuf s položením paží v oblasti pupku (pravá ruka na levé). Přitom se odříkává:
Subhánaka-l-láhumma wa bihamdik, wa tabáraka-smuk, wa ta'ála Džadduk, wa la Iláha Ghajruk. ba' udhu bi-l-láhi mina-š-šajtáni-r-radžím. Bismi-l-láhi-r-rahmáni-r-rahím
Budiž slaven, Bože můj a Tobě budiž všechna chvála a budiž požehnáno Tvé jméno a Tvá velikost je vznešená a není Boha mimo Tebe. Utíkám se k Bohu před ďáblem prokletým. Ve jménu Boha milosrdného, slitovného
Následuje recitacesúryal-Fátiha a dalšího úryvku z Koránu, zakončená slovyAlláhu Akbar (Bůh je převeliký). Poté se věřící ukloní do pravého úhlu s rukama na kolenou a třikrát opakuje:
Subhána Rabbija-l-'Azím
Budiž chvála mému velikému pánu
Poté již opět ve stoje pronáší:
Sami' a-l-áhu Liman Hamidah; Rabbaná Laka-l-Hamd
Nechť vyslyší Bůh toho, kdo ho chválí; Pane náš, budiž Ti chvála
Při slovechAlláhu Akbar si věřící kleká a čelem se dotýká země (polohasudžúd) a třikrát pronáší:
Subhána Rabbija-l-A'Lá
Budiž sláva Pánu Nejvyššímu
Pak po slovechAlláhu Akbar následuje krátký odpočinek vsedě na patách a druhé padnutí na tvář se stejnými slovy jako v prvním případě. Tím končí jeden díl modlitby (rak'ah). Se slovyAlláhu Akbar se věřící zvedá do stoje a může pokračovat dalším dílem. Modlitba je ukončena otočením tváře vpravo a pronesením:
Tento článek potřebuje doplnit či upravit literaturu.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že na konec článku přidáte (resp. upravíte) kapitoluLiteratura a uvedete vhodné knihy, ze kterých lze o daném tématu čerpat více informací. Knihy by měly být uváděny standardní formoucitace.
-Tel_Aviv-Hassan_Bek_Mosque_01.jpg)
