Sachalin (rusky:Сахали́н;japonsky: 樺太,Karafuto;čínsky: tradiční znaky 庫頁島, zjednodušené znaky 库页岛,pinyin Kùyè Dǎo;korejsky: 사할린) je velký podlouhlý ostrov v severnímPacifiku. Leží severně od Japonska, mezi 45°50' a 54°24' severní šířky. Je to největší ostrov patřícíRusku, s plochou jen o málo menší než Česká republika, a administrativně spadá podSachalinskou oblast; hlavním městem je Južno-Sachalinsk. Jižní část Sachalinu,Kurilské ostrovy a severníJaponsko jsou původní vlastí lidí národaAinu. U severního pobřeží ostrova jsou největší ruská ložiskaropy a zemního plynu, která těží konsorcium ruského Rosněftu s firmami jako Exxon, Shell a další firmy japonské i indické. V rámci obrovských projektůSachalin-I až Sachalin-III se budují až 12 km hluboké těžební vrty, závody na zkapalňování plynu i stovky kilometrů ropovodů a plynovodů jak na pevninu, tak do Japonska. Prudký rozvoj těžby silně ohrožuje životní prostředí a zejména zdejší velryby.
Ostrov má plochu 72 742[1] km², je 948 km dlouhý a jeho největší šířka je 160 km. Od asijské pevniny je oddělenTatarským průlivem, širokým v nejužším místě 7 km. Od nejsevernějšího japonského ostrovaHokkaidó ho oddělujeLa Pérousův průliv, široký asi 45 km. Ze severu a východu je omývánOchotským mořem, ze západuJaponským mořem. U Sachalinu leží dva malé ostrovyMoneron aTulení.
Sachalin je převážně hornatý. Horstvo tvoří dvě horská pásma, nejvyšší bodLopatinova hora (1609 m n. m.) leží ve východním z nich. Na východním pobřeží jsou veliké zálivy. Nejdelší řekou jePoronaj (350 km) tekoucí z jihu na sever a druhou nejdelšíTym (330 km), která je splavná 80 km od ústí.
Podnebí je chladné přímořské s nízkými teplotami v zimě (lednový průměr -24 °C na severu, -6 °C na jihu) a nevysokými v létě (srpnový průměr +10 °C na severu, +19 °C na jihu). Průměrná roční teplota je na severu -1,5 °C, na jihu +2,2 °C
Původními obyvateli Sachalinu jsouNivchové aOrokové, kteří obývají severní oblasti. Tradičně se živí lovem, rybolovem a Orokové také chovem sobů. Kromě nich zde žili takéAinuové, kteří obývali jih aKurilské ostrovy.
Číňané vMingské dynastii nazývali ostrov Kchu-ji (čínsky: 苦夷;Pchin-jin: Kǔyí), a později Kchu-je (čínsky: 庫頁;Pchin-jin: Kùyè). Podle knihy Šeng-wu (Čínsky: 聖武記;Pchin-jin: Shèngwǔjì), poslali Mingové na Sachalin v roce 1616 400 vojáků, ale později je stáhli, neboť čínská kontrola nad ostrovem nebyla ohrožena. Na ostrově stále ještě stojí pomník Mingů.
Mandžuskádynastie Čching také vznášela nároky na ostrov, a tak byl Sachalin dál pod čínskou vládou čchingské dynastie. Nicméně když Číňané nebyli vojensky přítomni, pokoušeli se lidé jak zJaponska, tak zRuska ostrov kolonizovat. Japonské sídlo Ótomari bylo založeno v roce1679. Kartografové z rodu Mastumae ostrov zamapovali a označili jako “Kita-Ezo” (Severní Ezo, Ezo je starší jméno pro Hokkaidó).Něrčinská smlouva z roku1686 potvrdila, že Sachalin je čínské území. I přesto začaloRusko od 18. století usídlovat na ostrově vyhnance.
Francouzská mapa z roku 1821 zobrazující Sachalin jako součástříše ČchingRuští osadníci na Sachalinu v roce 1903
O Sachalinu se Evropané dozvídali díky cestámIvana Moskvitina aMartina Gerritsze de Vries v 17. století a ještě více díkyJean-Françoisovi de La Pérouse (1787), který objevil iTatarský průliv, i když jím nemohl proplout aJ. A. von Kruzensternovi (1805), který Sachalin považoval za poloostrov. Tatarským průlivem poprvé proplul japonský mořeplavec Mamija Rinzó v roce1809. V roce1845 vyhlásilo Japonsko jednostrannou suverenitu nad celým ostrovem. Jako první Rus proplul Tatarským průlivem mořeplavecGennadij Něvelskoj v roce1849 a tohoto objevu Rusko využilo k vyslání osadníků, kteří zde, navzdory čchingským nárokům, založili uhelné doly, zřídili správu, školy, vězení a kostely. Siazské kmeny byly vyvražděny nebo deportovány naasijskou pevninu.[2]
V roce1855 podepsalo Rusko s JaponskemŠimodskou dohodu, která deklarovala, že obě národnosti mohou obývat ostrov: Rusové na severu a Japonci na jihu bez jasné hranice mezi nimi. Rusko také souhlasilo, že demontuje svou vojenskou základnu uÓtomari. Poopiových válkách s Velkou Británií přimělo Rusko oslabenou Čínu k podepsáníAjgunské smlouvy aPekingských dohod, po nichž Čína ztratila všechna území na sever odChej-lung-ťiangu (Amuru) a na východ odUssuri (včetně Sachalinu) ve prospěch Ruska. Carská trestanecká kolonie byla založena v roce1857, ale jižní část ostrova drželi Japonci až do roku1875, kdy jí postoupili Rusku v rámciPetrohradské smlouvy výměnou zaKurilské ostrovy. PoRusko-japonské válce podepsalo Rusko s JaponskemPortsmouthský mír (1905), který stanovil, že se jižní část ostrova pod50. rovnoběžkou navrací Japonsku; Rusové udrželi zbylé tři pětiny oblasti. Jih Sachalinu byl spravován Japonskem jako Karafuto-čó (樺太庁) s hlavním městem Tojoharou, dnešnímJužno-Sachalinskem. Během ruské občanské války byla severní část ostrova okupována japonskými vojsky až do r. 1925. V té době zde našlo útočiště mnoho uprchlíků, předevšímSachalinští Korejci, kteří žili v ruskémPřímoří. Korejské přistěhovalectví na jižní část ostrova později zesílilo, protože bylo podporováno japonskou správou.
Najaltské konferenci v únoru1945 se Sovětský svaz zavázal, že nejpozději do tří měsíců po ukončení bojů v Evropěvypoví Japonsku válku. V srpnu 1945, měsíc před kapitulací Japonska, zahájil Sovětský svaz vojenské operace na jihu Sachalinu. Útok začal 11. srpna 1945 a zúčastnily se ho 56. střelecký sbor, složený ze 79. střelecké divize, 2. střelecké brigády a podpůrných dělostřeleckých a tankových jednotek, dále 113. střelecká brigáda a 214. tanková brigáda, které napadly japonskou 88. divizi. Ačkoli mělaRudá armáda trojnásobnou přesilu nad Japonci, nemohla postupovat kvůli silné japonské obraně. Dne 16. srpna se ze sovětských přístavů (předevšímSovětské Gavani) ve vesnici Tóró (塔路) na západním pobřeží Sachalinu vylodila 113. střelecká brigáda a 365. samostatný prapor námořní pěchoty. Protože den předtím Japonsko přijalo podmínkyPostupimské deklarace, byl japonský odpor proti tomuto výsadku slabý a Sověti rozbili japonskou obrannou linii. Omezené boje pokračovaly do 21. srpna. Většina ze zbývajících japonských jednotek uzavřela příměří mezi 22. a 23. srpnem. Sověti završili dobytí Sachalinu 25. srpna 1945 obsazením hlavního města Tojohary.[3] Japonci uvádějí 20 000 mrtvých civilistů během těchto bojů, včetně obětí masakrů korejského obyvatelstva, které provedli za ústupu Japonci, protože je podezírali z prosovětské špionáže.
Odhaduje se, že z původních 440 tis. obyvatel Jižního Sachalinu (1944) bylo během bojů evakuováno 140 tis. Po válce byli do Japonska vystěhováni zbylí Japonci a také většina Korejců (přes 100 tis.).[2]
Ulice v Južno-SachalinskuJužno-Sachalinsk v srpnu 2014
Od 2. ledna1947 je celý Sachalin součástí Sachalinské oblasti. Většina Korejců zde žijících zvažuje, zda se nezačnou identifikovat jako etničtí Rusové. Dnes jsou známí jakoSachalinští Korejci. V roce 1989 žilo na Sachalinu 46 000Ukrajinců, ale jejich počet klesá vlivem emigrace a asimilace s Rusy.
Japonsko se vzdalo nároků na svrchovanost jižní části ostrova vSanfranciské smlouvě (1952), ale neschválilo ruskou suverenitu nad Sachalinem. Podle japonského oficiálního stanoviska není o příslušnosti Sachalinu ještě rozhodnuto a na japonských mapách je označován jako „Země Nikoho”. Přestože není mezi Ruskem a Japonskem podepsána oficiální mírová smlouva, zřídilo Japonsko v Južno-Sachalinsku generální konzulát.
Většinu obyvatel Sachalinu tvoří etničtíRusové,[4] ale podle české novinářkyPetry Procházkové je referendum o připojení Sachalinu k Japonsku stálým tématem. V dubnu 2015 vydala bývalá ministryně obrany Japonska Juriko Koikeová prohlášení o nutnosti provést referendum o nezávislosti Sachalinu a Kurilských ostrovů na Rusku, tento požadavek ale nebyl nikdy uskutečněn ani vážně zvažován.[5][p 1]
↑abIslands by Land Area [online]. United Nations Environment Programme, 1998-02-18 [cit. 2013-06-20].Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-20. (anglicky)
↑abFORSYTH, James.A History of the Peoples of Siberia: Russia's North Asian Colony 1581–1990. Cambridge: Cambridge University Press, 1992. 354 s.Dostupné online.ISBN0-521-47771-9. (anglicky)