Jméno země v současné formě bylo na počátku 16. století do ruštiny převzato zestředověkéřečtiny –byzantské prameny nazývaly zemivýchodních SlovanůΡωσσία, Rhóssía. Tento řecký výraz znamená „zeměRusů“, odvozený od slovaΡως, Rhós neboliRus (ruskyРусь, Rus’), označujícího v jiných jazycích i zemi, původně raně středověkouKyjevskou Rus a později oblast slovanskéRusi, od raného středověku prostor zhruba dnešníUkrajiny,Běloruska a západní části evropského Ruska. Etymologie názvuRus není zcela jistá, avšak nejběžněji se přijímá tzv.normanská teorie: termín pochází zestaré severštiny, znamená „veslaři“ a byl odvozen od jména kraje Roden (později zvanéhoRoslagen), což bylo pobřežíSvealandu, středníhoŠvédska. Z Rodenu sevarjagové (švédštívikingové čiliNormané) vydávali po mořích a řekách do východoevropských oblastí aČernomoří, Rus částečně kolonizovali a stali se od poloviny 9. století vládnoucí vrstvou, jež vytvořila stát (Kyjevská Rus, viz níže), aby posléze se Slovany splynula. Germánské jméno tak přešlo do slovanštiny, nejprve jako etnonymum a později rovněž jako geonymum. Tato teorie, odvozující jméno Ruska od jména kraje ve Švédsku, má podporu jak ve zprávách kronik,[pozn. 4] tak i v dalších lingvistických souvislostech: s ruštinou a švédštinou sousedícíugrofinské jazyky totiž označují Švédsko výrazy takřka shodnými se jménemRossija, tedy např.Ruotsi,Ruoŧŧa,Rootsi,Roodsi,Ročinma apod.
Kromě „normanské“ teorie ovšem existují i další, dovozující, že jménoRus pochází buď: od základu indoevropského slovaruksa čirussa („světlý, bílý“) či od hypotetického praslovanského slovaрьсь,r’s’ („medvěd“ – posvátné zvíře starých Slovanů), příbuzného s latinskýmursus astarořeckýmαρκτος, arktos anebo od jména ukrajinské řekyRos (pravý přítokDněpru, jižně odKyjeva). Ani tyto, ani jiné pokusy o vysvětlení však nejsou obecně lingvisty a historiky (a to většinou ani ruskými) uznávány.
První lidské osídlení na území Ruska bylooldovanské a je datováno donejstaršího paleolitu. Asi před 2 miliony let osídlili zástupciHomo erectusTamaňský poloostrov v jižním Rusku.[19] Na severnímKavkaze byly objevenypazourkové nástroje staré asi 1,5 milionu let. Celý jeden druh roduHomo,Denisované, byl roku 2008 pojmenován podleDenisovy jeskyně v pohoříAltaj. Nejstarší Denisované žili na Altaji před 195 000–122 700 lety.[20] Je prokázáno, že se křížili sneandrtálci.[21] Rusko bylo ostatně domovem některých z posledních přeživších neandrtálců, zhruba před 45 000 lety.[22] Ze stejné doby pochází první stopy člověka moderního typu v Rusku, nalezeny byly na západníSibiři.[23] K vysoké koncentraci lidí moderního typu došlo před 40 000 lety v západním Rusku (nálezy v Kostjonki–Borščjovo[24] a v Sungiru[25]). Severoeurasijské populace ze Sibiře osídlilyAmerický kontinent, přechodem přesBeringovu úžinu před 26 000 až 19 000 lety.[26]
Předkové dnešních Rusů byli zejménaSlované, kteří se oddělili od Indoevropanů asi před 1500 lety.[32] Titovýchodní Slované postupně osídlili západní Rusko ve dvou vlnách: jedna se pohybovala odKyjeva směrem k dnešnímuSuzdalu aMuromu a druhá odPolocka směrem naNovgorod aRostov. Od 7. století tvořili východní Slované již většinu populace v západním Rusku a pomalu asimilovali původnífinické národy.
Vládci Rusi poté dobyli hlavní město Chazarů a Kyjevská Rus se stala jedním z největších a nejvýznamnějších států ve východní Evropě. Roku 988 přijal knížeVladimír I. křest z Byzantské říše, což zařadilo Rus mezi východokřesťanské (od rozkolu v roce 1054pravoslavné) země.[34] Okolo roku 1020 vydal knížeJaroslav Moudrý první zákoník, tzv.Ruskou pravdu.[35]
V 11. a 12. století byla Rus oslabena neustálými nájezdyKumánů a dalších kočovnýchturkických kmenů, slovanská populace začala migrovat na bezpečnější, hustě zalesněné oblasti na severu. Vnitřními rozpory se začala rozpadat.Vladimirsko-suzdalský knížeAndrej Bogoljubskij vyplenil Kyjev v roce 1169, což vedlo k přesunu politické moci na severovýchod. Ve 13. století utrpěla Rus poinvazi mongolských hord pod vedenímBátúa rozhodující porážku (1237–40) a byla ovládnutaZlatou hordou.[36] Ta se postupně dostala do rukoumuslimskýchTatarů.
Polsko-litevská unie porazila 8. září 1514 vojska knížeteVasilije III. v bitvě u městaOrša. Války skončily mírem v roce 1522 a Moskvané získali zpět oblasti bývalé Kyjevské Rusi
Koncem 13. století začalo nabývat na významuMoskevské velkoknížectví.Moskva, založená 1147, se stala roku 1325 sídlem hlavypravoslavné ruské církve. Země však byla nadále poddaná Zlaté hordě, které musela odvádět daně. Byly to těžké časy s častými mongolsko-tatarskými nájezdy, úpadkem zemědělství a rozšířením různých epidemií. Epidemiečerné smrti nezasáhla Rusko tak silně jako západní Evropu a populaci se podařilo brzy obnovit.
Roku 1380 moskevský velkoknížeDimitrij Donský porazilZlatou hordu (součástmongolské říše) v bitvě na Kulikově poli.[39] Moskva postupně vstřebala okolní knížectví, včetněTveru a Novgorodu, i nadále však odváděla poplatky Zlaté hordě. Moskevský stát se stal na Tatarech plně nezávislým až v roce 1480 za panováníIvana III., který značně rozšířil území Rusi směrem na východ. Tataři přišli o politickou moc, nicméně dodnes tvoří nejpočetnější menšinu Ruska, koncentrovanou zejména v Tatarstánu. Ivan III. se oženil s neteří posledníhobyzantského císařeKonstantina XI, a přijal znak byzantského dvouhlavého orla za svůj vlastní, eventuálně také jako ruský státní znak.
Rozsáhlé západní oblasti včetněKyjeva se dostaly do rukouPolsko-litevského státu (odKyjeva poMožajsk nedalekoMoskvy).[40] Moskvané se během vlekléRusko-litevské války snažili získat kontrolu nad všemi teritorii, které bývaly součástí Kyjevské Rusi. V roce 1514Polsko-litevská unie porazila Moskvany vbitvě u Orši. Války však pokračovaly. V roce 1522 byl podepsán mír, na jehož základě Litva postoupila Moskvanům některé oblasti v zemích bývalé Kyjevské Rusi, včetněSmolenska. Ve stejném roce se Litevské velkovévodství pokusilo zaútočit na Moskvu ještě jednou, ale hlavní vojenské konflikty byly urovnány na přibližně 40 let.
Krymští Tataři, jediní zbývající zástupciZlaté Hordy, pokračovali v nájezdech do jižního Ruska a odváděli ve velkém obyvatele do osmanského otroctví. Zabraňovali tak většímu osídlení území. Krymští Tataři také roku 1570 zdevastovaliRjazaň, kde se setkali jen se slabým odporem.
V roce 1571 Tataři zKrymského chanátu a jejich osmanští spojenci (80 000 Tatarů, 33 000 Turků a 7 000janičárů) vpadli do centrálního Ruska a za řekouUgrou rozdrtili křídlo ruského vojska se 6 000 bojovníky. Jelikož ruská armáda neměla sílu k zastavení invaze, ustoupila doMoskvy. Venkovské obyvatelstvo také uprchlo do hlavního města. Armáda Krymských Tatarů zdevastovala města a vesnice v okolí Moskvy a poté vypálila většinu hlavního města. Odhaduje se, že tatarské invazi padlo za oběť 80 000 lidí a 150 000 Rusů bylo odvlečeno do zajetí.
Následující rok krymskýchánDevlet Giraj, podporovanýOsmanskou říší, plánoval plné dobytí Ruska, ale jejich armáda byla poražena v bitvě u Molodi, což eliminovalo hrozbu krymsko-osmanské expanze do Ruska. Nájezdy Tatarů za účelem zajímání otroků však neustaly až do konce 17. století. Rusové byli odvlékáni do otroctví ve velkých počtech i nadále, i když výstavba nových opevnění po celém jižním Rusku neustále zužovala prostor přístupný pro nájezdy Krymských Tatarů.[41]
Koncem 17. století se stal ruským caremPetr Veliký, známý svými odvážnými reformami a modernizací státu. Po vítězství vseverní válce nad Švédskem (1700–1721) byl zaveden názevRuské impérium. Na jednom ze získaných území (v ústí řekyNěvy) založilPetrohrad, který se stal hlavním městem země. Roku 1721 také přijal Petr titulimperátora.
Roku 1812 vpadl do zeměNapoleon Bonaparte, avšak jehoruské tažení zakončené okupací Moskvy skončilo debaklem, Napoleon byl poražen a Ruská armáda se přehnala přes Evropu až do Paříže.Alexandr I. Pavlovič se účastnil v čele ruské delegaceVídeňského kongresu, který definoval mapy v po-napoleonské Evropě.
Zemi oslabilaKrymská válka proti Osmanské říši v letech 1853–1856. V té bojoval mj.Lev Nikolajevič Tolstoj. Hospodářsky zaostaléRusko se začalo postupně modernizovat (roku 1861 bylo zrušenonevolnictví, začala výstavba železnic a průmyslu), přesto nedokázalo držet krok se západními mocnostmi. Průmyslový vzestup byl vystřídán krizí na počátku 20. století. V letech 1904–1905 probíhalaRusko-japonská válka, v níž bylo Rusko poraženo.
Opozice proti carství (vyjádřená již povstánímDěkabristů roku 1825 či teroristickými akcemi hnutíZemlja i Volja) sílila, zejména ze strany dělníků, ale také intelektuálů a příslušníků neruských národů, jež byly vystavenyrusifikaci. V druhé polovině století se Rusko vydalood nevolnictví k revolucím. Po poraženéprvní ruské revoluci (1905) byl sice zřízen parlament (duma), absolutismus však oslaben nebyl.
V době války odešla velká část spisovatelů, umělců a vědců doemigrace. Přihladomoru v Povolží zemřelo přes 5 milionů lidí.[45] Celkem si občanská válka v Rusku vyžádala 7–12 milionů obětí.[46] V roce 1921 Lenin vyhlásilnovou hospodářskou politiku (NEP) s prvkysoukromého vlastnictví, díky níž se podařilo alespoň částečně konsolidovat hospodářství.[47]
Vzhledem k Leninovým zdravotním komplikacím byl nově zřízen úřad Generálního tajemníka ÚVKSSS; dosazen do funkce bylJosif Stalin. Tomu se podařilo úspěšně získat co nejvíce moci a odstranit ideové odpůrce, zejménatrockisty. 30. prosince 1922 došlo ke spojení RSFSR,Ukrajinské SSR,Běloruské SSR aZakavkazské SSR. Vznikl takSovětský svaz.
Po Leninově smrti roku 1924 se chopil moci Stalin. Probíhala násilnákolektivizace zemědělství, budování těžkého průmyslu a infrastruktury,elektrifikace země; zvyšovala segramotnost obyvatelstva či dostupnost zdravotní péče, avšak rozvoj země probíhal za cenu likvidace odpůrců režimu a kolektivizace, kteří byli internováni do tzv.gulagů, zejména na Sibiř a Dálný Východ, kde zemřely milióny lidí.[48] Násilná kolektivizace vyvolala v letech 1932–33hladomor v Povolží a dalších regionech jižního Ruska,[49] při kterém zahynuly v ruské části SSSR až 3 miliony lidí.[50] Polovina30. let je pak obdobím dalšírusifikace neruských národů SSSR a brutálníchstalinských čistekNKVD v armádě a straně.[51]
Dne 22. června 1941hitlerovskéNěmecko porušilo smlouvu o neútočení (pakt Ribbentrop–Molotov) a bez vyhlášení války napadlo Sovětský svaz. ZačalaVelká vlastenecká válka. NacistickýGeneralplan Ost počítal s genocidou Rusů a dalšíchslovanských národů. Nacisté ovládli většinu evropské části země, která byla těžce poničena, avšak pobojích u Stalingradu abitvě u Kurska začal obrat ve válce ve prospěch SSSR a jeho západních spojenců. Do léta 1944 byla většina země od okupantů osvobozena. V únoru 1945 pak proběhla naKrymu tzv.jaltská konference, kde se Stalinovi podařilo upevnit sovětský vliv na střední a východní Evropu.[52] Německá invaze do Sovětského svazu si vyžádala více než20 milionů obětí.[53] Během války zemřelo 6–9 milionů ruských civilistů, včetně milionu lidí při 872 dní dlouhémobležení Leningradu, a okolo 6 milionů vojáků z ruské části SSSR.[54] V německém zajetí zahynulo 3,3 milionusovětských válečných zajatců.[55] Německýwehrmacht utrpěl 80 % svých ztrát v bojích na východní frontě.[56] Sovětský svaz získal porážkou nacistů velkou prestiž, která přispěla k etablování komunistických diktatur ve státech tzv.východního bloku včetněČeskoslovenska.
Po druhé světové válce byl SSSR jednou ze stran tzv.studené války. V roce 1953 zemřel sovětský vůdce generalissimusStalin. Jeho nástupce,Nikita Chruščov, v tajném projevu v roce 1956 kritizoval tzv.kult osobnosti stalinského období.[57] Následující desetiletí provázelo určité oslabení represí a ekonomický rozvoj; byl zahájensovětský kosmický program. V roce 1954 při příležitosti 300 let od kozáckého shromážděníPerejaslavské rady a připojení Ukrajiny kRuskému impériu rozhodloPrezidium Nejvyššího sovětu o převedeníKrymu (Krymské oblasti) doUkrajinské SSR.[58] Po rozpadu SSSR byla legitimita tohoto aktu zpochybňována v rámci ruskýchnároků na převážně ruskojazyčný a strategicky významný poloostrov.
Éra Chruščovova následníkaBrežněva byla pak obdobím tzv. ustrnutí (zastója).[59] Nebyla již provázena represemi uvnitř Sovětského svazu ve velkém měřítku, avšak SSSR se jen nedostatečně dále modernizoval, což způsobilo hospodářskou stagnaci.
V roce 1979 začalasovětská válka v Afghánistánu, ta pro SSSR skončila po deseti letech neúspěchem a stažením jejich vojsk, zčásti díky podpořemudžahedínských povstalců USA, Saúdskou Arábií, Velkou Británií a dalšími zeměmi.[61] Proti intervenci do Afghánistánu protestovalAndrej Sacharov, nejznámější představitel sovětskéhodisentu a nositelNobelovy ceny míru.[62] Po Brežněvově smrti v roce 1982 se po přechodném období — krátkém působeníJurije Andropova aKonstantina Černěnka v čelných funkcích — v roce 1985 stal generálním tajemníkem KSSSMichail Gorbačov.[63] Gorbačov zahájil obdobíperestrojky aglasnosti. Jeho cílem bylo reformování SSSR, avšak skutečným výsledkem jeho politiky se stala jeho postupná dezintegrace.[64]
Sovětský svaz měl být reorganizován ve volnějšífederaci, pro což se vyjádřila většina voličů 17. března 1991 vreferendu. Byla zřízena funkce prezidentaRSFSR. 12. června 1991 byl prvním prezidentem Ruska zvolenBoris Jelcin. Tzv.srpnový puč, jehož cílem bylo zrušení demokratických přeměn, byl potlačen.[65] 8. prosince 1991 pak hlavy Ruska,Ukrajiny aBěloruska podepsaliBělověžskou dohodu, prohlášení o vytvořeníSpolečenství nezávislých států stanovící, že „SSSR jako subjekt mezinárodního práva přestal existovat“.[66] 25. prosince 1991 se Ruská sovětská federativní socialistická republika přejmenovala na Ruskou federaci[67] a 26. prosince se SSSR oficiálněrozpadl na Ruskou federaci a dalších 14postsovětských republik.[68]
V říjnu 1993 propukla tzv.ústavní krize, Jelcin podporoval kurz radikální privatizace na rozdíl od parlamentu. Jelcin v rozporu s ústavou a s odvoláním na výsledky referenda o jeho pravomocech rozpustil ruský parlament. Povstání, které proti rozhodnutí protestovalo, bylo krvavě potlačenoarmádou.[69][70] Éra Borise Jelcina byla pak obdobím bolestného přechodu kekapitalismu,privatizace, krachu velkých státních podniků, nárůstukriminality, ztrátysuper-velmocenského postavení a velmi pomalému a problematickému etablovánídemokracie, která v Rusku nemá tradici. Současně probíhalaprvní adruhá čečenská válka a Rusko vstoupilo dosvazu s Lukašenkovým Běloruskem. Jelcin spustil vlnu privatizace podniků včetně nalezišť surovin. Na těchto krocích, prodeje majetku pod cenou, profitoval poměrně úzký okruh osob kolem Jelcina, zahraniční banky a těžební společnosti. Z tohoto okruhu osob údajně vznikli tzv.oligarchové.
Po vzniku nezávislého, postsovětského Ruska v zemi propukla hluboká hospodářská a sociální krize, která trvala celá 90. léta. Většina státních podniků zkrachovala. Vědci z bývalého SSSR, především z oborukosmonautiky, která byla v útlumu, odcházeli doUSA nebo doJaponska. V zemi se začal prosazovatorganizovaný zločin ahospodářská kriminalita.
S restrukturalizací hospodářství vznikla vrstva extrémně bohatých a extrémně chudých obyvatel. V roce 1998 vyhlásilo Rusko státníbankrot.[71][72] Až za vlády prezidentaPutina se začala hospodářská situace zlepšovat, zlepšilo se splacení ruských dluhů v důsledku růstu cen ropy a zemního plynu, jehož je Rusko významným exportérem. Výrazně vzrostly kapitálové investice. Na druhou stranu ale přibývala nová rizika, jako napříkladterorismus nebo separatismus jednotlivých republik.
31. prosince 1999 prezident Jelcin oznámil svůj odchod z politiky a pověřil výkonem prezidentských pravomocí předsedu ruské vládyVladimíra Putina. Ten vyhrál v prezidentských volbách v březnu 2000 a stal se tak druhým prezidentem Ruska; dosáhl značné popularity a mandát obhájil v roce 2004. Obnovil se vlivpravoslavné církve, sjednocené s exilovou větví. Státní rozpočet začal dosahovat přebytků a postupně docházelo k růstuHDP, průmyslové a zemědělské produkce, rozvoji stavebnictví, růstu reálných příjmů obyvatel a ke snižováníinflace. V roce 2008, kdy se stal prezidentemDmitrij Medveděv, však země začala čelit globálníekonomické krizi; Rusko bylo jakožto vývozce surovin těžce postiženo snížením světové poptávky. V srpnu 2008 bylo Rusko také jednou ze stranválky v Jižní Osetii.
V květnu 2021 poKauze Vrbětice přidalo Rusko na svůjseznam nikoli přátelských zemí Ruska kUSA ještěČeskou republiku. V únoru 2022 provedlo Rusko vojenskouinvazi na Ukrajinu následně odsouzenou rezolucí mimořádnéhoValného shromáždění OSN. Rusko záhy rozšířiloseznam nikoli přátelských zemí Ruska na 48 zemí (všechny členské státyG7 a všechnu státyEU).[83] V reakci na sankce proti Rusku zavedlo Rusko 3. května 2022 protisankce vůči nepřátelským zemím, právnickým a fyzickým osobám. Dne 30. září 2022 byla k Rusku formálně připojena územíDoněcké,Luhanské,Chersonské aZáporožské oblasti, na základě zpochybněných referend.[84] Tato anexe byla většinou mezinárodního společenství odsouzena Rezolucí OSN, tu však Rusko vetovalo v Radě bezpečnosti OSN. Především odZápadních států dochází k ekonomické a politické izolaci Ruska.
Putin zvítězil v březnu 2024 vprezidentských volbách, které ovšem byly kritizovány jako nesvobodné a neregulérní, neboť je provázely masivní volební podvody.[85]
V září 2025 Rusko odstoupilo od úmluvy proti mučení. V praxi to znamená, že Rusko už nebude poskytovat přístup do svých věznic zahraničním inspektorům a Rada Evropy už se nemůže zabývat stížnostmi ruských vězňů.[86]
Ruský státní znak je tvořen červeným štítem na kterém je zlatý dvouhlavýorel s červeným prsním štítkem, na kterém je jezdec na koni, který zabíjí kopím draka.
Na východ od Uralu leží jedna z největších nížin světaZápadosibiřská rovina, protékaná veletokyObu s Irtyšem aJenisejem. Nejvyšší jeAltaj s četnými ledovci na západě, který zasahuje na území čtyř států. Z Altaje vybíhá na východ horské pásmoSajan a na mongolské hranici vrcholí Východní Sajan. Na severovýchod od něj jezeroBajkal s hloubkou 1637 m představuje největší zásobárnu sladké vody na světě a zároveň jedinečný ekosystém. Za Bajkalem se na rozsáhlém území střídají náhorní plošiny (Vitimská, Aldanská) s dlouhými horskými hřbety (Jabloňový,Stanový) až k Ochotskému moři. NejvýchodnějšíČukotské pohoří prostupuje poloostrovČukotku, kterou necelých 100 km širokýBeringův průliv dělí odAljašky. Podél Beringova moře se na jihovýchod táhne Korjacké pohoří, které naKamčatském poloostrově přechází v pohoří oddělené sníženinou řekyKamčatky od pásma vysokých a činných sopek lemujících tichomořské pobřeží.
Ruskou federaci obklopují moře tří světovýchoceánů –Severního ledového,Tichého aAtlantského. Moře Severního ledového oceánu jsou poměrně mělká a po většinu roku je pokrývá souvislá vrstva ledu. Vlastnosti moří Tichého a Atlantského oceánu jsou zcela odlišné: vody těchto moří zamrzají jen na krátké období, případně vůbec a jsou velmi bohaté na ryby.
V Rusku se nachází také mnoho jezer rozmanitého původu a velikostí. Největší z nich je slané (brakické)Kaspické moře, ze sladkovodních je nejvýznamnější jezeroBajkal, zároveň nejhlubší jezero světa (1637 m). Naseverozápadě země leží jezeroLadožské,Oněžské,Čudské a další. Během 20. století bylo zbudováno také množstvípřehradních jezer, zejména naVolze,Angaře a dalších řekách.
Ruská federace je rozsáhlou zemí, a proto zde najdeme několik rozdílných klimatických oblastí. Pro počasí v severním astředním Rusku je charakteristické velké střídání teplot v průběhu roku. Jaro a podzim jsou o něco studenější než vestřední Evropě. Na druhé straně jsou zimy podstatně chladnější a to nejen na severu, ale také v centrálním Rusku. Na jihovýchodě, tedy v oblasti stepí jsou velmi nízké teploty v zimě a naopak velmi vysoké v létě, kdy také málo prší. Na černomořském pobřeží jsou zimy mírné a léta příjemně teplá. Pro oblastSibiře jsou typické velice nízké teploty v zimě, léta jsou krátká a četnýmisrážkami. Celá Sibiř aDálný východ se nacházejí v pásmuvěčné zmrzlé půdy, která působí značné problémy při výstavbě.
Historickými památkami kromě Moskvy, Petrohradu a povolžských měst vynikáPskov,Veliký Novgorod a tzv.Zlatý kruh Ruska – prstenec historických měst v okolí Moskvy. Rekreačním centrem jeSoči uČerného moře, který oproti zbytku Ruska leží vsubtropech s horkými léty a písečnými plážemi.
Ruská federace je zastupitelskádemokracie apoloprezidentská republika.[91] De facto lze politický systém Ruské federace charakterizovat jako směs nestabilních demokratických institucí a autoritativních praktik, přičemžprezident vykonává mocautokraticky.[10][11][12] Postupně je prosazována centralizace politické moci v rukou úřadujícího prezidenta a jeho prezidentské administrativy.[92] Za vlády prezidentaVladimira Putina v letech 2000–2008 a od roku 2012 byla politická práva občanů omezena. Podle britského časopisuThe Economist se Rusko v roce 2020 nacházelo na 124. místě žebříčku stavu demokracie ze 167 zemí. Časopis označil ruský politický systém za „autoritářský režim“.[93]
Vedlejší figurouvýkonné moci jepředseda vlády. Prezident předsedu vlády jmenuje a odvolává dle svého uvážení, prezident může řídit schůze kabinetu a dávat předsedovi vlády a dalším členům vlády závazné příkazy, prezident může rovněž odvolat jakýkoli akt vlády. Současným premiérem jeMichail Mišustin. Historicky hrál předseda vlády největší roli v ruských dějinách v letech 1905-1917. Premiéři jakoPjotr Stolypin neboAlexandr Kerenskij byli nejvlivnějšími ruskými politiky své doby.
Představitelé zahraničních států na summituBRICS v ruskéKazani, 24. října 2024
Rusko je členem skupiny vyspělých národůG20,Rady Evropy,OBSE,APEC, skupinyBRICS a také důležitých regionálních organizacíSNS,EurAsEC,OSKB a Šanghajské organizace pro spolupráci. V důsledku událostí na poloostrově Krymu (2014) přijali lídři Evropské unie, Spojených států amerických a Kanadypolitické a hospodářské sankce vůči Ruské federaci, neboť odmítli uznatKrymské referendum, ve kterém se více než devadesát procent hlasujících vyslovilo pro připojení poloostrova k Ruské federaci. Postupně byly tyto sankce zostřovány také v důsledku údajné podpory povstalců veválce na východní Ukrajině. Nicméně řada zemí Evropské unie, včetně Řecka, Rakouska, Itálie, Kypru, Bulharska a Lucemburska, jdou jen neochotně cestou sankcí.[94] Například Švýcarsko aJižní Korea se oněch sankcí neúčastní.
V České republice má Ruská federace velvyslanectví vPraze, do roku 2022 fungovaly ještě generální konzuláty v Brně a v Karlových Varech a konzulát v Ostravě. Velvyslanectví České republiky v Rusku sídlí v Moskvě, generální konzuláty jsou v Petrohradu a Jekatěrinburgu.
Dodržovánílidských práv aLGBT práva v Rusku jsou dlouhodobě sledováno a často kritizováno zahraničními vládami,ruskou opozicí, a některýminevládními organizacemi. Obzvláště společnosti, jako jsouAmnesty International,Human Rights Watch nebo v České republiceČlověk v tísni vyčítají ruskému systému porušování občanských svobod a politických práv občanů kontroverzními zákony,cenzurou acenzurou internetu.[95][96][97][98]Freedom House, mezinárodní organizace financovanáamerickou vládou, označila Rusko za „nesvobodný stát“ – podle ní jsou volby pečlivě vykonstruované a v zemi chybí možnost skutečně svobodné diskuse.[99] Ruské autority veškeré námitky, především závěryFreedom House, odmítají. Podle nevládní organizaceDemocracy Ranking se Ruská federace v průzkumu demokratických svobod, do kterého bylo zahrnuto 115 zemí, umístila na 95. místě.[100]
V důsledku anexe Krymu a následných sankcí ze strany USA, Kanady a Západní Evropy věnovalo Rusko zvýšenou pozornost hospodářským vztahům s asijskými zeměmi, především sČínou,Japonskem,Jižní aSeverní Koreou aIndií. V roce 2014 podepsalo smlouvu o dodávkách plynu s Čínou, kam exportuje ivojenská letadla a další vybavení. Čína poskytla Rusku ekonomickou a diplomatickou podporu běhemruské invaze na Ukrajinu.[101][102] Indie má s Ruskem přátelské vztahy a patří mezi nejdůležitější dovozce ruské ropy.[103][104] Většina zemíglobálního Jihu zaujala k válce na Ukrajiněneutrální postoj a udržuje s Ruskem dobré vztahy.[105]
Rusko na konci desátých let 21. století navázalo na někdejší velmi aktivní zahraniční politiku a začalo pracovat na návratu image přední světovémocnosti. Zapojilo se ve světě do několika konfliktů: v roce 2008 se stalo jednou ze stranválky v Jižní Osetii, kde pomohlo stabilizovat faktickou nezávislost dvou separatistických oblastíGruzie, a toAbcházie aJižní Osetie, které jednostranně vyhlásily nezávislost na Gruzii krátce po rozpadu Sovětského svazu na začátku 90. let. V roce 2014 se aktivně zapojilo doukrajinské krizevojenskou intervencí, v jejímž rámcianektovalo ukrajinský Krym a podpořilo separatisty ze samozvanéDoněcké aLuhanské republiky dodávkami zbraní a peněz ve válce v Donbasu na východěUkrajiny. Moskva to a rovněž účast svých vojáků v tomto konfliktu popírala až do února 2022 (kdy tyto samozvané státy naopak uznala a následně vojensky obsadila). Mnoho světových lídrů Rusko tvrdě kritizovalo a řada států západního světa uvalila na Rusko částečné hospodářskéembargo. To spolu s nízkou cenouropy znamenalo pro ruskou ekonomiku brzký propadHDP,[110] propad činil v roce 2015 2,5% a 2016 0,2%, další roky se již HDP vrátil k růstu.[111]
V roce 2022 provedlo Rusko vojenskouinvazi na Ukrajinu následně odsouzenou rezolucí mimořádnéhoValného shromáždění OSN. Odhaduje se, že kvůli nesouhlasu s válkou a obavám z ekonomických sankcí a policejních represí opustilo Rusko více než 800 tisíc lidí.[115] K dubnu 2025 se ruské ztráty ve válce s Ukrajinou odhadovaly na 900 tisíc.[116]
Dne 23. listopadu 2022Evropský parlament uznal Rusko jako stát, který podporuje terorismus a který používá teroristické prostředky.[117]Evropská unie nyní nemůže takto označit stát, byly tedy vyzvány členské státy, aby změnily legislativu EU k přijetí stejné rezoluce. Zároveň vyzval členské státy, ke komplexní izolaci Ruské federace v mezinárodním prostředí.[118][119]
V České republice má Ruská federace velvyslanectví vPraze, generální konzuláty v Brně a v Karlových Varech a konzulát v Ostravě. Pro vstup na ruské území potřebují čeští občanévízum, jsou to víza buď turistická (do 16 dní) nebo služební (business, do 12 měsíců). Od 1. ledna 2021 stačí pro turisty z EU vyplnit elektronické vízum, není již tedy nutné shánět pozvání nebo potvrzení hotelu a žádat o klasické vízum.[120] Velvyslanectví České republiky v Rusku sídlí v Moskvě, generální konzuláty jsou v Petrohradu a Jekatěrinburgu.
Ozbrojené síly Ruské federace jsou rozděleny do pozemních sil,námořnictva aletectva. A dále na tři samostatné druhy vojsk: vzdušná a kosmická obrana, raketová vojska strategického určení avzdušná výsadková vojska. Rusko disponuje největší jadernou a tankovou silou na světě. Země vyrábí většinu svého vlastního vojenského vybavení, jen několik typů dováží a je druhým největším dodavatelem zbraní na světě.
Speciální jednotkySpecnaz jsou jednotky zvláštního určení ruské armády i ozbrojených a bezpečnostních sil, je to obecný výraz pro řadu rozdílných jednotek, jejich výcvik patří mezi vůbec nejnáročnější na světě.[121]
Federální subjekty v současnosti zahrnují 22republik, 46 oblastí, 9 krajů, 4 autonomní okruhy, 1 autonomní oblast a dále 3 federální města. Poslední dobou v Ruské federaci sílí snahy o slučování krajů, republik nebo autonomních okruhů. V souvislosti s Putinovou centralizační politikou došlo ke snížení z původních 89 subjektů v roce 1993 na dnešních 83 subjektů.
Lada Vesta, jeden z nejprodávanějších automobilů v RuskuRuský HDP/obyvatele podle krajů (2006):
> 400 000 rublů
150 000 až 400 000 rublů
100 000 až 150.000 rublů
50 000 až 100 000 rublů
< 50 000 rublů
Vývoj ruského HDP na obyvatele, v mezinárodníchdolarech a podle PPP (srovnatelná kupní síla), 1991-2019
Ruskáekonomika je determinována velkou rozlohou země, malou hustotou obyvatelstva (hlavně v asijské části) a s tím spojenýmilogistickými problémy. Je silně závislá na těžbě přírodních zdrojů, mj.ropy azemního plynu. Mezi první desítkou firem dle kapitalizace jen pouhé dvě firmy nejsou spojeny s těžbou surovin (viz níže). V roce 2016 klesla ruská ekonomika co do objemuhrubého domácího produktu (HDP) na dvanáctou příčku v pořadí na světě.[123] Tehdy se na stavu ruské ekonomiky začal vážně projevovat soubor negativních faktorů, z nichž nejhlavnější byly pokles cen klíčových nerostných surovin a ekonomické sankce uvalené na Rusko západními státy (s výjimkouŠvýcarska) v reakci naanexi Krymu.
Na konci roku 2008 a počátkem 2009 se výrazně snížily cenyropy, a to až na úroveň kolem 40 USD zabarel (počátek března 2009). Analytikové přitom varovali Rusko před vážnými problémy, pokud by cena klesla pod 50 dolarů, což se také stalo. Pro Rusko to představuje významný problém, protože export ropy je jedním ze základních pilířů současné ruské ekonomiky. Akciové trhy v Rusku zkolabovaly, příjmy se snížily a začala výrazně stoupatnezaměstnanost.[124] Ruská ekonomika začala znovu růst až v roce 2017.[125] Ve stejný rok v zemi propukly největší protivládní protesty odpovolebních protestů v roce 2012.[126]
Ještě v roce 2012 ohodnotilyFinancial Times Rusko jako druhou finančně nejstabilnější ekonomiku meziG20, a to hlavně díky nízkému dluhovému zatížení (přibližně 11 % HDP), nízké nezaměstnanosti (přibližně 5 %), významným rezervám a míře hospodářského růstu.[127]
V ekonomické aktivitě má dominantní postavení metropoleMoskva, která, ačkoliv má pouze 1/14 obyvatel země, tvoříhrubý domácí produkt z jedné třetiny; je zde také nejvyššíživotní úroveň. Značný hospodářský význam má rovněž druhé největší městoPetrohrad. Co se týčeprůmyslu si významný podíl na výrobě drží další velká města v evropské a jihovýchodní části státu. Severovýchod –Sibiř aDálný východ – pak slouží především jako surovinová základna.
Významnými komoditami rostlinné výroby jsou brambory, ječmen, pšenice, luštěniny a cukrová řepa. Živočišná výroba zásobuje obyvatelstvo mlékem, vepřovým, drůbežím a skopovým masem. Důležité jsou také rybolov a těžba dřeva.
Významnou úlohu má v ruské ekonomicezbrojní průmysl. Rusko vyrábí zbraně nejrůznějšího druhu, v neposlední řadětanky,letadla a balistické rakety. Podílí se asi jednou čtvrtinou na světovém obchodu se zbraněmi, čímž se řadí na druhé místo na světě za USA.[128][129] Je jedenáctým největším producentemautomobilů.[kdy?] Největší automobilové společnosti v Rusku jsouAvtoVAZ aGAZ.Kamaz je předním výrobcem nákladních vozů akamionů, jedná se o jednoho z deseti nejvýznamnějších světových výrobců v tomto oboru.[zdroj?]Marussia byla v letech 2007–2014 prvním ruským výrobcemsupersportů.[130]
17. srpna 1998 dopadla na Rusko finanční krize, jejíž širší příčiny lze vysledovat až kvýchodoasijské finanční krizi v roce 1997. Bezprostřední příčinou byla tehdejší neschopnost Ruska splácet svůj zahraniční dluh. Krize měla vážné následky i v okolních státech Ruska. Od roku 1999 zažívalo Rusko značný ekonomický růst, který byl přerušen jen globální ekonomickou krizí v roce 2009. Po roce 2014 mělo Rusko opěthospodářské problémy, které byly zapříčiněny hlavně poklesem cenropy a jiných surovin na světových trzích amezinárodními ekonomickými sankcemi, uvalenými na Rusko v souvislosti s anexí Krymu. Od poloviny roku 2014 oslabil ruskýrubl vůči ostatním světovýmměnám o maximálních 50–60 % (v roce 2016 následovalo opět posílení rublu).
Dne 24. února 2022 zahájila Ruská federaceinvazi na Ukrajinu a od tohoto dataEvropská unie s několika spojenci (USA,Japonsko atd.) zavedla novésankce, které výrazně oslabily měnurubl (od května 2022 jeho hodnota se výrazně zvýšila, tzv. umělé navyšování hodnoty). Došlo i na zabavení majetku několika ruským státním příslušníkům, mj.oligarchům.
Hlavními těženými surovinami jsouzemní plyn,ropa, hnědé a černéuhlí anikl. Rusko má největší rezervy zemního plynu na světě, druhé největší zásoby uhlí a osmé největší zásoby ropy. Má také mj. velké zásobyzlata,diamantů atitanu. V zemi existují velké společnosti, zaměřené na těžbu ropy –Rosněfť,Lukoil,Gazprom něfť,Juganskněftěgaz a další. Ruský plynárenský gigantGazprom je největší firmou na světě, zabývající se těžbou plynu a obchodem s ním. Hospodářské výkony těžby nafty a plynu tvoří podstatnou částHDP ruské ekonomiky (roku 2013 těžba všech nerostných surovin tvořila 10,4 % HDP Ruska)[133] a příjmy z nich kryjí do značné míry výdajestátního rozpočtu. V roce 2013 se daň z těžby nerostných surovin a vývozní daň z plynu, ropy a ropných produktů podílely 46 procenty na příjmech federálního rozpočtu.[134] Surovinové příjmy jsou soustředěny na federální úrovni, jejich váha v konsolidovaných státních příjmech, zahrnujících i rozpočty regionů a obcí je proto zhruba poloviční.
Důležité dopravní cesty pro tyto dodávky byly v minulosti tranzity přesUkrajinu (plynovody,ropovod Družba) aBělorusko (plynovod Jamal–Evropa). V roce 2011 byla dokončena první fáze plynovoduNord Stream, který vede podBaltským mořem z Ruska přímo do Německa. Tento plynovod byl v září 2022 vyhozen do povětří. Roku 2012 byl také dokončen ropovod ESPO, spojující Sibiř s asijsko-tichomořskými trhy (Japonsko,Čína aJižní Korea). Pro zajištění energetických potřeb států na jihu Evropy včetněItálie, byl plánován plynovodSouth Stream, vedoucí mimo území Ukrajiny podČerným mořem přesBulharsko, ten však nebyl postaven.
Dne 18. června 2015 podepsali zástupcirakouské společnostiOMV a ruskéhoGazpromu tzv.Memorandum o porozumění (předběžnou dohodu), podle kterého se Rakušané budou podílet na výstavbě dvou dalších potrubí pod Baltickým mořem, plynovoduNord Stream 2.[135] Zároveň bylo ve stejný den na okraji hospodářské konference vPetrohradě oznámeno, že k uskupení firem, které se budou na této stavbě podílet, se připojují německá společnostEON anizozemsko-britská společnostRoyal Dutch Shell. První potrubí mělo být postaveno a uvedeno do provozu do roku 2019. Téměř ve stejnou dobu mělo být postaveno ještě jedno, celkově čtvrté, potrubí. Celkové náklady projektu dosáhnou nejméně 9,5 miliardy eur přesáhnou pravděpodobně náklady na jeho první fázi, které činily 7,4 miliardy eur.[136] Obě nová potrubí mají přepravovat dalších 55 miliard m³ zemního plynu ročně do Evropské unie. Od roku 2020 neměl být podle ruského úmyslu již žádný plyn z Ruska, určený proZápadní Evropu, přepravován přes dosavadní tranzitníUkrajinu.[137] Stavba plynovodu Nord Stream 2 narazila na odpor Spojených států amerických, které koncem roku 2019 uvalily na tento projekt sankce. Sankce kritizovali německá kancléřkaAngela Merkelová i předsedaEvropské komiseJean-Claude Juncker, kteří se obávají negativního vlivu na energetické zásobování EU.[138][139] Dokončení projektu Nord Stream 2 bylo odhadováno na začátek roku 2021. 22. února 2022 německý kancléřOlaf Scholz oznámil odložení schvalovacího procesu plynovodu Nord Stream 2, vzhledem ke změněné bezpečnostní situaci povstupu ruských vojsk na území východní Ukrajiny.[140]
Rusko je třetí největší výrobceelektřiny na světě. Je také první zemí, která v roce 1954 zprovoznilajadernou elektrárnu pro komerční využití, i když v malém měřítku spíše v rámci experimentální studie (vizJaderná elektrárna Obninsk). Všechny jaderné elektrárny jsou řízeny státní firmouRosatom. Sektor se rychle vyvíjí, jen na rozvoj je z federálního rozpočtu do roku 2015 vyčleněn asi 1 bilion rublů. Velké kaskádyvodních elektráren jsou v evropské části na velkých řekách jako je Volha, zatímco potenciál východní Sibiře zatím zůstává většinou nevyužitý. Zhruba 63% z ruské elektrické energie je generovánotepelnými elektrárnami, 21% vodními a 16% pochází z jaderných reaktorů. V roce 2005 Rusko vyrobilo 951 TWh a exportovalo 23 TWh elektřiny.
Rusko má po Spojených státech druhou největšíželezniční síť na světě, většina je pod kontrolou státem vlastněné společnostiRŽD. Železnice používají oproti Českuširší rozchod (1520 mm).Transsibiřská magistrála z Moskvy do Vladivostoku projíždí rekordních sedm časových pásem a je nejdelší železniční tratí na světě. Prvnívysokorychlostní trať byla zahájena v roce 2009 na trati Petrohrad – Moskva – Nižnij Novgorod, využívávysokorychlostní vlakySapsan.
V roce 2006 mělo Rusko 755 000 km zpevněnýchsilnic, z nich nejdůležitější jsou tzv.Ruské federální dálnice. Tytodálnice spojují především Moskvu a okolní oblasti. NapříkladM10 spojuje dvě největší města (Moskva a Petrohrad) a vede až k finskému pohraničí, M6 vede přesVolgograd ke Kaspickému moři a M9 k hranicímLotyšska. Transsibiřská dálnice (AH6) měří přes 11 000 km a spojujeBaltské moře aTichý oceán. Plán na léta 2012–2020 zahrnoval výstavbu 120 000 km nových silnic (z toho 18 000 km federálních dálnic). Mnoho komunikací však zůstává nezpevněných.
Země vlastní jedinou flotiluatomových ledoborců na světě. Hlavními ruskými námořnímipřístavy jsou: Rostov na Donu u Azovského moře, Novorossijsk na pobřeží Černého moře,Astrachaň aMachačkala u Kaspického moře, Kaliningrad a Petrohrad u Baltu, Archangelsk u Bílého moře, Murmansk v Barentsově moři, Petropavlovsk-Kamčatskij a Vladivostok u Tichého oceánu.
Mezi největší výrobcedopravních letadel v Rusku patříTupolev aIljušin a od 21. století iSuchoj. Od roku 2006 je většina ruských leteckých výrobců spojena do holdinguSjednocená letecká korporace, obdobně vznikl o rok později holdingRuské vrtulníky. V roce 2013 se zde vyrábělo pět typů dopravních letadel. Nicméně jediným novým typem, který se podařilo zavést do sériové výroby, jeSuchoj Superjet 100.
Dopady mezinárodníchsankcí v průběhu ukrajinské krize budou mít na ruský letecký průmysl zásadní vliv, jelikož mnoho komponentů a technologií Rusko musí dovážet.
Krize v 90. letech vedla k drastickému snížení státní podpory vědy a odlivu mozků z Ruska, ovšem po roce 2000 se na vlně nového ekonomického boomu situace ruské vědy a techniky zlepšila a vláda zahájila kampaň zaměřenou na modernizaci a inovaci.
Sovětský svaz byl prvním státem na světě, který dosáhl hranicevesmíru a vyslal roku 1957 do vesmíru prvníumělou družici ZeměSputnik 1. Ve stejném roce vyslal Sovětský svaz jako první do vesmíru živého tvora, psí fenkuLajku. Největším triumfem sovětského vesmírného programu se stalo vyslání a bezpečný návratmajoraJurije Gagarina, prvního člověka ve vesmíru, dne 12. dubna 1961. První ženou ve vesmíru byla rovněž RuskaValentina Těreškovová. SondaLuna 9 jako první přistála naMěsíci,Veněra 7 byla první sondou, která přistála na jiné planetě (Venuše), aMars 3 pak rovněž první sondou, která přistála naMarsu.
Sovětský svaz také jako první sestavil na oběžné dráze Země permanentně obydlenouvesmírnou staniciMir. AgenturaRoskosmos používá pilotované vesmírné loděSojuz, které na oběžnou dráhu vynáší stejnojmennánosná raketa, a také automatické nákladní kosmické loděProgress. Program raketoplánůBuran byl ve fázi vývoje v důsledku rozpadu SSSR zrušen. Po ukončení amerického programuSpace Shuttle v roce 2011 byly ruské vesmírné lodě Sojuz jediným dopravním prostředkem prokosmonauty na cesty kMezinárodní vesmírné stanici (ISS), od roku 2020 jsou využívány také americké kosmické loděCrew Dragon.
Ruský lunární program (Luna-Glob) počítá s první plánovanou misíLuna 25 v červenci 2023. Roskosmos také vyvíjí novou kosmickou loďOrjol, která postupně od roku 2025 nahradí stárnoucí loď Sojuz, měla by také dovézt posádku na lunární oběžnou dráhu a to již v roce 2029.[142][143] V únoru 2019 bylo oznámeno, že Rusko plánuje svou první pilotovanou misi na povrch Měsíce v roce 2031.[144]
Rusko jedevátým nejlidnatějším státem světa. Populace Ruska dosáhla v roce 1991 vrcholu s nejvyšším počtem 148 689 000 obyvatel těsně předrozpadem SSSR a od poloviny 90. let zaznamenala rychlý pokles.[145] Počet obyvatel mezi lety 1995–2010 klesl o více než 5 milionů; odhad k 1. lednu 2014 hovoří o 143 657 000 obyvatelích, což je o 800 000 více než při oficiálním sčítání roku 2010. Tento pokles se v posledních letech téměř zpomalil do stagnace díky sníženéúmrtnosti, zvýšenéporodnosti a zvýšené mířepřistěhovalectví. V roce 2009 Rusko zaznamenalo poprvé za patnáct let meziroční nárůst populace, přičemž celkový nárůst činil 10 500 osob.[146] PodleOSN je přistěhovalecká populace v Rusku třetí největší na světě a činí 11,6 milionu lidí.[147] Předními zeměmi původu přistěhovalců do Ruska jeUkrajina,Uzbekistán,Tádžikistán,Ázerbájdžán,Moldavsko aKazachstán.[148]
Závažný problém představovala nízká porodnost, která obzvláště u obyvatelruské národnosti patřila mezi nejnižší na světě; nejníže klesla v závěru 20. století, po roce 2000 se velmi mírně zvýšila.[149] Tento problém se ovšem netýká některých neruských národností, zejména pak těch, u nichž převládají vyznavačiislámu; jejich porodnost je většinou vyšší, ovšem v současné době nepředstavují tak velký podíl obyvatelstva, aby mohli negativní trendy v celonárodním měřítku zvrátit. Rozdíl v porodnostech se však projevuje postupnou změnou poměru obyvatel těchto národností a etnickýchRusů, která je patrná zejména v okrajových částech země.
Rozmístění obyvatelstva je nerovnoměrné: většina (77 %, tj. přes 110 miliónů) obyvatel žije v menší evropské části, zatímco obrovská územíSibiře jsou téměř liduprázdná – průměrná hustota osídlení činí, vzhledem k obrovské rozloze federace, pouhých 8,4 obyv./km². Růst počtu obyvatel v současné době pokračuje v některých jižních oblastechČečensko,Ingušsko,Dagestán atd.) a na severovýchodě, nejvíce se naopak vylidňují oblasti evropského západu (Pskovská,Smolenská,Novgorodská oblast). V roce 2014 byla průměrná délka života 71 let s výrazným rozdílem mezi pohlavími: 65 let u mužů a 77 u žen.
Procento etnických Rusů podle regionů v roce 2021
Míra porodnosti je v Rusku vyšší než u většiny evropských zemí (13,3 narození na 1000 osob v roce 2014[146] v porovnání s průměremEvropské unie 10,1 na 1000),[150], ale míra úmrtnosti je také podstatně vyšší (v roce 2014 byla úmrtnost v Rusku 13,1 na 1000 osob[146] ve srovnání s průměrem EU 9,7 na 1000).[150] Ruské Ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí předpovídalo, že míra úmrtnosti se do roku 2011 vyrovná porodnosti díky zvýšení plodnosti a poklesu úmrtnosti.[151] Vláda realizuje řadu programů, jejichž cílem je zvýšit míru porodnosti a přilákat více migrantů. Měsíční vládní příspěvky na děti byly zdvojnásobeny na 55 dolarů a ženám, které od roku 2007 měly druhé dítě, byla nabízena jednorázová platba ve výši 9 200 dolarů.[152] V srpnu 2012, kdy země zaznamenala svůj první demografický růst od devadesátých let, prezident Putin prohlásil, že do roku 2025 by bylo možné dosáhnout 146 milionů obyvatel Ruska, a to především v důsledku přistěhovalectví.[153]
EtničtíRusové tvoří asi 81 % populace země.[154] Ruská federace je také domovem několika významných menšin. V zemi žije přes 190 různých etnických skupin a domorodých obyvatel.[155] 19 % tedy tvoří ostatní etnické skupiny:[154] 3,6 % –Tataři;1,1 % –Čečenci 1,1 % –Baškirové; 0,8 % –Čuvaši; 11,8 % ostatní a nespecifikované. Podle sčítání lidu náleží 84,93 % ruského obyvatelstva k evropským etnickým skupinám (slovanským,germánským,baltofinským mimougrické,řeckým a jiným). Od roku 2002 byl zaznamenán pokles, kdy představovaly více než 86 % populace.[154]
Oblasti rozšířeníruštiny. Tmavě vyznačen je majoritní jazyk, světle minoritní
Oficiálním jazykem celého státu jeruština, kterou ovládají prakticky všichni obyvatelé Ruska; některé autonomní celky vedle ruštiny používají místní jazyky (tatarština,ukrajinština,čuvaština,němčina ad.) – celkem tak Rusko oficiálně hovoří 31 jazyky. Jediným oficiálním písmem jecyrilice, v níž musí být zapisovány úřední dokumenty, což platí i pro jazyky, které používají také latinku.
Ruština je nejvíce geograficky rozšířený jazykEurasie, druhým nejpoužívanějším jazykem na internetu po angličtině,[156] jedním ze dvou oficiálních jazyků na paluběMezinárodní vesmírné stanice[157] a jedním ze šesti úředních jazykůOSN.[158]
Největší zastoupení má v zemipravoslavnékřesťanství; dominantní církví jeRuská pravoslavná církev, k níž se hlásí okolo poloviny obyvatelstva. Přestože je Ruskosekulárním státem,[161] je Ruská pravoslavná církev uznávána i nevěřícími jako symbol kulturního dědictví Ruska. Křesťanství bylo ruským státním náboženstvím od roku988 a ani v éře protináboženského Sovětského svazu, kdy byla církev krutě pronásledována, nebyl jeho vliv zcela potlačen a po rozpadu SSSR opět značně stoupl.
Druhým významným náboženstvím jesunnitskýislám, jejž vyznávají zejménaturkické národy a etnické skupinyKavkazu. Podle sčítání lidu z roku 2002 tvořili muslimové 10 % (14,5 mil.) z tehdy celkové 143milionové ruské populace. Duchovní uvádějí, že počet muslimů stoupá, např. v roce 2018 až na 25 milionů přívrženců (což činí 17 %).[162] „Etničtí muslimové“, tj. národy tradičně muslimské, tvoří většinu populace v sedmi regionech Ruské federace podle sčítání lidu z roku 2002: v Ingušsku (98 %), v Čečenské republice (96 %), v Dagestánu (94 %), vKabardsko-Balkarsku (70 %), vKaračajsko-Čerkesku (54,6 %), vBaškortostánu (54,5 %), v republiceTatarstán (54 %). Podle odhadů na základě stavby obyvatelstva by v Rusku po roce 2050 měli být muslimové ve většině.[163]
Dále jsou zde komunityřímských ařeckých katolíků (1 % obyvatelstva),protestantů (1 % obyvatelstva),buddhistů (Kalmycko,Burjatsko aTuva; 0,5 % obyvatelstva),židů (0,1 % obyvatelstva), u některých národů Sibiře přetrvávají původníanimistická náboženství. V poslední době se objevují také různé formynovopohanství. Pozornost vzbudily případy pronásledování jinak minoritníchsvědků Jehovových, v jejichž případě jsou nejpozději v roce 2017 doloženy soudní případy "činnosti extremistických skupin", což se podle výkladu ruského práva vztahuje na jakékoli nepovolené náboženské shromáždění.[164] Rovněž různých muslimských skupin se může týkat ruský zákon o zbavení občanství a následné vyhoštění.[165]
Otázka náboženské svobody v Rusku je předmětem zkoumání různých lidskoprávních organizací, které působí jednak ze zahraničí, v samotném Rusku mohou mít problémy vedoucí k věznění nebo vyhoštění, to se týká i zahraničních misionářů.[166] Celou problematiku bedlivě sleduje státní agenturaRoskomnadzor.[167] Situace má i politický rozměr – pozorovatelé z organizace Forum 18 zjistili, že pokračuje[168] represivní tlak na náboženské představitele, kteří se veřejně stavějí proti válce na Ukrajině, to vše podle nově schválených zákonů o bezpečnosti Ruské federace,[169] oficiálně jsou tyto postihy tedy udělovány z formálních důvodů. Doposud (k červenci 2025) nejtvrdší trest v souvislosti s náboženským přesvědčením byl udělenbuddhistovi Ilju Vasiljevovi, zakladateli Zenového centra v Moskvě, a to osm let vězení za „veřejné šíření vědomě nepravdivých informací o použití ozbrojených sil Ruské federace z důvodů politické, ideologické, rasové, národnostní nebo náboženské nenávisti nebo nepřátelství, nebo z důvodů nenávisti nebo nepřátelství vůči jakékoli sociální skupině“ (Trestní zákoník Ruské federace, čl. 207.3, část 2, písm. e).[170] Obdobný vývoj pokračuje dle zjištění ze září a října 2025.[171]
Podle statistiky Světové banky (2008) 54 % ruské pracovní síly dosáhlo vysokoškolského vzdělání, což je nejvyšší počet dosažení vysokoškolské úrovně na světě.[172] Míragramotnosti v Rusku je, podle sčítání lidu roku 2002, 99,4 %. Základní a sekundárnívzdělání je jedenáctileté a začíná v šestém nebo sedmém roce dítěte. Je rozděleno na tři etapy; základní (4 roky), střední sekundární (5 let) a vyšší sekundární (2 roky). V Rusku je obrovský počet vysokých škol technického i humanitního zaměření. Systém dělení studia nabakalářské amagisterské byl zaveden kolem roku 2009.[173] Kdo řádně složil přijímací zkoušky a má vynikající výsledky, má vzdělání zdarma a ještě dostává měsíční prospěchové stipendium.[173]
Státní výdaje na vzdělávání byly v roce 2004 ve výši 13 % státního rozpočtu (3,6 % HDP). Škola začíná v 8:30, a to od září do května, červen je „zkouškový měsíc“, kdy studenti z devátého a jedenáctého ročníku skládají různé zkoušky. Známkuje se obráceně než v České republice, jednička je tedy nedostatečná a pětka výborná. Nejstarší a největší ruskéuniverzity jsouMoskevská státní univerzita aPetrohradská státní univerzita.
Starý ruský folklór má své kořeny v pohanském slovanském náboženství. Rusové mají mnoho tradic, některé jsou dodržovány v různých částech Ruska více, některé méně, je to například mytí v zimní báně, horké parní lázni podobné sauně, před odjezdem na dlouhou cestu musí všichni cestovatelé na chvíli posedět v tichu, zapískání v domě přináší velkou smůlu a matky obvykle neukazují své dítě nikomu kromě otci a nejbližším příbuzným čtyřicet dní po porodu.
Ruská literatura je označení buď pro veškerou literaturu psanou v ruském jazyce obyvateli Ruska nebo ruskýchemigrantů, nebo úžeji pro literaturu psanou etnickými Rusy. Dle první definice se do ruské literatury zahrnují i neruští spisovatelé z menších národů žijících na území Ruska nebo bývaléhoSovětského svazu. V období odstředověku do konce obdobíklasicismu se o rozkvět ruské literatury starali hlavně ruští básníci a méně celosvětově známí spisovatelé. Od 30. let 19. století zaznamenala ruská literatura nebývalý rozmach a vstoupila do svého zlatého věku, který pokračoval až do počátku 20. století.
Ruská hudba, jejíž kořeny sahají hluboko do dob pohanskýchvýchodních Slovanů, od svých počátků prošla do dnešní doby dlouhým historickým vývojem. Po přijetí křesťanství došlo k rozvoji duchovní hudby, resp. zpěvu. Zpočátku šlo o přejímáníbyzantské liturgie, která však brzy získala své charakteristické ruské prvky a do dnešních dnů hraje nezastupitelnou úlohu v ruských dějinách. V 11. století vzniklznamennyj raspěv, charakteristický způsob pravoslavného církevního zpěvu. Také archeologické objevy částí nejstarších strunných nástrojů v Novgorodu pocházejí z této doby.
Zřejmě nejznámějším ruským skladatelem obdobíromantismu bylPetr Iljič Čajkovskij. Jeho rozsáhlé hudební dílo obsahuje sedmsymfonií (včetněPatetické symfonie h-moll, op. 74 a nečíslovanéSymfonie Manfred h moll, op. 58). Proslulé jsou také jeho koncert pro housle D dur a koncert pro klavír b moll. Ke stálému repertoáru světových divadel patří jeho opery, předevšímEvžen Oněgin aPiková dáma. Velmi populární jsou jeho klasickábaletní dílaLabutí jezero,Šípková Růženka a Louskáček. Významná je také Čajkovského duchovní sborová tvorba. Romantickým skladatelem byl i Alexandr Glazunov.
První ruské malby se dochovaly vikonách a pestrýchfreskách z 10. století.Carská akademie umění vznikla v roce 1757. Díky umělecké společnostiPeredvižnici se v Rusku zpopularizovalrealismus, který dominoval konci 19. století. ZlomováRuská avantgarda převládala zhruba do konce třicátých let dvacátého století. Po říjnové revoluci musela postupně většina výtvarného umění sloužit diktatuře proletariátu, většinou to byla díla velmi vlastenecká a propagandistická, od omezení co umělci mohli malovat se začalo upouštět na konci 80. let.Ermitáž v Petrohradu spravuje největší sbírku obrazů na světě.[176] Poklady ruského výtvarného umění, včetně 40 tisíc ikon, jsou soustředěny vTreťjakovské galerii v Moskvě.[177] Důležitými výstavními institucemi jsou takéPuškinovo muzeum aStátní ruské muzeum.
Od christianizace Kyjevské Rusi byla ruská architektura ovlivněna převážněbyzantskou architekturou. Stopy kombinace asijské a evropské architektury z časů Zlaté hordy nezapřeKazaňský kreml nebo hradištěBulgar.
Velká éra ruské architektury nastala v 17. a 18. století, kdy se panovníci stále mocnějšího impéria pokusili zemi, krom jiného, europeizovat. V té době jim Evropa nabízela zejménabaroko. V Rusku se tak začalo objevovat tzv.naryškinské a záhy takésibiřské baroko. Vznikly stavby jakoZimní palác, v němž bylo v letech 1732 až 1917 sídlo ruských carů, v současnosti v něm sídlí slavná galerieErmitáž. Barokní je ipalác Petrodvorec, často nazývaný „ruské Versailles“. Ruskérokoko reprezentuje zejménaKateřinský palác, letní sídlo ruskýchcarů ve městěPuškin.Klasicismus pak Michajlovský palác v Petrohradě, v němž se dnes nacházíStátní ruské muzeum, neboTauridský palác tamtéž. Příkladem dřevěné sakrální architektury 18. století jeKižský pogost naOněžském jezeře.
Na seznam světového dědictví UNESCO byla kvůli své architektuře zapsána i některá historická centra ruských měst –Petrohradu,Velikého Novgorodu a Jaroslavle.
Stalinský neoklasicismus 20. století (jež tvoří součást širšího proudusocialistického realismu) reprezentuje především tzv. Sedm sester neboliStalinovy mrakodrapy v Moskvě z let 1947–1957. V jedné z těchto staveb sídlíLomonosovova univerzita, v jiné ruské ministerstvo zahraničí. K dalším reprezentativním stavbám socialistického realismu patřilBílý dům postavený roku 1965, v současnosti sídlo ruské vlády. Od 50. let hojně vznikaly různé typy bytových domů, např. tzv.chruščovka.
Moderní architekturu reprezentuje napříkladLachta Centr v Petrohradu, nejvyššímrakodrap Evropy a zejména komplexMoskva-City, kde k nejunikátnějším stavbám patříVěž Evoluce. Jisté místo má ve velkých městech také tzv. stalinská architektura.Triumph Palace v Moskvě z roku 2006 připomíná Stalinovy mrakodrapy, proto bývá nazýván „osmá sestra“.
Podrobnější informace naleznete v článku Ruská kuchyně.
Ruské národní jídlo jsou tzv.pelmeně (taštičky z tenkého těsta plněné masem), dále je velmi populární polévkaboršč,pirohy, grilovanýšašlik a ruský černý i červenýkaviár. Populární ve světě je také ruskávodka a ruskýčaj. Pro tradiční vaření vody na čaj se v ruské kuchyni užívásamovar.
Sojuzmultfilm studio bylo největším producentem animace. K nejznámějším postavičkám patří v Rusku a okolních zemích zejménaČeburaška, ruskýMedvídek Pú, a vlk a zajíc zJen počkej, zajíci!
Pozdní osmdesátá a devadesátá léta byly v ruském filmu a animaci obdobím krize. Výjimkou byl například několikrát oceněný filmSvéráz národního lovu. Nicméně od počátku 21. století se začala produkce znovu vyplácet a nyní již dosahuje vyšší úrovně než v Británii a Německu. Prvním opravdovýmblockbusterem se stal filmNoční hlídka (2004) a jeho pokračování. Mezi nejúspěšnějšími ruskými filmy jsouIronie osudu 2 (2007),Tajemný ostrov (2008),Stalingrad (2013) aVij (2014). Hlavní ruská filmová cenaNika je od roku 1987 každoročně udělovaná Ruskou filmovou akademií v Moskvě.
Černou kaňkou na pověsti ruského sportu je zneužívánídopingu, a to podle mnoha indicií i se státní pomocí. Kvůli tomuSvětová antidopingová agentura Rusko v roce 2019 vyloučila ze všech vrcholných soutěží na čtyři roky.[182] (viz téžDopingový skandál ruské atletiky). 13 ruských medailí zOH v Soči bylo odebráno a 43 sportovců potrestáno, nicméně po úspěšném odvolání bylo 28 Rusů očištěno a 9 medailí bylo znovu navráceno v únoru 2018.[183]
Od zahájeníinvaze na Ukrajinu nemohou (až na výjimky) ruští sportovci startovat na mezinárodních soutěžích.[184]
Cestovní ruch v Rusku zaznamenal od konce sovětské éry rychlý růst. V roce 2013 Rusko navštívilo 28,4 milionu turistů, je to devátý nejnavštěvovanější stát na světě a sedmý nejnavštěvovanější v Evropě.[185] Nejnavštěvovanější destinace jsou současné a bývalé hlavní města země – Moskva[186] a Petrohrad. Nejnavštěvovanější místa jsouchrám Vasila Blaženého,Kreml,Rudé náměstí,katedrála Krista Spasitele (největší pravoslavný kostel na světě),katedrála svatého Izáka, Palácové náměstí,Petěrgof,Treťjakovská galerie aErmitáž. Mezi hlavní turistické trasy patří tzv. „Zlatý kruh“ historických měst v okolí Moskvy, plavby na velkých řekách např. Volze a dlouhé cesty přes slavnouTranssibiřskou magistrálu.[187] Na Sibiři je během Transsibiřské magistrály oblíbenou zastávkou i nejhlubší jezero světa, Bajkal.
↑Ústava Ruské federace, hlava 1, článek 1, odstavec 2: Pojmenování Rusko a Ruská federace jsou ekvivalentní (Наименования Российская Федерация и Россия равнозначны.)[6]
↑Např. k roku839 je doloženo, že v poselstvu byzantského císařeTheofila k římskému císařiLudvíku Zbožnému byli Varjagové, kteří sami sebe nazývali „Rhos“ a v nichž Ludvíkovi úředníci rozpoznaliŠvédy
↑ [cit. 2025-03-10].Dostupné online. (rusky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑2014 Human Development Report Summary [online]. United Nations Development Programme, 2014 [cit. 2014-07-27]. S. 21–25.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑What Languages Are Spoken in Russia? [online]. Worldatlas.com, 2017-08-01.Dostupné online.
↑World Economic Outlook Database, October 2024 Edition. (Russia) [online].International Monetary Fund, 22 October 2024 [cit. 2024-11-11].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Конституция Российской Федерации [online]. Москва: Администрация Президента РФ [cit. 2011-09-03]. Text ruské ústavy na oficiálním webu ruského prezidenta.Dostupné online. (rusky)
↑Rozhodnutí vlády Ruské federace č. 725 z 31.8.2011 [online].Moskva: Правительство Российской Федерации, 2011-08-31 [cit. 2012-03-11].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-07. (rusky)
↑Největší města Ruska / top 20 [online]. 2024-11-02 [cit. 2025-05-08].Dostupné online.
↑abTHIERY, Peter; CROISSANT, Auriel.Defekte Demokratie. Konzept, Operationalisierung und Messung. (původním názvem:Demokratiemessung. Konzepte und Befunde im internationalen Vergleich). Wiesbaden: Westdeutscher Verlag, 2000.ISBN3-531-13438-8. S. 89–111.
↑abVerfassungsordnung versus politische Realität [online]. Bundeszentrale für politische Bildung [cit. 2021-04-18].Dostupné online.
↑abPolitische Führung in der „Postdemokratie [online]. Bundeszentrale für politische Bildung: [cit. 2021-04-18].Dostupné online.
↑KRZYWDZINSKI, Martin.Consent and Control in the Authoritarian Workplace: Russia and China Compared. [s.l.]:Oxford University Press, 2020. [[[:Šablona:GBurl]] Dostupné online].ISBN978-0-19-252902-2. S. 252.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑FISCHER, Sabine. Russia on the road to dictatorship: internal political repercussions of the attack on Ukraine.SWP Comment. 2022, s. 30/2022.Dostupné online [cit. 2025-03-20].doi:10.18449/2022C30. (anglicky)
↑ Benda: Bylo by fér, kdyby Rusko vyhlásilo Ukrajině válku, když už ji napadlo.CNN Prima NEWS [online]. [cit. 2025-05-08].Dostupné online.
↑ Rekordně se zbrojí, celý svět leje peníze do armád - Seznam Zprávy.www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-04-22 [cit. 2025-05-08].Dostupné online.
↑GDP, PPP (current international $) [online]. World Bank Open Data [cit. 2025-07-15].Dostupné online.
↑SHCHELINSKY, V. E.; GUROVA, M.; TESAKOV, A. S. The Early Pleistocene site of Kermek in western Ciscaucasia (southern Russia): Stratigraphy, biotic record and lithic industry (preliminary results).Quaternary International. 2016-01-30, roč. 393, čís. The first peopling of Europe and technological change during the Lower-Middle Pleistocene transition, s. 51–69.Dostupné online [cit. 2023-08-30].ISSN1040-6182.doi:10.1016/j.quaint.2015.10.032.
↑DOUKA, Katerina; SLON, Viviane; JACOBS, Zenobia. Age estimates for hominin fossils and the onset of the Upper Palaeolithic at Denisova Cave.Nature. 2019-01, roč. 565, čís. 7741, s. 640–644.Dostupné online [cit. 2023-08-30].ISSN1476-4687.doi:10.1038/s41586-018-0870-z. (anglicky)
↑WARREN, Matthew. Mum’s a Neanderthal, Dad’s a Denisovan: First discovery of an ancient-human hybrid.Nature. 2018-08-22, roč. 560, čís. 7719, s. 417–418.Dostupné online [cit. 2023-08-30].ISSN0028-0836.doi:10.1038/d41586-018-06004-0. (anglicky)
↑OVCHINNIKOV, Igor V.; GÖTHERSTRÖM, Anders; ROMANOVA, Galina P. Molecular analysis of Neanderthal DNA from the northern Caucasus.Nature. 2000-03, roč. 404, čís. 6777, s. 490–493.Dostupné online [cit. 2023-08-30].ISSN1476-4687.doi:10.1038/35006625. (anglicky)
↑FU, Qiaomei; LI, Heng; MOORJANI, Priya. Genome sequence of a 45,000-year-old modern human from western Siberia.Nature. 2014-10, roč. 514, čís. 7523, s. 445–449.Dostupné online [cit. 2023-08-30].ISSN1476-4687.doi:10.1038/nature13810. (anglicky)
↑DINNIS, Rob; BESSUDNOV, Alexander; REYNOLDS, Natasha. New data for the Early Upper Paleolithic of Kostenki (Russia).Journal of Human Evolution. 2019-02-01, roč. 127, s. 21–40.Dostupné online [cit. 2023-08-30].ISSN0047-2484.doi:10.1016/j.jhevol.2018.11.012.
↑SIKORA, Martin; SEGUIN-ORLANDO, Andaine; SOUSA, Vitor C. Ancient genomes show social and reproductive behavior of early Upper Paleolithic foragers.Science. 2017-11-03, roč. 358, čís. 6363, s. 659–662.Dostupné online [cit. 2023-08-30].ISSN0036-8075.doi:10.1126/science.aao1807. (anglicky)
↑HAAK, Wolfgang; LAZARIDIS, Iosif; PATTERSON, Nick. Massive migration from the steppe was a source for Indo-European languages in Europe.Nature. 2015-06, roč. 522, čís. 7555, s. 207–211.Dostupné online [cit. 2023-08-30].ISSN1476-4687.doi:10.1038/nature14317. (anglicky)
↑LAMNIDIS, Thiseas C.; MAJANDER, Kerttu; JEONG, Choongwon. Ancient Fennoscandian genomes reveal origin and spread of Siberian ancestry in Europe.Nature Communications. 2018-11-27, roč. 9, čís. 1, s. 5018.Dostupné online [cit. 2023-08-30].ISSN2041-1723.doi:10.1038/s41467-018-07483-5. (anglicky)
↑ The archeological site of Tanais.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2023-08-30].Dostupné online. (anglicky)
↑SEVCENKO, Ihor. The Christianization of Kievan Rus'.The Polish Review. 1960, roč. 5, čís. 4, s. 29–35.Dostupné online [cit. 2023-09-04].ISSN0032-2970.
↑ Русская Правда.www.hist.msu.ru [online]. [cit. 2016-12-25].Dostupné online.
↑HALPERIN, Charles.Russia and the Golden Horde: The Mongol Impact on Medieval Russian History. [s.l.]: Indiana University Press 196 s.Dostupné online.ISBN978-0-253-20445-5. (anglicky)
↑ Battle of the Neva | Alexander Nevsky, Novgorod, Teutonic Knights | Britannica.www.britannica.com [online]. 2023-07-08 [cit. 2023-09-04].Dostupné online. (anglicky)
↑ Ledová bitva 1242.CoJeCo.cz [online]. [cit. 2023-09-04].Dostupné online.
↑HRDINA, Jan. Triumf ruských knížat: Bitva na Kulikově poli zlomila moc Mongolů.100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2020-08-09 [cit. 2023-09-04].Dostupné online.
↑VOKÁL, Vladimír. Z vraždy carské rodiny mrazí. Komornou a šlechtičny dobilo komando bajonety.iDNES.cz [online]. 2018-07-17 [cit. 2023-09-04].Dostupné online.
↑WARGELIN, Clifford F. A High Price for Bread: The First Treaty of Brest-Litovsk and the Break-up of Austria-Hungary, 1917-1918.The International History Review. 1997, roč. 19, čís. 4, s. 757–788.Dostupné online [cit. 2023-09-04].ISSN0707-5332.
↑SVOBODA, Jaroslav. Československé legie dorazily pozdě, před 104 lety bolševici zavraždili cara.Náš region [online]. 2022-07-17 [cit. 2023-09-04].Dostupné online.
↑MAWDSLEY, Evan, 2007.The Russian Civil War. New York: Pegasus Books.Dostupné online.ISBN9781681770093. S. 287.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HEJMA, Alan. Před 100 lety začal první pokus o reformu komunismu: NEP.iDNES.cz [online]. 2021-03-25 [cit. 2023-09-04].Dostupné online.
↑LUKÁŠ, Vít. Krutější než nacisté? Gulagy byly peklem na zemi, Sověti do nich ale posílali lidi pouze na „převýchovu“. Rusko je dnes pochvaluje.Armádní zpravodaj [online]. 2022-12-09 [cit. 2023-09-04].Dostupné online.
↑ENGERMAN, David.Modernization from the Other Shore. [s.l.]: [s.n.], June 2009.Dostupné online.ISBN9780674036529.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Ukrajina vyzvala mezinárodní společenství, aby hladomor z let 1932-1933 uznalo za genocidu. Rusko je proti.Hospodářské noviny [online]. 7. prosince 2016.Dostupné online.
↑HONSŮ, Miroslav. Poprava 750 000 lidí se totálně vymkla kontrole. Extrémní čistka postihla i jejího vykonavatele.Zoom.iprima.cz [online]. 2023-01-31 [cit. 2023-09-04].Dostupné online.
↑ČTK. Zpět do ruské náruče? Krym chce anulovat své předání Ukrajině.ČT24 [online]. 2014-21-02 [cit. 2015-02-02].Dostupné online.
↑CATALIOTTI, Joseph. Era of Stagnation in the Soviet Union: Overview & History.Study.com [online]. [cit. 2023-09-04].Dostupné online.
↑WILLOUGHBY, Ian. The 1968 invasion: When hope was crushed by Soviet tanks.Radio Prague International [online]. 2018-08-20 [cit. 2023-09-04].Dostupné online. (anglicky)
↑LUŇÁK, Petr. Poučení z krachu SSSR v Afghánistánu.Lidovky.cz [online]. 2009-07-25 [cit. 2023-09-04].Dostupné online.
↑ Před sto lety se narodil „hlas svědomí lidstva“. Andrej Sacharov byl bojovníkem za lidská práva i geniálním vědcem.ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2022-03-11].Dostupné online.
↑PALATA, Luboš. Poslední vůdce SSSR. Pět klíčových věcí, kterými Michail Gorbačov změnil svět.Deník.cz. 2022-08-31.Dostupné online [cit. 2023-09-04].
↑KRUPKA, Jaroslav. Místo masakru slavný čin. Před 30 lety vylezl Jelcin na tank a zmařil plány KGB.Deník.cz. 2021-08-20.Dostupné online [cit. 2023-09-04].
↑HLAVATÝ, Pavel. V Bělověžském pralese skončil Sovětský svaz.Plus [online]. Český rozhlas, 2021-12-06 [cit. 2023-09-04].Dostupné online.
↑Закон РСФСР от 25 декабря 1991 г. N 2094-I "Об изменении наименования государства Российская Советская Федеративная Социалистическая Республика" [online]. ООО "НПП "ГАРАНТ-СЕРВИС" [cit. 2022-06-18].Dostupné online.
↑ Informace ohledně rozpadu SSSR.www.bartleby.com [online]. [cit. 2014-09-03].Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-30.
↑ Střelba z tanků a 187 mrtvých. Před 25 lety se v Moskvě bojovalo o parlament.iROZHLAS [online]. 2018-09-21 [cit. 2023-09-04].Dostupné online.
↑ Boje o Bílý dům. Před čtvrtstoletím poslal Jelcin tanky na parlament.iDNES.cz [online]. 2018-09-21 [cit. 2023-09-04].Dostupné online.
↑ELLMAN, Michael; SCHARRENBORG, Robert. The Russian Economic Crisis.Economic and Political Weekly. 1998, roč. 33, čís. 52, s. 3317–3322.Dostupné online [cit. 2023-09-04].ISSN0012-9976.
↑CHIODO, Abbigail J.; OWYANG, Michael T. A Case Study of a Currency Crisis: The Russian Default of 1998.research.stlouisfed.org [online]. [cit. 2023-09-04]. DOI: 10.20955/r.84.7-18.Dostupné online. (anglicky)
↑LHOŤAN, Lukáš. Řádění teroristů nepřežily stovky dětí. Útok na školu v Beslanu roku 2004 zůstává hrozivým mementem.Reflex.cz [online]. [cit. 2023-09-04].Dostupné online.
↑ Teroristky se odpálily v moskevském metru, zabily desítky lidí.iDNES.cz [online]. 2010-03-29 [cit. 2023-09-04].Dostupné online.
↑PAVLÍČEK, Tomáš. Výbuch ve Volgogradu zabil 16 lidí. Z atentátu jsou podezřelí žena a muž.iDNES.cz [online]. 2013-12-29 [cit. 2023-09-04].Dostupné online.
↑ Sochi Olympics report card: So how good were Putin's Games?.Christian Science Monitor [online]. 2014-02-24.Dostupné online.
↑NOVÁK, Pavel. Krym patří k Rusku kulturně i historicky, řekl Putin a potvrdil přijetí poloostrova podpisem.iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2014-03-18 [cit. 2024-02-09].Dostupné online.
↑DORAZÍN, Martin. Kyjev je pobouřen kvůli spojení Krymu s Ruskem. Rusové v tom vidí spravedlnost.iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2014-03-19 [cit. 2024-02-09].Dostupné online.
↑DEROUEN, Karl.Defense and security: a compendium of national armed forces and security policies. Santa Barbara, USA: ABC-CLIODostupné online.ISBN1851097813. S. 666.
↑STYKOW, Petra: Die autoritäre Konsolidierung des politischen Systems in der Ära Putin. SborníkLänderbericht Russland. Bundeszentrale für politische Bildung, Bonn 2010, s. 71–94, zde s. 72 (německy).
↑Democracy Index 2020.The Economist,[1], možno stáhnout jako PDF (anglicky).
↑ EU hawks lead calls for tougher sanctions on Russia.www.reuters.com [online]. [cit. 2015-01-30].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-29.
↑ Archivovaná kopie.www.clovekvtisni.cz [online]. [cit. 2014-02-10].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-05.
↑ Archivovaná kopie.democracyranking.org [online]. [cit. 2014-02-10].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-01.
↑ Číně válka vyhovuje a snaží se ji prodlužovat. Oslabí tím Rusko i USA.Hrot [online]. 21. února 2023.Dostupné online.
↑VÁCLAVÍKOVÁ, Jana. Čína nechce, aby Rusko prohrálo válku, řekl ministr. EU si uvědomila, že se na Peking nemůže spoléhat.Český rozhlas [online]. 22. července 2025.Dostupné online.
↑ Mezi pokrytectvím a pragmatismem. Když je ropa důležitější než principy.Seznam Zprávy [online]. 29. března 2022.Dostupné online.
↑ Trump chce zvýšit cla Indii kvůli odběru ruské ropy. „Nezáleží jim na tom, kolik Ukrajinců zabíjí ruská válečná mašinerie,“ tvrdí.Deník N [online]. 5. srpna 2025.Dostupné online.
↑SHIDORE, Sarang. The Return of the Global South.Foreign Affairs. 31. srpna 2023.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Spojenectví s Ruskem je velmi efektivní v odstrašování USA, zní ze Severní Koreje.iROZHLAS [online]. 2024-12-19 [cit. 2025-05-08].Dostupné online.
↑ Ekonomika KLDR výrazně oživila. Díky obchodu se zbraněmi s Ruskem - Novinky.www.novinky.cz [online]. 2024-07-26 [cit. 2025-05-08].Dostupné online.
↑MIŘEJOVSKÝ, David. KLDR poprvé potvrdila vyslání vojáků na pomoc Rusku ve válce.ct24.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize, 2025-04-28 [cit. 2025-05-08].Dostupné online.
↑abIDNES.CZ, ČTK. KLDR poprvé potvrdila, že její vojáci pomáhají Rusku ve válce s Ukrajinou..iDNES.cz [online]. 2025-04-28 [cit. 2025-05-08].Dostupné online.
↑Ruská ekonomika zrychlila pokles, sráží ji sankce i nízké ceny ropy [online]. 2015-06-01 [cit. 2016-07-27].Dostupné online.
↑ Ruský senát schválil použití vojenské síly v zahraničí, týká se letectva v Sýrii.iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2015-09-30 [cit. 2024-02-09].Dostupné online.
↑ Rusko zahájilo letecké údery v Sýrii, podle USA jsou kontraproduktivní.iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2015-09-30 [cit. 2024-02-09].Dostupné online.
↑ Vůdce bývalé Fronty an-Nusra přišel při náletu v Sýrii o ruku, tvrdí Rusko.Novinky.cz [online]. Borgis, 4. října 2017.Dostupné online.
↑ Zpátky už nemůžeme, ví mladí Rusové. Země zažívá exodus jako po rozpadu SSSR.iDNES.cz [online]. 27. srpna 2022.Dostupné online.
↑ Rusové přišli na Ukrajině o 900 tisíc vojáků. Mrtvých je čtvrt milionu, tvrdí činitel NATO.Echo24 [online]. 4. dubna 2025.Dostupné online.
↑ Rusko je stát podporující terorismus, shodli se europoslanci. 58 bylo proti, mezi nimi David a Blaško.iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-11-23 [cit. 2024-02-09].Dostupné online.
↑ European Parliament declares Russia to be a state sponsor of terrorism.www.europarl.europa.eu [online]. 2022-11-23 [cit. 2022-12-01].Dostupné online. (anglicky)
↑ Přijaté texty - Uznání Ruské federace za stát, který podporuje terorismus - Středa, 23. listopadu 2022.www.europarl.europa.eu [online]. [cit. 2022-12-01].Dostupné online.
↑ Russia E-Visa Available For 52 Nationals January 1, 2021 Now With Valid Entry Points.LoyaltyLobby [online]. 2020-11-05.Dostupné online.
↑ Specnaz: speciální jednotky s nejtvrdším výcvikem.ArmyWeb.cz [online].Dostupné online.
↑ Russian Armed Forces to Receive T-50 Fighter Jets in 2019, S-500 Systems in 2020.Sputniknews [online]. 2017-05-24.Dostupné online.
↑ Byznys v Rusku se nadechuje. Západní sankce ekonomice pomohly.iDnes.cz [online]. 14. března 2017.Dostupné online.
↑ Protesty v Rusku: V čem tkví úspěch Navalného strategie?.Forum24 [online]. 19. června 2017.Dostupné online.
↑ Rusko na druhém místě ratingu finanční stability mezi G20.petrkvicala.cz [online]. [cit. 2013-10-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-20.
↑JACOBS, Frank. Mapping the World's Biggest Weapons Exporters – and their Best Customers.Big Think.Dostupné online [cit. 2017-07-05].
↑ Zkrachovalá Marussia, její supersporty a prototypy nalezeny v lesích.Autozive [online]. 2016-12-02 [cit. 2017-09-10].Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-10.
↑Валовой внутренний продукт и валовая добавленная стоимость по видам экономической деятельности [online]. Федеральная служба государственной статистики [cit. 2015-06-29].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-04. (rusky)
↑ЛОГИНОВА, Екатерина.Структура доходов федерального бюджета РФ за 2012-2016 годы [online]. РИА Новости, 2013-9-12 [cit. 2015-06-29].Dostupné online. (rusky)
↑OMV will bei Gasprom-Pipeline „Nord Stream“ einsteigen (OMV se chce připojit k plynovodu Nord Stream),http://orf.at/#/stories/2284714/ ORF.at, 18. června 2015 (německy).
↑„Russen planen zweite Gaspipeline durch die Ostsee“ (Rusové plánují druhý plynovod přes Baltické moře),Frankfurter Allgemeine Zeitung, 19. června 2015, str. 20 (německy).
↑abTürkei und Russland eröffnen Gaspipeline (Rusko a Turecko otevřely plynovod), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 9. ledna 2020, s. 1 (německy).
↑ Пилотируемый облет Луны на корабле "Орел" планируется на 2029 год.ТАСС [online].Dostupné online.
↑ Russia may select first crew for its Federation spacecraft next year.Spaceflightinsider.com [online]. [cit. 2018-07-02].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-12-21. (anglicky)
↑ Российские космонавты высадятся на Луну в 2031 году.РИА Новости [online]. 2019-02-09.Dostupné online. (rusky)
↑Demographics [online]. Library of Congress [cit. 2008-01-16].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KIRK, Ashley. Mapped: Which country has the most immigrants?.The Daily Telegraph. 21 Jan 2016.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ФМС России [online]. [cit. 2016-02-15].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abDemographic balance and crude rates at national level [online]. Eurostat [cit. 2016-06-01].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Russia's birth, mortality rates to equal by 2011–ministry [online]. RIA Novosti [cit. 2008-02-10].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Country Profile: Russia [online].Library of Congress—Federal Research Division, October 2006 [cit. 2007-12-27].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Immigration Drives Russian Population Increase [online]. August 20, 2012.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abcВПН-2010 [online].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne January 18, 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑POSER, Bill.The languages of the UN [online]. Itre.cis.upenn.edu, 5 May 2004 [cit. 2010-10-29].Dostupné online.
↑Religious Belief and National Belonging in Central and Eastern Europe [online]. Pew Research Center, 10 May 2017 [cit. 2017-09-09].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑There is no official census of religion in Russia, and estimates are based on surveys only. In August 2012,ARENA determined that about 46.8% of Russians are Christians (including Orthodox, Catholic, Protestant, and non-denominational), which is slightly less than an absolute 50%+ majority. However, later that year theLevada CenterArchivováno 31. 12. 2012 naWayback Machine. determined that 76% of Russians are Christians, and in June 2013 thePublic Opinion Foundation determined that 65% of Russians are Christians. These findings are in line withPew's 2010 survey, which determined that 73.3% of Russians are Christians, withVTSIOMArchivováno 29. 9. 2020 naWayback Machine.'s 2010 survey (~77% Christian), and withIpsos MORIArchivováno 17. 1. 2013 naWayback Machine.'s 2011 survey (69%).
↑ Muslimové budou za 15 let tvořit třetinu obyvatel Ruska, tvrdí velký muftí. Pravoslavná církev souhlasí.iROZHLAS [online]. 2019-03-07 [cit. 2025-01-08].Dostupné online.
↑VALDEN, Milan. Sergej Ďagilev: Osobnost, která změnila názor na baletní umění.Opera Plus [online]. 2019-08-19 [cit. 2023-09-11].Dostupné online.
↑ Režisér Konstantin Sergejevič Stanislavskij. Sláva jeho inscenací překročila hranice Ruska.Dvojka [online]. Český rozhlas, 2023-01-17 [cit. 2023-09-11].Dostupné online.
↑ŠTĚRBOVÁ, Lucie; CIKÁN, Tomáš. Slavná petrohradská Ermitáž má miliony exponátů a přes 300 úchvatných sálů.Novinky.cz [online]. 2012-05-10 [cit. 2023-09-11].Dostupné online.
↑ Vzhůru k arbitráži! Ruský sport zabojuje proti vyloučení z OH a MS.iDNES.cz [online]. 2019-12-19 [cit. 2020-03-16].Dostupné online.
↑ Chyběly důkazy. Arbitráž CAS zrušila doživotní tresty Rusů za doping.iDNES.cz [online]. 2018-02-01.Dostupné online.
↑ Mezinárodní federace pokračují v izolaci ruského a běloruského sportu | ČeskéNoviny.cz.www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2022-12-05].Dostupné online.
↑ "Tourism Highlights 2014", UNWTO.www.e-unwto.org [online]. [cit. 17-01-2015].Dostupné v archivu pořízeném dne 12-01-2015.
_-_All_Territorial_Disputes.svg)
%2c_Bitwa_pod_Orsz%25C4%2585.jpg)
.svg)
.jpg)
.svg)
_-_0_1.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_(4).jpg)
%2c_disputed_Crimea_and_Donbass.svg)
.png)
.jpg)
.png)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.JPG)
.svg)
.svg)
