NázevRumunsko pochází z místního názvu proRumuny (rumunskyromân), který je zase odvozen zlatinskéhoromanus, což znamená „římský“ nebo „zŘíma“.[12] Totoetnonymum pro Rumuny je poprvé doloženo v 16. století italskýmihumanisty cestujícími poSedmihradsku,Moldávii aValašsku.[13][14][15] Nejstarší známý dochovaný dokument psanýrumunsky, dopis z roku 1521 známý jako „Neacșův dopis z Câmpulungu“,[16] je pozoruhodný tím, že obsahuje první doložený výskytRumunů v názvu země: Valašsko je zde uvedeno jakoȚeara Rumânească.
Řecké kolonie založené na pobřeží Černého moře v 7. století před naším letopočtem (např.Histria) se staly důležitými centry obchodu s místními kmeny. Původ těchto kmenů je nejasný,Hérodotos na začátku 5. století př. n. l. je nazýváGetové a patrně šlo othrácký kmen.[21] Jmenuje i další kmeny, jež byly možnáskytského původu.Strabón je všechny později ztotožnil sDáky, ale patrně se mýlil, Dákové podle všeho přišli do oblasti až v 1. století př. n. l. Rychle však území podél jižních Karpat ovládli a dácký vládceBurebista byl prvním panovníkem, který spojil místní kmeny dostátního útvaru.[22] Mezi lety 55 a 44 př. n. l. také dobyl řecké kolonie vDobrudži, Střední Dunaj aBalkánské hory. Poté, co byl v roce 44 př. n. l. zavražděn, se však jeho království zhroutilo. Kolem roku 87 znovu Dáky sjednotilDecebalus.[23] Hlavním městem ustavilSarmizegetusu. Napadl a vydrancoval silně opevněnou pohraničnířímskou provinciiMoesii. To vedlo k vleklému konfliktu sŘímskou říší, jenž vyvrcholil tím, že Římané roku 106, za vládyTraiana,Dácii dobyli (toto vítězství vŘímě připomíná známýTrajánův sloup).[24]
Zbytky římské Sarmizegetusi
Území, z něhož Římané udělali svou provinciiDacia Traiana, si však i po dobytí ponechalo značnou míru samostatnosti. Římané ovlivnili místní obyvatele jazykově a lidová verzelatiny se tak stala základemrumunštiny.[25] Dokonce i pojem Rumunsko je odvozen z latinského pojmuromanus, tedy „římský občan“ (prvně byl užit v16. století italskými cestovateli).[26] Staletí žila Dácie pod nadvládou Říma vcelku blahobytně. Okolo roku 210 však začali území ohrožovat svými nájezdyKarpové aGótové.[27] Římané nedokázali provincii ubránit a císařAurelianus nařídil v roce 271 evakuaci celé provincie.[28] Jak velké množství obyvatelstva skutečně odešlo, je nejasné. O podílu Dáků a římských kolonistů naetnogeneziRumunů tak vedou odborníci dodnes diskuse.[29]
Avaři mezi lety 582–612
Raný středověk byl na území Rumunska velmi nepřehledný. Po odchodu Římanů vládli Gótové, ale jejich vláda skončila roku 376, po invaziHunů.[30] Hunové přinutili zbytky místního obyvatelstva k podrobení, ale jejich říše se zhroutila v roce 454. Poté se území zmocniliGepidové.[31] Ti byli poraženi kočovnýmiAvary, kteří na rumunském území kolem roku 570 založili mocnou říši.[32] V roce 680 přišli do oblasti dolního Dunaje zeurasijských stepíProtobulhaři. Řadaslovanských místních jmen v Rumunsku upomíná, že také Slované byli významnou součástí rumunského „tavicího kotle“, a to nejen bulharští. Po zhroucení avarského kaganátu na konci 8. století se nicméně právěBulharsko stalo dominantní kulturní a politickou silou regionu a zabralo území až k řeceTise. Kontrolu nad severem území získali v první polovině 9. stoletíMaďaři, ale na konci století je vytlačiliPečeněhové. O několik století později se psalo v kroniceGesta Hungarorum, že se Maďaři střetli na území Rumunska i sChazary čiSikuly, ale to se řadě historiků nezdá důvěryhodné.
Na konci 10. století ovládla DobrudžuByzanc. Do ní pak prchli Pečeněhové před maďarským tlakem v 11. století. Do jimi opuštěné krajiny vstoupili některéturkické kmeny (Oghuzové,Kumáni) a spolu s nimiValaši. Ti uzavřeli spojenectví proti Byzanci. Odborníci, kteří neuznávají teorii o dácko-římské etnogenezi Rumunů, považují právě Valachy za jádro rumunské etnogeneze. Tento kmen měl patrněthrácko-ilyrský původ a dlouho žil v horských oblastech Karpat.[33] Až v 11. století sestoupil do nížin. V té době ale oblast osídlili i Sikulové, kteří se stali „pohraniční stráží“ maďarské říše, aSedmihradští Sasové, kteří plnili podobnou funkci. Na počátku 13. století se v písemných pramenech začínají objevovat zmínky o „Valašské zemi“, což naznačuje, že Valaši v oblasti převládli, nebo že převládla valašská identita. V té době si v zemi zřídila řadu městských kolonií takéJanovská republika, která tak přispěla ke „druhéromanizaci“ oblasti. Tyto kolonie existovaly až do 15. století.[34]
Valašské knížectví nejvíce expandovalo zaMircei I. (vládl 1386-1418). Nejvýznamnějším moldavským vládcem byl knížeŠtěpán III. Veliký (1457-1504), který knížectví po mnoho let bránil předexpanzí Osmanské říše. Z Valachů se v boji proti Turkům vyznamenal zvláštěVlad III. Dracula. Také uherský „Turkobijec“János Hunyadi byl rumunského původu. Obě knížectví se však nakonec, od 15. století, stala závislá naOsmanské říši. Osmani vyrvali z rukou Uhrů i Sedmihradsko a založili zde roku 1570vazalský stát zvanýSedmihradské knížectví. Ten si však vydobyl slušnou míru autonomie, vládli v němkalvinisté.
Během vládyMichala Chrabrého byla roku 1600 tři knížectví poprvé spojena do jednoho státního celku.[36] Michalova krátce existující říše pokrývala téměř celé území současného Rumunska. Sousední mocnosti Michala sice již v září roku 1600 donutily k abdikaci, ale stal se důležitým rumunským symbolem, zvláště pro obrozence 19. století. Michal utekl po svržení doPrahy, na dvůrRudolfa II., svého velkého spojence, ten ho ale nakonec nechal zavraždit.
Ač pokus o velký rumunský stát nevyšel, mnohá knížata ze všech tří knížectví si dokázala v 17. století zajistit vysokou míru suverenity. V Sedmihradsku to byl napříkladGabriel Betlen, známý svým angažmá po boku českých stavů vprotihabsburském povstání.[37][38] Ve ValašskuMatei Basarab (vládl 1632–1654), jenž dal sepsat první valašský zákoník a byl znám jako velký patron umělců. V Moldavsku pak zejménaVasile Lupu (1634–1653), známý jako „nejbohatší muž křesťanského východu“.[39]
Spojené armádySvaté ligy vyhnaly v letech 1684 až 1699 osmanská vojska ze střední Evropy a Sedmihradské knížectví bylo roku 1711 znovu plně začleněno do habsburské monarchie. V Moldavsku a Valašsku však došlo k úplně opačnému vývoji. Moldavský vládceDimitrie Cantemir a valašský knížeConstantin Brâncoveanu se pokusili vydobýt si nezávislost na Osmanech spojenectvím s Ruskem a Habsburky, ale jejich hra nevyšla. Osmani je sesadili, přestali definitivně věřit lokálním vládcům a nastolili mnohem tužší režim, přičemž do čela obou zemí dosazovali své vlastní panovníky, obvykle tzv.fanarioty, osmanské Řeky zCařihradu. Fanariotská knížata prováděla nemilosrdnou daňovou politiku a rozpustila armádu. Ani v habsburském Sedmihradsku se ale Rumunům v 18. století nevedlo příliš dobře. Nebyli uznáváni jako národ, a když chtěl tuto výsadu pro ně biskupInocențiu Micu-Klein vybojovat, byl vyhnán doexilu.[40]
Povstání v Bukurešti roku 1821
Tlak Habsburků a Ruska na osmanská území v jihovýchodní Evropě však nepolevoval. Habsburská monarchie anektovala v roce 1775 severozápadní část Moldávie neboliBukovinu. V roce 1812 se Ruské impérium zmocnilo východní poloviny Moldávie neboliBesarábie. Roku 1821 vypuklo valašské protiosmanské povstání vedenépanduremTudorem Vladimirescem.[41] Do značné míry bylo koordinované spovstáním řeckým (zejména sAlexandrosem Ypsilantim) a inspirované jím. Povstalci prohráli, ale dosáhli aspoň ukončení vlády fanariotů. Porusko-turecké válce v letech 1828-1829 donutilDrinopolský mír stále slábnoucí Osmanskou říši udělit Valašsku i Moldávii autonomii.
Revoluční rok 1848 zasáhl i obě knížectví, revoluci zde vedliMihail Kogălniceanu neboNicolae Bălcescu, mj. s požadavkem na spojení obou knížectví.[42][43] Ruská a osmanská vojska jejich povstání však rozdrtila. V Sedmihradsku se Rumuni naopak postavili protiuherskému povstání. Revoluční vlna nicméně zanechala jedno symbolické dědictví: Byli to právě valašští revolucionáři z roku 1848, kteří jako první začali užívat modro-žluto-červenou vlajku.
Územní vývoj nezávislého Rumunska. Fialovou barvouRumunské království 1881–1918;Velkému Rumunsku (1918–1940) náležela veškerá vyznačená území; v červených hranicích současné Rumunsko
V roce 1947 byl králMichal I. Rumunský nucen abdikovat a odejít ze země. Rumunsko se stalorepublikou a součástíkomunistickéhovýchodního bloku. Zahájily se rozsáhlé projekty naindustrializaci chudé zemědělské země, potřebné technologie byly zajišťovány hlavně ze západní Evropy (např.Francie). V zemi pokročily mnohé velkolepé projekty, jako například rozvojjaderné energetiky, výstavba vodních kanálů, či přehradaŽelezná vrata naDunaji. I přesto se ale nepodařilo situaci radikálně změnit a Rumunsko se zařadilo mezi ty nejchudší zeměRVHP, kam patřilo víceméně až do konce 80. let.
Nově nabytá svoboda otevřela staronové a problematické otázky. K těm patřilo jak soužití se zhruba milionovoumaďarskou menšinou, tak integrace do Evropy a ekonomická situace. Rumunsko se propadlo velmi rychle do problémů ve všech těchto oblastech. Začaly národnostní nepokoje, měna se destabilizovala a mnohé země střední Evropy se k integrované části kontinentu přibližovaly mnohem rychleji než Rumunsko. Teprve po roce 2000 se podařilo rozvoj odblokovat. Roku2004 vstoupila země doNATO a roku2007 společně sBulharskem doEvropské unie.[68]
Vstup do EU znamenal průlom a Rumunsko začalo dosahovat nejvyššího hospodářského růstu v Evropě. Začalo se dokonce hovořit o „východoevropském tygru“.[69][70] Tento růst byl pozastaven ekonomickou a politickou krizí roku 2012, která vyvrcholila dokonce pohrůžkou vyloučení z Evropské unie.[71] Ale v roce 2013 se podařilo masivní růst obnovit.[72] To vedlo k velkému zlepšení životní úrovně. Nezabránilo to nicméně mohutné vlně odchodu tisíců Rumunů z vlasti, již umožnily nově otevřené hranice. Mnoho Rumunů emigrovalo do západní Evropy, zvláště velké komunity se vytvořily vItálii,Německu aŠpanělsku. V roce 2016 se rumunská diaspora odhadovala na více než 3,6 milionu lidí, což je pátá největší emigrantská populace na světě.[73]
Rumunská vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3 se třemi svislými pruhy: tmavomodrým, žlutým a červeným.
V roce 1989 byl z rumunské vlajky odstraněn socialistický znak a vlajka se tak stala, až na odstín modrého pruhu, shodná sčadskou. Tento problém předneslČad vOSN již v roce 1989.
Rumunský státní znak je tvořen heraldicky vpravo hledící zlatouorlicí na modrém štítu, korunovanou rumunskou královskou korunou, s červenou zbrojí, držící v zobáku zlatý kříž, v pravém spáru stříbrný meč se zlatým jílcem, v levém stříbrný palcát.
Podrobnější informace naleznete v článku Rumunská hymna.
Rumunská hymna je píseňDeșteaptă-te, române! (českyProbuď se, Rumune!). Hudbu složil básník, etnograf a skladatel Anton Pann. Slova napsal básník, novinář a překladatel Andrei Mureșanu.
S rozlohou 238 391 km² je Rumunsko největší zemí vjihovýchodní Evropě, třikrát větší než Česká republika. Jeosmou největší zemí Evropské unie a zabírá 5,4 % její rozlohy.Dunaj, největší rumunská řeka, tvoří jižní hranici seSrbskem aBulharskem. Hranici sMoldavskem vymezuje řekaPrut, která se vlévá do Dunaje. Dunaj se vlévá doČerného moře a na rumunském území vytvářídeltu Dunaje, druhou největší a nejlépe zachovalou deltu a biosférickou rezervaci v Evropě. Lze v ní nalézt 1688 druhů rostlin.[74] Je zapsána i naseznamu Světového přírodního dědictví UNESCO a je také jedním ze 13rumunských národních parků. Chráněných oblastí je v zemi asi 10 000 km². Pro Rumunsko je typická zachovalost původní přírody, přičemž asi 47 % půdní plochy země je pokryto přírodními a polopřírodními ekosystémy.[75] Rumunsko má jednu z největších oblastí původních lesů v Evropě, pokrývá téměř 27 % území.
V Rumunsku roste 3 700 druhů rostlin a žije zde 33 792 druhů zvířat, z toho 33 085 bezobratlých a 707 obratlovců, mezi nimi téměř 400 druhů savců, ptáků, plazů a obojživelníků, včetně asi 50 % evropskýchmedvědů hnědých (nepočítaje Rusko) a 20 % evropskýchvlků.
Střed Rumunska je hornatý, dominují muKarpaty. Nejvyšší hora,Moldoveanu, dosahuje výšky 2 544 m n. m. Na západě se také rozkládá pohoříMunții Apuseni. Pohraniční oblasti jsou tvořeny nížinami:Panonská pánev na západě,Valašská nížina na jihu a rovina kolem řeky Prut na východě.
Rumunsko má mírné akontinentální klima. Průměrná roční teplota na jihu je 11 °C, na severu 8 °C.[76] V létě dosahují průměrné teploty v Bukurešti 28 °C, v jižních částech země 35 °C. V zimě je průměrná teplota 2 °C. Existují některé regionální rozdíly: v západních částech, jako jeBanát, je klima mírnější a s některými středomořskými vlivy. PřímořskáDobrudža má klima ovlivněné předevšímČerným mořem.
Největšími městy jsou (v závorkách počet obyvatel podle sčítání lidu z roku 2011):Bukurešť (1 883 425),Kluž (324 576),Temešvár (319 279),Jasy (290 422),Constanța (283 872),Craiova (269 506),Brašov (253 200),Galați (249 342) aPloješť (209 945).
Zákonodárná moc je v Rumunsku rozdělena meziSenát aPoslaneckou sněmovnu, takzvanouCamera Deputaților. Senát má 137 členů, Poslanecká sněmovna 334. Členové obou komor jsou voleni ve všeobecných volbách konajících se jednou za čtyři roky. Parlament sídlí vPaláci Parlamentu, obřím komplexu z Ceaușescových časů, objemově třetí největší stavbě světa.
Ústava Rumunska je založena na ústavěpáté francouzské republiky (s Francií pojily Rumunsko vždy četné vazby, založené na jazykové příbuznosti) a byla schválena v národním referendu 8. prosince 1991. Také rumunský soudní systém je silně ovlivněn francouzským modelem a spadá tedy spíše do tradicekontinentálního evropského práva. Ústavnost hlídá Ústavní soud (Curtea Constituţională). Ústava může být změněna pouze prostřednictvímreferenda, poslanci tak učinit nemohou.
Rumunsko má silné historické vazby kMoldavsku, někteří rumunští politici dokonce bojují o spojení obou zemí, toto hnutí bylo silné zejména v 90. letech. Silné geopolitické vazby si vytvořilo Rumunsko v posledních letech sUkrajinou aGruzií. Podporuje jejich zapojení do evropských struktur. Podobně Rumunsko podporuje vstupTurecka do Evropské unie. Navzdory komplikovaným vztahům z minulosti a velké maďarské menšině si Rumunsko vyvinulo rovněž silné vztahy sMaďarskem. Klíčové bezpečnostní vazby má však seSpojenými státy americkými. V prosinci 2005 prezidentTraian Băsescu a americká ministryně zahraničíCondoleezza Riceová podepsali dohodu, která umožňuje vojenskou přítomnost USA v Rumunsku, především ve východní části země.[80] V roce 2020 byla americká vojenská přítomnost v Rumunsku významně posílena.[81]
Rumunská armáda má v současnosti 90 000 profesionálně vycvičených vojáků, z nichž 75 000 je vojenský personál a 15 000 jsou civilisté. Z 90 000 vojáků je 60 000 aktivních, zatímco zbytek vojáků patří do armádních záloh. Rozpočet armády je asi 1,8 miliard eur (tj. asi 1,33 % rumunského HDP).[zdroj?]
Rumunsko se zapojilo do mezinárodní vojenské koalice, jež v roce 2002 vstoupila doAfghánistánu. Jeho zapojení kulminovalo v roce 2010, kdy dosáhlo 1600 vojáků. Afghánskou misi ukončilo v roce 2014. Rumunské jednotky se podílely i naválce v Iráku, kde dosáhly vrcholu 730 vojáků. Rumunsko misi v Iráku ukončilo v roce 2009, bylo mezi posledními zeměmi, které tak učinily. Rumunská fregata krále Ferdinanda se účastnila i vojenské intervence v Libyi v roce 2011.
Rumunsko bylo jednou z chudších zemíRVHP a dodnes se řadí k méně rozvinutým zemím Evropy. Mezi zeměmiEvropské unie je jehoHDP na obyvatele třetí nejnižší, poBulharsku aChorvatsku. Může za to především dlouholetá autoritativní vládaNicolae Ceaușesca, která naprosto znemožnila rozvoj rumunské ekonomiky.
Rumunský HDP v roce 2007 (rok vstupu Rumunska do EU) činil 41% průměru EU. V roce 2017 to již bylo 63% průměru EU, čímž se Rumunsko stalo jednou z nejrychleji se rozvíjejících ekonomik Evropy. Prudce roste zejména vývoz (např. o 13% v roce 2010). 22 % rumunského vývozu míří doNěmecka, 12 % doItálie a 7 % doFrancie, podobnou strukturu má dovoz: 21 % je z Německa, 10 % z Itálie a 7 % zMaďarska.[77] Rumunsko má však stále jednu z nejnižších průměrných měsíčních mezd v EU (540 eur v roce 2016). Od reforem v roce 2005 má Rumunsko jedny z nejnižších daňových sazeb v EU.
Automobil Dacia Logan (2013)
Největší rumunskou firmou je petrochemická společnostPetrom, součást rakouského koncernuOMV. Významná je pro rumunskou ekonomiku výroba aut značkyDacia, která je součástí francouzského koncernuRenault. V minulosti se v Rumunsku vyráběla téžterénní vozidla, avšak automobilkaARO, jež je vyráběla, již zanikla. Strojírenskému průmyslu pomáhá rumunské hutnictví – nicméně zásoby rumunského nerostného bohatství nejsou zcela využity. K současným nejvíce se rozvíjejícím firmám patří antivirová společnostBitdefender či soukromé letecké společnostiBlue Air aCarpatair. Podíl průmyslu na rumunském hospodářství činí 25,7 %. Nicméně ještě v roce 2006 bylo 30% rumunské populace zaměstnáno v zemědělství, což je jedna z nejvyšších úrovní v Evropě. Rumunsko je pro zemědělství vhodné – veValašské nížině se pěstují plodiny jakopšenice,slunečnice,kukuřice,brambory, zelenina či ovoce. Z živočišné výroby je významný chov vepřů, ovcí, skotu či koní.
Rumunsko je čistým vývozcem elektrické energie a je 52. na světě z hlediska spotřeby elektrické energie. Zhruba třetina vyrobené energie pochází z obnovitelných zdrojů, většinou z vodních elektráren. V roce 2015 byly hlavními energetickými zdroji uhlí (28%), voda (30%), jádro (18%) a uhlovodíky (14%). Jedinou jadernou elektrárnou jeJaderná elektrárna Cernavodă. Rumunsko usiluje o její další rozšíření, ve spolupráci se Spojenými státy.[82] Rumunsko má též jednu z největších rafinérských kapacit ve východní Evropě, přestože produkce ropy a zemního plynu setrvale klesá.
Asi 5 % rumunského HDP zajišťuje turistický ruch. V roce 2014 do země přijelo přes 1 900 000 zahraničních turistů. Rumunsko má velký potenciál pro cestovní ruch, turisty lákají předevšímKarpaty, ale vzhledem ke slabé úrovni služeb jsou příjmy z turismu zatím malé.
Podle rumunského Národního statistického ústavu je rumunská silniční síť tvořena 86 080 kilometry silnic (k roku 2015). V roce 2023 byla otevřena klíčová infrastrukturní stavba, 2,2 kilometry dlouhýBrăilský most. Jde o nejdelší most přes Dunaj a třetí nejdelší visutý most v Evropské unii. Propojil rumunské vnitrozemí s přímořskou oblastíDobrudža.[83][84]
Světová banka odhaduje rozsah železniční sítě na 22 298 kilometrů tratí, což z ní činí čtvrtou největší železniční síť v Evropě. Rumunská železniční doprava zaznamenala po roce 1989 dramatický pokles ale v důsledku masivní privatizace v roce 2013 došlo k oživení. Zhruba 45 % rumunské železniční dopravy je dnes privatizováno.
Jediným městem v zemi, které má systém podzemní dráhy, tedy metro, je Bukurešť. Bukurešťské metro bylo otevřeno v roce 1979 a jeho kolejová síť měří 61,41 km.
Rumunsko má také šestnáct mezinárodních komerčních letišť. Největším jeLetiště Bukurešť Henriho Coandy. V roce 2017 jeho služeb využilo více než 12,8 milionu cestujících.
Přes 500 000 lidí demonstrovalo 5. února 2017 proti vládnímu rozhodnutí o beztrestnosti některých korupčních činů.
Rumunsko bylo dlouhodobě kritizováno kvůli vysoké mířekorupce, vznikla proto speciální protikorupční prokuratura (DNA). V roce 2015 byl rumunský premiérVictor Ponta obviněn z korupce a praní špinavých peněz a po protestech odstoupil z funkce i s celou svou vládou.[85] Kvůli podezření z korupce v roce 2015 ve funkci skončili i ministr financí nebo předseda Úřadu pro bezúhonnost, který má boj proti korupci za úkol. Před soudem se ocitli i bývalý premiérAdrian Năstase nebo mediální magnátAdrian Sarbu.[86][87] Speciální prokuratura v letech 2014 až 2016 obžalovala ze zneužití postavení 2000 lidí a škodu v souvislosti s jejich korupčním jednáním vypočítala na 27 miliard korun.[88]
V lednu 2017 vydala rumunská vláda dekret o beztrestnosti některých trestných činů spojených s korupcí, který by poskytlamnestii politikům odsouzeným z korupce. Z korupčního jednání je mimo jiné obviněn i předseda vládní stranyLiviu Dragnea. Proti vládnímu nařízení protestovaly statisíce Rumunů a vláda nakonec nařízení v únoru 2017 stáhla.[89]
Podle sčítání lidu z roku 2021 má Rumunsko 19 053 815 obyvatel.[90] V posledních letech se ovšem potýká s odchodem mladých lidí do zahraničí. V letech 2008–2018 odešlo z Rumunska 3,4 milionu lidí, což je rekord v Evropské unii. Z lidí v produktivním věku odešla celá pětina.[91] Navíc i porodnost patří k nejnižším na světě, 1,33 dětí na ženu, takže se v příštích letech očekává pokles populace. Průměrná délka života je 74,9 let (k roku 2015). 2,2 milionu obyvatel žije vBukurešti a jejím bezprostředním okolí.Kluž aTemešvár jsou dvě další města s více než 300 000 obyvateli.
KomunitaČechů žijících v oblastiBanátu od první poloviny 19. století, tzv.Pémové, čítá 2 242 osob (k roku 2010). Ještě v roce 2000 nicméně v banátských vesnicích žilo Čechů dvakrát více – jejich počet se kvůli emigraci každým rokem snižuje, především z důvodu vysoké nezaměstnanosti.[93] V roce 1992 žilo v Rumunsku 5 800 Čechů.[94]
V Karpatech žijí maďarštíSikulové, kteří byli v minulosti pověřeni ostrahou uherských hranic.[95] Němci v Sedmihradsku, tzv.Sedmihradští Sasové, se v oblasti usazovali již ve 12. století a ještě v roce 1930 žilo v Rumunsku 745 000 Němců. Dnes jich zbývá 36 000. Vdeltě Dunaje žijí ruštíLipované, potomcistarověrců, a také Ukrajinci, kteří jsou potomci záporožskýchkozáků. Část Ukrajinců v rumunských Karpatech se označuje zaRusíny. Na územíDobrudže žijí ještě z dob Osmanské říše Turci,Tataři aNogajci. V roce 1930, předholokaustem, žilo v Rumunsku 728 000Židů.
Podle oficiálních statistik z roku 2011 žije v zemi okolo 620 tisícRomů. Neoficiální odhady počtu Romů se však pohybují mezi 1,2 až 2,5 miliony[96] a rumunští Romové tak tvoří největší romskou komunitu v Evropě.[97]
Úředním jazykem jerumunština, která jerománským jazykem, což je důležitý aspekt, který v minulosti mnohokrát sehrál politickou či geopolitickou roli. Rumunská abeceda obsahuje 26 písmen standardnílatinky a pět dalších speciálních znaků (ă, â, î, ț a ș). Rumunština je prvním jazykem přibližně 90% rumunské populace.Maďarština je to u 6,2 procenta občanů Rumunska,romština, přesněji její specifický místní dialekt zvaný vlašská romština, je pak prvním jazykem 1,2% populace. V Rumunsku žije také 50 000 rodilých mluvčíchukrajinštiny, soustředěných v regionech poblíž hranic, dále 25 000 rodilých mluvčíchněmčiny a 32 000 rodilých mluvčíchturečtiny.
Ústava zajišťuje jazyková práva všem menšinám, přičemž v lokalitách, kde menšina tvoří více než 20% populace, je možno její jazyk používat ve veřejné správě, soudnictví a vzdělávání.Angličtina afrancouzština jsou hlavními cizími jazyky vyučovanými ve školách. V roce 2010 organizace Internationale de la Francophonie uvedla, že v Rumunsku ovládá francouzštinu 4 756 100 lidí.[98] PodleEurobarometru (2012) ovládá 31% Rumunů angličtinu, 17% francouzštinu a 7%italštinu a němčinu.
Podle sčítání lidu v roce 2011 se většina obyvatel hlásila ke křesťanství. 81 % patřilo kRumunské pravoslavné církvi, 6,2 % kprotestantství, 4,3 % křímskokatolické církvi a 0,8 % křeckokatolické. Přes 64 000 obyvatel, především Turků a Tatarů, se hlásilo kislámu a 3 500 byložidů (ještě v roce 1930 jich v Rumunsku žilo 728 115). Jen 0,1 % obyvatel se označuje jako „bez vyznání“.[99]
Rumunská pravoslavná církev (rumunskyBiserica Ortodoxă Română) má na celém světě asi 20 miliónů příslušníků, čímž je poruské pravoslavné církvi druhou nejpočetnější pravoslavnou církví na světě. Významnou protestantskou osobností 20. století se stal teologRichard Wurmbrand, který byl komunisty vězněn v letech1948–1956 a1959–1964, kdy byl kvůli mezinárodnímu politickému tlaku propuštěn a následně vykoupen křesťanskými organizacemi na Západ. Zaměřil se poté na publikování zpráv o perzekuci křesťanů po světě a k tomuto účelu založil organizaciHlas mučedníků.[100]
Dimitrie Cantemir sepsal první rumunský román. Nejvýznamnějším autorem, který neopustil ani Rumunsko, ani rumunštinu, byl zřejměromantický básníkMihai Eminescu. Jeho blízkými přáteli a spoluzakladateli vlivné literární skupinyJunimea byli prozaikIon Creangă, literární kritikTitu Maiorescu a dramatikIon Luca Caragiale. Ke skupině patřil iIoan Slavici, klasikrealistické venkovské prózy. Další obrozeneckou postavou 19. století bylVasile Alecsandri, velký sběratel lidového umění, neboGeorge Coșbuc, proslulý svým patetismem a oslavou venkova. Poněkud jinou linii národního obrození reprezentovalIon Heliade Rădulescu, který se nakonec s jeho hlavním proudem neshodl politicky ani pojetím rumunštiny.Symbolismus do rumunské literatury na konci 19. století vneslAlexandru Macedonski.
V populární hudbě pronikly v posledních letech za hranice zpěvačkyAlexandra Stan čiInna.Michael Cretu je spojen se slavným elektronickým projektemEnigma, v elektronické hudbě se prosadil iEdward Maya, především svým hitemStereo Love z roku 2009, či kapelaMorandi. Rumunskoudivou se již před druhou světovou válkou stalaMaria Tănaseová věnující se jak tradiční rumunské lidové hudbě, takoperetě,šansonu a dalším žánrům.
Za zakladatele moderního rumunského malířství bývá označovánNicolae Grigorescu. V Rumunsku se narodili malíř a jeden ze zakladatelů dadaismuMarcel Janko.
Kabstraktními expresionismu je řazen sochařConstantin Brâncuși, jenž je patrně nejvýznamnějším výtvarným umělcem rumunské historie a bývá označován za zakladatele moderního sochařství. Proslulou se stala jeho sochaPták v prostoru (Pasărea în văzduh), i kvůli skandálu, který vyvolala v USA v roce 1926, když ji celníci odmítli považovat za umění a přidal se k nim jízlivý tisk.[107] V roce 2005 byla socha v aukci prodána za 27 milionů dolarů a stala se tak nejdražší vydraženou sochou v historii.[108]
Tradičním rumunským jídlem jesarmale, což jsouvepřové rolky sezelím. Jako příloha je k nim často podávána další rumunská specialita –mamaliga, tedy hustákukuřičná kaše, kterou lze přirovnat kpolentě. Místní kulinářskou specialitou jsou rovněž polévky zvanéciorba, její zvláštností je kyselost, kterou získává z citronové šťávy nebo kysaného zelí. Nekyselé polévky se označují jako supa. Jako borș se označují polévky, které jsou okyselené vodou, v které kvasily otruby. Rumunská verzečevabčiči se jmenujemititei, tyto válečky jsou povětšinou připraveny zmletého vepřového nebo jehněčího masa. Další hovězí pochoutkou, dědictvím tureckého vlivu, jemusaka, podávaná obvykle s lilkem, cibulí a rajčaty. Zapékaný lilek je základem i jídla, jemuž se říkáimpletata. Vepřové se uplatňuje v zapékaném jídle zvanémghiveci. Mnoho z jídel je podáváno s ovčími sýry, k jejich nejoblíbenějším druhům patříBranza de burduf aUrda. V oblastech kolem Černého moře se více jedí ryby.
Velikonoční specialitou jsoujehněčí vnitřnostidrob de miel. Nejoblíbenějším salámem jesalam de Sibiu.
Ke sladkým specialitám patřícozonac (kynuté pečivo srozinkami,kandovaným ovocem a ořechy), jež je připravováno o svátcích, čiclatita, rumunská verzepalačinek. Sladkou verzi má často koláč zvanýplăcintă, ale nezřídka se připravuje i na slano, zejména sešpenátem nebo sýrem. Plăcintă dobrogeană má chráněné označení původu[121].
Rumuni pěstují víno (např. odrůda Murfatlar), ale rádi pijí i pivo, zdaleka nejoblíbenější domácí značkou je Ursus. Z pálenek je typickou švestkovábrandy Tuica, jež je velmi silná, obsahuje 70 procent alkoholu.[122]
Na začátku roku 2012 vypustilo Rumunsko z kosmodromu naFrancouzské Guyaně svůj první kosmický satelit pod názvem Goliat.[126] Roku 2014 se Rumunsko stalo spoluvlastníkemMezinárodní vesmírné stanice a začalo se podílet na vývoji raketAriane.[127] Rumunsko patří k nejúspěšnějším zemím naMezinárodní matematické olympiádě. V historické tabulce medailistů je s pěti celkovými vítězstvími na pátém místě. Jediná země srovnatelné velikosti, která mu konkuruje, je Maďarsko.
Dvě jména světové proslulosti dalo Rumunsko světu v oblastihumanitních asociálních věd. Je to především religionistaMircea Eliade, který se stal přímo ikonou svého oboru. Ve Francii, stejně jako Eliade, se prosadil i pesimistický filozofEmil Cioran. Intelektuální Paříž je přijala navzdory tomu, že se oba zapletli s fašismem (což se ovšem dlouho nevědělo).[128] To tvůrce originálního filozofického systémuLucian Blaga zůstal v rodném Rumunsku a potýkal se s nepřízní komunistického režimu. I tak je jeho dílo dnes stále více doceňováno. Jakýmsi zakladatelem moderní rumunské učenosti byl všestranný učenecDimitrie Cantemir. Významným historikemNicolae Iorga, zavražděný fašistickouŽeleznou gardou.[129] Bukurešťským rodákem byl i zakladatelpsychodramatu,sociometrie askupinové psychoterapieJakob Levy Moreno.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuRomania na anglické Wikipedii.
↑On 1st January 2024, the usually resident population amounted to 19064409 persons, a growth of 9.9 thousand persons compared to 1st January 2023 [online].INS, 30 August 2024 [cit. 2024-08-30].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑U.N. Classification of Geographic Regions [online]. [cit. 2023-08-29].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The OECD and South-East Europe [online]. 2022.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Romania Geography [online]. aboutromania.com [cit. 2015-04-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 March 2015.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑STOLERU, Ciprian.Romania during the period of neutrality [online]. 13 September 2018 [cit. 2020-03-04].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Middle Powers Realities in the EU amid Great Power Ambitions [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑A Balancing Act | Strategic Monitor 2018-2019 [online]. [cit. 2023-04-01].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑NATIONS, United.Human Development Index. [s.l.]: [s.n.]Dostupné online. (anglicky)
↑Explanatory Dictionary of the Romanian Language, 1998;New Explanatory Dictionary of the Romanian Language, 2002 [online]. Dexonline.ro [cit. 2010-09-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 May 2016. (rumunsky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Cl. Isopescu. Notizie intorno ai romeni nella letteratura geografica italiana del Cinquecento.Bulletin de la Section Historique. 1929, s. 1–90.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HOLBAN, Maria.Călători străini despre Țările Române. [s.l.]: Ed. Științifică și Enciclopedică, 1983. S. 158–161. (rumunsky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CERNOVODEANU, Paul. Voyage fait par moy, Pierre Lescalopier l'an 1574 de Venise a Constantinople, fol 48.Studii și Materiale de Istorie Medievală. 1960, s. 444. (rumunsky)Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑TRINKAUS, Erik; MOLDOVAN, Oana; MILOTA, ştefan. An early modern human from the Peştera cu Oase, Romania.Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 2003-09-30, roč. 100, čís. 20, s. 11231–11236.PMID 14504393PMCID: PMC208740.Dostupné online [cit. 2021-05-22].ISSN0027-8424.doi:10.1073/pnas.2035108100.PMID14504393.
↑GEORGESCU, Vlad.The Romanians: A History. [s.l.]: Ohio State University Press 384 s.Dostupné online.ISBN978-0-8142-0511-2. (anglicky) Google-Books-ID: khtpAAAAMAAJ.
↑WELLER, Olivier; DUMITROAIA, Gheorghe. The earliest salt production in the world: an early Neolithic exploitation in Poiana Slatinei-Lunca, Romania.Semantic Scholar [online]. 2005 [cit. 2021-05-22].Dostupné online. (anglicky)
↑ZBENOVICH, Vladimir G. The Tripolye Culture: Centenary of Research.Journal of World Prehistory. 1996, roč. 10, čís. 2, s. 199–241.Dostupné online [cit. 2021-05-22].ISSN0892-7537.
↑ELIADE, Mircea; TRASK, Willard R. Zalmoxis.History of Religions. 1972, roč. 11, čís. 3, s. 257–302.Dostupné online [cit. 2021-05-22].ISSN0018-2710.
↑CRIȘAN, Ion Horațiu.Burebista and His Time. [s.l.]: Editura Academiei Republicii Socialiste Romania 266 s.Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: jrFBAAAAYAAJ.
↑ Decebalus.World History Encyclopedia [online]. [cit. 2021-05-22].Dostupné online. (anglicky)
↑SALMON, Edward Togo. Trajan's Conquest of Dacia.Transactions and Proceedings of the American Philological Association. 1936, roč. 67, s. 83–105.Dostupné online [cit. 2021-05-22].ISSN0065-9711.doi:10.2307/283229.
↑ZAVATTI, F. Romans, Dacians, Thracians, Slavs, or Pelasgians? A history of the debate on the ethnogenesis of the Romanian people since 17th century until the computer age.Semantic Scholar [online]. 2014 [cit. 2021-05-22].Dostupné online. (anglicky)
↑HEATHER, Peter. The Huns and the End of the Roman Empire in Western Europe.The English Historical Review. 1995, roč. 110, čís. 435, s. 4–41.Dostupné online [cit. 2021-05-22].ISSN0013-8266.
↑ The Kingdom of the Gepids.mek.oszk.hu [online]. [cit. 2021-05-22].Dostupné online. (anglicky)
↑HOWORTH, H. H. The Avars.The Journal of the Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland. 1889, roč. 21, čís. 4, s. 721–810.Dostupné online [cit. 2021-05-22].ISSN0035-869X.
↑KHVALKOV, Evgeny.The colonies of Genoa in the Black Sea region : evolution and transformation. [s.l.]: RoutledgeDostupné online.ISBN978-1-138-08160-4. (anglicky)
↑STROE, Ilinca. Romania’s First Unifier: Michael the Brave.studyromanian [online]. 2018-10-10 [cit. 2022-03-03].Dostupné online. (anglicky)
↑VÁRKONYI, Ágnes R.; CAMPBELL, Alan. Gábor Bethlen and His European Presence.The Hungarian Historical Review. 2013, roč. 2, čís. 4, s. 695–732.Dostupné online [cit. 2022-03-03].ISSN2063-8647.
↑KOSÁRY, Dominic. Gabriel Bethlen: Transylvania in the XVIIth Century.The Slavonic and East European Review. 1938, roč. 17, čís. 49, s. 162–173.Dostupné online [cit. 2022-03-03].ISSN0037-6795.
↑WASIUCIONEK, Michal.The Ottomans and Eastern Europe: Borders and Political Patronage in the Early Modern World. [s.l.]: Bloomsbury Publishing 295 s.Dostupné online.ISBN978-1-78831-857-0. (anglicky) Google-Books-ID: pMmdDwAAQBAJ.
↑FLORESCU, Radu R. The Uniate Church: Catalyst of Rumanian National Consciousness.The Slavonic and East European Review. 1967, roč. 45, čís. 105, s. 324–342.Dostupné online [cit. 2022-03-03].ISSN0037-6795.
↑LAMBRU, Steliu. The early days of Romanian national independence movement.Radio Romania International [online]. 2021-05-24 [cit. 2023-04-23].Dostupné online.
↑CARPATHINUS. 1848 And Roumanian Unification.The Slavonic and East European Review. 1948, roč. 26, čís. 67, s. 390–421.Dostupné online [cit. 2023-04-23].ISSN0037-6795.
↑MARICA, Irina. 160 years since the Small Union, the first step towards a modern Romania.Romania Insider [online]. 2019-01-22 [cit. 2023-04-23].Dostupné online. (anglicky)
↑JESSUP, John. Romania Celebrates The Centennial of Its Independence.Military Affairs. 1978, roč. 42, čís. 3, s. 147–149.Dostupné online [cit. 2023-04-23].ISSN0026-3931.doi:10.2307/1987256.
↑NEAMȚU, Gelu; CORDOȘ, Nicolae.The Hungarian Policy of Magyarization in Transylvania: 1867-1918. [s.l.]: Center for Transylvanian Studies and the Romanian Cultural Foundation 60 s.Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: MVJpAAAAMAAJ.
↑TORREY, Glenn E. Romania in the First World War: The Years of Engagement, 1916-1918.The International History Review. 1992, roč. 14, čís. 3, s. 462–479.Dostupné online [cit. 2023-04-23].ISSN0707-5332.
↑CEZAR, Ciorteanu. Formation and evolution of the borders of Greater Romania (1918-1940).Codrul Cosminului. 2015-07-01, roč. 21, čís. 1, s. 49–62.Dostupné online [cit. 2023-04-23].ISSN1224-032X. (anglicky)
↑TŮMA, Oldřich.Czechoslovakia and Romania in the Versailles System. [s.l.]: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 196 s.Dostupné online.ISBN978-80-7285-065-5. (anglicky) Google-Books-ID: a_gWAQAAIAAJ.
↑ Romania - Greater Romania and the Occupation of Budapest.countrystudies.us [online]. [cit. 2023-04-23].Dostupné online.
↑SLÁDEK, Zdeněk.Malá dohoda 1919-1938: její hospodářské, politické a vojenské komponenty. [s.l.]: Karolinum 304 s.Dostupné online.ISBN978-80-7184-820-2. Google-Books-ID: pRi0AAAAIAAJ.
↑DELETANT, D.Hitler's Forgotten Ally: Ion Antonescu and his Regime, Romania 1940-1944. [s.l.]: Springer 389 s.Dostupné online.ISBN978-0-230-50209-3. (anglicky) Google-Books-ID: 8taGDAAAQBAJ.
↑ Rudá armáda a osvobození: Nejde zdaleka jen o maršála Koněva, ale o primitivní pokus přepisovat dějiny.Reflex [online]. 9. září 2019.Dostupné online.
↑ŠAJTAR, Jaroslav. Podíl jednotlivých armád na osvobozování Československa.Reflex [online]. 2015-05-06 [cit. 2016-04-23].Dostupné online.
↑KRATINOVÁ, Andrea. Od Hitlera ke Stalinovi. Neznámá rumunská armáda osvobozovala Bílé Karpaty i Kroměříž, padly stovky vojáků.Zlín [online]. Český rozhlas, 2020-05-15 [cit. 2023-04-23].Dostupné online.
↑VÍŠEK, Zdeněk. Zapomenutí osvoboditelé.Listy 2/2015 [online]. [cit. 2023-04-23].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-23.
↑CAMPBELL, Charles. Europe Deals With Fallout for Past Support of Brutal Ceausescu Regime : Governments: The executed head of Romania now has few defenders. Political blasts are more strident in France, which was one of his strongest backers..Los Angeles Times [online]. 1990-01-07 [cit. 2023-04-23].Dostupné online. (anglicky)
↑POKORNÝ, Václav. Rumunsko se v roce 1968 odmítlo podílet na okupaci Československa.ExtraStory [online]. 2018-08-13 [cit. 2021-01-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-12.
↑STANCIU, Cezar. The End of Liberalization in Communist Romania.The Historical Journal. 2013, roč. 56, čís. 4, s. 1063–1085.Dostupné online [cit. 2023-04-23].ISSN0018-246X.
↑NOVÁK, Pavel. Před 25 lety popravili rumunského diktátora Ceausesca i jeho manželku.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 25. prosince 2014 [cit. 2021-01-26].Dostupné online.
↑NOVÁK, Martin. Krvavé finále: Země, kde komunismus nejvíce připomínal román 1984, padla jako poslední. Ceaušescu odmítal, že se svět mění.Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2019-12-22 [cit. 2022-03-03].Dostupné online.
↑ŠAJTAR, Jaroslav. Rumunská revoluce před 25 lety: To nebyl žádný samet.Reflex.cz [online]. [cit. 2022-03-03].Dostupné online.
↑BOHLEN, Celestine. Evolution in Europe: Romanian Miners Invade Bucharest.The New York Times. 1990-06-15.Dostupné online [cit. 2022-03-03].ISSN0362-4331. (anglicky)
↑ Report: Romanian diaspora, fifth largest in the world.Romania Insider [online]. [cit. 2021-01-30].Dostupné online. (anglicky)
↑WOHL, Ellen.A World of Rivers: Environmental Change on Ten of the World's Great Rivers. [s.l.]: University of Chicago Press 368 s.Dostupné online.ISBN9780226904801. (anglicky) Google-Books-ID: Ji1cApN3NogC.
↑ Romania's Biodiversity.enrin.grida.no [online]. 2008-02-10 [cit. 2018-11-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ Romania - Climate.countrystudies.us [online]. [cit. 2018-11-08].Dostupné online.
↑ab Rumunsko - Evropská unie - European Commission.Evropská unie [online]. 2016-07-05 [cit. 2018-11-08].Dostupné online. (anglicky)
↑ Bulharsko a Rumunsko jsou po 13 letech čekání v schengenském prostoru | ČeskéNoviny.cz.www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2024-03-31].Dostupné online.
↑ USA zřizují stálou základnu úderných dronů v Rumunsku. Kvůli odstrašení.iDNES.cz [online].MAFRA, 2021-01-07 [cit. 2021-01-30].Dostupné online.
↑Romania partners with US to expand Cernavoda nuclear power project [online]. NS Energy [cit. 2021-01-30].Dostupné online. (anglicky)
↑ Brăila Bridge – a great leap for Romania and the EU.ec.europa.eu [online]. [cit. 2023-08-20].Dostupné online.
↑MARICA, Irina. Brăila bridge over the Danube: Romania inaugurates one of Europe’s largest bridges.Romania Insider [online]. 2023-07-06 [cit. 2023-08-20].Dostupné online. (anglicky)
↑Populația după etnie la recensămintele din perioada 1930-2021 [online].INS [cit. 2024-03-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 September 2023. (rumunsky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Z Rumunska odešlo už 3,4 milionu lidí, hůř je na tom jen Sýrie.iDNES.cz [online]. 2018-08-12 [cit. 2018-11-08].Dostupné online.
↑www.recensamant.ro [online]. [cit. 2009-12-26].Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-06.
↑ Roumanie - Organisation internationale de la Francophonie.web.archive.org [online]. 2017-03-14 [cit. 2021-01-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-03-14.
↑ Náboženství v zemích EU: Rumunsko.www.rozhlas.cz.Dostupné online [cit. 2018-11-08].
↑BATES, Stephen. Obituary: Pastor Richard Wurmbrand.the Guardian [online]. 2001-03-16 [cit. 2018-11-09].Dostupné online. (anglicky)
↑ Světoznámý dramatik Eugène Ionesco by Francouz nebo Rumun? Absurdní tahanice.www.citarny.cz [online]. [cit. 2021-01-25].Dostupné online.
↑ Válka rozbila svět, a on našel Dada, Tristan Tzara.Český rozhlas [online]. 2017-08-10 [cit. 2021-01-25].Dostupné online.
↑ Nobelovu cenu za literaturu získala rumunská Němka Herta Müllerová.iDNES.cz [online]. 2009-10-08 [cit. 2021-01-29].Dostupné online.
↑ Famous Romanians: writer Mircea Cartarescu.Romania Insider [online]. [cit. 2021-02-11].Dostupné online. (anglicky)
↑ George Enescu, the most important Romanian musician.romaniacolor.com [online]. [cit. 2021-01-29].Dostupné online. (anglicky)
↑KOVÁČ, Peter. Skandál, nebo umění? Brancusi versus Spojené státy americké.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-01-29].Dostupné online.
↑HIRSCHKORN, Phil. Bird sculpture fetches record $27m.CNN.com [online]. 5. 5. 2005 [cit. 2021-01-29].Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-02-03.
↑ Wooden Churches of Maramureş.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2022-03-03].Dostupné online. (anglicky)
↑ Churches of Moldavia.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2022-03-03].Dostupné online. (anglicky)
↑ Monastery of Horezu.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2022-03-03].Dostupné online. (anglicky)
↑ Villages with Fortified Churches in Transylvania.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2022-03-03].Dostupné online. (anglicky)
↑ Hrady a zámky v Rumunsku.castles.today [online]. [cit. 2018-11-09].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-09.
↑BERKYOVÁ, Anežka. Alba Iulia: centrum starověké Dácie, které mnohokrát povstalo z mrtvých.Radynacestu.cz [online]. 2020-08-30 [cit. 2022-03-03].Dostupné online.
↑SKUPA, Lukáš. Úvod k tématu: Rumunská nová vlna.cinepur.cz [online]. [cit. 2021-01-25].Dostupné online.
↑ Zlatou palmu získal film o Ceaušeskově diktatuře.TÝDEN.cz [online]. 2007-05-27 [cit. 2021-01-25].Dostupné online.
↑ Zlatý medvěd pro nejlepší film 63. Berlinale míří do Rumunska.Deník.cz. 2013-02-16.Dostupné online [cit. 2021-01-29].
↑ Zlatého medvěda na Berlinale získal film Nedotýkej se mě. Podíleli se na něm i Češi.Lidovky.cz [online]. 2018-02-24 [cit. 2022-04-03].Dostupné online.
↑ Hlavní cenu na Berlinale získal Smolný pich aneb Pitomý porno. Rumunský film má českou koprodukci.iROZHLAS [online].Český rozhlas [cit. 2021-04-06].Dostupné online.
↑GENZLINGER, Neil. Lucian Pintilie, Authority-Defying Romanian Director, Dies at 84 (Published 2018).The New York Times. 2018-05-18.Dostupné online [cit. 2021-02-11].ISSN0362-4331. (anglicky)
↑ Official Journal of the European Union.eur-lex.europa.eu [online]. [cit. 2023-02-27].Dostupné online. (anglicky)
↑ Bucharest Henri Coandă International Airport.www.bucharestairports.ro [online]. [cit. 2021-01-29].Dostupné online.
↑ Victor Babes University of Medicine and Pharmacy Timisoara.www.umft.eu [online]. [cit. 2021-01-29].Dostupné online.
↑ Proslulá gerontologická klinika v úpadku.Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 1997-11-12 [cit. 2021-04-28].Dostupné online.
↑ Romania's first satellite Goliat successfully launch from Kourou base in French Guyana.HotNewsRo.Dostupné online [cit. 2018-11-09]. (rumunsky)
↑ Romania will own a part of the International Space Station and will contribute to the development of the latest European rocket, Ariane 6.www.rosa.ro [online]. [cit. 2022-03-03].Dostupné online.
↑ROLAND CLARK •. When All Your Friends Are Fascists.Fair Observer [online]. 2020-08-21 [cit. 2021-01-29].Dostupné online. (anglicky)
↑ Nicolae Iorga | prime minister of Romania.Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-01-29].Dostupné online. (anglicky)
↑ Football: the man who took Ajax to new heights and the brink of destruction.the Guardian [online]. 2008-01-08 [cit. 2021-01-25].Dostupné online. (anglicky)
↑ Steaua's miracle of 1986, 30 years on.UEFA.com [online]. 2016-05-07 [cit. 2021-01-25].Dostupné online. (anglicky)
.jpg)
.jpg)
_(2).jpg)
.jpg)
.jpg)
.svg)
