| Rudolf Koppitz | |
|---|---|
 Rudolf Koppitz, autoportrét | |
| Narození | 4. ledna1884 nebo 3. ledna1884 Skrbovice Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 8. července1936 (ve věku 52 let) Perchtoldsdorf Rakousko  Rakousko |
| Místo pohřbení | Matzleinsdorf Protestant Cemetery |
| Povolání | fotograf, fotograf krajiny a portrétní fotograf |
| Významná díla | Mozgástanulmány |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databáziNárodní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Rudolf Koppitz (3. nebo4. ledna1884Skrbovice[1] u Bruntálu –8. července1936Perchtoldsdorf,Rakousko) byl rakouskýfotografčeského původu. Byl klíčovým reprezentantem umělecké fotografie ve Vídni mezi dvěma světovými válkami.[2]
Rudolf Koppitz patří mezi významné fotografy vídeňské secese.[3] Jedná se o rakouského umělce českého původu. Narodil se ve Skrbovicích u Bruntálu do chudé evangelické rodiny.[4] Do odborné školy chodil jen díky stipendiu. V roce1897 nastoupil do učení k fotografoviRobertu Rotterovi zBruntálu, zkoušku vykonal v roce1901. Koppitz začínal kariéru zakázkového fotografa v malých ateliérech. Pracoval v ateliérech v Opavě a v Brně uCarla Pietznera. Ten vlastnil ateliéry vBerlíně,Sankt-Petěrburgu,Moskvě,Varšavě a veVídni. Toto prostředí pro něj hrálo důležitou roli, neboť se zde seznámil s prominentním publikem.
V roce 1912 se rozhodl zanechat živnosti, aby začal opět chodit do školy na Grafický učební a vzdělávací ústav ve Vídni.[5][6] Na škole Koppitz poznal řadů svých budoucích kolegů (např. fotografa J. A. Trčka nebo malíře a grafika Egona Schieleho). Koppitz se stal členem „Wiener Camera Clubu“. Ve své volné tvorbě používal technikyuhlotisku,bromolejotisku agumotisku. Na jeho fotografiích jsou zachyceny významné vídeňské památky a náladové krajiny, v kterých je zachycena divoká, dosud nezkulturněná příroda. Koppitzovy fotografie zobrazují hory a moře. Od roku1913 byl asistentem a poprvní světové válce učitelem naGrafickém institutu veVídni.
Na počátku své tvorby vytvářel Koppitz inscenované skupinové akty, které vycházely z vídeňskésecese. Jeho první práce byly ovlivněny Gustavem Klimtem a japonským uměním. V letech před 1. světovou válkou fotografovalautoportréty, které zachycují autora při fotografování v krajině. Po celý život si zachoval smysl pro harmonii a precizní kompozici; tyto prvky se objevují již v rané tvorbě.
Téměř kdokumentární fotografii se Koppitz dostal po nástupu na frontu, kde se jeho fotografie staly prosté a přímé. U rakouské armády jako průzkumný letec fotografoval letadla a krajiny.[7] Mezi jeho oblíbená témata patřily vodní plochy a geometrické prvky letadel. Ve volném čase zachycoval nejen život vojáků, ale i prostý lid v dobových krojích. Koppitzovy fotografie z této doby jsou plné dramatických nálad. Autor pracoval se světlem, využíval slunce, mraky a mlhy k impresionistickému vyjádření emocí.[8]
Rudolf Koppitz patřil v meziválečném období k nejvýznačnějším představitelům rakouské fotografie z řad zastánců tradicionalistické „umělecké fotografie“. Ve své tvorbě se nadále inspiroval malířstvím, hudbou i divadlem. Mezi oblíbená témata patřilyakty více postav plné symbolických odkazů.[9] Často zobrazovaným motivem byly nahé tanečnice a zachycení pohybu.[10][11] Mnohé postavy stylizoval do soch Augusta Rodina. Mimo ženských postav zobrazovaly snímky také mužské akty, a to zejména autoportréty, které byly umístěny v přírodě. Koppitzovo mimořádné mistrovství obrazových procesů – pigmentový, uhlíkový, gumový a bromolitní proces přenosu tisku – získalo respekt jeho kolegů po celém světě a získalo zmínku v Encyclopædia Britannica z roku 1929.[12]
Celé Koppitzovo dílo prostupují symbolické odkazy a znaky. Z Koppitzových fotografií se proslavily zejménaakty, kompozičně ovlivněné zčástisecesí, zčástikonstruktivismem. K radikální změně v jeho tvorbě došlo ve 30. letech, kdy se opět se vrátil ke krajinám, přírodě a k životu venkovských obyvatel. Koppitzova tvorba byla silně ovlivněna nejen stylem secese, navázal také na členy rakouskéhoTrojlístku (Heinricha Kühna,Hanse Watzka, aHuga Henneberga). V české tvorbě byl Koppitzovi blízkýFrantišek Drtikol. Jméno fotografa Rudolfa Koppitze není uvedeno ani vEncyklopedii českých fotografů ani vEncyklopedii českých výtvarným umělců. Koppitz nebyl vnímán jako progresivní moderní umělec, naopak se řadil mezi konzervativní tvůrce, držící se určitých tradic. Rakouská historička uměníMonika Faber vydala Koppitzovu monografii, která provázela jeho výstavy v Rakousku, Francii, USA a Německu. V roce 1998 byl vydán ve Vídni katalog, kde je uveden ucelený přehled celoživotního díla autora.
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.[nedostupný zdroj]{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.Obrázky, zvuky či videa k tématuRudolf Koppitz na Wikimedia Commons