Narodil se vPaříži do rodinybavorských vystěhovalců. Roku1870 byla rodina přinucena odjet doAnglie, protože začalaprusko-francouzská válka. Jistou dobu tedy žil vLondýně, odkud byl poslán doAugsburgu, rodného města svého otce, aby zde pokračoval ve studiu na průmyslové škole. Pět let žil v rodině svého strýce, který byl profesorem na obchodní škole. V roce 1875 začal studovat natechnice v Mnichově,inženýrský diplom získal v roce 1880.[2]
Jako velmi schopný student byl představenCarlu von Lindemu, inženýrovi, který se specializoval na projektování a produkci chladicích zařízení. V roce 1880 začal pracovat v Lindeho pařížské firmě. Jeho úkolem bylo teoretické zdokonaleníspalovacího motoru při využitíCarnotova cyklu. Věnoval tomuto problému mnoho času, prováděl pokusy s použitímamoniaku jako paliva.
V roce 1883 se Rudolf Diesel oženil s Marthou Flascheovou, dcerou notáře z Remscheidu. V roce 1884 se narodil první syn Rudolf, v roce 1885 dcera Hedvika, v roce 1889 druhý syn Eugen.
V roce 1890 se stal inženýrem v Lindeho firmě vBerlíně.
V dalším období pracoval na vylepšení spalovacího motoru. Výsledkem bylpatent, který obdržel v roce 1892, v následujícím roce vydal pak tiskem práciTeorie a konstrukce ekonomického spalovacího motoru, vysvětlující podstatu jeho myšlenky.[2][3] Jeho publikovaná práce zaujalaOttu Kellera, který již dříve publikoval princip fungování motoru, a tak se Diesel dostal do sporu s Kellerem. Po dlouhém vyjednávání se nakonec dohodl s Kellerem a nabídl mu jako kompenzaci 3000 německých marek ročně za poradenskou smlouvu, když Keller ustoupí od patentového sporu. Sám Diesel uznal, že myšlenku Kellera dotáhl do zdárného konce. Po urovnání sporu Diesel cestoval po celém světě a prodával licence na svůj motor, během krátké doby se tak stal milionářem. Několikrát odmítl nabídkunámořnictva s odůvodněním, že jeho motor není k dispozici pro válečné účely. Diesel chtěl, aby jeho motor sloužil jako pohon pro obchodní plavidla.
Po neúspěšných pokusech se spalovacím motorem nauhelný prach začal vyrábět série stále lepších modelů ve strojírnáchMaschinenfabrik z Augsburgu s finanční podporou firmyKrupp. V květnu 1895 poprvé použil jako palivo petrolej.[2] V roce1897 zkonstruoval vysokotlaký spalovací pístový motor se samočinným zážehem, vyvolaným stlačením vzduchu do 3,5Mpa. Byl to jeho největší úspěch. Tento typ vysokotlakého motoru, od té chvíle nazývanýDieselův motor nebo jednodušediesel, pracoval na tekuté těžké palivo (hnací olej). K zážehu paliva docházelo po jeho vytrysknutí do spalovací komory od zahřátého vzduchu v důsledku stlačení. V tomtéž roce se mu podařilo motor vylepšit tak, aby využíval tepelnou energii na 26%, tedy dvakrát účinněji než v té době nejlepšíparní stroj.
Diesel zahájil celosvětovou kampaň na propagaci svého vynálezu a jeho uvedení do praxe. Jednal s výrobci v Anglii, Skotsku, Švýcarsku, Americe, Francii, Švédsku. Dne 1. ledna 1898 byla založena továrna na dieselové motory vAugsburgu, v září 1898 vznikla Všeobecná společnost pro vznětové motory. Ve stejném roce postavila společnost Diesel Motor Company of America první vznětové motory ve Spojených státech a první vznětový motor Sulzer ve Švýcarsku. V letech 1896–1897 Rudolf Diesel také dočasně pracoval v továrně v Leobersdorfu, aby představil vznětový motor v Rakousku-Uhersku. Sériově je začala vyrábět strojírna ve Štýrském Hradci v roce 1899 na základě licence jako první v Rakousku.
Kvůli chronickému vyčerpání byl Diesel na podzim roku 1898 několik měsíců léčen v sanatoriu Neuwittelsbach u Mnichova. Sepisoval knihy o novém společenském řádu a novém náboženství.[2] V roce 1903 vydal knihu s názvemSolidarismus: Přirozené ekonomické vykoupení člověka.
Po dalších úpravách byl jeho motor roku 1900 vyznamenán na světové výstavě v Paříži Velkou cenou. Na základě tohoto úspěchu uzavřely s Dieselem smlouvu kodaňské loděnice a v Londýně založena společnost Diesel Engine Company. Stal se z něho boháč, ale musel také čelit mnoha soudním žalobám kvůli patentovým sporům.
Poslední léta svého života věnoval Diesel konstrukci motoru pro potřeby mořeplavby, ačkoliv ho trápilo zdraví. Nedařilo se mu ani i ekonomicky – brilantní inženýr neměl talent na to, aby byl obchodníkem. Neúspěšně spekuloval na burze, podvodný makléř s pozemky ho připravil o velké peníze.[2] V roce 1911 byla továrna na dieselové motory v Augsburgu rozpuštěna.
Roku 1911 byla vKodani spuštěna na vodu loď Selandia se dvěma osmiválcovými čtyřtaktními Dieselovými motory, které sloužily spolehlivě až do roku 1942. Vysoké technické přednosti tohoto motoru a také použitínafty jako paliva způsobily jeho rychlé rozšíření v průmyslu a dopravě.[3]
Zemřel za nevyjasněných okolností při plavbě na lodiDresden zAntverp doAnglie. Jeho tělo bylo nalezeno námořníky ve značném stádiu rozkladu, byl identifikován podle nalezených věcí.[2] Spekulace osebevraždě jsou spíše nepodložené a nepravděpodobné, jelikož Diesel nezanechal žádný dopis na rozloučenou. Byl ovšem neoblíben u zástupců německého císařského námořnictva, kteří se snažili získat technický náskok nad anglickým loďstvem, zatímco Diesel chtěl svým vynálezem pomoci lidstvu, které měl osvobodit od chudoby.[4]
Kromě samotného motoru se Dieselovým jménem běžně nazývá ipalivo do něj používané (motorová nafta). Podle motoru si přezdívku Diesel zvolila řada sportovců, zápasníků apod., také akční hvězdaVin Diesel, módní značkaDiesel aj.
123456JÍLEK, František.Přemožitelé času sv. 2. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1987. Kapitola Rudolf Diesel, s.56–59.
12 Rudolf Diesel | Eduportál Techmania.edu.techmania.cz [online]. [cit. 2022-07-04].Dostupné online.
