Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Rudé právo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rudé právo
První číslo Rudého práva z úterý 21. září 1920
První číslo Rudého práva z úterý 21. září 1920
Základní informace
Datum založení21. září1920
Datum zániku1995
Jazykčeština
Periodicitadeník
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovenskoČeskoslovensko aČeskoČeskoČesko
Sídlo redakcePraha,Česko
Náklad690 000 (rok 1954)
969 091 (rok 1978)
1 045 000 (rok 1984)
990 000 (rok 1986)
1 018 000 (rok 1988)
Klíčové osoby
MajitelKSČ
Odkazy
ISSN0032-6569
ČísloČNBcnb000529747
Některá data mohou pocházet zdatové položky.

Rudé právo byldeník a ústřední tiskový orgánKomunistické strany Československa (KSČ), který hrál důležitou roli v propagandě režimu. Deník byl založen roku 1920, když došlo k rozkolu mezi českýmisociálními demokraty akomunisty. V záhlaví listu bylo uvedenomottoProletáři všech zemí, spojte se!“.[1] Noviny vycházely i během druhé světové války v ilegalitě. Od ledna 1960 do června 1969[2][3][4] vycházeloRudé právo také ve slovenské mutaci, a to vedle dalších slovenských komunistických novinPravda.

Posametové revoluci na podzim 1989 se část redakce odpoutala od KSČ a začalaRudé právo vydávat sama, později deník přejmenovala naPrávo. Deník poté platil za list blízkýsociální demokracii.[5] Za jakéhosi nástupce Rudého práva coby nejvýznamnějšího komunistického deníku jsou považoványHaló noviny (název je odvozen od původní přílohy Rudého práva) úzce spjaté sKSČM.

Historie

[editovat |editovat zdroj]
Rudé právo - 19.11. 1948

DeníkRudé právo byl založen roku 1920, kdy došlo k rozkolu mezi českýmisociálními demokraty a komunisty, kdy faktický majitel socialistických novinPrávo liduAntonín Němec zabránil publikování názorů šmeralovského křídla. První čísloRudého práva vyšlo 21. září 1920 (tento den byl pak za komunistického Československa slaven jako „Den tisku, rozhlasu a televize“). Rudé právo v záhlaví a v tiráži uvádělo vedle čísla ročníkuRudého práva i číslo ročníkuPráva lidu, čímž vyjadřovalo, že se považuje za nástupce obou periodik.Právo lidu bylo po roce 1948 sloučeno sRudým právem.

V období 1948–1989 byloRudé právo jedním z deníků s nejvyššími náklady (přesahujícím 2.000.000 výtisků[6], náklad v roce 1978 ve všední dny: 969.091[2],v roce 1984: 1.045.000[7], v roce 1986 — ve všední dny: 990.000, v sobotu: 1.450.000[8], v roce 1988 — ve všední dny: 1.018.000, v sobotu: 1.507.000[9]) a sehrávalo klíčovou roli v ideologicképropagandě. Bylo odebíráno nejen jednotlivými lidmi, ale také povinně na pracovištích, aby se tak dostalo k co nejširším masám. Zajímavostí je, že Rudé právo mělo velký (tzv. světový) formát A2[10], a to záměrně - aby „vyniklo“ mezi ostatními deníky té doby. Paradoxně to bylo jedním z důvodů, proč se mj. hojně využívalo pro balení např. svačin, balíků či jiných předmětů. Posledním komunistickýmšéfredaktoremRudého práva bylZdeněk Hoření, jeho zástupcem pakZdeněk Porybný, který předtím působil jako zpravodaj redakce veWashingtonu.

Porybný Hořeního ve funkci nahradil krátce po sametové revoluci na podzim 1989 a současně převzal i vedení vydavatelství Rudé právo, později vydavatelství Florenc. Na jaře 1990 nechal z hlavičky listu odstranit heslo „Proletáři všech zemí, spojte se!“.[1] V září 1990 založil Porybný akciovou společnost Borgis a část akcií nabídl členům tehdejší redakceRudého práva. Díky jeho trojjediné roli ředitele vydavatelství Florenc, šéfredaktoraRudého práva a předsedy představenstva a. s. Borgis se mu podařilo společně s dalšími členy redakce realizovat sled právních kroků, v jejichž důsledku začal od 1. ledna 1991 vydávatRudé právo sám jako soukromý vydavatel. Podtitul „Deník KSČ“ byl pouze nahrazen obecnějším „levicový list“. V září roku 1995 pak došlo k završení polistopadové transformace deníku jeho přejmenováním naPrávo.

Vyznamenání

[editovat |editovat zdroj]
Rudé právo - 19.12.1948

Noviny byly za svoji činnost režimem oceněny třemi řády,Řádem republiky (1955),Řádem Klementa Gottwalda (1970), aŘádem Vítězného února (1973). Insignie těchto řádů byly tištěny u titulu.

Vedení

[editovat |editovat zdroj]

Seznam šéfredaktorů

[editovat |editovat zdroj]

Odkazy

[editovat |editovat zdroj]

Reference

[editovat |editovat zdroj]
  1. abZPĚVÁČKOVÁ, Barbora.Proměny vnitropolitického obsahu Rudého práva na sklonku roku 1989. Praha, 2020 [cit. 2023-11-23]. 67 s. Diplomová práce.Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií. Vedoucí práce Pavel Suk. s. 17, 35.Dostupné online.
  2. abMalá encyklopédia žurnalistiky, Bratislava : Obzor 1982, str. 421
  3. Souborný katalog ČR - Seriály :https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=009380645&local_base=SKC
  4. Suborný katalóg periodík SR :https://chamo-skp.kis3g.sk/search/query?theme=skp
  5. Snídaně šampionů.Euro.cz [online]. euro.cz, 2025-04-03 [cit. 2025-07-23].Dostupné online. 
  6. HYLÁKOVÁ, Klára. Rudé právo byly noviny se světovým formátem a obrovským nákladem, které ale ve skutečnosti tolik lidí nečetlo.ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-11-10].Dostupné online. 
  7. Katalog perodického tisku ČSSR 1984, str. 61
  8. Katalog perodického tisku ČSSR 1986, str. 91
  9. Katalog perodického tisku ČSSR 1988, str. 92
  10. SUK, Pavel.Rudé právo před 25 lety: Zdání změn přehlušily přípravy na sjezd v roce 1990 [online].https://ceskatelevize.cz, 2014-09-22.Dostupné online. 

Literatura

[editovat |editovat zdroj]
  • DOLEJŠÍ, Vojtěch.dipl.práce "Komunistický novinář Vojtěch Dolejší". FŽ UK Praha 1978. vyd. Praha: diplomová práce, 1978. 156 s. 
  • FRANĚK, Jiří.Naše Rudé právo : čtyřicet let listu KSČ, který bojuje za pravdu, socialismus a mír. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1960. 
  • PETRŮ, Jan.Vývoj Rudého práva v období 1966 -1971. Praha, 2012 [cit. 2021-01-15]. Bakalářská práce.Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Jan Cebe.
  • OSOUCH, Marek.Rudé právo ve 20. letech: problémy související s jeho utvářením, výrobou a distribucí. Brno, 2018 [cit. 2021-01-15]. Diplomová práce.Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Pavel Večeřa.Dostupné online.
  • ŠMÍDOVÁ MATOUŠKOVÁ, Olga."Rudé právo psalo, že nás bylo málo--" : restituce identity a identita restituce v diskursu Rudého práva v roce nula. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2012. 187 s. 

Související články

[editovat |editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty.
Komunistická strana Československa
Stranické orgány
Ozbrojené organizace
Představitelé KSČ
Dějiny
Sjezdy KSČ
Související články
Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Portály:Literatura |Komunistický režim v Československu
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rudé_právo&oldid=25389152
Kategorie:
Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2025 Movatter.jp