Dehtové písky, takéropné písky neboživičné písky, jsou směsíjílu,písku, vody aživic (bitumenů). Těží se kvůliživicím, které mohou být zpracovány naropu.
Přibližné procentuální složení:
| Podíl (%) | Látka |
|---|---|
| 83,2 | uhlík |
| 10,4 | vodík |
| 0,94 | kyslík |
| 0,36 | dusík |
| 4,8 | síra |
Naleziště dehtových písků jsou po celém světě, nejvíce veVenezuele (Dehtové písky Orinoco) a v provinciiAlberta vKanadě (Athabaské ropné písky). I když se do obvyklých statistik nezařazují, obsahují asi dvakrát více ropy než všechna klasická ropná pole dohromady, ale jak velké procento z nich půjde skutečně vytěžit, je zatím sporné.
Pokud se dehtové písky nalézají blízko zemského povrchu, těží se vpovrchových dolech. Vytěžený materiál se promíchává s horkou vodou a ropnéživice se sbírají z povrchu. Živice jsou mnohem hustší než běžná surováropa, a aby mohly být transportovány v ropovodech, musí být buď smíchány s lehkou ropou nebo se štěpí pomocíkrakování. Na produkci jednohobarelu ropy jsou třeba dvě tuny dehtových písků.
Odhaduje se, že 80 % kanadských dehtových písků je příliš hluboko pod povrchem. Pro hlubinnou těžbu jsou vyvíjeny metody, které vyžadují masivní injektáž horkévodní páry přímo do ložiska, čímž se živice uvolní a mohou být vypumpovány na povrch. Hlavními nevýhodami jsou nutnost mít poblíž vydatný zdroj vody a zdroj energie na produkci páry a také problém s velkým množstvím odpadní vody. Podle kritiků je masová těžba vzhledem k těmto problémům neproveditelná, zastánci těžby tvrdí, že se tyto technologie v budoucnu zefektivní.
Vzhledem k tomu, že světové zásoby ropy jsou konečné, budou tyto a jinénekonvenční zdroje ropy pravděpodobně v budoucnosti hrát větší úlohu než dnes.
Obrázky, zvuky či videa k tématudehtové písky na Wikimedia Commons