televizní herec, filmový herec,politik, charakterní herec,scenárista,důstojník,herec, odborář, hlasatel,státník, hlasový herec, autor deníků,plavčík, antikomunista, moderátor soutěže a sběratel umění
Hvězda na Hollywoodském chodníku slávy (1960) Horatio Alger Award (1969) Cena za doublespeak (1980) Cena za doublespeak (1983) Cena Francise Boyera (1988) … více naWikidatech
Vprezidentských volbách v roce 1980 porazil drtivým poměrem úřadujícího prezidentaJimmyho Cartera. Reagan získal 489 hlasů volitelů, zatímco Carter jen 49. V 69 letech se stal nejstarším prezidentem, který se v prvním volebním období ujal úřadu a při druhépřísaze v roce 1985 nejstarším prezidentem uvedeným do funkce vůbec. První věkový rekord překonal 70letýDonald Trump v roce 2017, oba tyto rekordy v roce 2021 překonal 78letýJoe Biden.[1] V roce 2024 pak Bidena, Reagana i sám sebe překonal Donald Trump s věkem 78 let a 7 měsíců.[2] Reagan byl prvním republikánem, který od roku 1888 dokázal porazit úřadujícíhodemokratického prezidenta, a prvním kandidátem, který dokázal od roku 1932 porazit úřadujícího prezidenta bez ohledu na stranické příslušnosti. V roce 1984 se v prezidentských volbách utkal proti demokratickému kandidátoviWalteru Mondaleovi, kterého porazil ve všech volebních obvodech kroměMinnesoty aKolumbijského distriktu, a získal přes 58,8 % všech hlasů.
Ronald Reagan se narodil 6. února 1911 ve městě Tampico vIllinois. Byl druhým ze tří synů Johna Edwarda Reagana (1883–1941), irsko-amerického katolíka, a Nelle Clyde Wilson (1883–1962), která měla předky skotského, kanadského a anglického původu a byla členkou „Disciples of Christ“. Jeho starší bratr byl Neil Reagan (1908–1996). Jeho pradědeček z otcovy strany, Michael Reagan, přišel do Spojených států zBallyporeenu vIrsku v polovině 60. let 19. století a zbytek jeho rodiny z otcovy strany z Irska emigroval také v průběhu 19. století. Před příchodem do Spojených států se jejich příjmení psaloRegan. Jeho pradědeček z matčiny strany, John Wilson, imigroval do Spojených států zPaisley veSkotsku ve 40. letech 19. století a vzal si Jane Blue, Kanaďanku z Queensu vNew Brunswicku. Reaganova babička z matčiny strany, Mary Anne Elsey, se narodilaEpsomu vSurrey vAnglii. Ačkoliv Reaganův otec byl katolík, Reaganova matka byla aktivní protestantka a Reagan byl vychováván podle učení „Disciples of Christ“ a navštěvoval církevní školuEureka College.
Jeho otec byl pravděpodobně závislý na alkoholu a často byl nezaměstnaný.[3] Během světové hospodářské krize byl zaměstnán díky pracovnímu programu WPA, který byl součástíNew Dealu.[4] Rodina krátce žila vChicagu a v malých městech v severním Illinois. Reagan chodil do škol ve školním distriktu Mount Lebanon a na Dixon High School vDixonu v Illinois. Tam začal rozvíjet svůj vypravěčský a herecký talent. Využil jej poprvé, když byl vybrán jako jeden z nováčků, kteří měli mít projev během nočního setkání před zahájením studentské stávky na Eureka College. V roce 1926 začal Reagan pracovat jako plavčík v Lowell Parku poblíž Dixonu. Je mu připisována záchrana 77 lidí během sedmi letních sézón, ve kterých tam pracoval.
V roce 1932, po promoci na Eureka College (B.A. z ekonomie a sociologie), začal Reagan pracovat v rádiích WOC vDavenportu vIowě a poté ve WHO vDes Moines jako komentátor baseballových zápasůChicago Cubs, přičemž dostával jen strohé informace o hře přes telegraf a s použitím fantazie se snažil domyslet zbytek. Jednou během deváté směny došlo k poruše telegrafu a Reagan rychle improvizoval a vymyslel si fiktivní vývoj hry (ve kterém pálkaři obou týmů vyautovali několik nadhazovačů), dokud se spojení neobnovilo.[5]
Ronald Reagan se 24. ledna 1940 oženil s herečkouJane Wyman. V roce 1941 se jim narodila dcera Maureen a o čtyři roky později (1945) adoptovali syna Michaela. Jejich druhá dcera, Christine, zemřela hned po narození, 26. června 1947. Manželé se rozvedli 28. června 1948. Reagan tak byl jediným americkým prezidentem, který se rozvedl, než se roku 2017 hlavou Spojených států amerických stal dvakrát rozvedenýDonald Trump. Znovu se Reagan oženil 4. března 1952 s herečkouNancy Davis. Do manželství se 21. října téhož roku narodila jejich dcera Patti a o šest let později (1958) i syn Ron.
Ve filmuThe Bad Man (1941)Ronald Reagan a jeho žena Nancy při natáčení jejího filmuDonovan's Brain, 1953
V roce 1937, když jel doKalifornie, aby podával zprávy o jarním tréninku týmu Chicago Cubs, se Reagan zúčastnil kamerové zkoušky, díky které získal sedmiletý kontrakt uWarner Bros. Jeho srozumitelný hlas, příjemné vystupování a atletická postava jej udělaly populárním u diváků. Ve většině filmů hrál vůdčí typy, začal s „béčkovými“ filmy a postupně se propracoval až k „áčkovým“.
Na konci 50. let 20. stol. hrál Reagan stále v méně filmech a přesunul se do televize, kde moderovalGeneral Electric Theater. Reagan se objevil ve více než 50 televizních dramatech. V letech 1947–1952 a poté v letech 1959–1960 zastával funkci prezidentaScreen Actors Guild (SAG, hereckých odborů). Z moderátora a uměleckého poradceGeneral Electric Theater se stal jejím producentem. Na konci 50. let vydělával Reagan asi 125 000 dolarů ročně (= přibližně 800 000 dolarů v roce 2006). Jeho poslední role jako profesionálního herce byla v populární showDeath Valley Days, kterou moderoval a hrál v ní. Poslední film, který se promítal v kinech,The Killers, natočil v roce 1964 a šlo o remake dříve natočeného filmu podle povídkyErnesta Hemingwaye. Reagan ve filmu hrál vůdce gangu. Tento film, který byl původně plánován jen pro televizní vysílání, produkovalaNBC, ale nakonec jej zcenzurovala, protože obsahoval násilí. Reaganovými hereckými kolegy ve filmu byliJohn Cassavetes,Lee Marvin aAngie Dickinson.
Ronald Reagan během své kariéry ztvárnil celkem 88 rolí.[6]
Po dokončení čtrnáctidenních domácích vojenských studií byl Reagan v armádě zařazen do záloh a pověřen jako poručík v důstojnických rezervních sborech jezdectva dne 25. května 1937.[7]
Do aktivní služby byl Reagan poprvé povolán 18. dubna 1942. Vzhledem ke špatnému zraku (astigmatismu) byl klasifikován pro omezenou službu, která ho vyloučila ze služby v zámoří.[8] Poútoku na Pearl Harbor byl Reagan přidělen kFirst Motion Picture Unit, která byla součástí letectva a dělala tréninkové a vzdělávací filmy, ve kterých mohl zužitkovat své filmové zkušenosti.
Reagan byl původně demokrat, stoupenecF. D. Roosevelta a programuNew Deal a celoživotní obdivovatel Rooseveltových vůdcovských schopností. Ještě na konci 40. let byl viditelným stoupencemHarryho S. Trumana. Jeho politické sympatie se změnily, když začal pociťovat, že se jeho strana začala měnit.
Jeho první velkou politickou rolí bylo vedeníScreen Actors Guild, odborů reprezentujících hollywoodské herce, které však byly podle jeho vyjádření infiltrovány komunisty. V této pozici svědčil předVýborem pro neamerickou činnost o údajném vlivu komunistů na filmový průmysl. V roce 1947 se on a jeho žena tajně sešli s agentyFBI, kterým udávali tzv. podezřelé živly. Mezi herci, které údajně jmenovali, byliLarry Parks,Howard da Silva aAlexander Knox, kteří byli později předvoláni před výbor a zařazeni na černou listinu. Tato informace se dostala na veřejnost až v důsledku zákona o svobodném přístupu k informacím z roku 2002.[9]
Později již zarytýantikomunista Reagan podporoval kandidaturyDwighta Eisenhowera (1952, 1956) aRicharda Nixona (1960), ale zůstával registrovaným členemdemokratické strany. Během těchto let studoval Reagan pečlivě americkou historii, otce zakladatele Spojených států a ekonomiku volného trhu. Po přečteníHayekovy knihyCesta do otroctví získal přesvědčení, žesocialismus je hrozbou pro americký styl života. Po zvoleníJohna F. Kennedyho, kterého Reagan označil za socialistu, prezidentem, se stalrepublikánem a v roce 1964 podporoval nominaciBarryho Goldwatera na prezidentského kandidáta republikánské strany.
Reagan odhalil svou ideologickou motivaci, když prohlásil: „Otcové zakladatelé věděli, že vláda nemůže kontrolovat ekonomiku bez kontroly lidí. A věděli, že když se pro to vláda rozhodne, musí pro dosažení svého cíle použít sílu a donucení. Došli jsme k okamžiku rozhodnutí.“[10]
„Neopustil jsem Demokratickou stranu, strana opustila mě,“ prohlašoval.[11] Reagan později ve své autobiografiiAn American Life vysvětloval, že Franklin D. Roosevelt varoval, že sociální programy mohou zničit pracovní etiku jako narkotika a že Roosevelt zrušil dočasné sociální programy, které měly pomoci zemi při hospodářské krizi, poté, co byla krize zažehnána. Ale programy byly po Rooseveltově smrti obnoveny.
Ronald a Nancy Reaganovi slaví vítězství v guvernérských volbách v hotelu Biltmore v Los Angeles
V roce 1966 byl Reagan zvolen 33. guvernéremKalifornie, když porazilEdmunda G. „Pat“ Browna, který již předtím byl dvakrát zvolen. Reagan byl znovuzvolen v roce 1970, když porazilJesse Unruha, ale o zisk třetího volebního období se již nepokusil. Úřadu se ujal složením přísahy 3. ledna 1967. Během svého prvního volebního období zmrazil přijímání nových úředníků, ale také schválil zvýšení daní, aby vyrovnal rozpočet. Reagan rychle umlčel tehdejší protestní hnutí. Během protestů vPeople's Parku v roce 1969 poslal 2200 členůNárodní gardy do kampusuUniversity of California. V projevu v dubnu 1970 prohlásil: „Jestli to má být masakr, ať je to teď.Appeasement není odpověď.“[12]
S demokratemBobem Morettim pracoval v roce 1971 na reformě sociálního systému. Reagan se také stavěl proti stavbě velké přehrady Dos Rios, která měla zatopit údolí s farmami amerických indiánů. Později se Reagan s rodinou vydal na letní výlet do pohoříSierra Nevada, kde byla plánována stavba nové dálnice. Když tam byl, prohlásil, že nebude postavena. Jedním z nejvíce frustrujících problémů byl pro Reagana během jeho úřadovánítrest smrti. Profiloval se jako jasný stoupenec nejvyššího trestu, ale jeho snaha prosadit zákony zavádějící trest smrti byla zmařena, když kalifornský nejvyšší soud rozhodl v případuLid vs. Anderson, že všechny tresty smrti uděleny před rokem 1972 jsou neplatné, ale rozhodnutí bylo brzy změněno díky ústavnímu dodatku. I přes podporu trestu smrti, udělil Reagan dvě milosti. Do roku 2006 nebyla v Kalifornii udělena už žádná milost odsouzenci k trestu smrti. Během Reaganova úřadování byl popraven jen jeden člověk a to Aaron Mitchell 12. dubna 1967 v plynové komoře vSan Quentinu. K další popravě došlo v Kalifornii až v roce 1992. KdyžSymbionese Liberation Army unesla vBerkleyPatty Hearstovou a požadovala distribuování jídla chudým, Reagan prohlásil, že by to byl dobrý moment pro propuknutíbotulismu.[13] Když o výroku informovala média, omluvil se.
Reagan prosazoval rušení systému veřejných psychiatrických léčeben a navrhoval jejich nahrazení ubytováním a léčbou v komunitách, které neporušovaly lidská práva jako nedobrovolné hospitalizace. Komunitní střediska ale nikdy nebyla adekvátně financována ani Reaganem, ani jeho nástupci. Reagan byl silně ovlivněn klasickými liberály. Když byl v roce 1975 otázán, kteří ekonomové jej ovlivnili, odpověděl: „Bastiat avon Mises aHayek aHazlitt – jsem pro klasické ekonomy.“[14]
Reagan byl prvním guvernérem, který používal pro pracovní cesty tryskáč. Kalifornie získala jednu z prvních vyrobenýchCessen Citation. Její pilot, Bill Paynter, změnil své demokratické smýšlení v republikánské během šesti měsíců od chvíle, kdy poznal Reagana. Paynter často vyprávěl, že Reagan v televizi byl stejný jako Reagan ve skutečnosti, člověk, který dělal to, co říkal. Reagan se často ptal své posádky, zda by nebyl problém změnit letový plán, protože nechtěl, aby jeho spolupracovníci byli daleko od svých rodin při rodinných událostech.
Ronald Reagan na podiu s Geraldem Fordem v roce 1976.
Reagan se do prezidentské kampaně zapojil v roce 1968, jako člen hnutí „Zastavte Nixona“, které vedl tehdejší newyorský guvernérNelson Rockefeller. Reaganovi se podařilo získat slib asi 600 delegátů, aleRichard Nixon jej rychle převálcoval a získal nominaci; Reagan navrhl kongresu nominovat jednomyslně Nixona.
V roce 1976 vyzval Reagan prezidentaGeralda Forda. Reagan se brzy profiloval jako konzervativní kandidát, podobně smýšlející organizace jakoAmerican Conservative Union se staly klíčovými komponenty jeho politické základny. Spoléhal na strategii, se kterou přišel manažer jeho kampaněJohn Sears, která se zakládala na rychlých výhrách v primárkách v několika státech, čímž měl být vážně poškozen začátek Fordovy kampaně, ale strategie brzy selhala. Chabý management a špatně naplánované projevy slibující přesun federálních pravomocí na státy, ale bez objasnění mechanismu jejich financování vedly k porážkám vNew Hampshire a naFloridě. Reagan se dostal do kouta a potřeboval vyhrát, aby se v souboji udržel.
Reaganova pozice před primárkami vSeverní Karolíně byla, že pokud nevyhraje, bude ven ze hry. Zaútočil na Forda kvůliPanamskému průplavu,détente seSovětským svazem, autobusové dopravě školáků a naKissingerovo působení na ministerstvu zahraničí. Reagan vyhrál se ziskem 53 %. Vyhrál také primárky ve velkých státech, vTexasu aKalifornii, ale prohrál vOhiu,Tennessee,Kentucky aMichiganu. Když se přiblížil kongres vKansas City, zdálo se, že je Ford blízko vítězství díky liberálním kandidátům z New Yorku,New Jersey aPensylvánie. Reagan si uvědomil sílu liberálního a umírněného křídla ve straně a jako kandidáta na viceprezidenta si tedy vybral senátoraRicharda Schweikera, aby Fordův náskok stáhl. Přesto Ford zvítězil, když obdržel 1187 hlasů a Reagan 1070. Reagan ve svém projevu zdůrazňoval nebezpečí jaderné války a morální nebezpečí, které představoval Sovětský svaz. Ačkoliv Reagan nominaci nezískal, při volbách obdržel 307 hlasů v New Hampshire, 388 veWyomingu a voliči z Washingtonu pro něj hlasovali při volbě prezidenta.
Výsledky amerických prezidentských voleb v roce 1980Reaganovo prezidentství začalo dramaticky dne 20. ledna 1981. 52 amerických rukojmích bylo po 444 dnech zadržování puštěno na svobodu
V roce 1980 získal Reagan nominaci Republikánské strany na post prezidenta, poté, co vyhrál většinu primárek, ačkoliv na začátku kampaně prohrál vIowě. Během kongresu navrhl Reagan na viceprezidenta Geralda Forda, ale ten se jím nakonec nestal. Místo toho si nakonec vybral svého oponenta z primárek,George H. W. Bushe, který měl značné mezinárodní zkušenosti.
Dne 4. srpna 1980 pronesl jako kandidát na prezidenta projev poblížPhiladelphie vMississippi na výroční pouti Neshoba Country. Reagan nadchl dav, když řekl: „Věřím v práva států. Věřím, že jsme zdeformovali vyvážení mocí, když jsme dali federální vládě pravomoci, které jí podle ústavy neměly náležet.“ Pokračoval a slíbil, že „vrátí státům a místním vládám pravomoci, které jim náleží“. Ve Philadelphii byli 21. června 1964 zavražděni tři aktivisté za lidská práva, James Chaney, Andrew Goodman a Michael Schwerner a Reaganovi kritici se domnívali, že Reagan vyslal publiku rasistický vzkaz. Řeč byla pronesena v souladu s jeho filosofií omezené vlády, ale kritici se domnívali, že si místo vybral tak, aby apeloval na bílé jižanské voliče. V biografii, kterou o Reaganovi napsal Edmund Morris stojí, že Reagan pevně podporoval nadvládu federální vlády. Reagan si myslel, že mnoho zákonů o občanských právech, které byly přijaty v 60. letech, je zbytečných, protože je již chrání ústava. Reagan byl přesto zranitelný obviněními z necitlivosti týkající se občanských práv černochů. Podle knihyRunning on Race: Racial Politics in Presidential Campaigns seCarter pokusil obvinit Reagana z rasismu, ale obrátilo se to brzy proti Carterovi samotnému, když se jeden z nejvýznamnějších Carterových černých stoupenců, bývalý velvyslanec uOSN,Andrew Young, pokusil vyburcovat černošskou opozici proti Reaganovi tvrzením, že pokud bude zvolen, bude „normální zabíjet negry“. Tento ostrý výpad pravděpodobně ztratil Carterovi více bělochů, než získal černochů.
Prezidentská kampaň, kterou řídilWilliam J. Casey, byla vedena ve stínuíránské krize s rukojmími a média každý den přinášela zprávy o neúspěšných Carterových snahách osvobodit rukojmí. Většina analytiků se shoduje, že tímto byla oslabena Carterova pozice a Reagan měl možnost zaútočit na jeho neefektivitu. Na druhou stranu, Carterova neschopnost si poradit s dvoucifernou inflací a nezaměstnaností, nevýrazným ekonomickým růstem, nestabilitou trhu s ropou vedoucí k dlouhým frontám před benzínovými stanicemi a slabost americké obrany možná měly na voliče ještě větší dopad. Během kampaně v roce 1976 přišel Carter s „indexem strádání“, který zahrnoval nezaměstnanost a inflaci. Tento „index strádání“ se během jeho volebního období neustále zhoršoval a Reagan toho v kampani využil. S respektem k ekonomii, řekl Reagan: „Bylo mi řečeno, že nemám používat slovo deprese. Dobře, řeknu vám definici. Recese je, když váš soused ztratí práci, deprese je, když vy ztratíte práci. Obnova je, kdyžJimmy Carter ztratí svou práci.“
Reaganovo vystupování v televizních debatách rozproudilo jeho kampaň. Zdál se být v klidu, kritice z Carterovy strany se bránil poznámkami jako „a je to tu zase“. Jeho nejvlivnější poznámkou ale byla závěrečná otázka k publiku v době raketově rostoucích cen a vysokých úrokových sazeb: „Máte se lépe než před čtyřmi lety?“ Stejnou frázi poté používal i v kampani v roce 1984.
Dne 30. března 1981 byl Reagan, jeho tiskový mluvčíJames Brady a dva policisté postřeleni vyšinutýmJohnem Hinckleym, Jr. Střela minula Reaganovo srdce o méně než palec a zasáhla jej do levé plíce, což mu asi zachránilo život. Reagan z legrace řekl chirurgům: „Doufám, že jste všichni republikáni.“[15] Ačkoliv nebyli, odpověděl mu Dr. Joseph Giordano: „Dnes jsme všichni republikáni.“[16] Později své ženě řekl slavnou větu: „Miláčku, zapomněl jsem se skrčit.“ Reagan toho dne měl navštívit Philadelphii a sestře v nemocnici řekl: „Když se to tak vezme, raději bych byl ve Philadelphii.“
V roce 1981 začala stávka vyhlášená odbory letových dispečerů, čímž byl porušen zákon zakazující odborům zastupujícím státní zaměstnance stávkovat.[17] Reagan vyhlásil na základě Taft Hartley Act nouzový stav a v tiskové konferenci vyzval stávkující, aby se do 48 hodin vrátili do práce, jinak o ni přijdou.[18] Dne 3. srpna 1981 nechal Reagan vyhodit 11345 stávkujících dispečerů, kteří neuposlechli jeho výzvy.[19]
Podrobnější informace naleznete v článku Reaganomika.
Reagan jako vůbec první americký prezident řečnil vbritském parlamentu a předpovídal, že marxismus-leninismus skončí na smetišti dějin, 8. června 1982[20]
Reaganovy ekonomické pohledy jsou charakteristické myšlenkamiekonomického liberalismu,fiskálního konzervatismu, zdůrazňováním roletržní ekonomiky a prosazováním principůlaissez faire atrickle-down economics.[21] Reagan zavedl změny a programy zaměřené nanabídkovou stranu ekonomiky a chtěl stimulovat ekonomiku velkými daňovými škrty.[22][23] Zaměřil se na snahu omezit růst výdajů, snížit míru regulace a zavést měnovou politiku, která by měla snížit inflaci.[24] Snahou o snížení výdajů státního rozpočtu (zejména v sociální oblasti), ale současně posílením výdajů na obranu a zároveň i snižováním daní se Reaganův přístup diametrálně lišil od přístupu jeho předchůdců. Ekonomická politika, přezdívaná „reaganomika“ se stala předmětem debat, přičemž její stoupenci poukazovali na zlepšení klíčových ekonomických ukazatelů, kritici naopak poukazovali na zvětšující seekonomickou nerovnost mezi americkým obyvatelstvem, nárůst bezdomovectví v důsledku škrtů v sociálních programech[25] a zvyšující seschodek státního rozpočtu,[26] v rámci něhož vzrostlamerický státní dluh z 997 miliard na 2,8 bilionu dolarů během Reaganova osmiletého prezidentství.[27] Jeho politika „mír silou“ (peace through strength) vyústila v rekordní investice do obrany v období míru, když se v letech 1981 až 1985 výdaje na obranu zvýšily o 40 %.[28]
Když se v roce 1981 ujal úřadu, byla inflace 11,83% a nezaměstnanost 7,1%. Během Reaganova prezidentství došlo ke značnému snížení daní z příjmu, například v nejvyšší příjmové skupině došlo k poklesu ze 70 % na 28 % během sedmi let,[29] avšak celková suma vybraných peněz na daních z příjmů se zvýšila o 54 % (28 % při započítání inflace).[30]HDP se po propadu v roce 1982 zotavil a rostl za rok průměrně o 3,4 %,[31] což je však méně než poválečný průměr 3,6 %.[32] Nezaměstnanost dosáhla vrcholu v roce 1982 hodnotou 9,2 % a poté po celou dobu Reaganova prezidentství klesala,[23] přičemž počet zaměstnaných se zvýšil o 16 milionů a také inflace výrazně poklesla.[33]
Reagan jmenovalPaula Volckera šéfemFedu a v roce 1987 jej ve funkci nahradilAlan Greenspan. Někteří ekonomové, napříkladMilton Friedman aRobert A. Mundell tvrdili, že Reaganova daňová politika posílila americkou ekonomiku a přispěla k ekonomickému boomu 90. let.[34] Jiní ekonomové, napříkladRobert Solow, naopak tvrdí, že rozpočtové schodky byly hlavním důvodem, proč byl Reaganův nástupceGeorge H. W. Bush nucen nedodržet své volební sliby a zvýšit daně.[34]
Reagan se ke konci svého prvního období rozhodl přitvrdit boj s drogami. Prohlásil, že drogy „ohrožují naši společnost“ a slíbil, že bude bojovat za školy a pracoviště bez drog, rozšíří protidrogovou péči, posílí vynucování protidrogových zákonů a zvýší společenské povědomí o drogách.[35][36] Dne 27. října 1986, již během svého druhého volebního období, podepsal zákon, který na boj s drogami přispěl 1,7 miliardou dolarů a určil tresty za drogové delikty, například za držení jednoho kilogramu heroinu byl pachatel odsouzen nejméně na deset let vězení.[37]
Zákon však byl kritizován, neboť údajně zaváděl rasové rozdíly mezi vězni a to kvůli rozdílům v tom, jak soudy posuzovalycrack akokain.[37] Kritici také obviňovali Reaganovu administrativu, že udělala málo pro to, aby omezila dostupnost drog na ulicích.[38] Obhájci protidrogové politiky však argumentovali tím, že mezi adolescenty došlo k poklesu užívání drog.[39][40]
První dáma,Nancy Reaganová, určila boj proti drogám jako jednu ze svých priorit a založila protidrogové sdružení „Just Say No“, které se zaměřovalo na odrazovaní mládeže od rekreačního užívání drog. Nancy Reaganová navštívila 65 měst v 33 státech, aby zvedla povědomí o nebezpečí drog a alkoholu.[41]
Během kampaně v roce 1980 slíbil Reagan, že, pokud bude mít možnost, jmenuje doNejvyššího soudu první ženu.[42] Již během prvního roku jeho prezidentství se tato příležitost naskytla, když odstoupil Potter Stewart, a Reaganem tak byla jmenována první žena,Sandra Day O'Connor. Během druhého volebního období jmenovalWilliama Rehnquista předsedou a jmenoval soudceAntonina Scaliu. V roce 1987 však utrpěl politickou porážku, kdyžSenát zamítl Reaganem navrženéhoRoberta Borka. Reagan následně navrhlAnthony Kennedyho, který byl Senátem potvrzen.
Reagan a premiérka DominikyEugenia Charles hovoří o událostech na Grenadě.
Americképeacekeepingové jednotky umístěné vBejrútu v rámci mnohonárodnostních sil běhemLibanonské občanské války byly napadeny dne 22. října 1983. Sebevražední útočníci zavraždili 241 amerických vojáků, čímž se tento den stal pro námořní pěchotu nejkrvavějším odbitvy o Iwo Jimu a pro americkou armádu od prvního dneofenzívy Tet v rámciválky ve Vietnamu. Reagan nazval útok zavrženíhodným a plánoval útok na kasárna vBaalbeku vLibanonu používanéÍránskými revolučními gardami, které zde cvičily bojovníkyHizballáhu.[43][44] Ministr obranyCaspar Weinberger misi odvolal, neboť se obával, že by došlo k narušení vztahů s arabskými státy. Kromě nevýznamného ostřelování tedy nedošlo k žádné americké odvetě a mariňáci byli přesunuti na moře, kde nemohli být napadeni. Dne 7. února nařídil Reagan zahájit stahování z Libanonu. Stahování bylo dokončeno 26. února a zbytek mnohonárodnostních sil se stáhl do dubna.
Na Grenadě došlo v roce 1979 k puči, při kterém byla ustavena marxisticko-leninistická vláda s vazbami naSSSR a naKubu. Vláda zahájila s kubánskou pomocí rozvoj armády a stavbu mezinárodního letiště. Dne 13. října 1983 se ujal mociBernard Coard. Oficiální rezoluceOECS (Organisation of Eastern Caribbean States) vedla k americké invazi. Prezident Reagan také jako další důvody uvedl riziko sovětsko-kubánské vojenské výstavby na ostrově pro celou oblastKaribiku a nebezpečí, které údajně hrozilo stovkám amerických studentů na St. George's University. Dne 25. října 1983 byla zahájenainvaze na Grenadu, první velká operace americké armády od Vietnamské války, následovalo několik dní bojů, které vedly k americkému vítězství.[45] Američané ztratili 19 mužů a 116 jich bylo zraněno.[46] V polovině prosince byla jmenována nová vláda a americké síly se stáhly.[45]
Výsledky amerických prezidentských voleb v roce 1984
Reagan přijal republikánskou nominaci vDallasu vTexasu na vlně dobré nálady, která doprovázela zlepšující se ekonomickou situaci a úspěchy amerických sportovců naOlympijských hrách v Los Angeles v létě 1984. Reagan byl prvním americkým prezidentem, který zahájilOlympijské hry.[47]
Reaganovy šance na znovuzvolení se zvýšily, když na kongresuDemokratické strany proneslMondale řeč, kterou se sám o možnost vyhrát prakticky připravil. Řekl v ní: „Pan Reagan zvedne daně a já udělám to samé. On vám to neřekne. Já to teď udělal.“[48] Reagan podal slabý výkon v první debatě a mnoho lidí začalo pochybovat, zda ještě zvládne druhé volební období.[49] Dokázal se v kampani vzchopit a v druhé debatě již dominoval nad svým protikandidátem a stejně tak dominoval i průzkumům veřejného mínění. Při druhé debatě odpověděl na otázku týkající se jeho věku: „Nebudu z toho dělat téma své kampaně. Nehodlám v kampani poukazovat na mládí a nezkušenost svého protikandidáta,“ čímž si mezi diváky a také u svého protikandidáta vyvolal smích.[50][51]
V roce 1984 byl Ronald Reagan znovu zvolen prezidentem, když porazilWaltera Mondalea ve 49 z 50 států, Mondale vyhrál jen vMinnesotě a vDistrict of Columbia. Reagan získal takřka 60 % všech hlasů, zatímco Mondale jen okolo 40 %. Reagan tak získal hlasy rekordních 525 volitelů (z 538 možných).[52]
Ronald Reagan skládá přísahu pro druhé období vrchnímu soudciWarrenu Burgerovi v Capitolu
Reagan složil přísahu pro druhé období 20. ledna 1985 neveřejně vBílém domě. Veřejná ceremonie se uskutečnila o den později vKapitolu, protože 20. leden připadl na neděli, kdy se veřejné obřady nekonají. 21. leden byl jedním z nejchladnějších dní v historii Washingtonu D. C. a proto se celá ceremonie odehrála uvnitř Kapitolu.
Dne 13. července 1985 prodělal Reagan operaci, při kterém mu byly z tračníku odstraněny polypy, čímž došlo poprvé k použití25. dodatku Ústavy a viceprezident se tak na omezenou dobu stal úřadujícím prezidentem.[53] Dne 5. ledna 1987 prodělal Reagan operaci kvůli rakovině prostaty, což vyvolalo další obavy o jeho zdraví. V té době mu bylo 76 let.
V roce 1985 navštívili manželé Reaganovi hřbitov vBitburgu vNěmecku, kde měl Reagan položit věnec. Někteří židovští představitelé jej za to kritizovali, neboť bylo zjištěno, že na hřbitově bylo pohřbeno také 47 příslušníkůWaffen SS.Elie Wiesel přemlouval Reagana, aby hřbitov nenavštívil[54], ale Reagan oponoval, že by bylo špatné porušit slib, který dalHelmutu Kohlovi a nakonec tedy věnec položili za Reaganovy přítomnosti dva generálové ve výslužbě.[55]
Reagan se saúdským králemFahdem aDonaldem Trumpem na státní večeři pořádané v Bílém domě v únoru 1985
Reaganova administrativa byla také kritizována za pomalý postup v boji s epidemiíHIV/AIDS, který se změnil, až když se v roce 1985 dostala na veřejnost zpráva, že onemocněl slavný herecRock Hudson. Do té doby se nakazilo asi 10 000 Američanů a 6 000 jich zemřelo.[56]
V roce 1986 podepsal Reagan zákon, který zakazoval úmyslně zaměstnávat ilegální imigranty a požadoval po zaměstnavatelích, aby si nechali potvrdit právní postavení zaměstnávaných cizinců, ale také amnestoval asi 3 miliony imigrantů, kteří žili ve Spojených státech ilegálně nepřetržitě od 1. ledna 1982. Kritici však argumentovali, že sankce vyplývající ze zákona nebudou vymahatelné a zákon nijak ilegální přistěhovalectví nezastaví.[57] Poté, co byl během slavnostního obřadu u nově zrestaurovanéSochy svobody zákon podepsán, Reagan prohlásil: „Tento zákon značně zlepší životy jedinců, kteří se teď musí skrývat ve stínu a nemají přístup k mnoha výhodám otevřené a svobodné společnosti. Brzy bude mnoho těchto mužů a žen moci vyjít na světlo, pokud se tak rozhodnou, stát se Američany.“[58]
V roce 1986 bylo zjištěno, že Reaganova administrativa prodávala ilegálně zbraněÍránu a z výtěžku financovalaContras vNikaragui.[59] Írán byl však v té době na seznamu zemí podporujících terorismus a nebylo tedy možné tam exportovat zbraně.[60] Od tohoto postupu si administrativa slibovala, že docílí propuštění amerických rukojmí, kteří byli zadržováni vLibanonu. AféraÍrán-Contras byla největší americkou politickou aférou 80. let.[61] Reagan tvrdil, že o ničem neví a volal po nezávislém vyšetřování.Mezinárodní soudní dvůr konstatoval, že Spojené státy vNikaragui porušily mezinárodní právo[62], protože se v rozporu s mezinárodními úmluvami a mezinárodní zvyklostí vměšovaly do vnitřních záležitostí jiného státu.
John Tower,Edmund Muskie aBrent Scowcroft byli jmenováni Reaganem, aby utvořili komisi, která má vyšetřit skandál. Konstatovali, že prezident neměl kompletní informace o programu a tudíž nelhal úmyslně americkému lidu. Byl však komisí kritizován za to, že na své podřízené dostatečně nedohlížel a neměl ponětí o jejich činnosti, čímž bylo umožněno financování Contras.[63] Zpráva, kterou vypracovalKongres tvrdila: „Pokud prezident nevěděl, co dělali jeho poradci pro bezpečnost, měl to vědět.“[63] Ministr obranyCaspar Weinberger byl obviněn z křivé přísahy, ale později byl prezidentemGeorgem Bushem st. omilostněn.[64]
Mnoho Středoameričanů kritizovalo Reagana za jeho podporu Contras a tvrdili, že to byl fanatický bojovník proti komunismu, který nehleděl na lidská práva, zatímco jiní tvrdí, že „zachránil střední Ameriku.“[65]Daniel Ortega, sandinistický vládce Nikaragui v letech 1979–1990 prohlásil, že doufá, že Bůh Reaganovi promine jeho „špinavou válku proti Nikaragui“.[65]
Prezident Reagan při setkání s vůdci afghánských mudžáhidů v oválné pracovně v Bílém domě, 1983
Za Reagana došlo k další eskalacistudené války a k ukončení politikydétente v souvislosti se sovětskou invazí doAfghánistánu v roce 1979.[66] Reaganova administrativa zavedla nové zbrojní programy namířené vůči Sovětskému svazu: obnovení vývoje bombardéruB-1, jehož vývoj předtím zastavilaCarterova administrativa a vývoj raketMX „Peacekeeper“.[67] V reakci na rozmístění sovětských střelSS-20 byly vZápadním Německu rozmístěny raketyPershing II.[68]
Jedním z nejkontroverznějších programů bylaStrategická obranná iniciativa (Strategic Defense Initiative, SDI).[69] Smyslem projektu bylo vyvinout systém, který by ochránil Spojené státy před útokem balistickými raketami.[70] Reagan věřil, že tento obranný systém učiní jadernou válku neuskutečnitelnou.[71] Kritici však nevěřili, že je projekt technologicky realizovatelný a překřtili jej na „Hvězdné války“.[69] Sověti začali být SDI znepokojeni[72] aJurij Andropov prohlásil, že systém „bude rizikem pro celý svět“.[73] SDI je někdy uváděna jako jeden důvod, který přispěl ke konci studené války.[74]
V projevu na shromáždění Národní asociace evangelikálů v Ohiu v březnu 1983 nazval Reagan Sovětský svaz „Říší zla“.[75] Dne 3. března 1983 prohlásil, že komunismus padne a že „bude považován za další smutnou a bizarní kapitolu lidských dějin, jejíž poslední kapitoly se právě píšou“. Poté, co Sověti 1. září 1983 sestřelili civilní letKAL007, označil Reagan tento čin za masakr a prohlásil, že „Sověti se otočili proti světu a morálním zásadám, kterými se řídí mezilidské vztahy po celém světě“.[76] Reaganova administrativa odpověděla zrušením všech civilních leteckých spojů mezi Sovětským svazem a Spojenými státy a ukončila jednání se Sověty o některých smlouvách, čímž finančně poškodila Sovětský svaz.[76]
Reaganova zahraniční politika, nazývaná téžReaganova doktrína, byla kritizována jako agresivní a imperialistická a Reagan byl často oponenty označován za „válečného štváče“.[72] K těmto událostem však došlo předtím, než se v Sovětském svazu v roce 1985 dostal k mociMichail Gorbačov. Ten zavedl dvě nové politiky za účelem reforem a větší otevřenosti režimu:Glasnosť aperestrojku.
Na začátku 80. let začal Sovětský svaz stahovat kvalitativní náskok, který si stihla americká armáda vybudovat.[77] S rozvojem Sovětské armády se však sovětský rozpočet dostal do značného deficitu a v důsledku tak Gorbačov nabídl Spojeným státům ústupky týkající se počtu konvenčních sil, jaderných zbraní a politiky vůčivýchodní Evropě.[78]
Reagan se tak rozhodl změnit svou politiku vůči Sovětskému svazu a chtěl Gorbačova podpořit v provádění dalších reforem. Gorbačov souhlasil se setkáním s Reaganem na čtyřech summitech po celém světě a to vŽenevě, vRejkjavíku, veWashingtonu D.C. a vMoskvě.[79] Reagan věřil, že může přesvědčit Sověty, aby začali budovat otevřenou společnost a tržní ekonomiku. Při projevu uBerlínské zdi 12. června 1987 řekl Reagan: „Generální tajemníku Gorbačove, jestli hledáte mír, jestli hledáte prosperitu pro Sovětský svaz a východní Evropu, jestli hledáte liberalizaci: Pojďte k této bráně! Pane Gorbačove, otevřete tuto bránu! Pane Gorbačove, strhněte tuto zeď!“
Když Reagan v roce 1988 navštívil Moskvu, kde se konal čtvrtý summit, byl Rusy považován takřka za celebritu. Jeden z novinářů se jej zeptal, zda stále považuje Sovětský svaz za říši zla. Reagan odpověděl, že ne, že předtím „mluvil o jiné době, o jiné éře“.[81] na Gorbačovovu žádost Reagan vedl naMoskevské universitě přednášku o svobodném trhu.[82]
Ve své autobiografiiAn American Life vyjádřil Reagan optimismus nad změnami, které inicioval, své sympatie vůči Gorbačovovi a své obavy o Gorbačovovu bezpečnost. „Obával jsem se o jeho bezpečnost. Jak silně a rychle může prosazovat reformy, aniž by tím riskoval svůj život?“[83] V roce 1989 padla Berlínská zeď a v roce 1991 padl i Sovětský svaz.
Ronald Reagan a Michail Gorbačov při podpisu smlouvy INFBritská premiérkaMargaret Thatcherová s prezidentem Reaganem předDowning Street 10 v Londýně v červnu 1982, kde Británie přislíbila USA poskytnout letecké základny pro útok na Libyi
Díky své schopnosti vyjádřit své nápady a emoce svým osobitým stylem a to i při oficiálních příležitostech získal přezdívku „Velký komunikátor“. Reagan si tyto schopnosti vypěstoval jako moderátor v rádiu, v televizi, herec i při své dlouhé politické kariéře. Jako mladý muž byl okouzlenRooseveltovými útoky protinacistickému Německu a jeho energickou obranou demokracie. V mnohém také napodoboval Rooseveltův styl řeči.
Reagan svých rétorických schopností využil k útoku na legitimituSovětského svazu, který označil za „říši zla“, a k obnovení pošramocené americké pýchy. Najal si autory projevů, kteří uměli zachytit jeho lidový šarm. V roce 1985 uspořádal profesorMax Atkinson, který byl poradcem britského politikaPaddy Ashdowna, seminář o psaní projevů vBílém domě.
Reaganův rétorický styl se měnil. Používal silný jazyk k odsouzení Sovětského svazu během svého prvního období, ale uměl také vyvolat optimistické ideály Spojených států jako obránce svobody. Ve své řeči z 27. října 1964 nazvané „A Time for Choosing“ („Čas pro volbu“) si vypůjčil frázi „setkání s osudem“ („rendezvous with destiny“), kterou proslavil právě Roosevelt. V jiných projevech označil Ameriku za „zářící město na kopci“, „šlechetné, idealistické, odvážné, slušné a férové“, jehož občané mají „právo snít heroické sny“.[84][85]
Dne 28. ledna 1986 po nehoděraketoplánu Challenger odložilposelství o stavu Unie a promluvil k národu o katastrofě. V řeči, kterou napsalaPeggy Noonan, řekl: „Nikdy na ně nezapomeneme, ani na poslední okamžik, kdy jsme je dnes ráno viděli, když se připravovali na svou cestu a mávali nám na pozdrav a ‚vyklouzli z pouta k zemi‘, aby se ‚dotkli tváře Boha.‘“[86] (citace v tomto výroku pocházejí z básně „High Flight“Johna Gillespie Mageeho, Jr.)
Jeho největší zbraní byly krátké vtípky, kterými odzbrojoval oponenty a získával si diváky na svou stranu. Diskuze o jeho vysokém věku jej vedly k tomu, že při druhé debatě před volbami v roce 1984 si udělal legraci ze svého protikandidáta, kterým bylWalter Mondale, když řekl: „Neudělám z věku téma této kampaně. Nehodlám z politických důvodů útočit na mládí a nezkušenost mého oponenta.“ O své kariéře vtipkoval: „Politika není špatné povolání. Když uspějete, je zde mnoho odměn. Když se zdiskreditujete, vždy můžete napsat knihu.“
Stoupenci i oponenti si povšimli Reaganova „zářivého optimismu“ v porovnání s často usměvavým, ale vážným předchůdcemCarterem. Reagan jednou řekl: „Lekce vůdcovství byly vždy stejné: tvrdá práce, znalost faktů, ochota naslouchat a být chápající, silný smysl pro povinnost a vedení a přesvědčení udělat to nejlepší jménem lidí, kterým sloužíte.“
Ve své poslední řeči v pozici prezidenta řekl v reakci na přezdívku „Velký komunikátor“: „Nikdy jsem si nemyslel, že styl slov, která jsem používal, byl odlišný: byl to obsah. Nebyl jsem velký komunikátor, ale komunikoval jsem skvělé věci…“[87]
Častým předmětem kritiky byl fakt, že díky svému šarmu a rétorickému umění mohl říci takřka cokoliv a získat pro to podporu a vyhýbat se skandálům, čímž si vysloužil přezdívku „Teflonový prezident“. V zahraniční politice si vysloužil kritiku především v souvislosti s aférouÍrán-Contras, tedy prodejem zbraníÍránu a financovánímnikaragujských povstalcůcontras.Mezinárodní soudní dvůr uznal Spojené státy vinnými z podpory terorismu v Nikaragui (případNikaragua vs. Spojené státy).
Kvůli své zahraniční politice byl Reagan často vykreslován jako válečný štváč. Ačkoliv jej britská premiérkaMargaret Thatcherová silně podporovala, byl veSpojeném království často terčem kritiky. Levice jej odsuzovala za tvrdý postoj keCastrovu režimu naKubě a za ignorování lidských práv ve Střední aJižní Americe a vJihoafrické republice. Ačkoliv Reagan odmítalapartheid v JAR, byl proti ekonomickým sankcím.
Reaganovy snahy omezit sociální podpory a daně z příjmu byly mnohými kritizovány, protože podle nich prospívaly jen bohatým Američanům na úkorstřední a nižší třídy.[26] Aby Spojené státy pokryly dluh, který za Reaganova prezidentství začal narůstat, začaly si ve velkém půjčovat peníze v zahraničí. Státní dluh narostl z 26 % HDP v roce 1980 na 41 % v roce 1989, tedy na nejvyšší míru od roku 1963. Do roku 1988 narostl dluh celkem na 2,6 bilionu USD. Spojené státy se staly z největšího věřitele největším dlužníkem.[88]
Předmětem kritiky byl Reagan i ze stranylidskoprávních agay organizací, podle nichž dlouho ignorovalepidemiiHIV/AIDS ve Spojených státech a programy na léčbu a výzkum toho onemocnění byly za jeho prezidentství dlouhodobě velmi podfinancované.[89]
Deregulace bankovnictví, která začala již předtím, než se ujal úřadu, dala bankám volnější ruce v investování peněz klientů. Mnoho z nich se pustilo do značně rizikových investic. Nakonec se Federal Home Loan Bank Board, federální úřad, který tento obor reguloval, pokusil tento trend zarazit, ale narážel na značné problémy. Ve výsledku stála tato krize vládu 150 miliard USD.[zdroj?]
Dne 11. ledna 1989, devět dnů před koncem mandátu, promluvil Reagan zOválné pracovny naposledy k národu. PoBushově inauguraci se vrátil na svůj ranč poblížSanta Barbary vKalifornii, kde psal svou biografii, jezdil na koních a štípal dříví. Nakonec se přestěhoval do nového domu v Bel-Air v Kalifornii. Na podzim roku 1989 jej najala japonská společnostFujisankei Communications Group, aby pronesl dva projevy a navštívil několik společenských událostí. Za devět dní si tak vydělal dva miliony dolarů, více než za osm let ve funkci prezidenta. V dalších letech příležitostně vystupoval na akcích Republikánské strany. Vyjadřoval se pro dodatek k ústavě, který by vyžadoval vyrovnaný rozpočet, a za zrušení 22. dodatku, který určuje, že jedna osoba smí být zvolena prezidentem jen dvakrát. Na své cestě po USA Ronalda Reagana 27. října 1991 navštívil československý prezidentVáclav Havel. Reagan naposledy promluvil na veřejnosti 3. února 1994 a na veřejnosti se objevil naposledy 27. dubna 1994 napohřbu Richarda Nixona.
Dne 5. listopadu 1994 oznámil Reagan, že mu byla diagnostikovánaAlzheimerova choroba. Národ o svém stavu informoval rukou psaným dopisem. Se svým typickým optimismem napsal v závěru: „Zahájil jsem cestu, která mě dovede až k soumraku mého života. Vím, že Ameriku budou čekat jen jasné časy. Děkuji Vám, přátelé. Bůh Vám žehnej.“[90]
Jak roky postupovaly, choroba pomalu ničila jeho mentální schopnosti a donutila jej žít v izolaci. Dne 6. ledna 2001 dosáhl Reagan věku 90 let a stal se tak třetím prezidentem, který se dožil tohoto věku, dalšími dvěma byliJohn Adams aHerbert Hoover. Nedlouho po něm seGerald Ford stal čtvrtým, který tohoto věku dosáhl. Tři týdny před svými 90. narozeninami podstoupil Reagan operaci kyčle a vzhledem k postupující nemoci se oslava narozenin odehrála jen v kruhu příbuzných a nejbližších přátel. Jeho žena později řekla v pořaduLarryho Kinga, že jen málo lidí mohlo jejího manžela vidět, protože on by si přál, aby si jej lidé pamatovali tak, jaký byl před nemocí. Lidé, kteří měli příležitost Reagana během nemoci vidět, tvrdili, že nemoc pokročila tak daleko, že je nebyl schopen poznat a nepamatoval si, že kdy byl prezidentem.
Autor biografií několika prezidentů (Kennedyho, Nixona)Richard Reeves v knizePresident Reagan: The Triumph of Imagination (2005) „ukazuje člověka, který chápe, jak být prezidentem, který ví, že jeho úkolem není řídit vládu, ale vést národ. V mnoha ohledech je i po čtvrtstoletí vůdcem. Jak řekl jeho viceprezidentGeorge H. W. Bush poté, co byl Reagan v roce 1981 postřelen a hospitalizován: ‚Budeme se chovat, jako kdyby tady byl.’ Je hrdinskou postavou, ne-li hrdinou. Nezničil komunismus, jak tvrdí jeho stoupenci, ale věděl, že se zničí sám, a k jeho kolapsu přispěl. To není malá věc. Věřil, že Sovětský svaz je zlo, a opovrhoval zavedenou americkou politikou kontroly zbrojení adétente. Když jsem se ho zeptal na jeho strategii ve studené válce, řekl: ,Vyhrajeme. Oni prohrajou!‘ Stejně jako jeho idolFranklin D. Roosevelt se stal nezapomenutelným.“[93]
V současnosti je Ronald Reagan jedním z nejpopulárnějších prezidentů. V některých průzkumech veřejného mínění se umístil na prvním místě, třebaže byl mnoha odborníky a intelektuály kritizován za jistou podbízivost a populismus (Sovětský svaz – říše zla).
Gallup Organization uspořádala v roce 2005 výzkum, ve kterém se ptala občanů na největší prezidenty Spojených států. Ronald Reagan se umístil první s 18%. V roce 2000 byl v obdobném průzkumu staniceABC pátý. V průzkumu, který zorganizovalaQuinnipiac university v roce 2006 byl Reagan označen za nejlepšího prezidenta oddruhé světové války. V průzkumu staniceC-SPAN se Reagan umístil na šestém místě.
Podle průzkumů stanice ABC se Reaganova popularita vyvíjela následovně:
Reaganovi se často říkalo „the Gipper“, v odkazu na roli George Gippa ve filmuKnute Rockne, All American spolu s frází z filmu „Vyhraj to pro Gippera“. V mládí mu jeho otec vymyslel přezdívku „Holanďan“. Během svého prezidentství získal také přezdívky „Velký komunikátor“ a „Teflonový prezident“. Krycí jméno, které mu dala tajná služba, bylo „Rawhide“. Kritici jej někdy označují přezdívkou „Ronald Ray-Gun“, což byl výraz, který poprvé použiliJoan Baez aJeffrey Shurtleff před písníDrug Store Truck Drivin' Man veWoodstocku '69.
Zlatá medaile Kongresu, kterou získali Ronald a Nancy Reaganovi
Za zásluhy o pád komunismu ve střední a východní Evropě udělil 17. prosince 1999 prezident Václav Havel Ronaldu Reaganovi nejvyšší české státní vyznamenáníŘád Bílého lva I. třídy.[94]
V roce 1995 byl mezi 2307 sběrateli mincí uspořádán průzkum, z něhož vyplynulo, že Reagan se nejpravděpodobněji objeví na budoucích amerických mincích. Reagan se nakonec objevil v roce 2006 na deseticentu, který ale nebyl určen do volného oběhu.
Dne 6. ledna 1998 bylo Washington National Airport přejmenováno naRonald Reagan Washington National Airport zákonem, který podepsal prezident Clinton. O tři roky později byla pokřtěna letadlová loďUSSRonald Reagan (CVN-76). Šlo o jednu z mála lodí, která byla pojmenována po žijící osobě a o jedinou, který byla pojmenována po žijícím prezidentovi.
Ronaldu Reaganovi se dostalo mnoho ocenění i posmrtně. Dne 14. května 2005 jejCNN spolu s redakcíTIME označila „nejvíc fascinující osobností“ prvních 25 let existence stanice. TIME jej také označil jako jednoho ze 100 nejdůležitějších lidí 20. století. Dne 26. června 2005 byl v programuGreatest American vybrán diváky jako největší Američan všech dob.
V roce 2002 schválil Kongres vytvoření Ronald Reagan Boyhood National Historic Site v Dixonu, kde Reagan v dětství žil.
V roce 2004 přejmenoval státIllinois dálnici East-West Tollway na Ronald Reagan Memorial Tollway.
V roce 2006 byla naFloridě otevřena nová střední škola pojmenována Ronald W. Reagan High.
Mezi další ocenění, které Ronald Reagan získal, patří:
Reaganova podobizna se měla objevit na jednodolarové minci v roce 2016. Reaganovi příznivci po jeho smrti neúspěšně lobbovali za to, aby se objevil na některé bankovce, pravděpodobně na desetidolarové.[95] V roce 2003 odmítla Nancy Reaganová, aby byl její muž zobrazen na deseticentu.
Bryan Clark se jako Reagan několikrát objevil v pořaduHBOWithout Warning: The James Brady Story sBeau Bridges jakoJamesem Bradym; a také vGuts and Glory: The Rise and Fall of Oliver North.
Reagan byl ze všech amerických prezidentů zvolen jako třetí nejstarší ve věku 73 let. Nejstarším jeDonald Trump, zvolený ve věku 78 let ve svém druhém volebním období, a druhým jeJoe Biden, zvolený ve svých 77 letech.
Reagan byl nejstarším sloužícím americkým prezidentem, úřad opustil ve věku 77 let. Překonal takDwighta Eisenhowera, který opustil úřad ve věku 70 let.
Reagan byl do 11. listopadu 2006 nejdéle žijícím americkým prezidentem, kdy jej překonalGerald Ford.
Reagan byl prvním hercem, který se stal americkým prezidentem, a díky členství vScreen Actors Guild i jediným členem odborů, který se stal americkým prezidentem.
Reagan byl prvním americkým prezidentem, který se rozvedl.
Reagan byl 40. americkým prezidentem v pořadí, ale 35. dle data narození.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuRonald Reagan na anglické Wikipedii.
↑PETER, Josh. Joe Biden will become the oldest president in American history, a title previously held by Ronald Reagan.USA Today [online]. 2020-11-05 [cit. 2020-11-18].Dostupné online. (anglicky)
↑ Trump je nejstarším prezidentem v americké historii.Deník N [online]. 2025-01-20 [cit. 2025-10-05].Dostupné online.
↑Noonanová, Peggy: Když kraloval charakter (orig. When Character Was King, česky Ideál, 2004)
↑Historical Debt Outstanding — Annual 1950–1999 [online]. U.S. Treasury Department [cit. 2020-03-05].Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-28.
↑Bartels, Larry M. (1991). „Constituency Opinion and Congressional Policy Making: The Reagan Defense Build Up“. The American Political Science Review 85 (2): 457–474.
↑ Farewell Address (January 11, 1989)..millercenter.virginia.edu [online]. [cit. 2007-01-26].Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-09-01.
↑Weisman, Jonathan (9. června 2004) „Reagan Policies Gave Green Light to Red Ink.“ Washington Post; A11.
↑LOPEZ, German. The Reagan administration's unbelievable response to the HIV/AIDS epidemic.Vox [online]. 2015-11-01 [cit. 2020-03-05].Dostupné online.
↑ The Alzheimer's Letter.www.pbs.org [online]. [cit. 2007-01-26].Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-12-16.
↑KONVALINA, Miroslav; HROMÁDKA, Martin; VACULOVIČ, Radim; BURIÁNKOVÁ, Lenka. Zemřel Ronald Reagan.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 2004-06-04 [cit. 2022-04-27].Dostupné online.
↑KONVALINA, Miroslav; TÁBORSKÁ, Marika; HANZELKA, Karel. Amerika se rozloučila se svým 40. prezidentem.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 2004-06-11 [cit. 2022-04-27].Dostupné online.
↑ Prezident vyznamenal bývalé státníky.iDNES.cz [online]. 1999-11-17 [cit. 2022-04-27].Dostupné online.
↑KACLOVÁ, Markéta; KONVALINA, Miroslav. Reagan by mohl být i na bankovkách.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 2004-06-09 [cit. 2022-04-27].Dostupné online.
↑ Killer Mike: On Ronald Reagan And Raising Daughters.NPR.org [online]. [cit. 2020-11-06].Dostupné online. (anglicky)
MIKULÍN, Antonín."Jestřábi" okolo Reagana. [s.l.]: Socialistická akademie ČSSR, 1984. 100 s.
REAGAN, Ronald.Život jednoho Američana: paměti prezidenta (An American Life). Překlad Aleš Lederer. Praha: Prostor, 1998. 722 s.ISBN80-85190-85-0.
NOONAN, Peggy.Když kraloval charakter: životní příběh Ronalda Reagana (When Character Was King). Praha: Ideál, 2004. 370 s.ISBN80-901017-5-5.
SUCHÝ, Petr.Reagan a říše zla: vývoj americké zahraniční politiky a vztahů mezi supervelmocemi v letech 1981–1989. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2004. 284 s.ISBN80-7325-046-2.
D'SOUZA, Dinesh.Ronald Reagan: jak se obyčejný muž stal neobyčejným vůdcem. Brno: Barrister & Principal, 2004. 260 s.ISBN80-86598-24-1.
O'SULLIVAN, John.Prezident, papež a premiérka : trojice, která změnila svět (The President, the Pope and the Prime Minister). PřekladPetruška Šustrová. Praha: Ideál, 2007. 370 s.ISBN978-80-86995-02-1.
SCHWEIZER, Peter.Reaganova válka: velký příběh o čtyřicetiletém boji Ronalda Reagana a konečném vítězství nad komunismem. PřekladPetruška Šustrová. Praha: Ideál, 2007. 351 s.ISBN80-86995-04-6.
PETŘÍK, Lukáš.Konzervativní revoluce Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2008. 288 s.ISBN978-80-7325-167-3.
HUMES, James C.Vtip a moudrost Ronalda Reagana (Wit and Wisdom of Ronald Reagan). Překlad Čeněk Matocha. Praha: Ideál, 2008. 200 s.ISBN978-80-86995-08-3.
SEDMIDUBSKÝ, Jan. Ronald Reagan a jeho podíl na ukončení studené války.Český rozhlas Plus [online].Český rozhlas, 2022-04-06 [cit. 2022-04-27].Dostupné online. Záznam rozhlasového pořadu
.png)
.jpg)
