George Roger Waters (*6. září1943Great Bookham,Surrey,Anglie) jebritskýrockový hudebník, zpěvák a skladatel. Proslavil se svým působením v kapelePink Floyd v letech 1965–1985, kde hrál nabaskytaru, zpíval a v pozdějších letech byl i hlavním skladatelem. Na odchod z Pink Floyd navázal svojí sólovou kariérou, vydal tři studiová alba a jedensoundtrack. V roce 1990 zorganizoval koncertThe Wall – Live in Berlin. V roce 2005 vydal operuÇa Ira a 2. července 2005 vystoupil společně sPink Floyd na koncertěLive 8.
Ačkoliv se Roger Waters narodil v hrabstvíSurrey, vyrůstal vCambridgi. Jeho otec Eric Fletcher Waters (1914–1944) padl 18. února 1944 vedruhé světové válcev bojích u Anzia v Itálii, když bylo synovi pět měsíců. Roger Waters byl touto událostí, která jej provází celý život, velice ovlivněn a na ztrátu svého otce narážel v mnoha skladbách, které později složil (od „Corporal Clegg“ přes „Free Four“ až po „When the Tigers Broke Free“ a „The Fletcher Memorial Home“).
Waters aSyd Barrett navštěvovaliMorley Memorial Junior School a pozdějiCambridgeshire High School for Boys, zatímco jejich pozdější spoluhráčDavid Gilmour chodil na stejné ulici doThe Perse School.[1] NaRegent Street Polytechnic se seznámil sNickem Masonem aRickem Wrightem. V té době byl vášnivým sportovcem a rád plaval v řeceCam na grantchesterských loukách (píseň „Grantchester Meadows“). V 15 letech byl v Cambridgi předsedou Kampaně mládeže zanukleární odzbrojení.
V roce 1964 se Waters společně s Wrightem a Masonem stali členy skupinySigma 6, která postupně vystřídala více názvů. Waters zde hrál doprovodnoukytaru. V září 1964 přišel do kapely kytaristaBob Klose (odešel v roce 1965) a Waters přešel na post baskytaristy. O něco později se členem stal iSyd Barrett, čímž vznikla skupina The Pink Floyd Sound (v roce 1965 byl název zkrácen na The Pink Floyd, později již pouze Pink Floyd). V roce 1967 skupina vydala první albumThe Piper at the Gates of Dawn, které mělo úspěch u kritiků i fanoušků. Ačkoliv byl v té době hlavním skladatelem Barrett, jednu píseň, konkrétně „Take Up Thy Stethoscope and Walk“, napsal právě Waters. Kvůli zhoršujícímu se psychickému zdraví frontmana kapely Syda Barretta, byl do Pink Floyd začátkem roku 1968 přijat kytarista a zpěvák David Gilmour, který svého přítele Barretta na jaře téhož roku definitivně vystřídal. Waters se po Barrettově odchodu dostal více do popředí, nicméně celá skupina hrála a skládala společně a vedoucí duo Waters a Gilmour vyprodukovalo v 70. letech alba úspěšná jak komerčně, tak i u kritiků.
Roger Waters v roce 1970
V roce 1970 nahrál Roger Waters společně s britským skladatelemRonem Geesinem (ten spolupracoval na albu Pink FloydAtom Heart Mother) soundtrack k lékařskému dokumentu s názvemMusic from The Body. Ten se skládá z instrumentálních Geesinových skladeb, které se střídají s Watersovými písněmi.
Ve skupině Pink Floyd se Waters v první polovině 70. let stal hlavním textařem a postupně převzal nad kapelou i kontrolu. Z tematicky různě zaměřených textů vznikla albaThe Dark Side of the Moon (1973) aWish You Were Here (1975), pro která napsal veškeré texty a část hudby. Následující albaAnimals (1977) aThe Wall (1979) jsou Watersova již i hudebně, příspěvky ostatních členů kapely byly poměrně malé.
Spoluhráči ze skupiny nic nenamítali proti Watersovým textům, často koncepčním, pokud mohli přispět hudebně.[2] Pozdější Watersovo „diktátorské“ vedení kapely, kdy kromě textů preferoval i vlastní hudební nápady, se ostatním nelíbilo a vztahy mezi členy se začaly zhoršovat. Po nahrávání albaThe Wall byl z kapely vyhozen klávesista Rick Wright. Zůstal s Pink Floyd ještě během následujícího turné, avšak působil jen jako najatý hráč.
V roce 1983 vyšlo albumThe Final Cut. Popis na přebalu desky uvádí, že toto dílo „by Roger Waters“ (od Rogera Waterse) je „performed by Pink Floyd“ (zahráno Pink Floyd). Gilmour se neúspěšně snažil vydání alba pozdržet, dokud by neměl více hudebního materiálu. Waters v roce 1985 prohlásil, že kapela je kvůli nepřekonatelným rozdílům rozpuštěna. Gilmour s Masonem však již v následujícím roce činnost skupiny obnovili a poté probíhaly soudní pře o používání jména Pink Floyd. Roger Waters argumentoval tím, že původní skupina sestávala z něj, Syda Barretta, Nicka Masona a Ricka Wrighta a že Gilmour nepatřil k zakládajícím členům. Dalším argumentem byl fakt, že Waters napsal po odchodu Barretta většinu textů a velkou část hudby. Nicméně soud vyhrál Gilmour s Masonem, Watersovi však připadla práva na albaAnimals,The Wall (kromě tří skladeb, které napsal společně s Gilmourem) aThe Final Cut a také vlastnictví nafukovacího prasete, které skupina využívala při koncertech.
Po odchodu z Pink Floyd vydal Waters tři studiová alba asoundtrack k filmu, které však nedosáhly prodejů jako předchozí desky Pink Floyd. Jeho sólová díla však měla úspěch u kritiků a jsou dokonce i srovnávána s díly, která vytvořil s Pink Floyd.[3]
První sólové album s názvemThe Pros and Cons of Hitch Hiking vydal Waters již v roce 1984. Jedná se o koncepční album o lidských snech během noci. Na nahrávání si pozval množství dalších hudebníků včetně kytaristyErica Claptona či jazzového saxofonistyDavida Sanborna. Demo tohoto alba nahrál Waters již ve druhé polovině 70. let, ale spoluhráči z Pink Floyd vybrali pro realizaci rockovou operuThe Wall, neboť se jimThe Pros and Cons of Hitch Hiking zdálo „příliš osobní“. Na vydání alba navázalokoncertní turné (v roce 1984 se jej zúčastnil i Eric Clapton), které však nebylo příliš úspěšné.
Následující rok vydal albumRadio K.A.O.S., rockovou operu o handicapovaném muži jménem Billy, který dokáže poslouchat rádio ve své hlavě. Poté následovaloturné, tentokrát však jenom poUSA aKanadě. Ačkoliv bylo album chváleno pro současný zvuk, který s Pink Floyd neměl moc společného, deska nedosahovala velkých prodejních úspěchů. Později Waters přiznal, že s albem není spokojen kvůli jeho produkci a částečně také kvůli svému rozhodnutí vydat místo dvojalba jedinou desku, což se podepsalo převážně na její koncepci.
Roku 1992 vydal Waters své poslední studiové albumAmused to Death o pomíjivém vlivu televize. Název byl odvozen z knihyAmusing Ourselves to Death odNeila Postmana.Amused to Death je Watersovo nejlépe hodnocené album, srovnávané např. sThe Wall. Autor tuto nahrávku později popsal jako třetí díl trilogie, poThe Dark Side of the Moon a právěThe Wall. Album nenahrála pevná sestava hudebníků, každá skladba byla nahrána jinými muzikanty. Na kytaru zde v mnoha písních hrajeJeff Beck. Turné k tomuto albu nebylo uspořádáno.
Pink Floyd s Rogerem Watersem na koncertě Live 8 v roce 2005Koncert The Dark Side of the Moon v australském Perthu (2007)Nick Mason jako host na Watersově koncertu 12. května 2007
V roce 1999 uspořádal Roger Watersturné In the Flesh, na kterém spolu s doprovodnými hudebníky představil své písně jak ze sólových desek, tak i z alb Pink Floyd. Koncerty byly komerčně úspěšné, lístky byly často brzy vyprodány a vystoupení musela být přesunuta do větších prostor. Záznam z koncertů vyšel na CD i DVD po názvemIn the Flesh. Turné pokračovalo ještě v letech 2000 a 2002, kdy Waters poprvé zavítal i do Česka. První český koncert se konal 10. června 2002 v tehdejší pražskéPaegas Aréně.
V noci na 1. května 2004 se uskutečnila předpremiéraovertury operyÇa Ira, ke které Waters složil hudbu. Tato akce byla uspořádána v hlavnímmaltském městěValletta při příležitosti vstupu země doEU.
V polovině roku 2004 oznámila společnostMiramax Films, že se chystá uvedení muzikáluThe Wall vnewyorském divadleBroadway Theatre. V představení měly zaznít také skladby z albThe Dark Side of the Moon,Wish You Were Here a dalších alb Pink Floyd, včetně nového materiálu.[4]
2. července 2005 vystoupil Waters poprvé po 24 letech s ostatními členy Pink Floyd na jednom pódiu. Stalo se tak na koncertě v rámci akceLive 8, Pink Floyd zde odehráli 23minutové vystoupení se skladbami „Speak to Me“/„Breathe“/„Breathe (Reprise)“, „Money“, „Wish You Were Here“ a „Comfortably Numb“. Ačkoliv Waters s Pink Floyd možnou spolupráci nevyvrátil, David Gilmour takové spekulace odmítl s tím, že se chce věnovat vlastním projektům.
V září 2005 vyšla Watersova klasická operaÇa Ira o doběfrancouzské revoluce, na které pracoval s přestávkami 16 let. Původní francouzské libreto napsalÉtienne Roda-Gil, Waters jej od roku 1997 přepsal též do angličtiny.
Další turné, tentokrát s názvemThe Dark Side of the Moon Live, uspořádal Roger Waters v roce 2006. Druhá polovina každého koncertu obsahovala živé provedení celého albaThe Dark Side of the Moon, v první půlce byly zahrány některé Watersovy sólové písně a především výběr z nejznámějších skladeb Pink Floyd. Turné pokračovalo i v roce 2007, kdy byl odehrán i druhý Watersův koncert v Česku. Ten se konal 13. dubna 2007 v tehdejšíSazka Aréně v Praze. Na několika koncertech v rámci turné byl hostem bubeník Pink FloydNick Mason, byl pozván i klávesistaRick Wright, který však pozvání odmítl s tím, že pracuje na vlastním sólovém projektu. Několik dalších koncertů se konalo i v první polovině roku 2008.
V březnu 2007 byl uveden do kin sci-fi filmMimzy, ke kterému složil Waters jednu píseň, jež vyšla i jako singl: „Hello (I Love You)“.
Dne 12. dubna 2010 oznámil Waters data a místa koncertů pro chystané turnéThe Wall Live. Severoamerická část turné začala 15. září 2010 vTorontu a skončila 21. prosince téhož roku vCiudad de México. V roce 2011 turné pokračovalo v Evropě: 21. března byl odehrán první koncert vLisabonu, poslední vystoupení proběhlo 12. července vAthénách. Jeho součástí byl i třetí a čtvrtý Watersův koncert v Česku – 15. a 16. dubna vO2 areně.[5] Na londýnském vystoupení 12. května 2011 hostoval ve skladbě „Comfortably Numb“ David Gilmour (se kterým hrál také na charitativním vystoupení 10. července 2010), v závěru koncertu se připojil i Nick Mason.[6] V roce 2012 byly odehrány koncerty v Oceánii, Jižní Americe a na velkých otevřených stadionech v Severní Americe. Evropské koncerty pro léto 2013, které byly většinou uspořádány rovněž pod širým nebem, byly oznámeny 9. listopadu 2012, včetně Watersova pátého českého vystoupení 7. srpna vEden Aréně,[7] jenž ale bylo později přesunuto do uzavřené O2 Areny.[8] Samotné turné skončilo v září 2013. O rok později byl naTorontském mezinárodním filmovém festivalu představen dokumentárné-hudební filmRoger Waters The Wall pocházející z tohoto turné[9] a roku 2015 vyšlo koncertní album s audiozáznamem koncertu.[10]
V listopadu 2013 oznámil Waters v rozhovoru pro časopisRolling Stone, že dokončil demo nahrávku nového alba, které má mít formurozhlasové hry a jehož tématem má být hledání důvodu starým člověkem a dítětem, proč jsou zabíjeny děti.[11] Projekt od té doby ale změnil. Své čtvrté album s názvemIs This the Life We Really Want? vydal v roce 2017 a navázal na něj celosvětovým turnéUs + Them (2017–2018, včetně dvou koncertů v pražské O2 areně, 27. a 28. dubna 2018).[12]
V září 2022 adresoval manželce ukrajinského prezidentaOleně Zelenské v reakci na její vystoupení v pořaduBBC Neděle s Laurou Kuenssbergovou otevřený dopis, v němž prezentoval postoje blízkéruské propagandě, tj. že by Západ neměl „dodávat zbraně armádám kyjevské vlády“, že by „Ukrajina neměla bojovat do posledního ukrajinského života, v horším případě do posledního lidského života“ a že „by Ukrajina měla ratifikovat a realizovat zbytek dohod známých jako Minsk II.“ Zelenská mu odpověděla: „Rusko zaútočilo na Ukrajinu, ničí města a zabíjí lidi. Ukrajinci brání svou zemi a budoucnost svých dětí. Pokud boj vzdáme, zítra nebudeme existovat. Pokud se Rusko vzdá, válka skončí. Rogere Watersi, běžte si žádat o mír jiného prezidenta.“[15] V únoru 2023 na žádost Ruska vystoupil vRadě bezpečnosti OSN. Na tomto jednání své útoky proti Ukrajině poněkud zmírnil, kdyžruskou agresi nejprve odsoudil, ale zároveň uvedl, že „nebyla nevyprovokovaná“ a že odsuzuje i provokatéry. Zároveň volal po míru, podle svého tvrzení „jménem 4 miliard lidí“.[16]
Laserový jehlan používaný na koncertech turné The Dark Side of the Moon Live
V začátcích své hudební kariéry používal Roger Waters baskytaruHöfner, kterou ale brzy nato vyměnil za baskytaruRickenbacker 4001S. Na přelomu 60. a 70. let začal hrát naFender Precision Bass, kterou používá dodnes. Většinou hraje trsátkem, příležitostně ale i prsty.
Ačkoliv je Waters znám především jako baskytarista a zpěvák, v některých skladbách Pink Floyd hrál také na elektrickou kytaru („Shine On You Crazy Diamond“, „Pigs (Three Different Ones)“ a „Sheep“). Na koncertech používá též akustickou kytaru (ve skladbách z albaThe Final Cut a písni „Mother“). Umí využívat isyntezátory a různé zvukové efekty.
↑GALLUCCI, Michael.‘Roger Waters The Wall’ Soundtrack to Be Released [online]. Ultimateclassicrock.com, 2015-10-08 [cit. 2015-12-28].Dostupné online. (anglicky)
↑ČTK; iDNES.cz.Roger Waters bude na chystané desce zjišťovat, proč se zabíjejí děti [online]. Idnes.cz, 2013-11-15 [cit. 2013-11-16].Dostupné online.
↑TRÁVNÍČEK, Jan."Trump je prase," hlásal v Praze Roger Waters [online]. Musicserver.cz, 2018-04-28 [cit. 2019-10-03].Dostupné online.
↑Roger Waters In His Own Words [online]. Anti-Defamation League, 2017-07-18, rev. 2022-09-08 [cit. 2023-02-09].Dostupné online. (anglicky)
↑Simon Wiesenthal Center Demands Citibank Stop Underwriting Roger Waters’ Anti-Semitic Mexico Tour [online]. Simon Wiesenthal Center, rev. 2016-11-26 [cit. 2023-02-09].Dostupné online. (anglicky)
_-_04_(crop).jpg)
