Baggio vstřelil v první lize – Serii A – celkově 205 gólů napříč 452 zápasy.[5]Celkem v zápasech evropských pohárů vstřelil 31 gólů za 61 zápasů.[6]Pelé ho roku 2004 zařadil mezi125 nejlepších žijících fotbalistů.[7]
NaMS 1994 v USA neproměnil ve finále proti Brazílii v závěrečném penaltovém rozstřelu rozhodujícípokutový kop a Itálie se tak musela spokojit se stříbrnými medailemi. Baggio později označil tento moment za nejhorší ve své kariéře.[8]
Profesionální kariéru započal v klubuVicenza Calcio ve třetí italské lize, bylo mu necelých 16 let. Vyhlédla si hoFiorentina, ale už v 18 letech mu hrozil konec s fotbalem kvůli zranění kolena.[9]Klub investoval do jeho zotavení a jeho debut se udál až takřka rok po jeho příchodu.[10]
První gól si připsal v květnu 1987 přesným přímým kopem protiNeapoli a přispěl k záchraně Fiorentiny mezi prvoligovými týmy.[11]
Roberto Baggio během svého působení ve Vicenze
V sezóně1987/88 oplatil důvěru trenéraErikssona 9 brankami ve 34 zápasech. Eriksson Baggia spároval s ArgentincemRamónem Díazem. Ve druhé (a poslední)sezóně pod Erikssonem se vypořádal s odchodem Díaze a utvořil tandem s dvojicíRoberto Pruzzo aStefano Borgonovo. Borgonovo se stal rovněž jeho blízkým přítelem. Tým ještě posílil BrazilecDunga. V únoru 1989 se Baggio, záložníkCucchi a dvougólový Borgonovo postarali o domácí vítězství 4:3 nadInterem,[12]který získal titul. Inter utržil v lize jen jednu další porážku.[10]Ačkoliv do vitríny klubu nepřibyla jediná trofej, v play-off se podařilo zajistit účast Poháru UEFA na úkorAS Řím. Římská obrana nezabránila průnika Baggia a ten nahrál na Borgonovův jediný a rozhodující gól.[10]
Fiorentina přezdívanáLa Viola v sezóně1989/90 spoléhala na Baggiovy schopnosti a nebýt jeho, týkaly by se jí boje o záchranu.[9]Sám Baggio vstřelil 17 ligových branek a chyběly mu jen dvě, aby vyrovnal nejlepšího střelce sezónyvan Bastena.La Viola tak skončila uprostřed tabulky na 12. příčce.[13]Baggio vytáhl Fiorentinu rovněž do finálePoháru UEFA. Finále dosáhl také nenáviděný Juventus, jenž Fiorentině odepřelScudetto (italský mistrovský titul) v roce1982.[1]Baggio ve dresu s číslem 10 zpočátku působil obráncům Juventusu potíže za podporyDungy aMarca Nappiho. Přesto se Fiorentině nepodařilo udržet stav 1:1 a v Turíně tým prohrál 1:3.[14]Odveta finále skončila nerozhodně 0:0.[14]
Ještě během roku 1990 se stal rekordní posilouJuventusu. Turínský klub za Baggia zaplatil částku v přepočtu 8 milionu £ (anglických liber) a tím byla překonána přestupová částka zaRuuda Gullita.[9]Když v prosinci 1990 poprvé nastoupil proti svému bývalému klubu, došlo na penaltovou situaci, ale Baggio se odmítl penalty chopit. Tímto gestem si udobřil mnohé příznivce Fiorentiny a naopak poštval mnohé příznivce turínského týmu, Juventus navíc utkání prohrál 0:1, neboť De Agostini branku z penalty minul.[11][15]Když se na jaře 1991 Juventus s Fiorentinou střetli na ligové scéně, pobouřil Baggio při svém střídání příznivce svého nového klubu tím, že sebral vhozenou fialovou (typická barva Fiorentiny) šálu ležící na trávníku.[1]V rámciPoháru vítězů pohárů nastřádal celkem 9 gólů, ten první skončil v síti bulharskéhoOFK Sliven. ProtiAustrii Vídeň ve čtvrtfinále vstřelilhattrick. V domácí odvetě semifinále sBarcelonou musel Juventus dotahovat dvougólové manko, ale to se nepodařilo. Nedostačující vítězství 1:0 zajistil z přímého kopu Baggio, který 30 minut před koncem překonal gólmanaAndoniho Zubizarretu.[16]Střelecké ligové konto na konci sezóny i přes pomalý start zdobilo 14 gólů.[1]Jelikož trofeje chyběly, přišel trenérGiovanni Trapattoni a ten postavil tým okolo Baggia snažíc se svrhnout dominanciAC Milán.[1]
V ročníku1991/92 milánský hegemon svržen nebyl a Baggio se musel smířit s druhou příčkou. Na začátku února protiFoggii vstřelil první ligový hattrick za své působení v Turíně.[17]
Kapitánem se stal 25letý Baggio před sezónou1992/93.[9]Klubový majitel přivedl nová jména a Baggio se tak v kabině setkal sJürgenem Kohlerem,Andreasem Möllerem aneboDavidem Plattem. Mužstvo doplnil také záložníkDino Baggio, šlo však pouze o shodu jmen.[18]Posílit útok přišliGianluca Vialli aFabrizio Ravanelli. Baggio se ujal role podhrota za touto dvojicí.[1]Za sezónu celkem zaznamenal 30 soutěžních branek, včetně dvou ve finálePoháru UEFA.[9]V dubnu protiPSG v úvodním utkání semifinále Poháru UEFA se sám postaral o obrat z 0:1 na 2:1, poté co Pařížany poslal do vedeníGeorge Weah. Druhý gól vsítil Baggio z povedeného přímého kopu.[16]Juventus následně zvládl také odvetu. První finálové klání se hrálo na německé půděVestfálského stadionu. Dino Baggio srovnal na 1:1 po úvodní trefěMichaela Rummeniggeho. O čtyři minuty později našel Vialliho centr Roberta Baggia a ten překonal gólmanaKlose. V 73. minutě sprintem dostihl přihrávku Möllera a z prvního dotyku zajistil výhru 3:1.[16]Během odvetného finále si připsal dvě asistence na vítězství 3:0. Individuálními výkony si vysloužil cenuZlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy pro rok1993.[1]Poprvé od roku1982 se stal držitelem Zlatého míče opět Ital, naposledy to bylPaolo Rossi.[9]
Ani na jaře v roce1994 neslavili příznivciBianconeri mistrovský titul, což klubové představitele přimělo angažovat trenéraMarcella Lippiho. Na podzim se gólově prosadil z přímého kopu protiPadově, ale kvůli zranění utkání nedohrál. Právě náchylnost ke zranění byla jedním z faktorů, proč trenér Lippi začal praktikovat systém méně závislý na Baggiovi. Dalším faktorem byla přítomnost mladého nadějnéhoAlessandra Del Piera, který společně s Baggiem,Viallim aRavanellim bojovali o dvojici míst v základní sestavě, neboť v té době byly dva útočníci uznávanou normou.[1]Baggio se do zápasové praxe vrátil během jara, to si Juventus již dokráčel proScudetto. Gólově podpořil taženídomácím pohárem, když v semifinále pomohl vyřaditLazio Řím. Do finále však nezasáhl.[9]Turínský klub se následně pokusil snížit náklady snížením Baggiovy mzdy o přibližně 50%,[19]ale hráče si udržet, ten to ovšem odmítl a zamířil proto doAC Milán.
AC Milán vlastněnýSilviem Berlusconim Baggiovi nabídl požadovaný plat a ten s klubem podepsal tříletý kontrakt.[19]Milán za něj zaplatil částku v přepočtu mezi 12 až 13 miliony $ (amerických dolarů).[19]Mužstvo se po roční pauze vynucenéJuventusem vrátilo na pomyslný italský trůn s osmibodovým náskokem.[20]Opakující se zranění mu ale bránila hrát větší porci zápasů.[1]Ve čtvrtfinálePoháru UEFA při výhře 2:0 protiBordeaux se ujal přímého kopu a překonal soupeřova brankářeHuarda, ale na postup to nakonec nestačilo a AC Milán venku podlehl 0:3.[16]
V roce1997 seMilán sParmou dohodl na přestupu, ale nakonec přestup se neuskutečnil, protože tehdejší trenérParmyCarlo Ancelotti jej nechtěl.[21] A tak přestoupil doBoloně, kde plánoval restartovat kariéru. Vydržel jednusezónu, během které vstřelil 22 ligových branek, nejvíce za svou kariéru.[15]
V létě1998 přestoupil doInteru za 5,5 miliardlir.[22] I když měl problémy kolenem, uhrál v sezoně 35 utkání a vstřelil 10 branek. V lize chtěl klub útočit na titul, jenže skončil na 11. místě. Na další sezonu přichází nový trenérMarcello Lippi a ten již Roberta na hřiště často neposílá. Na konci kariéry i když věděl že mu klub neprodlouží smlouvu, přispěl rozhodující brankou určující pro kvalifikaci proLM.[23] V následném play-off klub vyhrál 3:1, on vstřelil dva góly. Největšího úspěchu zaNerazzurri zaznamenal v sezoně 1999/00 a to prohrané finále vitalském poháru.
Několik klubů projevilo o Baggia zájem a ten si nakonec vybralBrescii Calcio, italský tým pendlující meziprvní adruhou soutěží. Nejprve zde podepsal smlouvu na dva roky, nakonec zde zůstal až do konce kariéry roku 2004. V první sezóně ho opět limitovala zranění a na první gól tak čekal do ligového utkání na konci února 2001, kdy dvěma góly uhájil remízu 2:2 sFiorentinou. Brescia prožívala další boje o záchranu. Baggio zajistil cenný bod za remízu 1:1 na půděJuventusu, když v 86. minutě získal balon odPirla a překonal brankářevan der Sara. Brescia v pěti závěrečných kolech vybojovala 13 bodů z 15 možných, Baggiovy góly doprovázely každé z těchto kol. ProtiLecce zaznamenalhattrick. Brescia prvoligovou příslušnost udržela a obsadila historické osmé místo.[24]
ProtožeAtalanta Bergamo účast vPoháru Intertoto odmítla, naskytla se Brescii možnost nahlédnout do evropských pohárů. Během ročníku 2001/02 dosáhl tým čtvrtfináledomácího poháru, sám Baggio si připsal 10 gólových asistencí napříč soutěžemi. Jeho výkony jej vynesly do širší 50členné nominace naZlatý míč za rok 2001. Za rok 2001 obdržel cenuGuerin d'Oro pro nejlepšího fotbalistu italské ligy podle italského týdeníkuGuerin' Sportivo.[25]Odchozího Pirla ve středu hřiště zastoupil zkušený středopolařPep Guardiola působící zde mezi roky 2001 a 2003. Baggio si přivodil zranění, které mu znemožnilo hrát od listopadu 2001 do poloviny dubna 2002, poté co zaznamenal 8 branek v prvních 9 zápasech. V závěru sezóny se uvedl v utkání proti Fiorentině, když jako střídající hráč dvakrát přesně zakončil a pomohl k výhře 3:0. Po prohře 0:5 v Turíně zajistil první ligu pro město Brescii gólem na 3:0 v posledním kole sBolognou.[24]
V sezóně2002/03 dotáhl tým k devátému místu. Mezi jeho spoluhráče patřil nově téžStephen Appiah, v útoku po jeho boku nastupovalLuca Toni. Ve třetí ičtvrté sezóně skóroval vstřelil 12 ligových branek. Na jaře protiParmě v závěru utkání srovnal na 2:2 a tím pokořil hranici 200 branek vSerii A. V květnu protiLaziu Řím vstřelil poslední gól v aktivní kariéře. Následně se rozloučil s fotbalem na stadionuSan Siro v Miláně, kde mu při odchodu ze hřiště tleskali domácí fanoušci.[24]
Ve 23 letech se Baggio poprvé představil na mistrovství světa
Zareprezentaci odehrál 56 utkání a vstřelil 27 branek. První utkání odehrál ve 21 letech16. listopadu1988 protiNizozemí (1:0).[30] První branku vstřelil s přímého kopu ve třetím utkání a to22. dubna1989 protiUruguayi (1:1).[31] Byl povolán na domácí šampionát v roce1990. Získal bronzovou medaili a připsal si zde pět utkání a dvě branky. První branku vstřelil protiČeskoslovensku, což byla vyhlášená jako nejhezčí branka na šampionátu.[32] a druhá byla z utkání o 3. místo.
I nový trenér národního týmuArrigo Sacchi na něj sází a povolává jej na další šampionát v roce1994. Začátek turnaje nenabízí přesvědčivé výkony a byl považován za jedno z velkých zklamání turnaje.[33] Teprve ve vyřazovací fázy se jeho střelecká extratřída rozjela. Nejprve v osmifinále vyřadí dvěma brankamiNigérii, poté ve čtvrtfinále brankou na konci zápasu vyřadilŠpanělsko a v semifinále dvěma brankami vyřadilBulharsko a tak po 12 letech opětItálie hraje finále. Do finálového utkání nastoupil, jenže jeho výkon nebyl takový jako dříve. Zápas se dostal dopenaltového rozstřelu, který Roberto nezvládnul a svou střelu poslal nad břevno.[34] Je vyhlášen druhým nejlepším hráčem na šampionátu a s 5 brankami se umístil na 2. místě v tabulce střelců.
Odlistopadu1996 dodubna1998 nastoupil jen do 4 utkání. Další utkání přidal v přátelském utkání předMS 1998 protiŠvédsku (0:1).[35] Trenér národního týmuCesare Maldini jej na šampionát v roce1998 vezme na úkorCasiraghiho aZoly. V prvním utkání protiChile (2:2) vstřelil zpenalty branku a připsal si i asistenci. Další branku vstřelil ve skupině protiRakousku (2:1). Ale ve čtvrtfinále neprošel přesFrancii. Díky těmto dvěma vstřeleným gólům vyrovnal italský rekord v tabulce střelců naMS, který drželPaolo Rossi (9 branek). Stal se jediným italským hráčem, který skóroval v třech šampionátechMS.
Po šampionátu odehrál ještě 3 zápasy pod vedenímZoffa. Také další trenérGiovanni Trapattoni jej nepovolává a tak poslední utkání odehrál v 37 letech28. dubna2004 protiŠpanělsku (1:1).[36][37] Vstřelených 27 branek jej řadí na 4. místo v tabulce italských střelců v národním týmu.[38]
↑Bernd Rohr, Günter Simon:Fotbal: velký lexikon,Grada, Praha 2006,ISBN80-247-1158-3, str. 52
↑Roberto Di Maggio; José Luis Pierrend.Italy - Record International Players [online]. RSSSF, rev. 2020-01-22 [cit. 2020-05-20].Dostupné online. (anglicky)
↑STABILE, Adriano.Roberto Baggio - Goals in Serie A [online]. RSSSF, rev. 2005-01-02 [cit. 2020-05-20].Dostupné online. (anglicky)
↑HAISMA, Marcel.Roberto Baggio - Matches in European Cups [online]. RSSSF, rev. 2004-02-21 [cit. 2020-05-20].Dostupné online. (anglicky)
↑abcdefgSPENCER, Jamie. 7 of the Best Moments of Roberto Baggio's Career.90min [online]. 2020-03-17 [cit. 2020-05-20].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-03-19. (anglicky)
↑abcSENGUPTA, Somnath. The 1990 UEFA Cup final: An infamous chapter in the Juventus – Fiorentina rivalry.The Gentleman Ultra [online]. 2020-02-26 [cit. 2020-05-20].Dostupné online. (anglicky)
↑abKRISTJÁNSSON, Tryggvi. In celebration of Roberto Baggio: the divine ponytail.These Football Times [online]. 2015-07-27 [cit. 2020-05-20].Dostupné online. (anglicky)
↑abO'BRIEN, Colin. Remembering the 1990 UEFA Cup Final Between Juventus and Fiorentina.Bleacher Report [online]. 2014-03-12 [cit. 2020-05-20].Dostupné online. (anglicky)
↑abcdMENICUCCI, Paolo. Roberto Baggio turns 50: five of his best UEFA goals.UEFA.com [online]. 2017-02-18 [cit. 2020-05-20].Dostupné online. (anglicky)
