| Robert Surcouf | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Robert Charles Surcouf |
| Narození | 12. prosince1773 Saint-Malo |
| Úmrtí | 8. července1827 (ve věku 53 let) Saint-Servan |
| Příčina úmrtí | rakovina |
| Povolání | korzár arejdař |
| Ocenění | rytíř Čestné legie |
| Choť | Marie-Catherine Blaize de Maisonneuve (od 1801) |
| Příbuzní | Nicolas Surcouf, bratr |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Robert Surcouf (1773–1827) byl slavnýmfrancouzskýmkorzárem, který se během své legendární kariéry zmocnil čtyřiceti sedmi lodí a byl proslulý svou galantností a rytířstvím. Za to byl nazývánKrál korzárů.
Surcouf se narodil v prosinci roku1773 vbretaňském opevněném městěSaint-Malo, které bylo tradiční korzárskou pevností. V mládí navštěvovalcírkevní školu a byl vychovávánjezuity. Již ve třinácti letech však ukradl malý člun, aby dokázal své námořnické schopnosti, a musel být zachráněn, když se dostal do mořské bouře.
V patnácti letech se nechal najmout na obchodní loď plující doIndie. V letech1789 až1791 se zúčastnil obchodu sotroky zMosambiku aMadagaskaru. V roce1792 se vrátil zpět doSaint-Malo a zjistil, k jak obrovským politickým změnám došlo v jeho vlasti běhemfrancouzské revoluce. Na obchodní lodi odjel na ostrovÎle-de-France (dnesMauricius) a po svém příjezdu se dozvěděl, že vypukla válka sAnglií. Když byl ostrov napaden dvěma velkýmianglickými válečnými loděmi, zúčastnil se Surcouff jako druhý důstojník na fregatěCybèle úspěšného odražení nepřítele, který byl v obrovské palebné přesile, a rázem patřil mezi válečné hrdiny.
Stal se kapitánem a vyjádřil své přání vést protiAngliikorzárskou válku. AvšakfrancouzskýNárodní konvent jen nerad vydával listiny opravňující k zajímání lodí. To mělo za následek, že když Surcouf roku1794 zajal třianglické obchodní lodi s nákladem potravin a připlul s nimi do hladovějícíhoPort Louis, bylo sice zadržení lodí prohlášeno pod záminkou sebeobrany za legální (zaanglický útok byl vydáván výstřel, kterýmAngličané, jak bylo tehdejším zvykem, požadovali vyvěšení vlajky), ale úřady zadržely celý náklad včetně části, kterou obvykle obdrželkorzár, protože Surcouf neměl potřebné listiny.
Po sporu s guvernéremIsle de France odplul Surcouf doFrancie, aby příslušné listiny získal. Na moře se vrátil roku1798 vNantes jako kapitán loděClarissa s osmnácti děly a se sto pěti muži posádky. Brzy se v jižnímAtlantiku zmocnil čtyř lodí a v únoru1799 dalších dvou blízkoSumatry. V listopadu toho samého roku zajal loď Auspicious s nákladem, majícím cenu více než jeden milion franků. Před návratem naIsle de France se ještě zmocnil další anglické a americké obchodní lodi.
V květnu roku1800 se Surcouf stal velitelemLa Confiance, rychlé korvety s osmnácti děly, a začátkem března s ní zajal devět britských obchodních lodí. 7. října roku1800 se vBengálském zálivuLa Confiance setkala s lodí britské Východoindické společnostiKent, vyzbrojenou dvaceti šesti děly a se 438 osobami na palubě: z toho 100 mužů regulérní posádky, 38 cestujících včetně tří žen a 300 osob z východoindické lodiQueen, která v důsledku požáru vybuchla v San Salvadoru. Mezi cestujícími z lodiQueen se nacházelo 100 vojáků. Surcouf brilantním manévrováním a úspěšnouabordážíKent dobyl a získal tak obrovskou kořist. V literatuře se často chybně uvádí, že Surcouf zvítězil proti trojnásobné přesile, ale naKentu měli jen omezenou výzbroj ručních palných a sečných zbraní pro vlastní stočlennou posádku, většina osob na palubě nebyla ozbrojena vůbec. Po této úspěšné akci se Surcouf stal veFrancii žijící legendou a vAnglii veřejným nepřítelem, na jehož hlavu byla vypsána odměna pěti miliónů franků.
Po návratu do vlasti roku1801 se Surcouf usadil v rodnémSaint-Malo, oženil se a působil šest let mimo vojenskou službu jako obchodník arejdař. Za své zásluhy obdržel 18. července roku1804 řád důstojníka Čestné legie.
Roku1807 se Surcouf vrátil ještě jednou na moře jako velitel speciálně postaveného trojstěžníkuLe Revenant s dvaceti děly, který dosahoval na svou dobu pozoruhodné maximální rychlosti dvanácti uzlů. I tato jeho posledníkorzárská plavba byla velmi úspěšná. 4. února1809 se Surcouf vrátil doFrancie s nákladem v ceně osmi miliónů franků. Surcoufa přijal sámcísařNapoleon a udělil mu titulbarona.
Po skončení válek se Surcouff vrátil natrvalo doSaint-Malo jako váženýšlechtic a velmi bohatý muž a pokračoval ve své obchodní arejdařské činnosti.
Vypráví se o něm, že roku1817 vyzval na souboj dvanáctpruských důstojníků za to, že v baru urazili jednoho starého muže. V souboji jich jedenáct (jednoho po druhém) zabil. Jen posledního nechal na živu, aby mohl souboj dosvědčit.
Surcouf zemřel 8. července roku1827 a na jeho poslední cestě byl doprovázen flotilou, čítající více než padesátplachetnic.
.jpg)
Jeden z jeho výroků vstoupil do historie a byl převzat do literárních a filmových děl. Padl v diskusi sanglickým důstojníkem. Když ten vyčetl Surcoufovi, že zatímcoBritové bojují pro čest,Francouzi pro peníze, Surcouf na to bryskně odpověděl:„A man fights for what he lacks the most!“ (Muži bojují pro to, co jim nejvíc chybí!).
Obrázky, zvuky či videa k tématuRobert Surcouf na Wikimedia Commons