Jde o největší přímořské turistické letoviskoItálie[1] a jedno z největších v Evropě (hlavně díky turistům z Německa a dalších středoevropských zemí). Spolu s několika dalšími městy v okolí vytváří dlouhý pás městské krajiny. Centrum města tvoří turisticky pozoruhodné stavby několika období odŘímské říše, přes gotiku a renesanci až po hotelybelle epoque a konstruktivismu. Nedaleko města se také nachází státSan Marino.
Georg Braun: Veduta Rimini z roku 1572Plakát Grand hotelu
Osídlení na území města sahá do pravěku. V době železné, asi od 10. století př. n. l. bylo střediskemVillanovské kultury, kterou vystřídaliKeltové,Etruskové a po nich Římané. HistorikStrabón ve své Geographice podal první písemné zprávy o založení a rozvoji města kmeneUmbrů, které patřilo do svazku svobodných etruských měst. V roce 286 př. n. l. převzali správu města Římané, tehdy čítalo na 6000 kolonistů. Při ústí řeky do moře založili přístav Ariminum. Za další urbanistické proměny město vděčí císařům Tiberiovi a Juliu Caesarovi, který je dal vydláždit a rozšířit o svou čtvrť. Již v roce 313 se zde zformovala silná křesťanská komunita v čele s římským knězemsvatým Gaudenciem, který byl roku 332 zvolen prvním biskupem z Rimini; roku359 se zde konalcírkevní koncil, který svolal císařKonstantin II.Zásadní proměnou město prošlo počátkem renesance za vlády rodinyMalatestů.Sigismondo Pandolfo Malatesta v polovině 15. století vybudoval na jihovýchodním okraji města vodní hrad Castel Sismondo, do jehož opevnění zasadil antické hradební zdi včetně dvou bran a dal dostavětkatedrálu s vlastní kaplí.
Středověkou a renesanční měšťanskou architekturu, zejména domy těžce postihla série zemětřesení z let1672,1786,1785 a1916. Své stopy zde zanechalo i období ustavení republiky (Reppublica cisalpina) za Napoleona roku1797. Počátky turistického ruchu bývají datovány do roku1843, kdy byl založen první hotel a následovala další letoviska. Významné rozšíření počtu turistů přineslo prodloužení železniční trati Rimini-Ancona v roce1861. V témže roce zdejší účastníci národně osvobozeneckého boje, vyhlásili Rimini za součást nového Italského království.
K zatím poslednímu vážnému poškození města došlo během druhé světové války při bombardování Adriatického pobřeží a při osvobozeneckých bojích v září1944. Na památku tří hrdinů těchto bojů bylo pojmenováno Náměstí tří mučedníků (Piazza Tre Martiri).
Most: Ponte di Augusto – z období římské antiky se zachovaly základy různých staveb. Nejlépe z nich římský most, který se klenul přes řeku Mareschii a mořskou zátoku. Pochází z 1. století n. l. (pravděpodobně z období vlády císařeTiberia). Až do 90. let 20. století se běžně užíval pro dopravu, nyní je vyhrazen pro pěší.
Augustova brána: Arco di Augusto – stojí na jižním okraji starověkého města, kudy se vcházelo do města a do hradu; na ní navazovala hlavní antická cesta města (Via principalis) k náměstí, na protější straně mířící kTiberiovu mostu. Brána a části hradeb byly zakomponovány do fortifikace hradu, z té doby je renesanční cimbuří s tzv.vlaštovčími ocasy.
Fórum: Piazza di Tre martiri – na obdélném půdorysu založili Římané na křižovatce dvou hlavních cest města, ve středověku bylo částečně přestavěno a přizpůsobeno novým poměrům (tržnice a přívod vody na její čištění, radnice).
Socha Julia Caesara: bronz, kopie římské helénské práce z 1. století př. n. l.
Hrad: Castel Sismondo – renesanční stavba z poloviny 15. století, do jehož opevnění byl zasazeny antické hradební zdi včetně dvou bran. V 19. století byl ubourán vnější prstenec hradeb
Dóm: Tempio Malatestiano – gotický kostel s raně křesťanskými základy přestavěl v renesančním slohu architektLeon Battista Alberti, její fasáda patří k nejstarším příkladům renesančního slohu v chrámové architektuře. Interiér: krucifix na hlavním oltářiGiotto, freskyPiero della Francesca, pohřební kaple Sigismonda Malatesty a jeho manželky Isotty degli Atti.
Kašna s piniovou šiškou: Fontana della Pigna – renesanční mramorová stavba z roku 1543; sochař Giovanni da Carrara; v 17. století byla piniová šiška nahrazena sochou sv. Pavla, kterou odstranili restaurátoři v roce 1807 a rekonstruovali původní šišku.
RežisérFederico Fellini (1920–1993) byl zdejším rodákem a natočil o městě svého dětství autobiografický snímekAmarcord, zasazený do atmosféry Rimini v polovině 30. let 20. století, z reálií v něm je představen např. Grand Hotel.
.jpg)
