Název města odkazuje nařekuRječina, která se v Rijece vlévá doJaderského moře. SlovoRijeka označuje vchorvatštině řeku.Slovinský název městaReka je stejného původu. Doitalštiny byl název převzat jakoFiume, který rovněž označuje řeku.
V historických pramenech lze nalézt různé podoby názvu. Nejstarší zaznamenanýlatinský název znělTarsus, resp.Tarsis.[4][5]
Související informace naleznete také v článku Dějiny Rijeky.
Původně zde stála ilyrská osada, kterou vyvrátili Římané.[5] V doběŘímské říše zde byla liburnská osada, od7. století byla osídlenaSlovany. Město se rozvíjelo okolo pevnosti/hradu Trsat (původně zlatinskéhoTarsa). V roce799 jej vypleniliFrankové. Vestředověku Rijece vládli aquilejští patriarchové. Ve13. století získala statut města. Roku1471 se Rijeka stala majetkemHabsburků[6], v jejichž područí zůstala dalších 300 let. Jako jednoho z mála měst v regionu se jej nezmocnili Benátčané.[7] V roce1509 bylo město vypleněnobenátským loďstvem a v roce1530 následně rozsáhle přestavěno. Několikrát jej napadli iTurci, ale stejně jako Benátčané ani oni nikdy Rijeku nedokázali obsadit.[5] V roce1595 se k ní opět těsně přiblížili, tentokrát z vnitrozemí. V16. století byla v Rijece také v provozu tiskárna,[8] která tiskla knihy vhlaholici. Později zde bylo založenojezuitskégymnázium.
Status svobodného přístavu ale získala Rijeka až rozhodnutím císařeKarla VI. v roce1719.[9][10]
V závěru18. století zaznamenala Rijeka značný vzestup migrace směrem do města, přicházely obchodnické rodiny zeSarajeva i pravoslavných (srbských) oblastí Balkánu.
Po rozhodnutíVídeňského kongresu byla Rijeka navrácena Rakousku a od roku1822 spadala podUhersko. Pro zalitavskou část monarchie představovala jeden z mála přístupů k moři. Proto se uherská vláda v druhé polovině19. století rozhodla masivně investovat do jejího rozvoje. Značnou zásluhu na rozvoji města měl také tehdejší starosta[11]Giovanni de Ciotta. V roce1873 byla zprovozněnaželeznice do Rijeky.[12] Roku1885 byla dána do provozu také prvnítovárna na výrobutorpéd, resp. zde bylo první torpédo vyvinuto.[13]
Běhemprvní světové války bylo město ušetřeno válečného běsnění. Řada místních obyvatel, která byla povolaná do rakousko-uherské armády nicméně na různých bojištích Evropy padla. V závěrečné části konfliktu navíc Rijeka pocítila značný nedostatek základních surovin a potravin. Rozšířený bylhlad, dělníci v loděnicích a přístavech vstupovali dostávek. Vznikalysocialistické organizace (např.rudá garda) a sílily nálady pro sjednocení všech jižních Slovanů do jednoho státu.
Hraniční most mezi Jugoslávií a Itálií v roce1930.
V souvislosti s dělením byla v Rijece ustanovena nováKvarnerská provincie v rámci Itálie, která zahrnovala původní západní část Svobodného státu Rijeka. Přestože město bylo odříznuto od svého vnitrozemí a přišlo o řadu tradičních obchodních vazeb, uchovalo si řadu výhod. Mělo vlastní daňovou politiku a i nadále statut svobodného přístavu.
Historikové odhadují, že běhemdruhé světové války přišla Rijeka okolo patnácti tisíc obyvatel, pokles činil celých 22 %. Italské obyvatelstvo se po konci války do jisté míry vystěhovalo. V roce1948 byl k městu administrativně připojen blízkýSušak.
V říjnu1953 vypukly v Rijece protiitalské nepokoje, následně byl zrušen statutitalštiny jako menšinového jazyka.
V komunistické Jugoslávii se Rijeka stala jedním z nejdůležitějších přístavů v zemi a její hospodářství se zaměřilo hlavně na námořní dopravu: byly založeny společnosti na stavbu lodí, výrobu motorů a zpracování ropy. Díkyznárodnění se vláda dostala k veškerému kapitálu a mohla zakládat nové společnosti. Jedním ze symbolů se stala např. společnostBrodoprojekt[18] , která se podílela na vývoji řady jugoslávských lodí, včetně těch pro Josipa Broze Tita.[19] Během tohoto období se město nadále rozvíjelo, byly budovány nové čtvrti, kde byly založeny nové školy a veřejné instituce. V roce1970 bylo otevřené nedaleké letiště na ostrově Krk. O tři roky později byla také založena i univerzita (její rektorát byl umístěn do budovy bývalésušacké radnice). Vzhledem k náročnému terénu v okolí města se Rijeka rozšiřovala především oběma směry po pobřeží a při výstavbě byly preferovány hlavně výškové budovy, aby bylo zabíráno co nejméně cenného prostoru. Díky tomu vznikla panelová sídliště s věžovými domy (např. v lokalitáchTurnić,Podmurvice,Gorna Vežica,Krimeja,Rastočine,Zamet aKozala.)[20] Výškové budovy značným způsobem pozměnily panorama města. Zlepšení v oblasti dopravy však byla pouze mírná; dálniční síť během existence SFRJ do Rijeky nedosáhla. Vlakem kvarner-ekspres trvala jízda z přístavního města do republikové metropoleZáhřebu 3,5 hodiny.[21]
V roce2003 Rijeku navštívilpapežJan Pavel II.[22] , mše se zúčastnilo na sto tisíc lidí. V roce2020 byla Rijeka spolu sirským městemGalway.[23] vyhlášena[9]Evropským městem kultury. V souvislosti s tím město obdrželo rozsáhlou podporu od Evropské unie. Zároveň probíhá dlouhodobý proces transformace některých továren, které byly opuštěny v 90. letech během obecného trendu de-industrializace, a jejich úpravy do podoby nových kulturních nebo jiných center.[23]
Podnebí jesubtropické, s deštivou zimou a sušším létem, během kterého je také nejméně oblačnosti. Sníh je vzácný, sněží v průměru 1–3 dny v roce. Mráz se vyskytuje obvykle jen v zimních měsících. Nejvyšší naměřená teplota byla 38 °C a nejnižší −9 °C. Průměrná vlhkost vzduchu se pohybuje od 62 % v červenci po 83 % v prosinci. Vane nejčastěji severní vítr. Celoročně je poměrně stálá rychlost větru 6,5–10 km/h.
Rijeka má ročně 2309,2 hodin slunečního svitu. Nejméně připadá v průměru na měsíc říjen (cca 100 hodin) a nejvíce na červenec (celkem 315 hodin).
Úhrn srážek dosahuje v měsícíchlednu ažsrpnu v průměru okolo 100 mm, poté množství srážek až do konce roku roste, a to až na 200 mm měsíčně. Roční úhrn srážek byl v období let1992 až2017 1605,5 mm.
Většina městských parků se nachází na svazích kopců, které klesají postupně k mořskému břehu. Jedná se např. o Park Vladimira Nazora,Park hrdinů (chorvatskyPark heroja),Divadelní park (Kazališni park) neboPančićův park v blízkosti místníhoFrantiškánského kláštera. Známý je rovněž i parkMlaka (známý též jako veřejná zahrada –italskyGiardino Pubblico) z druhé poloviny19. století.[24] Krajina severním směrem od města je zalesněná, nacházejí se zde např. vrcholyVeli vrh,Pleš neboMačkov vrh.
Rijeka je třetí město v Chorvatsku co do počtu obyvatel (poZáhřebu aSplitu). V Rijece žilo ještě v roce 1991 přes 164 000 obyvatel. Po ukončeníválky v roce 1995 jejich počet klesl na 128 384 obyvatel. V roce2020 byla Rijeka domovem pro 115 995 obyvatel.[25]
Pokles počtu obyvatel je způsoben především pro město nepříznivým migračním trendem, kdy se z Rijeky více obyvatel vystěhovává, než do ní přichází. Jen v roce2019 se do Rijeky přistěhovalo 2644 nových obyvatel, zatímco 3231 odsud odešlo. Obyvatelstvo také postupně stárne.
Nejvíce jeChorvatů (82,52 %),Srbů (6,57 %),Bosňáků (2,06 %) aItalů (1,9 %). V roce2011 se 3429 obyvatel přihlásilo k italštině jako k rodnému jazyku.[10]
Z historických důvodů žila v Rijece již od středověku maďarská komunita. Nejpočetnější byla v letech1870 až1918. Prvním maďarským správcem města bylJózsef Majláth. V té době žilo ve městě značné množství maďarských úředníků. Guvernérem byli jmenováni Maďaři a kromě vedoucích představitelů veřejné správy zde pracovalo a žilo značné množství maďarských inženýrů, železničních úředníků, policistů a učitelů. Jejich děti se vzdělávaly na střední škole s maďarským jazykem a v tomto období bylo otevřeno několik maďarských restaurací.János Kádár se narodil v Rijece. V roce1910 žilo v Rijece 3 619 obyvatel, kteří uvedli maďarský jazyk jako svůj jazyk.
V roce 1994 byla ve městě založenaČeská beseda Rijeka, která má okolo 150 členů a vydává zpravodajNaše řeč. V roce 2009 česká komunita na ulici Ćićarijska otevřela nově vybudovanýČeský dům T. G. Masaryka.[26][27]
V roce 1943 zde žilo okolo 4 700židů. V současnosti je zde jedna z deseti židovských komunit v Chorvatsku. Riječtí Židé přišlo do města někdy okolo15. století[28], většinou se jednalo osefardské Židy. Po roce1848 se v Rijece usadili Židé askenážští. Židovská komunita těžce strádala běhemdruhé světové války, řada Židů se vystěhovala po nástupu komunistického režimu v Jugoslávii doTerstu nebo dalších měst v regionu, případně doIzraele. V roce 2008 75 obyvatel hlásilo kjudaismu. Patří jim jedna ze tří synagog, které se na celém území Chorvatska dochovaly po druhé světové válce. V roce 2008 byla po rekonstrukci znovu otevřena. Oficiálně byla židovská náboženská obec v Rijece založena v roce 1781.
Oficiálním jazykem na území města je od roku1953 pouze chorvatština (resp. dřívesrbochorvatština). Většina lidí v Rijece mluví chorvatsky (čakavským dialektem). Někteří starší obyvatelé města ovládajíitalštinu. V minulosti (za Rakousko-Uherska) bylo město multikulturním a mnohojazyčným přístavem.
Další malé části jsou Bačići, Brašćine, Brig, Diračje, Gornja Drenova, Grbaste, Grohovo, Gušć, Kablari, Kostabella, Krnjevo, Marčeljeva Draga, Marči, Martinkovac, Naselje Vulkan, Orlići, Paris, Piramida, Preluk, Pod Ohrušvom, Podbreg, Pulac, Rastočine, Rujevica, Štranga, Tibljaši, Tijani, Tomasići, Turan, Tutnovo a Žakalj.
Opčina města se oficiálně dělí na dvě sídla: Město Rijeka s 124 384 obyvateli a vesniceBakar (dio) s 240 obyvateli.
V čele města stojí starosta (chorvatskygradonačelnik), který zastupuje město navenek. Volí jej zastupitelstvo města. Rada města (kolektivní orgán, který řídí město) má minimálně dva místostarosty, kteří starostu v době jeho nepřítomnosti zastupují.
Zastupitelstvo města (chorvatskygradsko vijeće) má 33 členů, kteří jsou voleni v komunálních volbách. Po jednom zastupiteli je voleno z komunityitalské asrbské národnostní menšiny. Zastupitelstvo má svého předsedu a dva místopředsedy, jeden místopředseda musí být zástupce jedné z národnostních menšin. Zastupitelstvo schvaluje/doplňuje Statut msta Rijeky, schvaluje městský rozpočet, dohlíží na hospodaření města apod. Volební období rijeckých zastupitelů je čtyřleté.
Rijeka je co do počtu obyvatel třetím největším městem v zemi (poSplitu aZáhřebu), což z ní činí značné centrum řady odvětví. Je to důležité průmyslové město s loděnicí, ropnou rafinérií[30] a koncovou stanicíjadranskéhoropovodu.
Značná část místního obyvatelstva byla historicky zaměstnána v rijeckých loděnicích. Těch je několik; Loděnice 3. května (chorv.3. maj) byly založeny již v roce1892 a později restrukturalizovány v roce1906 pod názvemDanubius. Pro Rakousko-Uhersko se jednalo o klíčový podnik, který umožňoval monarchii získat kontrolu nad Jaderským mořem. Loděnice byla zničena německou armádou za války a obnovena socialistickou vládou. Loděnice Viktora Lenaca byly založeny v roce1896 (jako firma Lazarus), současný název mají od roku1948.
Vzhledem k ekonomické transformacizemě po roce1991 klesal význam průmyslu ve prospěchslužeb, předevšímturistiky. V druhé dekádě21. století bylo okolo poloviny obyvatel Rijeky zaměstnáno v malých firmách/společnostech. Malé subjekty se podílí na 43 % celkové ekonomické aktivity města. Ekonomická konjunktura v druhé polovině druhé dekády století vedla také k poklesu dlouhodobě problematické nezaměstnanosti, a to z devíti tisíc v roce2011 na pouhé tři tisíce v roce2019.
Nezávislý deníkNovi list vychází v Rijece od roku1890 a je stěžejním deníkem v regionu. Představuje jedny z mála novin, které jsou kritické jak k chorvatské vládě, tak i opozici.[zdroj?] Nezávislý italský deníkLa Voce del Popolo vychází v Rijece více než 120 let (s přestávkami).
Regionální televizní stanice RiTV informuje převážně o dění z regionu. Chorvatské rádio spadající podHRT spravuje rozhlasovou staniciRadio Rijeka, která je v provozu od roku1945. Existuje také mnoho dalších stanic, například Radio SVID, Radio Sušak nebo Radio Trsat.
Rijeka je největším přístavem Chorvatska s ročním obratem 13 milionů tun. Kromě přístavu se zde nachází iloděnice.Trajekty odtud jezdí na blízké ostrovy (Krk,Cres) a do některých chorvatských a italských měst.
V Rijece sídlí také dopravní společnostJadrolinija. Vzhledem k tomu, že právě přístav umožnil historický rozvoj města do současné podoby se hlavní přístav i nádraží nacházejí v samotném středu města. Ústí řeky Rječina, které bylo do jisté míry upraveno také na kotviště, nese dnes názevMrtvý kanál (chorvatskyMrtvi kanal).
Autobusové nádraží Rijeka je obsluhováno pravidelnými autobusovými linkami se všemi velkými chorvatskými městy, jako je Záhřeb, Osijek, Slavonski Brod, Đakovo, Nova Gradiška, Požega, Vukovar, Gospić, Karlovac, Zadar, Šibenik, Split, Makarska a Dubrovník. Časté jsou odjezdy směrem na Istrii, na ostrovy Cres, Lošinj, Krk, Rab a Pag a do měst kolem Crikvenice, Novi Vinodolski a Senj. Z mezinárodních linek jsou pravidelné odjezdy směr Německo, Švýcarsko, Itálie, Bosna a Hercegovina a Srbsko.[31] Výhledově by mělo být přemístěno.[32]
Z místního nepříliš frekventovaného nádraží jezdí vlaky doZáhřebu,Osijeku a doLublaně, v letní sezóně počet destinací stoupá o některá středoevropská města. V roce 2020 vyjela zPrahy hlavního nádraží do Rijeky přímá vlaková linka odRegioJetu.[33][34]Zajímavostí je náročné trasování tratě naZáhřeb centrem města.Železniční trať Záhřeb–Rijeka překonává hned v Rijece nemalé stoupání (jen v úseku vedeným samotným městem je to 200 m). Část trati je vedena i v tunelu (tunel Brajdica) a trať také směřuje přímo po námořní promenáděRiva. Severozápadním směrem je také z Rijeky vedena iželezniční trať doSlovinska, která přes městoIlirska Bistrica směřuje doLublaně a doTerstu.
Letiště Rijeka bylo otevřeno v roce1970 a nachází se na ostrověKrk 26 km jihovýchodně od města. Zaměřuje se především na charterové lety, byť v posledních letech se zvyšoval počet pravidelných leteckých linek. V roce2017 letiště využilo 141 111 cestujících, do roku2020 předpokládalo město Rijeka zvýšit počet odbavených cestujících až na půl milionu, nakonec se podařilo v roce2019 dosáhnout dvou set tisíc odbavených. Vzhledem k pandemii nemociCOVID-19 toto číslo pokleslo následovně na padesát tisíc.[35]
Místní a městskou dopravu zajišťují autobusy na 17 linkách. V letech1899–1952 zde byla provozována takétramvajová doprava, kterou nahradilytrolejbusy, zrušené roku1971.
V rámci individuální automobilové dopravy se ve městě v letech2015–2017 pohybovalo na 53 000 silničních vozidel denně.
Zdrojempitné vody pro město Rijeka je řekaRječina, jejíž voda se rozvádí prostřednictvímvodovodní sítě v celkové délce 853 km. Kromě ní se využívá voda ještě z několika podzemních pramenů, které jsou rovněž na síť napojené. Na vodovod je napojeno 99,85 % obyvatel města, průměrný riječan spotřebuje 130 l vody denně.
Plynofikace byla realizována sítí zbudovanou v 60. a 70. letech20. století. Plynový rozvod Rijeky je napojen na centrální chorvatskýplynovod, který směřuje z Rijeky do městaPula na západě aKarlovac na východě.
Místní pláže jsou oceněny (některé) Modrou vlajkou.[36]
Na území města Rijeky se nachází celkem 28 vzdělávacích institucí. Město Rijeka je zřizovatelem 24 z nich. Některé vzdělávací instituce jsou soukromé.
Ve městě se nachází 14 odborných škol a 4gymnázia. Italská střední škola[10] působí v Rijece od roku1888.
Od roku1973 má Rijeka vlastní univerzitu (chorvatskyRiječko sveučilište). V rámci ní působí Akademie výtvarných umění, ekonomická, filozofská, stavební, lékařská, námořní, právní a technická fakulta. Fakulta ekonomiky a turistky je umístěna vistrijském městěPula, Vysoká pedagogická škola má svoje pobočky i ve městěGospić. Existuje zde také vyšší odborná škola PAR.
VRakousko-Uhersku byla Rijeka známá především díky námořní škole, kde byli vychováváni budoucí důstojníci v rakouském námořnictvu. Škola především vzdělávala potomky dobře postavených aristokratických rodin, technické vzdělání však bylo zajištěno i řadě nadaných žáků.
Rijeka je oblíbené turistické letovisko – především kvůli svým památkám, jakobarokní[37]jezuitskýChrám sv. Víta, vystavěný na kruhovém půdorysu,kostel sv. Jeronýma, paláce z 19. století (např. Vranyczanský palác nebo budovahlavní pošty),kapucínský kostel z počátku 20. století, pozůstatky římského osídlení či výstavníKorzo[36] a úzké uličky ve středu města, poté pro mořské pobřeží. Mezi kulturní památky patří také industriální stavby (továrny, zbudované v druhé polovině19. století).Městská věž, pozůstatek původníhoměstského opevnění, vznikla na místě starší brány v18. století.[38] Navštěvována je rovněž i pevnost (původní zmíněný hrad Trsat), který se nachází východně od středu města.
Jsou zde také divadla,univerzita (1973),galerie a mnoho muzeí. V bývalém guvernátorském paláci dnes sídlí muzeum regionální historie a námořnictví (chorvatskyPovijesni i pomorski muzej).[39] Dále zde je takéMuzeum moderního a současného umění aMuzeum přírodních věd.[36] Od roku1982 se ve městě každoročně v lednu a únoru pořádá karneval, který navštíví až 120 000 lidí. Pořádán je pravidelně v zimě, v roce2020 byl z důvodu pandemie nemociCOVID-19 poprvé uskutečněn v létě.[40]
Mezi oblíbené kulturní akce v Rijece patří např.Rijecké letní noci (chorvatskyRiječke ljetne noći), které organizuje Chorvatské národní divadlo, dále Léto na Gradině, Revue loutkového divadla, kterou organizujeMěstské divadlo loutek Rijeka, Mezinárodní festival malých scén, Jazz time festival, Festival komorní hudby, Mezinárodní bienále komiksů a další.
Město Rijeka bylo mezi čtyřmi chorvatskými kandidáty zvoleno zaEvropské město kultury v roce2020.[13][36] V rámci tohoto titulu byly ve městě otevřeny některé nové budovy a kulturní objekty, jejichž obnovu a rozvoj umožnily evropské fondy.
V roce2017 navštívilo Rijeku 134 472 turistů, z nichž cca 30 tisíc byli návštěvníci z Chorvatska a zbytek ze zahraničí. Zhruba polovina návštěvníků se ubytovávala v soukromí, jedna třetina v hotelech, 15 % vhostelech a 10 % v nekomerčních ubytovacích zařízeních. Město je nicméně z turistického hlediska relativně méně atraktivní, než jiná na chorvatském pobřeží Jaderského moře.[23] V roce2019 navštívilo Rijeku 166 534 turistů, z nichž 135 168 bylo návštěvníků zahraničních a 31 366 domácích. Uskutečněno bylo celkem 467 639 přenocování. Po pandemii nemociCOVID-19 došlo k postupnému uživení turistického ruchu; v první polovině roku2021 přijelo do Rijeky celkem 22 tisíc lidí.[42]
Sídlí zde fotbalový klubHNK Rijeka, který hraje v první chorvatské fotbalové lize, a který vyhrál chorvatský i jugoslávský fotbalový pohár. Naposledy tomu tak bylo v sezoně 2016/2017.
V Rijece působí celkem 38 sportovních organizací.
Řada místních sportovců získala medaile na různých mezinárodních soutěžích. V roce2008 např. vybojovala místní sportovkyněSnežana Pejčić bronzovou medaili na olympijských hrách v Pekingu ve střelbě.
Místní klub vodního póla VK Primorje Rijeka v roce2013 vyhrálAdria ligu, kterou hrají proslulé týmy z Chorvatska,Černé Hory aSlovinska.
V letech1978 až1990 seGrand Prix Jugoslávie konala třináctkrát naAutomotodromu Grobnik v rámci mistrovství světa motocyklů. Závody na tomto okruhu pokračovaly i po rozpadu Jugoslávie a byly často i navštěvovány řadou turistů ze zahraničí.[14]
↑abcSCHWARZ, Berthold.Chorvatské pobřeží Jadranu. Mnichov: Nelles Guide, 1998.ISBN80-86169-24-3. Kapitola Rijeka, s. 102.
↑TRACY, James D.Balkan Wars, Habsburg Croatia, Ottoman Bosnia and Venetian Dalmatia 1499–1617. Londýn: Rowman & Littlefield, 2016.ISBN978-144-2213-58-6. S. 59. (angličtina)
↑FINE, John, V. A.When Ethnicity Did Not Matter in the Balkans. [s.l.]: The University of Michigan Press, 2006.ISBN978-0-472-11414-6. S. 173. (angličtina)
↑FINE, John, V. A.When Ethnicity Did Not Matter in the Balkans. [s.l.]: The University of Michigan Press, 2006.ISBN978-0-472-11414-6. S. 454. (angličtina)
↑abCUPAĆ, Damir. Rijeka – slobodna kraljevska luka: Prošlo je 300 godina. Bio je to pečat utisnut za bolju budućnost grada.Novi List.Dostupné online [cit. 2022-08-18]. (chorvatština)
↑BOSNIĆ, Karmen. Grad na Rječini u vrijeme Giovannija de Ciotte: Kako je mali grad ubrzo postao – mali velegrad.Novi List.Dostupné online [cit. 2021-12-19]. (chorvatština)
↑BILANDŽIĆ, Dušan.Hrvatska moderna povijest. Záhřeb: Golden Marketing S. 21. (chorvatština)
↑ab10 things you didn’t know about Rijeka [online]. [cit. 2022-07-12].Dostupné online. (anglicky)
↑abSCHWARZ, Berthold.Chorvatské pobřeží Jadranu. Mnichov: Nelles Guide, 1998.ISBN80-86169-24-3. Kapitola Rijeka, s. 103.
↑ŠEBA, Jan.Rusko a Malá dohoda v politice světové. Praha: Melantrich, 1936. 652 s. Kapitola II., s. 517.
↑DOLNIČAR, Ivan.Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 68. (srbochorvatština)
↑ Dan oslobođenja Rijeke: “Cijenimo vrijednosti antifašizma i dalje razvijajmo naš grad”.Novi List [online]. [cit. 2022-05-22].Dostupné online. (chorvatsky)
↑ Brodarski institut: Kako je još jedan velikan otplovio u zaborav.Novi List [online]. [cit. 2022-05-22].Dostupné online. (chorvatsky)
↑ Projektiranje “maršalovih” brodova: Najbolje Titove jahte djelo su Pepija s Trsata.Novi List [online]. [cit. 2022-05-22].Dostupné online. (chorvatsky)
↑ Článek na portálu gkr.hr(chorvatsky)..gkr.hr [online]. [cit. 2020-11-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-01-16.
↑GRANDITS, Hannes; TAYLOR, Karin.Sunčana strana Jugoslavije: Povijest turizma u socijalizmu. Záhřeb: CEU Press, 2013.ISBN978-953-7963-03-3. S. 331. (chorvatština)
↑ U Rijeci obilježena 100. godišnjica rođenja sv. Ivana Pavla II..Fiuman [online]. [cit. 2022-05-22].Dostupné online. (chorvatsky)
↑abc Rijeka, grad koji živi različitosti.Deutsche Welle.Dostupné online [cit. 2022-08-18]. (srbština)
↑ Statistika nikako nije dobra: Rijeka u godinu dana izgubila 1.520 stanovnika, evo koliko ih sada ima.Novi List [online]. [cit. 2022-03-29].Dostupné online. (chorvatsky)
↑ Česká beseda Rijeka.www.ceskabesedarijeka.hr [online]. [cit. 2013-11-18].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-31.
↑ Krajánci v Chorvatsku důsledně udržují české zvyky, pomalu jich ale ubývá.Český rozhlas [online]. [cit. 2023-10-25].Dostupné online.
↑ Sramota riječkih vlasti: Sinagogu koju su 1948. srušili partizani, pripisali nacistima.Max Portal [online]. [cit. 2023-10-25].Dostupné online. (chorvatsky)
↑ V létě posílí konzuláty v oblíbených destinacích. Drozd bude na mobilech.iDNES [online]. [cit. 2023-10-25].Dostupné online.
↑ Rafinerija nafte Rijeka pokreće postrojenje, u travnju puni radni kapacitet.tportal.hr.Dostupné online [cit. 2022-08-19]. (chorvatština)
↑ Riječki arhitekti organizirali raspravu o izgradnji novog autobusnog kolodvora u Rijeci, evo naglasaka.riportal [online]. [cit. 2023-10-25].Dostupné online. (chorvatsky)
↑Dva tisíce piv i suši. Jeli jsme prvním žlutým vlakem do Chorvatska [online]. 2020-06-30 [cit. 2020-09-30].Dostupné online.
↑ON-LINE: RegioJet dorazil s vlakem k Jadranu, cestou nabral přes hodinu zpoždění [online]. 2020-07-01 [cit. 2020-09-30].Dostupné online.
↑GLAVAN, Marinko. Rijeku spašava luksuz! Aerodrom na Krku završit će u plusu zbog ogromnog skoka privatnih letova. Evo zašto nema Ryanaira.Novi List.Dostupné online [cit. 2021-12-19]. (chorvatština)
↑abcd Fiume, la città croata da visitare assolutamente.Si Viaggia [online]. [cit. 2023-10-25].Dostupné online. (italsky)
↑ ALLA SCOPERTA DI FIUME, CARATTERISTICA CITTÀ CROATA.Wine and Food Tour [online]. [cit. 2023-10-25].Dostupné online. (italsky)
↑SCHWARZ, Berthold.Chorvatské pobřeží Jadranu. Mnichov: Nelles Guide, 1998.ISBN80-86169-24-3. Kapitola Rijeka, s. 104.
↑SCHWARZ, Berthold.Chorvatské pobřeží Jadranu. Mnichov: Nelles Guide, 1998.ISBN80-86169-24-3. Kapitola Rijeka, s. 105.
↑ Najavljen ljetni Riječki karneval, prvi u 573 godina dugoj tradiciji. Evo što se sve sprema.Novi List.Dostupné online [cit. 2022-08-19]. (chorvatština)
↑PAVLOVIĆ, Zoran.Modern World Nations: Croatia. [s.l.]: Chelsea House Publishers, 2003. 117 s.ISBN0-7910-7911-2. S. 82. (angličtina)
↑ Turistička statistika u Rijeci izgleda puno bolje: U lipnju 74 posto više turista nego lani.Novi List.Dostupné online [cit. 2022-08-19]. (chorvatština)
↑ Rijeka je drukčija.Deutsche Welle.Dostupné online [cit. 2022-08-18]. (srbština)
↑ U Rijeci rođen kasniji mađarski vođa János Kádár (1912.).Povijest.hr [online]. [cit. 2022-07-12].Dostupné online. (chorvatsky)
Program zaštite zraka, ozonskog sloja, ublažavanja klimatskih promjena i prilagodbe klimatskim promjenama za područje grada Rijeke za razdoblje 2018–2022(chorvatsky)
Filip Novosel: Rijeka u 19. stoljeću(chorvatsky)
Jakov Saboljić: Povijest grada Rijeke od 18. stoljeća do 1924.(chorvatsky)
