Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1910) čestný občan Vídně (1924) Adlerschild des Deutschen Reiches (1934) German Olympic Decoration 1st Class (1936) Zlatá medaile Královské filharmonické společnosti (1936) … více naWikidatech
Narodil se 11. června roku 1864 vbavorskémMnichově jako syn Franze Strausse (1822–1905), který byl hlavním hráčem nalesní roh v mnichovském Dvorním orchestru a později profesorem na hudební akademii. Jeho matka Josephine (1838–1910) pocházela ze známé pivovarnickédynastie Pschorr, jedné z nejbohatších mnichovských rodin. Základního hudebního vzdělání se mu dostalo od otce a své první dílo napsal ve svých šesti letech; od této doby až do své smrti skládal skoro nepřetržitě.
Ve svém dětství navštěvoval zkoušky orchestru v Mnichově a později dostával soukromé hodiny teorie hudby od tamějšího dirigentského asistenta. První opery, které poznal v divadle, bylyLohengrin,Tannhäuser aSiegfried odRicharda Wagnera. V roce 1882 se zapsal na mnichovskou univerzitu, kde studoval filozofii a historii umění, nikoliv hudbu. Zde však vydržel jen jeden rok a poté byl svým otcem poslán doBerlína. Tam se setkal s mnoha vlivnými umělci, spisovateli a hudebníky, mezi něž patřil známýdirigent aklavíristaHans von Bülow, první manželLisztovy dceryCosimy, tehdy již podruhé provdané za Richarda Wagnera. Bülow mu nabídl, aby se stal jeho pomocným dirigentem vMeiningenu. Tuto nabídku přijal a během měsíce se stal hlavním dirigentem. Mohl spolupracovat sJohannesem Brahmsem, byl wagnerovsky ovlivněn Alexandrem Ritterem, prvním houslistou orchestru, a poprvé uslyšel provedení svého vlastního koncertu pro lesní roh. Dirigentem v Meiningenu zůstal do roku 1885.
Pauline Strauss de Ahna (1863-1950), manželka Richarda Strausse
10. září roku1894 se oženil sesopranistkouPaulinou de Ahna (1863-1950), dcerou bavorského generála Adolfa de Ahna.[1] Byla to bouřlivá a otevřená, ale také panovačná a někdy mrzutá žena, avšak jejich manželství bylo šťastné. Pauline byla pro něj velkým zdrojeminspirace, složil o ní a pro ni řadu krásnýchpísní.
Dne 5. listopadu 1898 se Strauss uchopil poprvé dirigentské taktovky v berlínské Dvorní opeře Pod lípami (Hofoper Unter den Linden) při představení operyRicharda WagneraTristan a Isolda. V Berlíně se po celých 20 let svého tamějšího působení (1898 až 1918) věnoval uvádění skladeb soudobých komponistů. K tomu účelu založil orchestr zvaný „Berlínský orchestr zvukových umělců“ (Berliner Tonkünstler-Orchester). Snažil se také o zlepšení hmotných podmínek hudebníků a jejich uznání ve společnosti. V roce 1901 se stal předsedou Všeobecného německého hudebního spolku (Allgemeiner deutscher Musikverein, ADM).
Strauss se věnoval intenzívně hudební teorii. V roce 1905 doplnil a pozměnil všeobecně uznávanou nauku o instrumentalizaci skladeb francouzského skladateleHectora Berlioze. Berliozovo dílo doplnil o další nástroje jako jelesní roh a zpracoval také podněty Richarda Wagnera. Strauss sám dokázal důmyslným používáním hudebních nástrojů ve svých kompozicích vytvářet nová zvuková zabarvení. V Berlíně složil řadu instrumentálních skladeb, mj. svoji známouAlpskou symfonii. Tehdy také hojně cestoval. NavštívilSeverní Ameriku a podnikl rozsáhlé cesty poŘecku aItálii.
Po nastoupenínacistů k moci v Německu v roce1933 byl Richard Strauss bez předchozí dohody jmenován prezidentem Říšské hudební komory (Reichsmusikkammer), státní organizace na podporu německé hudby. Již v roce 1935 však byl z této funkce sesazen pro svou spolupráci se spisovatelemStefanem Zweigem, jenž bylžid. Stárnoucí skladatel se pokoušel od režimu distancovat, ale stejně jako nemálo jeho krajanů trpěl po nacistické porážce silnoudeprivací. Následně, v letech 1945 až 1949, byl i se ženou nucen hledat útočiště veŠvýcarsku, a to bez finančních prostředků, které mu byly „zmrazeny“. Po této nemilé epizodě však Strauss ke konci svého života obdržel svolení vrátit se do milovaného domova v bavorskémGarmisch-Partenkirchen.
Hrob v roce 2024.
Richard Strauss zemřel8. září1949 v Garmisch-Partenkirchen ve věku 85 let. Straussovy ostatky byly zpopelněny. Urna je uložena na hřbitově Garmisch v Garmisch-Partenkirchenu v hrobě, ve kterém je jeho manželka Pauline, jejich syn Franz (1898–1980) a jeho manželka Alice (1904–1991), vnuk Richard (1927–2007) a jehož manželka Gabrielle , rozená Hotter (1939–2020) a vnuk Christian a jeho manželka Brigitte, rozená Eckhardt (1925–1988), byli pohřbeni.
V roce 1900 se Richard Strauss setkal se spisovatelem a básníkemHugem von Hofmannsthal. Jejich přátelský vztah vyústil v jeden z nejplodnějších partnerských vztahů skladatele alibretisty v celé operní historii. Hofmannsthal napsal libreta již pro první dvě Straussovy stěžejní operySalome (1905) aElektra (1909), které byly obě poprvé uvedeny vDrážďanech. Spolupráci skladatele Strausse a libretisty Hofmannsthala vděčí světové operní obecenstvo i další díla:Der Rosenkavalier (Růžový kavalír, 1911),Ariadne auf Naxos (Ariadna na Naxu, 1912 / 1916),Die Frau ohne Schatten (Žena beze stínu, 1919),Die ägyptische Helena (Egyptská Helena, 1927) a Arabella (uvedena až po Hofmannsthalově smrti, a to 1933).
V roce1948 napsal svoji poslední skladbu,Vier letzte Lieder (Čtyři poslední písně) prosoprán aorchestr, údajně pro norskou sopranistkuKirsten Flagstad. V roce 1947 sebekriticky prohlásil: „Já nemohu být prvotřídní skladatel, jsem však prvotřídní druhořadý skladatel!”
Hudební tvorba Richarda Strausse je jedinečná a nezaměnitelná. Jeho hudba dovede být jak hrubá, tak o několik taktů dále v prudce stoupajícím úseku se dotýkat citových vrcholů. Co tolik odlišuje jeho umění, je mistrovské zvládnutíorchestrace, jež se mu dařilo jako dirigentovi i jako skladateli. Mezi jeho skvostná orchestrální díla patříEulenšpíglova šibalství,Don Quijote,Alpská symfonie aSinfonia domestica.
Neméně ovšem proslul Strauss svými operami a také svoupísňovou tvorbou. Spolupráce s libretistou, nadaným a náročným Hugem von Hofmannstahlem, jež trvala až téměř do Hofmannsthalovy smrti v roce1929, dala vzniknout mistrovským dílům, patřícím již v tehdejší době a až do dneška mezi nejvíce hrané opery na světových scénách.
Mlčenlivá žena (Die schweigsame Frau,1935). Libreto k této opeře napsal podle knihyBena Jonsona: "Epicoene, or The Silent Woman"Stefan Zweig. Premiéry opery vSemperově opeře vDrážďanech 24. června 1935 se původně měli zúčastnit prominenti nacistického režimu. Když vešlo ve známost jméno libretisty, na poslední chvíli účast odmítli.[2]
KRAUSE, Ernst.Richard Strauss (původním názvem:Richard Strauss, Gestalt und Werk). Překlad Jan Matějček. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1959. 507 s.
