Rhodos (druhý pádRhodu, případněRhodosu;řeckyΡόδος, výslovnost[ˈɾo̞ðo̞s]IPA) jeřeckýostrov vEgejském moři, největší zDodekanéských ostrovů, když dosahuje rozlohy 1400 km². Na délku ostrov měří zhruba 78 km a na šířku 38 km. Leží v jihovýchodní částisouostroví u pobřežíMalé Asie, od kterého jej na severu dělí průliv široký 17,5 km. U západního pobřeží se nacházejí ostrovyChalki aAlimia, které tvoří samostatnou obec. Spolu s okolními neobydlenými ostrůvky tvoří stejnojmennouobec, jež je součástíregionální jednotkyRhodos spadající pod krajJižní Egeis. V blízkosti se nachází také ostrovKos.
V roce2011 žilo na ostrově 115 490 obyvatel. Hlavním a největším městem ostrova je stejnojmenné městoRhodos (49541) a tvoří také jednu z deseti obecních jednotek obce Rhodos. Obecní jednotky se dále skládají z komunit a ty z jednotlivých sídel, tj. měst a vesnic. V závorkách je uveden počet obyvatel obecních jednotek.
PodlePindara a dalšíchantických spisovatelů je původ Rhodu nerozlučně spjat s bájí oDiovi aHéliovi. Podle této báje zřecké mytologie se Zeus po vítězství nadTitány rozhodl rozdělitZemi meziOlympské bohy. Jediný, na koho se nedostalo, byl Hélios – bůhslunce, neboť ve chvíli, kdy se Země dělila, putoval se svým slunečním vozem po obloze a nikdo si na něj nevzpomněl. Když se vrátil a domáhal se svého podílu, Zeus ho sice politoval, ale sdělil mu, že to už není možné, neboť ostatní bohové by byli nespokojeni. Hélios tedy požádal Dia i ostatní bohy o souhlas s tím, že mu připadne země, která se sama vynoří z moře. Jakmile souhlasili, vynořil se z modrého moře ostrov. Hélios jej ozářil svým jasem a učinil jej nejkrásnějším ostrovem vEgejském moři.
Rhodos je obydlen oddoby kamenné. Prvními doloženými obyvateli byliKárové, národ pocházející zMalé Asie. Vestarověku byl Rhodos znám pod různými názvy:Ophiousa (pro množství hadů),Asteria (pro jasnou oblohu a nebe plné hvězd),Makaria (pro svou krásu) aAltavyria (podle nejvyšší hory – Atavyros). Dalším jménem pro Rhodos bylaTelchina podle bájných prvních obyvatel, Telchinů, kteří byli zručnými zpracovateli kovů.Po Kárech následovaliFéničané, kteří učinili z Rhodu důležité obchodní centrum. První fénickou kolonii na Rhodu založilKadmos, který zde také zavedl prvníabecedu. Dalšími obyvateli byliMinójci zKréty.
Okolo r. 1400 př. n. l. přišli z řecké pevniny přišliAchájové, kteří na Rhodu vybudovali silný stát. O století později dorazili na ostrov agresivníDórové, kteří ostrov ovládli a založili mocná městaLindos,Ialysos aKamiros.
Rhodská kolonizace Středomoří začala podle Strabóna mnoho let před založením Olympských her (8. stol. př. n. l.)[4]. Na počátku 8. století př. n. l. již Rhoďané vybudovali silnou flotu, která jim umožnila hrát aktivní roli v procesu řecké kolonizace a etablovat se jako významná síla v obchodu mezi Egejským mořem, Kyprem a přístavy východního Středomoří. Do r.600 př. n. l. tato města kolonizovala celé pobřeží Malé Asie,Sicílie,Francie aŠpanělska.
Původně byla rhodská města administrativně nezávislá. Později se spojila s dalšími dórskými městyKós,Knidos aHalikarnassos a vytvořila federaci šesti dórských měst, tzv.Dórské Hexapolis. Rozvoj Hexapole dále posílil postavení ostrova na jižní hranici řeckého světa a po roce 700 př. n. l. vystřídali Rhoďané Euboeany v hlavním obchodním přístavu Al Mina v Sýrii. Kolonie Phaselis v Lýkii byla založena jako zásobovací skladiště pro rhodskou flotu plující podél jižních břehů Malé Asie, a rhoská přítomnost v Kilikii byla upevněna založením další kolonie v Soloi. Ve stejné době ve spolupráci s Kréťany a Teliany vybudovali Rhoďané kolonii Gela na Sicílii. Rhodská expanze ve středním a západním Středomoří byla pokračovala vytěsněním Theranů a kolonizací Kyrény. Podle tradice byly rhodskými koloniemi také Rhode ve Španělsku (dnešní Rosas nebo Roses) Ebousos (Ebysos) na Baleárech (dnešní Ibiza). V r. 696 př. n. l. byl naopak dobytím Kilikie Asyřany ztracen Tarsus, který byl rhodskou kolonií přibližně od roku 800 př. n. l. Po roce 615 se Rhoďané spolu s dalšími maloasijskými a egejskými řeckými obchodníky usadili v Naukratisu v Egyptě (z poč. 6. století př. n. l. jsou známa vytesaná jména dvou ialysoských žoldnéřů, Telefa a Anaxenora, na egyptských sochách v Abú-Simbelu v Núbii).
V5. století př. n. l. se nakrátko dostal Rhodos pod nadvláduPeršanů. Když Řekové Peršany porazili, stal se Rhodos členemDélského námořního spolku. Běhempeloponéské války (431 př. n. l. –404 př. n. l.) si Rhoďané uvědomili potřebu jednotné síly, a v r.408 př. n. l. založili společnými silami všech tří zakladatelských měst postavit nové hlavní město, pojmenované názvem ostrova:Rhodos. To se brzy stalo centrem ostrova, na úkor především postupně upadajícího blízkého Ialyssosu.
V doběhelénismu bylo město pod vlivem dvou řeckých mocností:Athén aSparty. Rhoďané však neztráceli čas. Jakmile se karta začala obracet na stranuMakedonie, uzavřeli nové spojenectví a již přiobléhání Tyru aktivně pomáhaliAlexandru Velikému. Ve chvíli, kdy se rozpadala Alexandrova říše, navázali úzké obchodní i politické svazky sptolemaiovskou dynastií vEgyptě. Vládce Malé Asie a Sýrie,Antigonos to vyhodnotil jako důvod k válce a v létě roku305 př. n. l. poslal svého synaDémétria Poliorkéta dobývat Rhodos. Obléhání trvalo po celý rok a Demetrios proslulý svými jedinečnými obléhacími zařízeními (jeho přízvisko Poliorkétés znamená „Dobyvatel měst“) odešel poražen. Demetriova porážka znamenala pro Rhodos další rozkvět a jeho moc dosáhla vrcholu. V této době zde žili nejznámější umělci, spisovatelé a filosofové.
ZasahováníŘíma do záležitostíŘecka a východníhoStředomoří zesílilo na konci3. století př. n. l. Rhoďané zaujímali k Římu přátelský postoj, leč Římané hodlali rázně omezit moc ostrova. ProhlásiliDélos za svobodný přístav a tím významně přiškrtili rhodský obchod a donutili Rhodos k dohodě o spojenectví.
Tato dohoda se ukázala být pro Rhodos katastrofou. Po zavražděníJulia Caesara odmítli Rhoďané vystoupit proti nepřátelůmGaia Cassia (jednoho z Caesarových vrahů) –Egyptu, se kterým je rovněž vázaly spojenecké svazky. Cassius zaútočil a v roce42 př. n. l. Rhodos dobyl, většinu ostrova zdevastoval a odvezl z něj více než 3000 uměleckých děl. Úpadek dokončil císařDioklecián, který připojil Rhodos křímskému impériu jakoprovincii –Insulae.
Kdyžkřižáci v roce1204 dobyli běhemčtvrté křížové výpravyKonstantinopol, jejich velitelLeon Gavalas, který pocházel z Konstantinopole, se prohlásil dědičnýmdespotou Rhodu a vládl zde do roku1246, kdy byl ostrov dobytJanovany.Byzantská říše získala ostrov formálně zpět v roce1261, ale ve skutečnosti zde stále vládli Janované a jejich admirálové. V roce1306 Vignolo Vignoli, jeden z těchto admirálů, prodal ostrovy Rhodos,Kós aLerosrytířům Řádu sv. Jana Jeruzalémského. Formálně se tedy Rhodos stal majetkem Řádu, ale ten musel až do roku1309 o ostrov bojovat s místním obyvatelstvem. Johanité ho obsadili mj. i proto, že Byzanc na něm usazovala muslimské maloasijské Turky.
Křižáci vtiskli ostrovu nezaměnitelný ráz, který se dochoval až do dnešních časů: nedobytné pevnosti, hrady, brány, kostely, nemocnice, ubytovací zařízení a paláce. Pod jejich vládou se Rhodos opět vynořil ze zapomnění a stal se nejvýznamnější silou ve východním Středomoří. Největšíflorentské obchodní a bankovní domy otevřely na ostrově své pobočky. Rhodos se tak stal východní baštou západoevropského vlivu a jeho přístav nejdůležitějším centrem obchodu mezi východem a západem. Roku 1480 se Řádu podařilo ostrovuhájit před tureckou invazí.
Vláda johanitů trvala 213 let až do29. prosince1522, kdy poslední velmistr Řádu,Philippe Villiers de L'Isle-Adam, bylpo šestiměsíčním obléhání donucen předat ostrovSulejmanovi Nádhernému. Stalo se tak po šestiměsíčním obléhání a zradou. Po pádu Rhodu zprostředkoval římský císař a španělský králKarel V. pro Řád nový domov naMaltě a Řád získal jméno pod kterým je znám dodnes -Řád maltézských rytířů. Je zde od té doby katolická minorita. Arcidiecéze Rhodos (vznikla 28. března 1928) měla v roce 2014 ve 3 farnostech 2 řeholní kněze, 2 řeholníky a 3 010 věřících. Tvořili tak 2 % ze 151 500 obyvatel.[5]
Běhemosmanské okupace ostrovu vládlKapudan paša a město se stalo hlavním městem Egejské provincieOsmanské říše. Sídlil zde hlavní správce této provincie. Rhodští Řekové museli opustit město a usídlit se mimo jehohradby. Turkům se však nikdy nepodařilo ovládnout celýostrov a Turci vždy tvořili na Rhodu pouze menšinu. Proto si některá města (zejménaLindos) podržela jistou dávku samostatnosti včetně hospodářské prosperity.
Turci okupovali ostrov až do roku1912. V tomto roceItalové běhemitalsko-turecké války s pomocí místních Řeků obsadili Rhodos. Zpočátku zacházeli s místním obyvatelstvem dobře, neboť očekávali brzké vytvoření italsko-řecké unie. Nástupfašismu vedl však k politice expanze aItalové odmítli poskytnout obyvatelstvu Rhodu právo na sebeurčení. To se stalo podnětem k ozbrojenému odporu. V době italské nadvlády byly věnovány značné prostředky na ochranu a rekonstrukci historických památek s jednostranným zaměřením na dobu vládyJohanitů. Z této doby pochází např. obnova Paláce velmistra, kostela sv. Jana a historickéhopřístavu.
Po porážceOsy spravovala všechny Dodekanéské ostrovybritská administrativa až do7. března1948, kdy se Rhodos stal součástíŘecka.
Ekonomika je zaměřena na turisty. Malé podniky zpracovávají suroviny z dovozu pro místní prodej. Zemědělství se zaměřuje na rostlinnou výrobu, chov skotu, rybolov a vinařství.
Věta znamená „Zde je Rhodos, zde skákej“. Citát byl údajně pronesen v situaci, kdy se kterýsi atlet chlubil, jak daleko doskočil na Rhodu. Je ho tedy možné přeložit jako „teď a tady ukaž co umíš“.
.jpg)
_DSC08766.JPG)
