| Rexistická strana | |
|---|---|
| Parti Rexiste | |
 | |
| Datum založení | 2. prosince1935 |
| Datum rozpuštění | 30. března1945 |
| Předseda | Léon Degrelle |
| Zakladatel | Léon Degrelle |
| Sídlo | Brusel,Belgie |
| Ideologie | Rexismus Belgický nacionalismus Korporativismus Autoritarismus Klerofašismus |
| Politická pozice | Krajní pravice |
| Polovojenská org. | Valonská legie |
| Stranické noviny | Le Pays Réel |
| Náboženství | Římský katolicismus |
| Barvy | Červená ačerná |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Rexismus je označení prokrajně pravicovou ideologii, ke které se hlásilabelgickáRexistická strana (téžRex), vedená novinářemLéonem Degrelle. Název tohoto uskupení je odvozen od pojmenování tehdejších katolických novin a vydavatelstvíChristus Rex (latinsky Kristus Král), ve kterých Degrelle působil. Rexisté jakožto hnutí inspirovanéitalským fašismem ašpanělským falangismem požadovali vytvoření sociálně spravedlivéhostavovského státu, jenž by se opíral okatolickou církev. Rovněž hájili jednotnost belgického státu a zachovánímonarchie.
Původně se jednalo spíše o autoritativní a klerikálně nacionalistické, než vyloženěfašistické hnutí, nicméně později se začali rexisté stavět kliberální demokracii čím dál více nepřátelsky, pozvolna si osvojovali revoluční fašistickou rétoriku a po neúspěšných doplňovacích volbách v roce 1937 přešli nanárodně-socialistické aprotižidovské pozice. Ačkoliv rexistické hnutí volalo po výsadním postavení katolické církve, značná část belgického duchovenstva rexismus odmítala a kardinálJozef-Ernest van Roey označil tuto ideologii za „nebezpečí pro církev i zemi“. Politická úspěšnost hnutí se navíc omezovala téměř výhradně naValonsko a hlavní městoBrusel.
Rexistická strana byla založena 2. prosince 1935 valonským novinářem Léonem Degrelle poté co opustilKatolickou stranu, která byla podle jeho mínění příliš umírněná. Ideologicky se rexistická strana inspirovala kromě italského a španělského fašismu též vintegralismuCharlese Maurrase. Odmítalakapitalismus imarxismus a vlivem zde byla i publicistická činnost Jeana Denise, jenž psal o mravní obrodě belgické společnosti prostřednictvím katolicismu a korporativismu.
Nejúspěšnější bylo hnutí ve volbách v roce 1936, kdy se mu podařilo získat 11,5 % hlasů. Degrelle, jenž hluboce obdivovalAdolfa Hitlera však vedl rexisty k čím dál větší radikalizaci a začal tomu přizpůsobovat i stranickou ideologii, což vedlo následně k ochlazení vztahů s místními představiteli katolické církve. V doplňovacích volbách v dubnu 1937 kandidoval Degrelle proti ministerskému předsedoviPaulu van Zeelandovi z Katolické strany, které pro něj skončily fiaskem. Následkem tohoto neúspěchu se rexistická strana začala zcela jednoznačně orientovat směrem khitlerovskému Německu a podporovala jeho politiku. Ve volbách roku 1939 se jim podařilo utržit již pouze 4,4 % hlasů.
Povpádu německých vojsk do Belgie v roce 1940 stála většina rexistů na straně německých okupantů, ačkoliv někteří ze straníků poté co byli svědky nacistického antiklerikalismu a vyhroceného antisemitismu, přešli do protiněmeckého odboje.Formations de Combat, polovojenská organizace hnutí Rex se stalo základem pro cizineckouValonskou legii, která spadala pod německýwehrmacht a později podZbraně SS. Této divizi pak velel sám Degrelle, jenž se stal vyznamenaným válečným hrdinou, a nakonec i plukovníkem SS, zatímco předsednictví se ujal jeho spolupracovníkVictor Matthys.
Po osvobození Belgie v roce 1944 byla Rexistická strana postavena mimo zákon a mnozí její členové byli buď popraveni nebo uvězněni. Léonovi Degrelle se však podařilo utéct dofrankistického Španělska, kde působil v tamějšíneonacistické scéně. Zde se věnoval historickému revizionismu a obhajobě myšlenek národního socialismu, mj. zaslal papežoviJanu Pavlovi II. dopis ve kterém označilholokaust za vykonstruovanou lež. Ve Španělsku pak roku 1994 zemřel.
Obrázky, zvuky či videa k tématuRexismus na Wikimedia Commons