| Renáta Tyršová-Fügnerová | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Renata Maria Adelina Fügner |
| Narození | 31. července1854 Praha Rakouské císařství  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 22. února1937 (ve věku 82 let) Praha Československo  Československo |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Národnost | česká |
| Povolání | historička umění, etnografka,spisovatelka, kritička umění a sociální pracovnice |
| Choť | Miroslav Tyrš |
| Rodiče | Heinrich Fügner, Katharina Fügner-Turecký |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Renáta Tyršová, v matrice narozenýchRenata Maria Adelina Fügner (31. července1854Praha-Nové Město[1] –22. února1937 tamtéž[2]) byla česká historička umění, umělecká kritička, etnografka a státní úřednice.
Renáta Tyršová se narodila jako dcera zakladateleSokola, obchodníka a později generálního zástupce italské pojišťovací společnostiJindřicha (roz. Heinricha) Fügnera (* 1822) a jeho manželky Kathariny, rozené Turetzké (* 1831). Její mladší sestra se sňatkem stala tetou bratrůJosefa aArtuše Scheinerových, z nichž Josef byl později starostou Sokola a významným činitelem při vznikuČSR.)
Majetkové poměry rodiny byly dobré a základní vzdělání Renátě poskytoval domácí učitel, do školy nechodila. Učila se dvoujazyčně, otec s ní hovořil německy a matka česky, další učitelé ji vzdělávali v kreslení a hře na piano. Znalost jazyků rozšířila ještě o francouzštinu, angličtinu a ruštinu. Na přání otce jí nebyla poskytnutanáboženská výchova.[3] Situace se změnila, když otec Renáty 15. listopadu 1865 zemřel. Od jejích čtrnácti let se ujal jejího vzdělávání Fügnerův přítel a spolupracovníkMiroslav Tyrš, který se věnoval zejménadějinám umění. Renáta se postupně stávala aktivní Tyršovou spolupracovnicí v jeho vědecké práci. Pomáhala mu s přípravou přednášek a chystala podklady pro Tyršovu vědeckou činnost, zejména třídila jeho sbírky fotografií a vedla korespondenci s nakladatelstvími. Aktivně vystupovala i v Sokole, kde byla roku 1871 zvolena cvičitelkouTělocvičného spolku paní a dívek pražských.[4]
.png)
V roce 1871 požádal Tyrš o její ruku.[3]
28. srpna 1872 se Renáta, po nutném souhlasuporučníka a matky jakonezletilá stala manželkouMiroslava Tyrše.[5] Manželství zůstalo bezdětné a Renáta se soustředila na podporu činnosti svého manžela. Spolupracovala s ním na zahraničních studijních cestách, zejména v Itálii, a postupně se vypracovala v samostatnou badatelku a uznávanou autorku studií ovýtvarném umění.
První samostatný kritický text zveřejnila vNárodních listech ve dvaceti letech, Věnovala se rozboru obrazuJaroslava ČermákaRaněný Černohorec.[6] V roce 1878 zveřejnila v časopiseLumír studii oPetru Paulu Rubensovi.[7]
Manželství trvalo 12 let, než Miroslav Tyrš 18. srpna 1884 tragicky zemřel.
Renáta Tyršová ovdověla v roce 1884, tedy ve 30 letech. Byla jedinou dědičkouMiroslava Tyrše a věnovala se udržování jeho pozůstalosti a odkazu, navázala na jeho dílo vestetice a v uměleckékritice. Současně se věnovala vlastní publikační činnosti a angažovala se vSokole. Byla též činná vNárodní radě československé i v řadě národních spolků.[p 1]
Byla aktivní v národně obrozeneckém veřejném životě, například v prosinci 1885 spolu s předními kulturními pracovníky a intelektuály té doby podepsala výzvuVe prospěch českého čtení.[8]
Již v roce 1886 vyšel tiskem její slovní doprovod kMánesovým ilustracím kRukopisu Kralodvorskému,[9]. Další publikace následovaly (mezi nimi vzpomínky na otceJindřicha Fügnera a manželaMiroslava Tyrše).
Aktivně se zabývala problematikou ženského vzdělávání: roce 1907 byla jmenována „státníinspektorkou pro české dívčí školy výrobní“.[10]
Další oblastí působení Renáty Tyršové byl český a moravskýfolklor. Její zájem probudila výstava lidovýchvýšivek, která se konala v roce 1886 v pražskémRudolfinu.[11] Nasvětové výstavě v Paříži roku 1889 nakupovala vzorky textilií pro pražská muzea.
Pro Jubilejní zemskou výstavu v Praze roku 1891 pomáhala připravovat expoziciČeská chalupa.[p 2][3] Folkloru věnovala několik svých publikací.
V roce 1917 Tyršová spoluzaložila oragnizaciČeské srdce, úkolem tohoto centra bylo pomáhat potřebným pomocí dobročinných bazarů a podobných akcí.[12]
V roce 1931 byla Tyršová prohlášenačestnou doktorkoufilozofieUniverzity Karlovy.[13] V doběinsigniády (1934) se postavila na stranu spisovatelů hájících českénacionalistické studenty.[14]
Většinu života prožila v bytě na Novém Městě pražském, v budověSokola pražského v Sokolské třídě 43.[15]
Renáta Tyršová zemřela 22. února 1937 v Praze a byla pochována spolu s otcem, matkou a manželem do hrobovémohyly naOlšanských hřbitovech[16].
K životním jubileím Renáty Tyršové vycházely za jejího života oslavné sborníky a články v tisku.Max Švabinský vytvořil její portrét roku 1907,[17]. V roce 1928 byla podobizna vytištěna barevnýmofsetem. K 70. narozeninám Tyršové byla vydánapohlednice s jejímportrétem odJakuba Obrovského.Busta Renáty Tyršové od sochařkyKarly Vobišové-Žákové byla původně umístěna vTyršově domě v Praze.[18])[p 3]
Nakladatelství Paseka vydalo v roce 2005monografii Renaty Tyršové od Ireny Štěpánové.
Obrázky, zvuky či videa k tématuRenata Tyršová na Wikimedia Commons
AutorRenata Tyršová ve Wikizdrojích
Digitalizovaná dílaRenaty Tyršové vČeské digitální knihovně