Rekonvalescence nebo takézotavování je postupné navracenízdraví a sil po nemoci neboúrazu. Během rekonvalescence dochází k úpravě funkcí organizmu poškozených chorobou. Může se jednat buď o obnovu či opravu poškozenýchtkání, jako např. obnovení energetických zásob (tuku) či tvorba definitivníchjizev po úrazech, nebo o adaptaci organizmu na ztrátu funkce, jako např. adaptace na ztrátu končetiny. Rekonvalescence tedy zahrnuje péči o pacienty po velkém chirurgickém zákroku, po kterém jsou povinni pravidelně navštěvovat lékaře na kontroly. Tato péče a léčba rekonvalescentního pacienta se označuje jakonásledná péče.
Může také jít o pozdější fázi např.infekčního onemocnění, kdy se pacient vrátí k předchozímu zdraví, ale je i nadále zdrojem infekce pro ostatní, i když sám už se cítí lépe. V tomto smyslu je rekonvalescence synonymemuzdravení.
Při zotavování pacienta může hrát významnou úlohulázeňská péče nebo vhodnárehabilitace.
Rekonvalescence je také období mezi vymizením hlavních příznakůnemoci a úplným uzdravením.
Anthony definoval zotavení z hlediskapsychologie jako „hluboce osobní, jedinečný proces změny vlastníchpostojů, pocitů, hodnot, cílů, dovedností a rolí. Je to způsob, jak žít spokojený, nadějeplný a přínosný život přes všechna omezení způsobená nemocí. Zotavení buduje nový význam a smysl života tím, že člověk katastrofální důsledky způsobenéduševním onemocněním překoná.“[1]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuConvalescence na anglické Wikipedii.
Slovníkové heslorekonvalescence ve Wikislovníku