Realismus jako obecný znakuměleckého díla je míra zobrazení "kriticky přezkoumatelné"reality dílem bez zaujmutí subjektivního hodnotícího stanoviska. "Kriticky přezkoumatelná" realita je především vjazyce formulovatelná, vědecky formalizovatelná,empiricky ověřená (nebo prakticky v blízké budoucnosti ověřitelná), všeobecně platná; někteří teoretici pojem chápou ještě silněji (napříkladnaivní materialisté realitu ztotožňují sfyzikálními procesy). Proto přesvědčení autora, že zobrazuje realitu, nezaručuje naplnění znaků realismu (například autor zobrazujepsychoanalytickou podmíněnípsýché (surrealismus), některá zásadní subjektivní zakoušení vexistencialismu,mystické vhledy, poznání získatelné jen osvícením).
Pojem realismu je v některých případech k popisu díla v podstatě nepoužitelný pro bezesmyslnost (například utypografických aarchitektonických děl či instrumentální hudby). Ve většině oblastí umění (opera, divadelní kusy,výtvarné umění,próza) má však pojem realismu zásadní význam.
Fotografický realismus především usiluje o vyvolání principiálně, kvalitativně i kvantitativně stejnépercepce při setkání s dílem a při setkání se světem. Tato forma realismu se netýká jen vizuální vnímání ale veškerého smyslového vnímání. V běžném laickémúzu je jako realismus chápána pouze tato forma; napříkladpočítačová hra, filmové triky jsou na základě pouhé grafické věrnosti označovány jako realistické.
V praxi v některých případech jsou nezobrazitelné jevy a okolnosti (například děj divadelní hry probíhající po tmě) nutně nahrazovány tradicí určenýmisymboly (zhasnutí svíčky včínské opeře); neznalost těchto symbolů a jejich významu znemožňuje chápání díla.
Konceptuální realismus, na rozdíl od fotografického realismu nezobrazuje skutečnost v první řadě percepčně věrně, ale soustředí se na ukázání vztahů, souvislostí atd. mezi zobrazenými předměty. (Populárně se říká, že autor nezobrazuje, co vidí, ale zobrazuje, to co ví.) Příklady koncepčního realismu jsou:
rentgenová malba australských domorodců, zobrazující živá zvířata včetně anatomického uspořádání vnitřních orgánů,
některé symboly a stilizace vgotickém umění (například společensky významné osoby jsou nepřirozeně disproporčně zvětšeny),
Důvody pro zobrazování reality mohou být například:
Umělec má aspirace svou tvorbou publikum (nebo sebe)eticky zdokonalovat. Domnívá se, že ctnost je učitelná pomocí setkávání se s realistickým zobrazením skutečných společenských vztahů, různých způsobů jednání a jejich následků. Tento názor se vyskytuje odantické divadelní kritiky až například posocialistický realismus.
Umělec realistickým zobrazením ukazuje, čeho se jeho výpověď týká. Očekává například, že tím zvýší působivost díla, zpřístupní dílo běžné veřejnosti.
Umělec pracuje s postoji a emocemi k určitým předmětům a jevům, které však mohou v modelu díla mít neobvyklé vzájemné vztahy (časté v neabstraktním surrealismu aexpresionismu), nebo nějakým komplikovanějším způsobem vytváří různé kontexty (například umělkyněTereza Janečkova pracujeve své stěžejní práci s kontextem sexuální vzrušení diváka).
Umělec trénuje techniku, předpokládá zlepšení prodejnosti tvorby, snaží se naplnit dobová očekávání…
Důvody pro nezobrazování reality mohou být například:
Umělec je svazován použitým pojetím námětu (například abstrakce, zachycení prchavého dojmu).
V Západní tradici závaznost a výskyt realistických tendencí v umění vrcholí koncem devatenáctého století v souvislosti s nárůstempositivismu amaterialismu. Obecně lze Západní kulturu považovat za spíše realistickou, za což ji někteří vlivní neevropští intelektuálové v tomto ohledu obdivují (napříkladTabátabá'í v dílech jako Základy realistické filosofie).
