• bílá, modrá a černá (; 1902–1911)[1] • bílá a modrá (; 1911–1925)[1] • bílá a černá (; 1925–1926)[1] • bílá a modrá (; od 1926, dresy bílé od 1955)[1]
Klub byl založen v roce1902, ale právo nosit titul Real (královský) mu bylo uděleno až v roce 1920 králemAlfonsem XIII. (v letech 1931–40 slovo Real odebráno z důvodu existenceDruhé Španělské republiky).[3] Poslední kosmetická změna názvu přišla v roce1941, kdy bylo z názvu odstraněnoanglické Football Club, které bylo nahrazenošpanělským Club de Fútbol.[3] Stalo se tak z důvodu pečlivéhofrankistického potírání všechanglicismů v zemi.[3][4]
Real hraje na stadionuSantiago Bernabéu vMadridu s kapacitou 81 044 diváků, který byl postaven v roce1947. Klubovou historii zdobí mnoho titulů. Real vyhrál patnáctkrátLigu mistrů UEFA (dříve Pohár mistrů evropských zemí), tedy vícekrát než kterýkoliv jiný fotbalový klub v celé Evropě.18. prosince2000 zvolilaFIFA Real Madrid za nejlepší fotbalový klub 20. století.
Fotbal přivedli doMadridu profesoři a studenti Institución Libre de Enseñanza. V roce1895 založili klub Football Sky, který každé nedělní ráno hrál vMoncloe. V roce1900 se tento klub rozpadl na dva různé kluby New Foot-Ball de Madrid a Club Español de Madrid. Prezidentem pozdějších klubů bylJulián Palacios. V roce1902 se klub rozpadl znova na Sociedad Madrid Foot-ball Club. Prvním prezidentem klubu bylJuan Padrós Rubió, prvním sekretářem klubu bylManuel Mendía a prvním klubovým pokladníkem bylJosé de Gorostizaga. V roce1905, pouze tři roky po založení, už Sociedad Madrid Foot-ball Club vyhrál první ze čtyř za sebou jdoucích titulůCopa del Rey (španělský pohár). V roce 1920 se název klubu změnil se svolením krále na Real Madrid Club de Fútbol.
V roce1905 odehrál svůj první soutěžní zápas za Real Madrid tehdy sedmnáctiletýSantiago Bernabéu, který se později stal legendou klubu. Bernabéu odehrál v Realu celou svou fotbalovou kariéru a byl jedním z nejlepších hráčů, kteří v té době ve Španělsku hrávali.
Po ukončení své fotbalové kariéry se stal ihned úředníkem klubu a Real začal vzkvétat. V roce1920 byl tehdejší Sociedad Madrid Foot Ball Club přejmenován na královský Real Madrid. Bernabéu měl v hlavě obrovskou vizi a chtěl vybudovat nejlepší tým světa.
Jeden z nejvýznamnějších plánů Bernabéa byla samozřejmě stavba nového stadionu. Největší přestup za jeho dob byl jednoznačně příchodAlfreda Di Stéfana, který se stal legendou klubu a nejlepším hráčem v historii klubu. Di Stéfano přišel do Realu v roce1953. Okolo jeho přestupu bylo plno spekulací, ale Di Stéfano se nakonec právoplatně stal hráčem Realu.
Ihned v první sezóně s Di Stéfanem v týmu ukončil klub chudé období a dokázal vyhrát titul. Di Stéfano se pochopitelně stal nejlepším střelcem klubu i soutěže, když dokázal vstřelit 29 branek.Kolem roku1955 tlačil Bernabéu na organizacievropského poháru, aby Real mohl konečně svou sílu ukázat i proti evropským celkům.
V Realu se zrodil nejlepší útok světa a s hráči jakoFerenc Puskás (1958),Raymond Kopa (1956) aFrancisco Gento (1953) si vysloužil přezdívku „Bílý balet“. V roce1960 Real vyhrál popáté v řadě Pohár mistrů, když si dokázal poradit s Frankfurtem v poměru 7:3. Toto finále je dodnes považováno za jedno z nejlepších v historii. Za Real se čtyřikrát trefil Ferenc Puskás a třikrát Alfredo Di Stéfano.
I po odchodu Di Stéfana Real stále vítězil a přidával na své konto jedno vítězství vešpanělské lize za druhým. Mimo jiné Francisco Gento se stal jediným hráčem na světě, který dokázal šestkrát vyhrátPohár mistrů evropských zemí. V 70. letech Real vyhrál dalších pět titulů v lize a ve Španělském poháru a nyní vládly hvězdy jakoCamacho,Juanito neboSantillana.2. června1978 skončila éra Santiaga Bernabéa, který zemřel přirozenou smrtí. Po jeho smrti bylstadion Realu Madrid přejmenován na jeho dnešní názevEstadio Santiago Bernabéu. Tímto skončila jedna velká a nejslavnější éra madridského velkoklubu.
V první polovině 80. let vládlo španělskému fotbaluBaskicko, tedyReal Sociedad aAthletic Bilbao. Ačkoliv Real si na španělský titul musel počkat, rezerva v podoběCastilly si získala oblibu u fanoušků svým pojetím fotbalu a tím, že se utkala o národní pohár,Copu del Rey, se seniorským mužstvem Realu. Castilla posléze dodala hlavnímu mužstvu budoucí opory – utvořila se zde osa jménemLa Quinta, jejíž součástí byli hráčiEmilio Butragueño,Manuel Sanchís,Martín Vázquez,Miguel Pardeza aMíchel.[5]Ti se začali prosazovat na přelomu let 1983 a 1984 a v ročníku1984/85 se užLa Quinta mohla těšit úspěchu vPoháru UEFA. Ve třetím kole čelil Real Madrid finalistovi posledního ročníku,Anderlechtu a prohrál venku 0:3. Výsledek ale fotbalisté Realu otočili, když díky Butragueñovi (3 góly),Valdanovi (2 góly) a Sanchísovi (1 gól) vyhráli 6:1. Finále madridský celek zvládl triumfem nad maďarskýmVideotonem.[5]
Klubový prezidentRamón Mendoza podepřel nadějnou mládež akvizicíHuga Sáncheze. TrenérLuis Molowny, který v průběhu sezóny 1984/85 nahradilAmancia Amaru, obhájilPohár UEFA a po šesti letech vrátil titul mistra do hlavního města. Trenérovo rozestavení 4–3–3 využívalo Huga Sáncheze na hrotu podporovaného ze stran Valdanem a Butragueñem, který měl přezdívku „El Buitre“ (Sup). Za nimi hrál Míchel, kterému v záloze defenzivně vypomáhalRicardo Gallego. Sánchez přezdívanýHugol vstřelil 22 gólů, čímž podepřel rekordní sezónu se ziskem 56 bodů napříč 34 zápasy v éře, kdy se za výhru udělovaly body dva.[5]DruháBarcelona na Real ztrácela 11 bodů. Později převzal trénováníLos BlancosLeo Beenhakker, do branky se nově postavilFrancisco Buyo přezdívaný „Paco“ a do Madridu dorazily další tituly. Další posilou se stalBernd Schuster.[5]
V této době dokázali fotbalisté Realu vyhrát dvakrátPohár UEFA, pětkrátšpanělský titul a čtyřikrátšpanělský pohár. V roce1990 dokonce Real vytvořilrekord v počtu vstřelených gólů v jedné sezóně – pod tehdejším trenéremJohnem Toshackem vstřelil ve 38 ligových zápasech 107 gólů a jednoznačně získal titul.
Po konci tétogenerace ale do Madridu přišla krize, která vrcholila častým střídáním trenérů. TehdejšíprezidentRamón Mendoza dokonce v klubu vytvořil nepříjemné dluhy a Real se potácel ve velmi špatné situaci. Nový prezident klubuLorenzo Sanz však dokázal klub částečně dostat z dluhů a „Bílý balet“ se chystal opět k výšinám.
Uprostřed roku 2000 vyhrál volby do role prezidenta klubu španělský byznysmenFlorentino Pérez, který v červenci porazil Lorenza Sanze.[6] Pérez do Madridu přivedl jím slíbenou posiluLuíse Figa zBarcelony za tehdy rekordní částku 62 milionů eur. Tímto započala éraGalácticos, během níž byl tým Realu Madrid postupně dotvářen nově příchozími hvězdami za rekordní přestupové částky.[6] Do sezóny2000/01 vstoupil královský klub s trenéremVicentem del Bosquem, který v klubu zůstal. ObhajobuLigy mistrů v semifinále zarazilBayern Mnichov, na domácí scéně Real dominoval a s pomocí Figa vybojoval 28. titul.[6][7] Rok po Figovi dorazilZinédine Zidane za 77-78 milionů eur zJuventusu.[8] V záložní řadě umožnil Zidanovy výpady vpřed defenzivní štítClaude Makélélé, oba francouzští reprezentanti a mistři světa a Evropy byli doplněni právě Figem aSantiagem Solarim. V útoku nadále působili ŠpaněléRaúl aFernando Morientes, podporu útoku obstarali krajní obránciRoberto Carlos aMíchel Salgado.[7] Vyvrcholení sezóny přineslo (po postupu přes Bayern a Barcelonu) další vítězné fináleLigy mistrů protiLeverkusenu, mistrovský titul ale mezi dubnem a květnem2002 ukořistilaValencia, Real skončil třetí. Oslavy sta let od založení měly kulminovat ve finále Španělského poháruCopa del Rey protiDeportivu La Coruña naSantiago Bernabéu, zápas přezdívanýEl Centenariazo ale skončil vítězstvím Deportiva.[7]
Angličan David Beckham (nahoře) a Francouz Zinédine Zidane byli synonymem éry Galácticos
Dalším hvězdným fotbalistou Madridu se stalDavid Beckham, koupený za částku 35-37 milionů eur zManchesteru United, trenérskou židli mezitím obsadilCarlos Queiroz. Real Madrid započal sezónu2003/04 ziskem Španělského superpoháruSupercopa de España. Po prohře s Valencií 0:2 venku v pátém kole prohrál Real v následujících 23 ligových zápasech jen dvakrát.[9] V prosinci zaznamenal výhru s Barcelonou naCamp Nou po 20 letech.[6] V průběhu jara držely hvězdy „Bílého baletu“ první místo, avšak v konečné tabulce obsadily nakonec až místo čtvrté, zásluhou čtyř porážek za sebou. Ve finále poháru nestačil Real Madrid naReal Zaragozu. VLize mistrů nepřekročil čtvrtfinále poté, co po domácí výhře 4:2 prohrál v Monaku 1:3. Vyřazení odMonaka zařídil pro knížecí klub Španěl Morientes, který v Monaku hostoval právě z Realu.[6][10]
Po sezóně bez trofeje se prostřídala pětice trenérů. Další posilou se stal anglický útočníkMichael Owen zLiverpoolu, jehož dopad na výsledky nebyl takový jako u předchozích příchozích a o rok později – tedy po sezóně2004/05 – odešel.[6] Vzestup Barcelony, která získala v sezóně 2004/05 titul, se další rok pokusili zmařit další hvězdyRobinho aSergio Ramos – ovšem bez úspěchu.[6][8] Zatímco na podzim roku 2005 podlehl Real na domácím stadionu 0:3 s Barcelonou, na jaře roku2006 přišlo vyřazení odArsenalu v rámci osmifináleLigy mistrů, stejně jako předchozísezónu v osmifinále s Juventusem. V domácím poháru utrpěl Real porážku 1:6 od Realu Zaragoza.[6] Již v únoru klubový prezident Pérez rezignoval.[11]
Do sezóny2006/07 vkročil Real s prezidentemRamónem Calderónem,[11] trenéremFabiem Capellem a s posilami jako byli obránce a mistr světaFabio Cannavaro, záložníciMahamadou Diarra aEmerson, křídelníkJosé Antonio Reyes nebo útočníkRuud van Nistelrooy.[12] Přestože Real opět nepřešel osmifinále a byl kvůlipravidlu venkovních gólů vyřazen Bayernem Mnichov,[13] v pořadí 30. ligový titul získal. S konkurenční Barcelonou měl stejný počet bodů, ovšem lepší vzájemnou bilanci. Trenér Capello byl propuštěn, odešel Beckham. V sezóně 2007/08 získali hráči Realu další titul, vLize mistrů však opět vypadli ze začátku play-off sAS Řím.[13] Dva ligové triumfy po sobě však u příznivců „nerezonovali“ – ti byli nespokojení jak s neatraktivní hrou, tak s přestupovou politikou a samotným Calderónem, který čelil obviněním z nekompetentnosti a netransparentnosti fungování klubu.[11]
Ovšem královský klub z Madridu toužil po svém 10. triumfu v Lize mistrů a po nepovedené sezóně, kdy byl, mimochodem kvůli údajným manipulacím během valné hromady, odvolán, respektive podal rezignaci, Ramon Calderon. Po půlroku přechodné vlády Vicenteho Boludy se do čela Realu znovu dostal Florentino Pérez, který začátkem léta 2009 rozjel projekt Galácticos II.
Do Realu Madrid přišla velká světová jména v čele sCristianem Ronaldem (94 milionů eur) a Kaká (68 milionů eur). Do týmu přibyli iKarim Benzema,Raúl Albiol čiXabi Alonso. Vedení klubu navíc všem příchozím přichystalo obrovské prezentace přímo na stadionu Santiaga Bernabéu, na které dorazily tisíce fanoušků, vrcholem bylo představení Portugalce Ronalda, který vyprodal sám celý stadion (80 tisíc fanoušků). Pro ostatní, nepotřebné, hráče to však znamenalo konec působení v Realu. Balili se takKlaas-Jan Huntelaar,Wesley Sneijder,Arjen Robben a v polovině sezóny iRuud van Nistelrooy. Ani zvučné posily ovšem nepřinesly kýžený úspěch.
V Copa del Rey Los Merengues vybouchli s Alcorcónem, který dokonce u sebe doma vyhrál 4-0! Potupu Real Madrid dokonal opětovným neúspěchem v osmifinále Ligy mistrů, kdy ho vyřadil Olympique Lyon. Na ligové půdě to dlouho vypadalo na zajímavý konec soutěže, nicméně prohraná El Clásica znamenala, že Barca obhájila titul mistra. Prezident Pérez tak nelenil, odvolal trenéra Pellegriniho a na jeho místo dosadil Josého Mourinha, kterého přetáhl z Interu Milán, s nímž Portugalec zvítězil ve finále Ligy mistrů na Santiagu Bernabéu.
Bílý balet následně skutečně prorazil. V Lize mistrů došel až do semifinále, kde padl po kontroverzním dvojzápase s Barcelonou. V La Lize tu byl znovu prohraný souboj s Barcelonou, i když se nakonec většina odborníků shodla, že se o titul Los Blancos připravili sami. Každému ovšem utkví v paměti potupná prohra z Nou Campu, 5-0. Tohle všechno si Mourinhova družina vynahradila v Královském poháru. Na své pouti vyřadila postupně Murcii,Levante,Atlético Madrid a Sevillu. Ve velkém finále se utkala s Barcelonou, kterou po prodloužení porazila brankou Cristiana Ronalda, jenž ten rok překonal všemožné střelecké rekordy ve Španělsku (hlavně ten v La Lize). Na tuto trofej se čekalo celých 18 let!
V ročníku 2011/12 se Bílý balet prezentoval fantastickým fotbalem, který přinesl ligový titul. O tom se prakticky rozhodl v Gran Derbi v Barceloně, kde rozhodoval famózní Ronaldo, tahoun celého týmu. Ten stanovil nový klubový rekord, když v jedné sezoně nastřílel celkem 60 gólů a zároveň rekord La Ligy za nejrychlejší dosažení mety 100 gólů – stačilo mu na to jen 92 utkání. V Copa del Rey Barca Realu oplatila předchozí finálovou porážku, zatímco v pohárové Evropě Los Merengues narazili na neoblíbené Němce, přesnějiFC Bayern Mnichov. Nervy drásající penaltový rozstřel v odvetě Madridistas nezvládli a čekání naLa Decimu (desátý titul) se prodloužilo.
Sezónu 2012/13 začal Real úspěšně, když ve španělském superpoháru porazil Barcelonu díky vice gólům na hřišti soupeře. Tento rok také doplnil kádr nadějnýLuka Modrić, který přišel za 33 mil. £ z Tottenhamu. V Lize mistrů byl Real Madrid nalosován do „skupiny smrti“ společně s Ajaxem Amsterdam, Manchesterm City a Borussií Dortumund. V této těžké konkurenci skončil nakonec druhý s Borussií, která skupinu vyhrála. Poté se přesManchester United aGalatasaray dostal do semifinále, kde opět nestačil na vynikající Borussii Dortmund. Ani vCopa del Rey se Realu nepodařilo vyhrát, když ve finále v prodloužení podlehl městskému rivalovi Atléticu. Po tomto neúspěchu oznámil president Peréz odchod kouče Mourinha, na kterém se vzájemně dohodli.
Novým koučem byl 25. června 2013 jmenovánCarlo Ancelotti, který s klubem podepsal tříletou smlouvu. Jako asistenti bylipředstaveni bývalá hvězda klubuZinédine Zidane a Paul Clement. 1. září pak byla oznámena dlouho očekávaná zpráva, když klub dokončil další velký přestup – z Tottenhamu přišel za téměř 100 mil. € rychlík zWalesuGareth Bale. Nákup se určitě vyplatil, Bale nastřílel nemálo důležitých gólů, přičemž jeden z nich zajistil Realu vítězství v Copa del Rey 2013/14 – ve finále proti Barceloně vstřelil Bale 5 minut před koncem zápasuvítězný gól na 2-1, na který již Barcelona nestihla odpovědět.
Ligový titul v sezóně2013/14 sice Real nezískal (vyhrálo jejAtlético Madrid), ale stal se vítězemLigy mistrů UEFA po finálové výhře 4:1 poprodloužení v derby právě nad Atléticem Madrid. Bylo to jeho jubilejní desáté vítězství v této nejprestižnější evropské klubové soutěži.[15][16] Následně se mu podařilo získat podruhé v historii získat evropský Superpohár, ve kterém zvítězil12. srpna 2014 přesvědčivě nadSevilla FC 2:0 (oba góly vstřelilCristiano Ronaldo). Poprvé v historii zvítězil Real Madrid naMistrovství světa klubů, když ve finále v roce2014 zvítězil nad argentinskýmSan Lorenzem 2:0.
V sezóně2014/15 klubu titul v lize unikl o dva body, když ho získala Barcelona, v Lize mistrů skončil v semifinále. Po krátkém působeníRafaela Beníteze (červen 2015–leden 2016) byl hlavním trenérem jmenován Zinédine Zidane. Pod jeho vedením skončil Real v květnu 2016 opět druhý za Barcelonou, na vítěze ztrácel jeden bod. Podařilo se mu ale vyhrát Ligu mistrů. V sezóně2016/17 pak klub vyhrál po třicáté-třetí španělskou ligu a opět trumfoval i v Lize mistrů, když ve finále porazilJuventus Turín. Real Madrid se tak stal prvním klubem v novodobé historii Ligy mistrů, který dokázal triumf obhájit. Zidanův zápis do historie fotbalu tím ale nekončil. Jeho svěřenci zvítězilo v Lize mistrů i v následujícím ročníku a zvedli nad hlavu pohár pro vítěze nejprestižnější soutěže na světě potřetí za sebou.
V létě 2018 odešel z RealuCristiano Ronaldo doJuventusu, který v minulých sezónách nastřílel mnoho gólů, a trenérZinédine Zidane. Do trenérského křesla usedlJulen Lopetegui, kterého kvůli domluvě s Realem propustili od španělské reprezentace pár dnů před začátkemmistrovství světa v Rusku. Madridskému klubu se ale vLa Lize 2018 zatím příliš nedařilo. Julen Lopetegui byl propuštěn z Realu Madrid po prohře nad Barcelonou (1:5) a nahradil jej dočasný trenérSantiago Solari, který hrál v Realu Madrid v letech 2000–2005. Pod jeho vedením se tým zvedl. Podle španělských pravidel musel klub stanovit do patnácti dnů stálého trenéra. Pod Solarim, jako dočasným koučem, vyhrál španělský tým všechny zápasy, mimo jiné porazil v Lize mistrů 5:0Plzeň a Solari byl před reprezentační přestávkou jmenován stálým trenérem. Smlouvu podepsal až do roku 2021. Ani tomu se však moc nedaří a do Realu se vrací Zinédine Zidane. Po příchodu Zidana zpátky k týmu se výkony zvedly. V letním přestupovém oknu do Realu Madrid přišla za 100 milionů eur několikaletá hvězda anglickéPremier League,Eden Hazard. Zatím největší úspěch druhé Zidanovy éry je mistrovský titul ze sezóny 2019/2020.
Úvod ligové sezóny2020/21 hatily neúspěchy v podobě porážek sCádizem (0:1),Valencií (1:4) čiDeportivem Alavés (1:2) a i když se Real postupem času ujmul druhé pozice a nahánělAtlétiko, rané ztráty a devět nerozhodných zápasů vyústily v onu konečnou pozici „vicemistra“.[17] V průběhu prosince si zajistil osmifináleLigy mistrů UEFA, když v závěrečném zápase skupiny překonalBorussii Mönchengladbach. Jarní cesta Evropou pokračovala přesAtalantu aLiverpool, v semifinále Real nestačil na pozdějšího vítězeChelsea. V lednu se kvůliAthleticu poroučel ze superpohárového mini-turnaje již v semifinále, pár dní na to nestačil v prodloužení na třetiligovéAlcoyano ve 3. kole národního poháru. Později si klub poštval některé příznivce, když se přihlásil k projektu evropské fotbalovéSuperligy.[17] Mužstvo se spoléhalo na zkušenou záložní trojici Modrić—Kroos—Casemiro, brankáře Courtoise a útočníka Benzemu, jenž zaznamenal 30 gólů a k tomu 9 asistencí. Trenér Zidane – který po sezóně skončil – se potýkal se zraněními Ramose a Hazarda a Asensiem, Iscem a Marcelem postrádajícím formu. Real Madrid nezískal žádnou trofej a přišel o dlouholetou oporu obrany Ramose, se kterým se klub nedohodl na prodloužení smlouvy.[17] Před sezónou 2021/22 se na post hlavního trenéra vrátil ItalCarlo Ancelotti.
–Real Madrid CF: 1995/96 (sk. 5), 1996/97 (sk. 5), 1997/98 (sk. 5), 1999/00 (sk. 5), 2003/04 (sk. 5), 2005/06 (sk. 5), 2006/07 (sk. 5), 2009/10 (sk. 5), 2010/11 (sk. 5), 2012/13 (sk. 5), 2013/14 (sk. 5), 2016/17 (sk. 5)
↑abcdTEJWANI, Karan. REAL MADRID IN THE 1980S: FROM DESPAIR TO LA QUINTA AND LALIGA DOMINANCE.These Football Times [online]. 2020-01-07 [cit. 2020-12-03].Dostupné online. (anglicky)
↑abcdefghijKIRKLAND, Alex. Real Madrid's 'Galacticos': 10 key moments of era that brought Figo, Zidane, Ronaldo and Beckham to the Bernabeu.ESPN [online]. 2021-03-03 [cit. 2021-08-05].Dostupné online. (anglicky)
↑abcTEJWANI, Karan. Nine trophies in 342 games: the colossal legacy of Vicente del Bosque.These Football Times [online]. 2018-03-29 [cit. 2021-08-05].Dostupné online. (anglicky)
↑abcKELLY, Ryan. What is a Galactico? Ronaldo, Beckham & all Real Madrid's super signings over the years.Goal.com [online]. 2019-06-16 [cit. 2021-08-05].Dostupné online. (anglicky)
↑abROBINSON, James. How this Real Madrid side are eerily similar to Los Blancos’ last spectacular failure.DreamTeamFC.com [online]. 2017-10-31 [cit. 2021-08-05].Dostupné online. (anglicky)
↑ISKANDEROFF, Donat. Madrid's defeat to Monaco in 2003/04 named among most dramatic Champions League games.Tribuna.com [online]. 2019 [cit. 2021-08-05].Dostupné online. (anglicky)
↑abcMANDIS, Steven.The Real Madrid Way: How Values Created the Most Successful Sports Team on the Planet [online]. BenBella Books, 2016-10-11 [cit. 2021-08-05]. Google Books.Dostupné online. (anglicky)
↑MATCHETT, Karl. Real Madrid's 2006/07 La Liga Winners: Where Are They Now, a Decade On?.Bleacher Report [online]. 2016-11-04 [cit. 2021-08-05].Dostupné online. (anglicky)
↑abcLOWE, Sid. Trophies tell story of Madrid's decline.The Guardian [online]. 2009-03-10 [cit. 2021-08-05].Dostupné online. (anglicky)
↑JONES, Adam. Remembering the season Real Madrid boasted all the best Dutch players on the planet.DreamTeamFC.com [online]. 2007-07-02 [cit. 2021-08-05].Dostupné online. (anglicky)
↑abcGOTT, Tom. Real Madrid 2020/21 review: End of season report card for trophyless Blancos.90min.com [online]. 2021-05-24 [cit. 2021-07-26].Dostupné online. (anglicky)
↑"Trofeo Memorial Jesús Gil y Gil 2005-2019" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-19].Dostupné online. (anglicky)
↑"Real siegt bei Beckenbauer-Abschied" [online]. fcbayern.t-com.de, 13.08.2010 [cit. 2019-10-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-07. (německy)
↑"El Real Madrid se adjudica el World Football Challenge" [online]. as.com, 31.07.2011 [cit. 2019-10-19].Dostupné online. (španělsky)
↑"WFC: Real Madrid top Celtic to finish US tour perfect" [online]. mlssoccer.com, 11.08.2012 [cit. 2019-10-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-08-21. (anglicky)
↑"Chelsea 1 Real Madrid 3: Lampard returns to Jose's fold... but Ronaldo steals the show" [online]. dailymail.co.uk, 08.08.2013 [cit. 2019-10-19].Dostupné online. (anglicky)
↑ab"2015 INTERNATIONAL CHAMPIONS CUP CHAMPIONS" [online]. internationalchampionscup.com [cit. 2019-10-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-05. (anglicky)
↑"2017 MLS All-Star Game Recap" [online]. mlssoccer.com, 03.08.2017 [cit. 2019-10-19].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-12. (anglicky)
↑Real Madrid squad | Real Madrid CF [online]. [cit. 2021-07-01].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
.jpg)
.png)
