S kulturním znovuobjevenímantiky v renesanční a humanistickéfilosofii aumění se šířil také nový obrazčlověka, který vystupoval jakoindividuum se svými schopnostmi. Nejprve bylo možné tento posun pozorovat vItálii, kde se začínal prosazovat již ve14. století a došel svého vrcholu veFlorencii15. století; na začátku 16. století se již rozšířil do celé Evropy. Důležitou úlohu zde sehráli též učenci, kteří byli nuceni po dobytíKonstantinopole roku1453 utéci do Evropy, kam s sebou přinesli mnoho z pokladů antické vzdělanosti, které zůstaly na Západě pozapomenuty (pád Konstantinopole se též považuje za jeden z mezníků ukončujících středověk). Kulturní změně výrazně napomohl takéGuttenbergův vynálezknihtisku téhož roku, který umožnil masovější výměnu myšlenek.
Humanisté s novou znalostí klasických jazyků novým způsobem poznávali předevšímPísmo svaté, jehož kritické vydání vydávalErasmus Rotterdamský. Nové studium Písma pak mělo vliv na reformaci, která propukla v německy mluvících zemích po roce 1517, kdyMartin Luther (dle nepotvrzené legendy) přibil svých 95 tezí na vratawittenberskéhokostela. Tyto teze představil Luther roku 1521 nawormském sněmucísařiKarlu V., nad jehož říší „slunce nezapadalo“. Do této říše patřila i územíNového světa, který roku 1492 pro Evropu (znovu) objevilKryštof Kolumbus. Téhož roku také dobytíGranady ukončilo španělskoureconquistu.
Námořní objevy začínaly úsilím Portugalců; již roku1415 vyslalJindřich Mořeplavec expedici, aby objevila námořní cestu doIndie. To se podařilo roku 1498Vascovi da Gama. Zaoceánské výpravy měly epochální vliv na vnímání světa a jeho podoby ze strany člověka, a též přinesly hluboké ekonomické důsledky (nová naleziště, odbytiště, prostory kekolonizaci).
Konec raného novověku a počátek moderních dějin se kryje sfrancouzskou revolucí, která začala roku 1789. I tato revoluce byla důsledkem předchozího duchovního hnutí,osvícenství, které ovlivnilo jižamerickouválku za nezávislost. Revolucí ve Francii padl starý režim a postupně se změnily formy vlády v celé Evropě. VNěmecku se konec raného novověku ztotožňuje s koncemSvaté říše římské. Včeských zemích je pak za konec raného novověku považován rok 1792,[zdroj?] kdy zemřel německý císař a český králLeopold II. Jeho smrtí končí v českých zemích vláda tzv.osvícenského absolutismu.
Z politického pohledu byl pro raný novověk rozhodující střet meziprotestantstvím akatolictvím, který vyústil vetřicetiletou válku. V Evropě docházelo kekonfesionalizaci a ke vzniku nového typustátu. Raně novověký stát byl vymezený, na rozdíl od středověkého státu (pro který byl typický vztah mezilenním pánem avazalem),teritoriálně a představoval jejpanovník, který tomuto území vládne. Zároveň docházelo také k modernizaci výrobních procesů. Konfesně motivované války vedly k tomu, že katolíci i protestanti se začali navzájem považovat za rovnoprávné skupiny obyvatelstva.
Převládající formou vlády bylabsolutismus,[zdroj?] který napomáhal ke vzniku nové společenské formy,merkantilismu. Absolutistický panovník se vymezoval oproti svýmpoddaným a chápe se jako personální ztělesnění státu (srov. se slavným výrokemLudvíka XIV.: „Stát jsem já.“). KrálFridrich II. Pruský jakožto představitelosvícenského absolutismu se oproti tomu považoval za „nejvyššího služebníka státu“.
Ze společenského pohledu se tento věk vymezoval jako konecfeudalismu, který spočíval ve vlastnictví pozemku či statku lenním pánem a jeho udělování vazalům či nevolníkům. Spolu s tím končila také epochacechů astavů a jejich postavení veměstě. Expanze evropských států na nově objevená území vedla také ke změně struktur světovéhoobchodu. Dosavadní struktury byly vystřídánykolonialismem a zámořským obchodem, v němž hrály hlavní úlohuvelmociŠpanělsko,Portugalsko,Nizozemí,Velké Británie aFrancie.
Velké zisky přicházely z novýchstříbrných nalezišť v Novém světě, dosavadníhornictví stříbra v Evropě upadá; toto postihuje zvláštním způsobem těžbu stříbra acínu vČechách aSasku. Ziskkapitálu založený na obchodu dává společenskému systému název merkantilismus, který je označován též jako raný kapitalismus.Dochází ke změně pracovních postupů, vznikámanufaktura. Tyto změny připravovaly půdu proindustrializaci akapitalismus.
Vedle obecného vývoje se raný novověk oproti předchozí epoše vyznačoval také jasným a podstatným způsobem vevědě.Zámořské objevy a výpravy změnily od antiky nezměněný obraz světa – v letech 1519 až 1521 podniklFernão de Magalhães první cestu kolem světa. Následkem byl rozvojkartografie; roku 1492 zkonstruovalMartin Behaim první zemskýglóbus (dosud ovšem bezAmeriky). Tyto objevy položily základ mocenského vzestupu španělského a portugalského dominia a po jejich úpadku v průběhu17. století výstavbu anglického, francouzského a nizozemského koloniálního systému. Na objevu mnoha charakteristik Země měly také velký podíl výpravyJamese Cooka.
Tato část článku není dostatečněozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třebaověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí navěrohodné zdroje.
Základní jednotkou společnosti v raném novověku nebylarodina, která vznikla v podobě, v jaké ji známe, teprve v 18. století, nýbrždům. Domem se ovšem nerozumí pouze vymezený či ohraničený prostor určený k obývání, nýbrž také společenství osob představované nejen pánem domu se ženou a jejich dětmi, ale všemi, kdo bydleli pod střechou domu a podléhali pravomoci pána domu. K tomuto společenství patřili vlastní, nevlastní i nemanželské děti, příbuzní,podruzi avýměnkáři,čeleď – čeledínové a děvečky, většinou svobodní, kteří vstupovali do služeb domu pouze na určitou dobu.[zdroj?]
Dům byl součástí vyššího mocenského celku, takže ačkoli řešení sporů uvnitř domácnosti příslušelo pánu domu, přesto se sám mohl dostat předsoud. Dům náležel do tržní sítě, pán domu byl zároveň také zaměstnavatelem, který ovšem musel dbát na pravidla daná uskupením, které sdružovalo stejné profese. Dům byl také součástí vesnické obce, v jejímž rámci řešil společné záležitosti (obrana, voda apod.). V domě dosud není rozdělena oblast zaměstnání a soukromého; na soukromý život nezbývá v podstatě ani prostor ani čas.[zdroj?] K oddělování místa zaměstnání a života dochází teprve s byrokratizací a vznikemúřednické vrstvy na konci 18. století.
Velikost domu odpovídala činnosti, které se dům věnoval; tato velikost byla ovšem proměnlivá. Velká venkovní rodina s mnoha dětmi jemýtem, neboť průměrný počet dětí pána domu v domě se pohyboval kolem tří.[zdroj?] Dětí se rodilo více, avšak dětskáúmrtnost byla velmi vysoká – 15. roku života se dožilo pouze 50–60 % dětí. Počet dětí narozených průměrně na rodinu se tak pohyboval mezi sedmi až osmi. Jednotlivé domácnosti obvykle neměly dům pouze pro sebe; na každý dům připadalo podle dochovaných pramenů asi 2,3 domácnosti.
Domácnost fungovala napatriarchálním základě, avšak každý v ní měl své místo, práva a povinnosti, které vyplývaly z nutnosti uživit se a přežít. Povinnosti pána domu se obracely jednak dovnitř domu, jednak navenek; zároveň není možné oddělovat příbuzenské a zaměstnanecké vztahy, neboť sféra zaměstnání i soukromí dosud nebyly odděleny. Ostatní členové domácnosti pomáhají v zajištěníživnosti. Paní domu pak má povinnosti, které se týkají udržování domácnosti, vaření; dále také pomáhala s pracemi, kterými se domácnost živila.
↑Např.JANOVSKÝ, Julius.Metodický list k experimentální učebnici Dějepis pro šestý ročník. Praha: SPN, 1989. 39 s.Dostupné online.ISBN80-04-25182-X. Kapitola Dějiny středověku v historické vědě, s. 11.
.JPG)
