Německý názevÖsterreich pochází ze staroněmeckého slovaOstarrichi, které je doloženo v listině císařeOty III. z roku 996 a označuje „Východní marku“ (Marchia orientalis), která byla v tehdejší době nejvýchodnějším územím s obyvatelstvem mluvícím jedním z početnýchdialektůněmčiny. Vlatině byl tento název zkomolen naAustria, což převzaly další jazyky, zejména negermánské. Zavádějící podoba saustralis („jižní“) je jen náhodná.
Originálníčeské pojmenováníRakousko (historickyRakúsy, pozdějiRakousy) pochází od pohraničního hradu Ratgoz (dnesRaabs an der Thaya) na soutokuMoravské Dyje aRakouské Dyje, jehož název čeští kupci zkomolili na Rakús (nebo Rakuš). Podle něho pak pojmenovali okolní území a později celou zemi.[6][7] Tento název převzalaslovenština jakoRakúsko a dříve téžpolština jakoRakusy.[8]
Běhemdoby bronzové, mezi 3. a 1. stoletím př. n. l., vznikala stále větší obchodní centra a opevnění, převážně v oblastech těžby nerostných surovin. V okolíHallstattu začalo systematické dobývánísoli; po tomto místě je také pojmenována staršídoba železná –doba halštatská.[11] V mladší době železné jsou patrné známkykeltského osídlení, které na jihu a na východě vytvořilo jeden z prvních státních útvarů na území dnešního Rakouska –Noricum. Západ byl v té době osídlenRéty.
Od poloviny4. století na toto území přicházeliGermáni, jež přispívali k oslabení moci římské říše. Římané se z této oblasti stáhli roku 476 a namísto nich se zde začali objevovatBavoři aSlované. Bavoři se záhy dostali pod vlivFranské říše, nedokázali však zabránit Slovanům, aby si zde vytvořili svéKarantánské knížectví.[18] Bavoři získali převahu až v polovině8. století, Karantánii ovládli, sami se však roku 757 dostali do područí Franské říše.[19]
Když roku1246 rod Babenberků vymřel, nastal o jejich dědictví boj. Dočasně získal vládu v rakouském, štýrském i korutanském vévodstvíPřemysl Otakar II., od roku 1273 se však císařiRudolfovi I. Habsburskému dařilo českého krále z rakouských zemí vytlačovat, až jej nakonec zcela porazil roku1278 vbitvě na Moravském poli.[24] Tím babenberské dědictví definitivně získaliHabsburkové.[25]
Moc Habsburků se z jejich držav v severnímŠvýcarsku rozšířila ovšem nejen na rakouské a štýrské vévodství, nýbrž záhy také získaliKorutany aTyroly. Po smrtiRudolfa IV. Habsburského roku 1365 však došlo ke sporům mezi jeho syny, kteří si vládu v zemi roku 1379 rozdělili. Dvě větve rodu mezi sebou následující století soupeřily a ke sjednocení habsburských držav došlo znovu až roku 1491 za vládyMaxmiliána I. Po jeho smrti rakouské země obdržel jeho vnukFerdinand I., jenž roku 1526 získal takéčeskou auherskou korunu, a položil tak základyhabsburského soustátí.[26] Toho roku však také započalvleklý konflikt sOsmany, kteří vbitvě u Moháče získaly Uhry.
Po Ferdinandově smrti roku 1564 se moc v habsburském soustátí opět rozdělila mezi jeho nástupce. Rozdělená země musela čelit náboženskému neklidu,třicetileté válce idalší vleklé válce s Turky. Ke sjednocení země došlo opět až roku 1665 za vládyLeopolda I. Ten musel vzápětí čelit masivnímuosmanskému tažení. Další konflikt s Turky,velká turecká válka, započal památnoubitvou u Vídně (1683), v níž Rakušané definitivně zastavili tureckou expanzi do střední Evropy a započali mocenský vzestup své monarchie.[27][28] Na konci války byli Osmani vytlačeni z Uher i částiBalkánu, čímž se území habsburské říše značně zvětšilo. Dalších územních zisků pak habsburská monarchie dosáhla veválce o dědictví španělské na počátku 18. století, kdy jí připadla některá území ovládanášpanělskými Habsburky.[29]
CísařKarel VI. ovšem roku 1740 zemřel bez mužského potomka, a jeho dceraMarie Terezie proto musela čelit několika armádám, jež si chtěly habsburské dědictví rozdělit. Vnastalé válce bylo nakonec úspěšné jenPrusko, které získalo většinuSlezska a další menší území.[30][31]Další války zemi ještě více vyčerpaly, což postavilo Marii Terezii a jejího synaJosefa II. před nutnost provéstosvícenskéreformy, jež začalyfeudální správu nahrazovat moderní státní správou.[32] Území monarchie bylo na konci 18. století rozšířeno přidělení Polska, ale běhemválek s revoluční Francií monarchie přišla oRakouské Nizozemí. V důsledku těchto válek takéSvatá říše římská zanikla a habsburský panovník zůstal pouzerakouským císařem.
Národnostně neuspokojení zůstali předevšímČeši ajižní Slované. Nedořešenou však zůstala národnostní otázka i v německy mluvících rakouských oblastech. Archaické dynastické státní pojetí nedokázalo vytvořit u německy mluvících Rakušanů moderní nacionální identitu a výsledkem byl rostoucípangermanismus, který reprezentoval zejménaGeorg von Schönerer.[37] Jehoantisemitská, protislovanská aprotikatolická politika (hnutíPryč od Říma!) narušovala základy monarchie. Stárnoucí císař František Josef I. pangermánským tlakům pozvolna ustupoval, čehož příznakem byla i expanzionistická politika na Balkáně, zejménaanexe Bosny roku 1908.[38]
Jakožto součástTřetí říše se Rakousko zúčastnilodruhé světové války, ve které zahynulo 300 tisíc rakouských mužů.[45] Mnozí prominentní nacisté byli původem Rakušané, například Hitler,Kaltenbrunner,Seyss-Inquart,Stangl, neboGlobocnik,[46] a Rakušané tvořili přes 13 % příslušníkůSS a okolo 40 % dozorců v německýchvyhlazovacích táborech.[47] Tato kontroverzní část historie byla široce reflektována až s jistým zpožděním (oproti Německu) a vedla později k několika aférám – v roce 1986 se Rakousko například dostalo do mezinárodní izolace poté, co byl prezidentem Rakouska zvolen bývalý generální tajemník OSNKurt Waldheim, o němž vyšlo najevo, že má nacistickou minulost.[48] Na území Rakouska se nacházel velkýKoncentrační tábor Mauthausen, určený především pro politické vězně.[49]
Po pádu nacistické moci bylo Rakousko podobně jako Německo obsazenoSpojenci a rozděleno dookupačních zón. Plnou suverenitu Rakousko získalo zpět až roku 1955, kdy byla podepsána mezi zástupci Rakouska aSpojencůstátní smlouva.[50] Poté došlo k definitivnímu stažení všech cizích armád. Ačkoliv se na osvobození Rakouska a hlavního města Vídně podílelaRudá armáda, dokázali rakouští politikové při vyjednávání využít příznivé situace a vyhlášenímtrvalé neutrality zajistit své zemi svobodu a nezávislost.[51] Pomohlo jim také to, že v parlamentních volbách v letech 1945, 1949 a 1953 získalirakouští komunisté pouze kolem 5 % hlasů. Rakousko se tak nezařadilo dovýchodního bloku, což umožnilo jeho pozoruhodný hospodářský vzestup aprosperitu.
Rakouský státní znak tvoří černáorlice se zlatou hradební korunkou a zbrojí, nesoucí na prsou červený štítek se stříbrným břevnem. V drápech drží zlatý srp a zlaté kladivo.
Podrobnější informace naleznete v článku Rakouská hymna.
Rakouská hymna je píseňLand der Berge, Land am Strome (českyZemě hor, země řek). Autorem textu je rakouská spisovatelka s chorvatskými kořenyPaula von Preradović. Hudba se připisujeWolfgangu Amadeu Mozartovi, ale ve skutečnosti jde o skladbu na Mozartovy motivy, kterou složilJohann Holzer (ale možná takéPavel Vranický).
Rakousko se rozkládá v jižní částistřední Evropy, v délce 575 km ve směru západ-východ a 294 km sever-jih. Jeho území, o trochu větší než Česko, má charakteristický tvar obrácenékřivule, s protaženým hrdlem na jihozápadě.
Z celkové plochy Rakouska (83 883 km²) připadá na pahorkatiny a nížiny přibližně jedna čtvrtina. Pouze 32 % leží níže než 500 m n. m. a 43 % rozlohy je zalesněno. Nejníže položené místo je na východě poblíž hranice s Maďarskem uApetlonu (okres Neusiedl am See –Burgenland)114 m n. m. Naproti tomu nejvýše položeným místem je vrchGrossglockner(3798 m n. m.).
Pět nejdůležitějších geografických útvarů Rakouska
Celková délka státní hranice: 2832 km,[54] z toho s Německem 784 km, s Českem 362 km, s Itálií 430 km, Maďarskem 366 km, Slovinskem 330 km, Švýcarskem 164 km, Slovenskem 91 km a s Lichtenštejnskem 35 km.
ÚdolíKleinwalsertal, které patří k spolkové zemiVorarlbersko, je na základě polohy dostupné po silnici pouze z Německa a je tak funkční enklávou Německa. Obdobně obecJungholz. Na druhé straně existuje i funkční enkláva Rakouska, která patří keŠvýcarsku. ObecSamnaun nebyla po dlouhou dobu spojená se Švýcarskem jakoukoli cestou, nýbrž přístupná pouze přes Tyrolsko. To vedlo k tomu, že odtud vymizelarétorománština a místo ní přijali tamní obyvatelé dialekt podobný tyrolskému. Mezitím byla postavena silnice vedoucí do Samnaun, která se již ubírá výhradně po švýcarském území, která už zde kdysi byla zavedena. V podobném stavu jako Samnaun byla až do roku 1980 obecSpiss na rakousko-švýcarské hranici. Byla po dlouhou dobu dosažitelná pouze přes Samnaun a bojovala se silným odchodem obyvatel, protože oproti ostatním enklávám měla velmi malé možnosti hospodářského rozvoje.
Lech pramení ve Vorarlbersku, protéká severozápadním okrajem Tyrol a vBavorsku se vlévá do Dunaje.
Inn pramení veŠvýcarsku, následně odvodňuje většinuTyrolska, protéká Bavorskem, od soutoku s řekouSalzach (která odvodňuje většinuSalcburska) opět tvoří německo-rakouskou hranici a do Dunaje ústí v německémPasově.
Litava (Leitha) aRába (Raab) s přítokemPinka odvodňujíBurgenland a přilehlé části Dolních Rakous a Štýrska a vlévají se do Dunaje vMaďarsku.
Mura (Mur) odvodňuje salcburské údolíLungau a většinuŠtýrska. Její vody v Chorvatsku přijímá
Rakouské klima je označováno za smíšeníoceánského akontinentálního klimatu, resp.panonské klima. Díky zvláštnostem těchto podnebí je východní Rakousko známé mrazivými zimami a horkými léty s celoročně nízkými srážkami. Západ země podléhá zpravidla méně silným podnebním podmínkám, a tak jsou zimy většinou mírnější a léta spíše teplá. Leží zde také oblasti bohaté na srážky. Z geografických podmínek vychází další klimatická zóna, a toalpínské klima, které způsobuje v horách silnější zimu než na hlouběji položeném východě. Další zajímavostí jsou občasné severní a jižní větry, které jsou na jedné straně polárně ledové a na straně druhé s sebou někdy přinášejísaharský písek.
Díky tomu se Rakousko zcela oprávněně řadí k středoevropskému přechodovému klimatu, s ohledem k Alpám ve středu a na západě a kPanonské nížině na východě země.
Když působí stabilní tlaková výše z východu(ideálně „Omega-Hoch“ či v podobě posledních písmen řecké abecedy), může člověk počítat s dlouhým a nerušeným sluníčkem a až dvěma týdny vysokých teplot. V zimě ovlivňuje tlaková výše svit slunce a ostré mrazy (do −20 °C). Délka svitu slunce je o 10 až 20 % delší než kupříkladu v severním Německu.
Topná sezóna je běžně od poloviny října do poloviny dubna a působí vysokou spotřebu energie.
Nejnižší teplota naměřená v Rakousku: Sonnblick-Gipfel (Salzburg), −37,2 °C (1. ledna 1905)
Nejnižší teplota naměřená v Rakousku:Zwettl, −36,6 °C (11. února 1929 – tento den byla naměřena také rekordně nejnižší teplota v Česku)
Nejvyšší teplota naměřená v Rakousku:Bad Deutsch-Altenburg, +40,5 °C (8. srpna 2013)
Stejně jako směrem ze západu na východ slábne oceánské klima, klesá i průměrné množství srážek. To způsobuje, že např. veVídni jsou pouze poloviční srážky oprotiSalcburku. Ve východních a jihovýchodních částech země se již projevuje panonské kontinentální klima, které je v jižních jezerních oblastech částečně ovlivněno středomořským klimatem.
Celoročně se také oblasti podél alpských hřebenů vyznačují vysokými srážkami, do těchto poloh s nízkým tlakem vanou vlhké vzdušné proudy ze severu či jihu a zmizí zase jako srážka. To způsobuje v zimě vysoké množství sněhu na horách i v údolích, stejně jako kalamitní oblasti na severu i jihu. V létě jsou následkem vysokých srážek silné deště,eroze půdy a záplavy. Kraje s nejsilnějšími dešti jsou: celéalpské předhůří,tyrolské nížiny, tyrolskýokres Reutte aBregenzský les. Zde spadne až 3000 mm dešťových srážek nebo sněhu za rok (průměrně 900 mm).
Na jaře a na podzim je možné všechno – od sněžení po horka. Denní teploty mohou v červenci a srpnu nezřídka vystoupit i přes 30 °C, vlhkost vzduchu je většinou vysoká, často dochází k tvorbě dešťových mraků a následně i k náhlým bouřkám.
V posledních letech bylo Rakousko, stejně jako sousední země, častou obětí poruch počasí, které byly mnoha experty označovány jako důsledkyglobálního oteplování (průměrné teploty se trvale zvedají). Kvůli silným dešťům byly již několikrát ničivé záplavy a sesuvy půdy, které si vyžádaly i oběti na životech. Náhodně dochází i k bouřím sílyorkánu a ohromnýmvánicím, které vedou k tomu, že mnoho obcí je zcela odříznuto od světa a množí se také pádylavin. Zemi v posledních letech sužovala ale i častá sucha.
Budova Rakouského parlamentuLeopoldinské křídlo paláceHofburg, sídlo rakouského prezidenta
Rakousko je podleústavy z roku 1920spolkovouparlamentní republikou. Hlavou státu jespolkový prezident (Bundespräsident) volený na šest let vpřímých volbách. Prezident sídlí v paláciHofburg. Spolkový prezident jmenuje členy spolkové vlády.Rakouský parlament jedvoukomorový a skládá se zNárodní rady (183 členů) aSpolkové rady (60 členů). Národní rada je volena obyvatelstvem na pětileté období, členy Spolkové rady volízemské sněmyrakouských spolkových zemí. Rakouskáspolková vláda je odpovědná Národní radě. V jejím čele stojíspolkový kancléř, členy vlády jsouvicekancléř aspolkoví ministři (vicekancléř je zároveň ministrem jednoho rezortu). Vláda může být rozpuštěna prezidentským dekretem, nebo vyjádřením nedůvěry v Národní radě. Národní rada proti tomu může být rozpuštěna prezidentem na žádost premiéra, případně na žádost vlastní. Volit poslance a prezidenta mohou Rakušané od 16 let. Limit byl snížen z 18 let v roce 2007.[55] Hranicí pro vstup do Národní rady je pro politickou stranu zisk 4 procent hlasů. Volební systém jepoměrný.
Vídeň je územně zcela obklopena Dolními Rakousy.Východní Tyrolsko sice náleží k spolkové zemiTyrolsko, ale není s ním fyzicky spojeno. Tato kuriozita vznikla poprvní světové válce, když v roce 1918 připadloJižní Tyrolsko Itálii. Tím se stalo Východní Tyrolskoexklávou Tyrolska.
Vústavě je rovnost mužů a žen pevně zakotvena. Historicky vyplývající výjimky jsou regulace důchodu abranná povinnost, která platí pouze pro muže. Ženy smějí jít v Rakousku do důchodu o pět let dříve než muži. Výjimkou je odchod do penze státních úředníků, kteří mají tzv. definitivu. Právně je však podloženo postupné zvyšování nástupního věku do penze pro ženy až do roku 2027.
Skoro ve všech oblastech Rakouska je průměrná mzda žen menší než mzda muže na odpovídajícím místě (výjimku tvoří úřady). Toto vyplývá z neúplného prosazení rovnosti mužů a žen v praxi na jedné straně a také z toho, že mnoho žen pracuje na částečnýpracovní úvazek, a tím pádem mají nižší šance na pracovní postup. Vedoucí pozice tak obsazují většinou muži. Tarifní mzdy jsou ovšem pro obě pohlaví stejné. V Rakousku využívají pouze dva muži ze sta možnost vzít si tzv. otcovskou dovolenou.
Pro ženy jsou připravována různá podpůrná opatření (pozitivní diskriminace). Např. při obsazování veřejných pracovních míst by měly být ženy stejné kvalifikace upřednostňovány před muži, i kdyžnezaměstnanost mužů je na vyšší úrovni. V praxi ale tato podpora nevykazuje významné výsledky. Oficiálně nahlášení lidé bez práce v Rakousku k roku 2004 se skládali ze dvou třetin z mužů a z jedné třetiny z žen.
Rakousko přešlo z tradičního rozložení pravomocí mezipolicií ačetnictvem na moderní federální policii. Policie v této době disponuje protiteroristickou jednotkouEKO Kobra. Bezpečnost mimo stát má na starostarmáda Rakouska (Bundesheer). Její protiteroristickou jednotkou jeJagdkommando. V Rakousku je povinná vojenská služba pro každého muže, jenž dovrší 18 let. Absolvuje pak šestiměsíční vojenský výcvik a následujících 8 let je pak aktivní zálohou a může být státem povoláván k plnění různých úkolů. Vojenský výcvik lze však odmítnout a nahradit ho devítiměsíčnícivilní službou. Od roku 1998 se mohou stát součástí profesionální části armády i ženy. K roku 2012 se armádní výdaje pohybovaly na úrovni 0,8% HDP.
Rakousko je členemEvropské unie (EU). Přihlášku podalo 17. června 1989, přístupová jednání byla zahájena 1. února 1993. V roce 1994 se uskutečnilo referendum, v němž se 66 procent hlasujících vyslovilo pro vstup do unie. Členem se Rakousko stalo 1. ledna 1995, ve stejné chvíli jakoŠvédsko aFinsko.[60] Později vstoupilo doschengenského prostoru (1. prosince 2007) a přijaloeuro na úkor tradičníhošilinku (1. ledna 1999).[61] Rakouská vláda dlouhodobě v EU podporuje její rozšiřování naBalkán (kam obecně míří značná část zájmu rakouské zahraniční politiky), naopak oponuje vstupuTurecka a oznámila, že při jeho případném vstupu by nechala rakouský souhlas potvrdit občany v referendu. Veuroparlamentu je pro Rakousko vyčleněno osmnáct křesel.
Sídlo OSN ve Vídni
Proti tomu Rakousko není členemNATO, neboť rakouská ústava zemi prohlašuje za „trvale neutrální“ a výslovně uvádí, že to znamená nemožnost členství v jakékoli vojenské alianci „pro všechny příští časy“. Zakazuje rovněž přítomnost jakýchkoli zahraničních vojenských základen na svém území. Rakouská neutralita má však přece jen jiný charakter nežšvýcarská a zejména po rozpadusovětského bloku na počátku 90. let 20. století začala být mírně přehodnocována – v roce 1991 například rakouská vláda umožnila přelet zahraničních vojenských letounů přes své území přiútoku na Irák a od vstupu do Evropské unie v roce 1995 se Rakousko též podílí na společné obranné politice EU. Připojilo se též kPartnerství pro mír, tedy programu spolupráceSeveroatlantické aliance s armádami států, které nejsou jejími členy. Pod hlavičkou OSN rovněž vyslalo své jednotky doBosny aKosova, po koncijugoslávské války. Roku 2017 se Rakousko připojilo ke smlouvě o úplném zákazujaderných zbraní (kterou jinak odmítly všechny členské státy NATO). V Evropě je jedinou větší zemí, která tak učinila. Vídeň je jedním ze čtyř sídelních městOrganizace spojených národů (vedleNew Yorku,Ženevy aNairobi).[62]
Vztahy obou zemí jsou na oficiální úrovni velmi dobré, avšak doposud nijak úzké. Tématy, která čas od času vzbuzují emoce, jsou otázky spojené s odsunemSudetských Němců podruhé světové válce a téma českéjaderné energetiky, a to méně u hlavních představitelů obou zemí, jako spíše u veřejnosti.
Roku 2015 Česko, Rakousko a Slovensko vytvořily jednotku regionální spolupráce nazvanouSlavkovský formát.[63] ZejménaSvobodná strana Rakouska usiluje o připojení Rakouska kVisegrádské skupině, jejímiž členy jsou Polsko, Česko, Maďarsko a Slovensko, avšak prozatím se jí to nepodařilo prosadit.[64][65]
Sídlo společnosti Red Bull ve Fuschl am See snažící se zdůraznit soulad s přírodouSídloErste ve Vídni
Rakousko bylo v roce 2010 v hodnocení podleHDP na obyvatele 10. nejbohatším státem světa a 3. nejbohatším státem v EU – v tomto ukazateli dosahuje hodnoty 39 500 USD na obyvatele (dleMMF, 2010).
V roce 2001 bylo v Rakousku zaměstnáno 3 420 788 lidí na 396 288 pracovištích. Největší burza Rakouska jeVídeňská burza, jejíž největší index jeATX.
K nejznámějším rakouským firmám patříRed Bull, výrobcestejnojmenného energetického nápoje. Zakladatel této firmyDietrich Mateschitz byl nejbohatším Rakušanem díky tomu, že se mu v polovině 80. let podařilo vytvořit zcela novou větev trhu s nealkoholickými nápoji. Zejména výrobou terénních motocyklů proslula firmaKTM.
Křišťálovým sklem pak společnostSwarovski. Zakladatel firmyDaniel Swarovski se narodil na území Česka, vJiřetíně pod Bukovou.[66] Mezinárodní význam má rovněž energeticko-petrochemická společnostOMV (dříve ÖMV). Velkou tradici má také výrobce pian a klávesových nástrojůBösendorfer, nebo výrobce sportovních potřebFischer. Zejména ve střední a východní Evropě se uplatnily rakouské maloobchodní řetězceBilla neboJulius Meinl. Milovnícimodelové železnice znají dobře značkyRoco aKleinbahn. Významným světovým hráčem v oblasti stavebnictví jeStrabag.
Ve finančním podnikání a pojišťovnictví se prosadiliRaiffeisen,Erste,Uniqa,Bawag PSK neboVienna Insurance Group. Celosvětově známé jsou také sušenkyManner společnosti Josef Manner & Comp AG. ČasopisForbes v roce 2025 zařadil do seznamu 2000 největších firem světa devět rakouských společností. Krom výše uvedených to byly ještě energetická firmaVerbund a ocelářská společnostVoestalpine.[67]
Rakousko vytvořilo po druhé světové válce svou verzisociálního státu.[69] Přispěla k tomu i tradičně významná role odborů v rakouské společnosti.[70] Do 80. let byla značná část podniků ve státních rukách, ale v této dekádě přišla vlnaprivatizací.[71] Rakouská ekonomika byla v 50.–80. letech silně závislá na německé, k čemuž přispívalo i „obklíčení“ zeměmivýchodního bloku (Československo, Maďarsko,Jugoslávie). Pád východního bloku a vstup Rakouska do Evropské unie roku 1995 ekonomickou závislost na Německu snížily.[72] Velkou roli v rakouském hospodářství hraje cestovní ruch, který se podílí na HDP až devíti procenty. Roku 2008 bylo Rakousko například celosvětově na devátém místě ve výši příjmů z turismu.[73] Návštěvníkům nabízí nejen řadu historických památek, ale sází též naagroturistiku aAlpy jsou zázemím řady horských a lyžařských středisek.
Rakousko je světovou špičkou vekologickém zemědělství, má největší podíl takto spravovaných ploch na světě.[74]
Asi 60 % výroby energie zajišťujívodní elektrárny,[75] 32 %tepelné elektrárny a zbytek jinéobnovitelné zdroje. Část elektřiny musí Rakousko dovážet, zejména zNěmecka aČeské republiky.[75] Roku 1972 Rakousko začalo stavět svou prvníjadernou elektrárnu ve Zwentendorfu. Jejímu spuštění však zabránilo referendum z roku 1978, v němž se proti zprovoznění elektrárny postavilo 50,5 procenta hlasujících. Prakticky hotová elektrárna tak nikdy nebyla uvedena do provozu. Tím padl i vládní plán z roku 1976 na stavbu dalších tří jaderných elektráren, dokonce byl přijat zákon zakazující další výstavbu jakýchkoli jaderných zařízení.[76]
Automobilová síť v zásadě probíhá ve východo-západních liniích podél Dunaje a v severojižní linii podél pohoří Alp. Skládá se z vedlejších silnic, dálnic a silnic s vyšší povolenou rychlostí. K proslulým dopravním stavbám patříMost Evropy (Europabrücke) nadálnici A13. S výškou 190 metrů byl v době svého dokončení v roce 1963 po dobu deseti let nejvyšším mostem v Evropě a jeho nejvyššípilíř, s výškou 146,5 metrů, byl nejvyšším mostním pilířem na světě. Je také druhým nejdelším mostem v Rakousku. Nejdelším je vídeňskýReichsbrücke. Ještě delší (408 metrů) jeHighline 179,lanový most vReutte, který spojuje dvě hradní zříceniny, hradEhrenberg a pevnostClaudia, a který byl otevřen roku 2014. Ten je ovšem jen pro pěší.[77]
Železniční dopravu provozují z velké většiny státní železnice (Österreichische Bundesbahnen), pouze částí disponují soukromé společnosti. Nejfrekventovanější trať vede z Vídně ve směru naLinec,Salcburk aMnichov/Innsbruck a od konce 20. století je upravována pro vysokorychlostní provoz. Centrálním vídeňským uzlem je nádražíWien Hauptbahnhof, které bylo nově otevřeno v roce 2014, a jež disponuje unikátním architektonickým řešením.[78]Nádraží bylo postaveno v neobydlené oblasti a vyrostla kolem něj zcela nová čtvrť; celková investice do projektu činila 4 miliardy eur.[79]Ve Vídni je v provozu rozsáhlásíť S-Bahn.[80]Ta funguje i ve Štýrském Hradci, Salcburku a Innsbrucku. Běžnýrozchod koleje železniční sítě je 1435 mm. Ve Vídni funguje imetro (U-bahn). Raritou jesystém metra v malé tyrolské vesnici Serfaus.[81]
Lodní doprava je možná pouze poDunaji, části jeho vedlejších přítoků a jezerech. Všechny rakouské přístavy jsou součástíprůplavu Rýn–Mohan–Dunaj, který spojujeSeverní moře sČerným mořem. Jeho poslední úsek byl zprovozněn roku 1992.
Tato část článku není dostatečněozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třebaověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí navěrohodné zdroje.
Komentář:K jednotlivým rokům a počtům obyvatel je nutno dohledati reference a tvrzení ověřit!
K roku 2018 žilo v Rakousku 8,83 milionu obyvatel, z toho 1,8 v hlavním městě Vídni.Střední délka života Rakušanů je v současnosti (rok 2005) u žen 82,1 let a u mužů 76,4 let (v porovnání s rokem 1971: 75,7 ženy a 73,3 muži).Dětská úmrtnost je kolem 0,45 %.
Zdroj: Bundesanstalt Statistik Österreich,[83] odhad z roku 2019[84]
Prvnísčítání lidu, které odpovídá dnešním kritériím, se konalo vRakousku-Uhersku v letech 1869 a 1870. Od počátku sčítání v oblasti dnešního Rakouska počet obyvatel každoročně stoupal až do posledního před začátkem1. světové války, které se konalo roku 1913. Až do rozpadu Rakouska-Uherska byl silný nárůst obyvatelstva v oblasti dnešního Rakouska způsoben významnou měrou přísunem z ostatních korunních zemí Rakouska. Lidé se přesouvali do velkých měst, především do Vídně. Při prvním sčítání po konci války se počet obyvatel snížil o 347 000. Ale již roku 1920 se opět zvýšil o 35 000 osob a zvedal se dále kontinuálně až do roku 1935. Snížení přírůstku mezi lety 1934 a 1935 už pouze na 1000 osob následoval opětovný pokles (poprvé od 1. světové války), a to o 3000 osob. Počet obyvatel dále klesal až do roku 1939, kdy se konalo poslední sčítání před koncem2. světové války. Byl zaznamenán pokles o 108 000 lidí v porovnání k dosavadnímu maximu z roku 1935. Když byl v roce 1946 zjišťován počet obyvatelstva, poprvé od konce války, na základě potravinových lístků, bylo spočteno cca 7 mil. obyvatel, čímž bylo vytvořeno nové maximum – i přes velké válečné ztráty.
Do roku 1953 opět spadly počty osob o přibližně 672 000 na 6 928 000. Nadále pak stoupaly díky vysoké porodnosti na nové maximum v roce 1974, kdy žilo v Rakousku 7 599 000 osob. Následujících 6 let pak obyvatelstvo nepatrně oslabovalo (s výjimkou roku 1976) na 7 549 000 osob v roce 1980. Na začátku 80. let se střídaly drobné přírůstky a úbytky, aby pak roku 1987 začal počet obyvatelstva opět znatelně sílit. Od 90. let má znatelný vliv imigrace přistěhovalců, ke konci roku 2004 žilo v Rakousku 8 175 000 obyvatel.
Mezi lety 1754 a 1857 bylo počítáno přítomné civilní obyvatelstvo, od 1869 do 1981 se zakládaly počty na výsledcích počtů s desetiletými mezerami, přičemž byly mezi počítáními zjišťovány změny a od 1869 do 1923 počítáno přítomné civilní obyvatelstvo a od 1934 do 1981 obyvatelstvo s trvalým pobytem. Mezi lety 1982 a 2001 se sice konalo sčítání obyvatelstva, ale bylo zpětně zjištěno z průměrných změn obyvatelstva. Od roku 2002 spočívá sčítání lidu na centrálním rejstříku přihlašovaných osob (Zentrales Melderegister), z kterého se mohou tyto informace zjišťovat, a počítání lidu čistě k účelu zaznamenání změny obyvatelstva tak už vlastně nebude potřeba.
Bavorština (německyBairisch) – ve všech ostatních spolkových zemích, tzn. sedm milionů Rakušanů mluví středním nebo jižním bavorským dialektem.
Vedle toho mluví také některé původní menšiny slovanskými a jinými jazyky, to jsou napříkladburgenlandská chorvatština,slovinština amaďarština. Obyvatelé hovořící těmito jazyky mají také vliv na výuku a úřední styk v daném mateřském jazyce. Burgenlandská chorvatština a slovinština jsou dodatečné úřední jazyky v těch správních a soudních okresechŠtýrska,Burgenlandska aKorutan, kde žije chorvatské nebo slovinské, respektive smíšené obyvatelstvo.
Místo narození v zahraničí narozených naturalizovaných obyvatel Rakouska.
V roce 1992 se Rakousko vydalo novou cestou vimigračním zákonodárství vydáním pobytového zákona, který se např. na rozdíl odNěmecka neřídíetnickými anacionálními hledisky. Spíše určuje horní hranici celkové hrubé migrace podle vzoruUSA aKanady a při jejím stanovení bere v úvahu demografický a ekonomický vývoj přijímající země i počet osob s uznaným statusem uprchlíka. Po více než pětiletém pobytu se přistěhovalcům otevírá perspektivatrvalého pobytu.[85]
V roce 2020 bylo 2 070 100 obyvatel Rakouska, téměř čtvrtina obyvatel, přistěhovaleckého původu; tento počet se od roku 2010 zvýšil přibližně o 35 procent.[86] Rakousko už v 90. letech 20. století poskytlo dočasnou ochranu přibližně 90 tisícům uprchlíkům předválkou v Jugoslávii (zejménaBosňákům), z nichž dvě třetiny v zemi nakonec zůstaly trvale.[87] Významnou roli v prudkém nárůstu počtu obyvatel zahraničního původu po roce 2010 hrála takémigrační krize po roce 2015, kdy Rakousko poskytlo ochranu asi 118 tisícům uprchlíků.[86]
Kžidovství se hlásí 8 140 lidí (stav k sčítání lidu v roce 2001); podle údajů vídeňské židovské obce je to dokonce 15 000. Více než 700 000 (8 %) obyvatel tvořímuslimové, jejichž počet se od roku 2001 zdvojnásobil.[88]
Kbuddhismu, který byl v Rakousku uznán jako samostatná „církev“ v roce 1983, se hlásí něco přes 10 000 obyvatel. 20 000 lidí jsou aktivní členovéSvědků Jehovových. Ti se snaží dosáhnout plnohodnotného právního uznání jako církev. Přibližně 12 % obyvatelstva se nehlásí k žádnému vyznání.
Největší obydlená oblast Rakouska je s odstupem metropole Vídeň s počtem obyvatel 2,6 milionu (stav k roku 2018). Koncentruje v sobě celou čtvrtinu obyvatel země. Druhým největším městem jeŠtýrský Hradec (265 778 obyvatel), následujeLinec (191 501),Salcburk (145 871),Innsbruck (122 458) aKlagenfurt (105 256 lidí k roku 2025).
Všechna ostatní města mají méně než sto tisíc obyvatel. Celkem asi 200 rakouských obcí má status města. Velký problém, především v hospodářsky slabších oblastech, je odliv obyvatelstva z venkova do městských aglomerací.
Státní svátky v Rakousku upravuje § 7 Spolkového zákona o dnech pracovního klidu (vydán 1984). Celkově je v Rakousku 13 státních svátků (dnů pracovního volna):
Novoroční koncertVídeňských filharmoniků je světově známý a koná se každoročně první lednové dopoledne ve vídeňském koncertním doměWiener Musikverein.[98] Koncert je přenášen televizí a zasahuje skoro miliardu lidí po celém světě. Hrané jsou především známé valčíky,polky apochody, přičemž je vždy silně zastoupeno dílo rodu Straussů.
Většinu novinového trhu ovládajíbulvární tituly v čele sKronen Zeitung, mezi serióznější deníky patří středolevicovýDer Standard, středopravicovýDie Presse, středovýKurier a katolickýSalzburger Nachrichten. Zvláštní roli sehrává státní deníkWiener Zeitung, jeden z nejstarších stále vycházejících deníků na světě, založený roku 1703 (pod názvemWiennerisches Diarium). Vlastní ho rakouská vláda a slouží ke zveřejňování jejích oficiálních stanovisek. Soukromá média již několikrát napadla jeho existenci pro narušování tržního prostředí, ale rakouský nejvyšší soud to odmítl a tradice tak pokračuje. K největším týdeníkům patříNews,Profil,Format aFalter. V zemi působí veřejnoprávní rozhlas a televizeÖsterreichischer Rundfunk (ORF) s několika stanicemi. Největší soukromou televizí je ATV, první rakouská komerční terestricky šířená televizní stanice, která vznikla v roce 1997. Největší tiskovou agenturou je APA (Austria Presse Agentur).[118] Značnou roli v Rakousku hrají i média německá, vzhledem ke společnému jazyku obou zemí. Kupříkladu nejsledovanějšími televizními kanály po dvou veřejnoprávních (ORF2 aORF1) jsou tři německé stanice:RTL,ZDF aProSieben.[119]
Rakouská kuchyně bývá často redukována pouze na vídeňskou kuchyni, ačkoli obsahuje i tradiční kuchařské umění bývalého Rakouska-Uherska. Vedle samotných krajových specialit je tato kuchyně ovlivněna především svými sousedy, tedy Čechy a Maďary. Jako příklad může sloužit třebaguláš, který je původem z Maďarska. Celosvětové proslulosti dosáhlvídeňský řízek (Wiener Schnitzel) ztelecího masa. Podle legendy stál u zrodu této speciality vojevůdceJosef Václav Radecký z Radče, který v dopise císařiFrantišku Josefovi I. doporučil pochoutkucotoletta alla milanese, se kterou se seznámil během italského tažení. Mělo jít okotletu obalovanou směsístrouhanky aparmezánu. Císařský kuchař však nesehnal parmezán a nahradil ho moukou a vejcem. Tím vynalezl „trojobal“ i vídeňský řízek.[120]
Rakousko má rovněž unikátníkávovou kulturu. Vídeňská kavárenská kultura avídeňské kavárny jsou od roku 2011 zapsány naseznam světového kulturního dědictví UNESCO.[123] První kavárenský dům byl ve Vídni založen v 17. století. Nejtypičtějším druhemvídeňské kávy jevídeňská melange, blízkácapuccinu (v českých restauracích se jako „vídeňská káva“ v minulosti často podávala turecká káva sešlehačkou, s vídeňskou kávou související jen velmi málo; tato tradice přežívá dodnes, obvykle se za „vídeňskou kávu“ označuje jakákoli káva se šlehačkou).
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuAustria na anglické Wikipedii.
↑Statistik Austria.Bevölkerung zu Jahres-/Quartalsanfang (Bevölkerung am 01.10.2024) [online]. Rev. 2024-10-01 [cit. 2025-01-29].Dostupné online. (německy)
↑ Homepage.STATISTICS AUSTRIA [online]. [cit. 2025-01-30].Dostupné online. (anglicky)
↑ World Bank Open Data.World Bank Open Data [online]. [cit. 2025-01-30].Dostupné online.
↑Austria [online]. New York, NY: United Nations Group of Experts on Geographical Names [cit. 2023-01-04].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Austria About [online]. OECD [cit. 2009-05-20].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 May 2009.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Výklad názvu na.www.ptejteseknihovny.cz [online]. [cit. 2009-01-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-01-08.
↑DINGLEY, John. On the Origin of Czech "Rakousko", Slovak "Rakúsko".Harvard Ukrainian Studies. 2006, roč. 28, čís. 1/4, s. 95–104.Dostupné online [cit. 2025-01-30].ISSN0363-5570.
↑ Zygmunt Gloger: Encyklopedia staropolska.literat.ug.edu.pl [online]. [cit. 2025-01-30].Dostupné online.
↑ Ledový muž Ötzi už 25 let odhaluje svá tajemství. Objeví se další těla?.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-04-23].Dostupné online.
↑GRABNER, Michael; WÄCHTER, Elisabeth; NICOLUSSI, Kurt. Prehistoric salt mining in Hallstatt, Austria. New chronologies out of small wooden fragments.Dendrochronologia. 2021-04-01, roč. 66, s. 125814.Dostupné online [cit. 2023-04-09].ISSN1125-7865.doi:10.1016/j.dendro.2021.125814. (anglicky)
↑PEAKS, Mary Bradford.The General, Civil and Military Administration of Noricum and Raetia. [s.l.]: University of Chicago Press 82 s.Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: mlDHAAAAIAAJ.
↑GĂZDAC, Cristian; HUMER, Franz.Living by the Coins: Roman Life in the Light of Coin Finds and Archaeology Within a Residential Quarter of Carnuntum. [s.l.]: Hollitzer Wissenschaftsverlag 370 s.Dostupné online.ISBN978-3-99012-092-7. (anglicky) Google-Books-ID: dzUsnwEACAAJ.
↑GĂZDAC, Cristian; HUMER, Franz; POLLHAMMER, Eduard.In the Shadow of the Heathens' Gate: The Black Book of the Gold Coins from Carnuntum. [s.l.]: MEGA Publishing House 136 s.Dostupné online.ISBN978-606-543-482-0. (anglicky) Google-Books-ID: r6MOswEACAAJ.
↑ The Princeton Encyclopedia of Classical Sites: Virunum, Austria.www.perseus.tufts.edu [online]. [cit. 2023-04-09].Dostupné online.
↑ The Princeton Encyclopedia of Classical Sites: Teurnia (St. Peter im Holz) Upper Carinthia, Austria.www.perseus.tufts.edu [online]. [cit. 2023-04-09].Dostupné online.
↑KAHL, Hans-Dietrich.Der Staat der Karantanen: Fakten, Thesen und Fragen zu einer frühen slawischen Machtbildung im Ostalpenraum : (7.-9. Jh.). [s.l.]: Narodni Muzej Slovenije 562 s.Dostupné online.ISBN978-961-6242-49-3. (německy) Google-Books-ID: rdAAswEACAAJ.
↑VEBER, Václav, a kol.Dějiny Rakouska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002.ISBN80-7106-491-2. S. 48–61. Dále jenDějiny Rakouska.
↑THOMPSON, James Westfall. German Medieval Expansion and the Making of Austria.The Slavonic Review. 1923, roč. 2, čís. 5, s. 263–288.Dostupné online [cit. 2023-04-09].ISSN1471-7816.
↑APPELT, Heinrich.Privilegium minus: das staufische Kaisertum und die Babenberger in Österreich. [s.l.]: Böhlau 116 s.Dostupné online.ISBN978-3-205-08360-3. (německy) Google-Books-ID: 9k_HAAAAIAAJ.
↑SKALICKÝ, Jaroslav. Bitva na Moravském poli patří mezi největší prohry v české historii. Padl v ní i král Přemysl Otakar II..iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-08-26 [cit. 2023-04-09].Dostupné online.
↑KANN, Robert A.A History of the Habsburg Empire, 1526-1918. [s.l.]: University of California Press 662 s.Dostupné online.ISBN978-0-520-02408-3. (anglicky) Google-Books-ID: XavXBlL74ScC.
↑ Před 335 lety prohráli Turci u Vídně. Nešlo o válku civilizací, bojoval muslim proti muslimovi, křesťan proti křesťanovi.ČT24 [online].Česká televize, 2018-09-12 [cit. 2023-04-09].Dostupné online.
↑PIGULA, Topi. Před 339 lety Evropa konečně porazila Turky. Bitva u Vídně posunula Habsburky výrazně kupředu.Prima Zoom [online]. FTV Prima, 2022-09-09 [cit. 2023-04-09].Dostupné online.
↑ANDERSON, M. S.The War of Austrian Succession 1740-1748. [s.l.]: Routledge 371 s.Dostupné online.ISBN978-1-317-89920-4. (anglicky) Google-Books-ID: oAPKAwAAQBAJ.
↑BROWNING, Reed S.The War of the Austrian Succession. [s.l.]: St. Martin's Press 480 s.Dostupné online.ISBN978-0-312-12561-5. (anglicky) Google-Books-ID: nA7swAEACAAJ.
↑ŠAJTAR, Jaroslav. Před 150 lety se Rakousko vyrovnalo s Uherskem.Reflex.cz [online]. 2017-03-15 [cit. 2023-04-09].Dostupné online.
↑ Schönerer, Georg von.JewishEncyclopedia.com [online]. [cit. 2023-04-09].Dostupné online.
↑SCHMITT, Bernadotte Everly 1886-1969.The Annexation of Bosnia, 1908-1909. [s.l.]: Creative Media Partners, LLC 280 s.Dostupné online.ISBN978-1-01-513008-1. (anglicky) Google-Books-ID: qOqqzgEACAAJ.
↑DEAK, John. The Great War and the Forgotten Realm: The Habsburg Monarchy and the First World War.The Journal of Modern History. 2014, roč. 86, čís. 2, s. 336–380.Dostupné online [cit. 2023-04-09].ISSN0022-2801.doi:10.1086/675880.
↑MERTLÍK, Vladimír. Bouřlivý říjen 1918: Jak vzniklo Německé Rakousko a málem nevzniklo Československo.Reflex.cz [online]. [cit. 2021-05-07].Dostupné online.
↑JEŘÁBEK, Martin. Diktátor, nebo mučedník? Engelbert Dollfuss a rok 1934.Centrum pro studium demokracie a kultury [online]. 2015-12-10 [cit. 2021-05-07].Dostupné online.
↑MIKLAS, Wilhelm. Nacisté se v Rakousku pokusili o převrat již čtyři roky před anšlusem.ČT24 [online].Česká televize, 25. 7. 2009 [cit. 2021-05-07].Dostupné online.
↑ Kurt Wadlheim – generální tajemník OSN a prezident Rakouska s nacistickou minulostí.ČT24 [online].Česká televize [cit. 2025-01-30].Dostupné online.
↑JORDÁNOVÁ, Andrea. Místo hrůzy je proslulé schody smrti. Utrpení neuniklo 200 tisíc lidí.Deník.cz. 2022-10-17.Dostupné online [cit. 2023-04-27].
↑HOSENSEIDLOVÁ, Petra. Se státní smlouvou získali Rakušané plnou suverenitu. A naučili se mít rádi neutralitu.ČT24 [online].Česká televize, 15. 5. 2020 [cit. 2021-05-07].Dostupné online.
↑ Rakousko: Neutralita pod Alpami.100+1 zahraniční zajímavost [online]. 23. října 2013.Dostupné online.
↑RIEKMANN, Sonja Puntscher.Austria’s Dismal EU Membership:: From Enthusiasm to Ambivalence. Příprava vydání Günter Bischof, Fritz Plasser, Anton Pelinka, Alexander Smith. Svazek 20. [s.l.]: University of New Orleans Press (Austria's Place in Europe and the World).Dostupné online.ISBN978-1-60801-062-2. S. 238–256. DOI: 10.2307/j.ctt1n2txkw.15.
↑CIA.The World Factbook - Austria [online]. Rev. 2011-08-16 [cit. 2011-08-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-24. (anglicky)
↑ V Rakousku můžete volit už od 16 let.Deník.cz. 2007-06-05.Dostupné online [cit. 2021-05-06].
↑PELINKA, Anton. How Austrian Politics Went From Over-Stability to Unpredictability.www.worldpoliticsreview.com [online]. [cit. 2021-05-06].Dostupné online. (anglicky)
↑JACOBY, Wade. Grand Coalitions and Democratic Dysfunction: Two Warnings from Central Europe.Government and Opposition. 2017-03-03, roč. 52, čís. 2, s. 329–355.Dostupné online [cit. 2021-05-06].ISSN0017-257X.doi:10.1017/gov.2016.53. (anglicky)
↑ Rakousko má novou vládu. Vede ji nejmladší premiér v Evropě Sebastian Kurz | Svět | Lidovky.cz.iDNES.cz [online]. 2017-12-18 [cit. 2025-01-30].Dostupné online.
↑ Rakousko má poprvé v historii kancléřku. Přechodnou vládu povede šéfka ústavního soudu Bierleinová.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 2019-5-30 [cit. 2019-5-31].Dostupné online.
↑ Visitors' Centre.www.unov.org [online]. [cit. 2019-10-14].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-04.
↑ Premiéři ČR, Rakouska a Slovenska založili ve Slavkově nový formát regionální spolupráce.www.vlada.cz [online]. [cit. 2019-10-12].Dostupné online.
↑ Rakousko se k visegrádské čtyřce nepřipojí, proti byl i Sobotka.Aktuálně.cz [online].Economia, 2016-10-13 [cit. 2019-10-14].Dostupné online.
↑ Členství ve visegrádské čtyřce? Ne, děkuji, odmítl možnost rozšíření skupiny rakouský vítěz voleb.Info.cz [online]. [cit. 2019-10-14].Dostupné online.
↑ Swarovski: Jak Čechy přišly o legendu bižuterie.Dvojka [online]. Český rozhlas, 2019-12-10 [cit. 2021-05-06].Dostupné online.
↑MURPHY, Andrea; SCHIFRIN, Matt. Forbes' 2025 Global 2000 List - The World’s Largest Companies Ranked.Forbes [online]. [cit. 2025-09-12].Dostupné online. (anglicky)
↑TALOS, Emmerich; FINK, Marcel.The Welfare State in Austria. Příprava vydání B. Vivekanandan, Nimmi Kurian. London: Palgrave Macmillan UKDostupné online.ISBN978-0-230-55491-7.doi:10.1057/9780230554917_9. S. 131–150. (anglicky) DOI: 10.1057/9780230554917_9.
↑GILBERT, Robert W. Austria's Social Partnership: A Unique Extralegal System of Labor-Management Cooperation.The Labor Lawyer. 1987, roč. 3, čís. 2, s. 311–322.Dostupné online [cit. 2021-05-06].ISSN8756-2995.
↑BELKE, Ansgar Hubertus; SCHNEIDER, Friedrich.Privatization in Austria: Some Theoretical Reasons and First Results About the Privatization Proceeds. Rochester, NY: [s.n.]Dostupné online. (anglicky)
↑ Economy and Business Opportunities from Austria.www.globaltenders.com [online]. [cit. 2021-05-06].Dostupné online.
↑ UNWTO World Tourism Barometer.Wayback Machine [online]. 2008-10-31 [cit. 2019-10-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-10-31.
↑abVOBOŘIL, David. Rakousko investuje v příští dekádě do své přenosové soustavy přes 60 mld. korun.oEnergetice.cz [online]. OM Solutions, 2019-04-20 [cit. 2019-04-25].Dostupné online.
↑ Od rakouského odklonu od atomu uplyne 40 let, zakonzervovaná jaderka slouží aspoň solárům.E15.cz [online]. [cit. 2019-10-15].Dostupné online.
↑ČERMÁK, Petr. Tohle je nejdelší pěší lanový most světa. Se stavbou pomáhal i dron.iDNES.cz [online]. 2015-07-11 [cit. 2023-04-27].Dostupné online.
↑ Moderní architektura nového vlakového nádraží ve Vídni stojí za návštěvu.Novinky.cz [online]. Seznam.cz, 2015-01-18 [cit. 2023-04-27].Dostupné online.
↑BROŽ, Jan. Vídeňané mají nový „hlavák“. Centrální nádraží stálo miliardu eur.iDNES.cz [online]. 2014-10-10 [cit. 2023-04-27].Dostupné online.
↑FUKS, Tobiáš. Vídeňská městská železnice neboli Stadtbahn.www.k-report.net [online]. [cit. 2021-05-06].Dostupné online.
↑ Malá vesnička předběhla Brno. Má metro se čtyřmi stanicemi.TN.cz [online]. TV Nova [cit. 2023-04-27].Dostupné online.
↑ Largest airports and airlines in Austria.Worlddata.info [online]. [cit. 2023-04-26].Dostupné online. (anglicky)
↑Historic censuses [online]. [cit. 2017-05-07].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Statistik Austria - Bevölkerung zu Jahresbeginn 2002-2019 nach Gemeinden (Gebietsstand 1.1.2019) [online]. [cit. 2019-08-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-03.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BADE, Klaus L.Evropa v pohybu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s. S. 337.
↑ab Čtvrtina obyvatel Rakouska má původ v cizině, země má dva miliony přistěhovalců.Aktuálně.cz [online].Economia, 2020-09-07 [cit. 2021-08-10].Dostupné online.
↑TRUCHLÁ, Helena. Vídeň, srdce Balkánu. Bosenští uprchlíci našli v Rakousku domov, teď je migrace potíž.Aktuálně.cz [online].Economia, 2021-08-03 [cit. 2021-08-10].Dostupné online.
↑ Adalbert Stifter, blíženec Šumavy, psal o horách lahodnou řečí.Deník.cz. 2013-01-29.Dostupné online [cit. 2021-05-06].
↑ Peter Altenberg: Miloval a viděl.Vltava [online]. Český rozhlas, 2011-05-22 [cit. 2021-05-06].Dostupné online.
↑SCHNELLE, Barbora. Nobelova cena za nepohodlnost.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-04-21].Dostupné online.
↑ Letošní Nobelovu cenu za literaturu získal Peter Handke, za rok 2018 zvítězila Polka Tokarczuková | Kultura.Lidovky.cz [online]. 2019-10-10 [cit. 2021-04-21].Dostupné online.
↑VERGO, Peter.Art in Vienna 1898-1918: Klimt, Kokoschka, Schiele and Their Contemporaries. [s.l.]: Phaidon 328 s.Dostupné online.ISBN978-0-7148-1600-5. (anglicky) Google-Books-ID: dmhQAAAAMAAJ.
↑ The unsung hero of Secessionist Vienna.www.phaidon.com [online]. [cit. 2021-05-06].Dostupné online.
↑ Zemřel rakouský malíř a grafik Ernst Fuchs. Zanechal po sobě 16 dětí.Aktuálně.cz [online].Economia, 2015-11-09 [cit. 2021-05-06].Dostupné online.
↑LINCKE, Carsten. Der Wiener Aktionismus - Künstlerischer Protest zwischen Provokation und Selbstfindung.www.grin.com [online]. [cit. 2021-05-06].Dostupné online. (německy)
↑ Zemřel architekt Hans Hollein, tvůrce Haasova domu ve Vídni - Echo24.cz.echo24.cz [online]. 2014-04-24 [cit. 2021-04-21].Dostupné online.
↑ADÁMEK, Martin. Katedrála sv. Štěpána: jedna z nejvýznamnějších gotických staveb ve Vídni.Radynacestu.cz [online]. [cit. 2021-05-06].Dostupné online.
↑ADÁMEK, Martin. Císařská hrobka: pohřebiště Habsburků v centru Vídně.Radynacestu.cz [online]. [cit. 2021-05-06].Dostupné online.
↑VAVŘAČOVÁ, Adéla. Nejkrásnější bulvár na světě, Ringstrasse, oslavil své 150. výročí (1865–2015).Radynacestu.cz [online]. [cit. 2021-05-06].Dostupné online.
↑ 10 nej památek Vídně, které si nesmíte nechat ujít: Slavná minulost a barevná současnost.Poznávací zájezdy | mazaně s Radynacestu.cz [online]. [cit. 2019-10-14].Dostupné online.
↑ Ten pravý Semmering je jen v Rakousku, vlaky ho berou ostře útokem.iDNES.cz [online]. 2012-03-26 [cit. 2021-05-06].Dostupné online.
↑PEARCE, Jeremy. Sir Hermann Bondi, 85, Is Dead; Theorized on the Universe.The New York Times. 2005-09-17.Dostupné online [cit. 2021-05-06].ISSN0362-4331. (anglicky)
↑ Rakousko jedním pohledem: Média.Advantage Austria [online]. [cit. 2019-10-16].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-18.
↑ŠUPLÍKOVÁ, Barbora. Vídeňský řízek: Proč, kdy a kde vznikl, v čem tkví jeho kouzlo a kam si na něj zajít?.Radynacestu.cz [online]. [cit. 2021-05-07].Dostupné online.
↑ U pravého sacheru musíte hlídat polevu, korpus i meruňky, říká cukrář.iDNES.cz [online]. 2014-10-21 [cit. 2021-05-07].Dostupné online.
↑ Pravé Mozartovy koule moc Čechů nezná. Netuší, že jedí levné náhražky.iDNES.cz [online]. 2013-02-06 [cit. 2021-05-07].Dostupné online.
↑CHALUPA, Tomáš. Café Central ve Vídni. Místo, kam chodili Hitler, Stalin, Lenin i Tito.ExtraStory [online]. 2020-11-05 [cit. 2021-05-07].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-18.
↑ Hawelka ve Vídni. Místo, kde přetrvávají tradice | Dobrá chuť.Lidovky.cz [online]. 2011-04-12 [cit. 2021-05-07].Dostupné online.
↑ Zemřel Niki Lauda, trojnásobný šampion formule 1 a idol generací.iDNES.cz [online]. 2019-05-21 [cit. 2021-04-21].Dostupné online.
↑ Thomas Vanek ist Österreichs Sportler des Jahres 2007.Hockeyweb.de [online]. [cit. 2025-01-30].Dostupné online. (německy)
↑ Felix skočil ze stratosféry. Jsme zase o kousek dál.iDNES.cz [online]. 2012-10-15 [cit. 2019-10-15].Dostupné online.
Bureau of European and Eurasian Affairs.Background Note: Austria [online]. U.S. Department of State, 2011-05-26 [cit. 2011-08-21].Dostupné online. (anglicky)
CIA.The World Factbook - Austria [online]. Rev. 2011-08-16 [cit. 2011-08-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-24. (anglicky)
Zastupitelský úřad ČR ve Vídni.Souhrnná teritoriální informace: Rakousko [online]. Businessinfo.cz, 2011-05-01 [cit. 2011-08-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-12.
FELLNER, Fritz, a kol.Austria [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-21].Dostupné online. (anglicky)
.jpg)
.JPG)
.JPG)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.JPG)
.jpg)
.JPG)
_tijdens_huldiging%2c_Bestanddeelnr_927-2750.jpg)
%2c_Bestanddeelnr_929-7424.jpg)
.svg)
