Název vychází z tituludědičného císaře rakouského (Erbkaiser von Österreich), přijatéhoFrantiškem II., poslednímcísařemSvaté říše římské jako název habsbursko-lotrinského arcidomu —…den Titel und die Würde eines erblichen Kaisers von Österreich (als den Nahmen Unsers Erzhauses)… — nejednalo se tedy o zřízení nové dědičnémonarchie a postavení jednotlivých států/panství/území zůstalo nezměněno.
František II. tak chtěl chránit rodové zájmy v okamžiku, kdy bylNapoleon prohlášen, na základě plebiscitu, císařemFrancouzů. V roce1805 vzhledem k ohroženíVídně napoleonskými vojsky (válka třetí koalice proti Francii) byl přenesen císařský dvůr a vláda rakouské monarchie na čas do městaTěšína.
Po dvou letech „dvojitého“ císařování se s ohledem na politický vývoj v Evropě (zejména vznikRýnského spolku) František II./I. vzdal6. srpna1806 korunySvaté říše římské, prohlásil římskou císařskou hodnost za zrušenou a zbavil zbylé říšské stavy povinností vůči sobě jako římskému panovníkovi.[1] Jeho vláda se tak formálně omezila pouze na rodové državy rakouské,království české a uherské.
Poněvadž nebylo z hlediska procesní ekonomie udržitelné vypočítávat všechna samostatná území pod panovníkovou vládou, začalo se původnědynastického titulucísaře rakouského poznenáhlu v praxi užívat i v teritoriálním smyslucísařství rakouského.
Během své existence bylo Rakouské císařství třetím nejlidnatějším státem Evropy, poRusku aBritánii, a územně druhým největším státem, po Rusku. Spolu sPruskem bylo nejdůležitějším prvkemNěmeckého spolku.